Historickosrovnávací metoda II.
Indoevropské konsonanty
Labiály p b bh
Dentály t d dh
Veláry palatální ḱ ǵ ǵh
Veláry prosté k g gh
Labioveláry kw
gw
gw
h
Responze ie. s:
ie. s = iá. s, š, h = ř. s, h, 0 = lat. s, r = gót. s, z = lit. s, š = psl. s, š, ch
ie. *septm̥ > av. hapta, ř. ἑπτά [= hepta], arm. ewt’n :: stind. saptá, lat. septem,
gót. sibun, lit. septynì, psl. *sedmь
s-mobile:
*(s)teg- ř. στέγω [stego] ‘pokrývám’, lit. stogas ‘střecha’, lat. tegō ‘kryji’
Laryngály (H, h nebo ǝ)
Předpokládá se, že v protoie. jazyce existovaly
frikativní protějšky fonémů ḱ k kw
: H´ H Hw
Reflexy protoindoevropských laryngál v pozdějších ie. jazycích jsou dvojího
typu:
1. Laryngála je zachována jako samostatný segment
2. Laryngála zanikla jako samostatný segment, stopa její existence zůstala
zachována jako distinktivní vlastnost sousední souhlásky nebo samohlásky
1.1. Jako samostatné segmenty jsou laryngály zachovány především
v anatolských jazycích:
het. hanza – ř. άντί [= anti], lat. ante (< *Hen-t-) ‘před’
het. haštai – ř. ὀστέον [= osteon], lat os (< *Hw
es-t-) ‘kost’
V několika případech zachovává laryngálu na začátku slova též arménština:
arm. haw, het. huhhaš – lat. avus ‘děd’
1.2. tzv. „ztvrdnutí laryngály“ (dokládají to zejména germánské jazyky):
stsev. kwikr, stangl. cwic – stind. jīva-, lat. vīvus, lit. gývas, psl. živъ (< *gw
iHw
)
‘živý’
stsas. naco, sthn. nacho – stind. nau-, ř. ναῦς [= naus] (< *neHw
-) ‘loď’
1.3. Pozůstatkem laryngály Hw
je zřejmě v některých případech u nebo w
(distiktivní vlastnost „labiální zabarvení“ se zachovala jako samostatný
segment):
stind. dāvane (< *deHw
- + V), stlat. duam (< *dᵒHw
-ām) – δίδωμι (< *deHw
+
C)
1.4. V řečtině a arménštině nacházíme jako hlásku na začátku slova (nejčastěji u
slov začínajících v jiných ie. jazycích likvidou) tzv. protetický vokál (alespoň
v části případů může jít o pozůstatek laryngály):
ř. ἐρεύθρειν [= ereuthrein] ‘červenat’ – lat. dial. rūfus ‘červený’ (< ie.
*(H1)reudh- ‘červený’
ř. ἀνήρ [= anér] ‘muž’ – stind. nara- (< sū-nara- < ie. *su-Hner-)
2. distinktivní vlastnost
H1e > e eH1 > ē
H2e > a eH2 > ā
H3e > o eH3 > ō
Např.:
*plē- < *pleH1-: ř. πίμπλημι [= pimplemi] ‘nalévám’, lat. plēre ‘nalévat, plnit’
*stā- < *steH2-: ř. dór. ἵσταμι [= histami] ‘stavím’, psl. *stati ‘stát’
*dō- < *deH3-: ř. δίδωμι [= didomi] ‘dávám’, psl. *dati, ‘dát, dávat’
Labiály a dentály
ie. stind. ř. lat. germ. lit. psl.
p p π p f p p
b b β b p b b
bh bh φ [ph] b, f b b b
t t τ t Þ t, č t
d d δ d t d, dž d
dh dh θ [th] d, b, f d d, dž d
Veláry
ie. stind. ř. lat. germ. lit. psl.
k k κ c [k] h [ch] k k
g g γ g k g g
gh gh χ h, g g g g
Veláry palatální
ie. stind. avest. psl. lit. arm.
ḱ š s s š s
g′ ǰ z z ž c [ts]
g′h h z z ž j [dz], z
Labioveláry
ie. stind. avest. ř. lat. germ. stir.
kw
k, č k, č π, τ, κ qu, c hw c
gw
g, ǰ g, ǰ, ž β, δ, γ gu, v, g kw b, g
gw
h gh, h g, ǰ, ž φ, θ, κ f, b, gu, v b,g,gw,u,w g
ie. lit. psl. arm.
kw
k k, č, c kh, čh
gw
g g, ž, (d)z k
gw
h g g, ž, (d)z g, ǰ
Kontiuant = termín pro doložené pokračování nějakého rekonstruovaného
elementu, hlásky, morfému nebo lexému.