^nediskriminujeme -Je důležitá -sví •
nediskriminujeme -Jni!
Dli všechno lip vybavuje -'ťíiiĚ nikdy nebyli mladí?
ikU nyní ui zcela přehluší jjta'olŕia přechází v tanec: !it prittó daříi, až posléze %ato tak, že páni, na spolu. Skladba párů se :Ů vyměňují navzájem % mezi sebou. Tanec je Mí, ai se jeviště proměn í tir. My: toto opojení vy-^BKV tanec se pomalu Jtfttliázcjl z tance opět •ítdíii po druhém roz-wxánl místa. Nakonec é\t> na jevišti ustane mjň hlediště. Následu-WKitar nabyl až jakési jffpwllráŕiu i světlem: Jflwlu stmíval. Když se
fSfofji se konečně
Protest
JEDNOAKTOVÁ HRA 1978
Staněk Vaněk
OSOBY
Na scéně je Staňkova pracovna. Nalevo je masivní psací stůl, na něm psací stroj, telefon, brýle a množství knih a papírů; za ním je velké okno s výhledem do zahrady. Nalevo jsou dva pohodlné fotely a mezi nimi malý stolek. Celá zadní stěna je zakryta velkou knihovnou, do níž je zabudován bar. V jedné z jejich přihrádek je též magnetofon. V pravém zadním rohu jsou dveře, na pravé zdi visí velký surrealistický obraz. Když se otevře opona, jsou na scéně Staněk a Vaněk: Staněk stoji za svým psacím stolem a s pohnutím hledí na Vaňka, který stojí - v ponožkách a s aktovkou -u dveří a rozpaěitě hledí na Staňka. Krátká napjatá pauza. Pak Staněk náhle přejde vzrušeně k Vaňkovi, uchopí ho oběma rukama za ramena, přátelsky jím zatřese a zvolá.
Staněk   Vaňku! Člověče -
(J/aněk sc rozpačitě usměje. Staněk ho pusti a ovládne své vzrušení)
Hledal jste to dlouho? Vaněk   Ani ne -
Stanek   Zapomněl jsem vám říci, že lo poznáte podle těch rozkvetlých magnólií. Krásné, co? Vaněk   Ano -
Staněk Během necelých tří let jsem dosáhl, že mají dvakrát víc květů než za předchozího majitele. Máte na chalupě také magnólie?
Vaněk   Ne -
Staněk Musíte je mít! Seženu vám dva kvalitní po-lokmcny a přijedu vám je osobně zasadit! (Přistoupí k baru a otevře ho) Koňak?
Vaněk  Raději ne-
Staněk   Aspoň symbolicky!
(Staněk naleje do dvou sklenek koňak, jednu sklenku podá Vaňkovi, druhou si ponechá a pozvedne k prípitku) Tak na shledání!
(645)
Vaněk  Na zdraví -
(Oba se napijí; Vaněk se lehce otřese) Staněk  Bál jsem se, že nepřijdete -Vaněk Proč?
Staněk To víte, všechno se to tak nějak podivně zamíchalo - (Ukáže na fotel) Prosím vás, posaďte se -
(Vaněk usedne do fotelu, aktovku si položí na klín) Víte, že jste se za ta léta ani moc nezměnil? Vaněk  Vy taky ne -
Staněk Já? Prosím vás - padesátka na krku - vlasy šedivějí - nemoce se hlásí - už to není, co to bývalo! A ta doba laky člověku na zdraví nepřidá. Kdy jsme se vlastně viděli naposled?
Vaněk   Nevím -
Staněk   Nebylo to na vaší poslední premiéře? Vaněk  To je možné -
Staněk   To už snad ani není pravda! Trochu jsme
se tehdy poštěkali -Vaněk Opravdu?
Staněk Vytýkal jste mi iluze a přílišný optimismus - mockrát jsem vám od té doby už musel dát za pravdu! Tehdy jsem ovšem stále ještě věřil, že něco z ideálů mého mládí se dá přece jen zachránit, a vás jsem měl za nenapravitelného škaro-hlída -
Vaněk Já ale nejsem škarohlíd -Staněk  Vidíte, jak se to obrátilo!
(Krátká pauza) Jste sám? Vanék Jak - sám?
Staněk   No jestli vás to -
Vaněk Nesledují?
Staněk Ne že by mi na tom záleželo - sám jsem vám přece telefonoval -
Vaněk   Ničeho jsem si nevšiml -
Staněk Mimo jiné, když byste je někdy chtěl setřást, víte, kde to je nej lepší?
