Řecko po pádu diktatury (1974–2009) Proces transformace politického systému uΤransformace Řecka z diktatury na parlamentní republiku sice hladce a v rekordním čase, ale za velmi napjatých, téměř válečných, podmínek. u„zmoudření“ Karamanlise či „politický přerod“ během jeho jedenáctiletého exilu ve Francii. uKaramanlis v následujícím období překvapil spolupracovníky i oponenty liberalismem a umírněnějším postojem vůči levicové opozici. uv otázce restaurování monarchie a antikomunistické minulosti zastával neutrální stanovisko, byl tolerován jak ze strany tradičních konzervativců i velké části armádních důstojníků, tak i umírněnými stoupenci bývalého Svazu středu (Enosis Kentru), 24 Ιουλίου 1974 Μεταπολίτευση: Ένας συμβιβασμός υπό το φόβο του λαού | Ημεροδρόμος Polovičatá transformace Ústup Nové demokracie – Vzestup socialistů PASOK - Wikipedia u u20. listopadu 1977 – předčasné parlamentní volby -> Nová demokracie – 41,9% hlasů a 171 míst uZároveň PASOK získal 25,3% a 93 míst -> nejsilnější opoziční strana uKampaň za sjednocení všech neprivilegovaných Řeků do národní lidové fronty uPůvodní radikální program – uskutečňování socialistických přeměn, nastolení sociální spravedlnosti, odstraněni všech forem národní a statni závislosti na cizině a provádění svébytné zahraniční politiky uKvěten 1980 – Karamanlis zvolen hlavou státu, nástupcem v ND se stal Georgios Rallis u18. října 1981 – řádné parlamentní volby, heslo Allaji (změna) -> důraz na urychlenou modernizaci a strukturální proměnu řecké společnosti a řeckého státu uPASOK obdržel 48,1% a 172 křesel (volební účast 81,9%) x Nová demokracie – 35,9% a 115 mandátů uSouběžné volili Řekové téhož dne svého zástupce do Evropského parlamentu -> vítezství PASOK u u u u Papandreův socialistický experiment uPrvní demokraticky zvolena socialistická vláda uAndreas Papandreu od svého pravicového předchůdce G. Rallise převzal vládu nad „spálenou zemí“ uUspokojováni značně opomíjených přáni širokých lidových vrstev -> výrazně zvýšili platy, mzdy i důchody, rozšířili statni výdaje na školské i zdravotní a sociální účely a započali s vytvářením Národní soustavy zdraví ESY uSnaha o oživení stagnujícího národního hospodářství uSocializace výrobních prostředků (zavadění demokratických a decentralizovaných forem řízeni i kontroly podniků, které zahrnovaly mj. aktivní spoluúčast zaměstnanců včetně dělníků) uNaděje vkládané do plánovaní hospodářského a sociálního rozvoje zůstaly nesplněny u-> provádění umírněných úsporných opatření u HDP (3,5% v 1979-1981 na 0,5% v 1982-1984), vlastní průmyslová výroba v 1980-1983 poklesla o 1,4%, inflace v 1982-1983 znovu přesáhla 20% a nezaměstnanost z 4,3% v 1981 na 9% v 1985 u u u Papandreovy reformy uProhlubující se pasivita obchodní bilance uVeřejný dluh řeckého státu stoupl z 39,4% HDP na 85,1% , zahraniční dluh z 4,4 miliard dolarů v 1980 na 13, miliard v 1985 uVelká reformní aktivita v jiných oblastech – zejména na poli sociálním a institucionálním uNedostatek peněžních prostředků a jejich neefektivní používání uModernizovali a demokratizovali rodinné právo, reformovali trestní zákoník, přikročili k rehabilitaci levicové Národně-osvobozenecké fronty EAM a jejího vojska ELAS z let WWII, amnestovali účastníky komunistického povstání z let 1946-1949 a umožnili jim návrat z emigrace uZavedeni monotonického systému psaní řeckého jazyka Zahraniční politika vlády PASOK uHledaní příčiny vnějších i vnitřních potíží země v jejím „závislém“ postaveni v rámci kapitalistického světa uZároveň praktická potřeba zajistit