"S apatii Foustkovi plaší, takže do celého toho mumraje přibyl noiíý chanlizujicí pivek v podobe hořícího Fouslky, •ttvý ui iceta panicky pobíhá po scénč. Krátce nato za-plail vie hustý épavý- dým, Mnoucí se z altánku, kam umtMíl Kolrlý suou misu. Hudba burácí, na scéne není nic V mih, v jaké sc toho inscenátori odváii, proniká . d}m i do hlfútííi. ľn ľlwlli hudba náhle ustane, rozsvítí "WfrfUli1, dym st rozplyne a ukáie se. ie mezitím spadla P« kraiiŕkán tichu se rozezni - ui vc snesitelné ■Jjowi - eo mnind nejbanálnčjší komerční hudba. Nc-dým ťi hra sama všechny diváky a zústanou-li ■wnfkieŕi. kim budou i tleskat, necht se jako pivní W publiku /misíí příslušné uniformu, s přil-ta< o hiuicím přístrojem v ruce) tomc iosátébo obrazu Asanace hra 0 péti obrazech 1987 KWbw/ow Hamleta '^.iiZdsilita Manka. osoby Zdeněk Bergman, hlavní projektant, asi padesátiletý Luisa, architektka, asi čtyřicetiletá Albert, architekt, asi pětadvacetiletý Ruzma Plechanov, architekt Ulč, architekt Macourkova, architektka Renata, sekretářka, asi dvacetiletá Tajemník První inspektor Druhy inspektor PrvnI delegát Druhí delegát PrvnI žena Druhá žena Dějištěm celé hry je vstupní síň jtikéhosi stredovekého hradu, která je - zcela přirozeně - i hlavním místem vzájemného setkávání zaměstnanců projekťního ateliéru, který je v tomto hradě dočasně umístěn a jehož úkolem je projekčně připravit asanaci podhradí, respektive starého městečka, které tento hrad obklopuje. Pracovníci ateliéru maji v komnatách hradu své pracovny a jsou tu po dobu své práce i ubytováni. Vstupní síň je prostorná členitá místnost. Vpravo je vchod zvenčí (dále „pravé dveře"), k němuž se vystupuje ze síně po třech schůdkách, podél levé stěny je schodiště se zábradlím, přerušené asi metr nad úrovní podlahy odpočívadlem, umožňujícím vstup do dveří v levé stěně (dále „levé dveře"). Schodiště pak pokračuje k ochozu, vedoucímu po celé zadní stěně síně, a vytvářejícímu tak vlastně její druhé patro. Do tohoto ochozu ústi dvoje dveře (dále „levé horní dveře" a „pravé horní dveře"). Pod tímto ochozem jsou v zadní stěnč ještě dvoje d.-iläí dveře („levé zadní dveře" a „pravé zadní dveře"). Celkem jsou m ledy šesterý dveře, z nichž jedny vedou ven a patery do dalších prostor hradu. Uprostřed s/ne je - rovnobežne s rampou jeviště - velký podlouhlý goticky stůl obklopený osmi vysokými gotickými židlemi. Podél zdí a v rozích síně mohou být další židle Či křesílka, případně stolky a komody. Výzdobu místností tvoří směs starých portrétů a různých arch i lek tonických plánů, výkresů a fotografií. Uprostřed stolu je velký polystyrénový model kopce se soudobým sídlištím na úpatí a stráních a s gotickým hradem na vrcholku. první obraz Když se v hledišti setmí, začnou hrát za oponou housle melodii známé smutné ruské pisnč Oči Čomyje. Po chvíli se otevře opona a my spatříme hrajícího: je jim Plechanov. Je na scéné sám, má na sobě župan, v němž bude oděn po celou hru, a je zcela pohroužen do své hry na housle. Po chvíli levými dveřmi vstoupí Renata a zastaví se na odpočívadle; Plechanov ji nevidí. Pauza. Renata Pane architekte - (Plechanov neslyší, hraje dál; pauza) (Hlasitěji) Pane architekte - (Plechanov neslyší, hraje dál; pauza) (Zvolá) Pane architekte! (Plechanov přestane hrát a vzhlédne k Renatě) Plechanov Mluvíte ke mně? Renata Ano -Plechanov Stalo se něco? Renata Pan hlavní projektant vás prosí, abyste přestal hrát. Anebo abyste aspoň nehrál tak smutnou píseň - (Plechanov pokývne hlavou a odloží housle. V pravých horních dveřích se objeví Ulč v bílém plášti, v němž bude oděn po celou hru. Renata chce odejít levými dveřmi) Ulč Renato - (Renata se zarazí, okamžik váhá, pak se otočí k Ulčovi) Renata Přejete si? Ulč Měla byste na chvilku čas? Renata Nezlobte se, ale - Ulč Je to důležité - Renata Mám práci - Ulč Všichni máme práci. Prosím vás - (860) (861) Renata Ted to skutečně nejde -(Renata se otočí a rychle odejde levými dveřmi. Ulč za ni hledí; krátká pauza) Plechanov (pro sebe) Nezmar! (Ulčzmizí opil v pravých korních dveřích. Zároveň levými horními dveřmi vstoupí Luisa, přistoupí ti zábradlí a pohlédne dolů na Plcchanova) Luisa Proč nehraješ, Ruzmo? Plechanov Šéf si to nepřeje -(Luisa sejde zvolna dolů) Luisa Takže to na něj zase leze - Plechanov Máš s tím starosti, viď? Luisa Hm - Plechanov Co abys ho zkusila nějak citově zaměstnat? Luisa Jak? PLECHANOV Předstíral nevěru - nebo naopak žárlivost - výbuch něhy - nebo naopak odporu -(Vtom začne za scénou divoce stékat pes. Plechanov i Luisa vzhlédnou k pravým dveřím. Po chvilce štékot ztichne a někdo zaklepe na dveře) Luisa Dále -(Pravými dveřmi vstoupí První a Druhý delegát. Druhý delegát je černoch. Sejdou po schůdkách a zastaví se) První delegát Dobrý den - Luisa Dobrý den -(Krátká pauza) Prvn( delegát Mohli bychom mluvit s panem hlavním projektantem? Luisa Podívám se, jestli má čas - (Luisa jde po schodišti k levým dveřím. Na odpočívadle se zastaví a obrátí k Delegátům) Koho mám ohlásit? První delegát Jsme zástupci občanů - (Luisa a Plechanov na sebe tázavé pohlédnou. Pak Luisa odejde levými dveřmi; Plechanov si vezme své housle, šou-rá se k pravým zadním dveřím, u nich pohlédne zkoumavě na Delegáty, pak odejde. Pauza; Delegáti se rozhlížejí. Levými dveřmi vstoupí Albert a jde rychle po schodišti dolů) Dobrý den -Albert Dobrý den - První delegát Pane hlavní projektante, přicházíme - Alrert Já nejsem hlavní projektant - PrvnI delegát Tak promiňte - Albert Nic se nestalo - (Albert odkvapí levými zadními dveřmi. Pauza; Delegáti se rozhlížejí. Pak levými dveřmi vstoupí Bergman a schází zvolna k Delegátům) První delegát Dobrý den - Bergman Dobrý den - (Bergman přistoupí k Delegátům a podá jim ruku. Pak jim pokyne, aby si sedli, a sám se posadí do levého čela stolu. Delegáti zůstanou stát. Krátká pauza) Tak copak