O PRAŽSKÉM POSVÍGENIE. NEBO CHTĚLI KONŠEL<É, ABY) V PRAZE NEDRŽELI POSVIECENIE POJEDNAU
35 <L>éta Božieho M°CCCC0LXXXIII°. kon<šelé staroměští i novomčští svolali všecky faráře na rathúz a chtěli, aby viece nebylo držáno posvícenie ve všech kostelech pražských spolu jedné neděle, jakož jest byl obyčej prvé i ještě se nynie zachovává po Praze, že tu neděli před svatým Václavem posvícenie se držívá po všech kostelech,
40 krom římské strany kosteluov nic, než aby v každém kostele zvláště posvícenie mievali, jakož jest někdy dávno bývalo a jak každý kostel má zapsáno. K tomu faráři odpověděli: „Až se poradíme s mistry." Tehdy mistři šli s faráři k králi a statečně odepřeli, že toho neučiní; neb jest to od Konráda, arcibiskupa pražského, zřiezeno, aby pojednú
45 všichni, i v klášteřích, posvícenie držívali. Tehdy konšelé staroměští, rychtář Ambrož postřihač s některými neupřímnými a Němci tu sobotu (3. května) před nedělí Křížovú přišli sú spolu do kostela sv. Jiljí na nešpor, kdež byl farář mistr Duchek z Mělníka, a odstrčivše žáky od pulpitu a kněze Šimona od oltáře, zpievali sami) nešpor O po-
50 svícenie. Kněz Huolka, jich kaplan, začal jim, rychtář pak Ambrož kázal škariantovi vylámati zámky a vystrčiti ko-rúhev, ten nešpor násilím dokonavše. Mistr Duchek, farář, velmi se zarmútil, a vzem klíče kostelní, <šel> se dvěma mistry k králi, dal mu klíče i faru. A král odpověděl:
55 „Nikoli, mistře Duchku! Buď ty tu, třeba-li, do smrti, toliko nechť na malú chvilku svú vuoli naplní." A s tím šel od krále.
Téhož léta v pondělí <30. června) po svatém Petru a Pavlu bosáci kopali krumfešt u Svatého Ambrože. Ten den 60 krúpy pršely veliké. Na den sv. Prokopa <4. července) založili v pátek; bylo mračno, zítra i déšť. | 306        Téhož léta byla drahota i mor veliký; a počal se při svatém Havle <16. října) až do roka, a najviec v létě mřeli.
KONŠELÉ SMETÁNI S RATHtJZU. MNIŠI VEN ŠLI
Téhož léta M°CCCC°LXXXIir. konšelé staroměští, novoměští i malostranští, spojivše se tajně s pány protivnými kalicha Kristova a od nich pomoci cákajíce, mínili všeckny, kteříž při<jím)ají krev Boží, duchovní i světské, shladi<ti 5 a vyhnati ten čtvrtek <25. září) před sv. Václavem; ale milý Buoh té lsti divně překazil. Neb rada a zrada jich tajná nemohla býti; neb Tomášek od Hvězdy zlaté, ten některému z sausedův mluvil: „Již se teď vaše tudíž posvícenie blíži, shledáte, žeť vám dáme krvavých mazancuov žráti!" Ale ten jsa chytrý poradiv se, i než ten čas přišel, ten týden 10 předtím odšel na onen svět jako Jidáš. I roznášelo se jest to tajně mezi lidmi, neb sau v ty časy saused s sausedem nesměli volně mluviti; a chtěl-li jest kto s druhým na rynku mluviti, ohledal se jako vlk, zdali by tu třetí byl, aby jich nevyzradil. Pak nadto více konšelé tíž měli své šibaly a zrádce; ti po víních a po šenkovních -domích chodíce počínali 15 sami najprv leccos mluviti proti konšeluom, a přimísil-li by se kto k tomu a pověděl co takového, ješto by nebylo libo konšeluom, i zrazovali je, a oni je sázeli a druhé i mučili, a tak své šibalstvo konali. Tak se to násile předse konalo, až již blíž od toho času, že jsa nemocen na hradě pražském kněz Hanuš Kolovrat, kterýž chtěl býti arcibisku- 20 pem pražským, i pracovav k smrti tak se dlúho mučil, nemoha umřieti, věda o tom, co se má Čechuom věrným v Praze díti, i pověděl jest a výstrahu jim dal. Jakož by se pak bylo to vskutku tak nalezlo, ale milý Buoh té lsti divně překazil; neb kterúž sú jámu jiným kopali, do té jámy samy dopustil vstrkati. Neb ty výstrahy majíce z Božího 25 jednanie, i saused s sausedem, jemuž dobře věřil, to vypravoval v tajnosti a ten opět jinému, až se to všecko rozneslo. I věříce Pánu Bohu, že jich neráči opustiti, i nečekavše noci, v níž sau měli sausedy jímati a katovati se s nimi, i předešli je ten den prvé. Neb byli sú ti konšelé všecky předtím zapisovali, aby každý, což na koho zbroji přísluší mieti, 30 byl s ní hotov, kdyžkoli udeříno bude k šturmu na rathúze). Poznavše věr<ní b>ožským zjevením úklad, který se od nich dál, <ut)ekli se k Bohu najprv za pomoc, a tu středu (24. září) před svatým Vácslavem ráno v hodinu XIIIItú udeřivše k šturmu najprv v Tajně, potom po jiných kostelech Novo- 35 měští, majíce pod sukněmi odění, někteří najprv vskočili do
290
291
rathúzu svého a písaře, kterýžto bránil obci, aby nešli do světnice, kdež byli konšelé, toho najprv zabili. Konšelé někteří utekli prvé, a kteréž jsú nalezli v světnici, ty všedše
40 zsekali a mordovali, že krve bylo v světnici na některý čbeřík; a zsekavše je, smetali s rathúzu. Páral pak kožišník, najstarší, ten byl utekl a schoval se u sauseda v luoži; tu nalezen a veden k rathúzu, spínaje ruce: „Á, milý králi!", a než ho dovedli k rathúzu na rynku, roz<stúpivše se od něho,
45 i střieleli k němu, a sekajíce jeho Hekali: „Toť mých deset kop" a jiní: „Toť mých pět kop", a on již byl bez duše dávno; a proto * se chudina nad ním po smrti mstila, litujíce své křivdy, již jest jim činil. I přivlekli ho před rathúz k jiným, kteréž sú smetali. Na Malé Straně též svým učinili. Tehdy obec opanovavše rathúzy, pečeti vzemše,
50 volili sobě jiné úředníky hajtmany.