Řecku prosperitu a bezpečnost ve složitých mezinárodních podmínkách u Převládající působení „národního“ faktoru nad „stranickým“ činitelem, navázaní na kurs Nové demokracie, pragmatismus uPapandreova vláda přestala prosazovat dosavadní požadavek PASOK na vystoupeni ze Severoatlantické aliance s poukazem na skutečnost, že by tento krok neprospěl řeckým národním zájmům uPragmatismus pramenil z přesvědčeni, že nelze připustit další oslabeni postaveni Řecka vůči Turecku uProsinec 1984 – nová řecká obranná doktrína, „úhlavní nepřítel všech Helénů“ uČervenec 1982 – dohoda o tom, že ve svých vzájemných stycích zřeknou všech provokativních prohlášeni a akci u Zahraniční politika vlády PASOK Zahraniční politika vlády PASOK Aktivizace protipapandreovské opozice uNová demokracie prohlašovala, že PASOK zamysli nastolit v zemi „sociální marxismus“ a totální diktaturu a vede Řecko k novému národnímu rozkolu uKomunistická levice naproti tomu vytýkala vládě odklon od socialistického programu a ústupnost domácí buržoazii a světovému imperialismu uPASOK zůstal hodně dlužen svým slibům, poměry uvnitř „strany a vlády“ mely daleko k demokracii, za 8 let uskutečnil Papandreu 16 rekonstrukcí vlády, každý, kdo se postavil proti němu, byl vyloučen ze strany u1984 – volby do Evropského parlamentu: ND – 38,1%, PASOK – 41,6% uMitsotakis vs Papandreu, neoliberalismus vs iluze o příchodu ještě lepších dnů uBřezen 1985 – prezidentské volby -> 29. brezna 1985 se stal Christos Sartzetakis hlavou státu uMitsotakis oznámil jménem své strany, že nebude s novým prezidentem udržovat žádné kontakty u u u u u Volby v r. 1985 > Εκλογές 1985: Η γιγάντωση του δικομματισμού | OffLine Post uPředčasné parlamentní volby, ostrá politická polarizace – střetnutí „dobra se zlem“ uJiž nikdy pravice – vítezství ND by znamenalo návrat k dobám autoritářské nadvlády pravice z 50. let uPASOK 45,8% a 160 mandátů, ND 40,9% a 126 mandátů > Δείτε σε βίντεο πώς κάναμε εκλογές το 1985 | politischios.gr „Liberalizace“ řeckého socialismu uZřetelný odklon směrem doprava, hlavním impulsem byly hospodářská krize a potřeba zajistit zemi větší hospodářskou a politickou podporu ciziny uS přechodem k novému „liberálnímu“ kursu byly spojovány i naděje na pevnější včlenění Řecka do západních politických a ekonomických struktur uStabilizační program na leta 1986-1987, devalvace drachmy o 15%, zmrazeni platů a mezd, zdražení zboží a služeb veřejného sektoru, zvýšeni daní, omezeni státních investic -> hluboké rozčarovaní v širokých vrstvách obyvatelstva uPokles životni úrovni zaměstnanců veřejného sektoru, soukromých podniku a části dělníků uProtestní akce, masové stávky a demonstrace u Přes protesty veřejnosti a sílící pohybnosti o správnosti nove zvoleného úsporného kursu neustoupila vláda od jeho dalšího provádění uKonstantinos Simitis – nový ministr národního hospodaření, některé pozitivní výsledky v 1986-1987, byly avšak iluzorní a nepevné „Liberalizace“ řeckého socialismu uPrůmyslová výroba nadále stagnovala, rozsah investic se nezvýšil a státní dluh stále narůstal uNově získané finanční prostředky byly primárně používány ke splaceni dluhu uSíla stínové ekonomika dosahovala hodnoty odpovídající až 40% HDP u1987 – návrat k dřívější populistické politice dalšího zvyšovaní veřejných investic a výdajů včetně platů, mezd a důchodů, Simitis podal demisi uPragmatický kurs v zahraniční politice, 1985 – půjčka od ES uNa jedné straně mělo Řecko největší veřejný dluh, deficit veřejného sektoru i míru inflace, na druhé straně vykazovalo nejnižší produktivitu práce a konkurenceschopnost svých výrobků uNová dohoda DECA uÚsilí o zlepšení vztahu k severním sousedům a o uvolněni napětí v prostoru jihovýchodní Evropy u1986 – prohlášení o přátelství, dobrem sousedství a spolupráci mezi Řeckem a Bulharskem u u „Liberalizace“ řeckého socialismu uKomplikované vztahy s Tureckem u1987 – rozpory o egejský šelf, a tím i o právo na průzkum a těžbu ropy s mořského dna, přivedly oba státy na pokraj válečné konfrontace u30.