Lekce 16 Gramatická látka Odkaz na gramatiku Konjugace: Stažené kmeny na -a §§ 267-269, § 50 Syntax: Konjunktiv v hlavní větě § 421, § 428, § 430 1. AiaAéyeTaí tic; tw Arnaoxpíxq), bc, oú óiaAeÍTtei yeXtiv «'q oútoc;, xí asi yeXq,Q;» Ar||ióxpiTO<;- <<'EpcoTtyc;, tí ysXG>; óxi \xoi yeXola Tiávxa óoxeí xa TtpayiiaTa ůjícov xaí aírcoi í)(aeíg.» «U(bc, XéyeiQ; xaxayeXac, r\[iú>v áizávxíov xaí Trap' oůSěv ttoisí1 xa řj|iÉT£pa Ttpáy[aaTa;» Armóxpixot;- «'Qóe exei. cmouóaíov yáp ^v ocutoíc; oúóév, xevá óě xá návxa.» (Lucian. vit. auctio 553) 2. Aioyévnc; Tupóc; tóv eiTróvTa* «IIoXloí oou xaTay£/\.coaiv», «'AXX' tyó», £cpr|, «oi> xa- XayeXŮ\iai.» (Diog. Laert. 6, 54) 3. Tewpyoc tk; iócbv rcloíov év daXáTTri xu|iaivó|i£vov2 xaí půdo tc£|itt;óu.£vov xaTnpáTO xř\v xtáXaxxav óaxpúcov. r\ óě Tipoc; aÚTÓv ávepóa TOiáÓr «Tí, á> ávdpwne, aina |ie |iá-ttjv; oú yáp Eycoys3 tcov xwóúvcov aÍTÍa, áAA' oi ávsuov oi ÉxTapáTTOVTÉc;4 |íe. eí 6e pouAfjari xwPk toútgov nXevoai, f]|i£pcoT£pav 6f| |íe xf\c, yř\c, EÚpfja£i<;.» (Aesop. Haim 94) 4. Lúkiánova kritika řeckého náboženství: Eixóvac; toíí; ůeoic, áTCEixáCouai5 TtapaxaAÉaavTEc; f| npašiTÉArrv f| IIoXúxAeitov f| 3>ei-Síav. 6\x(x)c, 6' oúv oi Tiap£pxó|i£voi6 eíq tóv vewv7 oute tóv e£ 'Ivówv ěAécpavTa eti oí-ovTai ópáv oute tó ex Třjc ©páxnc; xp^oíov8! auTÓv tóv Kpóvou xai Péac;9 áya- TTÓJVTa10, £1 6lá TCEVTE ÓAtOV ETQV11 dÚEl xiq aÚTCp TtápEpyOV12 'OA,u|iTUG)V13. (Lukian de sacrif. 534 s.) 1 TCOieí, totéž jako Ttoifi; Trap' oúôev Tioieíodai 'vůbec si nevážiť (vlastně: 'považovat za úplné nic') 2 xu|iaívw (ak.) 'zaplavovat vlnami, zmítat ve vlnách' 3 'éywys zesílené zyú (s částicí -yt) * ěxtapártco syn. s rapátrco 5 eixóvac; toíí tfeoí? á7rsixá(ouoi figura synonymica: 'vytvářejí bohům podobizny (obrazy, sochy)' 6 napép%o|j,o£i (eíq ak.) syn. s epxo|j.ca (eíq ak.) 7 ó veóg, -co (< vr)ó<;) 'chrám'; tzv. attická deklinace. Jde o variantu o-kmenové deklinace s výměnným dloužením vokalických délek, v jehož důsledku jsou všechny o-ové hlásky v koncovkách nahrazeny -co-: sg. -os, -to, -o), -o)v, pl. -to, -rov, -wg, -05. V klasické době tento typ skloňování už prakticky zanikl, objevuje se v poklasickém období jako záměrný archaismus (viz §§ 126-128). 8 to xpuoíov syn. s ó xpuoóc; 9 ó Kpóvou xaí 'Péac; 'syn Kronův a Rhejin', tj. Zeus 10 áyancovta ptc. v atributivní funkci: 'milující' 11 ôiá TtévTE ôXcov étcov 'každé čtyři roky' (dosl. 'po každých 5 letech' vzhledem k antickému zvyku zahrnovat do výpočtu výchozí i cílovou časovou jednotku, podobně jako u českých číslovek řadových: pátým rokem) 12 to Tiápepyov 'vedlejší, doprovodné jednám", odtud: nápepyov uvóc; 'u příležitosti něčeho' 13 Ta 'OAúuTtia, ícov 'slavnost v Olympii, olympijské hry' 128 Lekce 16 5. TXóixxr\Q \iáXioxa návratov Tteipw xpaxexv. (Men. sem. i36; Jäkei) 6. Eioí xivec, oi tov 7rapóvta |íev píov oú (gjoiv, áXXá Tcapaax£uá(ovToci KoAA.fi okouoťí (hc, exEpóv xiva píov piwoó[a.evoi, oú tôv 7iapóvTa, xai év toútco14 napaXemó[xe\oc, ó XpÓVOQ oí'xEiai. (Antiph. d. Soph. b 53 a, Diels Vorsokr.) 