BALADY A ROMAIC K fjfvľ tit ík}ji xyprartsvati ^ úst jak Jťsfti ťůitt. BALADA PAŠIJOVÁ Byla rada kol božího trůnu svolána, by Satan mel svou vůli, Slécli andělé se z nebes končin* vzlétl také Satan Šumné zdůly. A Bůh kynul, Bylo ticho, ticho, ř>Satanc, nuž prones slovovsvoje [" Anděl děsu uklonil sc pánu: ^Pozdravena koruna bud tvoje 1 VznáSim žalobu před t%^áŕľ nebes, žalobu na tebe, Hospodina, ícs dal znídné lidstvu na spaseni královského Mariina syna. Dal s mně lidstvo darem za hřich jeho* bych jc spoutal žalem* vecnou nocí, zželelo sc ti zas lidstva toho* a ty saháí na korun mč moci!" — „Dáváni syna svého jediného, jeho život lidstva za spaseni. Není, Satane, to cena piná?" — Satan volá: „Není, Boře, není]" — „Nuíe přidej ty, a přidej dále každý andčl, co jich po mém nebi, muk mu velkých* nezlí na kríz smrti přibiji ho studenými hřeby ľ( Vystoup Cherub; „Dej mu v kalich nevd onen ncvdŕik, jení až k nebi křiči, 65 že tiř pro něž mladý íÉvot dává, sami .Kamenují4 a ,Na kříži- Ml!" Yystoup Scraf: „Dej iuu bok st onu, která srdce bodá nejlítěji: ti, jež k sobe vinul nejtoužneji, že ho ífllhou, zradí, opouštějí 1" ír Yystoup Trůn r „Nech pocítíti jeho, že ho opustilo celé nebe, nccb ho zoufac, žes i ty odvrácen a že ztratil, Bože, takc tebe [€t A Bůh kynul: „Satane, ty slyíísl Jc to dosti lidstva za spasení ?" Andcl désu rozpřáh křídla charl» volá nebem: „Není, Boáe, ncníl Jedna bolest nad bolesti všechny, jedna muka nade vrchná muka — pod křížem stůj matka, by syn vidčL, jak to její srdce hořem pukal" 66 UALADA HOREK A „Řeknete mi, babírko mi, co£e rány svírá, po čem človek, t&ícc raněn, pícce nentnírá?" „ „ftány ^ůjí ode vřené na tom lidském ľľLci jcnprn čarodejná jarní stáva Z jitrocele/' É1 — „Řekněte ml, babicko máj co se dobře dává* je-li ochorela hlava bolestí až ihavá?" — „ „Na tak tiŽký úpal hlavy pomoc jiná není nezlí mladé jainl lístí a lesní jaKodenL" " Dítě z chaty vyskočilo, do sousednich polí -jJDanij £[áVy> jitrocel^ na vše,, co kde bolí ľ1 Z pole spěchá ku leskle., pres trní a hloií — „Dej mi to sví mladé listí, jahodino boží!" Co kde chtělo, rychle mi'lo, ke kostelu bcäi: na krizi zde pfed aháfem Kristus rozpjat leží- , .Potírám tvá svatá prsa, myju buk tvůj stí teličko zas uzdraví sep Jcžlstu můj zlatý — kladu Čerstvé listí lesní na hlavu a líce, nebude tt hlavičku tvou bodat lipa! více!" Nad kostelem velké zvony do vůkolí zvoní, li již spolu dole JcžJ, vsak jsou to umrlců již tichí vzdechy jeop a povrchem to jako lehký mrazík beží. Snad podsvětí nás všech zde v podjeiíerním Seru. Já zíiaJ k horám kdysi v letním pološeru a zřel, že Jcsní stláni, hlubnou v skalách slují líéa divné postavy jak voje sestupují. 