osoby Dr. Josef Kubík, spisovatel Hrabě Sergej Il.iic Orlov Josef Titz Josef Dlask Ráchel Vilém Pechar Pecharová Milena, servírka Líza Josef Drašar, ředitel hotelu Josef Kraus, zástupce ředitele hotelu Kotrba Kunc Odehrává se na zahradě Horského hotelu v současnosti první dějství Na scéně je zahrada Horského hotelu. Pozadí tvoří vyvýšená terasa, spojená velkým otevřeným vchodem s hotelovým vestibulem; z terasy vedou krátké schody na zahradu, která tvoři přední část scény. Na terase jsou dva kavárenské stolky se židlemi; na zahradč vlevo je zahradní stolek s velkým slunečníkem, obklopený několika zahradními židličkami; vpravo je zahradní lavička. Když se otevře opona, sedí na terase u levého stolku Kubík a čte si noviny; u pravého stolku sedí Kotrba, který sice vše s živým zájmem sleduje, nicméně po celou hru nepromluví. U stolku na zahradě sedí Ráchel, která cosi plete - na stolku před sebou má kabelku, z níž si odvíjí vlnu. Na lavičce vpravo sedí Orlov. Uprostřed scény sedí na dece - pouze v trenýrkách a se slaměným kloboukem na hlavě, obklopen různými věcmi, mezi nimiž je termoska, kapesní zrcátko, hřeben apod. - Peclxar, zaujatě si natírá tělo opalovacím krémem a přitom si polohlasem zpívá ústřední skladbu z filmu Doktor Živago. Peciiar (zpívá) Krásné je žít jen břehu tvému blíž, krásné je snít tam, kde ty ráno sníš -Já křídla mít, byl bych jak vítr sám, já křídla mít, letím o závod k vám -(Pecharův zpěv přejde v tiché broukání melodie, které bude. podbarvovat další dialog. Po chvilce se zleva přikulí na scénu míč; za ním přichází Titz. Sebere míč, rozhlédne se po přítomných, až spatři Orlova) Titz Kde jste byl celé odpoledne? Onr,ov Trochu jsem si zdřímnul - (585) Tnz Odpoledne? To je ale nerozum! Co budete dělat v noci? Zase nebudete moct usnout -Orlov Vezmu si prášek - Titz To vás nesmí ani napadnout! Anebo snad chcete mít ledviny nadranc? (Titz se usadí vedle Orlova na lavičku, míč si položí na klín. Pechar si přestane broukat. Pauza) Jak jste ráno dopadl? (Orlov jen mávne rukou) Zase nic? (Orlov zakroutí hlavou) To máte z toho, že nejíte žádné kompoty -(Pauza; pak Pechar, stále se natíraje, promluví ke Kubíkovi, aniž by ovšem na nčho pohlédl) Pechar Poslyšte, doktore - KoitK (vzhlédne od novin) Ano? Pechar Třeba si myslíte, že nám do toho nic není - KubIk Do čeho? Pechar Když ono se to ale týká tak trochu nás všech - PecharovA (volá za scénou) Viléme! KudIk Nevím, co máte na mysli - Pechar Podívejte, jsou to koneckonců ředitelovy narozeniny - ne? Děláme tu oslavu proto, abychom si ho naklonili - ne? Potřebujeme ho koneckonců všichni - nemám pravdu? Peciiarová (volá za scénou) Viléme! KubIk Chcete zřejmě říct, že by bylo moudřejší, kdybych tam nechodil - (Zprava přichází Liza s náručí kvčtin. Jakmile ji Orlov spatří, rychle vstane) Orlov lízo - (586) Líza (zastaví se) Ano? (Orlov k ní přistoupí) Orlov (tiše) Nevěřím, že jste na všechno zapomněla! LIza Už jsem vám přece řekla, že jde patrně o mýlku; nikdy jsem v Paříži nebyla - (Chce jít)Dovolíte? Orlov (zastoupí jí cestu) A co naše seznámení ve Vrubeckého antikvariátě na bulváru Saint-Germain? Co naše společné čtení Zpěvů Maldororo-vých a Nadji? Nevzpomínáte? LIza Je mi líto, hrabě - (Líza obejde Orlova a odchází doleva. Orlov spěšně odejde za ni) Orlov (za scénou) Lízo! Lízo! PecharovA (volá za sečnou) Viléme! (Pechar skončil natírání a vylévá do trávy obsah své termosky) Pkciiar Vám to je přece jedno, jestli tam budete -nač ho tedy provokovat? Měl byste to pochopit sám a nekomplikoval zbytečně situaci -(Zleva vstoupí Pecharová s pletenou vestou v ruce) PecharovA (k Pecharovi) Tady jsi! Proč se neozveš, když tě volám? Pechar Stalo se něco? PecharovA Nesu ti vestu-, Peci i ar Na co vestu? PecharovA Takhle tě venku nenechám - Pechar Vždytje teplo- PecharovA To slunce klame, Viléme! Nezapomeň, že je už září: hřeje to, ale od země jde chlad! Jen vzpomeň loni: taky jsi dělal hrdinu, a jak jsi lo pak odskákal! Tu máš - (587) (Pecharová poklekne k Pecharovi a pomáhá mu obléct vestu. Tiše) Tak co? Pechab Řekl jsem jí lo ráno ve skleníku -Pechauová 1 o tom penzionu? Pechar Hm -Pechauová A ona? Pechab Nic - Pechauová To je dobré znamení! (Pecharová oblékla Pecharovi vestu a nyní se divá do jeho termosky. Mezitím se zprava vrátil Orlov a zasmušile usedl opět na lavičku vedle Titze) Přinesu ti čaj -Pecfiah Já nechci -Pechauová Vždyť tam už nic nemáš! (Pecharová odkvapi s termoskou río hotelu. Pauza) OivLov Myslím, že už brzo odjedu -Ráchel (vzhlédne od pletení) Vám se tu mezi námi nelíbí? Oulov Nikde nevydržím dlouho - mám už takovou povahu - Ráchel Bude tu bez vás smutno - (Pechar si sundá vestu, pečlivě ji složí a položí vedle sebe, načei se začne opět natíral. Pauza; pak v dálce zahouká vlak a všichni přítomní pohlédnou současně na hodinky. Krátce nato vyjde z hotelu Dlask, v jedné ruce nese láhev vína, v druhé dvě sklenky. Rozhlédne se, a když spatří Kubíka, přistoupí k jeho stolku) Dlask Můžu? Kubík (překvapeně vzhlédne) Samozřejmě - prosím -(Kubík nabídne Dlaskovi židli a pak se opět začte do svých novin. Dlask usedne a naleje do obou skleniček víno) Dlask To je vaše - Kubík (vzhlédne) Prosím? Dlask Že je to vaše - Kubík (rozpačitě) Moje? Ale to snad - (Dlask přisune s úsměvem sklenku před Kubíka; Kubík odloží noviny a vezme si sklenku; Dlask si s ním přilil-kává) Dlask Tak - víte na co! Kubík Na co? Dlask Tak vůbec! Kubík Děkuji - (Oba se napijí. Pauza. Potom vytáhne Dlask z kapsy balíček karet, zručné ho zamíchá a pak s nim luskne, usmívaje se vyzývavé na Kubíka) Promiňte, ale nehraji - Dlask Vážně ne? Kubík Bohužel - Dlask Škoda - (Dlask zklamané zastrčí karty opét do kapsy. Pauza) Už je vám dobře? Kubík Mně? Jak to? Dlask Prý vám nebylo dobře -Kubík Kdy? Dlask Včera, když byla ta oslava ředitelových narozenin. Zajímalo mě, proč lam nejste, a řekli mi, že vám prý není dobře - Kubík Ach tak - Dlask Aspoň na chvilku jste se tam ale mohl ukázal - (588) (589) Kubik Myslím, že to takhle bylo lepší -Dlask Já bych tam na vašem místě zrovna šel! (Pauza) Psal jste v noci? KubIk Ne - Dlask Ale měl jste rozsvíceno - Kubík Nemohl jsem usnout, tak jsem trochu četl - Dlask A proč jste teda nepsal, když jste nemoh usnout? Kubík Tak - nechtělo se mi -Dlask Neměl jste nápady? Kubík Asi ne- Dlask Koneckonců, proč byste je taky musel pořád mít, že jó? Psát - to přece, hergot, není jako kopat někde kanál! K tomu musí být inspirace, no ne? Kubík Hm - Dlask Jednou lo jde a podruhy ne, tomu se nedá poručit! Já jsem sice jen obyčcjnej člověk, vám samozřejmě nesahám ani po kotníky, ale tohle já zas moc dobře chápu! Vždyť jsem to sám laky zkoušel - Kubík Psát? Dlask Byly to jen takový volovinky - Kubík Třeba ne - Dlask Ba jo - (Z hotelu vyjde Milena v kostýmu servírky a s tácem s ovocnými šťávami. Nejdřív nabídne Kotrbovi) Milena Prosím -(Kotrba si vezme sklenku a dčkovné kývne na Milenu. Pak Milena nabídne Dlaskovi a Kubíkovi) Prosím, pánové - (Dlask jen zakroutí hlavou; Milena tedy sejde do zahrady a nabídne Ráchel, která si vezme sklenku) Ráchel Díky, Mileno - (Milena přejde k Titzovi a Orlovovi; Titz bere z tácu dvé sklenky) Titz (k Orlovovi) Tumáte -Orlov Nemám žízeň -Titz Ale potřebujete vitaminy- COrlov si tedy vezme; Milena nabízí Pecharovi; ten se však stále natírá a Mileny si ostentativné nevšímá. Rozpačitá pauza) Milena Nechceš se něčeho napít? (Pauza; Pechar nereaguje) Ty se mnou nemluvíš? Pechar Jdi pryč -Milena Co je s tebou? Pechar Povídám: jdi pryč! Milena Ty se na mě zlobíš? Pechar Neslyšelas? (Pauza) Milena To už nemůžu ani promluvit s hostem? Pechar Byli jste spolu přes hodinu sami ve skleníku a já moc dobře vím, co ti tam říkal! Chováš se jako courá - Milena Viléme! Pechar Že tě odtud odveze! Tsss! Že tě dá do hotelové školy! Tsss! Ze se kvůli tobě rozvede a že si pak spolu založíte vlastní penzion! Takové sprosté lži! Ten tak! Každý přece ví, že se bez své paničky ani neupšoukne! Moc bych za to nedal, že i k tomuhle svádění musel získat nejdřív její souhlas -a kdoví, jestli mu sama nevymýšlí, co ti má naku- (590) (591) kat, aby brzo dosáhl svého, a přitom se k ničemu nezavázal! Milena Vždyf já to všechno vím, Viléme! Ty jeho návrhy mi jdou jedním uchem tam a druhým ven -Peciiar Kdybys to nebrala vážně, ncposloucbala bys lo hodinu ve skleníku! Ale pamatuj si: ještě jednou - a je mezi námi konec! Milena Tak já ti něco povím: af je jaký chce, určitě se chová důstojněji