Vítězslava Rothbauerová Dnes se může jevit snaha z osmdesátých let o vytvoření kousku města jako úsměvná Jak jste se dostala k architektuře? Aril nevím, jak k tomu došlo. Nejsem z Prahy, narodila jsem se v Brně za protektorátu. Pak si rodiče po roce 1945 řekli, že budou osidlovat pohraničí. Od mých pěti let jsme bydleli v Jeseníku na severní Moravě. Maturitu na gymnáziu jsem zvládla a rodiče chtěli, abych studovala déle. Byla jsem typ studenta, který umí všechno trochu, ale ničím nevyniká. Nad Jeseníkem jsou krásné Priessnltzovy lázně. Zajímaly mě tamější výstavní vily a také městské vily. Jedna z nich zvlášť přitáhla moji pozornost svou odlišností. Nakreslila jsem si ji, bílý dům s rovnou střechou a za velkým oknem palma, jako kdyby to byl obraz. Ten pohled mi učaroval. Třídní profesorka si myslela, že jsem šikovná na kreslení. Doporučila mi jft na architekturu do Brna nebo do Prahy. Nebylo to jednoduché - místní výbor komunistické strany mi nedal doporučení Můj starší bratr byl skaut a šest let ho věznili v dolech v Jáchymově. Nakonec ale strana podpis dala. Moc jsem toho o stavitelství nevěděla. Přijímací a talentové fousky jsem udělala a dostala se na Fakultu Sľľí ' P0Zemr*° StaVÍtelství ČVUT do Prahy. M blemamaráda, který mi Prahu ukázal. Začala "vľa^Ít0rSt°'0tevrel-^-ět. Praha vh a je nádherné město --^ovaiavZľet^6'32™" -Nekt0nic^;j^^1semijeiich * od roľu ľovľ'iľ ™ý 9 *~* **«n uW5,,sme měli s kolegy ateliér 26 na Hanspaulce ve vile Udv Ro poznali do detailů nautickou 4 T^ism žáka s palubou a mOstk^^^^aX mnoho funkcionalistických00 ^ architektura Arnošta Wiesnera ** tt9h Problém byl, žeJsmepřistud a- o architektuře ze západních zem,, ^k'^'"'^l do knihovny Uměleckoprůmyslovéh ^ občas daly vidět cizí časopisy Zelľ^ hlavně na docenta Věkoslava Pardvl V2POnnlnäni Josefa Kittricha a docenta Jana Jak vypadala výuka architektury, když ist V prvním semestru nastala změna LÍTT^ a stavaři nově studovali dva roky společně : B ľľ prvního semestru jsme čtyři dny v týdnu prac£ na stavbách kolem Prahy, spárovali jsme zdivo „ ' a podobně. Na konci čtvrtého semestru jsme se rozdělili na architekty a stavaře. Byla jsem vděčná za kontakt se stavařinou. Diky praxi jsem zjistila, že projekt není jen architektonický návrh. Je nutné od počátku konzultovat se specialisty a se stavebním inženýrem a projekt tvořit dohromady. Realizace často nenastane, dům se nepostaví, ale pokud ano, nejdůležitější je zkušenost pra další práci. Mám ráda kontrolní dny na stavbě a kontakt se stavbyvedoucím. V projektu řada detailů, které vyvstanou až při realizaci, chybí. A pak je nutné rychle najít řešeni přímo na stavbě. Jak jste po studiu začínala? Hned po škole, od roku 1965, jsem byla zaměstnaná v ateliéru Jiřího Lasovského. Začala jsem návrhem ^ a realizací interiéru obchodu s časopisy na Pary a potom studií mateřské školy v Krči. Vte byla vypsána soutěž na Jižní Město v p'Bze_zefíinln0 vyhrál Jan Krásný z Fakulty architektury a P ^ stavitelství ČVUT. Podrobný územn pla ^ ^ do našeho ateliéru a Jiřího Lasovské" i Krásným a Miroslavem Řihc spolu s Janem členem týmu, který se n,=;^-ewivm.|s viliště W° měl postarat o si^w|.tpi,ímt, celek. To byl rok 1968. Tento kolek Jgj( na území Jižního Města v Chodovy ^ etaPu nutná rekonstrukce měla predsta Jižního Města. |g studii něk°"3 Pro Chodovskou tvrz jsem kniri0vnV. budoucích využití - uměleck»«* ^ pf0 tým klubovny. Hlavně který bude koo. ,é však měla být urč^Jh^ést, 27 architektka -> studium: Fakulta architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze ■» zaměstnána Pražský projekto ústav (1965-1990); Projekční studio EH (1990-1995)', Ateliér Dům a Město (1995-2017); Projekční studio ER (od 2018) ■> vybrán* projekty a realizace: interiér prodejny PNS v Praze-Pankrácl (1967-1968); mateřská školka v Praze-•Krčl (1967-1970); lidové Škola uměni v Praze-Opatově (1971, nerealizováno); centrum Jižního Města v Praze (1971, nerealizováno); rekonstrukce Chodovské tvrze v Praze (1971-1973); podrobný uzemni plán Jižního Města II v Praze (1976-1977, i Janem Zeleným, Jitkou Thomasovou. Vladimírem Ježkem, Pavlem Rittenauerem); bytová výstavba a B»nerel barevnosti a orientace v Horních Kunraticích a Horních Roztyleoh, Jlžnl Město II v Praze (1978-1989, s Janem Zeleným, Jitkou Thomasovou, Vladimírem Ježkem, Pavlem Rittenauerem a Jiřím Rathouským); Hotel Kupa na Jižním Mést* v Praze (1980. s Janem Zeleným); stavebnice drobné architektury pro Jižní Město II v Praze (1981-1989, s Janem Zeleným, Josefem Klikou. Jaroslavem Jordánem); bytová výstavba Fauna v Horních Roztylech v Praze (1984-1989, s Petrem Brzobohatým); společenský dům Devětsil pro Jižní Město II v Praze (1984-1989, s Petrem Brzobohatým, nedokončeno a zbořeno); služebna FMV v Hornfch Roztylech v Praze (1981-1986. s Ludmilou Machovou a Miroslavem Mlkulou); divadelní technika v Horních Roztylech v Praze (1988); dům s pečovatelskou službou v Lysé nad Labem (1998); malá vodní elektrárna v Branné (1997); Pour Seasons Hotel Prague (2000. s Petrem Brzobohatým, Martinem Felstnerem, Jířfm Hůrkou); pavíon goril v ZOO Praha (2000. s Petrem Brzobohatým a Martinem Feistnerem); Komunltní centrum Matky Terezy v Praze (2005-2007); Hotel Mandarín Oriental Prague (2006. s Petrem Brzobohatým, Martinem Feistnerem, Jiřím Hůrkou); kapte v Lfceíi (2007): náměstí v Klecanech (2012. s Martinem Feistnerem); chodník a schodiště na Vítkov v Praze (2013-2016 s Petrem Brzobohatým): vila v Benešově (2017-2020); kamenný dům v Jiřině (2020) -» sdružení: Středotlací. zdroj.: Typizace trochu Jinak aneb jak na drobnou architekturu československý architekt XXX, 1984. č. 12, a. 4-5; Otevřen 1 soubor Jlínlho Mesta II v Praze, československý architekt XXX. 1984.i13. s. 1 s Z Vrttelava Rothbauerové Obytná *™*a™^'Bze., Horních Roztylech, československý orchrtekt XXXDI, 1987,* 21. s. 6; Rostislav ^%^^S^,^TZttZľ^ na praiWjlžnlm Mést*, Rudé pravo LXV* 4. 8. 1988. s. S Benjamin Fragner - JiříSevM. e« ^'edo'lori«>">■ ľwľrT V n,k°n9C Pn,covsl v SÚRPMO ""Staroměstském.. ^dim Takž. mét. vyslovená stavitelská ,i, , 36 to vsžné chlapská práce, i nebezpečná. Když obhajoval diplom, tak v komisi seděl profeso tľ" jsem se, Ufou. protože synovec toho sochaře, a říkal: .H6lze|ei |S představte sl, poprvé setkal s architekt jsme bydleli v Břevnové v domě, který projektoval dědeček, a já jsem si tam kreslil půdorysy." A profe Houba, který byl tehdy stejně starý, jako jsem jit T poznamenal: .A já jsem k tomu vašemu dedečkovľ nastoupil coby do prvního zaměstnáni po škole" Nastoupil jste na architekturu na pražské technice a jejím dokončeni jste studoval ještě na AVU? Tehdy se to tak dělalo, .takový ty chytrý" to dělali protože akademický architekt mohl pracovat sám na sebe. Ale na akademii jsem vydržel jenom rok. František Cubr v polovině roku skončil a jeho místo převzal Vratislav Růžička a mně studium u něj už nic neříkalo, i když tam dál vydrželi Emil Přikryl, Jiří Suchomel nebo Venca Králíček. Cubr byl úžasná osobnost, po celém mém studiu na technice až on chtěl vědět, proč něco člověk dělá tak, jak dělá. Navrhovali jsme například pomník zastřelených studentů před ruzyňskou věznici. A živě si pamatuji, že se mnou studoval nějaký Dvořák a konzultoval: .Pane profesore, já jsem tam navrhl takový puklý kámen, z kterého vytéká železo,* a Cubr se ptal: .No dobré, pane Dvořáku, a proč?" A Dvořák: .A pak mém ještě jeden nápad" a vytáhl další skicu a Cubr .No dobrý a proč to děláte?" A on vytáhl další... V tom byl Cubr úžasný. Vlastně to PROČ hledám stále. Tou dobou jste měl vycestovat do Francie, proč sa to nakonec nepodařilo? Když jsem v roce 1971 dělal diplom, visela ve škole Informace, že je možné získat stipendia do Francie, tak jsem se přihlásil. Francouzské ambasáda ještě jako doběh uvolnění šedesátek nabídla pro tři sta studentů z různých škol stipendijní místa. Šel jsen^ na pohovor, francouzsky jsem uměl dobře a brzyi ^ přišel dopis, že mám nastoupit 1. října do Marse^. akademii jako asistent k profesoru Paulu Nels°'^°V Potřeboval jsem ale stranické razítko. V A13, k 9 ř komunista, mladý ■*** jsem už pracoval, byl jediný I , strany. Čermák. Ten napsal dopis obvodnímu výboru ^ ^ že sice v kanceláři nemáme stranickou buň u ^ on, Čermák, potvrzuje, že já, soudruh ^"^(„chrn^ výborný soudruh. To ale bohužel nestačilo ^ ^ s]g mě předseda KSČ Josef Pechar odmítl: .Vy " ^ 0 přece nestudujete." A tak Jsem šel za Cu r ^ ^ připomněl: .No, ale ty tu ještě nestuduješ. ^ i[lir tedy Čermákovo doporučení a skončilo to P' 37 Wtrtrt * studium obor architektura. Fakulta stavební ČVUT (1965-1971): obor architektura. Akademie výtvarných inl Praha (1972-1973) + zaměstnán: Architektonické družstvo A13 (1971-1972); Projektový ústav Českého svazu obnfch družstev (1972-1977); Pražský projektový ústav (1977-1989); CBT a. r. a (1989-1990); architektonická kancelář Daryla Jacksona a Mrtchell Gwrgota (1990. Austrálie); ateliér AHK architekti (od 1990) * vybrané projekty a realizace většinou ve spolupráci a Janem Kerelem: rodinný dům v Turnově (1972): vazáma věnců na Žižkově v Praze (1974); urbanismus ♦ parter + náměstí + školy ♦ bytové domy Panorama. Hogerova a Kaskády. Nový Barrandov v Praze (1979-1982. 