ná naše orga-»lé podsvětí!
'.'líaibylapro-
linaší organi-
~íejlíp! Dob-
Oponapadá.
AUDIENCE
JEDNOAKTOVÁHRA
Památce Alfréda Radoka
Na scéně je Sládkova kancelář. Nalevo jsou dveře a nad nimi na zdi visí jakýsi zarámovaný diplom; napravo je skříň a registratura a na nich sbírka lahví od piva s různými vinětami; na zadní zdi je velká neumělá malba, znázorňující Švejka a hostinského Palivce, pod malbou je ozdobný nápis „Kde se pivo vaří, tam se dobře daří". V centru scény je kancelářský stůl a tři židle, na stole je hromada různých listin, několik prázdných lahví od piva a několik skleniček. Vedle stolu stojina zemi basa piva. Podél zdí a hlavně v rozích místnosti je různé těžko definovatelné harampádí jako vyřazené ventily, stařičké rádio, rozbitý věšák, stoh starých novin, holínky a podobně. Když se otevře opona, sedí u stolu Sládek v pracovním plášti, hlavu mápoloženou na stole a hlasitě chrápe. Po chvilce se ozve zaklepání. Sládek se ihned probere.
9
SLÁDEK: Dál —
Do místnosti vstoupí Vaněk ve vatovaném pracovním úboru a v holínkách. VANĚK: Dobrý den —
SLÁDEK: Á, pan Vaněk! Pojďte dál! Posaďte se — Vaněk nesměle usedne.
309
VANĚK SLÁDEK
VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK: SLÁDEK:
Dáte si pivo? Ne, děkuji — Proč ne? Jen si vemte — Sládek vytáhne z basy láhev, otevře ji, naleje do dvou sklenek, z nichž jednu přisune před Vaňka a druhou okamžitě vypije. Děkuji —
Sládek si naleje další sklenku. Pauza. Tak co? Jak to jde? : Děkuji, dobře — : Musí to jít, že jo? : Hm — Pauza.
Co dnes děláte? Koulíte? Přikuluji —
Přikulovat je lepší než koulet, že jo? Ano — Pauza.
Kdo dnes koulí? Šerkézy— On přišel? Ano, před chvílí — Je ožralej? Trochu — Pauza.
Pijte! Proč nepijete? Děkuji, nejsem na pivo moc zvyklý — Vážně ne? Však my vás to tady naučíme! Tady si na to zvyknete! Tady pijeme pivo všichni — to už je taková tradice —
VANĚK: Já Vím — Pauza.
SLÁDEK: A nebuďte smutnej! VANĚK: Já nejsem smutný—
Pauza. SLÁDEK: A co jinak?
310
VANĚK: Jak—jinak? SLÁDEK: Takvůbec — VANĚK: Ale děkuji, ujde to — Pauza.
SLÁDEK: Jak se vám tady líbí? VANĚK: Líbí —
SLÁDEK: Mohlo by to být horší, co?
VANĚK: Ano —
Sládek otevře další láhev a naleje si. SLÁDEK: Člověk si zvykne na všechno, že jo? VANĚK: Ano — Pauza. SLÁDEK: Dopijte to!
Vaněk dopije sklenku, Sládek mu znovu nalévá. VANĚK: Užne,prosím —
SLÁDEK: Nepovídejte, vždyťjste ještě nic nevypil! (Pauza)
A co lidi? Jak s nima vycházíte? VANĚK: Děkuji, dobře —
SLÁDEK: Jestli vám můžu radit, tak se tu moc s nikým ne-bratříčkujte —já tu nevěřím nikomu! Víte, lidi jsou velký svině! Velký! V tom mi můžete věřit! Dělejte si svou práci a s nikým se radši moc nevybavujte — to fakt nemá cenu — zvlášť ve vašem případě —
VANĚK: Chápu —
Pauza.
SLÁDEK: Co vyjste to vlastně psal, jestli se můžu zeptat? VANĚK: Divadelní hry —
SLÁDEK: Divadelní hry? A to se hrálo někde na divadle? VANĚK: Ano —
SLÁDEK: Hm. No jo, no jo. Tak divadelní hry, říkáte. Poslyšte, to byste měl napsat něco o našem pivovaře! Třeba o takovém Burešovi. Znáte ho? VANĚK: Ano SI.ADI.K: To je Číslo, CO? VANĚK: Ano —
311
SLÁDEK VANĚK
SLÁDEK: VANÉK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
Pauza.
A nebuďte smutnej! Já nejsem smutný— Pauza.
Ale stejně, to jste si nemyslel, co? : Co jsem si nemyslel?