než ty; ačkoli mě miluje a přitom dobře ví o našem vztahu, neřekl dosud o tobě jediné ošklivé slovo - Peciiah Pochopitelně! Já se mu totiž ohromně hodím! Počítá přece s tím, že až se tě nabaží, daleko snadněji se tě zbaví, když tu budu já! Jenomže já nejsem žádný koš na odpadky! A proto li říkám naposled: buď on, nebo já! Jasné? Milena (ostře) Tak dobře! (Milena energicky odejde se svým tácem do hotelu. Pechar je trochu v rozpacích, kroutí nechápavě hlavou, rozhlíží se po přítomných a hloupě se usmívá. Nikdo na to nereaguje, mimo Kotrbu, který také kroutí hlavou a hloupé se usmívá. Pauza) Titz (k Orlovovi) Jaká byla procházka? Orlov Nebyl jsem na procházce - Titz Cože? Vy jste nebyl na procházce? Orlov Ne - Trrz Takový den - nikde ani obláček - svěží větřík - a vy dřepíte doma! To prostě nechápu! Já byl už ráno u horního splavu podívat se, jestli nerostou klouzky, pak jsem trochu pomáhal zahradníkovi, asi hodinu jsem se slunil na střeše a od oběda prakticky doteď hrajú s kuchařem nohejbal! Jste sám proti sobě, že se tak houževnatě bráníte pohybu! A pak se divíte, že vám je pořád špatně! Co jste vlastně dělal dopoledne? Orlov Dnes dopoledne? Trrz No - Orlov Trochu jsem četl- Titz Kopie svých starých dopisů, ne? Orlov Hm - Titz Vždyf už to, člověče, musíte znát nazpamět! (Pauza; pak Ráchel přestane plést a vzhlédne k Orlovovi) Ráchel Byl jste někdy v Náměšti, Sergeji Iljiči? Orlov Kde, prosím? Ráchel V Náměšti na Moravě -Orlov Bohužel, nikdy -Ráchel Já jsem se tam narodila -Orlov Přímo v Náměšti? Ráchel Ano -Orlov To jsem nevěděl - Ráchel Můj otec tam byl nadlesním na panství hraběte Haukwitze, prožila jsem tam prakticky celé dětství - v jakési symbióze s lesem, divokou zvěří, rybníky - byla jsem takové vyžle, nejmladší z osmi dětí, a tak si to umíte představit: věčně se sourozenci mimo domov - myslím, že právě té době vděčím za svou samostatnost - Orlov Rané dětství má na formování povahy velký vliv - Ráchel To jste řekl moc hezky, Sergeji Iljiči! Ano: rané dětství má na formování povahy velký vliv! Ale stejně si někdy říkám: k čemu mi vlastně má samostatnost v životě byla, když jsem beztak nebyla nikdy skutečně šťastná - (592) (593) Orlov Proč myslíte, že jsle nebyla nikdy šťastná? Ráchel U mužů jsem sice úspěchy měla, ale nikdy ne u těch, o které jsem opravdu stála - (Ráchel se na chvíli zasni, pak si povzdechne a pusti se opĚl do pletení. Pauza) Dlask (ke Kubíkovi) Nevadí vám, že jsem si přišed? Rubik Ne - Dlask Třeba jste chtěl posedět sám -Kubík Nechtěl - Dlask Nejdřív jsem trochu váhal - říkal jsem si: není na lebe zvedavej, má svejch starostí dosl -pak jsem si ale řek: je to koneckonců host jako ty - tak co by sis nepřised! KubIk To je od vás milé -(Pauza; pak Reichel přestane plést a podívá sc uprené na Titze. Titz její pohled zachytla opětuje, načet - anit by se přestali na sebe dívat - odloží Ráchel pletení a Titz předá mechanicky Orlovovi svůj míč a oba pomalu vstanou a nespouštějíce ze sebe zrak, odejdou do hotelu. Pauza) Dlask Víle, já na nějaký taktiky nekoukám! Když je mi někdo sympatickej a je příležitost ho oslovit, tak do toho jdu a o niěem kolem nešpekulujú - Ki BlK To je jistě správné, i když na druhé straně - Dlask Co na druhé straně? Jaká je tady druhá strana? KunlK Chtěl jsem jen říct, že byste měl přece jen myslet taky trochu na sebe -Dlask Koukněte, doktore, já nejsem sice žádnej hrdina, jsem obyčejnej člověk jako každej druhej, ale nějaká sketa taky zase nejsem! A svý činy si vždycky dokážu obhájit! Vždycky! (Pauza; pak Orlov osloví Pěchava, který se už opět natírá) Orlov Můžu se vás na neco zeptal Klidně -Orlov Nemáte někdy strach? Pkchar Já? Z čeho? Orlov Tak vůbec - PEC h ar Prosím vás-to jsou nápady! (Pechar se přestane natírat, zavře a odloží krém, sundá st klobouk a začne se česat. Přitom si polohlasem zpwa svou píseň) Já křídla mít, letím o závod k varn (Opona padá) Konec prvního dějství (594) (595) druhé dějství Když se otevře opona, sedí na terase u levého stolku Kubik s Tilzem, na jejich stolku leží Titzúv míč a Kubíkový noviny; u pravého stolku sedí Kotrba. U stolku na zahradě sedí íiachcl a plete; na lavičce vpravo sedl Orlov a Dlask, oba dril skleničky s vínem a na zemi u jejich nohou stojí láhev. Lípivstřed scény sedí na dece - tak jako v prvním dějství -Pechara prohlíží se pozorně V zrcátku, občas přitom dělá různé grimasy. Delší pauza. Orlov Slyšíte? Pechar Co? Orlov Léto - Pechar (okamžik naslouchá) Včely, že? Orlov Včely, ptáci, lesy, řeky, lidé - přesně jako tam -Pechar Kde? (Orlov hledí chvilku zasněně před sebe, pak mu po tváři skane slza. Pauza) Titz (ke Kubíkovi) Ale na slunci jste, doufám, byl -KunfK Víte, že slunce nesnáším -Titz Takže vy jste nevyšel ani na střechu chvilku se slunit? Kubík Ne - Titz Pak se ovšem nemůžete divit, že vypadáte tak, jak vypadáte! Kubík Jak vypadám? Titz Jako mrtvola! Kubík Nepřeháníte? Titz Schválně si pak stoupneme vedle sebe před zrcadlo ve vestibulu - a přesvědčíte se sám! (Bere Kubíkový noviny) To jsou dnešní? Kubik Těžko - (Titz noviny odloží zpět na stolek. Dlask vytáhne z kapsy balíček karet, zručně ho zamíchá a pak s ním luskne, usmívaje se vyzývavě na Orlova) Orlov Promiňte, ale nehraji -Dlask Vážně ne? Orlov Bohužel -Dlask Škoda - (Dlask zklamaně zastrčí karty opět do kapsy) Titz (ke Kubíkovi) A co jinak? KubIk Jak-jinak? Titz Jak se cítíte psychicky? Nejslavnější to, počítám, nebude -Kubík Ujde to - Titz Ještě řekněte, že máte svůj veselý den! Kubík To netvrdím, ale rozhodně je mi lip než předevčírem - Titz No pokud je vám měřítkem váš předvčerejší stav - (Zleva přichází Liza s náručí květin. Jakmile ji Orlov spatří, rychle vstane) Orlov Lízo! Líza (zastaví se) Ano? Orlov (tiše) Prosím vás snažně, skončete už konečně tu komedii! Líza Nezlobte se, hrabě, ale nevím, o čem mluvíte : - (Chce jít) Dovolíte? Orlov (zastoupí jí cestu) A co naše dlouhé noční procházky po Latinské čtvrti, kdy jsem vám vyprávěl o své korespondenci s Lvem Trockým? Co vaše nedělní návštěvy v mé studentské mansardě na rue Jacob? Ani to vám nic neříká? (596) (597) LIza Neříká -(Líza obejde Orlova a odchází doprava. Orlov spěšně odejde za ní) Orlov (za scénou) Lízo! Lízo! (Pauza; polom Pechar, který se stále pitvoří do zrcátka, promluví ke Kubíkovi, anií by ovšem na něho pohlédl) Pechar Jestli si myslíte, doktore, že jste tím něčemu pomohl, tak jste na velkém omylu - RlihIk Mluvíte o té včerejší oslavě? Dopadla přece výborně - nikdo mi nedal najevo, že by snad má přítomnost - Pechar Ale doktore! Vy přece moc dobře víte, že nikdo vám nemohl nic říct, protože jste nás prostě postavil před hotovou věc, do schválně vyhrocené situace, v níž nám nezbylo než mlčet. Jenomže právě s tím jste kalkuloval! Kubík To není pravda - Pechar Jak to že ne? Zneužil jste naší slušnosti, ačkoli jste dobře věděl, jaké to může mít pro nás následky. Byl to z vaší strany morální teror! Kubík Ale to snad- (Z hotelu vyšla Pecharová s termoskou, tiše se přiblížila k Pecharovi a nyní nalévá čaj z termosky do jejího vička) Pechar Když je někdo mrzák, nemá proto ještě právo nutit zdravé lidi, aby se - ze soucitu s ním -taky zmrzačili! Zachoval jste se bezohledně! (Pecharová podá Pecharovi víčko s čajem; Pechar čaj vypije a víčko pak odhodí do trávy. Pecharová vezme odloženou vestu a opět do ni Pechara navléká. Zleva se vráti Orlov a zasmušile usedne na lavičku vedle Dlaska) Pecharová (tiše) Viléme - Pechar Co je? Pecharová Ta scéna byla zbytečná -Pechar Jaká scéna? Pecharová Vůbec nic k němu necítí a ty řeči ve skleníku vůbec nebere vážně. Křivdíš jí - Pechar Tak proč to poslouchá? Pecharová Ze slušnosti. Věř mi, Viléme: zbytečně si komplikuješ situaci. Měl by ses jí omluvit - Pechar Tsss- Pecharová Anebo jí aspoň naznač, že se už nezlobíš! (Pecharová oblékla Pecharovi vestu, zavře termosku, postaví ji na deku a ndkvapí do hotelu. Pauza) Orlov Myslím, že už brzo odjedu - Ráchel (vzhlédne od pletení) Je to opravdu nutné, Sergeji Iljiči? Orlov Jsem prostě přítelem změny - jako ten přelétavý pták - (Pechar si sundá veslu, pečlivě ji složí a odloží vedle sebe, načež se začne opět pitvořit do svého zrcátka. Pauza) Dlask (k Orlovovi) Stejská se vám, co? (Orlov lehce přikývne) Já moc na vzpomínky nejsem. Já koukám spíš dopředu než dozadu, víte. Minulost mě nezajímá. Taky si skoro nic nepamatuju. Jako ze svýho mládí nebo tak. Nikdy jsem se o to zkrátka nezajímal. Moc bych vám toho o sobě taky