2006-2020): Škola v Mikutandské v Praze 0991); palác Myslbek v Praze (1996); Teta Jungmannova v Praze (1997); Nová Harfa v Praze (2007); Hybsmanka v Praze (2000); bydlení Cibulka v Praze (2001); urbanismus a náměstí Západního Mesta v Praze (2003), nxínoó domy Sívenec v Praze (20O4): palác KKžftt v Praze (2007); Smíchov Gate v Praze (2007); Green Point v Praze (2019) ■» pubflkacnf činnost ne přelomu sedmdesátých a osmdesátých let lanem Kerelem překreslil, ilustrace k samizdatovému vydání textu Jazyk postrnodenV architektury od Charte: nckse; nedlouho poté přeložil a samizdatově rozmnoží knihu Složitost o prohWod v architektuře od Roberta énturiho -> sdruženi: Středotlací: Nová skupina. zdroj.: Jana Ševčíková - JW Savek. ňwtrnooenvsmus ber pover, ale s fcjzL umehf o femesta 1983. dis 44-52. JffT Sevck. Důvod k improvizaci. Československý architekt XXX. 1984. iU 4-5; Jíl Sevck - Jana Seviková. BostmoderiKsmos iiwl Umení o řemesla. 1987 1 4, s. 61-46; Jana Se vi Otové - Jři Sevck. Města Sochy FJm. AtaMr, T-J88. tiiS; Zdenek Hotel Novy Barrandov - výtvarný generel. Architekturo ČSR XLVB. 1988. 6 6. s. 39-41; Jana Ševcfcova - Jři Sevck. Dostavba Staroměstské raaYKS v Praze Umění a řBmesta, 1988. č. Z s. 56; Benjamin Fragner - Jri Sevck et aU StfeoorJoa (katalog výstavy). Praha 1989. nestrankováno: Lucie Sknvánková, Nový Barrandov - pokus o panelové města Zprávy památkové péče. 2018, £. 6. s. 604-615. Zdenek Hober - Jan KenH Sídliště Barrandov (záznam přednášky pořádané 5 S 20T1 Fakultou architektury ČVUT). vímeacorn/2ó8599S4. vyhledáno 2- T2 2019: Michaela Janečková, Th stavby Zdenka Hóteeta. cosatv. vyhleděno 25 Ti. 2019. ate oi'"'" na městském sekretariátu strany, který ačal ti"1-1 Zdeněk Holzel 38 mně soudružka u vchodu potykala: .Máš legitimaci?" Pak se mě ptala dvoučlenná komise, jak se mi libí vstup sovětských vojsk, a jé vůl samozřejmě řekl, že se mi nelibí, a už jsem viděl, že to kazím. Na závěr mi řekli, že si mysli, že bych měl spíš makat, ne ještě studovat. Já na to, že se jedná o stipendium jen pro studenty posledních ročníků, ale oni: .Tak tam pak jed, ale napřed bys měl makat." A nakonec jsem se dozvěděl, že z těch tři sta lidí tam jelo pět Po škole jste tedy nastoupil do ateliéru A13? Ano, bylo to Družstvo architektů, kde jsem pracoval s Honzou Štípkem, Petrem Svobodou, Petrem Keilem, Janem Kerelem a Jaroslavem Šafrem. Družstvo založil Stanislav Tobek v roce 1968. Začal jsem tam u Jaroslava Vaculíka, který v roce 1950 jako student navrhoval kuchyně do koldomu u Le Corbusiera, což ho naprosto poznamenalo. Navrhl krásný dům na Slapech pro svaz mládeže. Byl ale nesystematický, vůbec jsme si nesedli. Kreslil jsem pro něj studii administračky na Bořislavce. Pak jsem šel na vojnu a mezitím ateliér A13 jako poslední soukromý zrušili, respektive převedli do Projektového ústavu Českého svazu výrobních družstev, kde pak celá ta parta fungovala do roku 1977. A poté jste přešel do PPÚ, kde jste ihned po nástupu začal společně s Janem Kerelem pracovat na Novém Barrandovu, že? Ano, v době, kdy nás to už ve družstevním projektovém ústavu nebavilo, Honzu Kerela napadlo, že bychom mohli zkusit Gorazda Čelechovského, u kterého pracoval při studiích na modelech Etarey. To byl projekt ideálního satelitního města pro československý pavilon v Montrealu v roce 1967. Do PPÚ jsme nastoupili v lednu roku 1977, načež v březnu městský výbor strany rozhodl, že se bude stavět Barrandov, který Gorazd léta projektoval. Ale ten se v tu ránu sebral a s nejbližšími spolupracovníky odešel do VÚVA [Výzkumný ústav výstavby a architektury], protože ho bavilo dělat vizionářského architekta, který nemusí stavět. My jsme s Honzou zůstalí a samozřejmě první, co jsme udělali, že jsme Barrandov kompletně předělali Navrhl, jsme náměstí, ulice, bloky, dvory a pětipatrové domy, které ty městské prostory tvořily. Řekl bych něco podobného jako známý nadhled Leona Kriera A přišli jsme s tím za Blahomírem Borovičkou a Jiřím Hrubou na Utvar h|avn^ ľu ľ;n° ;°-Ts,ejné na to civěi 1 ^ ^ a vůbec nevěr,,, tomu, co jim to tam ukazujeme- ) nemyslíte vážně!" Bohužel se tenhle první plán ztratil. A opravdu to teda ptékovina byla to nebyly ani vzdáleně. Hned jsme ale že se panelákům neubráníme Že kom udělat svět pěkným, těm jde pouze o Orwell. Jižní Město bylo tehdy v roce W7°' "* PSi" a Jihozápadní Město bylo o sedm let před 'nT^^ Věděli Jsme, jaké Jiří Lasovský nebo Ivo Obe měli představy krásna, a říkali jsme si- Ne tT'6'" takového nebude." A taky, že nebylo. Bolševici, dráhu a přivezl panely. A ti architekti skuhrali jak jim jejich projekty zvlněných domů zničili, narovnal' zvýšili. S tím přeci mohli počítat. My jsme měli ' obrázek náměstíček a ulic na Barrandově, které jsme se snažili dodržet, akorát že jsme věděli, že jeden panelák je dlouhý přesně 21 m a nejradši musí být dva za sebou kvůli delší jeřábní dráze. Tak jsme prostě vzali těch 42 m a s těmi jsme pracovali. Drželi jsme urbanismus a parter. Nechtěli jsme kreslit nějaké velké architektonické vize domů, protože těm, když ulomíte jeden roh, tak přestanou fungovat. Co považujete za nejdůležitější v konceptu celého Barrandova? Čím byl jiný? O navržené jednoduché struktuře jsme od začátku uvažovali jako o městě, ne jako o sídlišti, a taky jsme ho nazývali všude Nový Barrandov. Aplikovali jsme na něj hierarchii prostorů - hlavní a vedlejší, polosoukramé a soukromé, veřejné a neveřejné -, kterou jsme znali od Jiřího Ševčíka. A vlastně nás to celé dost bavilo. Pro město jsou veledůležité školy a jejich vnitřní život - jsou to vlastně občanská centra, která jsme zasadili na náměstí. Architekti Jiří Ach a Jan Kovařovie vymysleli ve výzkumném ústavu ministerstva štolstv v sedmdesátých letech nový koncept základní školy inspirovaný Britským systémem. Ten spočíval v tom, že od páté třídy děti po škole putují a jsou ve tri e rozděleny do menších skupin, které dostanou za zpracovat zadané téma. Samy jdou do kn^ovny ^ si každá skupina téma nastuduje, a pak jej pre^ Díky tomu se naučí pracovat ve skupině, s prarn^ najít si lídra, oponovat si navzájem a mít jiný n ^ Vznikl koncept „školoknihovna", kam dopole^ děti a večer rodiče. Podobně fungovala i tě a vlastně celé škola měla soustřeďovat lo Pro stavbu škol určil dodavatel Pozemní sta ^ formu pavilonů s nosným systémem MS ^ ^ nového konceptu jsme projektovali zak ^ upSIT1 na Chaplinově náměstí, s knihovnou na V|oknin0vnu do školy a sálem naproti ní. Dále jsme iw dotáhli v základní škole v Remízku, kter ^„ou knihovnu 1 s přednáškovým sálem jako sa 39 Leporelo JOTRS, 1983 (soukromý archiv Zdeňka Holzela) město ywíiT/ řmv"£ zesicy © tec* - nám-*. laaMKa«' fi#EĽ"*G gl HIÍC - *tti> * - win*' Si nieiírtá- vre*2 eruK-eKtri( rglíe*> -nw^e /wer / Owe /f Mfiur/tam Simwt eei£r-i*6 yw*'v /t°t»"í &ej£¥ gíorne. na**- — ■' - -r««-r_ niwm-m^'i ™» 'ff^'SSSTV ^HTÚKHaO I*xj*tT,uasr,xxiBZieir..).-1L/I«ré»* - rte tňtsvJ otAw J» Jí- a^ccBtr Zdeněk Hôlzel místo Ambasáda. Hanoi. 