Výpůjčky a kalky
Čeština (podobně jako mnohé jiné jazyky) má ve své slovní zásobě poměrně
značné množství slov, která byla přejata z nějakého cizího jazyka. Obecně lze
říci, že obohacování slovní zásoby jednoho jazyka o slova z jiného jazyka bylo a
je obvykle dáno potřebou doplnit lexikum o výrazy, které v daném jazyce
chybějí pro pojmenování nové, případně cizí skutečnosti. Zdrojové jazyky i
důvody obohacování se v průběhu vývoje jednotlivých jazyků mění, vždy
ovšem jde o důsledek přímých i nepřímých kontaktů mezi jazyky a
společenstvími, která jsou jejich nositeli.
Výpůjčka (přejímka) = přímé nebo zprostředkované převzetí jazykové jednotky
nebo formy z jednoho (výchozího) jazyka (= jazyk dárce) do druhého (cílového)
jazyka (= jazyk příjemce)
Výpůjčky staré byly už při svém přejímání přizpůsobovány domácímu
fonologickému systému a prodělávaly tytéž hláskové změny jako domácí slova.
Jejich identifikace je proto mnohdy obtížná.
Např.
lat. rōsa > střhn. rōse > stč. róžě > ruožě > č. růže
sthn. rīhhi (něm. Reich) > stč. řiešě > říšě > č. říše
Kulturní slovo
Psl. *bogъ (též *bogatъ, *nebogъ, *ubogъ) < ie. *bhagos ‘udělovatel, dárce’ <
ie. *bhag- ‘dělit’ > véd. bhága ‘udělovatel, dárce (v epitetech bohů); podíl,
bohatství, štěstí’, av. baγa ‘pán, bůh’, stper. baga ‘pán, bůh’ – přehodnocení
starého pohanského termínu a jeho začlenění do křesťanské terminologie
(byl patrně vytlačen původní ie. výraz pro nejvyšší božstvo *dei̯ u̯ os > stind.
dēvā- ‘bůh’, lat. dīvus ‘božský’, deus ‘bůh’, psl. *divъ ‘div, zázrak; úžas’ aj.)
mše (lat. missa); sobota (lat. sabbatum, to z hebr. šabbāth); mnich (← sthn.
munih ← lat. monicus ← ř. μοναχός [monakhos]< μόνος [monos]‘sám’)
cihla ← střhn. ziegel ← lat. tēgula ‘taška na střeše’;
cukr ← něm. Zucker ← it. zucchero ← arab. sukkar ← stind. śarkara- ‘zrnko,
kamínek’ → střind. sukkara, sakkhara (ř. σάχαρον [sakharon])
sako ← něm. Sakko ← it. sacco (< lat. saccus ‘pytel’ ← ř. σάκκος [sakkos]
‘pytlovina’ ← hebr. śaq ‘hrubá tkanina’)
Čeština obohacovala své lexikum o latinské výpůjčky od nejstarších fází svého
vývoje. Na přelomu 13. a 14. stol. lze ovšem rozšiřování č. lexika sledovat jen
v těch významových okruzích, které se uplatnily v tehdejších zápisech. Je to
především náboženská terminologie a pak civilizační vrstva slovní zásoby
související s pokročilejším stupněm feudálního společenského řádu. Z latiny se
přitom přejímalo buď přímo, nebo prostřednictvím němčiny, v řadě případů byla
latina rovněž prostředníkem a přejaté lexémy jsou původu řeckého. Do stč.
slovní zásoby se v této době dostaly latinismy do těchto významových okruhů:
náboženské terminologie: např. anjel, anděl ‘boží posel’ (← lat. angelus tv.
řeckého původu), apoštol ‘jeden z dvanácti učedníků Kristových’ (← lat.
apostolus tv. ← ř. ἀπόστολος ‘vyslanec’), hostie ‘mešní chléb, oplatka’ (← lat.
hostia ‘oběť, která byla předkládána bohům jako prosba o vítězství nad
nepřáteli’), advent ‘doba čtyř týdnů před Vánocemi, doba očekávání narození
Krista’ (← lat. adventus ‘příchod’), klášter (k lat. claustrum tv. prostřednictvím
střhn. kloster ‘klášter’), žalm ‘posvátný starozákonní zpěv’ (← střlat. psalmus
tv. ř. původu, prostřednictvím sthn. salm) a mnoho dalších; lékařské
terminologie: např. podagra ‘dna’ (← lat. podagra tv. původem z řečtiny),
klister, klistr, klistera ‘klystýr’ (k lat. clystēr ‘nálev’ něm. prostřednictvím),
terminologie přírodních věd: alabastr ‘sádrovec’ (← lat. alabastrum tv.