7. Xenofón hovoří k vojsku, které se ocitlo hluboko na perském území, daleko od vlasti: Tí Ttoiwiaev év noXXr\ áTtopía óvxeq; [xr\ á^v\JLŕ\or\xe, co ävôpeg, äXXá TiioTeúeie tŤ| ápe-Tř|. Tróuepov |iévco|iev f| oí'xaôe árcepxcóiieda; |_if) tvxavůa \ievovxec, |iádofiev ápyoi15 Cř|v xai év ä(pdóvoiQ Pioxeúeiv \ir\dt cooTiep oi AcoTOcpáyoi16 éiuA.aůcóp.eůa xfjg oľxaôe ôÔoí), äXA,' eit; xf|v "EXXába xai Tipoc; toúc oixeíoix; neipcóiieda ácpixveíadai. (Xen. An.3,2,24 ff) 8. Z desatera přikázání: Mf) (poveúor)£;, \xr\ (j.oixeúor|<;, \xř\ x.Xétyr\c„ [iř\ i|/euoo[j,apTi)pr|ar|<;, [xr\ á7tooT£pTÍor|<;, TÍp.a tov Traxépa oou xai xr\v [iryrépa. (Ev. Marc. 10,19) Slovní zásoba přerušit, přestat něco dělat 1. ôiaXéyoiiai, -XÉE,o\im, -tiXzy\iai, -eAÉx*Tiv (dp., rozmlouvat s dat.) ÔiaAeÍTCCO, -Aeú|rco, -tXinov, -XéXovna, —, -eAeúpdnv (s ptc.) ysAčô, -äv, -áao[iai, -aoa, —, yeyéXaa\iai, -áadr|v Smát Se xaTayeAcô, -äv, -áoouca, -aaa, —, -aa|xai, -áadnv Vysmívat se cbôe OTTODÔaiOC;, -a, -ov ó puůóc;, -oG xaTapCO|iai, -äa&ca, -áao|iai, -aaánr|v, -ap:ai, -ádr|v (dm., ak. nebo dat.) TOlÓOÔe, TľoiáÔE, TOióvôe aiTl(0|iai, -äodai, -áao|iai, -aaájinv, -ctfiai, -ádnv (dm.) \iáxr\v takto pilný, řádný, náležitý dno proklínat takový obviňovat marně, bezdůvodně colloqui intermittere, desinere ridere deridere ita industrius, probus fundum exsecrare talis accusare frustra 14 év ToĎTcp 'přitom, zatím' 15 ápyói; (< á-epYoq) 'nečinný, bez práce' 16 oi Acotľoípáyoi mýtičtí Lótofagové, dosl. 'pojídači lotosu', národ umísťovaný do severoafrického Kyrénského zálivu (Od. 9, 84 apod.) 129 Lekce 16 o ocve|!o<;, -ov 1íXÉ(x>, nA.£Úao|xai, -evaa, -tma, -£ua(icn, -eúaôr|v ■njjepoi;, -a, -ov EUpiOXto, eúpŕiaw, Tpjpov, t|CpTixa, riuprmai, rpjpé- ÔT)V 4. ŕ] eíxáv, -óvoc xaA dr|V TTO:p>, -ÉAircov, -XéXoina, vítr plout, plavit se mírný, přívětivý, ochočený najít obraz volat přivolat, pozvat stejně, ale, přece mít rád rok obětovat jazyk vůbec pokoušet se ovládat snaha, úsilí, spěch žít pouštět, nechávat projít -XéXEi\i\ica, -eAeúpdr|v oi'xo|ica, oixř]ao\ica, —, toxuxa, coxco^ai, — (dm.) odcházet, mizet 7. TtlOTEUG), -eúaw, -suaa, -euxa, -eu|iai, -eúdTiv Ttóxepcx;, -a, -ov •jTÓxepov — r\ oľxaôe oixeíoc;, -a, -ov á(plXVOÍ)|J.(Xl, -eíadai, áipílo\iai, á(pixófir|v, ctípíy-HOíi (dm.) 8. (pOVEÚOO, -evaoi, -euaa, -tuxa, -eu|iai, -£Úôr)v |iOl%£ÚC0, -EÚoo), -Euaa, -euxa, -eunai, -EÚdr|v l|fCl)ÔO|i0tpTUpQ, -EÍv, -r|oci), -r\oa, -r\xa, -f]\iai, -r\dr\v OÍTCOOTEpCO, -EÍv, -ŕjoco, -r\aa, -nxa, -ryiai, -r\\)r\v Tl|J.C0, -äv, -fjaoi), -naa, -nxa, -n|xai, -ŕjôr|v věřit, důvěřovat který (ze dvou) zda — nebo domů příbuzný přijít zabít smilnit, dopouštět se manželské nevěry křivě svědčit oloupit ctít, vážit si