1V88. nerealizovaný návrh (soukromý archiv Zdenka Hotzela) stavbu mimo hlavní budovu (s nápisem KNIHOVNA), ale přímo propojenou proskleným mostem se školou. Most ze stavby vyškrtli. Veřejná knihovna je tam dodnes, jenže místo sálu jsou další třídy a dneska to celé funguje úplně jinak. Zcela zásadní pro vás bylo ono hierarchické rozdělení prostor, o kterém jste se zmínil. Jak to v praxi fungovalo? Za domy jsme vytvořili soukromé zahrady, přístupné dvorním vstupem, kde si mohly hrát děti a trávit čas maminky s kočárky. A před domy jsme pro obyvatele udělali predzáhradky, které byly nízkými ploty odděleny od veřejné komunikace. A představte si, co jsem nedávno zjistil. Na Chaplinově náměstí původně byly na jedné straně domy družstevní, na druhé straně státní, a když se podíváte do katastru dneska, tak na jedné straně jsou predzáhradky součástí katastru soukromých domů, tedy jim patří a obyvatelé se o ně také starají. A na té druhé straně náměstí jsou domy sice také soukromé, ale predzáhradky zůstaly státní, takže se o ně stará město. Vůbec mě nenapadlo, že se po převratu přirozeně nestane to, že bude odděleno soukromé vlastnictví od veřejných prostor, a že domy a jejich zahrady a predzáhradky nebudou dohromady jeden majetek. Zajímala by nás Vazárna věnců, na té jste ale pracoval ještě v A13, že? To byl druhý projekt, který jsem dělal v A13 a pak se postavil. Mělo to být něco jako Fred Olsen Lines od Normana Fostera - taková bedna s rourama -technologická stavba s ocelovou konstrukcí s příhraďáčkama, samozřejmě ne tak vydesignovaná jako jsme viděli v Ádéčku [časopis Arch/tectural Design], Chladicí věž, roury á la Centre Pompidou, vzduchotechnické špulky a šikmá stěna, to je zase James Stirling. Každý prvek byl něčím inspirovaný... Tohle byly symboly. Navrhl jsem nahoře na svislých lištách fasády ploché litinové hlavy, které dělal Kare Nepraš, a z otvoru jejich úst půjdou lana po |asá* .. a po nich se budou pnout rostliny. Byl to citát ob i fl^ na hlavicích sloupů Černínského paláce, ze kteryc později Jencks v Praze úplně vedle. Ale investC"'i6fl(rni tam nedal, samozřejmě. Byli jsme posedlí zahraní ^ časopisy, tak jsme chtěli naše projekty dělat ta , vypadaly podobně. Dokonce i výkresy a dokume jsme tak stylizovali. odílel? Na jakých dalších projektech jste se v PPU p°' Krom Barrandova jsme tam už moc dalších o nenadělali. Jednou jsme za odpoledne nákres 11 urbanismus Kovaneckó - Podvínný mlýn ve Vysočanech o úplně na to zapomněli. Až za deset let jsem zjistil, že to je postavené. Až na sklonku kariéry v PPÚ jsme navrhovali dva zcela atypické projekty. Prvním byla ambasáda v Hanoji, kde jsem byl i obhlížet terén a Jednat o podmínkách stavby. Druhý projekt, budovu Myslbek, si objednala ČSOB, která sídlila naproti Na Příkopě, Byla na to v PPU interní soutěž, my jsme ji vyhráli a pak jsme stavbu připravovali. Dokonce jsme se byli kvůli tomu roku 1988 podívat ve Vídni, jak maji vypadat banky, kam nás doprovázeli dva estébáci, kteří neuměli žádnou řeč. Do toho ale přišel převrat, který nám obě stavby vlastně překazil. Tady vidíte oběti revoluce [smích]. V PPU jsme pracovali až do roku 1989. A představte si, že jsme s Honzou Kerelem dali výpověď, která měla tříměsíční lhůtu, někdy v září. Takže jsme tam na konci listopadu neustále seděli a furt něco dodělávali a opravdu jsme 1. prosince odtamtud odešli. Co budeme dál dělat, nám tehdy úplně jasné nebylo. Žádné plány jsme neměli. Napadají vás kromě již zmíněných ještě nějaké další projekty nebo jejich dílci části, které se z různých důvodů nezrealizovaly? Třeba část Nového Barrandova, který podie původních plánů měl mft daleko větší rozlohu... Samozřejmě samet zrušil státní investory - v případě Barrandova Výstavbu sídlišť. Zrušilo se i KBV [komplexní bytová výstavba], která předepisovala povinnou občanskou vybavenost ke každému bytu. On se teď Barrandov stále dodělává, za jiných poměrů. Například na Trnkově náměstí jsme měli navržený obchodní dům Prior, který měl věž a takovou stirlingovskou zvlněnou skleněnou halu, která je převzatá ze Stuttgartu z jeho muzea. Začal se stavět před převratem. Vykopali jámu, udělali patky a pak Prior zkrachoval. Nakonec jsme ten barák dostavěli za deset dvanáct let jako bytový. Jednou jsme měli bytové setkáni architektů s disidenty-literáty- Byli tam Ludvík Vaculík, Václav Havel, Pavel Jungmann, Sergej Machonin a jiní. A já jsem tam mluvil a promítal 0 Barrandově. Načež se mě Havel zeptal: „A proč to neděláte nějak do šuplíku? A proč nepočkáte na dobu, až nebudou panely, a kontaminujete se s tím režimem?" Ale architektura bez stavění nic není, 1 teď když projektujeme, tak jen velmi málo domů je nerealizovaných. My téměř každý projekt stavíme. Teď jsem si vzpomněl, že vedle Keplerova gymnázia jsme na základě interní soutěže od ministerstva zahraničí projektovali ubytovnu pro ministerstvo. Zřejmě jsme tu zakázku získali díky zmiňovanému projektu ambasády Ale nepostavili to, Pokud se nepletu, v sedmdesátých letech Jste spolupracovat s Karlem Janů a dokonce jste pro něj nějaký čas i pracoval, je to tak? Když jsem na škole slyšel přednášky Karla Janů, bylo to pro mě úžasné setkání s naprosto okouzlující osobností. Janů byl posedlý zprůmyslněním, měl jasnou vizi a schopnost okouzlit. Odkazoval se na Buckminstera Fullera, Charlese a Ray Eamesovy a Archigram, což nám imponovalo. Architektura neměla být těžká, nýbrž lehká, měla se transportovat helikoptérou, zapuštěni v zemi považoval za chybu. Cílem se měla stát neustálá mobilita. V letech 19Ó2-1972 vymyslel nový způsob stavění z ocelových prostorových jednotek, který měl desetinásobně zvýšit produktivitu práce ve stavebnictví. Já, Honza Kerel, Jaroslav Šafer a Petr Keil jsme se ke Karlu Janů nějak nachomýtli a v roce 1974 si u nás objednal za peníze ministerstva stavebnictví Studii občanské vybaveností z kovoplostíckých buněk. Ta měla ukázat, že z nich lze realizovat téměř jakékoliv stavby občanské vybavenosti, které chyběly především na sídlištích. My jsme se toho chopili, protože to káplo do našeho cítění a současně jsme chtěli publikovat -dali jsme tomu formu knihy a satirický název Go--Bunko [jako GOELRO = elektrifikace, Go-Bunko = buňkizace]. Ministerstvo nám studii nechtělo zaplatit, že si objednalo seriózní práci, ale Janů je přesvědčil. Popravdě to moc k použití nebylo, my jsme si ale zablbli a udělali dobový manifest. Jakým způsobem pak s touto metodikou ministerstvo naložilo? Generální ředitelství Závodů lehké prefabrikace postavilo z kovoplastických buněk pavilon v Moskvě na výstavě úspěchů sovětského hospodářství -projektoval jej Jaroslav Šafer, já jsem byl v té době na vojně. Pak si to samé ředitelství, tedy zase díky Karlovi Janů, u nás objednalo informační katalog Ocelové prostorové buňky, který mu měl sloužit k propagaci jejich výrobků. Katalog byl již profesionálně vytištěný ve větším nákladu. Obsahoval - mimo naše Interpretace Marshalla McLuhana, Petra Vaďury, Charlese Jenckse, Martina Pawleyho a Karla Teigehc -také ilustrace z Go-Buňka. Na výstavě v Makromole ku lamím ústavu AV na Petřinách jste pak s Janem Kerelem vystavovali své Leporelo JOTRS. Byla to reakce na práci pro Karia Janů? Karel Janů po buňkách ještě vymyslel betoncvix konstrukci z desek3"3m, podepřenou skxcv Zdeněk Holzel v šachovnicovém rozestavěni - a chtěl, abychom předvedli, že z toho lze udělat opravdu všechno. Ono to ale nešlo a my jsme se s Kerelem od celého toho blbnutí s efektivitou a řešením všeho jediným nepluralltnlm nástrojem vysvobodili leporelem JOTRS, které jsme vystavili na té výstavě v Makromolekulárnfm ústavu. JOTRS bylo vlastně opět univerzální řešení [JOTRS = STROJ], které mělo za úkol vyřešit problémy lidstva, což vizionář Janů měl vždycky na mysli. Byla to taková šťastná chvíle, kdy z našich očí spadly šupiny a přišli jsme na to, že tyhle převraty a univerzální řešení jsou blbost. Včetně Archigramu - je to takový pubertální postoj, přesvědčení, že rodiče dělají všechno blbě a my na to půjdeme jinak. Kamarád Vojta Sedláček, chartista, nám na ty buňky říkal: „Vždyť vy jste normální bolševici." Rozkryl nám, že ve chvíli, kdy máte senzační a univerzální nástroj, který vyřeší všechny problémy lidstva, tak v tom je právě ten bolševik. Byly i další osobnosti, s nimiž jste se v této době setkal a zásadně vás ovlivnily? V roce 1972 nebo 1973 jsme k nám do ateliéru přivedli Petra Vaduru, který pracoval pro liberecký SIAL. Bohužel nám za dva roky umřel, ve 27 letech. Petr Vadura vystudoval architekturu a estetiku. Byl úžasná hlava, asi tím, jak měl brzy umřít, tak to všechno věděl. Ohromil nás Marshallem McLuhanem, jeho knihu The Medium is tne Massoge už jsem mu nevrátil. On snad chodil i na McLuhanovy přednášky v Kanadě. A mě ten McLuhanův objev, že nejde o to, co děláte, ale čím to děláte, okouzlil. Petr nás upozornil na McLuhanovu interpretaci povídky Maelstrom. Edgar Allan Poe v povídce píše, jak se setká v Norsku s předčasně šedivým mužem, který se při přílivu dostal s bratrem lodí do víru Maelstrom. Vir kroužil s lodí pořád níž a oni se tomu snažili čelit. A tenhle muž si řekl „je to v čudu, čelit tomu nebudu, vzdám se tomu" a už jenom koukal kolem a zjistil, že kulaté předměty klesají méně. Přivázal se tedy k sudu, skočil do vody a ještě křičel na