neřek. Mě spíš interesuje to, co je teď - Orlov Máte šťastnou povahu -(Pauza) Dlask Neotravujú vás? Orlov Dlask Ne - Víte, já se moc rád seznamuju s novejmalid- (598) (599) ma. Někdo na to moc není. Neřek byste, kolik lidí to vyloženě nesnáší. Proto se vždycky radši ptám -(Pauza) Taky rád poznáváte nový lidi? Orlov Celkem ano - Dlask Tak to jsme zřejmě podobný typy. To by-sme si, sakra, mohli rozumět. To víte, já jsem sice jen obyěejnej člověk, co se týče vzdělání vám nesahám ani po kotníky, ale zase je se mnou sranda. Máte rád srandu? Orlov Jak kdy - Dlask A taky mám instinkt. Na lidi, víte. Myslím, že se v lidech trochu vyznám. Zajímají mě totiž, aí to je kdokoliv. Proto se taky s nima rád seznamu-ju, jak jsem už říkal - (Z hotelu vyjde Milena s tacetu s ovocnými šťávami. Nejdřív nabídne Kotrbovi) Milena Prosím - (Kotrba si vezme sklenku a děkovné kývne na Milenu. Pak Milena nabídne Tilzovi a Kubíkovi; Titz bere z tácu dvě sklenky) Titz (ke Kubíkovi) Tumáte -KuulK Nemám žízeň -Titz Ale potřebujete vitaminy - (Kubík si tedy vezme; Milena sejde do zahrady a nabídne Ráchel, která si vezme sklenku) Ráchel Díky, Mileno - (Milena přejde k Dluskovi a Orlovovi) Milena Prosím, pánové - (Dlask jen zakroutí hlavou; Milena se tedy obrátí k Pe- charovi; ten se však prohlíží v zrcátku a nevšímá si jí; Milena okamžik váhá, pak zamíří zpět do hotelu) Pechar A co já? Milena (zarazí se) Promiňte, myslela jsem - (Milena se vrátí k Pecharovi a nabídne mu. Pechar ji v tom okamžiku strhne se smíchem k sobě na deku; tác odletí i se sklenkami do trávy) Máte rozum? Podívejte, co děláte -(Pechar přivine Milenu k sobě) Peciiar Tak co? Odjedem spolu? Milena A co vaše žena? Pechar To je snad moje starost, ne? Milena Musím si to rozmyslet - přišlo to tak náhle - mám tu své závazky -Pechar Prý vám udělal zase žárlivý výstup -Hm -Co říkal? Věděl všechno -Co všechno? Co jste mi říkal ve skleníku - o hotelové - o tom penzionu -Pechar Jak to mohl vědět? Milena Nevím. Ale moc ošklivě o vás mluvil - prý to jsou všechno lži - prý vám jde jen o to co nejrychleji dosáhnout svého - prý se se svou paní nikdy nerozejdete a i náš vztah máte prý od ní povolen - Peciiar Co jste mu na to řekla? Milena Že vy o něm tak ošklivě nemluvíte - Pechar Myslíte, že to bylo rozumné - přilévat oleje do ohně? Milena Víte, co mi na to odpověděl? Že prý chcete schválně jeho poměr se mnou udržet, abyste se mne potom snadněji zbavil - Milena Pechar Milena Pechar Milena škole (600) (601) Pechar To je zajímavé, jaké absurdní konsLrukce se dokážou zrodit v mysJi zachvácené žárlivostí! Co budete dělat? Milena Myslím, že to skončilo - Peckar Definitivně? Milena Už mám těch věčných výstupů dost -Pechar To chápu. Na druhé straně bychom ovšem měli chápat i jeho - žárlí, protože vás miluje -Milena A to vám nevadí? Pechar Vadí. Zároveň mi je ho ale líto, protože sám vím nejlíp, jak s člověkem dokáže láska k vám zamávat. Je to v podstatě nešťastný člověk - a už proto - chcete-li se s ním opravdu rozejít - měla byste to udělal aspoň nějak šetrné - zvolna - v klidu - pokud možno po dobrém -Milena Tak se mi zdá, že máte pro něho víc porozumění než pro mne -Pechar Vždyf je to i ve vašem zájmu! (Milena se odtáhne od Pechara, chvilku hledí zamyšlené do země, pak se tiše ozve) Milena Viléme -Ano? Vy vůbec nežárlíte? Ale laky! Snažím se jen víc ovládat -Jde vám to nějak podezřele dobře -To se vám jen zdá - (Milena ješté okamžik přemítá, pak náhle energicky vstane; Pechar se ji pokusí stáhnout zpět k, sobě; ona se mu však vytrhne) Co je s vámi? Stalo se něco? (Milena vzrušeně odběhne do hotelu. Pechar je trochu v rozpacích, kroutí nechápavě hlavou, rozhlíží se po pří- Pechar Milena Pechar Milena Pechar lomných a hloupě se usmívá. Nikdo na to nereaguje, mimo Kotrbu, který také kroutí hlavou a hloupě se usmívá. Pauza; pak v dálce zahouká vlak a všichni přítomní pohlédnou současně na hodinky) Titz (ke Kubíkovi) Proč nezkusíte psát třeba paměti? Kubík Paměti? Na co? Titz Aspoň byste se zabavil - (Pauza; Pechar se opět pitvoří do zrcátka) Anebo proč si nepíšete deník? Postřehy - nápady - imprese - Kubik Prosím vás - Titz Mít jen trochu víc času, hned se pustím do pamětí! Rok od roku se mi všechno lip vybavuje -(Pauza) Můžu vám říct pravdu, doktore? Kubík Samozřejmě - Titz Mám takový nedobrý pocit, jako byste už prostě rezignoval -Kubík Na co? Titz Na všechno: na zdraví - na životosprávu - na psaní - na vzhled - a zřejmě i na své postavení ve společnosti! Proč jste vlastně nejel v neděli na to posvícení? Kubík V mé situaci? Titz Právě ve vaší situaci jste tam měl jet! Promarnil jste příležitost, jaká se vám hned tak nena-skytne - Kubík Příležitost k čemu? Titz No přece dostat se trochu z té izolace - navázat kontakty s lidmi - vyložit různá nedorozumění! Věřte mi: v lakových případech není nad přímá osobní jednání! (602) (603) Kubík To vím - Titz Tak vidíte! Doufám, že přijdete aspoň na tu zítřejší oslavu ředitelových narozenin! (Zprava vstoupí Kunc. Nikdo na jeho přítomnost nereaguje, jediný Kotrba mu hned živě kyne a usmívá se na nčj. Kunc se na Kotrbu také usmívá, jde přímo k němu, nahne se k němu a dlouze mu něco šeptá. Kotrba je tím velice pobaven, co chvíli vyprskne smíchem. Když konečně Kunc skonči, oba se jeilé chvíli smčji, pak se navzájem přátelsky plácnou a Kunc opět odkvapí doprava. Pauza; pak Ráchel přestane plést a vzhlédne k Orlovovi) Ráchel Sergeji Iljiči - Orlov Ano? Ráchel Měl byste se někdy podívat do Náměště -Orlov Rád - Ráchel Je to kouzelný kout! Můj otec tam byl učitelem na měšfance - takový typický venkovský vzdělanec, knihomil a písmák - byla jsem jediná-ček, rodiče mě měli poměrně pozdě, a tak si umíte asi představit, jak se všechno pořád jen točilo kolem mne! Kdepak běhat po návsi jako ostatní děcka - to jsem vůbec nepoznala! Možná právě v té tehdejší nepřirozené izolaci tkví kořeny mé plachosti, na kterou jsem v životě tak doplatila -Orlov Jak jste na ni doplatila? Ráchel Nikdy jsem vlastně v sobě nepřekonala ostych vyslovit nahlas ty nejdůležitější věci -a snad právě proto se celý život přímo osudově míjím s těmi, s nimiž bych chtěla spojit svou životní pouí - (Ráchel se na chvíli zasni, pak si povzdechne a pustí se opět do pletení. Pauza) (604) Dlask (k Orlovovi) Mohli bysme se vídat častějc, co říkáte? Orlov Hm - Dlask To víte, taková věc chvíli trvá, než se dva lidi spřáhnou! To se nedá zlomit přes koleno, to je prostě, jak se říká, věc vývoje! Nemám pravdu? Orlov Určitě - Dlask Ale my dva bysme se mohli doplňoval, co vy na to? Orlov Snad - Dlask Jste poměrně osamelej -Orlov No tak - Dlask No a já, když to tak vemu kolem a kolem, vlastně taky moc skutečnejch přátel nemám. Známý to jo, těch mám dost, hodně se totiž s lidma seznamuju, to jsem vám přece už říkal - ale jinak, když to tak vemu kolem a kolem - starý jsme asi tak stejně, co? Orlov Asi - Dlask No tak vidíte! (Pauza; pak Ráchel přestane plést a podívá se upřeně na Dlaska. Dlask její pohled zachytí a opětuje, načež - aniž by se přestali na sebe dívat - odloží Ráchel pletení a Dlask předá mechanicky Orlovovi svou sklenku a oba pomalu vstanou a nespouštějíce ze sebe zrak, odejdou do hotelu. Pauza) Titz (ke Kubíkovi) Kdepak, milý doktore, život je krátký, a co si v něm člověk nevybojuje, to nemá! (Titz vezme ze stolku svůj míč) Nepůjdeme si zahrát? Kubík Promiňte, ale nehraji - Titz Vážně ne? Kubík Bohužel - (605) Titz Škoda - (Titz položí míč opét na stolek. Pauza) Ori,ov Slyšíte? PlXlIAR Co? Orlov Léto -Pechar (okamžik naslouchá)\'te\y,že? Orlov Včely, ptáci, lesy, řeky, lidé - přesně jako tam -Peciiar Kde? Orlov (tiše) Ve Voroneži - (Orlov hledí chvilku zasněně pred sebe, pak mu po tváři skane slza. Pechar udělá do svého zrcátka opičí grimasu. Opona padá) Konec druhého dějství treti dějství Když se otevře opona, sedí na terase u levého stolku Orlov s Tilzern, na jejich stolku leží Titzův míč; u pravého stolku sedl Kotrba. U stolku na zahradě sedí Ráchel a plete; na lavičce vpravo sedí Kubík a Dlask, oba drží skleničky s vínem a na zemi u jejich nohou stoji láhev. Uprostřed scény sedí - tak jako V předchozích dějstvích - Pechar, holi se elektrickým strojkem, od něhož vede dlouhý, několikrát nastavovaný kabel do hotelu, a přitom si polohlasem zpívá svou píseň. Pechar (zpívá) Krásné je žít jen břehu tvému blíž, krásné je snít tam, kde ty ráno sníš -Já křídla mít -(Pecharův zpěv přejde v tiché broukání melodie, které