I. Zpětné (inverzní) slovotvorné postupy Spočívají v odsouvání prefixů nebo sufixů - desufixace, deprefixace (ve starší literatuře se oba procesy nazývají souhrnně dekompozice). Desufixaci je třeba brát v úvahu např. tehdy, když páry osobních nebo živočišných substantiv rozlišených podle sexu nevznikly produktivním a jinak obvyklým „přechylováním" maskulin ve feminina (jako např. učitel —>• učitelka), ale geneticky výchozím útvarem bylo femininum a maskulinum bylo k němu přitvořeno dodatečně: Např. kmotra, psi. *khmotra (<— lat. commäter) —>• kmotr (odsunutím přípony tvořící ženské jméno) Ve dvojici vdova - vdovec, psi. *vbdova - *vbdovbCb, je rovněž prvotní femininum - jde o slovo ie. původu (srov. stprus. widdewú, stind. vidhavä; lat. vidua, gót. widuwô aj.). Stejný kořen je obsažen v stind. vidhu- 'osamělý', lat. di-vid-5 'odděluji, rozděluji' aj., vdova původně znamenala 'odloučená opuštěná, osamělá'. Sekundárně pak bylo přitvořeno maskulinum. dvojice manžel - manželka: primární je psi. *mahžena s významem 'manželský pár, muž a žena' - jde o částečný překlad sthn. mäl-wip 'manželka', kde sthn. wip, wib 'žena' (> něm. Weib), mahal (> něm. Mohl 'slib, dohoda'). Z původního *malhžena —>• *malhžem> a k němu pomocí přechylovacího sufixu *-bka pak *malhženbka, doloženo ve stč. jako malžen a malženka, v důsledku distantní metateze —>• manžel a manželka. 1.1. Zpětné (inverzní) slovotvorné postupy mylné Spočívají v odsouvání domnělých nebo formálních prefixů nebo sufixů, ve výsledném tvaru je tak zastřena nejen morfematická struktura zkoumaných slov, ale nepravidelnými obměnami slovních základů též jejich etymologické souvislosti. K mylné desufixaci docházelo u tzv. formálních deminutiv: např. stč. váček <— střhn. wätsac 'pytel na oděv'; podle modelu rak - ráček, sak -sáček byl mylnou desufixaci dodatečně vytvořen útvar vak a váček se pak k němu začalo chápat jako deminutivum; r. zontik 'deštník, slunečník', r. st. zondek <— hol. zonnedek 'kryt před sluncem', k zontik byl mylnou desufixaci dodatečně vytvořen útvar zont č. slang, cello z původního violoncello <— it. violoncello; cello vzniklo osamostatněním deminutivní části -cello deminutiva od violone 'basová viola, violon' Při mylné deprefixaci může jít o odsun počátku kořene, chápaného jako předpona, nebo naopak počátku předpony, pojímaného jako předpona celá. Např. hanit 'tupit, vytýkat chyby' < pohanit (< adj. pogam, <— lat. pagánus 'vesnický' č. cítit) nebo p. cucič. Výchozí * ot-jutiti je odvozeno od téhož kořene *jut-, z něhož je jutro (> č. jitro), původně 'denní doba svěží, doba procitnutí'; balit < obalit < psi. *ob-valiti bahnit se < psi. *ob-agniti se (kpsl. *(j)agne, c.jehne) bořit, slk. boriť, p. st. borzyč, b. dial. bór'ä, vše 'bořit' < psi. *ob-oriti (prefixát psi. *oriti 'kazit') II. Kontaminace Jejím předpokladem je existence dvou synonym v lexikálním systému, jde v podstatě o zkřížení dvou slov blízkých si významově, jehož výsledkem je nový tvar. Formální podobnost obou kontaminovaných slov není nezbytná, ale může kontaminaci usnadnit. Např. č. hovor, krapka (vody) vzniklo kontaminací slov kapka a