MALOASIJSKÁ KATASTROFA A POČÁTKY ŘECKÉHO 20. STOLETÍ 100 let od podepsání Laussanské úmluvy Balkán před a po 1. bal. válce Balkánské války (1912-1913) avvhartis.jpg ■V r. 1908 Rakousko-Uhersko anektovalo Bosnu a Hercegovinu, Bulharsko vyhlásilo nezávislost, zatímco křesťanští Řekové na Krétě chtěli sjednotit s Řeckem. ■Postupně začíná narůstat averze vůči mladotureckému režimu. ■Většina osmanských Řeků a příslušníků ostatních netureckých národů spolupracují s opoziční Stranou svobody a porozumění (založena 1911). ■Toto hnutí slibovalo netureckému obyvatelstvu decentralizaci a větší vstřícnost vůči jeho národnostním požadavkům. 1. balkánská válka avvafisa.bmp ■V r. 1912 první balkánská válka (B,S,ČH,Ř + T), kde turecké vojsko bylo rozprášeno a během několika týdnů se spojenci zmocnili území, které do té doby držela osmanská říše. ■Řekové obsadili Epir, pronikli do jižní Albánie, postoupili do Makedonie a jako první obsadili Soluň. Na moři obsadili východoegejské ostrovy ■ 30.května 1913 byla v Londýně podepsána mírová smlouva, kde se Osmanská říše zřekla svých evropských držav a postoupilo Řecku Krétu. ■O ostrovech ve východoegejské oblasti měla rozhodnout tzv. velvyslanecká konference v Londýně. Druhá balkánská válka v datech ■Doba trvání: 29. června 1913–31.července 1913 (příměří) ■Válčící státy: Bulharsko X Srbsko, Řecko, Č. Hora, Rumunsko, Osmanská říše ■Počty nasazených mužů: ■cca 500 000 Bulharsko x 1 100 000 Srbsko, Řecko, ČH, Rumunsko, OŘ ■Ztráty: 93 000 zabitých nebo zraněných (Bulharsko) ■91 000 zabitých nebo zraněných (Srbsko, Řecko, ČH, Rumunsko, OŘ) ■Nejdůležitější bitvy: bitva u Kilkidy (2.–4. července 1913), bitva u Bregalnice (30. června–9. července 1913), bitva u Kalimantsi (15.–19. července 1913), bitva u Kresny (21.–31. července 1913) ■Výsledek: jednoznačná porážka Bulharska - Bukurešťská mírová smlouva z 10. srpna 1913 2. balkánská válka avvkonvenizelos.jpg ■Dne 10.srpna 1913 podepsána Bukurešťská mírová smlouva. ■V balkánských válkách se území Řecka zvětšilo o 68 % a počet obyvatel se v rozmezí 1912-1914 téměř zdvojnásobil na 4 363 000 obyvatel. ■Došlo ke zrychlení hospodářského rozvoje země, k opožděné industrializaci a do země proudil zahraniční kapitál ■vzrůst významu a Řecko se tak stalo „velmocí“ ve východním Středomoří. Balkánské války a „přebytek násilí“ ■Balkánské války jako předzvěst exploze násilí, která následovala po první světové válce. ■Vojáci a důstojníci se změnili v mučitele, násilníky, vrahy a lupiče. ■Cílem vytvořit čisté národní státy. ■V Bitolské oblasti srbská armáda zničila 80 % muslimských vesnic, bulharští a řečtí vojáci udělali totéž v Makedonii. ■O život přišlo 630 000 muslimů400 000 uprchlíků uteklo do osmanského Turecka. ■Ve druhé balkánské válce bojují především křesťané proti křesťanům. ■Válka Řeků proti Bulharům nabývá rasových a rasistických rysů. ■V obou balkánských válkách bylo nuceno emigrovat 890 000 lidí. ■Jen Makedonie přišla v letech 1912-1918 o 7 % svého celkového počtu obyvatel. ■celkové ztráty turecké armády činí 100 až 120 tisíc mužů / 75 % zemřelo v důsledku epidemií / tyfu, neštovic a úplavice. Podobné procento ztrát bylo i v bulharské armádě. První světová válka a národní rozkol ■Mladoturecký režim se rozhodl pro aktivní účast ve válce po boku ústředních mocností - jedině vítězství by mohlo zvrátit výsledek balkánských válek. ■Venizelos pro vstup do války po boku dohodových mocností kvůli orientaci na VB a Francii a také proto, že jedině tak mohla uskutečnit ideu Velké myšlenky. ■Proti stoupencům Dohody byli domácí konzervativci v čele s králem Konstantinem, kteří prosazovali neutralitu Řecka a kteří chtěli všemi prostředky podlomit Venizelův vliv. ■Po