72 Nc lidské podoby> jen proutky jrdhy spJ£ skra kmeny tiskly se a s včtve k vetvi nesly, neí oko dostřelilo, jií byly bliž a nižp až jako šedý oblak na hladinu sklesly. Ach s nm j kh sílá denně od živoucích stol y > Že nestačí noc cela k podsvetí jim dolů, a ranní hodiny když bile" svetlo tkajj, ty zbyliS stíny v lesy kol se utíkají. Ba kdykoli jsem vstoup v těch černých lesů lem, hned divné šepoty jsem slýchal v krokův ruchu a v náhle nepokojných tepnách .-cítil jsem, í e níi mne ž tmavých houštin zírá oko duchú- Jen nahni se a zři ty hnědé rostlin nit£ř jak pod vodou se předou v pestře kr-isné sírč — tam musí nŕco být^ v té vode nczceŕcné, a musí se cos krYt v té tůni nezměřené I Jak lehký byl by skok, jak měkký dulů pAdt a človík přistoup by ku čarných bájů kolu — jll víjiij, j á pevne dim: tam musí nico spát, tam musí neco být — a mne to táhne dolů+ 73 ROMANCE O KARLU IV. ■ Kril Karel s Buškem ä Vílhartic t cti zasedli si k dubovému stolu — ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic* „Nuž dej sem zlatí čí£e> p££c, a náUij vína — dok-j výí — dnes, pane Bušku s čehos zvísT* král Karel vesel kaie. „Zde po tom vlnč, Buäku, slyš, domácí slunce na&c vloni hrálo — toť první víno, které v Cechách znílo — a j tedy vzhůru, pijme jii!" A piJi — král víak náhle prsknul — „To že je víno? tenhle kvas? Vždyť kriví ústa, láme vasl" a zlostne rukou rnrsknuL „Eh — vezu révu 2 Burgund sem," krá] dál a däl si v zlosti svojí vede, „a takovouhle peíuň mni i ni svede ta velebená česká sem! Jsem přesvědčent když broskve vsadím, že sčcsim trpké trnky s nich, a chceš-li klidit pustý smích, zde růže íáiset radím 1 Vsak jaká země — taký lid! Vás kdyby utit chtěli všichni svatí, zda väimnou si jkh Ct-íi paličatí — bud svaty rád, když není biti Jak bych zde mlátil otep slámy! 74 Nechť chci co chci, za krátký čas řc všechno jinak zvrtne 2 as — mám ji to bídu 5 vámi ľ* Přec zase ciáí k ústům zdvih, a napi v se své velké dobře oči tecí kradmo pres stůl po soudruhu toci, ten vsak jc jako pena tich. Jen — aby marnč nezahálel — pan Bujck máčel zub a pysk a víno ku púnebf tisk a po jszyku válci, ť „Ba jc to bída," del zas král a rychle zavdal sobč vína znovu, rak rychle, jak by bránil zlému slovu; však kolem úst jíž úsměv brál, a,Mám íízní umřít? — Na mou víru, tys oslep, páže — nevidíš, žc přede mnou jc prázdná cJS? — A dej mi dobrou mírul Pij, BuSku — jíž se nezarmuř — a poslyš, co ti král tvůj moudrý praví; můj jazyk je jak známo vybíravý — a našeí již v tom víne chuť. Vis" — zkoumat třeba, Bušku milý, to vlno má svůj zvláštní raz, zprv trpké, ale milé zas — my, myslím, se už vpili ľ* „ „Nu vidíš, králi: tak náí lidi Má duši zvláštní — trochu drsná zdá se vsak kvétc po sv£m, v osobité kráse — teď přerušil svůj náhle klid hned rozveselen Vilhartice — 75 „ach přibliž k tomu lidu hled přitiskneš svůj k nctnu ret a neodtrhneS vicel" *' f ROMANCE O JAŘE 1ĚHS Čas oponou trhnul — a zmčnen. světJ Kam, kam padlo lidstva staré? Ej kamkoli tázavý Icrčl hled, vše nové, tak mladé jaré I A vc vzduchu suinčla divná" báj a pěl nám ji sad, pél ji bahumý hlj, i pil nám ji údol i horstva