ventus navigare placidus, mansuetus invenire imago, effigies vocare advocare, adhibere tamen diligere annus immolare lingua ubique conari potiri studium, festinatio vivere praetermittere abire, perire, discedere credere uter utrum — an domum familiaris advenire interficere adulterium facere falsa testari spoliare, defraudare honorare 130 Lekce 16 Doplnění gramatiky Konjunktiv Řecký konjunktiv (český termín spojovací způsob se prakticky nepoužívá) označuje děj (nebo stav), který není v okamžiku promluvy skutečný (ani nejde — v případě budoucích dějů — o budoucnost jistou), ale takový, na jehož uskutečnění má mluvčí zájem. Jde tedy buď o vůli {ať přijde) anebo očekávání {nejspíš přijde). Z praktického překladatelského hlediska je třeba rozlišovat mezi použitím konjunktivu v hlavních větách a ve větách vedlejších. Konjunktiv v hlavních větách plní především tyto funkce: 1. výzva {coniunctivus adhortativus) — konjunktiv se funkčně podobá českému imperativu v 1. pl.; často se připojují i kontaktové částice äye, cpépe 'dobrá, tak, tedy' (arch. 'nuže'): Cíq xáx^oxa Tipbc, ttóAiv gjteúgwhev 'spěchejme (musíme si pospíšit) co nejrychleji do města'; v řečtině ovšem není tato funkce omezena jen na některé osoby — je možné vyjádřit zdvořilou výzvu kterékoliv osobě, a dokonce i odhodlání 1. sg. (čtye jTEipaôô) änoloyŕ\aao^ai 'dobrá, musím se pokusit obhájit'); 2. zákaz {coniunctivus prohibitivus) — k této funkci slouží pouze konj. aoristu (u nedokona- vých dějů se zákaz vyjadřuje imperativem): |if| touto rcoifjotis 'ne abys to udělal'; 3. rozmýšlení {coniunctivus deliberativus) — objevuje se v otázkách (adresovaných zároveň mluvčímu i posluchači), jimiž se vyjadřuje váhání nad tím, co je náležité nebo správné: £ÍJtn>n£v ŕj oiywiiev; 'máme se ozvat nebo být zticha?' Konjunktiv ve vedlejších větách plní především tyto funkce: 1. vůli (coniunctivus voluntativus) — objevuje se v předmětných a podmětných větách (tzv. věty obsahové) po slovesech vyjadřujících snahu nebo obavu a v příslovečných větách účelových: (puAávtou jir) touto Jioiťjang 'dávej si pozor, abys to neudělal'; cpoßoüuai |ifi áuodávn 'bojím se, aby nepřišel o živoť; Tiápeiua, íva oiriyw^ai 'jsem tady, abych vyprávěl'; 2. očekávání {coniunctivus futuralis) — objevuje se ve větách podmínkových, časových a v závislých otázkách, které se týkají očekávaných (ale ne jistých) budoucích dějů a stavů; je vždy doplněn částicí cév: éav autov ľôjig, eÍTtě aüxä) 'jestli ho uvidíš (kdybys ho uviděl), řekni mu to'; é7ieiôáv áuavta áxoúo-nTe, xpívcae 'až si všechno vyslechnete, suďte'; oxéi|/ai, tav xcd ooi ouvôoxfj 'zamysli se, jestli to tak nepřipadne i tobě'; 3. opakování {coniunctivus iterativus) — objevuje se v příslovečných větách časových (po prézentu v hlavní větě) a vyjadřuje děj, který už několikrát nastal a předpokládá se, že ještě nastane: ěáv aůxo kyxvyř\, ôiaAéyovxai 