krapet, č. hovor. expr. cavyky 'okolky, průtahy, drahoty' kontaminací č. st. cáry 'hluk, povyk, okolky' a povyk, č. st. čerý 'tmavý' vzniklo kontaminací č. kniž. šerý 'tmavý, tmavě zbarvený' a černý, č. dial. beznaboh 'nevěrec, bezbožník' vzniklo kontaminací neznaboh tv. aadj. bezbožný 'nevěřící v boha', č. dmýchati 'vhánět vzduch, foukat' vzniklo kontaminací č. řídkého dmuchati tv. a dýchati, č. hov. krompáč vzniklo kontaminací něm. dial. Krampen 'krumpáč' a domácího kopáč aj. Původně šlo nejspíš o pouhé přeřeknutí, jež vzniklo podvědomým zkřížením slov, časté jsou však i případy vědomé, úmyslné kontaminace, často žertovné, užívané rovněž jakožto specifický stylistický prostředek, popř. slovní hříčka. Např. b. skanapéjka (cKananéůKa) < skaméjka (cKúMéůKa) 'lavička' + kanape {Kanóne) 'pohovka', něm. Kurlaub < Kur 'léčba' + Urlaub 'dovolená', Medizyniker < Mediziner 'medik' + Zyniker 'cynik', angl. hov. brunch 'vydatná přesnídávka' < breakfast 'snídaně' + lunch 'oběd'. Případy kontaminace dvou antonym jsou málo časté, např. pozdnělat. grevis 'těžký' je výsledkem kontaminace gravis 'těžký' a levis 'lehký'. Kontaminace může někdy vést i k zániku jednoho ze dvou slov, jejichž kontaminací vzniká slovo nové, případně ke ztrátě jednoho z významů slova, např. p. pestka 'pecka' je výsledkem kontaminace pecka (to je doloženo v stp. s významem 'pecka', v současném spis. jazyce v tomto významu chybí) a kostka 'kůstka, kostička' (ve stp. kostka znamená ještě i 'pecka', v současné polštině již ne). Působení kontaminace je zřejmé již ve starších fázích vývoje jazyků, v psi. a ie.; kontaminaci využívá etymologie především k objasnění slov etymologicky neprůhledných. Např. iniciální r- v psi. substantivu *rysb (č. rys), z původního ie. *luk's(n)is 'rys', je výsledkem kontaminace s psi. *rys-b 'ryšavý' (pokud tu ovšem nedošlo k záměně r / z tabuových důvodů). Č. žhavý, žhnout ap. (z pův. *gegwh-) a dehet, dehtový apod. se vyvozují ze stejného ie. kořene *d(h)egwh-; podoba *gegwh- se vysvětluje kontaminací ie. *d(h)egwh- s ie. koř. *gwher- 'hořet'. pejsek <— pes + psejk; psi. *moto-pz-b/*moto-vpz-b > č. motouz (stč. motovúz, motúz), slk. motúz, p. dial. motowqz, ukr. motuz, sin. motvoz - vzniklo spojením dvou synonym *motati a *vezati Hláskové změny a) Změny paradigmatické = změny, jimž podléhá fonologický systém jazyka b) Změny syntagmatické = změny, k nimž dochází v řetězcích hlásek, tvořících slabiky, slova: a) zákonité - syntagmatické změny probíhající podle hláskových pravidel/zákonů, bezvýjimečně platných po jistou dobu na jistém území b) nahodilé (sporadické) - syntagmatické změny, k nimž dochází bez pevných pravidel, případ od případu Přehled některých syntagmatických změn: asimilice (jedna hláska se připodobňuje druhé) - úplná a částečná (= akomodace), regresivní (první hláska se připodobňuje druhé) a progresivní (druhá hláska se připodobňuje první): lat. scrib(-d)+-tus —> scriptus (=regresivní asimilace částečná); stind. budh- ('budiť)+-ta —> buddha- 'probuzený' (progresivní asimilace částečná); lat. ad-+fero —> afferô 'přináším' (asimilace úplná); lat. septem > it. sette 'sedm' (asimilace úplná). anaptyxe (mezi dvě souhlásky druhotně vstupuje samohláska) -u- v lat. sufixech -culum, -bulum (< Hlo, *dhlo), např. curriculum 'běh', vocäbulum 'název, jméno'; -e- v č. nominativu sg. oheň (gen. ohně), psi. *ognb. epenteze (mezi dvě souhlásky druhotně vstupuje další souhláska) např. ve slovanských jazycích t, d ve skupinách sr, zr: sestra < *sesr-a, psi. *ostrovh (ie. *sreu-). disimilace (obsahuje-li slovo dvě stejné nebo podobné souhlásky, dochází často k tomu, že jedna z nich se změní) změna tt, dt > st v íránštině, řečtině baltštině a praslovanštině (*mesti, *vesti k *metp, *vedp); lat. carmen < *can-men. metateze (přesmyk) r. tarelka < něm. Teller 'talíř'; lit. kepu < *peku (stsl.pekp, sťmd. pačati); zákonitá metateze likvid ve slov. jazycích. palatalizace (změkčení souhlásky vlivem následující (někdy i předcházející) palatální samohlásky nebo hlásky j stind. čatára- '4' < *kwetwores (lat. quattuor) angl. cheese 'sýr' <— lat. cäseus v psi. palatalizace velár: I. palatalizace velár: k, g, ch > č, dž, š před e, i a j *četyre < *kwet- (lit. keturi) *žeravb 'rozpálený, žhavý' < *gwher- 'teplý, horký' *slušati < *sluch-ě-*plačp < *plak-jp *duša < *duch-ja II. palatalizace velár: k, g, ch > c, dz, s před ě, i diftongického původu *cěna < *kěna < *kwoinä *vblci < *vblki < *wlkwoi *bozě (lok. sg.) < *bogě < *bhogoi *dusě (lok. sg.) < *duchě III. palatalizace velár: k, g, ch > c, dz, s po z, b, e deminutivní sufixy -bCb, -bca, -icb, -ica < *iko, *ika: *ovbca < *owikä (srov. stind. avikä-). asibilace (změna dentál v sykavky působením následujícího i, případně é) rum. top [toc] < lat. toti, rum. zece < lat. decem '10' p. cialo (č. tělo), dzieň (č. den). sonorizace (neznělá souhláska se v pozici mezi dvěma samohláskami někdy mění ve znělou) lat. amätus > šp. amado; lat. caput 'hlava' > portug. Cabo rotacismus (sykavka s se v pozici mezi dvěma samohláskami mění v důsledku sonorizace v z a to pak v r) lat. laudäre 'chváliť < *-ôze (srov. es-se 'být'); generis < *genez-is (genitiv od lat. genus 'rod'). hiát (koexistence vokálů na švu morfů) č. modro-oký, vy-oral kontrakce (splynutí dvou slabik na švu morfů v jednu) lat. děbed < dě-habed; němo 'nikdo' < ně-homd; č. nová < *novaja. redukce (zmenšování stupně otevřenosti vokálů v neprízvučných slabikách) lat. in-ermis 'beze zbraně' (arma), ac-cipid 'přijímám' (capio), op-primo 'přitlačuji proteze (přidávání hlásky na začátku slova) s vokalickou protezí se setkáváme např. v řečtině, kdy před starým r nacházíme e (méně často o): např. épvOpóg [erythros] 'červený' (alespoň v části případů může v řečtině jít o pozůstatek laryngály) V některých románských jazycích předstupuje před hláskové skupiny sk, sp, st na začátku slova protetické e: např. fr. état, šp. estado < lat. status 'stav'; fr. école, šp. escuela < lat. schola 'škola' apod. Konsonantická proteze je typická pro slovanské jazyky: - před začáteční e, i, § předstoupilo v praslovanštině protetické j: např. psi. *\estb ( ale lit. esti, lat. est) 'on je' - před původní krátké nebo dlouhé indoevropské u > psi. y, h předstoupilo v praslovanštině protetické v: např. psi. *vydra (ale lit. udra)