Emanuel Rádl 1873-1942 Emanuel Rádl (muni.cz) •Novic v augustiniánském klášteře •Studium přírodních věd •Habilitace z dějin biologických teorií •Profesor přírodní filosofie a dějin přírodních věd •--- •Spojení filosofie a aktuálních společenských otázek •Příklon k protestantismu • • > Obsah obrázku text, muž, osoba, zeď Popis byl vytvořen automaticky Filosofie českého protestantismu •T. G. Masaryk — filosofie dějin a úloha náboženství •J. Kozák •J. L. Hromádka •E. Rádl — návaznost na T. G. M., kritika pozitivismu, mechanicismu, pozornost přírodní vědě (biologie) a filosofii •Vztah mezi osobním přesvědčením a nadosobním, objektivním světem •Filosofie jako osobní vyznání, nebo poznání objektivního světa? •Vyostření sporu objektivismus – subjektivismus • • Rádlova obhajoba subjektivismu •Zaměřen proti pozitivistické „neangažované“ vědě •Postup od pragmatického pojetí pravdy (pravda jako mravní rozhodnutí a subjektivní oddanost určitému názoru)… • …k představě absolutní říše pravd a mravnosti •a nakonec k filosofické soustavě (postavené na biologii), kde jsou tyto představeny jako přírodovědecký fakt. Kritika pozitivismu •Reformátorský úkol: •Přesnost a věcnost místo mýtu •Věda jako ovládnutí světa •Vědci nebudou diváky •Tři stádia •Přírodověda, metafyzika, teologie •I metafyzika a teologie vědecky přesné a na zkušenosti založené •Falešný objektivismus •(s. 27) • Symbol zvednutého palce se souvislou výplní Palec dolů se souvislou výplní Obhajoba náboženství a teologie •Kombinace subjektivistické pravdy a říše pravdy a teologické pravdy àPravda je „správná, mravná a zbožná“ najednou à àPravda víry + pravda vědy = pravda věřená • •Vztah vědy a víry vyřešen splynutím vědy a teologie •à Otázka „pravé skutečnosti“ Rádlovo hledání smyslu •Ztotožnění funkce a smyslu •Příklad řeči – obsah, cíl, význam •Funkce a účel (plán a cíl dějství) je vlastní veškeré organické přírodě àObjektivně existující, smyslově nepostižitelná data, na která pozitivismus nedosáhne • • • • Emanuel Rádl | Databáze knih Rádl o smyslu • smysl jako objektivně daná skutečnost, tj. smysl objektivní (příroda). • uvědomělý smysl, tj. subjektivní (lidská aktivita) •è Nutnost vyššího subjektu jako nositele smyslu • Emanuel Rádl | Databáze knih Smysl věcí jest přírodním faktem objektivně daným, ale lze jej postihnout jen 'vnitřním okem‘, jest to idea, jak říkal Platon, věc objektivně daná, vědecky vymezitelná, ale samotnými smysly nepostižitelná. Subjekt smyslu •„Duch světem vládne“ jako ústřední myšlenka všech popisů světového dění od nepaměti až po •Hegel svým „rozum světu vládne“ myšlenku pantheisticky zkreslil •A moderní věda zcela zapomněla • •Že nikoli rozum, ale smysl, účel, Prozřetelnost světem vládne, a že člověku lze její plány tu a tam postihovat. (s. 267) Útěcha z filosofie •Starší myšlenka, že pravda neexistuje (není dána), ale platí, je tu rozvedena na kosmologické rovině: svět vůbec, vesmír také není dán a neskládá se ze samých daností (není „jen prach a popel“), ale žije nebo alespoň má podíl na životě. Život znamená žít z pravdy; vše ostatní je umírání a smrt. Žít z pravdy znamená být svým životem zakotven v pravé skutečnosti. Vesmír žije, pokud je víc než pouhou daností, pokud je zakotven v pravé skutečnosti, která je výš než skutečnost daná. To je vlastní smysl Rádlova učení, jak je podáno v Útěše z filosofie. V pravé skutečnosti je vesmír zakotven nikoli jednou kotvou, ale nesčíslnými kotvami: každá individuální bytost je takovou kotvou. Na nejnižší úrovni – tak si rozvádím Rádlovu myšlenku – spočívá kotvička elektronů, atomů a molekul (etc.) v jejich „orientačním smyslu“, který jim v jistých – Teilhard de Chardin by řekl: extrémních – případech dovoluje chovat se přiměřeně rozvrhu a plánu, který je přesahuje, totiž rozvrhu a plánu živého organismu. Avšak tento plán není ani produktem (pouhým produktem) oněch primitivních bytostí, ani si je nepodrobuje jako vnější síla. „Život nepovstal z hmoty; nemohl ani vstoupit do těla zvenčí,“ píše Rádl. Atraktivnost života jako programu pro neživé resp. předživé atomy a molekuly musí být založena na reaktibilitě, citlivosti, vnímavosti těchto elementárních bytostí a na jejich vnitřní náklonnosti, „poslouchat“ a řídit se takovým programem jako něčím, co přesahuje jejich vlastní dimenzi, jejich danost. Předživé je tedy nakloněno oživení, právě tak jako živé je nakloněno uznat a prostředkovat vládu morálnosti. Filosofický kritik Útěchy napsal také, že Rádl není evolucionista. Nevím a nedovedu pochopit, jak může vzniknout podobné nedorozumění. Rádl ovšem ví o tom, že vývoj existuje; ví také, že historie je víc než pouhý vývoj. Mluví-li o věčném trvání života a morálnosti, nemá na mysli jejich neproměnnost, nýbrž jejich jednotu. Tím nikterak není popřena ani dějinnost, ani vývojovost. V Dějinách filosofie ještě uvedl autor obraz konce světa, kdy veškerá danost se zřítí do propasti a kdy zůstává „jen to, co je metafyzickou podstatou tohoto pojetí života: zůstává jen absolutní jádro všeho, zůstává jen to, co má být: nastává poslední soud“. V Útěše nejde zpět, nýbrž dál: ptá se, „kam se vlastně vpisuje trvání života a morálnosti“. Ale nemá na mysli záznam, stopu toho, co se odehrálo, nýbrž jde mu o perspektivu. Svůj obraz o morální centrále, ležící mimo náš dosah, jejíž v prostoru a v čase rozvinutá vláda je „tak nezničitelná a elementární jako sám život“, končí otázkou: „Kam nás tato síť morálnosti vede a kam nás jednou dovede?“ Rádlova otázka nás nenechává na pochybách, že ona morální centrála v jeho pojetí lidi skutečně někam vede a dovede. •V tom je útěšnost jeho knížky, v tom je útěšnost filosofie: i ve chvíli umírání, tváří v tvář smrti, kdy ani filosof činu a aktivity nemůže už nic dělat, může přece v distanci od vlastního života a životní aktivity vědět, že nekončí vše, že tu je směr a cíl, kosmický smysl, který vyzývá i příští pokolení k tomu, aby jej pomáhala naplňovat. Tento poslední smysl veškerenstva je podle Rádla bezbranný, nevnucuje se nikomu, neuskutečňuje se mocí a silou, ale oslovuje každého člověka a působí skrze poučení, vedení, pochvalu, příklad, napomenutí a varování hodných lidí, tj. lidí, kteří se jeho vnitřní vládě podrobují. •Útěcha z filosofie [ad: Emanuel Rádl: Útěcha z filosofie, Praha 1969] (hejdanek.eu) chatGPT 1.Pravda není pouze daná, ale platí a svět i vesmír jsou zakotveny v pravé skutečnosti, která přesahuje skutečnost danou. 2.Vesmír žije a každá individuální bytost je kotvou této skutečnosti. 3.Život znamená žít z pravdy, která je výš než skutečnost daná. 4.Předživé i živé jsou nakloněny k oživení a uznání a prostředkování vlády morálnosti. 5.Vývoj existuje, ale autor neznamená, že morální centrála nebo jednota jsou neproměnné. 6.Útěcha z filosofie se ptá, kam se vpisuje trvání života a morálnosti, a ukazuje, že jsou zakotveny v metafyzické podstatě. • Bing, Copilot •Vybraný text je úvodem k recenzi knihy Útěcha z filosofie od Emanuela Rádla, kterou napsal Ladislav Hejdánek v roce 1969. V textu autor shrnuje různé reakce odborné kritiky na Rádlovu knihu, která vyšla poprvé v roce 1946 a byla napsána v letech 1938-1941. Autor poukazuje na to, že Rádlova kniha byla často nepochopena nebo zavrhována z různých ideologických nebo metodologických důvodů. Autor také naznačuje, že Rádlova kniha obsahuje