svého bratra, ať to udělá stejně, bratr ale dál lomcoval kormidlem a nakonec ho vír stáhl. Kdežto vypravěč, který se podíval, jak vír funguje, a nesnažil se to přeprat, se zachránil... Totéž vlastně říkal McLuhan a já si to dodneška pořád myslím. Jde o to pochopit a přijmout, jak něco funguje, ne to odmítat. Tak jsme přistupovali i k Barrandovu. Jencks má v Architektuře 2000 mnoho českých přísloví a jedno je: .Je-li znásilnění nevyhnutelné, lehni a užij si ho." Po Vadurově smrti jsme byli bezprizorní, poněvadž on nám neskutečně otevíral hlavu. Někdejší 42 spolužák Vladimír Šlapete, který Je historikem (a ne vykladačem) architektury, mi poradil- jdé za Ševčíkem.' Ten znovu byl taková hlava. A jih *° Ševčík nás seznámil s knihou Obraz města od Kevina Lynche, jehož myšlenky tehdy aplikoval ve své studii Obraz Mostu, kterou zpracovával s Bendovými. Ševčíkovou velkou přednosti bylo že mluvil o současnosti, nevykládal historii, i když jí samozřejmě znal a zasazoval teorii do souvislosti doby. Dosud nevidím jeho nástupce. Mohl to být snad Dalibor Veselý, který ovšem emigroval. Připravil jste i překlady zahraničních knih o architektúre Především Charlese Jenckse a Roberta Venturiho. Překládal jste ještě něco dalšího? Jiří Ševčík inicioval překlady některých důležitých textů té doby. Z jeho popudu Jaroslav Ouřecký zajistil překladatele knihy Jazyk postmoderní architektury od Charlese Jenckse [The Language of tne Post--Modern Architecture, London 1977], ke kterému jsme s Honzou Kerelem překreslili Jencksovy ilustrace, na ormigu jsme pak knihu namnožili. Já jsem pak přeložil Složitosti a protiklady v architektuře od Roberta Venturiho [Complexity and Contradictlon in Architecture, New York 1966] a Jarda Ouřecký k němu překreslil ilustrace a na Útvaru hlavního architekta, kde pracoval, nechal vše vytisknout a svázat. Ty další překlady už byly kratší výběry, třeba Město není strom od Christophera Alexandera, Collage City od Colina Roweho, Bez rétoriky od Alison a Petera Smithsonových, Architektura dobře temperovaného prostředí od Reynera Banhama (a jeho slavná bublina s Francoisem Dallegretem), Architektura versus bydleni od Martina Pawleyho, Charlese Jenckse a samozřejmě Marshalla McLuhana. Jak jste se dostával k již zmíněnému Adéčku [časopis Arehitectural Designl? . Za mnou jezdili přátelé Francouzi, já jsem od nic ^ ^ vždycky vyveksloval valuty - dal jsem jim koruny mi pak ve Francii předplatili Ádéčko. A to chodi kupodivu bez problémů poštou. ^ A byly kromě Ádéčko ještě nějaké jiné časopisy, vás inspirovaly a měl jste k nim přístup? Senzační knihovnu měli ve VÚVA. ^^J^ byl jiný. Domus byli Italové a furt stejní e LArchitecture dAujourďhui zase francou (v redakci byl i Claude Parent). Deutsch , na mě tehdy ti Němci ^^byli usedlí. Ádéčko nad všemi dokonale cne^ Beatles, Stouni, měli minisukně, vlas*n® grcfl étudli/m: Fakulta architektury ČVUT v Praze (1979-1984) -> zaměstnán Obnova památek (1984-1987); Útvar hlavního architekta hl. m. Prahy (1987-1988); Elektromom (1988-1989); Fakulta architektury ČVUT v Praze (1993-2004); Ateliér BARVA; Ateliér Vavřík a dobrá společnost; Česká zemědělská univerzita v Praze -» vybrané projekty a realizace před rokem 1987 práca na projektech rekonstrukci hradů, zámku a kostelů ve Středočeském kraji (Hořovice, Březnice. Karlštejn, Žebrák, Libušin); strategie rozvoje obce Tmaň; územní plány obcf Jirny, Janova u Litomyšle, Kejžlic; stavební a restaurátorský průzkum, management pian, nominační dokumentace pro zápis na Seznam UNESCO a dílčí rekonstrukce Kostela NejsvětejšJio Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze; plastika Pocto Jaroslavu Seifertovi v Praze-ŽiJkově (2016); program regenerace městské památkové zóny Praha 3 (2010, 2014, 2019, s Davidem Měskou) ■> výstavo: Zadáno pro mladé architekty (1989, Praha, Galerie Mladých, resp. Galerie U Řečických) ■> publikace: Kateřina Bečková - Ivan Vavffit - Rudolf Překop, Žižkovské pavlače, Praha 2015; Jan Vlk - Ivan Vavřik - Rudolf Prekop, Žižkovská radnice, Praha 2016; Tereza vlkové - Ivan vavřik - Rudolf Prekop, Církevní památky v Praze 37 II. Nekatolické kostely, kaple a modlitebny. Praha 2018 •» sdruženi: VESPA; Obecni dům. zdroja: Olga Myslivečkova. Bez jediného atypického panelu, čestosfavensfcý architekt XXVIII. 1782.113. a 3: Jffl Jlroutek Modernizace bytového fondu na Žižkovi, Architekturo ČSR XLV, 1986, s. 20-31: Daläl panely do našich center. Československý architekt XXXV. 1989. č. 9, s. 1 a 4; Serlil Žilkovém sem. Žižkovem tam l-V. Československý architekt XXXV, 1989; Tereza Poláčková, Urbanistický vývoj Žižkova ve druhé polovine 20. století (bakalářské práce). FF univerzity Karlovy v Praze. 2015 (dspacacunl cz); Petr Krajči - Dan MBrta - Klära Puierová - Pavel Smeták - Petr Vorhk, Navzdory. Praha 2O20 Ivan vavřlk 56 ale dělali po bytech malířský výstavy, recitovali básně. Vzpomínám na vlastně velmi typický happening. Pochod Praha-Prčice byla povolená, a tudíž pro náš bolševická akce. Tak jsme jeli vlakem do Prčic, asi šest sedm lidi, vzali si transparent .Čelem k masám" a šli z Prčic do Prahy. Přestože šlo o pochod, který neměl vyloženě komunistický charakter, tak my šli naschvál obráceně. A sebrali nás policajti, protože si lidi stěžovali, že jdeme z Prčic do Prahy. A po škole jsi nastoupil do projektového ústavu? Já nemohl dělat paneláky. Soused přes chodbu, kovaný komunista, jako kluk přežil koncentrák, mě pozoroval a znal osud naší rodiny. Říkal: .Vavřiku, Vavřlku, co s tebou bude..." A já odpovídal: .Já se na to vyserú, i když jsem vystudoval. Budu dělat zelináře. Já bych chtěl dělat dějiny architektury nebo románský a gotický umění" On se pochlapil a sehnal mi místo v Obnově památek, což bylo zařízení krajského národního výboru Do Obnovy památek se zašila fúra lidí, kteří nechtěli v projektácích - stejně jako já - stavět paneláky. Takže já měl možnost dělat Karlštejn, zámek v Březnici, Hořovice, Mnichovo Hradiště. Na rozdíl od obyčejných projektáků šlo o realizační firmu. Těch pár architektů a stavařů tam byla jenom taková špička. Ale jinak měli sekci uměleckých truhlářů, kameníků, kovářů... Pro mě jako mladýho fracka skvělá zkušenost, když mi zazvonil telefon a kovář, kterému jsem před třemi dny odevzdal návrh mříže, říkal: .Ty debile, pojd se podívat, jak se dělá pořádná mříž." A v kovárně jsem teprve pochopil, že jsem nakreslil kravina Toužil jsem mít vlastní ateliér jako bejvák. Ale do Svazu architektů jsem zásadně nechtěl, beztak by mě nevzali. A jak získat ateliér? Na FAMU učil výborný profesor Ján Šmok, který byl předsedou Svazu českých fotografů. A protože mezi fotografy neměli tak tuhý bolševický názory, vystavil mi jejich legitimaci, se kterou jsem zažádal u OPBH o prostor a dostal ateliér v Orlické. Dali mi dekret a ateliér už jsem spravil svépomocí... kamarádi nastoupili, dělali omítky, natáhli vodu a natírali okna. Donesli jsme izisku, gauč, ledničku, malý vařič. A můj ateliér se stal potom pražským centrem Obecního domu. Tehdy jste se angažovali proti demolici starého Žižkova... My jsme s Petrem Krajčim neměli chut fungovat v té mašinérii. Chtěli Jsme být jiní a bavit se tím, což pro nás bylo důležitý. Začali jsme formovat programy. Naše spolupráce byla docela efektivní. Já, malej vzteklej čert, jsem to rychle dal na papír a potom Petr Krajči červenou propiskou všechno opravil. Věděli jsme, že potřebujeme periodikum, tiskovinu. Mail nebyl, telefony nebyly. Tak došlo na první letékv u rozeslali dopisem kamarádům přes konľi. a do libereckého SIALu. Masák nad námľp* ochranná křidla a díky němu jsme se dosľa Ale tenkrát nám šlo za prvé trochu o krk ľ , °* opravdu jsme potom chodili na výslechy a °ľ druhé straně jsme chtěli Ilegálně něco zaeit a , vznikla VESPA [Volné entuziastické sdružen,'1* architektury). Ještě před Žižkovem. Chtěli jsme nějakou kulturní frontu přátel kteří budou vyměňovat informace. Což vycházelo 2 mé " zkušenosti s paralelní máničkovskou kulturou Viděl jsem, jak žijí. Přesně se vědělo, kdy a kde je koncert někde na Berounsku. Neměli jsme telefony, neměli jsme nic, ale stačilo jít v pátek večer na Malou stranu a než jsem došel od Dvou slunců do Malostranské kavárny, měl jsem přehled, co se příští týden bude dít. Okruh lidí, kde jsem se pohyboval, poznamenalo že jejich rodiče perzekvovali a oni nesměli studovat Přitom byli inteligentní a vzdělaní, protože diky rodičům měli přístup k informacím a ke knihám. My jsme si vyměňovali knížky, hltali informace, strašně. A tam má původ VESPA Že jsme něco podobného chtěli s Petrem Krajčim založit mezi kamarády architekty, skupinu, která bude žít paralelním životem v tom marasmu, který jsme měli kolem sebe. A šli jste na to rovnou přes manifesty, jestli se nepletu. Ještě než se vůbec společenství utvořilo. Manifesty jsme opět rozesílali poštou, kamarádům do Ústi, jižních Čech, Brna. Ostravy. Čemu se ty manifesty věnovaly? No, svobodě [smích], A architektuře. Snažili jsme se dát dohromady strukturu, která by dělala altemawn, architekturu. V podstatě to, co před nami začali postmodernismem Středotlací, kterých s, moc vážím, ale my už jsme to tolik nežrali, a pro o sm chtěli dělat něco ještě jiného. My uz jsmei ed ^ se Svazem architektů rozhodně n,c nebude ^ nevzali by nás a my ani nechtěli, ta js paralelní systém, svůj vlastní P«^, ^ jsme, že potřebujeme nějakou platform ^ jsme jí tvořili mimo oficiální struktury. C architekturou bavit. na „ěí^ Vytvářeli jste si nějakou vlastní teorn-j* založená, třeba na zahraničný) táta ještě přednášel v -P?"