Čeština v kontextu indoevropských jazyků (úvod do
etymologie)
Doporučená literatura:
Večerka, R. a kol., K pramenům slov. Uvedení do etymologie, 2006;
Karlík, P. a kol., Nový encyklopedický slovník češtiny
(czechency.org);
Lamprecht, A., Praslovanština, 1987;
Šlosar, D., Bauer, J., Lamprecht, A., Historický vývoj češtiny:
hláskosloví, tvarosloví, skladba, 1977.
Durkin, Ph., The Oxford Guide to Etymology, 2009
Malkiel, Y., Etymology, 1993
[Etimologija. Issledovanija po russkomu i drugim jazykam, od r. 1963
– speciální časopis věnovaný (nejen slovanské) etymologii]
Následující lexémy, které odpovídají českému adjektivu nový, zřetelně
ukazují, že jsou si velmi podobné jak formálně, tak významově; dá se
proto předpokládat, že vznikly z jedné podoby, že mají společné
východisko.
č. ř. lat. it. fr. něm. angl.
nový νέος novus nuovo nouveau neu new
b. mk. srb. ch. sln. slk. luž.p. plb. r. ukr. br.
nov nȍv nòv nový nowy nüvĕ nóvyj novýj nóvy
Srovnáním slov, ale i hlásek, slabik, gramatických tvarů apod.
jazykovědci zjistili, že nejen jazyky, které jsou uvedeny výše
v přehledu, ale i jazyky další, většinou v Evropě a Přední Asii, tvoří
jednu rodinu jazyků navzájem příbuzných. Všechny tyto jazyky
vzešly z jednoho společného prajazyka, a to prajazyka
indoevropského, a jazykům od něho odvozovaným se říká jazyky
indoevropské.
Současné indoevropské jazyky
tvoří největší jazykovou rodinu na světě, patří mezi ně i slovanské
jazyky, a tedy i čeština. Indoevropskými jazyky mluví dnes přes dvě
miliardy lidí v Evropě, Asii, Americe, Austrálii a v Africe. Jsou také
ze všech jazyků světa nejlépe prozkoumány jak ze synchronního, tak
i z diachronního hlediska, protože jsou všechny doloženy i ve svých
starších podobách (některé dokonce z 2. tis. př. n. 1.).
jazyky indické: hindský, bengálský, nepálský, cikánský aj.
jazyky íránské: perský, tádžický, afgánský, kurdský aj.
jazyky slovanské: český, slovenský, polský, lužický (horní a dolní),
srbský, chorvatský, bulharský, makedonský, slovinský, ruský,
ukrajinský, běloruský aj.
jazyky germánské: anglický, německý, jidiš, nizozemský, frízský,
afrikánský, švédský, dánský, norský, islandský aj.
jazyky románské: portugalský, španělský, katalánský, francouzský,
italský, rétorománský, rumunský, moldavský
jazyk arménský
jazyk řecký
jazyk albánský: dva hlavní dialekty – gegský a toskický
jazyky baltské: litevský, lotyšský
jazyky keltské: irský, skotský, kymerský, bretoňský
Indoevropské jazyky minulosti
Vedle současných, živých jazyků patří do ie. rodiny také množství
starých jazyků, dochovaných v písemných památkách (literárních a
epigrafických) různého stáří (zhruba od poloviny 2. tisíciletí př. n. l.
do poloviny 2. tisíciletí n. l., kdy začíná současné vývojové stádium
většiny ie. jazyků).
1. Indoíránské jazyky:
Indické a íránské jazyky staré fáze (staroindické a staroíránské) jsou si
navzájem tak blízké, že se dá mluvit o jediné ie. větvi, a to indoíránské
(někdy též árské):
1.1. staroindický jazyk – 2 varianty
1.1.1 védština
1.1.2 sanskrt
1.1.3 středoindické jazyky (prákrty)
1.2 jazyky staroíránské
1.2.1 Avesta
1.2.2 stará perština
1.2.3 středoíránské jazyky
2. Tocharština
2.1 A – východotocharský dialekt
2.2 B – západotocharský dialekt
3. Anatolské jazyky
hetitština (Bedřich Hrozný)
luvijština
lydština, lykijština, karština aj.
4. Řecké jazyky
mykénštna (Mickael Ventris, John Chadwick, Antonín Bartoněk)
nářečí dórská, aiolská, arkadokyperská, iónská (j. homérský, attičtina)
5. Ostatní indoevropské jazyky Balkánu a Malé Asie
thrácké jazyky
dácké jazyky
makedonský jazyk
illyrské jazyky aj.
6. Jazyky staré Itálie
etruština
venetština
messapština
oskoumberské jazyky (umberština, oskičtina)
latina
sikulština
7. Keltské jazyky
7.1 goidelské jazyky: irština stará, střední a nová, skotština,
manština
7.2 britonské jazyky: kymerštia stará, střední, nová, kornština,
bretonština stará a nová
8. Germánské jazyky
1. skupina skandinávská
1.1 skupina východogermánská – gótština
1.2 skupina severogermánská (runové nápisy praseverské; jazyk
staroseverský → jazyky staroislandský, staronorský, starošvédský,
starodánský)
2. skupina kontinentální
2.1 jazyk staroanglický → středoanglický → novoanglický
2.2 jazyk starofríský
2.3 jazyk starosaský → jazyk středodolnoněmecký
2.4 jazyk starodolnofranský → jazyk středonizozemský → jazyk
novonizozemský
2.5 jazyk starohornoněmecký → středohornoněmecký →
novohornoněmecký (= němčina)
9. Baltské jazyky
stará pruština
10. Slovanské jazyky
staroslověnština a církevní slovanština
polabština
pomořská slovinština
kašubština