bude podbarvovat další dialog) Dlask (ke Kubíkovi) Vy jste asi neměl lehkej život, co? KuuíK Jak se to vezme - Dlask Neměl, jen si to přiznejte! Však já taky ne! Přitom jsme ho ale oba - na to, jak byl zavšivenej - nesli celkem důstojně. Nemám pravdu? Kubík Pokud jde o mne, snažil jsem se -(Pechar si přestane broukat) Dlask Jo, snažili jsme se, to je to správný slovo! Snažili jsme se přiměřeně ke svýmu postavení! Člověk vždycky někde U-oehu uklouzne, to je koneckonců lidský, ale důležitý je podívat se na to tak nějak v globále. No a z tohodle hlediska jsme v jádře obstáli, takže se nemáme za co hanbit (606) (607) a mužem se klidně podívat jeden druhýmu do očí. Co říkáte? RunlK Snad ano- Dlask No a když jsme to v životě dotáhli až sem -tak říkajíc do cílový rovinky - to by v tom byl čert, abysme to už nedorazili! Zvlášt když na to budem dva! No ne? Kubík Hm - (Ráchel přestane plést a vzhlédne k Orlovovi) Ráchel Až navštívíte v Náměšti zámek, vzpomeňte si na mě - Orlov Vy jste žila v Náměšti na zámku? Ráchel V mém dětství jsme se zdržovali převážně lam, jen na léto jsme jezdívali do Silzbergu, je to skoro na italských hranicích, býval lo majetek rakouské větve Haukwitzú, ale strýc tam nikdy nejezdil - ted lo patří, myslím, nějakému levicovému herci - Orlov Nevěděl jsem, že máte modrou krev -Ráchel Proč myslíte, že jsem se nikdy nevdala? Orlov Třeba se ještě vdáte-Ráchel Jediný šlechtic na světě, Sergeji Iljiči, s nímž toužím žít - (Ráchel se na chvíli zasní, pak si povzdechne a pustí se opět do pletení. Pechar, který se stále holí, promluví ke Kubíkovi, aniž by ovšem na něho pohlédl) Pechar Tím posvícením jste se, doktore, definitivně odepsal - Pecharová (volá za scénou) Viléme! Pechar Odsoudili to dokonce i ti, kteří se za vás do poslední chvíle bili - Pecharová (volá za scénou) Viléme! Pechar Zřejmě jste pochopil, že jste svou neblahou roli dohrál, a tak děláte už jen zoufalé a křečovité schválnosti, a přitom si zřejmě myslíte, že jste nějaký hrdina nebo mučedník. Naštěstí si už dlouho vyskakovat nebudete - Pecharová (volá za scénou) Viléme! Pechar Oni vám totiž brzo utnou tipec! (Zprava přichází Pecharová s teploměrem v ruce) Pecharová (k Pecharovi) Tady jsi! Proč se neozveš, když tě volám? Pechar Stalo se něco? Pecharová Musím ti změřit teplotu - Pechar Není třeba - Pecharová Už dost dlouho si tady zahráváš se svým zdravím! Když nemáš rozum ty, musím ho mít já - (Pecharová poklekne k Pecharovi a strčí mu do podpaží teploměr. Tiše) Viléme - Pechar Co je? Pecharová Ona má dojem, že ti na ní nezáleží -Pechar Myslíš? Pecharová Vím to -Pechar A co mám dělat? Pecharová Nemohl bys například trochu víc žárlit na toho jejího? Vadí jí, že ti ten jejich poměr vůbec nevadí - (Pecharová bere Pecharovi z podpaží teploměr a dívá se na něj) No vidíš: třicet šest šest! (Sklepává ' teploměr) Přinesu ti aspirin - Pechar Já nechci - Pecharová Uvidíš, jak ti přijde k duhu! (Pecharová odkvapí s teploměrem do hotelu) Titz (k Orlovovi) Odpoledne chci zajít k hornímu splavu podívat se, jestli nerostou klouzky. Půjdete se mnou? (608) (609) Orlov Asi ne - Titz Vy máte na odpoledne nějaký program? Orlov Chtěl bych si trochu číst -Titz Staré dopisy, ne? Orlov Hm - Titz To jsem si mohl myslet! To pro vás už opravdu neexistuje nic jiného než minulost? Teskníte, vzpomínáte, vzdycháte, marníte čas - a přitom se vám nabízí tolik zajímavých možností, jak ho účelně naplnit! Stačí přece, když si člověk připraví pro každý den určitý konkrétní program a podle něho pak prostě jede! Já to stejně nechápu: když už se nedokážete přinutit k nějaké kloudné práci nebo pohybu, kdybyste si aspoň občas užil trochu zábavy! Dáte si vůbec někdy sklenku vína? Zapálíte si s rozkoší doutník? Zazpíváte si nějakou píseň? Dokážete še vůbec ještě k něčemu upnout? Žijete vy vůbec? Orlov Na té včerejší oslavě jsem přece zpíval - Titz Jo, ale hned jste se z toho rozplakal! (7j hotelu vyjde Milena s tácem s ovocnými slávami. Nejdřív nabídne Kotrbovi) Milena Prosím - (Kotrba si vezme sklenku a děkovně kývne na Milenu. Milena nabídne Titzovi a Orlovovi; Titz bere z tácu dvě sklenky, jednu podává Orlovovi) Titz Mouchy snězte si mě - to je vaše krédo! Krédo mrtvoly! Jestli vám opravdu už na životě nezáleží, pak vážně nechápu, co tu ještě děláte -(Milena sešla do zahrady a nabídla Ráchel, která si vzala sklenku) Ráchel Díky, Mileno - (610) (Milena se obrátí tázavě k Dlaskovi; ten však jen zakroutí hlavou; Milena tedy nabídne mlčky Pecharovi; Pechar si vezme sklenku) Pechar Děkuji -(Milena chce odejít) Mileno - Milena (zastaví se) Co je? Pechar Zlobíš se moc? Milena Už mě ty věčné scény unavují - Pechar Znáš mě přece - vždycky takhle vybuchnu pro hloupost a pak mě to týden mrzí -(Pauza) Já přece chápu, že ho nemůžeš ignorovat - tím spíš, že tě zřejmě miluje - (Pauza) Je to koneckonců nešťastný člověk, a už proto je správné, abys ty jeho hoteliérské návrhy odmítala pokud možno co nejšetrněji - (Pauza) Kdo jiný, hergot, by tomu všemu měl rozumět než já, který vím přece nejlíp, jak dokáže láska k tobě s člověkem zamávat! (Pauza) Ostatně i kdyby to všechno nakonec myslel vážně - tu hotelovou školu a tak - kdoví jestli by nestálo za to toho využít! Jemu bys udělala radost a sobě bys pomohla - a na našem vztahu by to přece t nemuselo nic změnit. Říká se přece: hloupý, kdo dává, a ještě hloupější, kdo nebere! Dlask (ke Kubíkovi) Co děláte v neděli? Kubik Proč? Dlask Pojedem totiž spolu na posvícení -KubIk Na posvícení? Jak to? Orlov Asi ne - Titz Vy máte na odpoledne nějaký program? Orlov Chtěl bych si trochu číst -Titz Staré dopisy, ne? Orlov Hm - Titz To jsem si mohl myslet! To pro vás už opravdu neexistuje nic jiného než minulost? Teskníte, vzpomínáte, vzdycháte, marníte čas - a pritom se vám nabízí tolik zajímavých možností, jak ho účelně naplnit! Stačí přece, když si člověk připraví pro každý den určitý konkrétní program a podle něho pak prostě jede! Já to stejně nechápu: když už se nedokážete přinutit k nějaké kloudné práci nebo pohybu, kdybyste si aspoň občas užil trochu zábavy! Dáte si vůbec někdy sklenku vína? Zapálíte si s rozkoší doutník? Zazpíváte si nějakou píseň? Dokážete se vůbec ještě k něčemu upnout? Žijete vy vůbec? Orlov Na té včerejší oslavě jsem přece zpíval - Titz Jo, ale hned jste se z toho rozplakal! (Z hotclu.vyjdc Milena s tácem s ovocnými slávami. Nejdřív nabídne Kotrbovi) Milena Prosím -(Kotrba si vezme sklenku a děkovně kývne na Milenu. Milena nabídne Titzovi a Orlovovi; Titz bere z tácu dvě sklenky, jednu podává Orlovovi) Titz Mouchy snězte si mě - to je vaše krédo! Krédo mrtvoly! Jestli vám opravdu už na životě nezáleží, pak vážně nechápu, co tu ještě děláte -(Milena sešla do zahrady a nabídla Ráchel, která si vzala sklenku) Ráchel Díky, Mileno - (610) (Milena se obrátí tázavě k Dlaskovi; ten však jen zakroutí hlavou; Milena tedy nabídne mlčky Pecharovi; Pechar si vezme sklenku) Pechar Děkuji -(Milena chce odejít) Mileno - Milena (zastaví se) Co je? Pechar Zlobíš se moc? Milena Už mě ly věčné scény unavují - Pechar Znáš mě přece - vždycky takhle vybuchnu pro hloupost a pak mě to týden mrzí -(Pauza) Já přece chápu, že ho nemůžeš ignorovat - tím spíš, že tě zřejmě miluje - (Pauza) Je to koneckonců nešťastný člověk, a už proto je správné, abys ty jeho hoteliérské návrhy odmítala pokud možno co nejšetrněji - (Pauza) Kdo jiný, hergot, by tomu všemu měl rozumět než já, který vím přece nejlíp, jak dokáže láska k tobě s člověkem zamávat! (Pauza) Ostatné i kdyby to všechno nakonec myslel vážně - tu hotelovou školu a tak - kdoví jestli by nestálo za to toho využít! Jemu bys udělala radost a sobě bys pomohla - a na našem vztahu by to přece nemuselo nic změnil. Říká se přece: hloupý, kdo dává, a ještě hloupější, kdo nebere! Dlask (ke Kubíkovi) Co děláte v neděli? Kubík Proč? Dlask Pojedem totiž spolu na posvícení -KubIk Na posvícení? Jak to? (611) Dlask Bráchův kamarád má hospodu necelejch padesát kiláků odtud a v neděli tam má posvícení - Milkna Tak se mi zdá, že jsem pěkná husa -Pechar Proč? Milena Protože jsem věřila těm tvým žárlivým scénám. Ted vidím, že to všechno byla jen pustá přetvářka -Peciiah To není pravda -Milena Jste všichni stejní! (Milena odběhne se svým tácem do hotelu. Pechar je trochu v rozpacích, kroutí nechápavé hlavou, rozhlíží se po přítomných a hloupě se usmívá. Nikdo na to nereaguje mimo Kotrbu, který také kroutí hlavou a hloupě se usmívá. Z