-31. ledna 1988 – dohoda o neválčení v Davosu -> 13. června 1988 příjezd Ozala do Athén uRozvoj turistiky a kulturní výměny, Ankarská vláda zrušila platnost nařízení z roku 1964 uZhoršení ve vztazích v r. 1988, představitele obou zemí se nebyli schopni dohodnout ani na etnické příslušnosti muslimů v řecké západní Thrákii u u u u u PASOK na cestě k porážce uJediný konečný cíl – opětovné vítezství v blížících se volbách uZnovu podstatně rozšířil veřejné výdaje, umožnil rychle zvyšovaní platů, mezd a důchodů a preferoval ty sociální a profesní skupiny, s podporou kterých počítal uPapandreova vláda spoléhala na to, že řecká veřejnost bude povazovat setrvaní strany PASOK u moci za „menší zlo“ než volební vítezství pravice nebo komunismu u1985 – Demokratická obnova DIANA, vzniklo oddělením od ND uMorální poklesy politiků PASOK, zvláště samotného Papandrea, který navázal mimomanželsky milostný poměr s Dimitrou Liani, která byla o 35 let mladší u1988 – Papandreu se podrobil ve VB operaci srdce uRozsáhlá propagační kampaň, která měla přesvědčit veřejnost že socialisté uvrhly zemi do hluboké hospodářské, sociální, politické i morální krize a že jejich představitele jsou lide zkorumpovaní, zištní a morálně narušení u PASOK na cestě k porážce u uNejvětší ránu důvěryhodnosti socialistického režimu zasadila aféra, jejímž hlavním protagonistou byl Georgios Koskotas uV rozhovoru poskytnutém americkému časopisu Times v březnu 1989 Koskotas dokonce prohlásil, že k osobnostem, které uplácel, patřil sám Andreas Papandreu uPravice označili socialistickou vládu za „škůdce Řecka“ a za „hrozbu demokracie“ a dožadovali se její neprodlené demise. K jejich volání se připojila řada osobnosti kulturního života uPapandreu se snaží přejit do protiofenzivy u V zajetí opakovaných voleb u18. června 1989 uČetné korupční skandály, nepříliš utěšený stav ekonomiky, nedostatek úspěchu při řešení „národních“ zahraničně-politických otázek i kontroverzní způsob života vůdce PASOK uND – 44,25% a 145 mandátů uPapandreas nechal ještě před rozpuštěním parlamentu odhlasovat nový volební zákon, který spočíval na principu jednoduchého poměrného zastoupeni a odstraňoval dosavadní zvýhodňovaní nejsilnější politické strany uPASOK – 39,15% a 125 poslaneckých mandátů uPravicový premiér Tzannis Tzannetakis a koalice s levicovou stranou Synaspiimos na tři měsíce uOdstraničtění a demokratizace masových medií uBývalý premiér a jeho čtyři spolupracovnici byli zbaveni imunity uŘíjen 1989 – demise vlády u u u u V zajetí opakovaných voleb u5. listopad 1989 – nové volby uND 46,3% a 148 mandátů, PASOK 40,7% a 128 mandátů uVice, než 2,7 milionů občanů zůstalo věrno socialistickému politickému seskupeni uFormovaní dočasné, tzv. „ekumenické! politické vlády (PASOK, ND, Synaspismos) uDuben 1990 – nové parlamentní volby, ND 46,9% a 150 mandátů. Řecké pravice se znovu otevřela cesta k mocenské hegemonii uMitsotakisova vláda nebyla nakonec úspěšná -> sympatie širokých vrstev obyvatelstva pro demokratický socialismus, pro PASOK i pro samotného Papandrea u u u u u u u u u Mitsotakisův