Téhož dne vybili kláštery a je žebrali a mnichy vyhnali. Bosácký klášter na Novém Městě u Sv. Ambrože, u šraňkuov proti královu dvoru, ten sú veškeren obořili a potom bosáky mnichy ven z Prahy provodili. Téhož také dne na židy udeřili a všecko jim pobrali, množ-
55 ství veliké od stříbra, od zlata, od klénotův, od čub čistých a drahých; a znamenité škody vzali sau židé, i páni a jiní, majíce tam věci zastavené. Také rathúzy sú dobře osadili a v noci žoldnéři po městě chodili.
V pátek <26. září) pak sebravše se z obojieho města i Malostranští, táhli sú k Hradu, jako by měli k němu šturmovati připravivše se, a pan
60 Matěj Mejtný nejvyšší říditel v tom byl jest; a to z té příčiny, ne aby Pražané pych nad králem, svým pánem, chtěli učiniti, ale proto, aby Hradu mohli s městem králi J. M. zachovati. Neb sú se obávali, aby nepřátelé přijdúce naň puštěni nebyli, a tak skrze to že by nesnáz mohli míti. I úmluvu jest hajtman pan Medek s Pražany učinil a
65 Hradu jim postúpil; a oni jej osadivše žádnému sú nepřekáželi, ani kanovníkům. A Valenta Růžený zprávcí toho jest byl; kdež pro jeho opatrnost páni preláti měli k němu velikau lásku i potom po všecky časy. Osadili sau také i Hradčany.
A vrátivše se týž pátek do Prahy k večerému, na Starém Městě
70 vedli tři konšely s jedním obecním, kterémuž říkali Tomášek od Ore-musův podlé Volka, pod pranéř; a purkmistra Jana Klobúka v trnkách dva kati přinesli, neb nemohl jiti, zlámav sobě nohu, když ho s rathúzu svrhli. První z těch konšeluov byl Chanický Václav od Ko-
húta za rathúzem; ten na mučení řekl: „Co sme my vám měli činiti, to vy nám činíte". Druhý konšel Publik vyznal, že sú měli sepsaných 75 více než 70 měšťanův na Starém Městě, kteréž měli stínati ihned tu noc, by se byli tito neutekli. Purkmistr pak vyznal, že všechny měli mordovati, v kterémž domu nebylo by světla v tu noc ve čtvrtek na pátek před sv. Václavem.
I sťali najprv Publika, potom Chanického, potom Stodolu. A když 80 měli purkmistra stíti, ještě sám řekl, že „sem nic dobrého nemyslil
0 této obci"; a kat, mistr Mates, pokloniv se jemu, i sťal jeho. Na Novém Městě také sťali purkmistra Šimuně měšečníka, Truhličku, konšela z Poříčí, a Kahúna šedivého. A na Malé Straně sťali také purkmistra, Piprňáska řečeného, muže starého, šedivého a bradatého — 85 ten málokdy býval bez věnce —, a s ním nějakého Tomka krajčího.
A hned od té chvíle ten kat Mates nechtěl jest již potud více mistrovati, odpoviedaje sc toho; potom, nemaje se čím živiti, na Starém Městě rynk dlažil a na fary kněžím vodu vozil a jiným lidem. — Tož pak po té bauřce hned ten veliký mor, kterýž toho roku byl, přestal. 90
It. všecky protivníky krve Kristovy z měst pražských ven vypověděli a vyhnali, tak aby hanebná směsice nebyla mezi Čechy věrnými, a zvláště, kteří prvé přijímavše krev Kristovu, potom se jí odpřisáhli a haněli i kaceřovali.) j A to sú sobě všecka tři města vysoce zapsaly, zápisy zjednavše, pečetmi svými zapečetivše, věru 95
1 ctí k tomu na rynku Starého Města sobě slibujíce. Slušieť na to Pražanuom pomnieti, ať Buoh nebude vás trestati jako Jeruzalema!
To když král uslyšal, na Pražany se velmi rozhněval, nechtě do Prahy jeti, leč toho pomstí. I měli jsú Pražané toho íoo s pomyšlenie, přátel sobě hledajíce. Ne<b> král Vladislav chtěl, aby Pražané jemu <zed položili okolo Prahy, od bran za hony, a klíče aby jemu vynesli, a také aby před ním klečeli atd. Bylo jest již namluveno, že chtí klíče vynésti, když pojede do Prahy, ale milý Buoh to zrušil, ačkoli někteří z přátel mnoho slibovali Praža- 105 nuom, jako kniežatá Jindřich a Hynek, pan Svitáček a jiní. Potom vedli k tomu, aby Pražané to učinili, co král chce míti. Kníže Hynek půjčil děl králi, aby hrad pražský ohradil jimi proti Pražanům. A od toho času král bytem není ve svém dvoře královském v městě pražském, ale na Hradě bytem byl i potomní králové). no
292
293