vás k nám přivádí? První delegát Vy jste pan hlavní projektant? Bergman Ano - První delegát Přicházíme jménem dvou set šest-„ nácti občanů, kteří podepsali tady - (První delegát lehce strčí loktem do Druhého delegáta, který vytáhne z kapsy složený papír, rozbalí ho a začne číst) Druhý delegát Jako dlouholetí občané tohoto městečka, které je historicky památným a staveb- (862) (863) né unikátním podhradím zdejšího hradu, vyjadřujeme tímto svůj nesouhlas s jeho plánovanou asanací. Chápeme, že jejím smyslem je zlepšit naše bytové a hygienické podmínky, avšak cena, kterou bychom za to měli zaplatit - totiž na dobu mnoha let přijmout náhradní ubytování a pak se vrátit do prostředí, které nebude mít už nic společného s naším původním domovem - je pro nás příliš vysoká. Četná desítiletí spokojeně žijeme ve svérázném a malebném prostředí zdejšího podhradí, zvykli jsme si na jeho nezaměnitelnou atmosféru, máme ji rádi a nechceme být o ni připraveni. Vezmete-li nám náš současný domov, učiníte nás nešťastnými. Podepsáno dvě stě šestnáct občanů -(Delší pauza) Bergman To je ovšem vážná věc- První delegát Ano - Bergman Vašemu stanovisku rozumím - První delegát To jsme rádi - Bergman Z vašeho hlediska je víc než přirozené - První delegát Také si myslíme - Bergman Jen nevím, proč s tím jdete za mnou - První delegát Vedete přece tento projekční ateliér! Bergman To sice vedu, ale nepřísluší mi posuzoval úkol, který nám byl zadán, natož ho ze své vůle měnit. Mou starostí je, abychom ho splnili -v rámci daných možností - co nejlépe -(Levými horními dveřmi vstoupí Tajemník, rychle sejde dolů a přistoupí k Druhému delegátovi) Tajemník S dovolením - (Tajemník vezme Druhému delegátovi papír z ruky, čte si ho, zkoumá, obrací. Pak se podívá zkoumavé na Prvního delegáta) Kdo vám to psal? První delegát Sami - Tajemník Moc jistě to neříkáte - (Pauza) No tak? Kdo? První delegát Skutečně jsme to psali my -Tajemník Kdo my? Všichni dohromady? To přece nemyslíte vážně! První delegát Všichni podepsaní za tím stojí -Tajemník To se ještě uvidí. Ted se ale neptám, kdo za tím stojí. Ptám se, kdo to psal - (Pauza) No dobrá, neřeknete - neřeknete! (Tajemník s papírem (i ruce obejde zamyšlené stůl, pak se posadí stehnem na jeho roh do blízkosti Delegátů a chvíli na né upřené hledí) Pokud vím, žijí tu dva tisíce lidí. Dva tisíce lidí se mačká v několika desítkách malých, temných, studených a vlhkých domků s naprosto nedostačujícím počtem záchodů a ještě menším počtem koupelen. Je to smutné dědictví dávných sociálních poměrů, vyznačujících se otřesným kontrastem mezi podmínkami, v nichž žili páni zde na hradě a jejich poddaní dole v podhradí. Tento relikt minulosti je dnes už jen zdrojem bídy, utrpení a in- r fekcí. Asanace je nejen v zájmu obecném, ale především v životním zájmu vás všech! (Pauza) Tak co? První delegát Co co? Tajemník Stáhnete to? První delegát K tomu nemáme právo - (864) (865) Tajemník No jak myslíte! (Tajemník se vztyčí, papír složí a uloží do kapsy, obejde zamyšleně stůl a posléze se zastaví znovu před Delegáty) Kolik že vás to podepsalo? První delegát Dvě stě šestnáct - Tajemník Tedy asi deset procent! A co těch zbývajících devadesát? Ptali jste se jich na jejich názor? První delegát Mezi signatáři jsou lidé různého přesvědčení, různého sociálního postavení i různých ras. Všichni to cítí stejně - Tajemník Tak proč to nepodepsali všichni? Ne, ne, pánové, tohle u mě není nic jiného než nátlak menšiny, který se vydává za hlas většiny! Nestáhnete to tedy? První delegát Ne - Tajemník Vaše chyba - (Tajemník se otočí, vyběhne k levým dveřím a odejde jimi. Delší rozpačitá pauza) První delegát Kdo to byl? Bergman Pan tajemník -(Pauza) První delegát No tak my zas půjdeme -Bergman Počkejte -První delegát Ano? Bergman Nevím, jestli vás to uklidní, ale za sebe bych vám rád řekl dvě věci. Za prvé: zatím na to nejsou stavební kapacity a těžko asi v dohledné době budou. Děláme pouhé studie. Čili: nic není tak, jak se to upeče. Za druhé: nejsme barbaři a snažíme se ve svých architektonických úvahách vždycky přihlížet k duchu a specifice příslušné lokality. Vždyí jsme to mohli rýsovat doma a ani se sem nepodívat, jak se to dnes běžně dělá - ale byli jsme to my sami, kteří jsme si vyžádali dočasné umístění našeho ateliéru zde, přímo mezi vámi, abychom během práce mohli trvale vdechovat zdejší atmosféru a co nejlépe poznat vás, vaše záliby, zvyky, kořeny a vazby - váš domov - jeho klikaté uliěky, zahrádky, zápraží a staré studny -žít prostě s vámi, mezi vámi, vaším životem - a na pozadí této zkušenosti usilovat o takový výsledek, který by neobětoval vaší budoucnosti vaši minulost- První delegát Děkujeme -Bergman Není zač - (Levými zadními dveřmi vstoupí Albert a jde spěšně ke schodišti) První delegát Tak na shledanou - Albert Na shledanou - Bergman Na shledanou -(Delegáti odejdou pravými dveřmi; levými dveřmi zároveň vstoupí Luisa, nesoucí opatrně v každé ruce jeden šálek kávy. Albert, který už vstoupil na schodiště, se zarazí, ustoupí, uvolní Luise cestu. Když ho Luisa míjí, usměje se na něho; Albert na okamžik zrozpačití, pak vyběhne rychle po schodišti nahoru a odejde levými horními dveřmi. Luisa postaví kávu na stůl, jednu před Bergmana a druhou na místo, k němuž pak sama usedne. Oba si kávu 'míchají a během další scény ji budou občas popíjet. Pauza) Luisa Jak se cítíš? Bergman Skončím to - Luisa Co? Bergman Všechno! (866) (867) Luisa Mluv vážně, Zdeňku! Bergman Mluvím smrtelně vážně -Luisa Stalo se něco? Bergman Nic. Prostě se nemám rád, jsem si protivný, nenávidím se - Luisa To přece ještě není důvod! Já jsem si taky někdy protivná - Bergman Můj odpor k životu jde tak daleko, že chodím spát dřív, než jsem ospalý, a ráno si zase uměle prodlužuji spaní, protože spánek se mi stává jakousi náhražkou nebytí, do něhož