HISTORIE - KULTURA láv. OXm« 6n3 rat" &^*J*? pH? ■viw*u fitHJt» ^Vitm W"Otľ«Š -Irnfti . apgyJwC^pt«*8>WM*|Ü Qfan*jj&,&&. ™>c ig ^ * ěC <^«~»A>c&f(»wwC^aw> ■»»< **fŕ><\, iiŕrp ->«< túh -m* c^a h4ap&f^ oft' ' fct^&l. -B* MklJ/ * Ui f -w Si^aru^i^i ^rnaa*^^ i|^a(>w Wh ' wtff faŕfV niiftww t»u ^£ At« yCwtvíŕ cVrvATO 1M»4. Ä*^£ "íd Ŕiťfewc y Aŕ^^6V "tmi 48 4S ŘEHOŘ MOLER ČINÍ POSLEDNÍ VŮLI A POROUČÍ SYNŮM BERNARDINOVI A VÁCLAVOVI PO 500 ZLATÝCH A SVÉ ŽENĚ ANNĚ DŮM, SKLEP, SLADOVNU A KLENOTY; KDYBY BERNARDIN CHTĚL STUDOVAT, MÁ MU MATKA DÁVAT 18 HŘIVEN; DĚDIČNÁ VES ČERTORYJE A PŮL SLUŽÍNA, ÚROKY Z RADNICE PODLE PORUČENSTVÍ WEIGLOVA PATŘÍ MARKÉTĚ, JEHO TCHYNI, A PO JEJÍ SMRTI ŘEHOŘOVĚ MANŽELCE A JEHO DĚTEM; K JEHO POZŮSTALOSTI PATŘÍ VES ČECHOVICE, PŮL SLUŽÍNA, DUBANY A SKALICKÁ, CELKEM 767 1/2 ZLATÝCH A 20 GROŠŮ ŠIR. A 70 HŘIVEN; SKLEP (KRÁM?) A SUKNO 500 ZLATÝCH A SLADOVNA 100 ZLATÝCH; DLUŽNÍ POHLEDÁVKY ČINÍ 400 ZLATÝCH; P0RUČNÍKY ČINÍ MIKULÁŠE ERLHAUPTA, KMOTRA, A HANUŠKA LINKA 11. února 1466 Státní okresní archiv Olomouc, Archiv města Olomouce, Knihy 1540, f. 195v Přepis: .Testamentům Gregoríi Moler. Anno domini 1466 feria III post Scolastice Gregoríus Moler učinil jest poručenstvie a svú poslední vuoli, kteréžto svů vlastni ntkti popsal v přítomností Hanuška Linka, Stanislava Kazemprota, Jakuba konváře a Jana misckého písaře, jenž jest z jeho poručenstvie vypsal i ústně tak seznal. Item najprve vyznal jest, že což má zbožie, má najvice na všech na Čihoviciech 411 zla 12 širokých gr. Item na vsi Služinč polovici 242 1/2 zl. a matka ženy mé má druhů polovici. Item na vsi Dubanech 114 zl. a 8 širokých gr. Item na vsi Skalická 70 hř. penčz drobných, summa toho činie 767 1/2 hř. den. Item početl sklep a sukna najmen za 500 zl. Item dluhy, kteříž jemu povinovat! jsú, za 400 zl. Item sladavni za 100 zl. Z tej sumy svrchupsanej poručil synům svým Bernardinovi a Václavovi každému po 500 zl. Item paní Anni, ženě své, poručil duom, sklep sladovnt i to všechno, což jest v sklepě i v domě s klenoty i se všiem zbožiem mohovitým i nemohovitým, ničehuož nevynimajice, bez příkazy a naříkáni bratra mého Vincencia i všech přátel svých i sice od každého tak, aby ona ditom mým diel jejich svrchupsaný zpravila a je chovala až do let rozumných. Pakli by pán buoh smrti neuchoval ženy mé, tehda aby matka ženy mé děti mé chovala a tak učinila, jakož dotčeno jest. Pakli by pán buoh obů smrti neuchoval, tehda nemá děti žádnému poručiti bez vedomie a vuole mých poručníkuov. A jestliže by pán buoh kterého dietěte smrti neuchoval, tehda aby s jednoho na druhého (dědictví) spadlo. Pakli by oba umřeli, tehda na mater a švekruši svů. A jestliže by která škoda se stala butfto na zemi aneb v městě, aby toho spolu škodovali. A jestliže by Bernardinus chtěl sie učiti v koleji, aby jemu matka jeho Anna z Čihovic dávala na to učenie na pomoc 18 hřiven. Pakli by se učiti nechtěl, tehda aby jemu nic nedávala, než aby jeho chovala jako druhé dietě. Item ves črto ryje dědičná s přislušenstviem, puol Stužfna, činš na rathauzi, to všechno podle poručenstvie pana Hanuše Weigle. otce jich, pan! Margretha, matka jich, držeti má a po její smrti má na dceru její, manželku jeho Annu a na jejich děti spadnuti a od toho dielu nemají Bernardina odlučovali, neb tak umluveno jest, a to jest šíře v poručenstvie pana 117 JI NUL, i u"*.