řeckého původu), diamant ‘diamant’ (← střlat. diamas, gen. diamantis, něm.
prostřednictvím), aloe ‘tučnolistá rostlina, aloe’ (← lat. aloē ← ř. ἀλόη
‘cizokrajná rostlina’); terminologie související s rozvojem v oblasti
administrativně-právní: interdikt ‘církevní trest, klatba’ (← interdictum
‘zákaz’), majestát ‘vznešenost, panovnická moc’ (← lat. maiestās ‘velikost,
výsostnost’), ciesař (← vl. jm. Caesar prostřednictvím gót. kaisar); slovní
zásoby z oblasti běžného života německým prostřednictvím: kuchyně (k vlat.
cucīna prostřednictvím sthn. chuhchina tv.) aj.
V češtině se od 14. stol. objevují i arabismy. Do stč. pronikly některé dosud
chybějící termíny při překládání středověkých spisů z oblasti alchymie,
lékařství, astronomie apod., civilizační vrstva slovní zásoby se rozrostla
v souvislosti s rozvojem obchodu. Některé lexémy se v češtině dochovaly
kontinuálně až do současnosti, jiné buď zcela zanikly, nebo jsou chápány jako
archaismy, případně historismy. Jazyky, jejichž prostřednictvím byla arabská
slova přejata do staré č., byly nejčastěji:
(1) středověká latina (např. stč. alchymi(j)a, alchymie ← střlat. alchimia ← šp.
alquimia ← ar. ’al-kīmiyā ‘kámen mudrců’ (pravděpodobně ← střř. κημεία
‘způsob zpracování kovů’); stč. alambik, alembik ‘křivule, horní část
destilačního přístroje’ ← střlat. alembicus, alambicum ← ar. ’al-’anbīq, resp.
’al-’ambīq ‘destilační přístroj’ (← střř. ἄμβιξ, gen. ἄμβικος ‘druh poháru; část
destilačního přístroje’); stč. kapar ‘koření toho jména’ ← střlat.
capparis ← κάππαρις ‘Capparis spinosa’ ← ar. kabar ‘kapary (koření)’),
(2) starší fáze němčiny (např. stč. citvar, cicvar, citvař ‘cicvár, druh pelyňku,
jehož drobných nerozvitých květenství, tzv. cicvárového semínka, se užívalo
jako léku’ ← střhněm. zitwar (něm. Zitwer) ← střlat. cituārium ← ar. zidwār,
zadwār, resp. ‘kořen cicváru (Curcuma cedoaria)’; stč. karmazín ‘hedvábná
látka šarlatové barvy’ ← něm. Karmesin ← it. carmessino ← ar. adj. qirmizī
‘šarlatový’ ← qirmiz ‘červená barva, karmín; samička červce nopálového (která
produkuje sytě červené barvivo)’;
výjimečně (3) církevní slovanština (stč. biser ‘perla’ ← csl. bisьrъ ← tur.
büsre ← ar. busra(t) ‘skleněná perla’).
_______________________________________________________________
Evropeismy/internacionalismy
= na lexikální úrovni celoevropsky rozšířené výrazy se základem latinským či
řeckým (z pohledu etymologického), které se rozšířily prostřednictvím
některého prestižního evropského jazyka, resp. jazyka prestižního pro danou
oblast:
např.
č. opereta, fr. opérette, něm. Operette, švéd. operett, šp., port. opereta, rum.
opereta, alb. operetě, velšsky opereta, novořecky οπερέττα, r. operétta,
dále např. papír, káva, model, móda, lampa apod.
Prostřednictvím moderních evropských jazyků se do češtiny doslalo velké
množství původem latinských slov, vedle vědecké terminologie jsou to slova
z nejrůznějších tematických oblastí, mnohé z nich byly vytvořeny uměle na bázi
latiny a/nebo řečtiny: např. oblast společensko-politická (aspekt, asertivita,
reputace, reprodukce, republika, senát, kongres, revoluce, byrokracie,
imperium, prezident, ministr, provincie, gubernie, kontinent aj.), oblast
obchodně-právní (konsorcium, konsensus, statut, restituce, konkurence,
nomenklatura, norma aj.), oblast umělecko-kulturní (literatura, beletrie, poezie,
próza, sonet, fólie, artefakt, artista aj.) a mnoho dalších.
Latinské termíny se zčásti prosadily i v jazykovědě, jako např. názvy pádů
(nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál), názvy kategorií
čísla (singulár, plurál, duál), dále různé slovesné kategorie infinitiv, prézens,
perfektum, préteritum, imperfektum, imperativ, konjunktiv, aktivum, pasivum,
názvy hlásek konsonant, vokál, sonanta, aspiráta, velára aj.