hotelu přichází Liza s náruči květin. Jakmile ji Orlov spatří, rychle vstane a přistoupí k ní) Orlov (k Lize) Copak všechna ta něžná, křehká a nevinná slova, která jsem vám Šeptával do ucha před módním salonem na Champs-Elysées, kde jste pracovala a jehož pompčznost tak ostfe kontrastovala s proletárskym prostředím pavlačového domu, kde jste s matkou a svými bratry žila, nebyla nikdy vyřčena? Copak jsme skutečně nikdy nebyli mladí? Líza Co jste v mládí dělal, hrabě, to já nevím. Vím jen, že já u toho nebyla. Dovolíte? (Líza se vyhne Orlovovi, sejde do zahrady a zamíří doleva. Orlov ji však předběhne a zastoupí ji cestu) Orlov Jestli jste u toho všeho nebyla vy, pak to vůbec nebylo! Uvědomujete si, co mi chcete vzít? A přitom by stačilo jediné slovo a já budu vědět, že jsem žil - že žiju - že jsem to já - Lízo, má (612) totožnost je ve vašich rukách! Zachraňte mě! LIza Promiňte, hrabě, ale nemůžu přece zachraňovat vaši totožnost tím, že popřu svou! A prosím vás, abyste se mnou laskavě už nikdy o těchto věcech nemluvil - (Líza obejde Orlova a odejde doleva. Orlov odběhne zoufale za ní) Orlov (za scénou) Lízo! Lízo! (Krátká pauza) KubIk (k Dlaskovi) Promiňte, ale ten kamarád vašeho pana bratra - Dlask Co je s ním? Kubík On vás na to posvícení pozval? Dlask Panebože! Vždyť to je bráchův kamarád! (Zprava rychle vstoupí Liza s květinami sledována Orlovém a míří k hotelu) Orlov Lízo! (Oba zajdou do hotelu. Krátká pauza) Kubík (k Dlaskovi) No dobrá - ale pokud jde o mě - Dlask Co pokud jde o vás? Vy prostě pojedete se mnou! Kubík To přece nejde- Dlask Proč by to nešlo? Víte, co to je za událost -takový venkovský posvícení? Víte, co tam bude novejch lidí? A to bysme si měli - my dva! - nechat ujít? Vy jste se zbláznil - (Zleva vstoupí Líza s květinami sledována Orlovém a míří doprava) Orlov Lízo! (Oba zajdou doprava. Krátká pauza) Kubík (k Dlaskovi) Já bych jel rád, ale pochopte,že -Dlask Vždyť tam, člověče, bude možná i brácha! (613) Kubík Já vím - Dlask No a vy nechcete poznat bráchu? To snad nemyslíte vážně! Už mám zjištěný spojení -(Zleva ty&ite vstoupí Liza s květinami sledována Orlovém a míří do hotelu) Orlov Lízo! (Oba zajdou do hotelu. Krátká pauza) KubIk (k Dlaskovi) Nesmíte se zlobit - ale já myslím - vzhledem k mé situaci - Dlask Co se týká vaší situace, k tomu jsem vám snad už řekl svý, ne? Kubik Ale tady přece nejde jen o vás! Já vím, že vy se nebojíte - ale je tu ještě pan bratr - ten jebo přítel hostinský - řada dalších lidí - a ty všechny přece nemůžete postavit před hotovou věc! Copak to nechápete? (Zprava přichází Orlov, pomalu projde scénou, vystoupí na terasu a těice dosedne na své místo vedle Titze) Dlask (tlie) Tohle jste neměl říkal - Rubik Proč? Dlask Urazil jste bráchu! (Pechar se opět holí. Krátká pauza; pak v dálce zahouká vlak a všichni přítomni pohlédnou současně na hodinky. Krátce nato vyjdou z hotelu Drašar a za nim Kraus. Oba se zastaví na terase. Všichni přítomni ihned vstanou) Peciiar Dobrý den, pane řediteli- Titz Nazdar, Pepíku -(DraŠarna Titzovufamiliérnost nereaguje. Lehce naznačí rukou, že se přítomni mohou posadit; když usednou, začne hledat něco po kapsách, až konečně vytáhne malý usmolený papírek. Nahlédne do něho, načež se obrátí k přítomným) Drašar Jsme rádi, že jste na zahradě - (Nahlédnedo papírku) Hotelový řád platí pro každého - (Nahlédne do papírku) Zabezpečili jsme na ráno víc čaje -(Nahlédne do papírku) Jak si kdo ustele, tak si lehne - (Nahlédnedopapírku)My lady nikoho nediskriminujeme - (Nahlédne do papírku) Na záchodě už svítí světlo - (Nahlédne do papírku) Záleží na každém z nás - (Drašar chce pokračovat, prohlíží si svůj papírek z obou stran, zjistí však, že na něm už nic nemá, strčí ho do kapsy. Následuje poněkud chtěný potlesk. Pak Drašar naznačí rukou, že hodlá pokračoval spatra; všichni ztichnou; Drašar chvilku intenzivně přemýšlí) Nějak bylo, nějak bude - (Projevy uznalého souhlasu; pauza; Drašar přemýšlí) Všechno chce svý - (Projevy uznalého souhlasu; pauza; Drašar přemýšlí) Život jde dál - (Projevy uznalého souhlasu; pauza; Drašar přemýšlí, nic ho však už nenapadá, tak začne obcházet všechny pťí-lomné a potřásat jim rukama) Titz Bylo to prima, Pepíku! (Drašar na Titzovu poznámku nereaguje a naopak jedinému Titzovi nepodá ruku a ostentativně ho přehlédne. Zastaví se však, k tichému překvapeni přítomných, u Kubíka) TJrašar Ty seš spisovatel? Rubik Ano, pane řediteli-(Drašar chvilku pokyvuje hlavou) Drasar Literatura je důležitá - (Drašar ještě chvilku přemítá, pak náhle plácne přátelsky Kubíka po zadku, načež se otočí k Ráchel, dá jí hlavou (614) (615) pokyn, aby ho nasledovala, pokyne přítomným a rychle odejde do hotelu, následován Ráchel. Všeobecné uvolněni. Kraus nahlédne do hotelu, aby zjistil, zda je Drašar už z dohledu, načež se obrátí s úsměvem na Kubíka) Kraus To je šašek, co? KubIk Není špatný - Kraus Prosím tě! Když si pomyslím, že jsem se jako ředitel možná choval jako on, je mi z toho nanic! To ti je, člověče, děsný zrcadlo - když to najednou vidíš takhle odzdola! Řeknu ti, Josef, už nikdy bych do toho nešel - Titz (ke Krausovi) Pepíku- Kraus (chladněpohlédne na Titze) Přejete si? Titz Já jenom - jestli nevíš- (Kraus jen mávne rukou a obrátí se ke všem přítomným) Kraus S tou zítřejší oslavou to je, myslím, šťastný nápad. Především proto, že nám to umožní konečně trochu lip se navzájem, poznat a snad se i trochu sblížit. Vždyť to je přece ostuda: žijeme tu tak dlouho pod jednou střechou - jíme táž jídla - procházíme se po týchž místech - a přitom se navzájem k sobě chováme málem jako cizinci! Není už na čase prolomit ty bariéry, které mezi námi existují? Odhodit škrabošky konvencí? Trochu se jeden druhému lidsky otevřít? (Kraus se zamyslí, chvíli hledí zasněně před sebe, pak se plaše usměje na Kubika a tychle odejde do hotelu. Krátká pauza; pak Orlov osloví Pechara, který se už opět začal holit) Orlov Můžu se vás na něco zeptat? Pechar Klidně - Orlov Nemáte někdy strach? (616) Pechar Já? Z čeho? Orlov Tak vůbec - Pechar Jako ze smrti, jo? Orlov Spíš ze života - Pechar Prosím vás - to jsou nápady! (Pechar se přestane holit, odloží strojek, sundá si klobouk a začne se česal. Přitom si polohlasem zpívá svou píseň) Já křídla mít, byl bych jak vítr sám, já křídla mít, letím o závod k vám - (Opona padá) Konec třetího dějství (617) ČTVRTÉ DÉJSTVl Když se otevře opona, sedí tentokrát na terase u levého stolku Kotrba a u pravého Orlov a Dlask, kteří maji před sebou láhev vlna a dvě skleničky. U stolku na zahradě, na místě, kde dříve seděla Ráchel, sedl Kubik; na lavičce vpravo sedí Ráchel, kabelku má vedle sebe a plete. Uprostřed scény sedí na dece - tak jako v předchozích dějstvích -Pechar, zaujaté si natírá tělo opalovacím krémem a přitom si polohlasem zpívá svou píseň. Pechar (zpívá) Krásné je žít jen břehu tvému blíž, krásné je snít tam, kde ty ráno sníš -Já křídla mít -(Pecharův zpěv přejde v tiché broukáni melodie, které se v průběhu dalšího dialogu ztišuje, až posléze vymizí) Ráchel (k Orlovovi) Je kolem Voroneže hodnč le sů? Orlov Nezlobte se, ale to skutečné nevím -Ráchel Říkal jste přece, že lo je vaše rodiště -Orlov Voronež? Ne - (Pauza) Dlask (k Orlovovi) Neotravujú vás? Orlov Já se rád seznamuju s novejma lidma - Dlask Tak to jsme zřejmě podobný typy - (Z hotelu vyjde Líza s náručí květin. Když spatří Orlova, zarazí se, je okamžik v rozpacích, pak se plaše ozve) Liza Nechtěl jste se mě na něco zeptal? Orlov Já?Ne- LIza Tak promiňte - myslela jsem - promiňte -(Liza rychle odejde doprava. Krátce nato se zprava při- kulí na scénu míč; za ním přichází Titz. Sebere míč, rozhlédne se po přítomných, až spatří Kubíka) Titz Kde jste byl celé odpoledne? Kur f k Trochu jsem si zdřímnul - Titz Odpoledne? To je ale nerozum - (Titz se usadí u stolku vedle Kubika, míč položí na stolek. Pechar, stále se natíraje, promluví k Titzovi, aniž by ovšem na něho pohlédl) Pechar Poslyšte, Titzi - Titz Ano? Pechar Třeba si myslíte, že nám do toho nic není -když ono se to ale týká tak trochu nás všech! Měl byste to pochopit sám a nekomplikovat zbytečně situaci - (Pechar skončí své natíráni, vezme si zrcátko a začne se v něm prohlížet, přitom dělá různé grimasy) KurIk (k Titzovi) Jak jste ráno dopadl? (Titz jen mávne rukou) Zase nic? (Titz zakroutí hlavou) To mále z toho, že nejíte žádné kompoty - (Pauza; pak v dálce zahouká vlak a všichni přítomní pohlédnou současně na hodinky) Ráchel (k Orlovovi) Ale narodil jste se v Rusku -Orlov V Rusku? Proč zrovna v Rusku? Ráchel Jste přece Rus -Órlov Těžko říct - (Pauza) Dlask (k Orlovovi) Vy jste asi neměl lehkej život, co? Orlov Jak se to vezme - Dlask Neměl, jen si lo přiznejte! Však já taky ne! (618) (619) Ohlov Přitom jsme ho ale oba - na to, jak byl zavšivenej - nesli celkem důstojně. Nemám pravdu? Dlask Pokud jde o mě, snažil jsem se - (Zleva vstoupl Líza s náručí květin. Když spatři Orlova, zarazí se, je okamžik v rozpacích, pak se plaše ozve) LIza Netýkalo se to náhodou Paříže - ta vaše otázka? Orlov Paříže? Líza Možná jste chtěl vědět, jestli jsme se tam -před lety - Orlov To bude patrně mýlka. Pokud si vzpomínám, nikdy jsem v Paříži nebyl - Líza Tak promiňte - myslela jsem - promiňte -(Líza rychle odejde do hotelu. Krátká pauza) Titz (ke Kubíkovi) Takový den - nikde ani obláček - svěží větřík - a vy dřepíte doma! (Pechar, stále se prohlížeje v zrcátku, promluví k Titzovi, aniž by ovšem na něho pohlédl) Pechar Jestli si myslíte, že jste tím něčemu pomohl, tak jste na velkém omylu. Byl to z vaší strany morální teror! Titz Ale to snad - (Pechar odloží zrcátko, vezme si svůj holicí strojek a začne se holit) Kubík (k Titzovi) A co jinak? Titz Jak-jinak? Kubík Jak se cítíte psychicky? Nejslavnější to, počítám, nebude - Titz Ujde to - (Pauza; pak v dálce zahouká vlak a všichni přítomní pohlédnou současně na hodinky) Ráchel (k Orlovovi) Promiňte, ale - (620) Orlov Copak? Ráchel Mohu se zeptat, kde jste se tedy vlastně narodil? Orlov Co já vím - Ráchel No přece jste se musel zajímat o svůj původ - Orlov Proč bych musel? Ráchel Takže vlastně vůbec není jisté, že jste hrabě! (Pauza) Kubík (k Titzovi) Proč jste vlastně nejel v neděli na to posvícení? Titz V mé situaci? Kubík Právě ve vaší situaci jste tam měl jel! Promarnil jste příležitost, jaká se vám hned tak nena-skytne -(Pauza) Orlov (k Dlaskovi) Stejská se vám, co? (Dlask lehce přikývne) Já moc na vzpomínky nejsem. Já koukám spíš dopředu než dozadu, víte. Taky si skoro nic nepa- matuju -Dlask Máte šťastnou povahu - (Pauza) Kubík (k Titzovi) Můžu vám říct pravdu, Titzi? Titz Samozřejmě - Kubík Mám takový nedobrý pocit, jako byste už prostě rezignoval -Titz Na co? Kubík Na všechno - (Pauza) Ohlov (k Dlaskovi) Člověk vždycky někde trochu 1 (621) uklouzne, to je koneckonců lidský - ale v jádře jsme oba obstáli, takže se nemáme za co hanbit - Dlask A mužem se podívat klidně jeden druhýmu do očí - Orlov No a když jsme to dotáhli až sem - tak říkajíc do cílový rovinky - to by v lom byl čert, abysme to už nedorazili! Zvlášť když na to budem dva! No ne? Dlask Hm -(Pauza) RľbIk (k Titzovi) Doufám, že přijdete aspoň na tu zítřejší oslavu ředitelových narozenin! (Zprava vejde rychle Líza s náruči květin a ihned se obrá ti vzrušeně na Orlova) LIza A co Vrubeckého antikvariát? Co čtení Zpěvů Maldororových? Co vaše studentská mansarda na rue Jacob? Orlov Nevím, o čem mluvíte -LIza (zoufale zvolá) Sergeji! (Dlask vzrušeně vstane a přiskočí k Líze) Dlask Lízo! Tak přece jste to vy! Vzpomínáte na naše mládí v Paříži? Líza Nezlobte se, pane Dlasku, ale nikdy jsem v Paříži nebyla. Dovolíte? (Líza obejde Dlaska a odchází doleva. Dlask spěšně odejde za ní) Dlask (za scénou) Lízo! Lízo! (Pauza; pak v dálce zahouká vlak a všichni přítomní pohlédnou současně na hodinky. Krátce nato vyjde z hotelu Milena s tácem s ovocnými šťávami. Nejdřív nabídne Kolrbovi) I Milena Prosím - (Kotrba si vezme sklenku a děkovné kývne na Milenu. Milena se obrátí tázavě k Orlovovi; ten však jen zakroutí hlavou; Milena tedy sejde do zahrady a nabídne Ráchel, která si vezme sklenku) Ráchel Díky, Mileno - (Milena přejde k Titzovi a Kubíkovi; Kubik bere z tácu dvě sklenky) KubIk (k Titzovi) Tumáte -Titz Nemám žízeň -KlíbIk Ale potřebujete vitaminy - (Titz si tedy vezme; Milena nabídne Pecharovi; ten se však ostentativně odvrátí a holí se dál. Rozpačitá pauza) Milena Co je s vámi? Pechab Jděte pryč! Mu jEna Vy se na mě zlobíte? Pechak Neslyšela jste? (Pauza) Milena Sám jste mě přece nabádal, abych nepřilé-vala oleje do ohně a ukončila ten poměr pokud možno šetrně - (Pechar odloží holicí strojek a vzhlédne k Milené) Pechar Tím jsem ale nemyslel, že to máte hrát na dvě strany! Chováte se jako courá! Milena Viléme! Pechar Myslíte, že nevím, jak si to představujete? Že vás odtud vytáhnu - budu vás vydržovat na hotelové škole - pak že budete ždímal peníze z našeho penzionu, a on se přitom bude s vámi pelešit! To by se mu hodilo: mít vás pěkně zajištěnou skrze mne a sám se nemuset k ničemu zavazoval. A vy byste na to přistoupila! (622) (623) Milena Jak to můžete říct? Pechar Jinak byste ty jeho plány tak klidně neposlouchala - Milena Vždyf mi to jde jedním uchem tam a druhým ven - Peciiar Mé návrhy jsou poctivé a poctivost chci i od vás! Radím vám, abyste si to rozmyslela dřív, než bude pozdě. Buď on, nebo já! Jasné? Milena (ostře) Tak dobře! (Milena energicky odejde se svým tácem do hotelu. Pechar je trochu v rozpacích, kroutí nechápavě hlavou, rozhlíží se po přítomných a hloupě se usmívá. Nikdo na to nereaguje mimo Kotrbu, který také kroutí hlavou a hloupě se usmívá. Mezitím se z hotelu vrátil Dlask a zasmušile usedl opět na své místo. Orlov však mezitím vstal, vytáhl z kapsy balíček karet a sešel ke stolku, kde sedí Kubík s Tit-zem. Nyní luskne kartami a vyzývavě se usměje na Titze) Titz Promiňte, ale nehraji- Orlov Skoda -(Orlov pokrčí zklamaně rameny, karty opět zastrčia usedne vedle Titze na volnou židličku. Zleva vstoupí Kunc. Nikdo na jeho přítomnost nereaguje, jediný Kotrba mu hned živě kyne a usmívá se na něj. Kunc se na Kotrbu také usmívá, jde přímo k němu, nahne se k němu a dlouze mu něco šeptá. Kotrba je tím velice pobaven, co chvíli vyprskne smíchem. Když konečně Kunc skončí, oba se ještě chvíli smějí, pak se navzájem přátelsky plácnou a Kunc opět odkvapí doleva. Kubík vstane, vezme ze stolku míč, zadribluje s nim uprostřed scény, načež se obrátí na terasu k Dlaskovi) Kubík Nepůjdete si zahrát? Dlask Promiňte, ale nehraji - (Kubik vystoupí na terasu, přisedne k Dlaskovi a položí míč na jeho stolek) Kubik Jste sám proti sobě, že se tak houževnatě bráníte pohybu! Orlov (k Titzovi) Prý vám nebylo dobře -Titz Kdy? Orlov Včera, když byla ta oslava ředitelových narozenin - Kubík (k Dlaskovi) Co jste vlastně dělal dopoledne? Dlask Trochu jsem četl- Kubík Kopie svých starých dopisů, ne? Orlov (k Titzovi) Aspoň na chvilku jste se tam ale mohl ukázat - Titz Myslím, že to takhle bylo lepší - Kubík (k Dlaskovi) To pro vás už opravdu neexistuje nic jiného než minulost? Teskníte, vzpomínáte, vzdycháte, marníte čas - dokážete se vůbec ještě k něčemu upnout? Orlov (k Titzovi) Co děláte v neděli? Titz Proč? Orlov Pojedem totiž spolu na posvícení - Kubík (k Titzovi) Jestli vám opravdu už na životě nezáleží, pak vážně nechápu, co tu ještě děláte -PecharovA (volá za scénou) Viléme! (Pechar, který se už opět holí, promluví k Titzovi, aniž by " ovšem na něho pohlédl) Pechar Tím posvícením jste se definitivně odepsal! Naštěstí si už dlouho vyskakovat nebudete! PecharovA (volá za scénou) Viléme! Dlask Myslím, že už brzo odjedu - (624) (625) Ráchel (vzhlédne od pleteni) Vám se tu mezi námi nelíbí? Dlask Nikde nevydržím dlouho - mám už takovou povahu - Ráchel Bude tu bez vás smutno - Pecharová (volá za scénou) Viléme! Pechar (k Titzovi) Oni vám totiž brzo utnou tipec! (Zleva přichází Pecharová s pletenou vestou v ruce. Jde rovnou k Pecharovi, poklekne k němu a pomáhá mu obléct veslu) Pecharová (tiše) Viléme - Pechar Co je? Pecharová Jestli se ti opravdu tak líbí, proč to s ní nezkusíš? Pechar Bude mít zábrany - Pecharová Musíš jí něco napovídat - například že ji odtud odvezeš - dáš do hotelové školy - že si pak spolu založíte vlastní penzion - Pechar Ale co ten její? Pecharová Ten ti přece nemusí vadit! Naopak: až se jí nabažíš, budeš se mít aspoň na co vymluvit -(Pecharová oblékla Pecharovi vestu, nahlédne do jeho termosky a pak s ni odkvapí do hotelu. Pechar si sundá vestu, pečlivě ji složí a položí vedle sebe, načež si začne opět natírat tělo krémem. Pauza. Pak se Kubík obrátí dolů na Orlova) Kubík Jaká byla procházka? Orlov Nebyl jsem na procházce. Psal jste v noci? KubIk Nemohl jsem usnout, tak jsem trochu četl. Ale na slunci jste, doufám, byl - Orlov Víte, že slunce nesnáším. A proč jste ledy nepsal, když jste nemohl usnout? (626) Kubík Tak - nechtělo se