Vaněk Kde?
Staněk V obchodním domě. Vmísíte se do davu, v nestřeženém okamžiku vniknete na záchod a tam asi tak dvě hodiny čekáte. Nabudou dojmu, že jste nepozorovaně vyšel jiným vchodem, a vzdají to. Schválné to někdy zkuste -(Staněk jde opět k baru, vyndá z něho mističku se slanými tyčinkami a postaví ji před Vaňka)
Vaněk   Máte tu asi klid -
Staněk Proto jsme se sem nastěhovali. U toho nádraží se prostě nedalo psát. Vyměnili jsme to před třemi lety. Nejvíc pro mě ovšem znamená ta zahrada. Pak vás provedu a hochu se pochlubím -
Vaněk   Ošetřujete ji sám?
Staněk Je to dnes má největší privátní vášeň. Vrtám se v ní téměř denně. Teď jsem zrovna omlazoval meruňky, vyvinul jsem vlastní metodu, založenou na kombinaci přirozených a umělých hnojiv a na speciálním způsobu bezvoskového štěpování. Nevěřil byste, jaké to má výsledky. Vyberu vám potom nějaké štěpy -(Staněk jde k psacímu stolu, vyndá ze zásuvky krabičku cizích cigaret, zápalky a popelník a vše pak položí na stolek před Vaňka) Ferdinande, prosím vás, kuřte!
Vaněk  Děkuji -
(646)
(647)
(Vaněk si vezme cigaretu a zapálí; Stanek usedne do druhého fotelu: oba se napiji)
Staněk  Tak povídejte - jak žijete?
Vaněk  Ale děkuji - ujde to -
Staněk   Dávají vám aspoň trochu pokoj?
Vaněk Jak kdy -(Krátká pauza)
Staněk   A co tam?
Vaněk Kde?
Staněk Může to člověk našeho druhu vůbec vydržet?
Vaněk   Myslíte ve vězení? Co mu zbývá -Staněk   Pokud si vzpomínám, míval jste potíže
s hemeroidy. Muselo to být asi hrozné při tamější
hygieně -Vaněk   Dávali mi čípky -
Staněk Měl byste jít na operaci. Mám přítele, je to náš nejvčtší odborník na hemeroidy, dokáže skutečné zázraky. Vyjednám vám to -
Vaněk  Děkuji-(Krátká pauza)
Staněk Víte, občas mi to všechno připadá už jen jako nějaký krásný sen: těch zajímavých premiér - vernisáží - přednášek - různých setkání - nekonečných debat o umění! Té energie - nadějí - plánů - akcí - nápadů! Těch vináren, plných kamarádů - divokých flámů - ztřeštěných ranních výtržností - veselých děvčat, co se kolem nás točilo! A té práce, co jsme při lom všem stihli udělat! To se už nikdy nevrátí! (Všimne si, že Vaněk je jen v ponožkách) Proboha, snad jste se nezul?
Vaněk   Hm -
Staněk   To jste ale nemusel -Vaněk   To je dobré -
(Pauza; oba se napijí) Staněk   Bili vás? Vaněk   Ne -Staněk  A bijí tam? Vaněk  Občas. Ale politické ne -Staněk   Moc jsem na vás myslel -Vaněk  Děkuji -
(Krátká pauza) Staněk   Ale stejně - to jsme si tehdy nemysleli -Vaněk Co?
Staněk   Kam to všechno dospěje - to jste přece netušil ani vy -Vaněk   Hm -
Staněk  Je to hnus, člověče, hnus! Národu vládne spodina - a národ? Je to vůbec tentýž národ, který se ještě před několika lety choval tak báječně? To strašné hrbení páteří! Všude jen sobectví, korupce, strach! Co to z nás, člověče, udělali? Jsme to vůbec ještě my? Vaněk   Já bych to zas tak černě neviděl -Staněk   Nezlobte se, Ferdinande, ale nežijete vnor-málním prostředí - stýkáte se jen s lidmi, kteří tomu všemu dokáží čelit - dodáváte si vzájemně naději - kdybyste ale věděl, v čem musím žít já! * Buďte rád, že s tím vším už nemáte nic společného! Člověku se z toho obrací žaludek -Vaněk  Myslíte jako v televizi? Staněk  V televizi - ve filmu - všude -Vaněk  V televizi vám nedávno něco dávali -Staněk   Nemáte ponětí, co to bylo za martyrium!