úspěšném odstranění Venizela z funkce premiéra nová athénská vláda dokonce odmítla britskou nabídku, že pokud vstoupí do války na straně Dohody získá pak část Thrákie ale i Kypr. ■Vytvoření makedonské fronty – 300.000 spojeneckých vojáků v okolí Soluně ■v r. 1917, spor o směr zahraniční orientace přerostl v tzv. národní rozkol (ethnikos dichasmos) ■výměna panovníka na řeckém trůně (Konstantin postoupil místo synu Alexandru). ■Válečným stavem mezi Řeckem a Osmany v r. 1917 se odrazilo na postavení osmanských Řeků. Osmané je považovali za jakousi pátou kolonu nepřítele. ■Prvořadým cílem válečného úsilí řeckého státu se stalo osvobodit všechny Řeky z turecké nadvlády a rozšířit co nejvíce hranice na úkor Osmanského státu. Prohloubení národního rozkolu ■Sociální rozměry národního rozkolu – role záložníků ■Po nuceném odchodu krále odpůrci liberálů byli pronásledováni, odvoláváni z úřadů a nahrazováni liberály ■mnozí royalisté uvězněni nebo předáni Francouzům jako např. vůdci antivenizelistického hnutí Gunaris, Dragumis a Metaxas, Francouzi je internovali na Korsice – Řecko „soft“ francouzská kolonie ■Athénský metropolita Theoklitos byl postaven před církevní soud a byl zbaven svého úřadu. ■Vláda se vrátila k předválečným hospodářským, sociálním a kulturním reformám: vyhlásila pozemkovou reformu, která se ale uplatnila až po maloasijské katastrofě. ■Hlavní pozornost byla zaměřena na armádu, na podzim roku 1918 tvořily řecké divize třetinu tzv. Východní armády (armáda spojenců). ■11. 11. 1918 skončila první světová válka. Pařížská mírová konference ■Řecká delegace v čele s diplomaticky velice schopným Eleftheriem Venizelem ■snaha naklonit si vítězné mocnosti a připravit příznivou půdu pro realizaci Velké myšlenky ■pronikavé úspěchy ■řecko-italská dohoda o vzájemné podpoře územních požadavků Obsah obrázku muž, osoba, hledání, nošení Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku interiér, fotka, lidé, bílá Popis byl vytvořen automaticky Úspěchy a územní zisky ■Sevreská mírová smlouva – uznávala Řecku plnou suverenitu nad východní Thrákií s městem Drinopol (Edirne), ■svěřoval mu správu maloasijské Smyrny a jejího rozsáhlého zázemí ■dohoda o Dodekaneských ostrovech – Itálie měla Řecku postoupit všechny ostrovy kromě Rhodu ■Venizelos přesvědčen, že poválečná úprava poměrů příznivá pro plnou realizaci Velké myšlenky. Předpokládal, že poražení a zdecimovaní Turci se buď nebudou schopni vzepřít ustanovení mírové smlouvy anebo budou k tomu mocnostmi donuceni. ■ Samotné vylodění u Smyrny Turky silně pobouřilo a dále to byl pokus o vytvoření Pontské republiky v oblasti Trapezuntu v r. 1919. ■Tyto dvě události byl hnacím motorem tureckého národního sebeuvědomování. Postupně se lidový odpor přeformoval do odbojového hnutí, do jejichž čela se postavil Mustafa Kemal paša (označovaný za Otce Turků - Atatürka). Obsah obrázku text, mapa Popis byl vytvořen automaticky Rozdělení osmanské říše C:\Documents and Settings\A2008\Dokumenty\Atatürk\32mapa.bmp První vojenské operace •Sevreskou mírovou smlouvu nikdo nebral příliš vážně, nebyla ratifikována a Turci, podpořeni nacionalistickým hnutím Mustafy Kemala, ji odmítli uznat •v Turecku vznikají protiřecké odbojové skupiny •červen 1920 - na impuls Britů a rozkaz Venizela započalo vojenské tažení, které dosáhlo několika územních zisků •tyto úspěchy znepokojily Francii a Itálii, ty se odmítli zúčastnit ozbrojeného nátlaku na Turecko ve věci dodržování sevreské smlouvy a začaly s ním navazovat tajné kontakty > ΣΥΛΛΟΓΉ ΜΙΚΡΑΣΙΑΤΙΚΗ ΕΚΣΤΡΑΤΕΙΑ - archive.ert.gr Otázka uprchlíků balkánských válek (muhacir – muhajir) ■v roce 1914 tvořili uprchlíci 20 % osmanské populace. ■V osmanském Turecku žilo 18,5 