: No že budete jednou koulet sudy v pivovaře — : Hm —
: To jsou paradoxy, co? ; Hm —
To vám teda řeknu! (Pauza) Říkáte, že dneska přikulujete? Ano —
Ale včera jste koulel — viděl jsem vás — Včera tady nebyl Šerkézy — No jo vlastně— (Pauza) Spisovatele jsme tady ještě neměli, a že tu bylo už různejch podivnejch existencí! No třeba zrovna Bureš — víte, čím původně bejval? Hrobníkem! Tam se naučil chlastat, no a proto šel pak sem — ten má historky za všechny prachy! Já vím —
O čem byly ty vaše hry? Hlavně o úřednících — O úřednících? Vážně? Hm byl na svačině? Ještě ne —
Můžete jít pozdějc, na bráně řekněte, že jste byl u mě — Děkuji —
A neděkujte pořád! (Pauza) Stejně si vás cením! Mě? Proč?
Musí to být přece hroznej nezvyk — celej život sedět doma — v teple — ráno si spát, jak dlouho chcete — a teďnajednou tohle! Ne, vážně,já si toho fakt cením — (Pauza) Pardon —
312
(Pauza) Už jste
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK SLÁDEK
VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK
VANĚK
SLÁDEK: VANĚK: SLÁDEK:
Sládek vstane a odejde. Vaněk rychlepřeleje zbytek svého piva do jeho sklenice. Po chvíli se Sládek vrací, dopíná si poklopec a usedá na své místo. A to jste znal taky různý herečky, když jste psal pro to divadlo? Samozřejmě — Taky Bohdalovou? Ano — Osobně? Ano —
To byste ji někdy moh pozvat na pivo — vzali bysme k tomu ještě Bureše — mohla by být sranda, co říkáte? : Hm — Pauza.
A nebuďte smutnej! Já nejsem smutný —
Sládek otevře další láhev a naleje si. Pauza. Ten mladej na spilce — víte kterej? Mlynářík?
Na toho bacha — (Pauza) A Gotta taky znáte? Taky — Pauza.
Škoda, že jste tu nebyl tak před pěti lety! To byste viděl partu! Kdepak dnes, to už vůbec není ono! Tý srandy, co tady bylo! Scházeli jsme se na sladovně —já, nejakej Kája Mařánek, ten už tady není, Honza Peterků, holky z flaškovny — kolikrát jsme to táhli až do rána — a vidíte, všecko se nakonec stihlo udělat! Však se zeptejte Honzy Peterků, uvidíte, co vám řekne — Už mi o tom vyprávěl — Pauza.
Co to neslo, ty hry? To bylo různé — Tak pět táců jistě, co?
313
VANĚK
SLÁDEK VANĚK SLÁDEK
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK:
SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK:
SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK:
Záleží na tom, jak moc to divadla hrají — někdy dostává člověk hodně peněz, jindy zas nic — : Celej měsíc nic? : Třeba i několik měsíců — : Takže to má taky svý mouchy — no jako všechno, že jo? Ano —
Ale stejně: jsou to paradoxy, co? Hm —
To vám teda řeknu! (Pauza) Ale vy fakt vůbec nepijete! Piju —
Sládek otevře další láhev a naleje Vaňkovi i sobě. Pauza.
Poslyšte, něco vám řeknu, jen tak čistě mezi náma: sedět na tomhle místě někdo jinej než já, tak u nás neděláte, za to vám teda ručím — Byly s tím potíže? No jestli!
Jsem vám velice zavázán — Víte, já se nechci dělat nějak to — ale když vidím, že můžu někomu pomoct, tak co bych mu nepomohl? Takovou já mám prostě mentalitu — i dnes! Lidi si mají podle mýho názoru pomáhat —jednou pomůžu já vám, podruhy zase vy mně — není to tak? Ano — Pauza.
Už jste byl na svačině? Ještě ne —
Můžete jít pozdějc, na bráně řekněte, že jste byl umě— Děkuji —
A neděkujte pořád! (Pauza) Kdepak, milej zlatej, dneska si žádnej nechce pálit prsty! Já vím —
314
Pauza.
SLÁDEK: Důležitý je, abysme táhli všichni, jak se říká,
zajeden provaz ■— VANĚK: Ano —
SLÁDEK: Víte, já nevím, co si o tom myslíte vy, ale já vždycky říkám, že dobrá partaje základ všeho — VANĚK: Souhlasím s vámi — SLÁDEK: Proč nepijete? Vy takhle spíš vínečko, co?
VANĚK: Hm —
SLÁDEK: Tady si na pivo zvyknete! Tady pijeme pivo všichni — to už je taková tradice — VANĚK: Já vím — Pauza.