bych se tolik chlěl vrátit. Mou hlavní touhou před usnutím je, abych se ráno už neprobudil a bylo po všem! Luisa Takhle nesmíš mluvit! BERGMAN Copak to na mně nevidíš? Vždyí já už vlastně z ničeho nedokážu mít radost, všechno je pro mne jen vyčerpávající povinností a zdrojem nekončícího trápení, přičemž svým trápením ještě trápím druhé, to jest především tebe. Jaký má takový život smysl? A jaký má smysl žít životem, který ztratil smysl? Tma, klid, věčný, nekonečný, absolutní klid - Luisa (zvolá) Tak dost! Víš, co jsi? Pozér! Bergman Říkám to naprosto upřímně - Luisa Říkáš to jen proto, že potřebuješ, aby tě někdo litoval, chlácholil, lichotil Li, strachoval se o tebe, zoufal si z tebe. Vydobýváš si tím pozornost a druhé zaměstnáváš svou osobou jen proto, abys v jejich starosti nalezl své sebepotvrzení, respektive jakýsi objektivní otisk Či materiální důkaz své vlastní existence. Vlastně tím své okolí jen trvale vydíráš! Chováš se jako rozmazlené dítě! (868) (Pauza) Bergman Luiso -Luisa Co je? Bergman Jsi krásná - žádoucí - hodná - tak snadno bys mohla nalézt štěstí vedle někoho, kým bys tolik nepohrdala! Proč to neuděláš? Luisa No vidíš! Přesně! Bergman Co přesně? Luisa No přesně to, o čem mluvím! I tohle říkáš jen proto, abych ti padla ke kolenům a plačíc zvolala, že bez tebe nemůžu žít! Bergman Přece bych netoužil po tak brakovém výjevu! Luisa Přijal bys s povděkem i brakovější! Bergman Jak bych byl šťasten, kdyby tyhle tvé adle-rovské výklady můj stav vysvětlovaly! Bohužel je to horší. Nejde vůbec o problém psychologický: nepotřebuji sebepotvrzení! Jde o problém metafyzický: potřebuji smysl! Trváš na své primitivní diagnóze jen proto, že ti umožňuje primitivní léčbu: nebrat to prostě vážně! (Pauza; tiše) Luiso - Luisa Hm - Bergman Je ti mě - aspoň někdy - aspoň trochu -líto? Luisa Někdy - trochu - (Bergman klesne Luise ke kolenům, obejme je a přitiskne hlavu do jejího klína. Luisa ho zamyšleně hladí po vlasech. Levými dveřmi vstoupí Renata, zastaví se na odpočívadle, pohlédne dolů, chce zřejmé něco říct, když ale vidi Bergmana u nohou Luisy, v rozpacích se zarazí, okamžik váhá, pak se tiše otočí a chce se vrátit. Mezitím se však v pravých horních dveřích objeví Vlč) (B69) Ulc Renato - (Renata se zarazí, okamžik váhá, pak se otočí k Ulčovi. Bergman, vyrušen Ulčem, rychle vstává a upravuje se) Renata Přejete si? UlC Měla byste na chvilku čas? Renata Mám práci -UlC Všichni máme práci. Prosím vás -Renata Teď to skutečně nejde - (Renata se otočí a rychle odejde levými dveřmi. Vlč za ni hledí; v pravých zadních dveřích se objeví Plechanov s houslemi, zastaví se na prahu a začíná tiše hrát nějakou lyrickou melodii) UlC (pro sebe) Nezmar! (Opona padá, housle za ní znějí během pauzy) Konec prvního obrazu druhý obraz Když se otevře opona, je scéna prázdná; housle znějí za ní. Brzy doznějí a krátce nato přicházejí levými zadními dveřmi Renata a Luisa. Renata nese sedm talířů; Luisa nese ubrousky a příbory. Jdou ke stolu a začínají prostírat. Renata Myslíte, že to jde? Luisa To je u každé jinak. A taky záleží na spoustě okolností. Když například zrovna někoho miluješ, je pro tebe jistě těžší vyspat se s jiným, než když jsi sama nebo žiješ s někým už dlouho. Snadněji se ti to může pochopitelně stát s člověkem, který tě přitahuje, než s někým, kdo se ti hnusí. Důležitou roli v tom hraje síla a druh mravních zásad a vůbec celkový přístup, který k tomu ta která má: zatímco pro jednu je to jen běžná tělesná potřeba, pro druhou to může být věc života a smrti. Je to zkrátka složité - Renata Já bych to nedokázala dělat s někým, koho bych nemilovala! Luisa Co ty víš? Ale přála bych ti to! Měla bys v životě rozhodně míň problémů -(Renata a Luisa prostřely a odcházejí levými zadními dveřmi, F pravých horních dveřích se objeví Ulč, rozhléd-t ne se, a když nikoho nevidí, opět zajde. Levými zadními dveřmi se vracejí Renata a Luisa; Renata nese v náručí několik lahví piva; Luisa nese tác se skleničkami a otvíráky. Jdou ke stolu a pokračují v přípravě tabule) Renata Je pravda, že když spolu mají něco dva, kteří se nemilují, je pravděpodobnější, že se po té věci zamiluje ona do něho než on do ní? (870) (871) Luisa To víš, ženská vždycky víc tíhne k jistotě -chce mít něco pevného a trvalého - je prostě orientována víc dovnitř, k rodině a domácnosti - a už proto má tendenci ze všeho hned dělat vztah - Renata Já bych to asi nedokázala dělat ani s někým, koho bych milovala! Luisa Jsi tak krásně nevinná, Renato! Ale ujišťuji tě, že až poznáš skutečně velkou lásku, stane se to a ty ani nebudeš vědět jak! Připadne ti to totiž najednou tak samozřejmé, tak prosté, tak přirozené a tak čisté - (Renata a Luisa rozestavěly na stůl skleničky a piva a odcházejí opět levými zadními dveřmi. V pravých horních dveřích se objeví Ulč, rozhlédne se, a když nikoho nevidí, opět zajde. Levými zadními dveřmi se vracejí Renata a Luisa; Renata nese hrnec s gulášem a naběračkou; Luisa nese ošatku s houskami; volá) Večeře! (Renata a Luisa jdou ke stolu, postaví na něj hrnec i ošatku a pak Renata podává Luise talíře a Luisa do nich dává naběračkou guláš. Zároveň se zvolna scházejí ostatní: nejprve pravými horními dveřmi vstoupí Ulč; potom pravými zadními dveřmi Plechanov s houslemi, které si někam odkládá; pak levými zadními dveřmi Albert a nakonec levými dveřmi Bergman. Bergman usedne na své místo v levém čele stolu, po něm usedají i ostatní. Renata otvírá piva a všem nalévá. Když jsou s Luisou hotovy, také usednou. Pauza; všichni hledí na Bergmana, který je duchem nepřítomen. Probere se, až když pochopí, že se na něj čeká) Bergman Tak dobrou chuť! Všichni Dobrou chuť - (Všichni začnou jíst. Pauza. Pak levými zadními dveřmi vstoupí Macourkova, jde spěšně k místu, kde je připraven zbývající talíř s gulášem, rychle usedá a začíná také jíst. Pauza) Plechanov Víte, že se k tomuto hradu váže zajímavá legenda? Zjistil jsem to dneska v hradní knihovně - Luisa Je aspoň strašidelná? Plechanov Jistá hraběnka, žena jednoho dávného hradního pána, podlehla horoucí lásce svého podkoního a duch hraběte se prý od těch dob mstí všem zamilovaným mužům, kteří se tu objeví - Luisa Jak se jim mstí? Plechanov Shazuje je z věže do hradního příkopu - Ulč Nic zvláštního. Jiné hrady mají lepší historky - Plechanov Fakt ovšem je, že poslední hrabě byl skutečně nalezen mrtev v hradním příkopu. Jelikož se to ale stalo den předtím, než se odtud musel vystěhovat, nabízejí se i jiná vysvětlení. Staří lidé tu událost tady ještě pamatují - Ulč Až bude z hradního příkopu koupaliště, bude mít duch po ptákách! Plechanov Já sice na legendy moc nedám, ale musím přiznat, že někdy tady mám dost tísnivé pocity - Luisa Nestraš nás, Kuzmo! Ty máš přece tísnivé pocity všude! Ulč Mám nápad! Víte, co by mohlo být v tom dvoupodlažním objektu v druhém pásmu občanské vybavenosti u dětských hřišť? Stálá expozice o pově- (872) (873) rach a předsudcích! Děti by tak mohly být už od raného věku nenásilně vedeny k vědeckému myšlení - (Delší rozpačitá pauza. Pak pravými horními dveřmi vstoupí Tajemník, přejde po ochozu a schází po schodišti dolů) Macourkova Dobrý večer, pane tajemníku -Tajemník Dobrý večer - Macourkova Proč s námi někdy nepovečeříte? Hned by bylo veseleji -Tajemník Myslíte? (Tajemník přejde scénu a odejde pravými dveřmi. Pauza) Albert (k Bergmanovi) Pane Šéf-Bergman Copak? Albert Co chtěli? Bergman Kdo? Albert No ti dva odzdola - Bergman Nesouhlasí s asanací - prý jim chceme vzít domov - Ulč To říkají všude, kde se má něco stavět! Kdyby se na to bral ohled, nepostavilo by se nic a nehnuli bychom se civilizačně z místa! (Krátká pauza) Albert (k Bergmanovi) Co jste jim řekl? Bergman Co jsem jim mohl já říct? Ale mluvil s nimi pan tajemník a ten to nazval nátlakem -(Krátká pauza) Ulč Stejně si myslím, že to děláme blbě! Bergman Co děláme blbě? UlC Jsme tady nahoře zavřeni, něco tu kreslíme, nikdo neví co - a pak vznikají dole nejrůznější divoké představy - Bergman A co bychom měli podle vás dělat? Běhat s každou skicou na náves? Ulč To ne. Ale uspořádat například sérii přednášek, v nichž bychom těm lidem populární formou řekli, že sledujeme jediný cíl: aby se jim žilo lip. Když se jim srozumitelně vysvětlí, oč snazší budou mít život, když tu bude dálkové vytápění, pořádný kulturní dům, centrální prádelna, sušárna a smetiště, určitě to pochopí a budou nás podporovat. Vždyí oni snad vůbec nevědí, že žijí ještč v minulém století! Albert Nezlobte se, pane kolego, ale já - Ulč Nesouhlasíte? Albert Já bych řekl, že ty lidi máte za hloupější, než jsou. Myslíte si, že ještě nikdy neviděli soudobé sídliště? Ulč To jistě viděli - Albert A divíte se jim pak, že z nás mají hrůzu? Já ne! Ulč Chápu, že neinformovaný vesničan může na základě vzhledu několika zbabraných sídlišt v okolí odsuzovat šmahem celou moderní architekturu. Vy jste ale, pokud vím, vystudovaný architekt - Luisa Vždyf on neříkal, že s tím souhlasí! Bíkal t jen, že se jim nediví -Ulč To je totéž! Albert Netvrdím samozřejmě, že se nemá stavět - Ulč A jak se má tedy stavět? Jako ve středověku? Albert To bychom ani neuměli! Ulč Umíme naštěstí jiné věci - čímž nemám na (874) (875) mysli pochopitelně jen lehkou prefabrikaci nebo umělé hmoty -Albert A co tedy? UlC Vám ve škole neřekli, že tu byly už celé generace skvělých avantgardních architektů, kteří se dokázali opravdu hluboce - na pozadí všeho, co dnes ví lidstvo o svých výhledech - zamyslet nad tím, jak by mělo vypadat město budoucnosti? Do-kážeme-li dnes účelně a zároveň esteticky provázat nová města rychlými komunikacemi, moderní obchodní sítí, pásy zeleně, odpočinku i zábavy, proč bychom měli nechávat lidi žít v brlozích? Z úcty k minulosti? Albert Právě proto, pane kolego, že nás o tom všem učili, chápu ty lidi dole! UlC Tomu nerozumím! Albert Cítí totiž lépe než vy, jak to je s tím lepším životem komplikované - a že nestačí prostě jim ho naplánovat! UlC Takže podle vás je urbanismus nesmysl - Albert To ne! Chci jen říct, že města - taková, v nichž se dá žít - vznikala po staletí - jako kus přírody - jsou dílem mnoha generací - tiše sbíraných a děděných zkušeností - je to věc - jak bych to řekl? - no prostě historicky se vyvíjejícího cítění mnoha často i docela anonymních lidí - pokorných před vším, co je přesahuje - UlC Před čím? Konkrétně, prosím - Albert Myslím tím respekt k rázu krajiny - řádu přírody - k dědictví předků - k tomu druhu krásy, který roste z dlouhého spolubytí mnoha rozličných jedinců - UlC Hergot, ale my přece - Plechanov Pane kolego, nechte ho přece domluvit! (K Albertovi) Pokračujte - Albert Já už končím. Šlo mi jen o to, že to všechno se nedá jen tak mávnutím ruky smést jako stará veteš a nahradit výmyslem jediného mozku - nikdo z nás nemá recept na všeobecné štěstí a právo podle něj lidem kompletně zorganizovat život - UlC Kdo tady první navrhl jít dolů, mezi lidi, a dělat tam přednášky a diskuse? Albert Na co by vám byly diskuse, když jste si předem jistý, že ti lidi nemají pravdu? Já bych se prostě nad ně tak nepovyšoval! Vždyť ta ošklivá sídliště, která oni znají - a zničený kraj kolem nich - to není jen nějaké nedopatření! Svým způsobem - ne výhradně, to samozřejmě ne - ale svým způsobem to je vlastně docela logický produkt domýšlivosti architekti'), kteří si mysleli, žc pochopili, jak funguje život. Podle mého názoru není vůbec náhoda, že ze snu o ideálním městě budoucnosti zbyl nakonec jen ideální kurník! UlC To všechno jsou, pane kolego, jen kavárenské banality, sice dneska velmi módní, ale vůbec ne nové! Návrat k minulosti, úcta k tradici a tak dále a tak dále - staré ideje všech konzervativců a zpátečníků! Tváří v tvář dosaženému stupni vědeckého a technického pokroku, tváří v tvář soudobé populační explozi, v éře čipů a kosmických raket, tváří v tvář této první vskutku globální civilizaci a všem ohromným problémům, před něž nás staví - tváří v tvář tomu všemu nám tu radíte, (876) (877) abychom šli prostě od toho a nechali to svému osudu! Albert Varujú jen před sebevědomou jistotou, že náš rozum může na všechno vyzrát! Nemůže! A právě dnešní svět - který jste tu tak barvitě líčil - to jasně dokazuje! Život nezlepšíme tím, že ho zmanipulujeme! Naším posláním není jménem lepší budoucnosti rozsévat nicotu a smrt! Ulč Nechápu, co vlastně doporučujete -Albert To je přece jasné: přiměřenost - lidská měřítka - skromnost - úctu k životu, jaký je - k jeho nenaplánovatelné pestrosti - k jeho tajemství! (Krátká napjatá pauza, pak se všichni obrátí zvědavě na Bergmana) Bergman Líbí se mi, přátelé, když svá stanoviska takto ostře vyhrocujete - debata je potom živější a spíš z ní něco vzejde. Ta dnešní mně osobně dala hodně: s novou naléhavostí si po ní uvědomuji, že naším posláním není násilně lidem vnucovat jakési své megalomanské utopie - k tomu bychom ostatně dnes neměli naštěstí ani realizační možnosti - a že tím méně máme právo rezignovat na vlastní rozum a spoléhat se, že tradice a spontánní tvořivost anonymních lidí vyřeší za nás složité urbanistické problémy dneška. Nezbývá nám tudíž, než citlivě hledat taková architektonická řešení, která by byla v souladu jak s nároky, úkoly a možnostmi doby, tak s přirozenou a centrálně nenaplánovatelnou pestrostí života. Jsem pro pokrok, ale pro pokrok s lidskou tváří. (K Macourkové) Co o tom soudíte vy, kolegyně Macourkova? (Macourkova pokrčí neurčitě rameny. Bergman vstane, pokyne přítomným a pak zvolna odchází po schodišti k levým dveřím, jimiž odejde. Ostatní také vstávají; Bena-ta a Luisa začnou uklízet nádobí po večeři; Ulč stoupá po schodišti na ochoz; Plechanov uchopí své housle a plácne přátelsky Alberta do zad) Plechanov Dobrý! Moc dobrý! (Albert je v rozpacích; Plechanov odchází pravými zadními dveřmi. Levými zadními dveřmi zároveň vstoupí Tajemník a zamíří ke schodišti) Macourkova Pane tajemníku - Tajemník Ano? Macourkova Měl byste se vyspat - Tajemník Nemějte strach - Macourkova Přeju vám hezké sny! (Tajemník kývne, jde po schodišti k levým dveřím a odejde jimi. Benata a Luisa odnášejí první část nádobí levými zadními dveřmi. Za nimi odchází týmiž dveřmi Macourkova. Ulč se zastaví na ochozu a obrátí se dolů k Albertovi) Ulč Nechápu, proč jste se s takovými názory dával vůbec na tohle řemeslo! Albert Abych bránil život tam, kde ho vy ohrožujete! Ulč Nebráníte život, ale pomysly! Poklona! (Ulč odejde pravými horními dveřmi. Levými zadními dveřmi se vracejí Benata a Luisa. Benata pohlédne kradmo na Alberta, který však hledí na Luisu. Benata a Luisa uklízejí zbytek nádobí) Albert Nepotřebujete pomoct? Luisa Díky, Alberte, zvládneme to - (Benata a Luisa odnášejí levými zadními dveřmi zbytek (878) (879) nádobí. Levými horními dveřmi vstoupí zároveň Tajemník. Sejde po schodišti a zamíří k pravým zadním dveřím) Albert Pane tajemníku -(Tajemník se zastaví) Tajemník Copak? Albert Kde jsou? Tajemník Kdo? Albert Ti dva zástupci občanů - Tajemník Proč vás to zajímá? Albert Tak - Tajemník Jsou zajištěni - Albert Tedy v hladomorně? Tajemník Nebojte se, hlad tam nemají. Ale když už o nich mluvíte, rád bych se vás taky na něco zeptal - Albert Prosím - Tajemník Nevíte náhodou, kdo jim to psal? Albert Nevím - Tajemník Skutečně nevíte? Vzpomínejte dobře! Albert Skutečně nevím! Tajemník No uvidíme -(Tajemník odejde pravými zadními dveřmi. Albert zadumané projde místnosti, pak letce dosedne na židli. Levými zadními dveřmi vstoupí fíenata a Luisa) Luisa Tak dobrou noc, Renato! A díky za pomoc - Renata Dobrou noc-(Renata vyjde po schodišti k levým dveřím, zastaví se na odpočívadle a pohlédne kradmo na Alberta, který však její pohled nezaregistruje. Renata odejde levými dveřmi. Luisa přistoupí k Albertovi, pohladí ho po vlasech a přisedne si k němu) Luisa Rozparádil ses - Albert Vždycky se nechám tak hloupě unést -Luisa To je dobře! Aspoň někdo tu říká, co si myslí -Albert Bude z toho něco? Luisa Kdyby něco hrozilo, Zdeněk to uvede na pravou míru, dohlédnu na to - Albert Děkuji -(Pauza) Luisa Trochu ti závidím - Albert Mně? Co, prosím vás? Luisa Mládí - Albert Vždyť nejste stará! Luisa Tu nezkaženost světem - Albert Ani zkažená! Luisa Vedle tebe si tak připadám. Kdysi jsem vedla podobné řeči všichni jsme je vedli -Albert I kolega Ulč? Luisa Ach, ten vedl zase ty své! Ale taky s větším zápalem - (Pauza) Albert Co mám dělat? Luisa Zůstaň sám sebou! Albert Víte, mně to připadá celé trochu neskutečné - ten brad tady - ta asanace - ti lidé - jako by snad ani nebyli živí - spíš mi připomínají postavy z nějaké schematické divadelní hry - člověk ví předem, co řeknou i co udělají - Luisa Až tě život naučí být opatrnější, pochopíš, že musíš být opatrnější i v úsudcích o lidech. Teď ale ta příkrost k tobě patří a je dobře, že nás takhle vidíš - (880) (881) Albert Vás se to netýká! Luisa Mě ne? Proč ne? Albert Nevím - něco zvláštního z vás vyzařuje -cítím, že kdybych se dostal do úzkých, budete se mnou cílit - Luisa Jako maminka? Albert Ach ne, tak jsem to nemyslel! Luisa Nemusíš se omlouvat -(Pauza) Albert Představte si, že je dali do hladomorny! Luisa To se dalo čekat-Albert Nešlo by pro ně něco udělat? Luisa Zeptám se Zdeňka -(Vpravých zadních dveřích se objeví Plcchanov s houslemi, které si soustředěné přikládá k líci; Luisa a .'libert ho nevidí; Luisa vstane; Albert také vstane) Jdi spát, Alberte - a už se ničím netrap! Albert Díky-(Luisa políbí Alberta na čelo; Albert je v rozpacích, trochu zmateně couvá k levým zadním dveřím; Luisa se na něho usmívá; kynou si; Albert