tem, a pila ji celá nám širá zem1 a pth jsme: „Volnost — volnosti" Tak lesklá ted čela, tak kyprý ret a pohled tak vlhce řásný, krev na rubín mkdkŤ sval směnil se v kvét a kaídy byl člověk krásný I Nim ve jedno splývala noc a den, den samá byl tužba, pln iáře sen — my chvéli se> nevédéli ač, my smáli se, nevřel clj proč — ach příznaky prvnj lásky L Jak ku svatbě Muknul se mužstva roj, druh druhovu, ruku třímaly a jasavc kupředu sel ten voj, byť osud i v dek hřímal. Kde klobouk, tam péro, tede bok, tam čbraň kdo tyranem, píchni, chraň seř chraň, jeť ítracen, kdo ve smích by Statnost bnlř z tceh Icaí.dý by stokrát život dal „Za národ i lidstvo i:eíé!" 77 I příroda všude se leskla kol, den každý jak vyhejekaný, mel modroočkou na sobe karnizol a zlatem byl obttkaný. Kraj celý jak bálová síň se skvčl, kdes pod Těmi hudba, vždyť tančil, kdo šel sám pánbůh nás pokynem k tanci zval a blažen se nad námi usmíval: „Nuž konečne lidmi tedy I" - I 7S ROMANCE ITALSKÁ Ugo Bassi, mnich a republikán, chycen Rakušany, vydán filmu j odsouzen jest k ztrátě posvěcení si pak k smrtí v sedmi pusek dýmu, Vyvedli ho, Etver-iran roZStavili. Katan kněz naň v&kocll jako sáné, hrubou cihlou drhnul álji jeho, drbnul do krve mu jeho dlane, „A ted jdi — a klepej na nebesa," dí pak katan kněz ve pustém smíchu, „nepozná víc Kristus sluhu v tobě, jak ty jeho nepoznáš v svém hříchu!" Pusky cvakly, Mnich se náhle vzpřímil, hrdé na prsa své ruce loží — í „Myslíš, zc sc tobě, bídný cháme, zjevilo kdys svatá vůle bozi? Vsak mne pozná Kristus, pozná mžikem, jak já mžikem jeho, mistra ctného: podle íidstva reků kolem neho, praporu dk nad ním červeného I" 79 ROMANCE HELGOJ-ANDSKA Bouř žene koráb u diTokčm bŕhu+ John lampu klamnou k skale privesil • djí „Bůh ich nej břehu ľ* A koráb k světlu žene se a v trysku, se náhle přes úskalí překotil, a stcžnčm v&sí v plsku, John zavejsknul si ve syčíci pÉmi; „Ma" dceruška si chystá veselku, dnes pomohu jí k věnu J" A člunek jeho jako liška beží po téikých vlnách tam, kde zvrhlá loď jak černá rakev ieií. John nenavykl marni- tratit času, Svou sekyru hned v koráb sarazílř vtom i nitra doslech h tanu, „ „Jen pospes, pospia I" fi zni to dutě zdůly> y, >3a všeho zboží půli dostaneš* i všeho zlata půli," " John naslouchá a vytřejtuje ieraky — „Aj pakli jedna půle bude má, tor bude druhá takyT* A rychle s člunkem ku břehu uhání. Po celou noc sc k lodi nevrátily až teptv po svítání. Až po svítání, v bdd ranní době zas sekyru svou v koráb naráží, a uvnitř již jak v hrobe. voda otvorem si cestu klesty ted" vyhůupla si první mrtvolu, John rychle po ni peští. Tvář mrtvou k snbc obrátil: „Eh je po svatbě — ji tady Jea vlasy rnrtvčho driim Kttř]" SI BALADA ZEMNÍ Čarodej Žel po silnici v mrazné zimní chumelici, došel k šeré šibenici. Šibenice trojram lysý, na ní tři zlodéji visí. Usednu]. „Zde dobré bydlo. Máte p hoSij pěkné sídlo! — Ale ceď už honem