*^ ^ 9^ profesora Bergmanna, kosloven* Hitlerem utekl z Německa dc č«* ^ a potom zase do švédska. Po vále 57 VarrmAJ výstavy v Galsrll Mtadýeh, Prát* - Nové MAsto 1989. / «vi Ivan PHeka. (vin Vavífc Petr Krafii (soukromý ■rchtv lvwn* Vavf !k») Vernisáž výstavy v Galen Mladých-Praha - Nové Mé^tc 1989 skuoina D NA (soukromý archiv tvara Vavňlca) .Nový typ mšic napadl pražskou zeleň", Výstava v Galem Mladých. Praha - Nové Mésto, 1939 (soukromý archiv Ivana vavříka) Plakátek k demolici Žižkova, 1989 (soukromý archiv Ivana Vavříka) Výstava v Galerii Mladých, 1989. pozvánka (soukromý archiv Ivana Vavľlka) Svoz 6*skýeh výtvarných umdleů M5stský výbor Českého bvqiu ochrancu prírody dovoluji sl Väi pozvat no výstavu Zadáno pro mladé architekty Zohá[enl ve středu 5. Carvenco 19S9 v 17 hodin v Galerii mlodýcl, Praha 1, Vodičkova 10 PTI vernlsdíi vystoupľ skupina D. N. A, Výstava budo otevřena do nedřít- 16. Července 191 denne mimo pondělí 10—13 o 14—18 hodin do Německa a jako rodinný přítel velice vnímal osud naší rodiny. Když mi bylo zhruba 20 let a studoval jsem na architektuře, zeptal se: .Co bys potřeboval?" A já říkám: .Největší problém jsou informace.' Aon mi předplatil LArchitecture d'Aujourd'hui. Víš, co to tehdy znamenalo? Časopisy chodily každé dva měsíce a normálně kolovaly po kamarádech a kavárnách. Muselo to stát určitě majlant. A to byl můj program [ukazuje do knihovny]. Jak jste chtěli docílit, aby se stavělo takhle? To jsme samozřejmě nevěděli. Ale inspirovali jsme se tím a diskutovalo se po kavárnách. Československý svaz architektů časopisy nejspíš odebíral také, ale aby je dostával soukromník, věc totálně nemyslitelná! Bergmann mi taky vozil knížky zvenku, kdykoliv k nám přijel, o gotice, o románském stavitelství nebo moderní architekturu. Tehdy u nás kolovaly třeba samizdatové překlady Venturiho od Zdeňka Hôlzela. Ty se k vám taky dostaly? Ano. ty jsem samozřejmě zhltnul. Honza Sapák byl celkem jazykově zdatný, taky překládal. Ještě mám leccos doma ve strojopisech svázaného. Jak jste samizdaty množili? Normálně, na psacím stroji, 10 kopií, 10 průklepákú a poslední byl tvůj. Navíc rodiny měly leccos z šedesátých let nebo i z předválečné knihovny. Moji rodiče se s tím vůbec nemazali. K nám chodili lidi, zazvonili, přišli, dostali sardinky s máslem a čaj a diskutovalo se. Jak to bylo se Žižkovem? , Já tušil, že existuje nějaký Žižkov, jenom kvůli i ■ že tam kdysi bydlel brácha mého dědy. TakzejainI tam jezdil pravidelně a měl možnost vide, a zásahy od začátku, od sedmdesátých jako gymnazista. My pak věděli, že pro i^ ^ ^0 ideologicky nezvítězíme. V podstate js ^ bavit, po šesti osmi hodinách v práciJS f ábava nevěděli, do čeho píchnout. Co taný, v té době nás nebrala. Hledali jsme *o ^ . výsledek, který s nimi může zamáva - našli Žižkov. hitektaP00 Žižkov. archW Já tenkrát dělal na útvaru Blahomírem Borovičkou, kde sef° ukra* " 8 ze SÚRPMO. A docela normálně jsen zprávy. Takže Jsme měli podklady a zanalyzovali je. Díky známým v projekťácích jsme si to dali spočítat od jejich rozpočtářů, Vlťa Rothbauerová nám tenkrát hrozné pomohla. Pak Jsme si ještě udělali vlastní rozpočty. Normálně jsme to ekonomicky vyhodnotili. A výsledek? Zjistili jsme, že když budu rekonstruovat původní domy citlivě, jako .rozptýlenou modernizaci", stoupačky, elektřinu, spojím byty na pavlači, tak dostaneme normální slušný byt bez problémů. A že to není tak drahé, jako když vyrobím ocel do výztuže, cement, všechno dovezu do jedné panelárny a z ní těžkými náklaďáky na Žižkov. Když se spočítá celkové množství práce a materiál, které bolševici nezahrnovali... Oni počítali jenom montáž panelového domu, bez výroby panelu. Naše ekonomická rozvaha byla naprosto jednoznačná. A z toho potom vznikla ta legrace na výstavě, kde jsem do sebe švihl flašku bílého a Karel Prager se zeptal, jak to chci udělat s Žižkovem, a když už mí došly argumenty, že modernizace je levnější a lepší než demolice, tak jsem mu řekl, že nejlepší je změnit celý politický systém. Jediný Knížák se začal strašně smát, ostatní ztuhli, koukali do stolu a mlčeli. Zkoušeli jste i oficiální cesty? Něco jsme publikovali v Tvorbě. Když byl můj táta vyhozen, tak jsme žili trochu jako v ghettu. Lidé s černou tečkou si vzájemně vypomáhali. Dana Špačková, dávná kamarádka mého táty, původně dělala v nějakých slušných novinách a v roce 19ó8 jí vyrazili. Zašila se do Tvorby, kulturního plátku, kterému bolševici nepřikládali žádný význam, propaganda se v něm dělat nedala. Táta mě za ní poslal a já jí vysvětlil všechno, co vyvádíme. Zaujalo jí to, zeptala se šéfredaktora a článek prošel. Díky mýmu tátovi. Že měl známé, že si lidé pomáhali. A potom ještě Svaz českých architektů v roce 1989 uspořádal tzv. seminář k aktuálním problémům přestavby Žižkova, kde jsme naše úvahy taky představili. A zkoušeli jsme to tlačit přes SÚRPMO... Zároveň se ale plány na přestavbu Žižkova docela medializovaly a začala se o ně zajímat veřejnost... SÚRPMO zatáhlo za záchrannou brzdu. Vznikla i mimořádně emotivní série černobílých fotek... Mimoběžně. Jaroslav Kocourek, rodák ze Žižkova, ji fotil z vlastního popudu, od začátku sedmdesátých let jako mladý kluk. A jak jsme tenkrát hledali kontakty, bez internetu, přes známé, zašli jsme za panem Jaroslavem Kocourkem domů, popsali, co děláme, jeho to zaujalo a bez problémů nám dal fotky k dispozici zdarma. Akorát je zezadu orazítkoval svým jménem. Vystavili jste je už tenkrát? Tenkrát jsme je představili v galerii Mladých, jako jednu ze součástí naši výstavy. Výtvarníci si už dříve vydobyli založení sekce mladých výtvarníků a galerii U Rečických. Byli to naši generační souputníci, tak jsme je ukecali, aby nám dali prostor pro naši výstavu k asanacím. Na Čtrnáct dnů nám ji půjčili. A jaký měla výstava ohlas? Hodně vypovídá toto [ukazuje velký balicí papír se vzkazy návštěvníků výstavy] Připravili jste I nějaké alternativní projekty? Na nich pracovali Jan Komrska s Alešem Kletenským ze SÚRPMO. A vycházeli jste při výpočtech ze znalosti konkrétních domů? Samozřejmě. Tenkrát se dalo dostat kamkoliv, od sklepa po půdu. Jak na vaše aktivity reagovali úředníci, strana? Byli samozřejmě nasraný, že takovej hmyz, jako Vavrík a Krajci, nedomrlí kluci sotva po škole, se pletou do vysoce odborný věci... Ale z práce nás vyhodit nemohli, protože jsme byli povinně zaměstnaní. Už když jsem dostudoval architekturu a nemohli mě vyhodit, říkal jsem si: „Vy svině bolševický ted" opravdu napřu veškeré úsilí, abych vám škodil." Netušil jsem, že režim padne. Museli se tím vlastně vůbec nějak zabývat? Když vznikly alternativní studie, rozpočty, publikovali jste to v novinách. Vím, že reagovali v Rudém právu... Reagovali, že jsme děti. Což měli pravdu. Ale jinak se tím vlastně nijak zabývat nemuseli? Plán byl plán... Ale nakonec se další etapy už nerealizovaly. Nestihlo se to. A doba se změnila. Navíc jsme zaseli i do jejich řad nedůvěru. Veřejnost se proti tomu postavila... a taky opravdoví odborníci s autoritou, nejen malí kluci po škofe jako my. Kdo třeba? Středotlací, Marie Benešová, Karel Prager nakonec taky, Miroslav Baše se k nám choval slušně... Ale vyloženě, že by napsali podpůrný dopis, to asi nB.