Sémantické změny Slovní zásoba nejstarších fází češtiny představovala ve své převážné většině psl. dědictví. Z psl. slovní zásoby čítající na 2000 základových slov a slov odvozených neproduktivními sufixy čeština dochovala dodnes relativně největší podíl. Na to lze usuzovat ze skutečnosti, že i v dnešní češtině schází z původního psl. slovního fondu jen asi 40 slov, tedy nejméně ze všech slovanských jazyků. Čeština zdědila z praslovanštiny pojmenování pro jevy přírody živé i neživé, pro člověka a příbuzenské vztahy, pro části těla, pro obydlí, části oděvu, nástroje a materiály, pro základní vlastnosti, děje a činnosti. Ze speciálních významových okruhů měla stará čeština vybudovány základy terminologie náboženské, do nichž patřila jednak slova domácího původu, významově posunutá (bóh, duch, nebe, svätý, …), jednak slova (v menší míře) přejatá ze staroslověnštiny a náboženské termíny původu latinského, např. pohan (< paganus), koläda (< Calendae), mša (< missa), berla (< ferula) aj., některá slova byla zprostředkovaná němčinou, jako mnich (< něm. munih < lat. monicus < ř. μοναχός [monachos]), papež (< něm. babes < lat. papa), jiná slova byla něm. původu, jako vǟnoce (< něm. vinnahten). Mnohá slova, která jsou doložena ve staré češtině, jsou dnes už běžnému uživateli neznámá. Např.: • ostrva „osekaný kmen se zachovalými pahýly větví sloužící především jako žebřík k zlézání hradeb“ • hrále „kopí“ • kršně „levá ruka“ • hrstník „obchodník, prodávající obilí apod. po malých částech, jakoby po hrstech“ • bulař „kdo pečetí buly (= listiny s kovovou pečetí)“ • nekolný „nepoddajný, vzpurný, drzý, zlý“ (kolu, kláti) • zmrlina „mrtvola, mrtvé tělo“ a mnoho dalších Některá slova sice zní v současné češtině stejně, jako v češtině staré nebo starší, ale význam je jiný. Např.: • plachetnice „žena prodávající na ulici - na plachtě rozložené na zemi doma pečený chléb“ • letadlo „pták“ • pletka „síťka na lapání ptáků“ • fasovati „vázat, poutat“ • lom „praskot, hluk“ • otporný „opačný“ • pitomý „krotký, ochočený“ aj. pitati Odlišné významy etymologicky totožných slov v různých příbuzných jazycích jsou výsledkem různého významového vývoje v různých jazycích. Rozdílné významy u jednoho a téhož slova v různých vývojových fázích jednoho jazyka jsou důsledkem významového vývoje v tom konkrétním jazyce. Úkolem etymologické analýzy je proto mimo jiné rekonstruovat původní, etymologický význam. Psl. *kъnędzь ‘panovník, vládce’ ← germ *kuninga- ‘hlava, vůdce rodu’ (< *kunja- ‘rod, pokolení’): stsl. *kъnędzь ‘kníže, vládce’, č. kněz, p. ksiądz ‘kněz’, vsl. knjaz’, jsl. knez ‘kníže, princ’, hl. knjez, dl. kněz ‘pán’ šlechtična → slečna jemnostpán ← Jeho Milost pán vašnosti ← Vaše Milosti lat. dominus ‘pán’, doslova ‘vládce domu’ (< domus ‘dům’) něm. Herr ‘pán’ < sthn. hēriro = komparativ od hēr ‘vznešený’ Zužování významu (sémantická specializace) – slova původně obecnějšího významu nabývají význam konkrétnější, specializovanější Např. č. žito ‘konkrétní druh obilí’, ve stč. ‘obilí’, místy i ‘pšenice’, ve vsl. dialektech i ‘ječmen’ (souvisí s psl. *žiti ‘žít’); pův. význam ‘co slouží k žití, k životu, potrava’ č. pivo ‘konkrétní druh nápoje’, stsl. ‘nápoj’ < psl. *pivo (souvisí s psl. *piti ‘pít’); pův. význam ‘co slouží k pití, nápoj’ č. máslo ‘tuk z mléka’, r. maslo ‘tuk z mléka; olej, tuk; mazadlo’ psl. *maz-slo od *mazati ‘mazat’, pův. význam tedy ‘co slouží k mazání’ – zachován v ruštině, v č. došlo k sémantické specializaci Rozšiřování významu (sémantická generalizace) – slova původně užšího, specializovanějšího významu nabývají význam širší, obecnější. Např. č. zápasit, původně jen typ boje, kdy se