dolů, ponoclchujcm tu spolu ľ1 Zaklel, máchnul rukou v kole, hupl a jii jsou všichni dole. Zasedli kruh ve příšerný, Hlavy sobe napravují, mistra chval ne pozdravují. První jako pes je černý, kde ramena, ru koleaa, brada veky neholena; druhý s hlavou rozsochatou, s nohou dřevem podepjatou; třetí — pánbůh budiž s námi t celý nahý — v očích ledy, po tváři je jíním äcdý a po tčle střcchýl samý, „Vzkřísil jsem vás, dále íijte tropte dál svou lotrovinu, za to mne dnes posloužíte. V šibenice nočním stínu pospolu se pobavíme, vínem zpij cm, povppíroe, Vzhůru, sneste, čeho třeba, jeden peřin> druhý chleba, *2 třetí vína — kapka *tači! — vzhůru, leťte, plemč stračí ]" Vzlétli jako hejno ptači. Vzduch jen hvízdnul divým letem ft již první snes se sňatky, „ „Nesu pc-litáfrček malý, u?mul jsem jej irdovc chudé churavícím pod dícttem; trochu na nás bude krátký —" il „VSak ho na nás dosti bude!" mistr tovaryše chválí; říká slova, statek množe: ui tu čtvero mékké lože. Nad hlavami teskné váni, jako dálné žalování. A jíž jc tu nazpět druhý. „ „Nesu víno* Sel jsem zchytia na skříii kostelního sluhv, melo ku mSi sloužit zítra; jenže je ho málo trochu —" " „Stačí nim, můj dobrý hochu!1' Mistr říka svoje btudy, a jíž vína kolem sudy. Ve vzduchu to lačně httČÍ, yxk když sedí vlci skučí. Třetí tu a volá v plesu: „ „Svěcenou tí hostij nesu l Vyrval jsem ji kntzi ctnému, nes ji k smrti nemocnému na poslední posilnení I" u „Dobrý chléb* když jiný není —w Hrom vtom bouchnul, — Co se děje? Zeni se pod nohama chvtjch vzduch jak h fina, plný chmýru, S3 vse se rotí v náhlím víru, co kde leží, co kde stojí, vzhůru dolů Jitá v rojia a ti ČLyři v divém Icům feti jako plevy vzhůru. Ještě zavzdechnuti táhlé, a zas licího, ticho náhlé. Zimní ticho. Prialo ráno, s noci den se plave mísí, nad silnicí trojram lysý, na nem čtyři chlapi visi. S4 BALADA ST AU A - STAH A! Rukama lomila, po brehu chodila, na kámen poklekla, dceru porodila, „Chceš ty, maticko má bledá, bych ti rybek nalovila?" — Jak bys sítĚ rozhodila, vždyť ses sotva naiodila! — f „Checä ty, matit/ko mä bledá, bych si plinky vybílila?" — Zanech plintk, dlouhá cesta, čass bys sobě popílilal — ,NVln» s vlnou v rozhovoru, mám sc po vode dát dolů?" — Po vode 5ľ ítámc spolu, zastavíme mlynská kola, aby mladý mlynár včdčl, kdo ho pred soud boží volal — 35 BALADA TŘÍKRÁLOVÁ Při sterých dfití vřískotu a lidských hnuffl hluku, při mocném kotlů víření a táhlých trubic zvuku tři králi vjeli v mesto Betlehem, A řekli lidem: „My jsme přišli sem, by hlavy naše pánův před pánem se ukloní ly a bychom slzu radosti fcdc spolu uronili.'4 Hned městem zas se berou dál, íiž k chudobnému stáj i, tam s velbloudů svých slézají a řadou poklekají, a mezitím co služebnici vchvat po zemi rozstírájí 5 dary šat, bral řerní k zvoleny — ten, jeniš hned první s kraje kleči svou úctu svatým proniSÍ, to tuze peknou řečí* lJak druhý lichotivé djj ?I0 maticko ty jasná, jakž jc to dítko půvabné — již očička ta krásná — toť véru celý panímimin zrak 1*' A třetí k Josefu dJ právě tak : jjNo jc to radost nad radost—jakž, ctěný pane mistře ]í4 V3ak Jcŕ.