(648)
(649)
Přes rok lo zadržovali - několikrát to předělávali - změnili mi celý začátek i konec - je to neuvěřitelné, jaké hlouposti jim už vadí! Sterilita a intriky, intriky a sterilita! Kolikrát si říkám, jestli by nebylo lepší se na všechno vykašlat - někam zalézt - pěstovat meruňky -Vaněk  Chápu -
Staněk Jenomže člověk si vždycky znovu klade otázku, zda má právo na takový unik. Co když i to málo, co se dá dneska dělat, přece jen ještě dokáže někomu něco dát - aspoň trochu ho posílit a povznést - Ostává) Přinesu vám nějaké pantofle -
Vaněk  Neobtěžujte se -
Staněk   Vážně nechcete?
Vaněk   Skutečně ne -
(Stanek opět usedne. Pauza; oba se napijí)
Staněk   A co drogy? Dávali vám něco?
Vaněk   Ne -
Staněk  Žádné podezřelé injekce?
Vaněk   Jen vitaminové -
Staněk   Ve stravě ovšem něco bude -
Vaněk   Nanejvýš brom proti sexu -
Staněk   Ale nějak zlomit se vás jistě snažili -
Vaněk   No tak -
Staněk   Jestli o tom nechcete mluvit, tak nemusíte -
Vaněk   V jistém ohledu to je vlastně účel vyšetřovací vazby - srazit člověku hřebínek -Staněk  A přimět ho, aby vypovídal -Vaněk Hm -
Staněk   Kdyby mě někdy pozvali na výslech, což mě dříve nebo později nemine, víte co chci udělat?
Vaněk Co?
Staněk Prostě nevypovídat! Vůbec se s nimi nebudu bavit! Je to totiž nejlepší: člověk má aspoň jistotu, že jim neřekne něco, co nemá -
Vaněk  Hm -
Staněk  Ale stejně - musíte mít ohromné nervy -
vydržet to všechno, a ještě dělat to, co děláte -Vaněk  Co myslíte?
Staněk No všechny ty protesty, petice, dopisy - boj za lidská práva - prostě to všechno, co děláte vy a vaši přátelé -
Vaněk   Tolik zas toho nedělám -
Staněk Jen nebuďte zbytečně skromný, Ferdinande, já všechno sleduji! Kdyby dělal každý to co vy, vypadaly by poměry úplně jinak! Je to nesmírně důležité, že tu je aspoň několik lidí, kteří se nebojí říkat nahlas pravdu - zastávat se druhých - nazývat věci pravými jmény! Možná to bude znít trochu pateticky, ale připadá mi to, jako byste se svými přáteli vzal na sebe téměř nadlidský úkol: pronést tím dnešním močálem zbytky mravního vědomí! Je to sice slabounká nitka, kterou spřádáte, ale možná právě na ní visí naděje na mravní obrodu národa -
Vaněk   Přeháníte -
Staněk   Já to tak aspoň vidím -
Vaněk Ta naděje je přece ve všech slušných lidech -
Staněk  Ale kolik jich ještě je? Kolik? Vaněk Dost-
Staněk A i kdyby, na vás je přece jen nejvíc vidět -Vaněk   A nemáme to právě proto snazší?
(650)
(651)
Staněk Neřekl bych! Čím víc je na vás vidět, tím větší máte přece odpovědnost k těm všem, kteří o vás vědí, věří vám, spoléhají na vás a upínají se k vám jako k lěm, kteří zachraňují tak hochu i jejich čest! (Vstává) Skočím vám pro ty pantofle -
Vaněk   To je opravdu zbytečné -
Staněk Zebou mě nohy, jen když se na vás podívám -
(Staněk odejde z místnosti, vzápětí se vrací s trepkami, sehne se k Vaňkovi, a než on tomu stačí zabránit, navleče mu je na nohy)
Vaněk   (rozpačité) Děkuji -
Staněk   Prosím vás, Ferdinande, zač! (Staněk jde k baru, vezme odtud koňak a chce dolít Vaňkovi)
Mně už ne, prosím -Proč ne?
Není mi nějak dobře -Odvykl jste tam asi, ne? To taky, hlavně jsem ale včera - shodou okolností -
Staněk   Rozumím, jste po flámu. Poslyšte, znáte tu
novou vinárnu „U psa"? Vaněk  Ne -
Staněk Mají tam vína přímo z vinných sklepů, není to přitom drahé, nebývá tam plno a je tam skutečně kouzelné prostředí dík několika slušným výtvarníkům, které kupodivu nechali navrhnout vnitřní zařízení. Vřele vám to doporučuji! Kde jste byl?
