OPAKOVÁNÍ SUBSTANTIVA – VZNIK JMENNÝCH ZNAKŮ • Obecné (tradiční) JZ – často jména biblického původu nebo tradiční česká jména (Petr, Pavel, Anna, Jiří aj.). • JZ závislé na mluveném jazyce A) inicializované – vycházejí z podoby jména mluveného jazyka, většinou počáteční písmeno doprovozené bezhlasou artikulací celého jména (Lucie, Radim, Ondřej, Tomáš aj.), B) transliterované – doslovný překlad (Černý, Polák, Procházka, Vodička aj.). • Deskriptivní JZ – nezávislé na mluveném jazyce, vychází z charakteristiky daného člověka (Jágr, Ronaldo, Trump aj.). SUBSTANTIVA – VYJÁDŘENÍ PLURÁLU • Reduplikace – opakování pohybu ruky/rukou (obvykle 3x) A) prostá reduplikace – pouze opakování na místě (věta), B) reduplikace s posunem – doprava (postel), dolů (slovo), dopředu (čáry na přechodu), C) částečná reduplikace – duplikací částečně pozměněný znak (dítě – děti). • Pomocné slovní druhy – zpravidla příslovce a číslovky (mnoho aut, deset rohlíků). ZPŮSOBY VYJÁDŘENÍ VLASTNOSTÍ SUBSTANTIV A) adjektiva - vyjadřují vlastnost substance bez bližší specifikace jejího tvaru a velikosti (př. veselý člověk, zelené šaty). B) specifikátory tvaru a velikosti (STV) – popisují tvar a velikost konkrétní substance. Vyskytují se ve spojení se substantivem pojmenovávajícím referenta, jehož tvar a velikost popisují a artikulují se vždy za substantivem (substantivum – STV). Př. Stolní lampa se stínidlem. STUPŇOVÁNÍ ADJEKTIV V ČZJ • A) Stupňování prostřednictvím modifikace znaku – vyšší stupeň vyjádřen zvětšením manuální složky znaku (komponent pohybu) spolu s zvýrazněním nemanuální složky znaku (mimika). Př. hodný – hodnější – nejhodnější. • B) Lexikální stupňování – vyšší stupeň vyjádřen lexikálně (tj. pomocí dalšího znaku). Často též mimo to bývá druhý a třetí stupeň odlišen zvýrazněnou nemanuální složkou znaku. Př. červený – červenější (červený + tmavě) – nejčervenější (červený + tmavě + zvýrazněná mimika). • C) Stupňování „nepravidelné“ – třetí stupeň bývá nahrazen jiným znakem, který odpovídá vyšší míře dané vlastnosti. Př. tlustý – tlustější – nejtlustější (znak zavalitý). KLASIFIKACE PRONOMIN V ČZJ • Stejně jako v ČJ lze zájmena v ČZJ rozdělit následovně: A) Určitá zájmena - osobní (personalia) – odkazují na ne/přítomné účastníky komunikačního aktu (já, ty, vy) - přivlastňovací (posetiva) – odkazují k vlastníkovi daného komunikovaného objektu (můj, jejich, tvůj) - ukazovací (demonstrativa) – ukazují na daný komunikovaný objekt (toto, tamto) B) Neurčitá zájmena - tázací (interogativa) – jsou jimi od adresáta požadovány informace (kdo, co) - vztažná (relativa) – jejich funkci v ČZJ plní především nemanuální vyjadřovací prostředky a částečně i osobní zájmena pro 3. osobu - neurčitá zájmena ve vlastním smyslu (indefinitiva) – odkazují na některý blíže nespecifikovaný objekt (kdo, co + specifická mimika ve významu neurčitosti/neznalosti) PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENA V ČZJ • Přivlastňovací adjektiva v ČJ vyjadřují informaci, co komu patří; ptáme se na ně otázkou čí? (matčin klobouk, psí bouda). • V ČZJ k nim přidáváme přivlastňovací zájmena (kloubouk – matka – její, bouda – pes – jeho). • Rozlišujeme dvě situace: A) předmět jako věc - první je artikulována věc, poté vlastník a nakonec přivlastňovací zájmeno (strýcův dům → dům – strýc – jeho) B) předmět