mi. Pak se ovšem nemůžete divit, že vypadáte tak, jak vypadáte! Orlov Víte, že slunce nesnáším. A proč jste tedy nepsal, když jste nemohl usnout? Kubík Nemohl jsem usnout, tak jsem trochu četl. Ale na slunci jste, doufám, byl -Orlov Nebyl jsem na procházce. Psal jste v noci? Kubík Jaká byla procházka? (Pechar, stále se natíraje, začne si opět polohlasem zpíval svou píseň) Pechar (zpívá) Já křídla mít, byl bych jak vítr sám, já křídla mít, letím o závod k vám -(V dálce zahouká vlak a všichni přítomni pohlédnou současně na hodinky. Krátce nato vyjde z hotelu Kraus a za nim Drašar. Oba se zastaví na terase, ťšichni přítomní ihned vstanou) Dobrý den, pane řediteli -Kubík Nazdar, Pepíku - (Kraus na Kubíkovú familiérnosl nereaguje. Lehce naznačí rukou, že se přítomní mohou posadit; když usednou, začne hledat něco po kapsách, až konečné vytáhne malý usmolený papírek. Nahlédne do něho, načež se obrátí k přítomným) Kraus Jsme rádi, že jste na zahradě - (Nahlédnedo papírku) My tady nikoho nediskriminujeme - (Nahlédne do papírku) Na záchodě už svítí světlo - (Nahlédne do papírku) Záleží na každém z nás -(Kraus chce pokračovat, prohlíží si svůj papírek z obou stran, zjistí však, že na něm už nic nemá, tak ho strčí do kapsy. Následuje poněkud chtěný potlesk. Pak Kraus na- (627) značí rukou, že hodlá pokračovat spatra; všichni ztichnou; Kraus velmi dlouho intenzívne přemýšlí, až nakonec vyhrkne) Život jde dál -(Opona padá) Konec čtvrtého dějství páté dějství Když se otevře opona, sedí na terase u levého stolku Kubík a čte si noviny; u pravého stolku sedí Kotrba. U stolku na zahradě sedí Ráchel a plete. Na lavičce vpravo sedí Orlov. Uprostřed scény sedí na dece - tak jako v předchozích dějstvích - Pechar, zaujatě si natírá tělo opalovacím krémem a přitom si brouká svou melodii. Po chvilce se zleva přikulí míč; za ním přichází Titz. Sebere míč, rozhlédne se po přítomných, až spatří Orlova. Titz Kde jste byl celé odpoledne? Orlov Trochu jsem si zdřímnul -(Titz se usadí vedle Orlova na lavičku, míč si položí na klín. Pechar promluví ke Kubíkovi, aniž by ovšem na něho pohlédl) Pechar Poslyšte, doktore - Titz Třeba si myslíte, že nám do toho nic není -Orlov Když ono se to ale týká tak trochu nás všech - Ráchel Jsou to koneckonců ředitelovy narozeniny - ne? Pechar Vám to je přece jedno, jestli tam budete -Titz Nač ho tedy provokovat? Orlov Měl byste to pochopit sám a nekomplikovat zbytečně situaci - (Z hotelu vyjde Drašar, zastaví se na terase a obrátí se s úsměvem k Titzovi) Drašar To ti je, člověče, děsný zrcadlo - když to ' najednou vidíš takhle odzdola! (Zleva přichází Pecharová se sklenkou vody a práškem) PeciiarovA (k Pecharovi) Nesu ti ten aspirin -(Pecharová dá Pecharovi prášek; Pechar ho zapije vodou; Pecharová odejde do hotelu) (628) (629) Drašar (k Titzovi) Řeknu Li, Josef, už nikdy bych do toho nešel - Rubik (k Drašarovi) Pepíku -(Drašar jen mávne rukou a odejde do hotelu. Krátce nato vyjde z hotelu Dlask, v jedné ruce nese láhev vína, v druhé dvě sklenky. Rozhlédne se, kdyi spatří Kubíka, přistoupí k jeho stolku) Dlask Můžu? RubIk (překvapené vzhlédne)Samozřejmě - prosím -(Kubik nabídne Dtaskovi židli; Dlask usedne a naleje do obou skleniček vino) Dlask Nevadí vám, že jsem si přišed? TVrz Když je mi někdo sympatickej a je příležitost ho oslovit, tak do toho jdu a o ničem kolem nešpekulujú - Ráchel To víte, taková věc chvíli trvá, než se dva lidi spřáhnou -Ori.ov Člověk vždycky někde trochu uklouzne -Pkciiah Ale důležitý je podívat se na to tak nějak v globále - Dlask No a z tohodle hlediska jsme v jádře obstáli - Tnz Takže se mužem klidně podívat jeden druhý-mu do očí - Ráchel Když jsme to v životě dotáhli až sem -Orlov Tak říkajíc do cílový rovinky -Kubik To by v tom byl čert, abysme to už nedorazili! No ne? Peciiar Však oni vám brzo utnou tipec! (Zprava přichází Líza s náruči květin. Jakmile ji Orlov spatří, rychle vstane a zastoupl jí cestu) Orlov (tiše) Nevěřím, že jste na všechno zapomněla! LIza Dovolíte? (Líza obejde Orlova a odchází doleva. Orlov spěšné odejde za ní) Orlov (za scénou) Lízo! Lízo! (l/dálce zatlouká vlak a všichni přítomni pohlédnou současně na hodinky. Z hotelu vyjde Kraus, zastaví se na terase a obrátí se s úsměvem ke Kubíkovi) Kraus To ti je, člověče, děsný zrcadlo - když to najednou vidíš takhle odzdola! (Zleva přichází Pecharová se sklenkou vody a práškem) Pecharová (k Pecharovi) Nesu ti ten aspirin -(Pecharová dá Pecharovi prášek; Pechar ho zapije vodou; Pecharová odejde do hotelu) Kraus (ke Kubíkovi) Řeknu ti, Josef, už nikdy bych do toho nešel - Dlask (ke Krausovi) Pepíku - (Kraus jen mávne rukou a odejde do hotelu. Krátce nato vyjde z hotelu Orlov, v jedné ruce nese láhev vína, v druhé dvě sklenky. Rozhlédne se, když spatří Titze, jde k němu) Orlov Můžu? Tnz Samozřejmě - prosím - (Orlov přisedne k Titzovi na lavičku, naleje do obou skleniček vlno, jednu skleničku podá Titzovi, láhev postav! před sebe na zem) Ori.ov Nevadí vám, že jsem si přišed? KubIk Když je mi někdo sympatickej a je příležitost ho oslovit, tak do toho jdu a o ničem kolem nešpekulujú - Tnz To víte, taková věc chvíli trvá, než se dva lidi spřáhnou - Ráchel Člověk vždycky někde trochu uklouzne - (630) (631) podívat se na to tak nějak životě dotáhli až sem -lilový rovinky -[i čert, abysme to už nedora- rbrzo utnou tipec! s náručí květin. Jakmile ji Titz zastoupí jí cestu) i, že jste na všechno zapomněla! Pechar Ale důležil v globále -Orlov Když jsme ll Kubík Tak říkajíc dc Dlask To by v tor žili! No ne? Pechar Však oni (Z hotelu přicház spatři^ Titz Líza BWoTíte? (Líza obejde Titze a odchází doleva. Titz spěšně odejde za ni) Titz (za scénou) Lízo! Lízo! (V dálce zahouká vlak a všichni přítomni pohlédnou současně na hodinky. Z hotelu vyjde Drašar, zastaví se na terase a obrátí se s úsměvem k Dlaskovi) Drašar To ti je, člověče, děsný zrcadlo - když to najednou vidíš takhle odzdola! (Zleva přichází Milena se sklenkou vody a práškem) Milena (k Pecharovi) Nesu ti ten aspirin -(Milena dá Pecharovi prášek; Pechar ho zapije vodou; Milena odejde do hotelu) Drasah (k Dlaskovi) Řeknu li, Josef, už nikdy bych do toho nešel - Orlov (k Drašarovi) Pepíku - (Drašar jen mávne rukou a odejde do hotelu. Krátce nato vyjde z hotelu Titz, v jedné ruce nese láhev vína, v druhé dvě sklenky. Rozhlédne se, když spatří Orlova, jde k němu) Titz Můžu? Orlov Samozřejmě - prosím -(Titz přisedne k Orlovovi na lavičku, naleje do obou skle- nicek víno, jednu skleničku podá Orlovovi, láhev postaví před sebe na zem) Titz Nevadí vám, že jsem si přišed? Dlask Když je mi někdo sympatickej a je příležitost ho oslovit, tak do toho jdu a o ničem kolem nešpekulujú - Kubík To víle, taková věc chvíli trvá, než se dva lidi spřáhnou - Pechar Když jsme to v životě dotáhli až sem - Titz Tak říkajíc do cílový rovinky - Orlov To by v tom byl čert, abysme to už nedorazili! No ne? Ráchel Však oni vám brzo utnou tipec! (Zprava přichází Líza s náručí květin. Jakmile ji Pechar spatří, lychle vstane a zastoupí jí cestu) Pechar (tiše) Nevěřím, že jste na všechno zapomněla! Líza Dovolíte? (Líza obejde Pechara a odchází do hotelu. Pechar spěšně odejde za ni) Pechar (za scénou) Lízo! Lízo! (Z hotelu vyjde Pecharová s tácem s ovocnými šťávami, nabízí postupně všem přítomným, pak odloží tác na stolek na zahradě, sedne si na Pecharovu deku, sundá si šaly a začne si natírat tělo opalovacím krémem, přitom si brouká Pecharovu melodii. Zleva přichází Pechar se sklenkou vody a práškem. K Pecharové) Nesu ti ten aspirin - (Pechar dá Pecharové prášek; Pecharová ho zapije vodou; Pechar odejde do hotelu. Zleva přichází Líza, v podpaží má míč a míří doprava. Kubik ihned vstane a kvapí za ní) (632) (633) Kubík Lízo! (Oba odejdou doprava) Ráchel (k Pecharové) Nezapomeňte, že už je září: hřeje to, ale od země jde chlad! (Z hotelu vyjde Pechar, v jedné ruce nese láhev vína, v druhé dvě sklenky. Rozhlédne se, když spatří Ráchel, jde k ní) Pechar Můžu? Ráchel Samozřejmě - prosím -(Pechar usedne vedle Ráchel a naleje do obou skleniček víno. Zleva přichází Líza, v podpaží má míč a míří do hotelu. Dlask ihned vstane a kvapí za ní) Dlask Lízo! (Oba odejdou do hotelu) Ráchel (k Pecharové) Nezapomeňte, že už je září: hřeje to, ale od země jde chladl (Zleva přichází Kubík, v jedné ruce nese láhev vína, v druhé dvě sklenky) Kuisík (k Pecharové) Nesu ti ten aspirin - (Kubík usedne na deku vedle Pecharové a naleje do obou skleniček víno. Zprava přichází Milena, v podpaží má míč a míří doleva. Orlov ihned vstane a kvapí za ní) Orlov Mileno! (Oba odejdou doleva) Ráchel (k Pecharové) Nezapomeňte, že už je září: hřeje to, ale od země jde chlad! (Zleva přichází Líza, v jedné ruce nese láhev vina, v druhé dvě sklenky. Rozhlédne se, když spatří Titze, jde k němu) Líza Můžu? Titz Samozřejmě - prosím -(Líza přisedne k Titzovi na lavičku, naleje do obou skleniček víno, jednu skleničku podá Titzovi, láhev postaví před sebe na zem. Zprava přichází Dlask s náručí květin. Zastaví se nad Pecharovou a Kubíkem) Dlask Když nemáte rozum vy, musím ho mít já -(Dlask jde na terasu a usedne u levého stolku. Zleva přichází Milena se sklenkou vody a práškem a jde k Dlaskovi) Milena Kde jste byl celé odpoledne? Dlask Trochu jsem si zdřímnul - (Milena dá Dlaskovi prášek; Dlask ho zapije vodou; Milena přisedne k jeho stolku. Zprava se přikulí na scénu míč; za nim přichází Orlov. Sebere míč, rozhlédne se po přítomných, až spatří Pechara) Orlov Proč se neozveš, když tě volám? Pechar Nezapomeň, že už je září - (Orlov přisedne k Pecharovi a Ráchel a míč položí na stolek. Zleva vstoupí Kunc. Nikdo na jeho přítomnost nereaguje, jediný Kotrba mu hned živě kyne a usmívá se na něj. Kunc se na Kotrbu také usmívá, jde přímo k němu, nahne se k němu a dlouze mu něco šeptá. Kotrba je tím velice pobaven, co chvíli vyprskne smíchem. Když konečné Kunc skončí, oba se ještě chvíli směji, pak se navzájem přátelsky plácnou a Kunc usedne vedle Kotrby. Pauza; pak v dálce zahouká vlak a všichni přítomní pohlédnou současně na hodinky. Z hotelu vyjde Drašar, zastaví se na terase a obrátí se ke všem přítomným) Drasar Není už načase prolomit ty bariéry, které mezi námi existují? Odhodit škrabošky konvencí? Tíochu se jeden druhému lidsky otevřít? Ono se to nezdá, ale čas letí, život je krátký a i váš zdejší pobyt plyne jak voda - a dřív než se nadějete, začnou někteří z vás odtud odjíždět a ti, kteří tu ještě zůstanou, budou si pak vyčítat - ale bohužel už pozdě - jak málo si toho vlastně stačili říct (634) (635) s těmi, kteří jsou už nenávratně pryč, a jak málo jim dali najevo, že k nim přece jen - navzdory všemu - pociťovali cosi víc a cosi hlubšího -(Z hotelu vyjde Kraus; všichni přítomni vstanou; Drašar přeruší svůj proslov a ustoupí stranou. Kraus lehce naznačí rukou, ic se přítomni mohou posadit; kdyt usednou, začne hledat néco po kapsách, ai konečně vytáhne malý usmolený papírek. Nahlédne do něho, načež se obrali k přítomným) Kraus Hotelový řád platí pro každého -(Kraus pohlédne do svého papírku, otočí ho, pak ho zastrčí do kapsy. Následuje poněkud chtěný potlesk. Pauza; pak v dálce zahouká vlak a všichni přítomni pohlédnou současně na hodinky. Dlask vytáhne z kapsy balíček karet, zručně ho zamíchá a pak s nim luskne, usmívaje se vyzývavě na Krause) Kraus Promiňte, ale nehraji - Dlask Škoda - (Dlask zklamaně zastrčí karty opět do kapsy) Líza (k Titzovi) Nechtěl jste se mě na něco zeptal? Titz Já?Ne-(Krátká pauza) Pechar Svý činy si vždycky dokážu obhájit! PecharovA (ke Kubíkovi) Mohli bysme se vídat čas-tějc, co říkáte? Kubik Vy jste asi neměla lehkej život, co? Kraus Nějak bylo, nějak bude -(Krátká pauza) Orlov Mít jen trochu víc času, hned se pustím do pamětí! Rok od roku se mi všechno líp vybavuje - Ráchel (ke Kubíkovi) Takže vůbec není jisté, že jste hrabě! KubIk Víte, já na nějaký taktiky nekoukám! Drašar Všechno chce svý - (Krátká pauza) Titz (k Mileně) Chováš se jako courá! Kubík Psát - to přece není jako kopat někde kanál! Kraus Život jde dál - (Krátká pauza) PecharovA Rané dětství má na formování povahy velký vliv - Ráchel Člověk vždycky někde trochu uklouzne -Titz (ke všem) Mohli bysme se vídat častějc, co říkáte? Drašar Na záchodě už svítí světlo - (V průběhu dalšího dialogu všichni, kdo sedí, postupně vstávají a všichni přítomní začínají různě přecházet po scéně, zastavují se spolu, vytvářejí v různých konstelacích na okamžik skupinky, aby se vzápětí opět rozptýlili) Titz (k Ráchel) Tak co? Odjedem spolu? Ráchel A co vaše žena? Titz Já koukám spíš dopředu než dozadu - Dlask (k Orlovovi) Byl to z vaší strany morální teror! Líza (ke Krausovi) To by v tom byl čert, abysme to už nedorazili! No ne? Kraus Záleží na každém z nás-Milena (k Dlaskovi) Ty seš spisovatel? Dlask Trochu jsem si zdřímnul -Drašar (k Pecharové) To je šašek, co? PecharovA Literatura je důležitá -Orlov (k Pecharovi) Bylo to prima, Pepíku! Pechar Však oni vám brzo utnou tipec! Milena (ke Kubíkovi) Urazil jste bráchu! (636) (637) LrjBfK Tak to jsme zřejmě podobný typy -Ráchel (k Pecharové) Svý činy si vždycky dokážu obhájit! PecharovA (ke všem) Mohli bysme se vídat častějc, co říkáte? Dlask Jk Titzovi) Na záchodě už svítí světlo - Tj^tfBj m ľvl^M^p1 už brzo odjedu Haus (k Drašimwi) Vám se tu mezi námi nelíbí? Drašar Ií čemu mi vlastně má samostatnost byla, když jsem beztak nebyl nikdy skutečně šťasten? Orlov (k Drašarovi) To máte z toho, že nejíte žádné kompoty - Liza (k Pecharovi) Copak jsme skutečně nikdy nebyli mladí? Pechar Trochu jsem si zdřímnul -Milena (k Pecharové) Nemáte někdy strach? PecharovA Já? Z čeho? Ráchel (k Dlaskovi) Vy nechcete poznat bráchu? To snad nemyslíte vážně - Dlask Prosím vás, abyste se mnou laskavě o těchto věcech už nikdy nemluvila - Milena (ke všem) Jste všichni stejní! Líza (ke všem) Mohli bysme se vídat častějc, co říkáte? Kub(k Život jde dál- (Vprůběhu dalšího dialogu začne slabě znít orchestrální nahrávka ústřední skladby z filmu Doktor Živago. Zvolna se zesiluje a všechny postavy se při svých dialozích a přechodech po scéně začínají nenápadně a jaksi bezděky pohupovat ve valčíkovém rytmu. Jak se hudba zesiluje, stává se i tento pohyb stále zřetelnější) (638) Titz (k Drašarovi) Víte, co to je za událost - takový venkovský posvícení? Drašar Zabezpečili jsme na ráno víc čaje -PecharovA (k Dlaskovi) Hotelový řád platí pro každého - Ráchel (k Titzovi) Jste přece Rus - Titz Prosím vás, abyste se mnou laskavě o těchto věcech už nikdy nemluvila -Orlov (k Titzovi)Tak to jsme zřejmě podobný typy -Dlask (k Orlovovi) To máte z toho, že nejíte žádný kompoty - Orlov Byl to z vaší strany morální teror -Milena Však oni vám brzo utnou tipec! Titz Život jde dál - LIza (ke Krausovi) Tak co? Odjedeni spolu? Pechar (k Drašarovi) Takže vůbec není jisté, že jste hrabě! Drašar Všechno chce svý -PecharovA (ke všem) Jste všichni stejní! Pechar (ke všem) Mohli bysme se vídat častějc, co říkáte? Kraus Já moc na vzpomínky nejsem. Koukám spíš dopředu než dozadu -Dlask Rok od roku se mi všechno lip vybavuje -Titz My tady nikoho nediskriminujeme -Milena Copak jsme skutečně nikdy nebyli mladí? Orlov Mouchy snězte si mě - to je vaše krédo! Drašar Mohli bysme se vídat častějc, co říkáte? LIza Život jde dál - Titz Copak jsme skutečně nikdy nebyli mladí? Pechar Rok od roku se mi všechno lip vybavuje -Kraus Jste všichni stejní! (639) I Orlov My tady nikoho nediskriminujeme - Pecharová Literatura je důležitá - Milena Všechno chce svý - Liza Literatura je důležitá- Titz My tady nikoho nediskriminujeme - Pechar Jste všichni stejní! Kraus Rok od roku se mi všechno lip vybavuje - Orlov Copak jsme skutečně nikdy nebyli mladí? Drašar Život jde dál - (Hudba zni stále hlasitěji, takže nyní už zcela přehluší dialog. Pohyb postav po jevišti zvolna přechází v tanec: nejprve tančí jeden pár, pak se přidá další, až posléze tančí všichni, včetnčKotrby a Kunce, a to tak, že páni, na které se už nedostaly dámy, tanči spolu. Skladba párů se přitom různé proměňuje, pánové si vyměňuji navzájem partnerky a střídají se i v párech mezi sebou. Tanec je stále divočejší, hudba stále hlasitější, až se jeviště promění v jediný extatický valčíkový vír. Když toto opojení vyvrcholí, začne hudba zvolna slábnout, tanec se pomalu uklidňuje, jednotlivé páry postupně přecházejí z tance opět jen v rytmické pohupováni, pak se jeden po druhém rozcházejí a přítomní zaujímají svá původní místa. Nakonec hudba vymizí docela, všechen pohyb na jevišti ustane a všechny postavy stále strnuleji civí do hlediště. Následuje dlouhé hrobové ticho, pohled postav nabyl až jakési prízračné vytřeštěnosti, což může být podtrženo i světlem: na scéně se totiž začíná velmi pomalu stmívat. Když se tento mrtvolný výjev stává už téměř nesnesitelně dlouhým, začne se pomalu zavírat opona. Když se konečně dovře, zahouká v dálce vlak) Konec pátého dějství Konec hry (640)