posléze vycouvá levými zadními dveřmi. Plechanov zároveň začíná tiše hrál lyrickou melodii. Luisa k němu vzhlédne) Luisa Hodný chlapec, viď? Plechanov A miluje tě -Luisa Myslíš? Plechanov V těchhle věcech se nepletu -(Plechanov zesílí hru. Opona padá, housle znějí za ni během pauzy) Konec druhého obrazu třetí obraz Když se otevře opona, jsou na scéně Plechanov a Albert. Plechanov ještě chvilku hraje, pak přestane a odloží housle. Krátká pauza. Albert Představte si třeba takovou situaci: stojíte před nějakým závažným rozhodnutím, víte, že výhodnější by pro vás bylo udělat věc A, ale zároveň vám jakýsi hlas říká, že správnější by bylo udělat věc B - (Levými dveřmi vstoupí Renata s táckem, na němž jsou dvě kávy. Zamíří zvolna po schodišti nahoru, když však slyší, o čem Albert mluví, zpozorní, zastaví se a poslouchá) Na tom hlasu, který sice slyšíte jen v sobě, ale přitom se kupodivu cítíte být spíš jeho adresátem než autorem, vám přitom nějak záhadně záleží, rád byste udělal to, co od vás chce, a pokud se nakonec rozhodnete, že to přece jen neuděláte, pokoušíte se mu to aspoň nějak vysvětlit - obhájit se před ním - získat si jeho souhlas. Musíte to přece znát! (Renata s kávou rychle odejde levými horními dveřmi. Pravými horními dveřmi vyhlédne Ulč, Renatu však už nezahlédne, zmizí tedy opět za dveřmi) Plechanov Dobrá - a co dál? Albert Co jiného je ten záhadný hlas ve vás, jehož nesouhlas tak těžce nesete a z jehož uznání máte takovou radost, než On? Plechanov Řekl bych, pane kolego, že to je všechno drobátko komplikovanější - (882) (883) (Levými horními dveřmi vstoupí Renata s prázdným táckem. Schází po schodišti dolů, na odpočívadle se však opět zastaví a poslouchá) Albert Je to samozřejmě komplikovanější, ale základ vidím já osobně v těchto věcech. Jak bychom vůbec věděli, že je něco dobré, kdybychom necítili nad sebou či mimo sebe nějaké měřítko? Nic, co je v nás dobré, není přece jen z nás! Je to náš souzvuk s čímsi, co tu bylo už před námi a co tu bude i po nás, řekl bych odvždycky a navždy, prostě s něčím, co nás dalekosáhle přesahuje. Neumím o těchto věcech moc mluvit, ale připadá mi to všechno lak samozřejmé - Renata (náhle vyhrkne) Mně taky! (Renata se sama sebe lekne a ze samých rozpaků odběhne levými dveřmi. Albert za ni překvapeně hledí. Krátká pauza) Pleciianov Miluje vás-Albert Mě? Nesmysl! Pleciianov V těchhle věcech se nepletu! Ale zpátky k vaší přednášce: ten hlas, o němž mluvíte, je dnes bohužel u většiny z nás jen takový hláseček skomíráček, takže ho celkem snadno ukecáme. Přál bych si, aby vám to vydrželo. Moc vám to sice život neusnadní, ale snad není pro vás zcela bez významu, že tu je jistý podivín s houslemi, kterého možná už jen vaše výdrž chrání před definitivní jistotou, že je všechno definitivně v prdeli - (Pleciianov uchopí své housle, plácne přátelsky Alberta do zad a odejde pravými zadními dveřmi. Albert za ním trochu překvapeně hledí. Levými dveřmi vstoupí Berg-man a Luisa a scházejí dolů) Bergman Budte zdráv, příteli. Tak jak? Albert Dobré jitro. Co myslíte? Bergman Doufám, že jste už vychladl - Albert Omlouvám se, jestli jsem včera trochu to - Bergman Neomlouvejte se, já se na vás nezlobím. Jen bych vám rád docela přátelsky poradil, abyste se - aspoň před některými kolegy - přece jen raději vyjadřoval opatrněji. Víte, říct lze leccos, já osobně dokonce vítám, když sem zavane občas trochu čerstvějšího vzduchu, běží jen o formu. Trochu víc taktiky by bylo nejen v zájmu vašem, ale koneckonců i v zájmu věci, o kterou vám jde. No však mi jistě rozumíte - Albert Ano - jistě - (Kratší rozpačitá pauza; Albert pohlédne na Luisu; Luisa se na něho usměje; Albert sklopí zrak a vycouvá levými zadními dveřmi. Bergman s Luisou usednou) Bergman Budou s ním ještě komplikace - Luisa Doufám, že si s nimi poradíš - Bergman Že ho tu udržím? Luisa Hm - Bergman Žehlit, urovnávat, obhajovat, vysvětlovat, manévrovat - a místo vděku za to sklízet jen posměch! Myslíš, že mě to baví? Ani nevíš, jak rád bych si to s tím chlapcem vyměnil! Říkat si bez servítku cokoliv a spoléhat, že se vždycky najde nějaký stárnoucí trouba, který člověka z toho vyseká - nebylo by to krásné? Luisa Bud rád, že tu někoho takového máš! Bergman Líbí se ti, viď? Luisa Je opravdový - Bergman A urostlý - (884) Luisa To taky - Bergman Chápu tě. Ostatně co - jen ignorant by neočekával u dámy tvého věku a založení zvýšenou vnímavost v tomto směru! Luisa A ještě větší ignorant by mohl očekávat u pána tvého věku a založení jinou interpretaci mých slov než slizce jednodimenzionální! (Pauza) Jak ti je? Bergman V určitém ohledu lip -Luisa V jakém ohledu? Bergman Byl jsem ráno na věži-Luisa Meditovat? Bergman To taky. Hlavně jsem se ale díval dolů, zajímalo mě to v souvislosti s tou legendou, o níž včera mluvil Plechanov - Luisa A co jsi zjistil? Bergman Že by to bylo snadné a jisté. A že bych to dokázal - (Pravými horními dveřmi vstoupí Tajemník, rychle přejde po ochozu, seběhne k levým dveřím a odejde jimi. Krátká pauza) Luisa Promluvíš s ním? Bergman O čem? Luisa No přece o těch dvou - v hladomorně -Bergman Až k tomu bude příhodná chvíle. Zdá se, že teď má nějaký fofr - (Pauza) Tebe to nezajímá? Luisa Co? Bergman Říkal jsem cosi o věži -Luisa Znovu jsem o tom všem přemýšlela -Bergman A k čemu jsi dospěla? Luisa Že to je asi opravdu složitější, než jsem si myslela - (886) Bergman Konečně! Luisa N eví m, d o j aké mí ry j d e o věc metafyzickou, rozhodně to ale není jen věc psychologická. Řekla bych, že to je věc existenciální: navenek hraješ celkem obstojně roli moudrého ochránce našeho ateliéru před vřavou světa, kdesi hluboko v sobě však tušíš, že ta role je jen vznešený pláštík, za nímž se skrývá docela obyčejné proplouvání docela obyčejného konformisty. Tohle zpochybnění vlastní role je ovšem i zpochybněním