S postupující globalizací světa a postavením angl. v něm jako mezinárodní
lingua franca se hranice mezi evropeismy a internacionalismy rozvolňuje.
Prostřednictvím moderních evropských jazyků byla do češtiny přejata i celá řada
novějších arabismů. Vzhledem k tomu, že převážná část arabismů se do
evropských jazyků dostala během středověku, prošla společně s těmito jazyky
dlouhým vývojovým obdobím a formálně se novému jazyku přizpůsobila. Jsou
dvojího typu: (a) Výrazy z oblasti islámu, kultury a administrativy s islámem
spojené; jsou vnímány jako cizí slova pojmenovávající cizí realitu (např. beduín
‘kočovný arabský pastevec’ ← fr. bédouin (případně ještě prostřednictvím něm.
Beduine) ← stfr. Beduin ← ar. badawīyūn (v lid. výslovnosti bedewīn), tvar
plurálový k badawī ‘nomád, kočovník, obyvatel pouště’ (← ar. badw ‘poušť’);
emír ‘arabský nebo turecký princ, kníže, velitel apod.’ ← fr. émir, něm.
Emir ← tur. ämir ← ar. ’amīr ‘velitel, princ’; šejk ‘arabský náčelník kmene,
církevní hodnostář’ ← fr. cheik nebo angl. sheik(h) ← ar. šaiḫ ‘hlava rodiny
nebo kmene, stařešina’; mešita ‘muslimská modlitebna’ ← nhněm. Mesquita,
Meschit ← stit. meschita (17. stol.) ← šp. mezquita (11. stol.) ← ar. masğid
‘mešita’, doslova ‘místo, kde se bije čelem o zem’ ← ar. sağada ‘tlouci čelem’).
(b) Výrazy z nejrůznějších věcněsémantických okruhů; v obecném povědomí
nejsou většinou pociťovány jako cizí slova:
matematika (např. algebra ← něm. Algebra ← it. algebra (fr.
algèbre) ← střlat. algebra ← ar. ’al-ğabr ‘algebra’ (doslova ‘opětovné spojení
oddělených částí’ ← ğabara ‘znovu spojovat’));
geografie (např. azimut ‘směrový úhel počítaný od základního směru
zeměpisného nebo magnetického poledníku’ ← fr. azimut nebo něm. Azimut ←
ar. ’as-sumūt, resp. ’assimūt tv. (= plurál od ar. samt ‘cesta’));
váhy a míry (např. karát ‘jednotka ryzosti zlata’ ← něm. Karat, fr. carat nebo
it. carato ← střlat. carrāta ‘míra tekutých i pevných věcí’ ← ar. qīrāṭ ‘jednotka
váhy, přibližně 0,2 g’ (← střř. κεράτιον ‘malý roh; svatojánský chléb; karát’));
předměty v domácnosti (např. matrace ‘tlustá, pružná vložka do lůžka’ ← raně
nhn. mat(e)raz ‘matrace’ ← stfr. materas ← it. st. materasso ← ar. maṭraḥ
‘koberec’; vata ‘vlákna, zprav. bavlněná, slisovaná do pružných vrstev, užívaná
zvl. jako obvazový materiál’, č.st. i ‘bavlna k podšívce na zimu’ ← něm.
Watte ← hol. watte(n) ← fr. ouate nebo it. ovatta ← střlat. edda ← ar. baṭāna
‘vložka do oděvu’);
rostliny a jejich části (např. rybíz ‘ovocný keř s kvítky a plody v hroznech; jeho
kyselé plody’ ← rak.-bavor. rībiz(l), rīwiz(l) tv. ← it. ribestv. ← střlat.
ribe(sium) ← ar. rībās ‘druh šťovíku’ (← pers. rībās ‘rebarbora’);
látky, oblečení (např. kamaše ‘pletené teplé kalhoty’ ← něm. Gamasche, resp.
něm. lid. Kamasche ← fr. gamaches ‘kožené návleky na kotníky’ ← šp.
guadameci doslova ‘(kůže) z města Ghadames (v Libyi)’ ← ar. (ğild) ġadāmisī
tv.);
fauna (např. žirafa ‘africký přežvýkavec s dlouhým krkem’ ← asi něm.
Giraffe ← it. giraffa ← ar. zur(r)āfa(t), pl. zurāfa ‘žirafa’).
Zpětné přejetí = typ výpůjčky, kdy zdrojem výpůjčky v určitém jazyce je ten
jazyk sám
Např.
palcát, pistole
r. koljaska ‘kočár’ ← p. kolasa ‘kočár’ ← it. calesse ← sl. jazyky
Několikeré přejetí = slovo jazyka-dárce je přejato do jazyka-příjemce několikrát,
v různých dobách nebo prostřednictvím různých jazyků nebo do různých stylově
funkčních vrstev. Stará i novodobá přejímka žijí v lexiku vedle sebe
v rozdílných hláskových podobách a obvykle i v jiném významu.