hluboké a originální filosofické myšlenky, které si zaslouží pozornost a interpretaci. Autor se pak pokouší nastínit hlavní směr Rádlova myšlení, který spočívá v kritice mechanistického pojetí hmoty a světa a v návrhu nové metafyziky založené na víře v život jako základní princip veškerenstva. A teď vážně… •Dějiny filosofie, Dějiny biologických teorií, Moderní věda •— Filosofický smysl přírodních věd (=to, co je) •+ •Útěcha z filosofie (1946) •— Vláda zákona (=to, co má být) • à život jako výraz vlády neviditelného zákona v oblasti hmoty Útěcha z filosofie •Bůh: •Bezbranná bytost nezasahující násilím do světového běhu •Působí skrze „hodné lidi“ •Budoucnost lidské vzdělanosti •Krize začala v renesanci vzpourou proti křesťanství •Nutný návrat k morálnímu zákonu •Devastace mravního řádu nás vzdaluje vzdělanost cílů: •Blaženost pozemského života •Blaženost života věčného Útěcha z filosofie •Dřívější dualismus •Sféra toho, co je – svět přírody, která existuje •Sféra toho, co být má – svět zákona, který neexistuje, ale platí • àMetafyzický úkol člověka: •vtělovat zákon do chaosu přírody i společnosti •à •Mizí původní metafyzický dualismus •Teismus přechází v pantheismus •Vesmír se stává živým tělem Boha Útěcha z filosofie •Na rozdíl od předchozího, psychologizujícího a pragmatického konceptu • •Pojetí pravdy, pravda je • •realita nezávislá na člověku •odkrývaná, nikoli tvořená •neměnná • •àkosmos naplněný mravním životem a smyslem • Filosof přírody •Dějiny vývojových theorií v biologii XIX. století •Otázka pravdivé teorie •Kritéria pravdy •Podstata, metody a výsledky vědy • •è Romantická a moderní věda Moderní věda její podstata, metody a výsledky 1926 •Obecné vlastnosti vědy •Věda v nejširším smyslu •Poměr vědy k jiným oborům duchovního života •Organisace vědy •O poznání vědeckém •Předpoklady logické •Některé noetické problémy •Metody na poznávání skutečnosti •Obsah vědy •Klasifikace věd • • Moderní věda její podstata, metody a výsledky 1926 •Hlavní theorie přírodovědecké •Svět fysiky a chemie •Prostor a čas •Hmota •Energie a mechanismus •O životě Moderní věda její podstata, metody a výsledky 1926 •Hlavní theorie přírodovědecké •Svět fysiky a chemie •Kosmologie •Úpadek kosmologie(!) à Původně nauka o vesmíru, jeho elementech, vlastnostech a o jednotě jeho dějství jako součást filosofie. (Platón, Lambert, Buffon, Humboldt, Laplace) •Moderní věda à noetismus – místo studia vesmíru nastupuje zájem o vědy o vesmíru (místo hvězdné oblohy studujeme astronomii…) (s. 211) • • Moderní věda její podstata, metody a výsledky 1926 •Hlavní theorie přírodovědecké •Svět fysiky a chemie •Příroda •Náhrada starověkého kosmu, přirozený stav (jako racionální stav) •Empirické a racionalistické pojetí přírody •Nejasné vymezení přírody (fyzického světa) a kultury •E. R.: •Příroda anorganická – jevy fyzikálně chemické •Příroda organická – život •Civilisace – duch, smysl, cíl •(s. 214) • • Moderní věda její podstata, metody a výsledky 1926 •Hlavní theorie přírodovědecké •Prostor •Objektivní a absolutní prostor – „Až do Koperníka platila víra v objektivní prostor (s. 215) x „…že existuje absolutní a objektivně daný prostor…“ (s. 216) •Metageometrie – spory o fyzikální platnost neeukleidovských geometrií • •a čas •Bergson a Kant • • Teorie relativity •Speciální teorie relativity •Relativita současnost •Obecná teorie relativity •Rozšíření STR o rotační pohyby à odstředivé síly à gravitace • •E. R. námitky: •„fantastické“ předpoklady myšlenkových experimentů STR o dvou pozorovatelích •pojmové konstrukce zaměňovány za skutečné fyzikální stavy • neoprávněný předpoklad konstantní „c“ • • Teorie relativity •E. R. námitky: •Myšlenka, že dvě události mohou býti pro jednu osobu současné a pro druhou nikoli, jest absurdní, protože jest konec konců jen jedno vědomí, které o současnosti rozhoduje. Pravím-li, že na jiné planetě jest pozorovatel, který naměří jiný čas než já, jsem to zase jen já, který jménem toho jiného pozorovatele jsem měřil. Podobně mohu sice říci, že na jiném poledníku platí jiné mravní názory; jakmile však mluvím o názorech mravních správných, nemohu ze sebe vystoupiti a říci, že kdesi jinde platí jiná správnost, neboť nemohu než sám rozhodnouti o tom, co jest správné pro celý svět. Nebo jest možno sice říci, že v každé zemi dělají jiné matematické chyby; ale není možno říci, že v jedné zemi jest dvakrát dvě čtyři a v jiné dvakrát dvě pět, protože jsem to jen já, který konec konců tento soud pronáším. Stručně by bylo lze formulovati námitky proti Einsteinovi takto: Einstein shledává, že vezmeme-li rychlost světla za neproměnnou hodnotu, dojdeme důsledku, že dvě události současné s jednoho stanoviska nejsou současné s jiného. Tedy jsou předpoklady Einsteinovy theorie chybné, neboť současnost ustanovuji jen já (jen ten, kdo o ní mluví, a ten nemůže tvrdili, že co jest, není). > •Myšlenka, že dvě události mohou býti pro jednu osobu současné a pro druhou nikoli, jest absurdní, protože jest konec konců jen jedno vědomí, které o současnosti rozhoduje. Pravím-li, že na jiné planetě jest pozorovatel, který naměří jiný čas než já, jsem to zase jen já, který jménem toho jiného pozorovatele jsem měřil. Podobně mohu sice říci, že na jiném poledníku platí jiné mravní názory; jakmile však mluvím o názorech mravních správných, nemohu ze sebe vystoupiti a říci, že kdesi jinde platí jiná správnost, neboť nemohu než sám rozhodnouti o tom, co jest správné pro celý svět. Nebo jest možno sice říci, že v každé zemi dělají jiné matematické chyby; ale není možno říci, že v jedné zemi jest dvakrát dvě čtyři a v jiné dvakrát dvě pět, protože jsem to jen já, který konec konců tento soud pronáším. Stručně by bylo lze formulovati námitky proti Einsteinovi takto: Einstein shledává, že vezmeme-li rychlost světla za neproměnnou hodnotu, dojdeme důsledku, že dvě události současné s jednoho stanoviska nejsou současné s jiného. Tedy jsou předpoklady Einsteinovy theorie chybné, neboť současnost ustanovuji jen já (jen ten, kdo o ní mluví, a ten nemůže tvrdili, že co jest, není). • Moderní věda její podstata, metody a výsledky 1926 •Hlavní theorie přírodovědecké •Hmota •Světový éther •pracuje s předpokladem jeho existence a s jeho pomocí vysvětluje subatomární fyziku •Popírání e. spojuje pouze s Einsteinovou teorií •Hmota •Popis atomární struktury •Rozložení hmoty ve vesmíru •Domněnky o vzniku sluneční soustavy (Buffon, Kant, Laplace…) •Materialismus • Dnes nemá materialismus ani jediného pozoruhodného a uvědomělého zastánce: všichni se prohlašují proti němu; ale velká obtíž naší doby jest v tom, že se sice vědcové materialismu zříkají v theorii. Ale v praxi si netroufají uznati zásady opravdově nematerialistické. (s. 233) Moderní věda její podstata, metody a výsledky 1926 •Energie a mechanismus •Energie Antropocentrismus •Prostorový: „... naše hvězdná oblast tvoří jeden hvězdný svět podoby čočkovité, v němž jest naše slunce přibližně uprostřed a mléčná dráha na obvodu...“ (s. 231) •Časový: „za miliontinu vteřiny oběhne elektron kolem jádra sedmtisícmilionkrát, kdežto země kolem slunce jednou za rok.“ (s. 229) •Významový: člověk stojí proti přírodě jako pozorovatel, soudce a konstruktér… lidé vědoucí, co chtějí… jsou vrcholem přírody.“ • Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky