Dějiny vědy a techniky II 9. Průmyslová a vědecká revoluce (věda, technika a školství v 19. a 20. století) Tomáš Kučera DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. stol.) Vojenské a civilní inženýrství: nfrancouzské pevnostní stavitelství (Sébastien de Vauban) nvyužití „vojenských“ znalostí při stavbě „civilních“ budov Technické školství: nškoly (vzory, založení, názvy) nosobnosti (ředitelé, profesoři, posluchači) Kabinetní a výukové sbírky: nškolní sbírky vědeckých a technických artefaktů (Maschinensaal, Matematické muzeum, polytechnika…) nprostory pro sbírky v budově techniky na Karlově nám. npředměty z výukových sbírek se staly součástí sbírek Technického musea království Českého (dnes NTM) DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. stol.) Vědecké obory: technické přírodní vědy – matematika, deskriptivní geometrie, fyzika, chemie (základní zákony, výpočty) astronomie – kalendář, výzkum planet, hvězd a vesmíru (lety na Měsíc, mezihvězdný prostor, vznik a vývoj Země) geologie – rozbor hornin, hledání ložisek (palivo, rudy, kámen, minerály – suroviny pro průmysl) DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. stol.) Technické obory: stavitelství – od pevností k občanským budovám mechanika – od zbraní ke strojům strojírenství – pracovní stroje (textilní a zpracovatelský), hnací stroje (parní stroj, zdokonalené tzv. Sagebienovo vodní kolo na střední vodu, vodní nebo parní turbína, spalovací motor), pohon dopravních prostředků 19. st. (parní železnice, paroplavba, parní i motorové silniční vozy, letadla lehčí a těžší vzduchu) zemědělství – nové stroje v zemědělství, zejména rozvoj zpracovatelského průmyslu (viz níže) DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. stol.) Technické obory: vodní stavitelství, hydraulika a hydrodynamika – využití vodních toků a ploch (zdroj pohonné energie, dopravní cesty, zdroje pitné vody, zavlažování v zemědělství) chemie – vznik nového odvětví, náhrada starší alchymie (organická/anorganická chemie, využití poznatků a vý-robků v různých průmyslových oborech – zemědělství, textilní průmysl, stavebnictví, vojenství) elektrotechnika – objev nových fyzikálních jevů, elektřina a magnetismus, výroba a využití elektrické energie (točivé stroje – generátory a motory, pohon strojů a dopravních prostředků, telegraf, telefon, rádio, televize, výpočetní a sdělovací technika, informační technologie a média) DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. stol.) Parostrojní železnice: první pokusy s využitím parního stroje k pohonu dopravních prostředků na přelomu 18. a 19. století (silniční vůz, paroloď, nakloněná rovina – lokomotiva – železnice, kolo – kolejnice) stavba prvních použitelných parních lokomotiv – přeprava vytěžených surovin z dolů k hutím, resp. vyrobeného materiálu a výrobků do místa spotřeby (doly a hutě v Anglii) budování prvních veřejných železnic – mechanizovaná a kapa-citní doprava osob, materiálu a zboží (Velká Británie; evropské kontinentální státy – Francie, Belgie, Nizozemsko, Německo, Itálie, Rusko, Rakousko; zámořské státy – USA, Kuba) vliv železniční dopravy na rozvoj průmyslu a cestování osob (zvyšování těžby, zpracování a výroby, nové továrny a průmys-lová odvětví; podpora výměny obyvatelstva, vznik turistického ruchu) DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. stol.) Rozvoj průmyslového podnikání: uhelné, rudné a nerudné hornictví – zakládání a rozšiřování dolů, vertikální a horizontální doprava materiálů, využití paliv, zpracování rud v metalurgii a ostatních minerálů v chemickém, cihlářském, kamenickém nebo stavebním průmyslu zpracovatelský průmysl – zpracování zemědělských produktů (pivovary, cukrovary, lihovary, lisovny rostlinných olejů apod.) hutnictví – železářský a ocelářský průmysl, slévárny litiny, resp. barevných kovů strojírenství – vznik nového oboru, souvisí s vynálezem parního stroje, rozvojem výroby pracovních strojů pro ostatní odvětví průmyslu, resp. budováním parostrojních železnic, stavbou parolodí, konstrukcí dalších druhů hnacích strojů a využitím nových materiálů (litina, ocel) v řadě průmyslových odvětví, včetně stavitelství DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. stol.) Říční a zámořská paroplavba: využití vodních toků (řeky) a ploch (jezera, moře, oceány) – kapacitní a levné dopravní cesty spojení „Starého“ a „Nového“ světa (Evropa, Spojené státy americké, Afrika, Asie) – zvýšení objemu přeprav. materiálu i osob v souvislosti s evropskou kolonizací zámořských území a emigrací dělníků… koloniální državy – historický vývoj, soudobé postavení v námořní dopravě (Velká Británie, Francie, Nizozemsko, Belgie, Španělsko, Portugalsko, Německo) DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. a 20. stol.) Říční a zámořská paroplavba: konstrukce a stavba velkých zaoceánských parníků – železo a ocel místo dřeva, nahrazení plachetního pohonu parostrojním (kolesové a vrtulové parníky), zvětšování rozměrů (Great Britain, Great Eastern, Olympic, France, současné výletní lodě) konkurenční boj Evropy s Amerikou – velké paroplavební společnosti, loděnice a rejdaři, námořní katastrofy v době míru a války (Titanic, Lusitania, Britannic, Andrea Doria, Estonia, Costa Concordia aj.) DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. stol.) Staré a nové jednotky měr a vah: příklady, rozměry a převody – srovnání nejrozšířenějších starých a nových (starověk, středověk, angloamerická, resp. metrická soustava) délkové jednotky – palec, stopa, loket, sáh, míle, versta… plošné