íšek kýv z jeslí prstem svým a pravil bystíe r „Vy králové jste přišli sem, žc já jsem jcätč ditč, vyť apoštolům svobody se kdys i uklánitc ■ však až já ponarostu v celý muž, a žáků půjde za mnou houfné už, hned sestřelte hlavy své pak v strachu dohromady a budete i tupých od biřiců brati tady. TcdpřiSli jste sem s poklonou z té svita nékde dáli, a sypete mi zlata lesk a kadidlo i chvály, pak — byste zachovali zlatou svou — mne korunu necháte trnovou, a k pnsĽdnf mé cůstc skalní ku Golgatě íi vis trJ se nedostaví lidaf — dim to svatosvatc I" — Král řečník s čela korunu Si húnem k uchu aúupnulř ráíl řek hy nreo, neví co, a zdá s c mu, že zhloupnul. A nato v tajený se dali sept, druh druhu ve královské ucho rept; „Žc a tesařky je přece jen, on každým slovem jeví]" To vi se: přišli se slávou — jak odešli* se nevi. 87 ROMANCE ŠTEDROVEČERNÍ Petr usne, sotva Lehne; sotva usne, sen se zvedne : náhle svetlo po hrajme" a tak jasno jako ve dne. Petr celý vyjevený, rodinu zří v prostém stáji, dítě zrovna sluncem září — v Petrovi ai dech se ítají. Vzduch je plny andčiíČkú, třpytí se a kfídty šumí, kaädý zpívá halcJuja, krásne, jak jen anděl umí. A hle, od vesnice spěchá všechen lid s radostnou tváří, napřed muži, staří, mladí, v tele naši muzikáři. Vašek velký huben tluče, Matěj troubJ3 Martin hude, Voj La na klarinet píská, Kuba měchem bas jim dude. A j ti hrajou — jako nikdy! Tváře dmou sc, lítá ruka — pfsnirka tak mlaskne skočná, 2c aí Petru nohou cuká. Zmlkli. Z řady vystoup Bridita vyšňořený, oholený, býval k apríl u hulánů, dnes je rečník vyvolený. Postavil se, salutuje, hrubí spustil: „Kriste pane, — my nevíme, co jc psáno, ale víme, co se stane. Ty jsi — já jsem — ba jsme všichni — povídáme — k boží chvále —," vtom se aajik — jazyk ztrnul a nemůže o hles dále. Ruka v úzkostech Se svírá, ret se jako lupen chveje — „ „Tys to vyvedl" " Petr nahlas zc sna hulánu se smeje, Ježíšek vsak milostivé: Všichni j si e mé hodné deti, vaíe du£e pú skonání hupky na nebe si vletí/' A ted houfnč zpívajíce pfedstupujl hospodyně, podávají v pytlích, koších, dobrého co po dědině. Máslo, jabka, marcipány, plátno, Šátky, věci steré, Maria jim přikyvuje, Josef od nich dary bere. „„Co jc tohle?"'1 Petr náhle poulí svoje oči sedé-Dvanáct panen tříníctou si na růžové pentli vede. 89 Dvanáct panen, dvanáct roáL „DĚfátko ty ne] jasnĚjSí, přivádíme Anduličku, že jc z nás vSech nejkrisncjsL-" „ „To á mysliml" " Petr mruč! „Andulicku k tone vědem, aby za nás všecky dala hubičku ti jako s medem/1 Andulička přistupuje, sotva ale hlavu nfžih Jc£í_sck uí ručky svoje kolem její šíje kříží. Jak 5C smeje, jak ji hladí, jak se k Andul ince tulí — sotva dostal polibeol, uí zas znovu rliky Špulí. Petr