SLÁDEK: Ale Gott to má teď celkem dobrý, ne?
VANĚK: Snad ano —
Pauza. SLÁDEK: Jste ženatej?
VANĚK: Ano —
SLÁDEK: A děti máte?
VANĚK: Ne —
Pauza.
SLÁDEK: Stejně si vás cením — VANĚK: Prosím vás —
SLÁDEK: Fakt! Musí to být přece hroznej nezvyk! (Pauza) Pardon —
Sládek vstane a odejde. Vaněk rychlepřeleje zbytek svého piva do jeho sklenice. Po chvíli se Sládek vrací, dopíná si poklopec a usedá na své místo. Jak je vlastně stará?
VANĚK: Kdo? SLÁDEK: Bohdalka —
VANĚK: Asi tak třiačtyřicet — SLÁDEK: Vážně? Nevypadá na to — (Pauza) Ne, ale fakt: všechno bude dobrý—jen když si budem vzájemně vycházet vstříc —jen když budem táhnout, jak se říká, zajeden provaz — no prostě
315
jak říkám: základem všeho je dobrá parta! (Sládek otevře další láhev a naleje si) Škoda, že jste tady nebyl tak před pěti lety! To byste viděl, co to je parta! Kdepak dnes! Dnes tady nevěřím nikomu — (Pauza) Kdo je to vlastně ten Kohout? VANĚK: Jaký Kohout?
SLÁDEK: Prej vás navštívil nějakej Kohout —
VANĚK: To je jeden kolega — SLÁDEK: Taky spisovatel?
VANĚK: Ano. Proč?
SLÁDEK: Jen tak—(Pauza) Nemyslete si, Vaňku, já mám
taky svý potíže — VANĚK: Ano?
SLÁDEK: Proč myslíte, že trčím v tyhle díře? Ale to vás
jistě nezajímá — VANĚK: Zajímá, pane sládku — SLÁDEK: Víte, co jsem měl dělat?
VANĚK: Co?
SLÁDEK: Sládka v Pardubicích! VANĚK: Vážně?
SLÁDEK: No vidíte, a jsem tady! To jsou paradoxy, co? VANĚK: A proč jste tam nešel? SLÁDEK: Nechrne toho — (Pauza) Jste ženatej?
VANĚK: Ano —
SLÁDEK: A děti máte? VANĚK: Ne — Pauza.
SLÁDEK: Heleďte, nic mi do toho není, ale měl byste tomu Holubovi říct, aby vás nenavštěvoval —
VANĚK: Myslíte asi kolegu Kohouta — SLÁDEK: A co jsem řek?
VANĚK: Holub —
SLÁDEK: Heleďte, nic mi do toho není —já toho člověka vůbec neznám — nevím vůbec, co on je zač — já vám to jen říkám ve vašem vlastním zájmu —
316
VANĚK: Nezlobte se, pane sládku, ale já — SLÁDEK: Vyto, člověče, cucáte jak nějakej koňak!
VANĚK: Říkal jsem vám, že na to nejsem zvyklý ■— SLÁDEK: Kdybyste nepovídal!
VANĚK: Vážně —
SLÁDEK: Anebo vám snad nejsem dost dobrej parťák? VANĚK: Ach to ne —
SLÁDEK: To víte, já nejsem žádnej Gott! Já jsem jen oby-čejnej pivovarskej trouba —
VANĚK: Jste ve svém oboru profesionál —jako Gott ve svém. Proč jste nešel do těch Pardubic?
SLÁDEK: Nechrne toho — (Sládek otevře další láhev a naleje si. Pauza) Všechno bude dobrý, Vaňku! Nemusíte se bát, já vás nedám! Jste tichej, pracovitej člověk, chodíte každej den, nemáte kolem všeho blbý řeči jako ostatní dělníci, vejplata vám stačí — a při tom nedostatku lidí, že jo? VANĚK: Jsem vám velmi vděčen—
SLÁDEK: Ajste navíc slušnej člověk, tojá poznám, na tojá mám totiž čuch. Když je někdo křivák, poznám to už na dálku. Toho Mlynáříka ze spilky—víte, kterejtoje? VANĚK: Ano —
SLÁDEK: Toho jsem odhad, hned jak se tady objevil. Na toho bacha — Pauza.