-v idgie v mésckých knihách popsáno. A na to mám dvé dobré vuoli na dvú listech pergamenových. Item k svatému Mauricziemu na stavenie poručil jest 10 hř. Item diel bratra svého vypravil jest i takt což jest tetky jeho Barbory, a to jest Siře v méstckých knihách popsáno. Item k svatému Bernardinu do kuchyné 10 hř., a když by umieral, aby jemu hned žaltář čtli s velikým konduktem a se 30 miemi. Item chudým nuzným 10 postavuov sukna. Item 10 hř. vikářóm do bratrstvie na hrad a tu mé ležeti. Poručníky toho všeho učinil jest mocni Mikuláše Erlhaupta, kmotra svého, a Hanuška Linka a doufá jim jako dobrým lidem, že nad jeho ženu a ditmi pravé učinie a také mateři staré a že jim radní a pomocní budú v čemž jich potřebovati budů. Actum tempore Stanislai Škoch, magistri civium, Schonhanus, Wenceslai Krener, Johannis Link, consulum ceterorumque juratorum, sigillatum etc' Nepublikováno. MERKY OLOMOUCKÝCH MĚŠŤANŮ V LETECH 1400-1550 Karel Žurek Velmi osobitou a zároveň nesmírné zajímavou kapitolu měšťanské heraldiky tvoří značky z lomených a křížených čar, někdy v kombinaci s iniciálami, které se nazývají merky. Jejich název vznikl odvozením z podstatného jména „die Hausmarke', které v německy mluvicích zemích tyto značky obecně označuje. Merky jsou figurami složenými z čistě geometrických tvarů. Je jistě nesmírně obtížné objektivně posoudit všechny vlivy a podněty, které po staletí jejich vývoj formovaly. Významnou roli nepochybně hrála magie a mystika a také lze sotva považovat za náhodu, že některé merky maji velmi blízko k astrologickým znakům i astronomickým symbolům a že organizace kamenických hutí a některých bratrstev vědomě obsahovaly principy, interpretované v minulém století i v odborné literatuře bohužel až příliš romanticky. Je velmi obtížné určit, jak se rozšířilo užití měrek v našich zemích, ale jako nejpravděpodobnější se nabízí, že tento zvyk si ze své vlasti přineslo německé městské obyvatelstvo. Především pro Moravu pak nelze opomenout ani výrazný vliv Slezska. Měšťanské znaky, mezi které tyto značky zařazujeme, se u nás poprvé objevují kolem poloviny 14. století, v době, která měšťanskému stavu přinesla první sociální vzestup. Sílící ekonomický vliv a s ním související společenská prestiž, snaha získat privilegované postaveni ve městě, to vše doprovázel i růst sebevědomí, moci, vážnosti a právního uvědomění měšťanů, kteří kupříkladu cestou koupě venkovského statku cílili do řad nižší šlechty a v souvislosti se svou nobilitací získávali šlechtický znak. Ti, jimž se takový vzestup nezdařil a kteří nebyli bez ambicí, položili alespoň svoji značku-merku na štít a použili dalších doprovodných součásti znaku jako klenotu a přikryva-del, aby i vnějškově připodobnili osobni znak s měrkou znakům šlechtickým. Měrka tak plnila roli osobního znamení, byla heraldizována. Ve rané fázi vývoje merky označovaly osobu nebo rod, osobní majetek nebo výrobek. Jedinečná měrka byla spojena s konkrétní osobou a přímo zastupovala nositele na pečetích, náhrobcích, portálech či řemeslných výrobcích. Zároveň však mohla označovat vlastníka majetku nebo sloužila jako ochranná známka na zboží. Užiti značky bylo motivováno i ryze praktickými potřebami měšťanů. V15. století vlastnila převážná část příslušníků měšťanského stavu jednoduché merky, tvořené z lomených a zkřížených čar. Později v 16. století můžeme na značkách sledovat větší podíl písma - osobní znaniení tvořila v tomto období vlastní značka kombinovaná s monogramem nositele. Osobní měšťanská znamenf-merkyjsou významným, ale doposud neprávem přehlíženým zdrojem historického poznání. Jejich studium a vzájemné srovnávání z hlediska uměleckého, historického ale i časového a teritoriálního, může velkou měrou rozšířit okruh poznatků z oblasti měšťanské heraldiky. Literaturo: Žurek 1992. 118