sebou ha^í, bručí, jako medvéd když se bráni i 3P „Matka na to ntleky hledí? ■ Je to pík ne" vychování!1 90 BALADA MÄJOVA V bílé mise vodu vaří s úzkostlivé bdělou tvárí — pěkná holkíi, lepých tvarů. Voda v míse v plném varus bubliny jak v dc£ti chrlí, a jak holka varu sloučila, voda kloktá, syčí, chrŕf,, jak když cvrček v hroudách cvrlí, jak když oknem bzučí moucha, jak když v dálce povoz hrči. Houkla půlnoc Hol k* klekla, prsten rychle s ruky svlékla, hodila jej varné v luie, „Svatá panno Pctronilo! Dnešní májové své noci mňš náš osud ve své mocij činíš,, cokoli ti milo — prosím, pros[ms dej mi muže! Zajisté že muže svého každého st tvé ruky beru, nepredpisujú ti včru* svati panno, nevybírám Ä nemysli íiř ?.c se vzpírám — jen ne, píúbůh> zrzavého!" Z mlsy vrch se páry valí, a jak holka blíž se kloní, Z páry Ubeznc t[> zvoní jako stříbrem z dálné dili: p> ,,VidJ£, holka, mám té rádal Ve kostele ráda býváš, tenkým hlasem .Ave' zpíváí, 91 dala bych ti kamaráda — ale koho dát tiř koho? Je vás vc vsi trochu mnoho — zbyl jen hajných synek chudý, a ten je jak liská rudý; sivé oči jako liška3 tělo vychrtle jak iří&cka, a je " „Dej mi tedy toho!" BALADA RAJSKY Šla Maria, 5[a do láje, kdo ji potkal, pčknc klekl, uklonil sc> „Zdrávas I" fekl. Jenom svatá EližbĚta nepoklekla, nezdravila; Maria sc sestavila, „Poslouchej ty, copak jc^oř Vypadáš jak neduživá — i rvi zlřc ccli kíivá — oko mdlé a chůze lina — vždyť jsi jako umučeni, což ti v nebi zdrávo není?" Svatá s výčitkou sc staví, kysele díi „ „Bože milý, já mám strajnč dlouhou, chvíli]*4 „Dlouhou chvíli ř dlouhou chvíli 1 Každá patronka s ve lidi opatruje, v lásce řídí — kohopak jsem tobč dala?r< Svatá zdvihá oči černe a d f smutní: SK „2cny verné! Pět set Jet jsem zde už svatou, hledím, pátrám, jak se sluší, nemám ješte jednu duäi. Jenom jednou přišla správa, ic kdes v Čechách žena jistá je jak andčl vířná, čistá: než vsak í rak můj sletěl dolů na ochranu je ji ctnosti — bylo už zas po vernosti I" ** BALADA O DUSÍ KARLA BOROVSKÉHO (Zpoia, atut i ytŕia atíráJní) Po lučině slz a vzdechů ä] y dve" duse v pilném spěchu. Za nima pak tretí duše, hfisná dusc, cčzcc kluäe. Kdyi až k ráji dostupaly, na dveře tam zaklepaly. „Vstaňte, Petře, s klíčem jdčte, kdo to tluče, pohled n rte." — „Pane, jdou civ ŕ dobře duše, 2a nima vsak hlísná kluse," — „Dvěma dobrým přistup dejte, vSak té hří&né nic nedbejte. Ukaitc ji Sirou cestu, kudy k pekelnému mestu," Sotva všichni svati spolu k zlatému zas sedli stolu, už zas znějí padne rány buch, buch! od nebeské brány, „Vstaňte, Petře, s klíčem jděte, kdo to tluče, pohlednete." — „Je tu zas ta duSe hříšná, zarputilá, tuze pyšná. 