VANĚK: Proč jste nešel do těch Pardubic? SLÁDEK: Nechrne toho—(Pauza) Na mě se zkrátka, Vaňku, můžete spolehnout! Já vás ve štychu nenechám—
VANĚK: Děkuji —
SLÁDEK: Potrebujú jen jistotu, že i já se můžu spolehnout na vás — že mi nebudete podrážet nohy—že se o vás můžu zkrátka opřít-— VANĚK: Udělám vše, co bude v mých silách, abyste byl s mou prací spokojen —
317
SLÁDEK
VANĚK SLÁDEK
VANĚK SLÁDEK
VANĚK SLÁDEK
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK:
SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK: VANĚK:
Já vám to přece taky nemusel říkat! Já vám to vlastně ani správně říkat neměl! Každej jinej na mým místě —
Promiňte, ale co jste mi neměl říkat? No o tom Holubovi — Kohoutovi —
Koukněte, já nevím, co je to za chlapa, a ani mě to nezajímá — nejde mi o něj — ten mi může bejt ukradenej — ale jde o vás, že jo? Koneckonců to tady nemáte tak špatný — přikulujete si prázdný sudy — každej vám dá pokoj — ten Kohout vás přece, hergot, nezaměstná, když vás tu neudržím, že ne? Anebo jo? : Asi těžko —
: No tak vidíte! Tak mějte, člověče, rozum! Pauza.
Pane sládku — Co je?
Nezlobte se, ale já — Co vy?
Já se přece můžu — Co se můžete?
Nezlobte se, ale já se přece můžu stýkat, s kým chci —
A říkám snad něco jinýho? Stýkejte se, s kým chcete! To je vaše nezadatelný právo! Do toho vám přece žádnej nemůže kecat! To si nemůžete nechat vzít! Jste přece chlap a ne nějaká onuce! To je zásadní věc! No vidíte —
A on to jistě taky pochopí, ten Kohout, že se budete stýkat, s kým chcete! Nebo ne? Sládek otevře další láhev a naleje si. Pauza. Pane sládku — Co je?
Já už musím jít — 318
SLÁDEK: Kam byste chodil? VANĚK: Budou mě ve sklepě shánět — SLÁDEK: Však oni se neposerou! Je tam přece Šerkézy!
Seďte tady a pijte! (Pauza) Vás nezajímá, proč
jsem nešel do těch Pardubic? VANĚK: Zajímá mě to — SLÁDEK: Skutečně? VANĚK: Skutečně. Proč jste tam nešel? SLÁDEK: Víte, co mi udělali? Obvinili mě, že jsem se prej
šábnul s jedním hostinským o pět set hektorů
dvanáctky, co jsme tady měli navíc! To je, co?
Přirozeně to bylo celý docela jinak, jenomže ta
sketa — ten Mlynářík ze spilky — víte, kterej
to je? VANĚK: Ano —
SLÁDEK: To jen tak, abyste věděl, co tuje za lidi! Kdepak, já tu nevěřím nikomu! Víte, lidi jsou velký svině! Velký! V tom mi můžete věřit! Dělejte si svou práci a s nikým se radši moc nevybavujte — to fakt nemá cenu — zvlášť ve vašem případě—
VANĚK: Chápu —
Pauza.
SLÁDEK: Už jste byl na svačině? VANĚK: Ještě ne —
SLÁDEK: Múžetejít pozdějc. Na bráně řekněte, že jste byl
u mě — VANĚK: Děkuji —
SLÁDEK: A neděkujte pořád! (Pauza) Pardon —
Sládek vstane a odejde. Vaněk rychlepřeleje zbytek svého piva dojeho sklenice. Po chvíli se Sládek vrací, dopíná si poklopec a usedá na své místo. Kdy j i teda přitáhnete? VANĚK: Co?
SLÁDEK: No tu Bohdalovou — VANĚK: Příležitostně sejí zeptám —
319
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK VANĚK
SLÁDEK VANĚK: SLÁDEK:
Co ji pozvat třeba na sobotu? Na tuto sobotu? A proč ne? : Nevím, jestli bude mít čas — : Pro vás si přece čas udělá — : Herci mají spoustu různých závazků —je to všechno naplánováno dlouho napřed—nemohou to jen tak měnit —
Jestli si ovšem myslíte, že pro ni tady nejsme dost dobrý, tak ji samozřejmě zvát nemusíte — To si nemyslím —
Já vás k tomu nutit nebudu—myslel jsem si jen, že by mohla být sranda — Hm — Pauza.
A nebuďte smutnej! Já nejsem smutný — Pauza.
Poslyšte, Ferdinande —jste Ferdinand, že jo? Ano —
Poslyšte, Ferdinande, chtěl jsem s várna mluvit—
Já vím, pane sládku — Pauza.
Proč nepijete?
Říkal jsem vám přece, že nejsem pivař — Tady je každej pivař— Já vím — Pauza.