milionu obyvatel, z toho 15 milionů muslimů, 1,7 milionu Řeků a 1,1 milionu Arménů. ■K tisícům muslimských uprchlíků z Balkánu se přidaly tisíce uprchlíků ze sovětského Ruska. ■Začíná slepé kolo odvet vzájemných nasilností ■Genocida Arménů v roce 1915 > 1922-2019: Η απανθρωπιά του προσφυγικού τότε και τώρα :: left.gr Vzestup tureckého nacionalismu a Kemala Ataturka ■Kemal přenesl své řídící centrum do Ankary. ■V neprospěch Řecka bylo i to, že žádná ze signatářských zemí ještě neratifikovala Sevreskou smlouvu. ■Itálie a Francie kvůli vlastním zájmům spíše navazovala tajné kontakty s kemalisty a přikláněli se k revizi Sevreské smlouvy. ■V létě 1920 musela řecká armáda zastavit postup do nitra Malé Asie. Země se totiž obávaly možného sblížení Turecka s Ruskem, které bylo na místě když Turecko s Ruskem podepsali smlouvu o přátelství a bratrství. C:\Documents and Settings\A2008\Dokumenty\Atatürk\24 ataturk28[1] (2).jpg Vnitropolitická situace Řecka •proti sobě stáli liberálové (v čele s Venizelem) a royalisté •vztah těchto dvou skupin zhoršil i atentát royalistů na Venizela •vypsání parlamentních voleb (Venizelos si je jist svým vítězstvím) •agitací „antivenizelovské opozice“ (vůdčí složkou byla Lidová strana - Laiko komma) se stalo volání po ukončení řecko-tureckého konfliktu •po smrti krále Alexandra v říjnu roku 1920 se hlavním předmětem volebního boje stal spor o návrat krále Konstantina, či o jeho setrvání v zahraničí •zvítězila opozice a Venizelos se dobrovolně odebral do zahraničí •v prosinci se konal plebiscit o návratu krále Konstantina, jehož výsledek byl zjevně zmanipulovaný, nýbrž hovořil ve prospěch návratu tohoto panovníka Druhá fáze maloasijského dobrodružství - „Předvečer“ protitureckého tažení ■royalisté po svém nástupu k moci zcela změnili politiku ■očištění státního aparátu od liberalistů ■prosazovali nejextrémnější variantu Velké myšlenky a v jejím duchu plánovali pokračování vojenských operací proti kemalskému Turecku ■armáda byla zbavena zkušených venizelistických důstojníků, ti, kteří nebyli odvoláni, rezignovali ■6.1.1921 na rozkaz krále Konstantina začala rozsáhlá řecká ofenziva v Anatolii (i přes nesouhlas šéfa generálního štábu Ioannise Metaxase) ■turecká armáda vítězí u městečka Inönü Bitva u řeky Sakarya •nová vláda v čele s Dimitriem Gunarisem (vůdcem Lidové strany) vyhlásila všeobecnou mobilizaci na nově dobytých územích •řecká armáda nejprve slavila úspěchy a zaujala strategicky výhodnou pozici podél břehu řeky Sakarya •místo začátku vyjednávání o podmínkách ukončení řecko-tureckého konfliktu, nařídil král Konstantin pokračovat na Ankaru •23.8.1921 začala bitva o řeku Sakarya, která se změnila na šestnáctidenní masakr •v této bitvě zemřelo více Řeků, než Turků • • > Obsah obrázku text, mapa Popis byl vytvořen automaticky Snahy o mír / vznik patové situace ■výhody Turecka: domácí prostředí, nacionalistické nadšení obyvatelstva, nové zbraně a munice ze sovětského Ruska ■royalistický režim musel přijmout bezvýchodnost své situace ■březen 1922 – mírová jednání zprostředkovaná Spojenci ■Řecko bylo ochotné přistoupit na kompromisní návrh britského premiéra (rozdělení východní Thrákie mezi Řecko a Turecko, stažení řeckých vojsk z Anatolie, nastolení kontroly Společnosti národů nad autonomií maloasijských Řeků) ■Turecko však požadovalo bezpodmínečné stažení řeckých jednotek z Malé Asie v krátkém čase Vojenská porážka Řecka •král Konstantin začal dělat unáhlená a chaotická rozhodnutí •v červenci 1922 dal panovník pokyn k obsazení Istanbulu •26.8.1922 začala mohutná turecká ofenziva •řecké vojsko bylo nuceno ustupovat směrem k egejskému pobřeží, jejich ústup se změnil v útěk, ke kterému se postupně přidávali