„ Ne, to ne. Leda při diskusi... Bylo nemyslitelný, aby se za nás někdo oficiálně postavil. Přišli by o místa, na která se složitě vypracovali. Věděli o vašich aktivitách na Žižkově kolegové z práce? Věděli, fandili a morálně podporovali. Ale těm lidem bylo čtyřicet, pětačtyřicet, mně pětadvacet. Oni měli malý dětí a potřebovali, aby jim uliční výbor KSČ dal souhlas se studiem, tak museli driet hutxj. Ivan Vavřík Výstava v Galerii Mladých, Praha - Novo Mesto, 1989, komentáre návštěvníků (soukromý archiv Ivana vavříka) 60 r 1 rtmr*fe^ A I/AIM)' L ^1 0 VÍGht i 7 ^a^e / Am ' L. yi HV1 -Wr /( O) C ' HM 2 , com ť s m ň/í fui ><- Ól Rodina znamenala rukojmí. Třeba mú) táto vždycky minimalizoval riziko, Že mÔ vyhodí ze školy Celou dobu říkal; .Vystuduj cokoliv, a to ti ten bolševik nemůže už vz(t. Klidné dôlej závozníka v zelenine nebo (ako Ja tramvojóka, ale Jak jednou vystudu|eô, dostaneš ayatém myslení" Tátovi zakázali jezdit dvaadvacítkou, protože on už od Malé Strany hlásil nôkolikajazyčné nezvy atonlc, francouzsky, nemecky, italsky, anglicky, ruBky. Turisti vyložil z tramvaje a koukali, co je to za tramvajákfl v brýlích. Potom na néj přišla stížnost a už neamél Jezdit kolem Hradu, aby nedával najevo cizincům, Že jezdi vzdelaný tramvaják. KromŕJ enahy o záchranu Žižkova se ale tehdy objevily I jfné podobné aktivity... Ano, proti bourání Břevnova, v BrnÔ Honza Sapák s podpovrchovou tramvají, pak dopravní průtah Stromovkou, nádraží TÔŠnov, krásná budova... A právě nB nádraží TéSnov Jsme ukazovali, že to je nenávratné, že takhle to nejde, bourat jenom tak kvůli auťákům. Jak došlo k založení Obecního domu? Původně jsme se scházeli v Domě armády, mysleli JBme, že tam nejsou fízlove, že lampasáky nikdo nebude Šmírovat. A opravdu se nevyneslo nic. Pak po hospodách. A nakonec v Obecním domě. A postupně se začali nabalovat architekti, kteří usilovali o nějaký svobodnější způsob tvorby a života. Rozrostlo se to asi na 150 lidí, takže jsem potom musel pronajímat ten secesní salonek vzadu, když už jsme se nevešli ke stolu. Díky kontaktu na Miroslava Masáka jsme viděli, Jak Charta 77 pravidelně vydávala zprávu o životním prostředí, o zdravotnictví, o průmyslu, a tak dál... Tak jsme s nfm připravili zprávu o stavu architektury. Scházeli jsme se pravidelně u mě v ateliéru, to nebylo na hospodu, s rozloženými papíry, spíš pracovní porady u stolu. Dělaly se zápisky, přepisovalo se to potom na psacím stroji a rozesílalo všem známým k připomínkám. Nebo jsme jezdili do Brna za Sapákem. A tím, jak se naše aktivity takhle systematizovaly, pochopili jsme s Petrem KrejČim, že založíme nezávislou organizaci. Už jsme si přestali hrát na kavárenskej spolek, ate řekli jsme si: založíme to natvrdo, jako paralelní strukturu vedle svazu architektů. A z toho potom vznikla Obec architektů. Už ve středu 22. listopadu jsme svolali asi 150 architektů z Obecního domu do svazového paláce na Malé Straně. A s Petrem Krajčlm jsme napsali proklamaci, že obsazujeme socialistický svaz architektů. Přednesli Jsme jl pak plamenně před pozvanými na těch schodech mezi soškama andílků. Rozrazili jsme dveře a obsadili to. Administrativní pracovnice, písařky, se přidaly k nám a Novákovi jsme nechali tři dny, aby si vyklidil kancelář a výpad. A bylo to. Čím to víastnô bylo, že se v letech 1988 a 1989 roztrhl pytel se všemi těmi spolky... Můj táta sice byl vyhozen a jezdil na tramvaji, ale Ještě v osmdesátých letech jsme vedli doma spory. On vycházel z osmašedesátýho a tvrdil, že socialismus s lidskou tváři je alternativa. Já naopak říkal, že komunismus je nereformovatelný. Takže to byl I generační spor. Věděli jsme, že Jedeme po své vlastní cesté a Že se vůbec s bolševiky nebudeme bavit. Věřili jste, že ve druhé polovině osmdesátých let už můžete Jít do většího rizika? Věděli jste o Polsku? Věděli. Já chodil s Polkou, které překládala pro Solidaritu a pro Chartu 77 Moc krásná holka, já za ní jezdil do Varšavy a bydlel v téch ilegálních bytech Solidarity. Co bylo v Čechách nemyslitelný, tam Solidarita prosadila. I tohle nám dávalo odvahu. Jak fungovaly kontakty oněch uskupení? Třeba výstavy Urbanita 88 se účastnila spousta skupin dohromady... V tom byla ta svoboda, Že Človék žil mezi kamarády, se kterými si rozuměl. Mohl si vyměňovat informace, knížky, chodili jsme na koncerty, antidiskotéky Jiřího Černého do Malostranské besedy, na výstavy, do filmového klubu... Komunita založené na důvěře. Žili jsme takhle, všichni jsme se znali. Dělat něco alternativního, paralelního, svobodnýho, do Čeho ti nebude kecat šéf komunista, učitel, rodiče, kdokoliv. Byl to životní styl, abychom mohli vůbec dejchat. Vlastně to byla... jedna velké prdel [smích]. Petr Vorlik, Tereza Poíáčková a Klára U/lmonnovd, Praha, jaro 2020 186 187 nika Michal Sbofwit* Nesměl jsem použít žádné symboly, ani věž, zvonici Pojďme zpět k času vašich studit. Jak ss doba uvolněni druhé poloviny šedesátých let promítla ve výuce a například v zadání ateliérových úloh? Pociťovali jste tyto změny? Na čem jste pracovali? První skutečná vlna uvolnění přišla někdy v roce 1965. Architekt Jiří Gebert vedl na fakultě vzpouru proti sorele. Ale první náznaky se začaly objevovat už někdy kolem roku 1963. Třeba profesor Neumann, docela liberální člověk, nám dával volnost. Vlastně ani Josef Kittnch nikdy sorelu nedělal, někteří se tomu vyhnuli, i když byli hodně doleva. Zemřel na podzim 1968. Když přišli Rusové, ležel už v nemocnici a okupaci těžce nesl, protože to byl takový ten salonní komunista a levicový architekt Na konci šedesátých let pak přišla příležitost začft svobodněji cestovat, podařilo se vám po studiích nabrat v zahraničí nějaké zkušenosti? Kolem roku 1965 se začaly organizovat stáže přes IAESTE. Spolužák František Sedláček nám něco sehnal přes své konexe v zahraničí a já odjel se Zdeňkem Zavřelem do Holandska na dvouměsíční praxi. Pracoval jsem v kanceláři Cramer & Kruisheer v Rotterdamu, projektovali hlavně nemocnice. Viděl jsem, jak se moderně staví. Bydlel jsem v Delftu na koleji a každý den jezdil do Rotterdamu vlakem. Mám k Holandsku od té doby docela vztah. A potom hned po promoci, v roce 196/ už se mohlo cestovat na pozvání. Táta sehnal pozvání přes italské známé a já procestoval Itálii od severu po Řím stopem. Po vojně v zár, 1969 jsem ještě vyjel s kamarády na másle do Racka. Těsně před tím, než se zavřely hraníce. Tahle cesta mi hodně pomohla pří pracovním startu na P~n samostatná práci. Mediteránní architektura mě nodne ovlivnila. Váš pracovní start sa odehrál ve Státním projektovém ústavu obchodu u architekta Jindřicha pZJ££L, Šrámkové. Vybírali si do specializovaného úatavu někoho s předpoklady? Jak jste se k nim vlastné dostal? Byly to takové nehody. S místy to nebylo moc valné, obcházeli jsme s diplomovými projekty ateliéry a já se šel zeptat k Filsakovi, projektoval tehdy Intercontinental. Měl ale pino, a tak mě poslal k Pulkrábkovi a Šrámkové. Ústav spadal pod ministerstvo obchodu, tzv. rezortní projektový ústav Strávil jsem tam potom pět nebo šest let, A z toho tři roky jsme dělali s Alenou Šrámkovou. Docela dobrá léta na zaučení, skutečná škola. Vlastně štěstí, že jsem se dostal ke Šrámkové. Ty tři, čtyři roky ze začátku byíy pro mě rozhodující. Alena Šrámková v té době soutěžila několik obchodních domů. Spolupracoval Jste s ní na některých návrzích? Ano, měla tehdy období obchodních domů. Soutěž na Pankrác vyhrála. Na Tylovo náměstí jsme dostali myslím první odměnu. Ministerstvo bylo docela čilé, chtěli po Praze pořád stavět a hledaly se lokality pro obchodní domy. Nakonec se realizovaly jen dva -Kotva a Máj. Paní architektka měla zadaný obchodní dům na rohu Karlova náměstí a Žitné, to se mi tehdy moc líbilo. Soutěže většinou dělala samostatně, Zakázky zadané přímo do ústavu ministerstvem jsme dělali společně. Třeba obchodní dům do Krupiny na Slovensko, kde jsme navrhovali lícovkami vyzdivaný ocelový skelet Na to navazovaly Pardubice, na kterých spolupracovala architektka Anděla Drašarová. Z kapacitních důvodů pak studii rozpracovala v Brně architektka Růžena Žertová. Vždycky přiznávala, že z naší koncepce vycházela. V roce 1971 Jste se účastnili soutěže na větší území v italské Perugii. Co bylo předmětem soutěže? V podstatě nové centrum Perugie. Zadali hrubý program pro smíšené území, přemostění nádraží a kolejlště a propojeni starého města. Návrh tvořil páteř, na kterou se navěšovaly smíšené funkce -obchod, administrativa, byty. V soutěži jste získali jednu ze čtyř hlavních cen, a dokonce jste si ji i v Itálii převzali. Pustili nás, nikdo jsme v to nevěřili. V lednu 1972 jsme si cenu převzali, nejel myslím jen Jaromír Sirotek. Byl persona non grata. Někde mám ještě schovaný