Poslyšte, Ferdinande—můžu vám tak říkat, jo? Jistě —
Co byste říkal tomu dělat tady skladníka? To by nebylo špatný, co? Jste koneckonců inteligent, poctivej jste taky, tak co? Nebudete přece pořád jen koulet s cikánama sudy! Byl byste v teple— přes poledne byste to zavřel —jako že děláte
320
pořádek — a moh byste si tam v klidu vymej-šlet nějaký vtipy do těch svejch her—a kdybyste chtěl, moh byste si tam třeba i zdřímnout — co tomu říkáte? VANĚK: Myslíte, že by to bylo možné? SLÁDEK: Co by to nebylo možný? VANĚK: Já nejsem samozřejmě v situaci, že bych si mohl vybírat, ale pokud by tu taková možnost opravdu byla, považoval bych to samozřejmě za výborné — smysl pro pořádek, myslím, mám — na stroji psát umím — trochu znám i cizí jazyky— to víte, v tom sklepě je přece jen dost zima — zvlášť když na to člověk není zvyklý — SLÁDEK: No právě. Rozumíte evidenci? VANĚK: Určitě bych to pochopil — mám čtyři semestry
ekonomie — SLÁDEK: Jo? A rozumíte evidenci? VANĚK: Určitě bych to pochopil — SLÁDEK: Byl byste v teple — přes poledne byste to zavřel — nebudete přece pořád jen koulet s cikánama sudy! VANĚK: Pokud by tu taková možnost byla — Pauza.
SLÁDEK: Ne, ne, Vaňku, když je někdo křivák, poznám to už na dálku! Vy jste poctivej chlap, já jsem taky poctívej, tak nevím, proč bychom to nemohli táhnout spolu! Co říkáte? VANĚK: Ano—jistě— SLÁDEK: Jste teda pro? VANĚK: Samozřejmě —
SLÁDEK: Jestli nechcete, tak to řekněte! Třeba se vám se mnou do party nechce — třeba máte proti mně výhrady — třeba máte jiný plány — VANĚK: Nemám proti vám výhrady — naopak — udělal jste pro mě hodně —jsem vám velice zavázán —zvlášť kdyby to vyšlo stímskladem—chci
321
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK:
VANĚK:
SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK; SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK:
přirozené udělat vše, abyste mohl být i vy s mou prací spokojen —
Sládek otevře další láhev a naleje Vaňkovi i sobě. Tak to mužem zapít? Ano — Oba pijí. Na ex!
Vaněk s obtížemi dopije sklenku, Sládek mu okamžitě opět naleje. Pauza. A nebuďte smutnej! Já nejsem smutný — Pauza.
Ty, Ferdinande — Ano? : Jsme kamarádi, jo? : Ano —
: Neříkáš to jen tak? : Ne —
: Věříš mi teda? Přirozeně, že vám věřím — Počkej, ale upřímně: věříš mi? Věřím vám —
Tak hele — něco ti povím — ale to je čistě mezi náma, jasný? Jasný —
Můžu se spolehnout? Můžete —
Tak hele — (Ztiší hlas) Chodějí se sem na tebe ptát — Kdo?
No přece oni — Vážně? Fakt —
A máte dojem — pokud jde o mé zaměstnání tady v pivovaře—že je nějak ohroženo? (Pauza)
322
SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK
SLÁDEK
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK
Nenaléhají, abych byl propuštěn? (Pauza) Anebo nevyčítají vám, že jste mě sem vzal? Pauza.
Tak hele — něco ti povím — ale to je čistě mezi náma, jasný? Jasný —
Můžu se spolehnout? Můžete —
Tak hele — sedět na tomhle místě někdo jinej než já, tak u nás neděláš, za to ti teda ručím! Stačí ti to?
Ano, jistě —jsem vám velmi vděčen — Neříkám to, abys mi děkoval — Já vím, žene —
: Já jen, abys věděl, jak stojí situace — : Děkuji vám — Pauza. Pardon —
Sládek těžce vstane a trochu mátožněodejde. Vaněk rychle přeleje zbytek svého piva do jeho sklenice. Po chvíli se Sládek vrací, dopíná si poklopec a usedá na své místo. Měl jsi sní něco? Ským?
No přece s Bohdalkou — Já? Ne — Fakt ne? Ne —
To jsi teda u mě srab! Pauza.
Pane sládku — Co je?
Já už musím jít — : Kam bys chodil? : Budou mě ve sklepě shánět —
323
SLÁDEK
VANĚK SLÁDEK;
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK:
: Však oni se neposerou! Je tam přece Šerkézy! Seď tady a pij! (Pauza) Poslyš, Ferdinande — jsi Ferdinand, že jo? Ano —
Poslyš, Ferdinande — můžu ti tak říkat, jo? Klidně —
No počkej, radši se ptám, aby ses třeba neurazil, že jo!