94 opírá se celfm tilem, do vrat našich bwí\ čelem." — „Hned ji odtud vyprovodtes do propasti mně ji shodte, Hodtc ji tam vlastní rukou p ať se sečká s pekel mukou." — „Ne takř ne tak, milý synu, odpusť hií&nc" dusi vinu!" — „Zeptej se ji, matko miiá> dobrého co učinila! Kolik svátků posvětila, kolik pátků postem ctila, zdali také modlitbičku posílala ku nebíčku?" — „Já jsem svátků nesvítila^ ani pátků nepoctila, jenom jednu modlitbičku poslala jsem ku nebíčku." — „Tedy du£c, pekne klcknj p modlitbičku svou nám fekni!" P>Svatý Jene z Nepomuku* drž nad námi Čechy ruku, by nám Bůh dal? co dal t[*bcř nᣠby jazyk neshnil v hrobe ľ* Usmál se pán Ježíš trochu: „Inu -■ je co divně, hochu! 95 Ale přec ta modlitbička pomáhá ti do nebíčka. Sedni vedle tamté vdovy, ať tiř 2ač sem přišla, poví." - ^Almužny jsem grešli dala, nebe Stankou jsem se stala, GrcSlička, almužna malá, do ráje mnĚ pomáhala*" 96 PALADA O POLCH Na návsí je preveselo! Polka sedí v zlatých saních, pred nimi dva vraní koné, plno pestrých pentlí na nich, nad nimi jak v mladém jaře risk pisní vzduchem jásá, kolem nich sc tísní, víří, sláce, plesá veská chasa. Polka !>ťdi v zlatých saních,, clice ai k vzdálenému místu — „Nuže, jed už, milá polko, Šťastnou cestu, iťastnou cestu f Ti se budou v pyšném mesté, co to přišlo ze vsi, dívat, budou noiiékaini Šoupat, boky vzpírat, bujné zpívat!** Polka jede — polka jede. Hlasne hicem svojim praskla — je to cesta, je to jízda! Pod saněmi sníh si zpívá, po stcosních kdos písnč hvi^dá, kámen radostí se válí, ba i tamta lutra Sedá bok si skalnou peští vzpírá, podle caktu hlavu zvedá. A ta polka — je to holka] Je-!i pak kde dmhá v svéte, v očích hvězdičky jí hoří, po tvářích jí růže kvetes veselosti v mladém tele každá žilka jinou hraje, večne je jí do aplviní, do skoku a do mumraje. Polku jede — polka jede. Doíičdi pozdč k městu, koníci už samá pěna — cj jakž večer mesto smutno! Vrata rimne pozaniěena, nriméstí jak vymeteno, ulice tak hluSe pusty, pod střechami tma jak v pytli, nad střechami mlhy hustý. Polka na zem seskočila, sníh si s lesklých tváří stírá — „Což tu není nikdo kolem, kdože hostem odcvíráť" rozhlídla se po staveních, přistoupila ku okénku, uvnitř hlas se ozva! hrubý: „Kdo 10 na nás klepá venku ?" — „Polka jede — polka jede," — „SlyHS, ženo, polka jedel Vejdi dál, můj milý hostí, doufám, ze ti dům náí celý bude ihned po libosti [ Hned tu budes jako doma: mladý muž a zena mladá, 97 pod krovem nám dudy visi, stmp se z samých houslí skládá; sečny plny klarinetu, v každém koute basa bručJ, dvéře do noty nám vržou, kamna k tomu fagot hutí. Honem, Aeno, pospěš městem, sezvi bohaté' i chudé, sezvi nám sem staře mlade, olilasuj a zvestuj všude: Polka jede — půlka jede!" Příilo k polce mesto celé! „Pčkne vítám," chudý řekl, bohatý vzal klobouk s hlavy, král Í korunu svou smckL Jak se polka roztočila, král chyt králku* kníže knežku, Jo&ífck vzal Kačku za pás-, Toník kyv si na Anežku, Hej ten výskot, hej ta vrava] Tisícům se svítí oči — f e to přelud nebo pravda — vždyť i světnice se točí — stena sem ram otáčí se, kamna sem tam potácejí, lavice se nadzdvihuji, trámy v stropě