Např.
lat. hospitāle ‘pohostinný’ → č. hospitál, špitál, hotel
ř. ἀποθήκη [apotheke] ‘sýpka, stodola’ → lat. apothēca ‘sklad, skladiště’ → č.
apatyka, putyka, butik
stč. spinák, špinák ‘špenát’ ← střlat. spinachium tv. ← ar. ’isfināğ, resp.
’isfānāḫ ‘špenát’ (← pers. ispanāğ & ispānāḫ tv.), kdežto nč. špenát je přejímka
něm. dial. Spenat / něm. Spinat, jež se do něm. dostala jako výpůjčka téhož
arabského slova, ovšem jinou cestou, a to střhněm. spināt ← šp. espinaca, it.
spinace ← ar. ’isfināğ, resp. ’isfānāḫ;
č. cifra ‘číslice’ a šifra ‘tajná, smluvená značka pro utajené předávání zpráv
apod.’ jsou výpůjčkami ar. ṣifr, pl. ṣifrât ‘nula’ (← ar. ṣifr ‘prázdný’). Cesty
přejetí jsou ale různé: cifra doputovala do č. cestou přes středověkou latinu
a němčinu: ar. ṣifr, pl. ṣifrât → střlat. cifra ‘nula; číslice’ → pozdně střhněm.
zif(f)er ‘nula’ → něm. Ziffer ‘číslice’ → stč. cifra → č. cifra,
šifra má svou hláskovou podobu ovlivněnu francouzštinou, jíž arabské slovo
prošlo při putování evropskými jazyky: ar. ṣifr, pl. ṣifrât → střlat. cifra → stfr.
cifre ‘nula, číslice’ → fr. chiffre ‘číslice, číslo, tajný kód’ → něm. Chiffre ‘tajný
kód’ → č. šifra tv.).
Kalk = přejetí slova nebo slovního spojení z jednoho (výchozího) jazyka do
jiného (cílového) jazyka jeho doslovným překladem
a) Kalky gramatické: kopírují morfematickou/slovotvornou strukturu
přejímaného slova
Např. č. sou-cit < něm. Mit-leid; vý-raz < něm. Aus-druck; blesku-rychle < něm.
blitz-schnell; počít-ač < angl. comput-er; s-vědomí < lat. con-scientia; podezřelý
< lat. su-spectus aj.
č. mrako-drap, r. nebo-skrëb, fr. gratte-ciel, it. gratta-cielo, něm. Wolkenkratzer
< amer. angl. sky-scraper
hybridní kalky: některé morfémy přejatého slova jsou přeloženy, některé jen
foneticky adaptovány
např. č. ba-vlna < něm. Baum-wolle, č. Vá-noce < něm. Weih-nachten
víceslovné kalky: např. horské kolo < angl. mountain bike; r. detskij sad
‘mateřská škola’ < něm. Kinder-garten aj.
b) Kalky sémantické: slovo existující v daném jazyce v určitém významu získá
další význam podle cizí předlohy
např. myš ‘hlodavec’ a ‘prostředek k ovládání počítače’ ← angl. mouse
zeď ‘stěna’ a ‘hlavní stránka uživatele Facebooku’ ← angl. wall
stopa ‘otisk chodidla; délková míra’ a ‘metrická stopa, takt’ ← lat. pēs
c) Kalky frazeologické: kopírují překladem strukturu frazému
např. č. jde o… ← něm. es geht um…; mějte hezký den ← angl. have a nice day;
být v obraze ← něm. im Bilde sein
Příklady na ty případy, kdy výchozí podoba přejatého slova obsahuje tentýž ie.
kořen jako některá domácí slova:
ie. *g´neH3- > *gnō- ‘poznat, znát’: č. diagnóza (← ř. διάγνωσις ‘rozhodnutí,
poznání’), nota (← lat. nota ‘(hudební) značka, znamení, poznání’), ale i psl.
*znati, lit. žinoti ‘znát’, stind. jānāmi ‘znám, vím’, lat. co-gnōscō ‘poznávám’ aj.
ie. *(s)reu- ‘téci’: č. strouha, r. struja sln. strumen aj., stind. sravati ‘teče’, lit.
sraveti ‘téci’, něm. Strom, angl. stream; a přejatá rýma, revma, rytmus, rým,
katar (← ř. ῥέω [reo] ‘teču’, ῥεῦμα [reuma] ‘proudění, tok’, ῥυθμός [rythmos]
‘pravidelné proudění’)