vlastní totožnosti, a tím samotné existence: cítíš-li, že celé tvé veledůležité poslání je jen iluzí, pak se tě nutně musí zmocňovat hrůza z toho, že jsi pouhou iluzí i ty sám! (Pravými zadními dveřmi vstoupí Tajemník, rychle přejde místností, vybehne po schodišti a odejde levými horními dveřmi) S takovým vědomím se ovšem dá těžko žít. A tak sis musel najít náhradní způsob, jak se ubezpečovat o tom, že jsi, že jsi skutečný, že jsi člověk. A kde jinde jsi ho mohl najít - když veřejný prostor selhal - než ve svém soukromí? Cili: svými privátními úzkostmi, depresemi a myšlenkami na smrt si jen znovu a znovu dokazuješ, že jsi člověk a ne pomysl; tvá platonická fascinace nebytím je ti jen dokladem vlastního bytí a myšlenkami na smrt si jen potvrzuješ, že žiješ - (Levými dveřmi vstoupí Tajemník, seběhne dolů a rychle zamíří k pravým zadním dveřím) Bergman (k Tajemníkovi) Děje se něco? Tajemník Zatím ne - (Tajemník odejde pravými zadními dveřmi) (887) i Luisa Malér je ovšem v tom, že jde jen o náhražku, že to je celé zástupné, že si tím exhibováním na poli osobních tísní jen umele vynahrazuješ svou absenci na poli veřejné odvahy. Pácháš u'm de faclo jen další podvod na sobě samém, unikáš jen do nové iluze, vyrážíš jen klín klínem. Dříve nebo později to pochopíš a uvědomíš si, že jsi vlastně celý složen jen z iluzí, náhražek a výpůjček a že už další klíny nejsou. V tom okamžiku se tě teprve zmocní skutečná beznaděj a skutečná touha umřít! A v tom okamžiku se také začnu teprve o tebe vážně bát - (Krátká pauza. Pak začne najednou Bergman vzlykat jako dttč. Luisa na něho chvilku rozpačitě hledí, pak k němu přistoupí a začne ho něžně líbat na uslzené oči) Luisa No tak - vzmuž se - nechtěla jsem ti ublížit - chtěla jsem ti naopak pomoct -(Levými zadními dveřmi vstoupí Tajemník. Luisa odstoupí od Bergmana; Bergman si rychle utírá uplakané oči) Tajemník (k Bergmanovi) Jsou všichni architekti v objektu? Bergman Ano. Proč? Tajemník Tak je, prosím, ihned svolejte! Bergman Něco se děje? Tajemník Hned uvidíte - (Tajemník rychle odejde pravými dveřmi, nechá je však za sebou otevřené. Bergman přistoupí ke schodišti a volá k levým dveřím) Bergman (volá) Renato! (Levými dveřmi vstoupí Renata a stane na odpočívadle) Svolejte, prosím, všechny -Renata Na hned? (888) Bergman Jo -(Renata seběhne po schodišti dolů a zamíří k levým zadním dveřím. Pravými horními dveřmi vstoupí na ochoz Ulě) Ulč (k Renatě) Musím s vámi mluvit, Renato! Renata Teď nemám čas. Vy ostatně také ne. Je totiž porada - Ulč Tak po poradě, ano? (Renata odejde levými zadními dveřmi. Ulč zvolna schází dolů. Levými zadními dveřmi vstoupí Albert; za nim jde Renata, která přejde k pravým zadním dveřím, jimiž odejde. Vtom začne za scénou divoce štěkat pes. Všichni přítomní stojí a zvědavě hledí do pravých dveří. Pravými zadními dveřmi se vrátí Renata; za ni se šourá Plechanov s houslemi, které někam odkládá; oba zůstanou stát a hledí rovněž do pravých dveří. Po chvilce štěkot ztichne. Krátká napjatá pauza) , Tajemník (za scénou) Nazdar! První inspektor (za scénou) Čau, Myšáku! Máš to tam všechno? Tajemník (za scénou) Jasně! (Levými zadními dveřmi vběhne udýchaná Macourkova. Krátce nato vstoupí pravými dveřmi První inspektor. Je to černoch. Za ním jde Tajemník, který za sebou dveře zavře. Oba se zastaví na schůdkách. První inspektor se s úsměvem rozhlíží po přítomných; ti jsou trochu zmateni) , První inspektor Čau! Bergman (nejisté) Čau - (Krátká pauza) Tajemník Mám milou povinnost představit vám našeho nového inspektora, který vystřídal starého (889) i inspektora, který odešel na odpočinek, který si zaslouží. Kolega nový inspektor se přišel s vámi seznámit a říct vám pár slov o tom, jak vidí věci on - PrvnI inspektor Tak za prvé: posaďte se! (Všichni rozpačité usednou kolem stolu. První inspektor si sedne na schůdky u pravých dveří; Tajemník usedne vedle něho) Za druhé: nečekejte žádnej dlouhej votravnej proslov. Na to já moc nejsem. Keců jsme si už užili dost - (Všichni se zdvoňle zasmějí) Za třetí: zapomeňte na strach. Když se budem furt bát jeden druhýho, nevyhrabem se z toho sajrajtu nikdy! Macourkova Promiňte, pane inspektore, ale věcná poznámka: nemáte chuť na kafe? První inspektor Vykašli se na to, tak dobrý kafe, jaký jsem měl ráno u mámy, mi beztak neuděláš - (Všichni se zdvořile zasmějí) Jsem sice novej, ale nejsem zas úplně blbej. Vím, jak to chodilo. Nařídili vám, co máte dělat, a vy jste museli držet hubu, ať se vám to líbilo nebo ne. A když jste si ji přesto votevřeli, zametli s várna. Nemám pravdu? (Všichni rozpačitě přikývnou) Takhle to dál dělat nebudem. Jste - do prdele -architekti, teda fachmani, a není možný, aby vám do práce kecal někdo, kdo vo tom hovno ví. Celá ta asanace, to byl - mezi náma - takovej dost blbej nápad. Víte to vy, vím to já, věděj to i ty lidi dole. Lepší byty - jo! Vodovod - jo! Kanalizace - jo! Ale to neznamená, že se musí všecko zplaný-rovat a zasvinit nějakejma panelama. Vono by to tak bylo jednodušší, to jo! Ale taky vošklivější! Nebo ne? (Všichni rozpačitě přikyvují) Nehledě k tomu, že každej člověk je jinej a chce žít po svým a ve svým. Jeden má tu svou holu-bárnu, druhej ty svý králíky - a proč jim to, her-got, brát? Víte, já jsem vodsaď, takže vím, vo čem mluvím! Ale abych to moc neprotahoval: žádná asanace nebude! To samosebou neznamená, že jste tu zbytečný! Navopak: jsme rádi, že vás tu máme, a bude fajn, když tu ještě pobudete. Rozhodněte si sami, co budete dělat. Nějaký studie, jak to tady vopatrně zvelebit, nějakej průzkum, experimenty a tak. Kecat vám do toho nebudu, věřím vám, že se flákat nebudete a něco pěknýho vymyslíte. Třeba ani ne sem, ale někam jinam, co já vím! A někdo jinej zas přijde třeba s nápadem, kterej bude pro nás to pravý vořechovy! Jak vidíte, jsem sice vodsad, ale fakt