'kdykoliv se s ním uvidí, rozmlouvají spolu'. Zápor se u konjunktivu vždy vyjadřuje záporkou |iťj. 131 Lekce 16 Konjunktiv se tvoří od prézentu (má-li mít význam nedokonavý) nebo aoristu (význam dokonavý)17 připojením primárních osobních přípon k příslušnému časovému kmeni prostřednictvím zdlouženého tematického vokálu Koncovky přistupující ke kmeni jsou tedy v tematické konjugaci tyto: akt. sg. 1. - (0 pí- 1. - 0> - \l£\ 2. - tis 2. - X] - X£ 3. - íl 3. - (oai medpas. sg. 1. - to - |iai pl. 1. - 6 - iisfta 2. - íl (< -n-rai) 2. - t] - Oi r 3. - t] - tai 3. - (ú - vtai Konjunktiv aoristu pasivního se tvoří pomocí aktivních přípon stejně jako indikativ; všechny tvary jsou výjimečně v sg. perispómena, v pl. properispómena18 (ucaoeudčó 'musím být vychován'). Cvičení 1. Vyhledejte v textech 1-3 tvary sloves se staženými kmeny na -a a vytvořte jejich podobu před kontrakcí. 2. Ipt. sg. slovesa otmáadca zní aixiú (srovnejte v lekci 5) a v pl. anáatic. Vytvořte ipt. ke slovesům: • xaTocpôcadctt (3) • xataYeAaoůoa (2) • 7rapaoxeuá(eafrai • Ttoieíadca. 3. Spojení xoíTaYeAäi; ŕ|(j.(ôv ánávxuiv (text 1) ukazuje, že slovesa s předponou jíoítoc- ve smyslu 'proti, vůči' se pojí s genitivem. Přeložte: • xarnYOpeí toútou xov ávôpóirou. • xaTacppovouaiv (pohrdat, opovrhovat) ŕ||iôv. • ô ôfiuoť; PoďAetoíi tójv xaxoúpywv (zločinec) dávatov xaxayiYvóoxEiv. (Objasněte akuzativ M- vatov.) 4. Vyložte etymologii slov: • ikona • biologie • parusie • ataraxie. 5. V textech 16, 7 a 16, 8 se objevují tvary: |iřj ctůujirjariTe, |xřj (poveíoric. Přeložte odpovídajícím způsobem: • iinoéva áoixr|0r|<; • \ir\ (poPr|í>fi<; 17 Existuje i konjunktiv perfekta pro vyjádření stavu v přítomnosti vzešlého z ukončeného minulého děje. 18 Kromě aoristu pasivního vzniká průtažný prízvuk na koncovce konjunktivu také u stažených sloves — tento jev je však u kontrakce pravidelný. 132 Lekce 16 Analogicky podle spojení xí 7toi(Z>nev; (text 7) přeložte: • oiYtouev f| Xiy(x>\iev; • tcoď u.évto|j.£v; Analogicky podle spojení \ir\ éniXa\>ú\i£\ia Tfjg oíjtaSe óôoú (text 7) přeložte: • 7iiOTe0a)|iev xfi ápexř|. • oľxaôe änep%ú)\iE\fa. 6. Vytvořte k následujícím tvarům participia préz. a aor. tvary gen. a dat. sg. a pl.: • ytXa>v • áycmovTa • ei-nóvta • TtioTeúoavTec; • Ti;oif|aavTa<; 7. Přeložte s použitím různých typů konjunktivu: 1. Musím přece zjistit, proč se pořád směje. 2. Nechlubme se (svou) krásou a tělesnou silou. 3. Kam máme utéct nebo kde máme hledat záchranu? 4. Dobrá, pokusme se (o to) všichni. 5. Nepronásledujte ty, kteří utíkají. 6. Co máme dělat v téhle zoufalé situaci? 7. Nebuď otrokem svých žádostí. 8. Nediv se zbytečně (xad' ŮTEspPoArjv), ale raději poslouchej, co říkám. 9. Ať se nikdo zbytečně nediví, ale ať raději poslouchá, co říkám (přeložte konjunktivem i imperativem). 10. Tak pojďme domů! 11. Ne abys mu řekl, proč jsi to udělal! 133