Proč bych se měl urazit? U tebe člověk nikdá neví, na čem je — mlčíš — bůhví co si myslíš — říkáš jen „ano, pane sládku", „děkuji, pane sládku" — Jsem tak vychovaný —
Zatímco já jsem jen nevychovanej pivovarskej buran! Myslels to tak, že jo? Neříkej, žes to tak nemyslel — Nemyslel —
No ne, na rovinu — abych věděl, na čem jsem — Nic špatného si o vás nemyslím, skutečně ne — naopak —
Jsme teda kamarádi, jo? Ano — Věříš mi teda? Věřím vám —
Tak hele: já jednoho z těch, co sem za mnou kvůli tobě choděj, znám —ještě ze školy, víš —je to můj dobrej známej — nejakej Tonda Mašků — celkem solidní kluk, mně aspoň jde na ruku — Tak to máte dobré —
Ne zas, že by on měl nejakej velkej vliv—to zas nemá — ale už dvakrát mi v něčem píchnul — a já nevím, kdy ho zas budu potřebovat — a mimoto je to, jak říkám, fakt solidní kluk — takže já prostě — no zkrátka —já ho prostě nemoh vyšplouchnout, chápeš? Chápu —
324
Pauza.
SLÁDEK: No — CO koukáš?
VANĚK: Já nekoukám —
SLÁDEK: No jen řekni, co si myslíš! Klidně to řekni! VANĚK: Já si nic nemyslím —
SLÁDEK: Nepovídej, já vím dobře, co si myslíš! Jenomže ty zřejmě nevíš, že kdybych jim to neslíbil já, našli by si jinýho, a to by bylo horší, protože by to zaručeně nebyl nikdo tak férovej jako já! Já jsem totiž rovnej, na rozdíl od jinejch, já už mám prostě takovou mentalitu — i dnes! A to je tvá jediná klika, jestli to chceš vědět! Lidi jsou totiž velký svině! Velký! Anebo si snad myslíš, že by se tu našel druhej takovej vůl, kterej by ti to celý takhle vyklopil? Ty máš představyjak malej Jarda! Kde si myslíš, že žiješ! VANĚK: Já vaši upřímnost samozřejmě oceňuji — SLÁDEK: Víš ty vůbec, co já tím riskujú, že jsem k tobě tak férovej? Co si na tobě vemu, když to na mě práskneš? Vždyt já se ti tady úplně dávám všanc! VANĚK: Já to nikomu neřeknu — SLÁDEK: Takto někam napíšeš! Vrazíš to do nějaký hry—
oni ti ji seberou — a já budu zničenej! VANĚK: Můžete se spolehnout, nechám si to pro sebe —
SLÁDEK: Fakt? VANĚK: Fakt —
Sládek otevře další láhev a naleje si. Pauza. Pane sládku —
SLÁDEK: Hm —
VANĚK: Kdyby se to podařilo — myslím s tím skladem — co by pak bylo se starým Šustrem?
SLÁDEK: Co by s ním bylo? (Pauza) Ale stejně: jsou to paradoxy, co?
VANĚK: Hm —
SLÁDEK: To ti teda řeknu — Pauza.
325
VANĚK SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK:
VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK: VANĚK:
SLÁDEK: VANĚK: SLÁDEK:
Pane sládku — : Hm —
: Ještě k tomu skladu — vy myslíte, že to povolí? Vědí přece, že bych tam byl v teple — Prd vědí — (Pauza) Jsi ženatej? Ano — A děti máš? Ne —
Já tři. Jen abys věděl — Pauza.
Mohl byste případně argumentovat tím, že tam budu víc izolován od lidí — Ty, Ferdinande —
Jde jim přece o to, abych nebyl ve styku s lidmi, ne?
Ty, Ferdinande — To by přece mohlo působit, ne? Ty, Ferdinande — Ano?
Hraješ mariáš? Ne —
Já jo — měli jsme takovou prima partu — každej čtvrtek, víš — a co myslíš? Taky jsem toho musel kvůli nějakýmu Lojzovi Hlavatýmu nechat— Hm —
Jen abys věděl, že to žádnej nemáme lehký — (Pauza) Ty, Ferdinande — Ano?
Znáš mou starou? Ne — Pauza.
Ty, Ferdinande — Ano?