jako osoba – artikulováno různými způsoby dle vztahu mluvčího k určené osobě, možné použít index jako odkazovací zájmeno (otcova babička → otec – můj (mluvčí) – jeho – babička, kamarádova dcera → kamarád – on (index) – jeho – dcera). NUMERALIA V ČZJ Vedle dělení číslovek na určité a neurčité (několik, několikrát) rozlišujeme 4 základní kategorie číslovek a jejich podkategorie: A) základní – vyjadřují základní kvantum (1, 5, 38) B) řadové – lze rozdělit na tři podkategorie: vyjadřující datum (8. dubna), vyjadřující fyzické pořadí (třetí místo, druhý nejstarší), vyjadřující pořadí v číselné řadě (pátá třída, druhý ročník) C) násobné – dělí se dále na čtyři podkategorie: vyjadřující počet opakování proběhlé činnosti nebo děje (Kolikrát? – jednou, dvanáctkrát), vyjadřující počet opakování děje v daném časovém období (Jak často? – znaky jsou shodné s první podkategorií), vyjadřující kolikrát je něco násobeno (dvojnásobek, čtyřnásobně), vyjadřující pokolikáté daný děj probíhá (např. poprvé, podruhé) D) speciální – využívají se ve speciálních případech: obrácené (čtyřka z angličtiny, rok 2004, Praha 5), ikonické (číslo dresu, metr čtverečný, druhá odmocnina), specifické (jediný, pouze dva, ještě jeden, ještě dva, my tři, oni čtyři) INKORPORACE ČÍSLOVEK A) časová – inkorporace číslovek 1-10 se znaky minuta, hodina, den, týden, měsíc, rok (POZOR při vyjádření věku – 5 let x 23 let, času ve smyslu délky trvání x časového úseku x přesného určení času) B) finanční – inkorporace číslovek 1-10 se specifickým tvarem ruky (x lze vyjádřit i dalšími způsoby – základní číslovka + znak koruna) ZÁKLADNÍ KLASIFIKACE SLOVES V ČZJ • Prostá slovesa – mají pouze tzv. citátovou (slovníkovou) formu, pro všechny osoby a čísla jsou vždy stejná, liší se pouze použitým doprovodným lexikálním prostředkem (já jím, ty jíš, oni jí), často jsou to slovesa artikulovaná na těle (mít rád, rozumět, pamatovat), ale i další (prosit, kontrolovat aj.). • Shodová slovesa – mohou vyjádřit kategorii osoby a čísla změnou artikulace znaku (místo provedení znaku, orientace dlaně a prstů, směr pohybu), užití jména a zájmena není tedy povinné (vrátit já tobě / ty jemu, pozvat mně ty / tebe já, využívat, prohlížet se (vzájemně já ty / já on). • Prostorová slovesa – nejsou schopna svým tvarem vyjádřit kategorii osoby a čísla, k tomu využívají doprovodné lexikální prostředky (jména a zájmena), lze rozdělit na tři podskupiny v závislosti na způsobu/místě činnosti (pohyb v prostoru – přiletět, sletět, stěhovat se nahoru / ke mně, určení místa činnosti – uhodit se na hlavě / do čela, kousnout do nosu /do ruky, operovat hlavu / břicho, slovesa vyjadřující místo a pohyb + prostředek činnosti vyjádřen pomocí klasifikátoru tvar ruky – holit se žiletkou / strojkem / břitvou + tvář /nohy / v podpaží). MODÁLNÍ SLOVESA V ČZJ • V ČZJ existují slovesa vyjadřující modalitu výpovědi, např. chtít, smět, muset, umět aj. • Zápor modálních sloves je zpravidla tvořen nepravidelně, a to: - pohyb je artikulován smyčkou α – morfém záporu (moci – nemoci), - změnou tvaru a pohybu ruky (umět – neumět, smět – nesmět), - kombinací výše zmíněných (muset – nemuset), - změnou pohybu ruky (chtít – nechtít). • K vyjadřování modality často slouží specifické znaky (avv, fifi aj.) ČASOVÉ OSY/LINIE V ČZJ V ČZJ rozlišujeme 4 základní časové