Vaněk Ale trochu jsme si vyšli s přítelem Landov-ským -
Vaněk Staněk, Vaněk Staněk Vaněk
Staněk  Pak ovšem chápu, že jste nemohl dopadnout dobře! Je to vynikající herec, ale jakmile začne pít, je konec! Sklenku ještě snesete -(Stanek do leje Vaňkovi i sobě koňak, láhev vrátí do baru a usedne do svého fotelu. Krátká pauza) A co jinak? Píšete?
Vaněk  Snažím se -
Staněk Hru?
Vaněk   Aktovku -
Staněk   Zase něco autobiografického? Vaněk  Tak trochu -
Staněk   Četli jsme nedávno s ženou to z toho pivovaru a moc jsme se pobavili -Vaněk   To mě těší -
Staněk Bohužel jsme ale měli velmi špatnou kopii -
Vaněk  To mě mrzí -
Staněk Je to skutečně brilantní dílko! Jen ten konec se mi zdál být trochu nejasný, chtělo by to dotáhnout k nějaké jednoznačnější pointě; vy na to přece máte!
(Pauza; oba se napijí; Vaněk se otřese)
A co jinak? Co Pavel? Vídáte se s ním?
Vaněk   Ano -
Staněk Píše?
Vaněk^ Dopisuje teď taky aktovku - má se hrát společně s tou mou -
Staněk Snad jste se už nedali dohromady i jako autoři?
Vaněk  Tak trochu -
Staněk Upřímně řečeno, Ferdinande, já téhle vaší alianci pořád néjak nemůžu rozumět. Nenutíte se
(652)
(653)
trochu do toho? Vždyť len Pavel - já nevím - ale vzpomeňte si jen, jak začínal! Patříme k jedné generaci, opsali jsme tak říkajíc podobný vývojový oblouk, ale přiznám se vám, že to, co délal, bylo i pro mne trochu silné kale! No co, je to koneckonců vaše věc a vy sám asi nejlíp víte, co děláte -
VanEk   Ano -
(Pauza; oba se napijí; Vaněk se otřese)
Staněk   Má vaše žena ráda gladioly?
Vaněk   Nevím - asi - jistě -
Stanek Málokde se totiž setkáte s tak velkým výběrem jako u mne. Mám dvaatřicet barevných odstínů, zatímco v zahradnictví jich uvidíte nejvýš šest. Myslíte, že by měla paní radost, kdybych jí poslal nějaké cibulky?
Vaněk  Rozhodně -
Staněk  Ještě je čas je sázet -
(Stanek vstane, prejde k oknu, vyhlédne ven, chvilku přechází zamyšleně po místnosti, pak se obrátí k Vaňkovi) Ferdinande -
Vaněk   Ano -
Staněk   Nepřekvapilo vás, že jsem se vám z ničeho
nic ozval? Vaněk  Trochu -
Staněk Předpokládal jsem to. Patřím koneckonců k těm, kteří se stále ještě tak nějak drží nad vodou, a chápu, že už proto máte asi ke mně určitý odstup -
Vaněk  Já? Ne -
Staněk Možná vy osobně ne, ale vím, že někteří vaši přátelé si myslí, že každý, kdo dnes má ještě nějaké možnosti, buď morálně rezignoval, nebo sám sebe neodpustitelně obelhává -
Vaněk  Já si to nemyslím -
Staněk  I kdybyste si to myslel, nezlobil bych se na
vás, protože vím až příliš dobře, z čeho by takový
předsudek vyrůstal -
(Rozpačitá pauza)
Ferdinande -Vaněk  Ano -
Staněk Vím, jak tvrdě platíte za to, co děláte. Ale nemyslete si, člověk, který má to štěstí nebo tu smůlu, že je pořád ještě tolerován oficiálními strukturami, a který chce přitom zůstat v souladu se svým svědomím, to taky nemá lehké -
Vaněk   To věřím -
Staněk  V jistém ohledu to má možná ještě těžší -Vaněk   Chápu -
Staněk Nezavolal jsem vás přirozeně proto, abych se obhajoval - nemám opravdu proč - ale spíš proto, že vás mám rád a mrzelo by mě, kdybyste i vy sdílel ty předsudky, které předpokládám u vašich přátel -
Vaněk  Pokud vím, nikdo o vás špatně nemluví -Staněk   Ani Pavel? Vaněk   Ne -
(Rozpačitá pauza) Staněk   Ferdinande -Vaněk   Ano -
Staněk Pardon - (Staněk přistoupí k magnetofonu a pustí tiše hudbu) Ferdinande, říkám vám něco jméno Javůrek?