protivníci drželi za pasy, dnes ‘bojovat, bít se obecněji’, slovo má tedy obecnější význam, označuje různé způsoby boje, nejen ten jeden konkrétní č. kůže, psl. *koža < *koz-ja = posesivní adjektivum od koza. Původně ‘kozí tělesný povrch’, dnes kůže obecně. Různé druhy přenášení významu: Metonymie – založená na věcných souvislostech Metafora – přenášení významu podle vnější podobnosti Synekdocha – záměna části a celku (totum pro parte = názvem pro celek se pojmenovává část; pars pro toto = název pro část celku slouží k nazvání celého celku) č. koruna ‘peníz’ – metonymie; č. koruna ‘rozvětvená část stromu’ – metafora; č. játra – dnes značkové pojmenování – příklad na synekdochu (totum pro parte) < ie. *en-tero- ‘to, co se nachází uvnitř, vnitřnosti’ (stind. antara- ‘vnitřní’, ř. ἔντερα [entera] ‘vnitřnosti’); Zhoršování významu (deteriorace), zlepšování významu (meliorace) Enantiosémie = procesy vedoucí ke vzniku opačného významu a) Enantiosémie úplná (vnitroslovná antonymie): lat. altus ‘vysoký’ a ‘hluboký’ (← *‘odchylující se od horizontální roviny, a to po vertikální ose buď směrem nahoru nebo směrem dolů’); lat. tepidus ‘teplý’ a ‘chladný’ (← *‘mající určitou teplotu’); č. dial. dýnko ‘dno nádoby’ a ‘poklička, poklop’, podobně slk. dial. dienko; slk. dial. šanec/šianec ‘jáma, příkop’ a ‘násyp, val’; stp. straszliwy ‘vzbuzující strach, hrůzu’ a ‘lekavý, bojácný’; p. kochanek ‘ten, kdo miluje’ a ‘ten, kdo je milován’(p. kochać ‘milovat’); něm . erschrecken ‘polekat se’ a ‘postrašit’. b) Enantiosémie mezijazyková č. páchnout ‘vonět nevábně, smrdět’, r. páchnut’ ‘vonět’ < psl. *pachno̹ ti; č. vonět ‘vonět’, r. vonjat’ ‘smrdět’ < psl. *von’ь, *von’a; psl. *užasъ, *(u)žasno̹ ti: č. úžas ‘překvapení, údiv’, b. r. úžas, ukr. užáh ‘hrůza, zděšení, děs’ Významové rozdíly u přejatých slov vyplývají z rozdílné integrace dané výpůjčky v jednotlivých jazycích: např.: č. kriminalista, r. kriminalíst ‘kdo se vědecky zabývá kriminalistikou, nebo pracuje na základě jejích metod’, kdežto p. kriminalista ‘trestanec, zločinec’ (←lat. crīminālis ‘trestní’ < lat. crīmen ‘zločin’, německým prostřednictvím) Opozitní významy u některých ie. kořenů: ie. *megh- ‘velký, malý’: stind. mahānt-, ř. μέγας [megas], lat. magnus ‘velký’; lit. mažas, lot. mazs ‘malý, drobný’, stsl. mězinьcь ‘nejmladší (tedy nejmenší) syn’, b. dial. mizínec ‘poslední, nejmladší dítě’, stč. mězenec ‘malík, prsteník’; ie. *ḱel- ‘studený, teplý’: lit. šáltas ‘studený’, lat. calidus ‘teplý, horký’ c) Enantiosémie morfémová – protikladné významy u prefigovaných slov mohou být důsledkem opozitních významů, jejichž nositelem je určitý prefix. Např. prefix o-: slk. obiť ‘pokrýt na povrchu něco něčím’ (= něco někam přidat) a ‘otlouct povrch něčeho’ (= zbavit něco něčeho) – srov. podobně v č. obít; prefix pře-/ slk. pre-: č. přehlédnout / slk. prezrieť ‘prohlédnout, prozkoumat, zrakem obsáhnout’ a ‘nespatřit, nevšimnout si, nevěnovat pozornost’; aj. Antonymní významy mohou být dokladem dřívější prefixace. Prefixy, jimiž bylo dané slovo prefigováno a které nějak modifikovaly jeho význam, zanikly, ale deprefigované sloveso si tyto významy ponechalo: např. stsl. lo̹ čiti ‘slučovat, spojovat’ (< sъlo̹ čiti), ‘rozlučovat, oddělovat’ (< razlo̹ čiti, otъlo̹ čiti) psl. *bьrati ‘brát’ < ie. *bher- ‘nést’ (stind. bhárati, ř. φέρω [ferō], lat. ferō ‘nést’; vývoj ‘nést’ → ‘brát’ už v psl. období v celém slovanském areálu a do základního slovesa se dostal deprefixací prefixu od-, resp. u-; psl. *bermę ‘břímě’ – původní význam c) Enantiosémie situační – souvisí s konkrétní řečovou situací: např. děkuji ve významu přijetí nebo zamítnutí nabídky, apod.