5. Metoda Wörter und Sachen
Č. koupat, stč. kúpati, slk. kúpať, p. kąpać, r. kúpat’ aj. < psl. *kǫpati
– mohlo by souviset se substantivem konopí ( < psl. *konop’a). Tento výklad
vychází ze zprávy řeckého historika Herodota o Skytech. Podle něj bylo jejich
zvykem koupat se v parních lázních, kde se na rozpálené kameny sypaly zrnka
konopí, díky čemuž se vytvářel omamný dým (původně to zřejmě měla být
rituální očista na rozdíl od běžného umývání). Od Skytů mohli takovýto obyčej
snad převzít i Slované.
Č. kouzlo, kouzlit, slk. kúzlo, hl. kuzło aj. – jen v zsl. jazycích. Snad souvisí s r.
dial. kúzlo ‘kovářské řemeslo’, které je odvozeno od stejného základu jako psl.
sloveso *kovati ‘kout, kovat’. V tom případě je ve slově kouzlo implikováno
dávné chápání kováře jakožto člověka, který ovládá magické zacházení s ohněm
a dovede dělat nebezpečné věci (zbraně, pouta, nástrahy pro zvěř apod.). Ve
staroslověnštině najdeme u derivátů patřících ke slovesu kovati významy
vyplývající z této představy: kovъ ‘zlé rozhodnutí, spiknutí, úklady’, kovьnikъ
‘spiklenec’, kovarьnъ ‘lstivý, chytrý’, kovarьstvo ‘chytrost, lstivost’.
Stará čeština má slovní obraty kovati bludy, kovati lsti, kovati faleš, kovati
zradu, kovati zlost.
Ke správné interpretaci sémantického vývoje nestačí někdy jen objasnit vnitřní
vývoj, ale je třeba zjistit i správné souvislosti věcné, a to zvláště u slov
z archaické lexikální vrstvy, zohlednit poznatky z historie, archeologie,
etnografie, antropologie, přírodních věd apod.
Na těchto speciálních znalostech stavěl zejména směr Wörter und Sachen.
Nazýval se tak podle stejnojmenného publikačního orgánu, který založil Rudolf
Meringer v r. 1909 v Heidelbergu. Časopis byl nazván podle série článků, které
pod tímto názvem publikoval od r. 1904 právě R. Meringer v časopise
Indogermanische Forschungen.
Zásada zkoumat spolu se slovy i věci jimi označené nebyla v jazykovědě zcela
nová – J. Grimm, O. Schrader; za jejího předchůdce může být pokládán i J. A.
Komenský spojováním slov a věcí s didaktickým záměrem v učebnicích Ianua
linguarum reserata a Orbis sensualium pictus, ale důsledně ji prosazoval až
směr Wörter und Sachen.
Zajímavý je např. Meringerův výklad psl. substantiva *věža ‘věž’, jehož
kontinuanty označují v různých slovanských jazycích různé druhy obydlí
(v slk. dial. ‘kuchyně’, r. dial. ‘bouda, chatrč, kočovnické obydlí’, dl. ‘obytný
dům’ aj.). Rekonstruuje ji jako *vēz-ja ‘pohyblivý dům’ a spojuje s psl. *vezti
‘vézt’. Opíral se přitom o reálii, donedávna doloženou u Slovanů na Balkáně:
primitivní domek na saňovém podvozku, který je možno zavézt, kam je třeba
(v létě na pastviny apod.); domek mohl být úzký a poměrně vysoký, odtud
i význam ‘věž’.
O znalost staré reálie se opírá i spojení č. adjektiva červený (stč. črvený, p.
czerwony, hl. čerwjeny, srb. ch. crven aj.) se substantivem červ, červec (<
*čьrvь, *čьrviti ‘barvit červcem’). Z určitých druhů červců (Coccus ilicis,
coccus Polonicus) se získávalo (a dosud získává) červené barvivo (srov. i it.
vermiglio, fr. vermeil ‘rudý, červený’ < lat. vermiculus ‘červíček’).
Spojování č. plot se slovesem plést odráží starou techniku zhotovování plotů,
známou u všech Slovanů: mezi kůly vraženými do země se proplétalo proutí;
souvislost slova plot s plést dobře ilustruje stč. oplésti plotem ‘oplotit’.
Paralela: něm. Wand ‘zeď’ souvisí se slovesem winden ‘ovíjet, omotávat’
(výklad R. Meringera)
Č. vlna (< psl. +
vьlna) se vysvětluje z ie. kořene *
u̯ el- ‘rvát, trhat’: původně byla
totiž vlna ovcím vytrhávána (podobně jako husám peří); na stejnou techniku
ukazuje i č. rouno ʻovčí vlna s kůží’ (< psl. *
runo), jež souvisí se slovesem rvát
(< psl. *rъvati).
Č. most souvisí se slovesem metat ‘házet’: naši předkové, pokud potřebovali
přejít přes vodní tok, nezaráželi podpěry do dna a nestavěli most v té podobě,
jak to známe dnes, ale klády pouze přes potok nebo řeku házeli; tuto starou reálii
reflektuje fr. jeter le pont ‘stavět most’ (fr. jeter ‘házet, vrhat, metat’).
Č. palice < pálit (Igor Němec) – stará technologie tvrzení dřevěných zbraní
opalováním.
Paralela v r. dial. ožeg ‘dřevo na okraji opálené, zaostřené, užívané místo kopí,
píky’ < psl. *ožigati ‘ožehovat, opalovat’
Václav Machek – uplatnil tuto metodu ve svém Etymologickém slovníku jazyka
českého
Něm. Holz ‘dřevo’ < *kel- ‘lámat’ (výchozí význam *‘všechny stromky porostu
určené ke kácení’), stsev. holt ‘stromy, lesík’, ř. κλάδος [klados] ‘větev’, stsl.
klada ‘trám, břevno’, lit. kláti ‘bít, tlouci, kovat’, stsl. klati ‘zabíjet’ (autor
etymologie – německý jazykovědec Jost Trier)
stsl. okъnьce ‘okno; otvor, rozsedlina’ – odvozeno sufixem -ьce od psl. *okъno
‘prostor ve stěně, jímž vniká do místnosti světlo a vzduch’ (není ve stsl.
doloženo), to sufixem -ъno od *oko
výrazy pro okno v dalších jazycích:
stind. gavākša- (doslova ‘volské oko, oko vola’), gót. augadaúro (původně
‘dveře pro oko’).
Sémantický vývoj ‘oko’ → ‘okno’ se chápe různě. Meringer vycházel z tvarové
podobnosti štěrbiny a oka (původní význam proto vysvětloval jako *‘kulatý
otvor, otvor ve tvaru oka’), jiní vycházeli z původního významu *‘otvor pro
oko’, nebo dokonce *‘oko domu’.