pád a Papandreův epilog u10. říjen 1993 – předčasné parlamentní volby kvůli odchodu A. Samarase od ND (flash parties) uPASOK 46,9% hlasů a 170 mandátů, ND 39,3% a 111 uKlientelismus uDíky volebnímu spojenectví stran PASOK a Politické jaro, které disponovalo 181 poslaneckými hlasy, potřebnými pro zvoleni hlavy státu, byl Konstantinos Stefanopulos 8. března 1955 zvolen prezidentem Helénské republiky uŘecká zahraniční politika se stala ještě aktivnější, energičtější a nacionalističtější, zejména ve vztahu k FYROM u16. prosince 1993 – VB, Fr, Něm, It, Dan, NL uznaly Makedonii pod názvem FYROM u16. února 1994 – uzavření hranic s FYROM u31. března 1994 – manifestace v Soluni u u „Liberalizace“ řeckého socialismu v druhé polovině 90. let u1994 – konflikt s Albánii, Fronta za osvobozeni severního Epiru, uvolnění laviny vzájemného napětí u1994 – několik dohod o obranné spolupráci s Kyperskou republikou u1995 – dohoda o vojenské spolupráci s Albánii u13. záři 1955 – prozatímní dohoda o řešení sporu mezi Řeckem a FYROM -> Řecko uznalo svého severního souseda u1995 – schůzka ministru zahraničí Řecka, Bulharska a Rumunska uVztahy s Tureckem jsou stále komplikované u15. ledna 1996 sedmdesáti sedmiletý PAPANDREU odstoupil z úřadu ministerského předsedy – Novým premiérem se stal KOSTAS SIMITIS. Simitis na volebním sjezdu strany PASOK vyhrál těsně před Akisem Tsochatzopulosem, který platil za vůdce populistického křídla socialistů. u31. 1. 1996 řecko-turecká krize kvůli ostrůvkům IMIA u Cesta k euru pod vedením Simitise (1996–2004) uV rčervnu 1996 Andreas Papandreu zemřel a vedení strany a země přešlo do rukou ekonoma Konstantina Simitise. Ten vedl Řecko až do roku 2004. Jeho působení v řecké vládě bylo spojeno se snahou Athén dostat se do formující se eurozóny. uSocialistická vláda zavedla nový úsporný a stabilizační program, avšak jeho výsledky nebyly až do konce devadesátých let příliš příznivé. uŘecká ekonomika zůstávala i nadále závislá na příjmech z turistiky či lodní dopravy a také na subvencích ze strany Evropské unie. Mimořádně tíživým problémem se stal vysoký veřejný dluh. V polovině devadesátých let dosahoval již hodnoty 115 % HDP, tedy dvojnásobku limitu, který povolovala Maastrichtská smlouva. uDalší palčivý problém představovaly vysoké daňové úniky: kolem 4 miliard USD ročně. uAmsterodamský summit v červnu 1997: Řecko nevyloučit ze společné hospodářské a měnové unie, ale posunout jeho podmíněný vstup do unie až o dva roky později, tedy až na rok 2001 u Osudový vstup do Eurozóny v tzv. druhé linii uSimitis se zaměřil především na zajištění vstupu Athén do nově vzniklé eurozóny v tzv. druhé linii a jeho kabinet prosadil nová opatření ke zlepšení ekonomických ukazatelů. u14. března 1998 přikročil Simitis k devalvaci drachmy o 14%. V následujících letech byly omezeny deficity řeckého rozpočtu, zatímco míra inflace postupně klesala z 14% (1993) na 3% v r. 2004. Dosažení těchto výsledků bylo pak zpochybněno, nicméně Evropská komise v červnu 2000 konstatovala, že Athény splnily požadována kritéria a tak Řecko mohlo od 1. ledna 2002 nahradit drachmu eurem. uPřijetí eura zapůsobily jako stimul pro zvýšení investic. Řada podniků, ale i stát, přijala možnost levných a víceméně neomezených půjček jako skutečnost, která měla stabilně doprovázet Řecko v následujících desetiletích. Výpůjční náklady veřejných financí se výrazně snížily, a zatímco v polovině devadesátých let představovaly 11,5 % HDP, o deset let později se pohybovaly okolo 5%. Roční růst HDP od r. 2001 do r. 2009 přesahoval 