Je to všechno na hovno —
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK:
SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK: SLÁDEK:
VANĚK SLÁDEK
Já vím —
Prd víš! Tobě je hej! Píšeš si ty svoje hry—koulíš sudy—a všichni ti můžou bejt ukradený! Co ti vlastně schází? Vždyť oni se tě, člověče, bojej! To snad ne —
No fakt! Ale co já? O mě se žádnej nezajímá! O mně žádný hlášení nikam neposílaj! Na mě si můžou houkat, jak chtějí! Mě mají v hrsti! Mě rozšlápnou jak červa — kdy si vzpomenou! Jak červa! Copak ty — tobě je hej! (Pauza) Ty, Ferdinande— Ano?
Ale tu Bohdalku přitáhneš, viď že jo? Nevyflák-neš se na to? Viď, že se na to nevyflákneš? Spolehněte se —ještě dnes jí zavolám a celé to domluvím — A myslíš, že přijde?
Udělám v té věci, co bude v mých silách — Jste přece kamarádi, ne? To ano —
No počkej — říkal jsi, že jste kamarádi — To jsme —
No počkej — tak jste kamarádi, nebo ne? Ale ano —
V čem to teda vázne? (Pauza) Hergot, může se přece stýkat, s kým chce! To jistě —
Je to přece, hergot, její nezadatelný právo! To jistě —
To je přece zásadní věc, hergot! (Pauza) A vůbec — nikdo přece nemusí vědět, kdo ji sem přitáh! Bude to prostě družba s pracujícími! Na tom přece nic není! Taky si myslím — Přitáhneš ji teda?
326
327
VANĚK: Udělám v té věci, co bude v mých silách —ještě dnes jí zavolám —jsme kamarádi — na tom přece nic není — Pauza. SLÁDEK: Ty, Ferdinande —
VANĚK: Ano?
SLÁDEK: Kdybys věděl, jak mě to všechno sere!
VANĚK: Chápu to —
SLÁDEK: Prdlajs chápeš! Ty si jen říkáš: je blbej — ať se
vykecá — VANĚK: To si neříkám — SLÁDEK: Proč nepiješ?
VANĚK: Já piju — SLÁDEK: Byl jsi na svačině?
VANĚK: Ještě ne — SLÁDEK: Vykašli se na svačinu —
VANĚK: Já stejně nemám hlad — SLÁDEK: Snad jsem blbej, ale jsem férovej —
VANĚK: To jste —
SLÁDEK: Chtěl jsem s tebou mluvit —
VANĚK: Já Vím —
SLÁDEK: Lidi jsou velký svině! Velký! Proč nepiješ?
VANĚK: Já piju —
SLÁDEK: Byl jsi na svačině? VANĚK: Ještě ne — SLÁDEK: Copak ty—tobě je hej — VANĚK: Jsem vám velice zavázán — SLÁDEK: Je to všechno na hovno —
Sládek otevře další láhev a naleje si. Pauza. Poslyš — VANĚK: Ano?
SLÁDEK: Nevadí ti, že ti tykám? VANĚK: Ne —
SLÁDEK: Jestli ti to vadí, tak to řekni — VANĚK: Nevadí mi to — SLÁDEK: Aspoň teda, že ti to nevadí —
VANĚK: Naopak: jsem rád, že jsme se sblížili — SLÁDEK: Jsem rád, že jsme se sblížili — oceňuji vaši
upřímnost — proč vlastně mluvíš tak — to —
tak — VANĚK: Knižně?
SLÁDEK: Jo —
VANĚK: Jestli vás to irituje, tak — SLÁDEK: Mě nic neirituje—oceňuji, že jsme se sblížili— prd!
VANĚK: Prosím? SLÁDEK: Prd!
Pauza. VANĚK: Pane sládku —
SLÁDEK: Coje? VANĚK: Musím UŽ jít — SLÁDEK: Kam bys chodil? VANĚK: Budou mě ve sklepě shánět— SLÁDEK: Však oni se neposerou! Je tam přece Šerkézy!
Seď tady a pij! VANĚK: Vážně — budou se zlobit — SLÁDEK: Aha, už tě otravujú, viď? No já vím — s Gottem
a Bohdalovou, to jste mívali jiný večírky! VANĚK: Je mi tu s vámi dobře, nechci jen, aby z toho byly nějaké řeči — nemělo by to smysl — zvlášť teď, kdy tu je perspektiva té práce ve skladu — SLÁDEK: Fakt je ti tu dobře? VANĚK: Fakt — SLÁDEK: Neříkáš to jen tak?
VANĚK: Ne —
Sládek otevře další láhev a naleje si. Pauza. SLÁDEK: Ferdinande — VANĚK: Ano?
SLÁDEK: Víš, co je na tom nejhorší? VANĚK: CO?
