JAROSLAV SEIFERT jeden z největších českých básníků, publicista, překladatel, nositel nobelovy ceny za literaturu (1984) Ema Šimala, 11.3.2024 MUNI, Analýza literárního textu II Literární.cz | Rozhovor přes bránu smrti: Jaroslav Seifert II Mládí ◦narodil se do chudých poměrů na pražském Žižkově ◦tatínek byl „uvědomělým socialistou“, zatímco matka byla zbožná katolička ◦„Tyto protiklady mi také trochu zůstaly – v životě i v poezii.“ ◦gymnázium nedokončil Vztah ke komnismu a předválečná novinářská kariéra ◦ Období avantgardy ◦20. letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy ◦ ◦podílel se na vzniku a činnosti skupiny Devětsil ◦společně s Karlem Teigem redigoval Revoluční sborník Devětsilu (1922) ◦promýšlel formulace avantgardních manifestů, především pak manifestu poetismu ◦ Doba válečná a poválečná ◦během války Seifert pracoval jako redaktor v Národní práci (1939–1945) ◦odpor proti fašismu a radost z osvobození pak plným hlasem vyslovil už v prvních poválečných měsících ve sbírce Přilba hlíny ◦po válce působil v odborářských novinách Práce a v roce 1949 žurnalismu zanechal a začal se věnovat výhradně literatuře ◦roku 1956 na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů se Seifert odvážně zastal pronásledovaných autorů a vystoupil s požadavkem,aby spisovatelé psali pravdu: “ Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může to být taktický manévr. Smlčí-li pravdu spisovatel, lže.“ ◦60. léta – reedice – Píseň o Viktorce ◦1966 . je jmenován národním umělcem Období normalizace a Seifertovo stáří ◦ Před 35 lety zazvonil Monolog u Dialoga. Vznikla z toho Charta 77 - iDNES.cz Nobelova cena a básníkova smrt ◦1984 obdržel Jaroslav Seifert Nobelovu cenu za literaturu ◦Jiřina Šiklová, která do zahraničí zaslala podklady k jednání o Nobelově ceně a rovněž rukopis jeho pamětí Všecky krásy světa, za to byla dokonce soudně stíhána ◦kvůli komunistickému režimu byl tento fakt ignorován, posléze ale využíván ve vlastní prospěch ◦1986 umírá ◦hrozilo, že státní pohřeb v Rudolfinu přeroste v protikomunistickou manifestaci, a proto ministerstvo vnitra z příprav této části pohřbu rodinu zcela vyloučilo ◦1)Období proletářského umění : originální pojetí proletářské poezie ◦Město v slzách (1921), Samá láska (1923) ◦2) Období poetismu – hravost a fantazie ◦Na vlnách TSF (1925), Slavík zpívá špatně (1926) ◦Poštovní holub (1929) ◦3) Období od konce dvacátých let do konce padesátých ◦ a) intimní lyrika s nostalgií a motivem uplývání času ◦Jablko z klína (1933), Jaro, sbohem (1937), Ruce Venušiny (1936) ◦b) občanská a bojovná poezie, oslava Prahy ◦Zhasněte světla (1938), Vějíř Boženy Němcové (1940), ◦Světlem oděná(1940), Kamenný most (1944) ◦ V jeho díle se výrazně odlišují jednotlivá období. 4. období tvorby - šedesátá až osmdesátá léta ◦ Closeup fotka z otevřené knihy Všecky krásy světa Příběhy a vzpomínky (1981) ◦Soubor vzpomínkových próz naplněných nostalgií, sentimentem a chválou života a poezie. ◦vzpomínková kniha, krátké příběhy, které na sebe volně navazují. Většina z nich se odehrává v Praze. Nostalgicky a s laskavým humorem vzpomíná na mládí, studentské lásky, lidé známé od dětství i respektované v dospělosti, spolužáky, sousedy, a především na umělce, s nimiž se během života setkal ◦nepíše paměti, ale vzpomínky rozdrobené „do malých příhod a příběhů, většinou rozmarných, ale i teskných a pochmurných“ ◦ ◦ neobyčejný vývoj knihy ◦fotograf Oldřich Rakovec (doprovod k poetickým fotografiím zimní Prahy) ◦Co všechno zavál sníh ◦rukopis vyřazen z edičního plánu ◦Seifert pokračoval v psaní – textů přibývalo a nabývaly na rozsahu ◦v sedmdesátých letech kniha vyjít nesměla ◦některé kapitoly vyšly strojopisně v „samizdatových“ edicích a pak v edicích Kvart a Česká expedic ◦1983 a 1985 vydal knihu Československý spisovatel, ovšem poznamenánu mnoha cenzurními zásahy ◦necenzurované a doplněné vydání známe až z let 1993 a 1999 ◦ ◦ Jaké části knihy mohly být cenzurované, když jde o autorovy vzpomínky? Co mohlo vadit tehdejšímu vedení? ◦Rámec tvoří krátký úvod (V tichu paměti...) a závěr (A šmytec), text završuje rejstřík pojednávaných osob ◦Kontakty s okruhem spjatým s NEUMANNOVOU olšanskou vilou a debut ve znamení Devětsilu pak byly předehrou k Seifertovým četným stykům s významnými osobnostmi české kultury: desítkám z nich se dostává tu kratšího, tu delšího zastavení (A. ČERNÍK, F. HALAS, V. HOLAN, J. HORA, R. JAKOBSON, J. MAHEN, M. MAJEROVÁ, V. NEZVAL, I. OLBRACHT, J. PALIVEC, A. M. PÍŠA, J. SUDEK, F. X. ŠALDA, F. ŠRÁMEK, K. TEIGE, F. TICHÝ, K. TOMAN, TOYEN, V. VANČURA, J. WOLKER, J. ZRZAVÝ a mnoho dalších ◦ Skupina barevných dřevěných figurek ◦Přes zjevný úmysl psát především o tom pěkném, co život přinesl, nevyhýbá se Seifert ani stinným stránkám minulých let: ožívá někdejší bída pražských proletářských periferií, dusivá atmosféra okupace a v náznacích je reflektována i tvůrčí a občanská nesvoboda za komunistického režimu. ◦ycházeje ze skutečných událostí vyhrazuje si právo omylu a subjektivity ("...události setrvávají ve svém reálném světě, jen se podřizují vedle stylizace detailů i autorovu záměru odvšednění vyprávěného." - Z. PEŠAT ◦vzpomínky bývají završeny zřetelnou pointou, často umožňující vícero výkladů– společné rysy s Čapkem? ◦jedno z ústředních témat celé jeho tvorby - Praha, synonymum kontinuity a národní identity ◦neskrývaná potěcha ze ženské krásy, dobrého jídla a vína ◦ Ruka, který se dostane na slunce Jakou důležitost náhodným událostem ze života kladete vy? Je život jenom náhoda? ◦ ◦ ◦„ … a přece nejsem nic než milosti zástupů pokorně odevzdaný básník Jaroslav Seifert“ ◦ ◦/Město v slzách, 1921/ ◦ ◦„Sebevědomá skromnost nesluší jen spisovatelům, ale sluší i jiným.“ Zdroje ◦