4%, byl tedy nejvyšší ze všech členských zemí eurozóny a dokonce dvakrát vyšší než průměrný růst celé eurozóny Euro a všeobecná euforie uŘecko se po dvacetileté hospodářské stagnaci znovu dostalo na cestu ekonomického růstu. V té době země působila dojmem dynamicky se rozvíjející postprůmyslové země, ve které sektor služeb produkoval asi 70% HDP a zaměstnával přes 60% pracujících Řeků. uTyto kladné stránky byly řeckou socialistickou vládou propagandisticky využity jako neměnné hodnoty, které navždy zařadily Řecko po bok vyspělých evropských zemí. V řecké společnosti panovala všeobecná euforie podpořená vidinou pořádání letních olympijských her v Athénách v roce 2004. uTenkrát si málokdo, ať Řekové či jiný Evropan, všímal, že růst HDP je tažen především spotřebou domácností a vládními výdaji. Málokdo řešil paradox, že v podmínkách levných půjček a ekonomického růstu, místo aby se veřejné dluhy snížily, nadále rostly. Produktivita země stagnovala, veřejný dluh se stabilizoval okolo 100%, zatímco obrovské daňové úniky pokračovaly i v době všeobecné prosperity Předkrizové období pod vedením ND (2004–2009) uPřestože za strůjce prosperity a nově získaného sebevědomí byl považován Simitis, jeho strana PASOK byla poražena ve volbách 2004. uSimitis byl považován za technokrata, který postrádal charisma a řečnické schopnosti Andrease Papandrea. Navíc nedokázal zkrotit ambice řady svých blízkých spolupracovníků, kteří se zapletli do různých korupčních skandálů. Proto nahrazen ve vedení PASOKu Jorgosem Papandreu. uVolby v r. 2004 vyhrála ND pod vedením Kostase Karamanlise, synovce zakladatele této strany. Zatímco v oblasti zahraniční politiky si Karamanlis počínal pragmaticky a byl zastáncem umírněné linie, ve vnitropolitických otázkách, zejména v oblasti veřejných financí, se choval velmi liknavě a nerozhodně. Za dobu pěti let své vlády (2004–2009) nedokázal zabránit dalšímu zhoršování veřejných financí. Ztracená „pětiletka“ (2004-2009) uKaramanlisův kabinet nezabránil dalšímu nadbytečné rozšiřování řad zaměstnanců státního sektoru na základě klientelistických vazeb, takže v období 2005–2009 téměř zdvojnásobil příslušné výdaje státního rozpočtu. uNové korupční aféry. uŘecko v r. 2007 zažilo jednu z největších katastrof ve své poválečné historii v podobě rozsáhlých požárů, při kterých zahynulo několik desítek lidí, další tisíce osob zůstaly bez střechy nad hlavou. Popelem lehlo přes 270 000 hektarů lesního porostu, mj. téměř pět milionů olivovníků a desítky tisíc hospodářských zvířat. u Prosincové události a začátek krize uKonec vlády Karamanlisova kabinetu a blížící se krizové období předznamenala vzpoura řecké mládeže v prosinci r. 2008. Záminku dala vražda 16letého studenta Alexise Grigoropulose při nešťastné potyčce anarchistů s řeckou policií. uTato událost vedla k revoltě a k vyjádření nespokojenosti desítek tisíců mladých lidí, kteří byli nazváni „generací 700 eur“ podle výše platu nabízeného většině z nich. uBěhem prosince 2008 bylo organizováno po celém Řecku několik obrovských demonstrací a dalších protestních akcí. V centru řecké metropole několik týdnů řadilo, za nečinného přehlížení řecké policie, několik stovek anarchistů. uProsincové události byly vyvrcholením obecné nespokojenosti řecké společnosti. Kvůli rostoucím negativním následkům globalizace, hospodářské krizi, která zasáhla také Řecko, neschopnosti vlády kontrolovat obrovský deficit veřejných financí, vystoupil Karamanlis z politiky formou vyhlášení předčasných voleb, které se uskutečnily v říjnu 2009. u