5. prednáška


Brno: Divadlo kjógen

kjogen.cz,

https://www.facebook.com/groups/kjogen/?fref=ts

https://cs-cz.facebook.com/MaleDivadloKjogenu


Sumidagawa

nie je to mugennó (vidinová hra), takže nie je rozdelená na dve dejstvá

je to genzainó, tj. realistická hra (bez duchov)

je to monogurui nó, tj. hra s „blaznením“: postava své utrpení promítá do tance a zpěvu, v němž
vyjadřuje svou tradédii

autor: Kanze Motomoasa (Zeamiho syn)

vystupuje tu kokata – dětská postava. Motomasa měl spor s otcem Zeamim, jestli by duch dítěte měl
vystoupit nebo ne (tzv. deru-denai giron). Zeami byl za jenom představu zjevení (denai), ale
Motomasa se klonil k realističtějšímu řešení – že ducha dítěte skutečně zahraje kokata. Dodnes se
inscenace Sumidagawa liší v tom, jak tento motiv řeší.

Buddhistická modlidba Namu Amida bucu má důležité místo

najznámejšia nó, v Japonsku aj v zahraničí, zrejme aj kvôli všeobsiahlej téme lásky matky k dieťaťu

kvôli intenzívnemu prežívaniu smútku a zármutku bola táto nó v dobe edo (1600-1867) zakázaná
v cisárskom aj v šógunskom paláci.

Motomasova Sumidagawa inšpirovala nespočet ďalších prepracovaní v rozličných žánroch rozprávačstva
aj divadla (tzv. „sumidagawa-mono“): najznámejším prepracovaním je džóruri od dramatika m. Čikamacu
Monzaemon (po r. 1700), ktorá bola vzápätí adaptovaná aj pre kabuki (v případě zájmu viz studii:

RUMÁNEK, Ivan. 2017. “Nō Sumidagawa and Jōruri Futago Sumidagawa: Genesis of a Story and of a
Genre”. Studia Orientalia Slovaca (Bratislava) 2017, 16/2: 107-139. ISSN 1336-3786.

(na ISu).)

Na Západe najznámejšie prepracovanie: v 1960. rokoch Benjamin Britten: Curlew River (v Anglicku).


Rozdiel medzi hrami Acumori a Sumida:

zdroj:

Příběh rodu Taira – není přímý zdroj, jenom „údajná pověst“

mugen nó – genzai nó

Sumidagawa je klasickým příkladem monogurui nó

Sumidagawa – dětský herec kokata: deru-denai giron



Podrobněji o vývoji post-klasické nó – v případě zájmu viz studii:

RUMÁNEK, Ivan. 2015. “Developments In Post-Classical Nō (1500 - 1700).” Encounters with Japan.
Japanese Studies in the Visegrad Four Countries, edited by Melinda Papp (Pappová), 135-166.
Budapest: Eötvös University Press (Eötvös Loránd University). ISBN 978-963-284-610-1. (na ISu).


Další vývoj kolem roku 1600

-vznik loutkového divadla džóruri

-nó se stává šikigaku - oficiálním uměním reprezentujícím edoský šógunát

-Izumo-no Okuni v Kjótu tancuje tanec kabuki-odori, ve kterém se náboženský motiv (modlidba Namu
Amida bucu) kombinuje se scénkami ze zábavných lokálů. Víme o tom díky čtveřici ilustrovaných
rukopisů z doby kolem 1620 (v případě zájmu viz studii:

RUMÁNEK, Ivan. 2015. “Analysis of Okuni Sōshi as Sources of the Earliest Kabuki.” The SOAS Journal
of Postgraduate Research 8/2015 (London): 1-21. (na ISu).)

            Japonský televizní seriál Izumo no Okuni se snaží prakticky zrekonstruovat možnou
podobu tohoto tance – viz na ISu „Izumo no Okuni- 5. část jp TV seriálu“, úseky:

5.35-8.16

36.00 – 38.50 Namu Amidabucu a jako Okuni ztvárňuje mužskou postavu, a následně tzv. kabukiuta
„kabukiové písničky“.


V průběhu 17. století se složitým procesem vyvine z tohoto kabuki-odori zcela nový žánr hereckého
divadla, který se bude nazývat kabuki.