SLÁDEK: Že já za boha nevím, co jim mám každej tejden říkat —vždyťjá o tobě dohromady nic nevím—do
328
329
pán zůstane čistej! Pánovi, tomu jde o princip! Ale co ostatní, na to už nemyslí! Jen když on je hezkej! Princip je mu milejší než člověk! To jste celí vy!
VANĚK: Kdo my?
SLÁDEK: Novy! Inteligenti! Páni! Tojsou jen samý hladký řečičky, jenomže vy si to můžete dovolit, protože vám se nic nemůže stát, o vás je vždycky zájem, vy si to vždycky umíte zařídit, vyjste nahoře, i když jste dole, zatímco obyčejnej člověk se tady plahočí a má z toho prd a nikde se nedovolá a každej se na něho vysere a každej s ním zamete a každej si na něho houkne a život žádnej nemá a nakonec ještě o něm páni řeknou, že nemá principy! Teplej flek ve skladu, to bys ode mě vzal — ale vzít si i kousek toho svinstva, v kterým se musím denně brodit, to už se ti nechce! Vyjste všichni moc chytrý, moc dobře to máte spočítaný, moc dobře se o sebe umíte postarat! Principy! Principy! Bodejťbyste šije nechránili, ty svý principy—vám se totiž výborně zhodno-těj, vy šije totiž výborně prodáte, vy si na nich totiž pěkně vyděláte, vás ty principy totiž živěj — ale co já? Já za ně můžu dostat jen napráskáno! Vy máte vždycky šanci — ale jakou šanci mám já? O mé se žádnej nepostará, mě se žádnej nebojí, o mně žádnej nenapíše, mně žádnej nepomůže, o mě se nikdo nezajímá, já jsem tak dobrej na to, abych dělal hnůj, z kterýho ty vaše principy porostou, sháněl vytopený místnosti pro vaše hrdinství a sklízel za to nakonec jen posměch! Ty se jednou vrátíš mezi ty svý herečky — budeš se tam na ně vytahovat, že jsi koulel sudy—budeš hrdina — ale co já? Kam já se můžu vrátit? Kdo si mě všimne? Kdo mý činy ocení? Co já mám ze života? Co mě čeká? Co?
332
Sládek zhrouceně klesne na své místo, položí hlavu Vaňkovi na hruda začne hlasitě stkát. Po chvíli se uklidní, vzhlédne na Vaňka a tiše se ozve. Ferdinande —
VANĚK: Hm — SLÁDEK: Jseš kamarád? VANĚK: Jsem —
SLÁDEK: Prosím tě, dojdi pro ni — teď hned ji sem přiveď— prosím tě o to — (Pauza) Řekni jí: Jiřinko —je tam se mnou jeden kamarád—takovej pivovarskej trouba — ale férovej chlap — (Pauza) Vybojujú ti to místo ve skladě — žádný hlášení od tebe nebudu chtít —jen tohle, prosím tě, zařiď— (Pauza) Uděláš to pro mě? Viď, že to pro mě uděláš? Na jedinej večer — pak mi už bude dobře — pak už bude všechno jiný — pak už budu vědět, že jsem nežil nadarmo — že ten můj posranej život nebyl tak úplně posranej — přivedeš ji? Pauza;pak Sládek uchopí Vaňka za šaty a začne mu zoufale vykřikovat do tváře. Jestli ji nepřivedeš —já —já nevím —já snad — já snad—já snad —
Sládek se tiše rozpláče a opět položí hlavu Vaňkovi na hruď. Pauza;po chvíli se Sládkovo stkaní promění zvolna v hlasité chrápání. Vaněk chvilku vyčká, pak položí Sládkovu hlavu šetrně na stůl, tiše vstane a zamíří ke dveřím. Tam se zastaví, otočí se, chvilku váhá, načež řekne ke spícímu Sládkovi. VANĚK: Nebuďte smutnej —
Vaněk odejde. Krátce nato se ozve zaklepání. Sládek se ihned probere, je po krátkém spánku opět zcela střízlivý a chová se přesně jako na začátku hry: zřejmě zároveň zapomněl na vše, co předcházelo.
333
SLÁDEK: Dál —
Do místnosti vstoupí Vaněk, dopíná sipoklopa Á, pan Vaněk! Pojďte dál! Posaďte se — Vaněk usedne. Dáte si pivo?
Vaněkpřil<ývne; Sládek vytáhne z basy láhev, o vře ji, naleje do dvou sklenek, z nichž jednu při ne před Vaňka. Vaněk ji okamžitě vypije. Tak co?Jak tojde? VANĚK: Je to všechno na hovno — Opona padá.
Konec hry