jednotky – korec, jitro, lán… objemové jednotky – žejdlík, máz, korec… váhové jednotky – unce, lot, libra, cent, tuna, pud používání atypických jednotek v dnešní době – např. tzv. Whitworthův závit (zejm. stará technika v muzejní praxi, rozměry v palcích) DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. stol.) Whitworthův závit se označuje písmenem W a hodnotou vnějšího průměru závitu v palcích (například W 3/8"). Stoupání se vyjadřuje v počtu závitů na palec délky. V České republice se používá jen „výjimečně“ při opravách starých zařízení nebo strojů. DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. a 20. stol.) Měření času a kalendář: lunární, sluneční a astronomický rok – skutečná délka astronomického roku je 365,24220 dne (odchylky) starověký juliánský kalendář – reforma starořímského kalendáře, sluneční (římský vojevůdce a politik Gaius Julius Caesar, 46 BC) novověký gregoriánský kalendář – postupný přechod podle regionu, církve (papež Řehoř XIII., 1582 AD) odchylné určení – mj. revoluce v Rusku (podle starého pravoslavného ruského kalendáře 25. října 1917, ale podle gregoriánského 7. listopadu, odchylka 13 dnů) DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. a 20. stol.) Velké války a konflikty 19. a 20. století: napoleonské války a tažení (1803–1815, mj. tažení do Egypta – vznik egyptologie) evropská revoluce (1848) – příčiny a ohniska nepokojů, politické, státoprávní a hospodářské změny prusko-rakouská válka (1866) – rakousko-uherské vyrovnání 1867, význam techniky – zejména železniční doprava první světová válka (1914–1918) – příčiny vzniku, konečné důsledky konfliktu druhá světová válka (1939–1945) – střetly se fašistická Itálie, nacistické Německo, komunistické Rusko, konzervativní Velká Británie, liberální Spojené státy vědecký a technický pokrok za 1./2. svět. války – zcela nové vynálezy, bouřlivý rozmach techniky, vývoje a výroby DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. a 20. stol.) Elektřina a elektrizace: objev, výroba, přenos a využití elektrické energie objev – laboratorní pokusy (Volta, Galvani…) výroba – tepelné (parní stroje a turbíny) a vodní elektrárny (vodní turbíny) distribuce – elektrické vedení, dálkové přenosové soustavy; transformace na vyšší/nižší napětí; usměrnění střídavého proudu na stejnosměrný; tzv. asynchronní trakční motor využití – osvětlení a pohon, později moderní technologie (sdělovací prostředky, výpočetní technika aj.) stejnosměrná vs. střídavá soustava – souboje vynálezců (Edison vs. Tesla, resp. Křižík vs. Kolben) DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. a 20. stol.) Elektřina a elektrizace: zdroj pohonu točivých strojů – vodní kolo vs. vodní turbína, parní stroj vs. parní turbína palivo – obnovitelné/neobnovitelné zdroje (vítr, voda; uhlí, plyn, ropné frakce – LTO, mazut a nafta, jaderná energie) pracovní médium všech typů tepelných elektráren je vodní pára, která roztáčí oběžná kola parních turbín, ty pohánějí elektrické točivé stroje (tzv. turbosoustrojí) typy elektráren – podle dostupných přírodních zdrojů, resp. místních podmínek (tepelné vs. vodní, větrné, geotermální, mořské – přílivové a příbojové, sluneční – kolektorové, fotovoltaické) DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (19. a 20. stol.) Muzealizace techniky: zakládání sbírek – např. vědeckých a technických přístrojů, modelů apod. pro účely výuky na technických školách uměleckoprůmyslová muzea – spolupráce řemeslníků, cechů, obchodních a živnostenských komor, prezentace užitého umění, řemesel, průmyslových výrobků a nových technologií specializovaná technická muzea – sbírání, uchovávání a vystavování předmětů, které dokumentují vývoj vědy a techniky technické (kulturní) památky v terénu – nemovité a movité (budovy, příp. celé areály a jejich vybavení), průmyslová architektura, strojní a technologická zařízení DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (20. stol.) Muzealizace techniky: účel technických muzeí – dokumentace, shromažďování, trvalé uchování, zpracování a prezentace vědeckých poznatků, objevů a vynálezů, technologií a výrobků… objekty specializovaných muzeí – prezentace historické techniky v muzeu, nebo jako součást památkového objektu… celé památkově chráněné nebo historicky cenné areály, kde je zřízena expozice příslušné techniky… dochované kompletní technologické celky, kde dosud probíhá nebo se předvádí původní funkce, výroba, provoz… DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (20. stol.) Typy technických muzeí: velká (historická) technická muzea zřizovaná státem nebo krajem (NTM, TMB) firemní (podniková) muzea – zpravidla dokumentace jedné značky, nebo jednoho oboru… technické sbírky, expozice nebo památkové objekty spravované velkými (státními) muzei a institucemi muzejní expozice založené/provozované soukromými podniky a společnostmi – prezentace a propagace daného oboru, výrobního programu DVT II/9 – Průmyslová a vědecká revoluce (20. stol.) Typy technických muzeí: technické expozice zřízené v památkových objektech spravovaných ÚP NPÚ nebo regionálními muzei – historická technická díla a provozy, sbírky… muzejní expozice technického zaměření založené, zřízené a provozované občanskými spolky… technické sbírky a muzea založené a/nebo provozované soukromými osobami, přístupné soukromé sbírky technické provozy v soukromém vlastnictví, které však neslouží původnímu účelu (rekreační objekty) tzv. technologické parky – specifický segment technické muzejní činnosti (science centrum – zábavní funkce)