obrace}! — polka jede — polka jedel 98 BALADA O SVATBĚ V KANAÁN Po celém Kanaánu víří svatby ruch! dní tu byli s rozmarýnou vycházeli zváči a poslíčkové až se prohýbali pod koláči, vsak zato sescl sc též slavný hostí kruh! Vždyť dostavil sc, slyšte, s Matkou svou sám Pán, ten slavný kazatel, jen í vyšel z Nazaretu — a lidc kývali a slo to od rtu-k rctuř že nebylo tu jesté také svatby, co je Kanaán. Kol domu zen je žádostivých jako much, a každá živě povídá a každä ráda slouchi, co na vozy se náloži pak nevestina roucha, a přitom nechat muže každá zrak i sluch. A zase, jaký náklad na hostinu din, pec chlebovou žc po mč-síc jiŕ. topí denne, ba petkrát že ji topili jen na pečené, a výsluhy že uchystáno je pro celý Kanaán. Pak zvědavy zas k oknu obracejí tvář r jak íenich uvnitř hledí ostýchavě, jen jak kradbi svou na nevestu, jež tu trůni vedie statorvurbí ■ jak nevesta je krásna, samá zlatá zář, a v Stestí nemá, jak by ret byl ukován; jak družbovi, kdy í diužřčce své mlsku nese, se černé oči svíti, ruka jak sc třese — snad brzy zase uzři novou svatbu rodný Kanaán! Vtom náhlý křik a již jsou ženské v jednu hrsti Bylť £íbal starosvat vScm zevlujícím ženám venku potajmu ostrou jehlou přišil sukni na sukenku, pak hrnek s vodou vzal a jak by na ne chrst! Ty chtěly uskočit, kde bezpečnejší stan, 99 väak v klubko seíity jak zbčsily ted skáčou, a tanči, hulají, ai víccky smíchy pláčou, bujný vŕiskot jejich přes celičký letí Kanain, V5ak také hoste" vnhŕ pojednou míní vzhled — vždyť po stolech s-e äeptem nese nestana ipráva, že mimo nadání sc v džbánech vína nedostává, a každý, náhle žízni v, mrzut včsí ret. Též panne Marjí apoštol to sdělil Jan. Ta dí však; „Ticho — ticho! Povi m j d to synuŕ a co vám poručí , vy rychle dbejte činu, starý rozveselí se nim ínovu Zase Kanaóu," f I ptal se Jciíš: „Zdali prázdné štoudve mám?" Ti5cst prázdných 2del" — „Nuž ze studnice vody do nich vlej ?.i každí U přetékání plna, píítom dobic dbejte* a přineste je sem, nechť já jim požehnám. — Ted panu staiosvatu první dej re džbán ľ1 — A starosvat již" rychle po plném si sáhnul, a napil se a v udivení ruku vzpráhnul: Aj, takového nikdy vína neurodil KanaánJ" A již zas ozdobných měl fečf dost a dost t „Nuž, páni muzikanti, nástroje své sesbírejte a vemte dobrou notu si a pěkně vivat t hřejte — ať žije s matickou svou převzácný náš hosti Nechť brzy mi svůj dům a při ném pole lán, a v dome hospodyňku, krásnou jak to k viti, jež ve dne myrhou dý§e, v noci hvězdou svítí — my pak všichni vzpomeňme si dnešní svatby v Kanaán !" Je ticho kolem. Matka smutně hledí v kiín, jeř vidčt* zJá ie tucha dobrou duši její tísní, a proto každý na starosvata sc tu^e přísní 100 a zvčdav čeká, co as prosloví ted Syn. Vsak úsměvní svůj okřín s vínem pozdvih Pán „Tu5! páni muzikanti. Račtcž všichni piti — kde dobií lide jsouh je vždycky dobře býti — já dím^ ác vecni vzpomínáno bude svatby v Kanaánl* ICL