osy/linie: A) časová osa/linie zepředu dozadu nebo zezadu dopředu – nachází se vedle těla nad ramenem, slouží k vyjádření budoucnosti – vpředu a minulosti – vzadu (př. Já bylo pracovat. Já bude pracovat.), B) časová osa/linie zespoda nahoru – v prostoru před tělem, slouží k vyjádření období růstu člověka (př. 7 let – věk – malý – růst – 9 let), C) časová osa/linie zleva doprava před tělem – v neutrálním prostoru, slouží k vyjádření určitého časového úseku, resp. doby trvání (např. pracovní den: Pracuje od 8 ráno do 4 odpoledne.), nejčastěji se vztahuje na vyjadřování času v hodinách a měsících. D) časová osa/linie od těla vpřed – užívá se ve specifických případech typu rok, odkládat, příští, pokračovat. STUPŇOVÁNÍ PŘÍSLOVCÍ V ČZJ • Příslovce se v ČZJ stupňují stejně jako přídavná jména – existuje pravidelný i nepravidelný způsob stupňování. • A) Stupňování prostřednictvím modifikace znaku – vyšší stupeň vyjádřen zvětšením manuální složky znaku (komponent pohybu) spolu s zvýrazněním nemanuální složky znaku (mimika). Př. rychle – rychleji – nejrychleji. • B) Lexikální stupňování – vyšší stupeň vyjádřen lexikálně (tj. pomocí dalšího znaku). Často též mimo to bývá druhý a třetí stupeň odlišen zvýrazněnou nemanuální složkou znaku. Př. barevně – barevněji (víc + barevný) – nejbarevněji (nejvíc + barevný + zvýrazněná mimika). • C) Stupňování „nepravidelné“ – třetí stupeň (příp. i druhý stupeň) bývá nahrazen jiným znakem, který odpovídá vyšší míře dané vlastnosti. Př. dobře – lépe – nejlépe, špatně – hůře - nejhůře. PREPOZICE V ČZJ • Vzhledem k vizuálně-motorické povaze znakového jazyka jsou předložky v ČZJ vyjadřovány pomocí trojdimenzionálního artikulačního prostoru. V tomto prostoru lze jednoduše, rychle a velmi detailně popsat nejen předložkové vazby mezi jednotlivými subjekty, ale i vlastnosti daných subjektů. • Pro vyjádření prostorových/místních vztahů v ČZJ využíváme mimetickou deskripci (vizualizaci prostoru). • Tímto způsobem využití prostoru se podílíme na gramatice – morfologii znaků, syntaxi i sémantice. • Př. prostorový vztah pes v boudě – 1) vyjádříme nejprve znakem odpovídajícím na otázku kde? (bouda + klasifikátorem tvaru můžeme zároveň popsat vzhled boudy), 2) znak pro předmět odpovídající na otázku kdo, co? (pes), 3) pomocí proformy umístíme do prostoru tak, aby uspořádání znaku pro místo (bouda) a znaku pro umísťující předmět (pes) odpovídalo realitě, kterou chceme sdělit (pes v boudě). KONJUNKCE V ČZJ • Spojovací výrazy bývají v ČZJ často vyjádřeny různými způsoby. Např. spojka a může být vyjádřena pomocí postupného výčtu předmětů (jablka, hrušky a pomeranče), příp. inkorporací (já a ty = my dva) aj. Spojka i lze vyjádřit znakem také. Běžně se v ČZJ užívají i spojky nebo, ale, proto, pokud aj. • V případě složitějších spojek se častěji užívají zástupné znaky (např. protože – znak důvod). Spojky jako přestože, poněvadž, totiž, tudíž, jenže aj. se v ČZJ běžně neužívají a vztahy, které dané spojky znázorňují, se opisují (např. Přestože pršelo, šli jsme na procházku. = Venku prší, nevadí, my bylo procházka.). • Důležité je dodržet kohezi (formální spojitost vět a textových jednotek) a koherenci (významová soudržnost textu/obsahu) sdělení! (= popisovat věci a jevy tak, aby celkové sdělení bylo logicky uspořádané a dávalo adresátovi smysl).