ze strachu i maloasijští Řekové a Arméni •došlo k urychlené evakuaci řeckých vojsk z egejského pobřeží na blízké ostrovy Chios a Lesbos • > Obsah obrázku voda, loďka, exteriér, budova Popis byl vytvořen automaticky > Obsah obrázku loďka, voda, staré, kytice Popis byl vytvořen automaticky > Obsah obrázku exteriér, voda, fotka, staré Popis byl vytvořen automaticky Masakr ve Smyrně •ve Smyrně se nacházela velká populace křesťanských Řeků a Arménů a další se sem uchýlily při útěku před kemalisty •po obsazení města tureckými jednotkami začal pogrom proti Řekům a Arménům, jejich vraždění a zakládání požárů v jejich čtvrtích •ti se pokoušeli uniknout z města na bárkách a přeplněných člunech •lodě jiného původu než řeckého však měli zakázáno uprchlíky příjmout na palubu •lidé, kteří nezemřeli, byli odvlečeni do tureckého zajetí •zemřelo zde více než 50 tisíc křesťanů řeckého a arménského původu • Důsledky Maloasijské katastrofy •definitivní konec Velké myšlenky •abdikace krále Konstantina •hluboká krize (i z důvodu přijetí velkého množství uprchlíků z Turecka) •Lausannská konference (o revizi sevreské smlouvy) - listopad 1922 – červenec 1923. •výměna obyvatel mezi Řeckem a Tureckem •ztráta Smyrny a východní Thrákie •Řecko získalo ostrovy v egejské oblasti, ale muselo některé z nich demilitarizovat a měli zákaz je opevňovat a ozbrojovat (Lesbos, Chios, Samos a Ikaria) •Itálie získala Dodekaneské ostrovy, Velká Británie získala vlastnická práva na Kypr • • • Dopady Laussanské dohody ■Při sčítání r. 1907 v osmanském Turecku 1,5 mil. pravoslavných křešťanů (Řeků) a 1,1 mil. Armenů X po r. 1923 120 tisíc křesťanů a 64 tisíc Armenů ■ nejdůležitější ujednání dohody se týkalo nucené výměny křesťanského a muslimského obyvatelstva mezi Řeckem a nově vzniklou Tureckou republikou. ■Řecko muselo přijmout více než milion tři sta tisíc uprchlíků pocházejících nejen z maloasijských oblastí, ale také z černomořského pobřeží. Z Řecka do Turecka odešlo asi půl milionu muslimů. ■Z výměny obyvatelstva bylo v Turecku vyňato asi čtvrt milionu pravoslavných křesťanů (Řeků) včetně konstantinopolského patriarchy, žijících před r. 1918 v Istanbulu a na ostrovech Imvros a Tenedos, zatímco v Řecku bylo z výměny vyňato sto dvacet tisíc muslimů obývajících region západní Thrákie. ■Menší, co do rozsahu, a „dobrovolná“ výměna obyvatelstva proběhla mezi Řeckem a Bulharskem. Ve stejné době desítky tisíc dalších řeckých uprchlíků, postižených bolševickou revolucí a pocházejících z Gruzie a dalších oblastí severního Černomoří také hledalo útočiště v Řecku. Adaptace a integrace uprchlíků ■Počet představoval tehdy asi pětinu celkového řeckého obyvatelstva. ■Převážná většina z nich se po příchodu do Řecka nacházela ve stavu extrémní nouze. Byli bez přístřeší a finančních prostředků, bez zaměstnání, většinou jen s nejnutnějším oblečením. ■Zdaleka nebyli homogenní skupinou obyvatel ani po národnostní, ani po jazykové, ba dokonce ani po kulturní nebo náboženské stránce. Adaptace a integrace tak obrovského množství utečenců v souvislosti s různými problémy začleňování do řecké společnosti a jejich soužití se starousedlíky představuje zřejmě nejdůležitější část řeckých meziválečných dějin a hodně vypovídá i o převážně kladném postoji Řeků k současné uprchlické krizi. ■Na vyřešení celé řady problémů souvisejících se zvládnutím utečenecké otázky nestačily síly řeckého státu. Začíná tedy angažmá, snad poprvé v novodobé historii, několika zahraničních humanitárních organizací a především Komise pro umístění uprchlíků (Refugee Settlement Commission), která fungovala pod patronací Společnosti národů. Činnost této komise byla financována dvěma zahraničními „běženeckými půjčkami“.