dopis, který dostala Šrámková od francouzského architekta lonela Schelna, kde hezky zdůvodnil rozhodnutí poroty. Mám pocit, že Perugia měla komunistické vedení, možná tam byly nějaké vazby, a proto sem akt + itudlum: obor architektura, Fakulta stavební ČVUT v Praze (1961-1967) ■* zaměstnán: Státní projektový / obchodu (1968-1975); Středisko pra rozvoj obchodní sítě (1975-1985); Krajský projektový ústav (1986-1990); samostatný architekt (od 1991) * vybrané projekty a realizace: soutěž na obchodní dům na Tylově náměstí v Praze (1969, í Alenou Šrámkovou, nerealizováno); mezinárodní 90utěž na nové centrum Perugie, Itálie (1971, s Alenou Šrámkovou, 4, cena, nerealizováno); světelný objekt na Bienále mladých v Paříží (1971); dostavba motelu Stop v Praze (1972, nerealizováno); soutěž na administrativní budovu Slovnaft v Bratislavě (1975, s Alenou Šrámkovou a Jindřichem Pulkrábkem. nerealizováno); projekt interiéru pro centrum Lužiny na Jižním Městě v Praze (1977, s Jindřichem pulkrábkem); prodejna květin v podchodu na Můstku v Praze (1978); prodejna Dům techniky a mládeže v Praze (1976-1981); kaple sv, Václava v Mostě (1982-1989); rekonstrukce pasáže Perlová v Praze (1983-1985); obchodní ulice a rekonstrukce kina Svět v Kladně (1986-1990); rekonstrukce zámku Komořany v Praze (1991-1998); studie využití Richterovy vily v Praze (1992); rekonstrukce a dostavba Muzea umění v Olomouci (1993-2000); Muzeum T G. Masaryka v Lánech (1998-2003); Muzeum a galerie kubistického designu, rekonstrukce Bauerovy vily v Líbodřicích u Kolína (2004-2007); centrum města Velká Bystříce u Olomouce (2007-2010); rekonstrukce a dostavba Tančirny v Račím údolí (2014-2015, s Marií Sborwřtzovou a Karlem Prášilem); rekonstrukce vily Vladimíra Mííllera v Olomouci (2016-2019) -> sdružení: Středotlací. zdroje: Hana Vrbová, Dúm techniky a mládeže. Československý architekt XXVIII, 1982, fi. 5, s. S; Ingrid Wenz-Gahler. Gestaítete Laděn: Beispiete aus dem In- und Ausland, Leinfeíden-Echterdlngen, 1987; Jana a JTFf Ševčíkovi, Postmodernismus a my. Uměnro řemeslo, 1987 6. 4, s. óů; Benjamín Fragner - Jiří Ševčík et a... Strédotfaď (katalog výstavy), Praha 19B9, nestránkováno: Vladimír Šlapeta, Kaple sv. Václava v Mostě, Architektura ČSR XLK, 1990, č. 5-á, s. 76-7B; Michal Sborwltz (soukromý archiv Michala Sborwitze) tu mezinárodni soutěž pustili. Účastnily se ji I další tuzemské týmy, třeba architekt Miloslav Kramolís. Mlohal SborwIB 189 , u vil orvnl aarnoatátný projekt, který H.D.ndwc. Šrámková už i úitavu odcházela, Ch, ul^v. ■ - „ „tupovalo do J«lnotllvých apartmánůV ml.« „.hu .. ta .tri. itferfc* do terénu, což .a znelíbilo invMtoml, protož, jsem to pod.l ).ko z»dlab.nou •roitllcl buněk okopáních v zemi. Jan párkrát v ílvot. ta ml stalo, ž. mvMtor zač.1 úplně Sílet, a tohia byl ten pHptd. Nikonao Restaurace a Jídelny Pulkrábka obešly • žádaly projekt Milenu Rejchlovl. S náltupem normállzac. N po roce 1972 kolektiv ústavu niti postupne rozpadat t po vyhaiovu Jaromíra Sirotka odella I Alans Šrámková. Jak Jata pokračoval potom vy? Nastoupil normalizační ředitel Jiřička, katastrofa. Jindřich Pulkrábek odešel v roce 1974 a Já Jsem rok pote přesel je nim do Střediska pro rozvoj obchodní sltl Strašný název, ala zaměřeni v podstatě příbuzné nalámu ústavu Středisko spadalo pod magistrátní odbor obchodu a zpracovávali Jsme adaptace a portály menších prodejních Jednotek pro různé socialistické investory, výhodou bylo, 2e Jsme se vyhnuli masmení velkých .projekčáků' Zaměřc-vBil jsme se hlavně na rekonstrukce obchodní sltó, A mimo to bylo ve středisku odděleni, kde ekonomové propočítávali, kolik Je kde třeba metrů čtverečných obchodů Dávali to jako podklady Jednak obvodním úřadům a jednak projektovým ústavům, kdy! se zpracovávaly nějaké větší celky, třeba Jižní Město. vlastně se člověk musel smJit s tím, íe nepostaví dům... Ale zase měl na svou práci čas, kdežto v .proiekčáclch- vás vždycky strašně honili, výrobnosti s hodiny ae hlídaly a mc se prostě nedalo udélBt Takž. byl čas na detail a na dotažení výaledku, Je zřejmé, *> Jste se, u menllch provozoven snažil najit nějaký novy výraz nebo Jednoduchou geometrii s projevy postmodemího tvarování. ZT°'']B!a0'mm neb°'Chco,e-"' * » dnes W,sme byl, vycepovaní od šrámkové. objat1 u LT. P0'tm0dern'' 86 « v*. Poprvé Mo bľste p aP;tinV kV4tin V P°d0h0du ™ V^ckyzá,eTľZl"mrad',^^" skladní myälence a já na Můstku ualloval, la v nloe prodejny budo Jnkáal laponská zahrádka a že květiny nebudou umístěné do vrt Celou niku tvaroval strop a Jeho oblé zakončonl doprovodila v parteru stupňovité krajino a voainvň, nárazovými bazénky pro květiny. Goomouio tnm tnkľ' vládla, ala důležité bylo I, co to má znomonm. " A Jaké materiály Jaté použil? Potřeboval Jsem něco, co vytvoří takový spojitý koberec. Obklad stěny proto vzadu plynulo přecházel na strop. Zvolil jsem umělý kámen, který ae dé odlit formovat do Jakéhokoli tvaru a lze ho montovat na roäty. Nechtěl Jsem prostor drobit a materiál väe sjednotil. Umělý kámen u nés vyvinuli nějací chemici, používal se na restaurováni barokních plastik. Nakonec to nějak náročně odlévali do forem, myslím, že v družstvu štuko. Ještě zpátky k postmoderno. Joji projevy se ukázaly I u Domu techniky a mládeže a tento projekt měl poměrně složitý vývoj. Kdo pfiěol s jeho zadáním a jak probíhala realizace? Zdá se, že jde jen o Interiér prodejny, ale vy jste měl asi za úkol zrekonstruovat celý dům. Majitelem domu byla Ústřední půjčovna filmů, Investorem Drobné zboží Praha. Docela rád na to vzpomínám, protože vedoucí Investičního oddělení pan Štlčka mol smysl pro estetiku, absolvoval žižkovskou uměleckoprůmyslovou školu. Myslím, že nás dost podržel, v té době šlo o vzácnou spolupráci. Projektovat Jsem začal v roce 1976 a se stavbou vše trvalo pět let. Řešil Jsem s naším týmem všechno, I celou rekonstrukcí. Ale stavebně se dům moc neměnil. Ve dvoře Je vybudované trojlodí, zastřešený dvůr tvoří vyšší loď a pod křídly budovy se nachází boční lodě. Sloužily k pultovému prodeji modelů a prostředni loď pro herní a výstavní účely. Dodnes považuji Interiér za nšoo, co se mé řešit dohromady se stavbou. Pro celý Interiér se stala hlavním motivem výrazná barevnost. Jak jste se k ní propracoval? Inspirovaly mě různé televizní věže, s tou červenou, bílou a černou. Náhodou jsem na nějaké výstav objevil stavebnici, kterou tvořila trubkové konstru spojené s krychlovými zámky. Vyráběly JI sklárny Kavalier a používala se Jako nosič na chemick aparatury. Napadlo mě, že by se to dalo pouz ^ Jako konstrukce pro regály a pulty. V kombiru* poetavbe dependence k Moulu Stop, pnha-Motal, 1972, nerealizovaná etudle (ioukromy archiv Michala Sborwltza) idalo. s výraznou barevností bílé konstrukce vypi technologický prvek. Pěkné to do sebe zap*^ Snad v tom Jsou ty postmodernl postupy na ^ myšleni, dávat k sobě dohromady věci, kter Prodejna kvůtln v podchodu na MŮBtku, Praha-Staró Můato, 1978. detail odlitku z kamene a axonometrie (soukromý archiv Michala Sborwitze) Michal Sborwitz 190 191 nika Dóm techniky . mládeže. Praha - Nove Město. 1,76-1981. strední loď s mobilní plastikou Savs K. Novék. (soukromý arohlv Michala Sborwtee. foto ILubo Stacho) zdají být nesourodé. Zvýrazněná vzduchotechnika a průmyslová svŕtldla všechno ještě umocnily. V uličních frontách se našly štuky, říkám jim .maceškárna", pomlácená výzdoba z první republiky A já jsem si řekl. že by se to mělo všechno natřít červenou. Což je vlastně postmoderní přístup ne? Když vezmu historickou architekturu a natřu ii červeným emailem, dostane jiné dimenze. Takže Neměnit?" ľ "* takhle' *«■*<•* ^Ar::r:r:darzměrná énj prvních nrůkn ■ °Váka' ktert evoNe k. Nováki n::d'Tectvi-jakiste se k Objevil ,semt ' * ^ S»°leí"ä? ^Spa„e;^—Padlo ho os,ovit. a'av K- Novák plastiku velice brysknS navrhl a poslali jsme ji ke schválení na komisi v Usti nad Labem. Zadáni znělo, že by v Domě techniky a mládeže měly být nějaké herní prvky, když je určen pro děti. Tehdy čirý idealismus, už za rok ta odvaha člověka trápila. Báli jsme se, že plastika na komisi neprojde. Společně jsme řešili umístění a dohodli se, že bude lepší ji pověsit, aby nevadila provozu a pohybu lidí. Nakonec se tam vznášela. A všechny ty prapory šil také z nějaké umělé textilie sám. Byla to velice dobrá spolupráce. Celá instalace byla interaktivní? Dokázal se do toho nějak zapojit i návštěvník? Ano, vlastně se točilo na dvou místech klikou a převodem tyči se to celé rozhýbalo. Moc dlouj to ale nefungovala Když přišly děti s rodiči, kten vlc zabrali, tak Novák pořád jezdil a ty PFevodVzbJ| a kliky opravoval. Nakonec se mechanismus ro úplně. Zásadní zádrhel ale spočíval ve fungo^am socialistického obchodu, který se o nic nestaral, Oni to prostě nenáviděli. Pořád říkali, že se na to práší, že to lidí rozbíjí. Špatný šéf... ale to se stává i dnes. Celé realizace působila vedle Máje velmi progresivním dojmem i mírou rozsahu zpracování. Navrhovali jste i takové detaily jako logo nebo grafiku? Ano, moderní grafiky, které označovaly, kde se co prodává, dělali Stanislav Zippe s Tomášem Vomáčkou. Pokrokový investor chtěl kompletní řešení. Vy sám jste někdy zpracovával celou zakázku nebo její část přes český fond výtvarných umění? Jen minimálně. Už tenkrát jsem byl vychovaný nepoužívat žádnou výzdobu nebo něco, co by se instalovalo navíc. Umění musf být kdyžtak součástí díla. Snad poprvé jsem Šel před komisi právě s Vratislavem K. Novákem. Jenže Novák měl v té komisi v Ústí nějaké známé. Ale jinak bylo lepší se komisí vyhnout. Před revolucí jsem navrhoval jednu pasáž v Perlové ulici, tu obloukovou. V komisi jsme byli s Hugem Demartinim prezentovat nějaké značky, spolupracovala s námi třeba i Ester Krumbachová. Šli jsme do tzv. „velké" komise. Poprvé a naposledy, strašidelný zážitek. Ten investor, myslím Domácí potřeby, mě nakonec zase vyhodil. Pasáž sice museli nějak dokončit podle mého projektu, stavebně bylo vše připravené, ale prodejnu dostal nějaký absolvent UMPRUM, protože se můj návrh nelíbil řediteli. Odbočíme, když Alena Šrámková přešla do PÚ VHMP, dál jste s ní už nespolupracoval? Ale ano, někdy kolem roku 1982, kdy už spolupracovala i s Ladislavem Lábusem. Dostala zadané obchodní centrum Lužiny, obrovský průchozí hranol u stanice metra. Požádala nás s Pulkrábkem, abychom jí pomohli do té .železné" uličky navrhnout obchodní síť. Cítili jsme to podobně a naše perspektivy byly takové krierovské. Nekonečná perspektiva v té nekonečné ulici se sloupy a mřížovinou. To byl pro nás Krier, vliv tam jistě byl. Jaký názor měl na změnu v uvažování Jindřich Pulkrábek? Byl přece jen o generaci starší. Lužiny jsme dělali spolu a názor měl stejný. Názorově jsme měli pořád stejný základ. Těch věcí si člověk všimne, hlavně když se srovnáváte se spolužáky. Každého nějak formoval názor jeho spolupracovníků. Pulkrábka jsem bral jako svoji oporu, jako seriózního partnera. Kaple sv. Václava v Mostě z vašich ostatních projektů typologický vybočuje, a navíc vznikla v osmdesátých letech, kdy se církevní stavby jinak nestavěly. Oslovil vás někdo v rámci střediska, nebo jak vlastně přišla zakázka? Upíná náhoda. Můj kamarád sochař Bořivoj Rak se rozvedl a přestěhoval do Mostu. V té době se boural starý Most a zůstala jediná vilová čtvrť, kde bydlel Původně uhlobaronské vily. Protože se zbouraly všechny církevní stavby a přesunutý chrám sloužil jako galerie, komunistická strana vymyslela sestéhování všech vyznání do vil. Sídlily tam různé církve a každé přidělili jednu vilu, i katolíci jednu dostali, vila nestačila ke shromažďování věřících, ale měla velkou zahradu. Přišlo nějaké usnesení a církev dostala peníze, že se místo kapacity přesunutého kostela pro sto věřících postaví kaple. Bořivoj Rak kamarádil se sousedem, páterem Čestlíkem. Byl silně věřící a v podstatě doporučil, že bych studii mohl zkusit udělat já. Pracoval jsem na ní soukromě. Co ovlivnilo zvláštní formu kaple a její umístění? Stojí vlastně izolovaně v zahradě, dostal jste přímo nějaké zadání? Zadaný byl počet věřících. Kaple nesměla být také vyšší než římsa sousední vily, nesměl jsem použít žádné symboly, ani věž, zvonici. Tak jsem sl řekl, symbol zakamufluji v průčelí a věž tam je i není. Výhodou bylo platné územní rozhodnutí, zakreslený čtvereček v zahradě. Museli jsme získat stavební povolení, ale forma už existovala a schvaloval ji jedině farář. Když jsme splnili podmínky od faráře, projednal kapli na výboru a řekl, že se může zpracovat projekt. Takže schvalovací proces šel velice hladce, žádné komise. Absolvoval jsem jen liturgické konzultace, protože liturgii neumím. A docela rychle se začalo stavět. Komplikace přišla se stavbou svépomocí v akci Z, i když s nějakým státním příspěvkem. První rok nebo dva jsme jeli podle plánu, ale páter Čestlík zemřel a celé se to asi na pět let zastavilo. Jak jste došel k celkovému neobvyklému tvarosloví kaple? Vladimír šlapeta k tomu měl v jednom článku zajímavý postřeh. Turci povolovali na Balkáně křesťanům všechno bez věží. Takže kaple Je obdobou tureckého modelu [smích]. Určitě se tam odrazil vliv stredomorských architektur. A zároveň vlastně prvni dům, který jsem sám postavil. Musel jste svépomocnému způsobu stavění kapli nějak přizpůsobit? Technologie je docela primitivní, v podstatě cihehné stěny, děravé, a tím pádem tam jde světlo do hlav r lodi velkou rozetou a z boku těmi otvory. Probíe^-. přišel se střechou Spolupracoval jsem s mienvwr* Opatrilem z Vítkovic. Hodně dětal pro SnSmkcvvx Zajistil výrobu ocelové konstrukce. Střech* s* «o. •« Michal Sborwitz Kaple s* Vídava. Most. 1982-19B9 (soukromý archiv Michala Sborwitze, foto Pavel Štecha) 192 V St 193 Obchodní ulice, Kladno, 198Ó-1990, nerealizovaná studie, ilustrace Luboš Jíra (soukromý archiv Michala Sborwitze) dodávala. A musel se objednat í vračanský vápenec na fasádu u Kamenoprůmyslu. Jak jste uspořádal vnitřní prostor? Byl součástí návrhu také interiér kaple? Interiér měl být prostý. Vstupní loď byla průchozí, pak hlavní íod" s oltářem a v boční lodi malé rozšíření pro křtitelnici. Návrh jednotlivých částí dělal sochař Bořivoj Rak. Zpracoval presbytář, modré lavice í křtitelnici. Vše se dokončovalo strašně dlouho, až do roku 1990. Jak se měnili faráři, začali to různě zdobit. Vůbec třeba nepochopili princip průchozí lodě a zaslepili jf. Pak přišel ještě jeden zádrhel, čestlík už nestačil dokončit propojovací most z vily, aby se z kůru dostali suchou nohou. Kaple je dnes vlastně solitér a vedle něj vila. Ale spojení bylo důležité, mělo i symbolickou rovinu. Stálo by za to novostavbu očistit a most dodělat... Od roku 1986 jste začal pracovat v Krajském projektovém ústavu. Odešel jste za nějakým konkrétním projektem? Když v KPÚ skončil Václav Hilský, ateliéru začal šéfovat můj spolužák, architekt Tomáš Smrž. V podstatě mě požádal o spolupráci. V Kladně plánovali přestavbu centra a měla vzniknout obchodní ulice. Smrž řešil novou část, dostavbu panelovými bloky. A úpravu obchodní ulice jsem dostal na starosti já. Mělo vzniknout 60 obchodů... obrovský projekt. Navrhoval jsem úpravu dům po domu, a ještě plomby v prolukách, což dělám nejraději dodneška, Člověk si pořád myslel, že to bude postupně řešit až do konce života. Ale nakonec práce trvala jen tři roky. Postavil se Jeden obrovský blok a z mé části jedna parfumerie a obnova kina Svět... U kina se plánovala také celková obnova jako u Domu techniky a mládeže v Praze? V Kladně se nacházela kvalitní předválečná architektura. Obchodní dům Siréna od Jana Gillara, pěkné činžáky od Oldřicha Starého, docela osvícené město, Kino spadalo do tohoto slušného standardu, funkcionalistická bedna. Dochovaly se původní fragmenty, pěkné schodiště. Fasádu jsme očistili a navrhli bránu, výrazný portál s vitrínami Spolupracoval jsem s Ivanem Kafkou. Přidala se jednoduchá písmena a Ivan vymyslel skvělé nasvětlení fasády barevnými světly. Světla se ztlumovala v pravidelném rytmu a fasáda dw^i.i Úpravu kina jsme dokončili v roce 1988 a \ rxjov *c jen pár let. Michal SborwiU 194 195 nika Rekonstrukce kinu Sv*t. Kladno. 1986- lVSa osvéttenl od h*r* Kefky (swkromy archiv Michala Sborwitxe. toto Petr Zhoř) Po roce 1991 jste začal pracovat samostatné a profiloval se především jako architekt rekonstrukcí. Je pro vás nějaký zásadní rozdíl v rekonstrukci ve srovnání B novostavbou? Souvisela tato preference s prací, kterou jste dělal v druhé polovině osmdesátých let? Já se nebráním novostavbě, pár menších jsem udělal- U rekonstrukce mě ale baví to skládání starého a nového. Při rekonstrukci, pokud vstupujete do špičkového díla, musíte zapomenout, že jste tvůrčí architekt. Jak říkám, nesmíš ze sebe dělat architekta, když upravuješ Bauerovu vilu. To je přece napůl výzkum, napůl dáváš všechno dohromady. Což spousta architektů nepochopila. Většinou si myslí, že e památkáři nějak svazují, ale oni mají většinou pravdu. Já už s prací pomalu končím, už nemám energii, abych se někde hádal. PoveJ Smeták a Eva Novotná, Praha, podzim 2019