nejsem úplně blbej! Tak co? Rozumíme si? (Krátká rozpačitá pauza) Bergman Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, ale za všechny své kolegy - První inspektor Promiň, ty seš kdo? Bergman Jmenuji se Zdeněk Bergman a jsem tu hlavním projektantem - První inspektor Takže to tady vedeš? Bergman Ale nemusím, jestli nechcete - První inspektor Vo mě nejde! (Ukáže na přítomné) Vo ně jde! (K přítomným) Má u toho zůstat? (890) (891) (Všichni přikyvují) Dobrý, tak pokračuj! Ale jak říkám: bez zby- tečnejch keců -Bergman Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, ale za všechny své kolegy, když řeknu, že na tento okamžik jsme čekali léta. Architektura potřebuje totiž svobodu jako vzduch! PrvnI inspektor Mý slova! Kdyby se vobjevil ja- kejkoli problém, stačí dát vědět - nejlíp tuhle přes Myšáka - (Ukáže na Tajemníka, První inspektor vstává; Tajemník ihned také vstává; všichni vstávají) Tak vám držím palce! Albert Promiňte, pane inspektore -Prvníinspektor Co je? Albert Nevím, jestli o tom víte - ale ještě v době, kdy se plánovala asanace, vystoupili někteří občané s její kritikou a byli v souvislosti s tím internovaní v hradní hladomorně. Nemohla by být ted tato nespravedlnost napravena? PRVNÍ inspektor (k Tajemníkovi) Pusť je domů, Myšáku! Tajemník Oba? PrvnI inspektor Jasně! (K přítomným) Tak čau! Všichni Čau! (Pivní inspektor všem zamává a v doprovodu Tajemníka odejde pravými dveřmi. Krátká pauza, všichni vyjeveně civí na pravé dveře) Albert (zvolá) Svoboda! (Všichni se vzpamatuji, začnou se radostné smát, vzájemné si blahopřeji a objímají se) Pleciianov Jsem zvyklý na leccos, ale že se dožijú tohodle, to jsem si opravdu nemyslel! (K Bergma-novi) Ty jo, Zdeňku? Bergman Ne! Luisa Není to všechno jen nějaká halucinace? Albert Muselo to přijít! Život se natrvalo potlačovat nedá! Plechanov Hlavně, aby to vydrželo! Bergman Musí to vydržet! Albert Teď už se nemáme na co vymlouvat! Bergman Takový okamžik člověka potká jednou za život! (Všichni se zvolna uklidňují, někteří usedají ke stolu; Renata stojí opodál. Krátká pauza) Ulč Nevím, jestli to bude teď znít zrovna populárně - Luisa Neříkejte, že z toho nemáte taky radost! Ulč Ale mám, samozřejmě že mám. Jen se bojím, abychom nevylili s vaničkou i dítě - Bergman Nerozumím vám - Ulč Rozchod s nekvalifikovaným řízením výstavby je jedna věc - a rezignace na racionální urbanistické myšlení věc druhá - Luisa Copak tady někdo na něco rezignuje? Ulč Zatím ne, ale určitě to tím směrem leckoho potáhne. Pokud jde o mne, říkám rovnou, že odmítnu účast na čemkoliv, co by mělo městskou » architekturu vrátit k živelné, chaotické a ve svých důsledcích asociální výstavbě minulého století - Bergman Něco takového přece nikdo nechce! Myslím, pane kolego, že zbytečně sejčkujete - Ulč Byl bych rád, kdyby to bylo jen sejčkování. Říct jsem to ale musel. Ze všeho nejdůležitější (892) (893) totiž teď je - aspoň podle mého názoru - aby se odpor proti centralismu nezvrhl v odpor proti koncepčnosti vůbec - Plechanov Rdyž vy vidíte pořád jen dvě možnosti: pořádek asanací a sídlišť - anebo bordel! Alb ert Přesně! Kdo prosazuje pluralitu proti uniformitě, neprosazuje tím přece chaos proti koncepčnosti, ale život proti smrti! Ulč Nemám nic proti pluralitě! Upozorňuji jen, že svoboda není nezodpovědnost! Bergman Souhlasím! Proto také nechápu tuto chvíli jako výzvu k nezodpovědnosti, ale naopak jako příležitost k tomu, abychom konečně naplno uplatnili svou vlastní tvůrčí odpovědnost! Je to úkol především mravní: musíme postavit pravdu proti lži, odvahu proti konformitě, svobodu proti útlaku. Čím statečnějšími budeme lidmi, tím lepšími budeme architekty. Anebo jsme snad nestavěli dosud tak špatně hlavně proto, že jsme nedokázali trvat si na svém? Samozřejmě: někteří budeme vždycky tíhnout spíš ke globálnějším řešením a někteří naopak k svébytným detailům a atypickým prvkům. Hlavní ale je, že všichni budeme dělat to, co chceme, a ne to, co je nám vnuceno. Naše projekty by se od této chvíle měly rodit v atmosféře svobodné diskuse, vzájemné tolerance, dobré vůle a dělné spolupráce. Jen na nás teď záleží, zda takovou atmosféru skutečně vytvoříme a zda si ji eventuálně i uhájíme! Plechanov Neměla by už platit žádná tabu - Albert Strach už nesmí vítězit nad pravdou - Bergman Poslušnost nad odpovědností - Luisa A blbost nad svobodou! Bergman (k Macourkové) Co o tom soudíte vy, kolegyně Macourkova? (Macourkova neurčitě pokrčí rameny. Krátká pauza) Luisa Mužem přinést šampus? (Bergman s úsměvem přikývne; Luisa kývne na Renatu a obě pak odkvapí levými zadními dveřmi. Pravými zadními dveřmi zároveň vstoupí Tajemník a za nim První a Druhý delegát) Bergman (volá k Delegátům) Zdravím vás na svobodě, přátelé! Neříkal jsem vám, že nic není tak, jak se to upeče? Už se nemusíte bát, že vám zničíme domov! První delegAt Děkujeme- Bergman Naopak: my děkujeme vám! Věc, o kterou jste se svým neohroženým postojem zasloužili, je i naší věcí! Pozdravujte všechny dole! První delegát Na shledanou - (První a Druhý delegát, následováni Tajemníkem, zamíří k pravým dveřím) Macourkova Pane tajemníku - (První a Druhý delegát odejdou pravými dveřmi; Tajemník se v nich zastaví a obrátí) Tajemník Ano? Macourkova Nepřipijete si s námi? Bude šampaňské - Tajemník Nemohu, jsem abstinent. Čau - Macourkova Čau - (Tajemník odejde pravými dveřmi. Levými zadními dveřmi zároveň přicházejí Luisa a Renata; Luisa nese tác se sklenkami a Renata má v rukou a v náručí čtyři láhve šampaňského. Luisa rozdává všem sklenky. Bergman (894) (695) a Plechanov si berou od Renaty dvé láhve; dvě zbývající staví Renata na stůl. Bergman a Plechanov láhve otevírají a po příslušném výbuchu lychle všem nalévají) DÉftGMAN (pozvedá sklenku) Na svobodný rozvoj architektury a urbanismu! Všichni (přiíukávaji si a přitom volají)S\&\