Vaněk  Ten písničkář? Znám ho velmi dobře -
Staněk  Pak asi víte, co ho potkalo -
(654)
(655)
Vaněk Ovšem, zavřeli ho za to, že při nějakém vystoupení vykládal ten vtip o tom policajtovi, co potkal na ulici pingvína -
Staněk Je to samozřejmě jen záminka, pil jim krev prostě tím, že zpívá tak, jak zpívá. Je to celé kruté, nesmyslné, podlé -
Vaněk   A zbabělé -
Staněk Ano, zbabělé. Pokoušel jsem se pro něho něco udělat přes nějaké známé na městském výboru a na prokuratuře, ale znáte to - všichni slíbí, že se na ten případ podívají, a pak se na to vykašlou, protože si nechtějí pálit prsty. Je to hnus, jak se každý třese jen o vlastní koryto -
Vaněk Ale stejně je to prima, že jste něco zkoušel dělat -
Staněk   Já opravdu nejsem, milý Ferdinande, ten, za koho mě ve vašich kruzích zřejmě mají! (Rozpačitá pauza) Ještě k tomu Javůrkovi -
Vaněk   Ano -
Staněk Když se mi nepodařilo ničeho dosáhnout soukromou intervencí, napadlo mě, jestli by se nemělo podniknout něco trochu jiného - víte, jak to myslím - prostě nějaký protest nebo petice. O tom jsem vlastně chtěl hlavně s vámi mluvit, mále v těchhle věcech přirozeně daleko víc zkušeností než já. Kdyby na tom bylo pár známějších jmen jako třeba vy, jistě by to někde venku zveřejnili - vyvinul by se tím určitý politický tlak - příliš sice na takové věci nedají - ale já už vážně nevidím jinou možnost, jak tomu chlapci pomoct -a to nemluvím o Anči -
(656)
Vaněk   Anči-Staněk   Dcera -Vaněk Vaše? Staněk  Jo -Vaněk   Ona -
Staněk   Myslel jsem, že to víte-Vaněk Co?
Staněk   Čeká s Javůrkem dítě -Vaněk  Aha, proto-
Staněk   Počkejte, jestli myslíte, že mě ten případ
zajímá jen z rodinných důvodů -Vaněk   Já vím, že ne -Staněk   Říkal jste -
Vaněk Chtěl jsem jen říct, že mi to vysvětluje, že o tom případu vůbec víte - nepředpokládám, že sledujete mladé písničkáře - promiňte, jestli to vyznělo, jako že si myslím -
Staněk Angažoval bych se v té věci, i kdyby s ním čekal dítě kdokoliv jiný -
Vaněk   Já vím -(Rozpačitá pauza)
Staněk Co soudíte o té myšlence na nějaký protest?
(Planěk začne něco hledat ve své aktovce, až konečně najde nějaký papír a podá ho Staňkovi) Vaněk Máte zřejmě na mysli něco jako tohle -(Staněk si vezme od Vaňka papír, přejde rychle k psacímu stolu, najde na něm brýle, nasadí si je a začne pozorně číst. Delší pauza; Staněk jeví zřetelné známky překvapení. Když text dočte, odloží brýle a vzrušeně začne přecházet po místnosti)
Staněk  No to je ohromné! To se tedy povedlo! Já
(657)
se tady trápím otázkou, jak to udělat - nakonec se odhodlám poradil se o tom s vámi - a vy to máte už dávno hotové! Není to báječné? Kdepak, já věděl, že se obracím na správnou adresu! (Staněk se vrací ke stolu, usedne, opět si nasadí brýle a znovu si text čte) Je to přesně to, co jsem měl na mysli! Krátké -výstižné - slušné - a přitom důrazné! To se hned pozná profesionál! Já bych se s tím smolil den, a nikdy bych to takhle nesvedl -(l^anék se pýři)
Poslyšte, jen maličkost: myslíte, že je dobré tuhle na konci to slovo zvůle? Možná by se dalo najít nějaké mírnější synonymum, zdá se mi, že se to přece jen trochu vymyká, celý text je laděn velmi věcně, a tohle zní najednou příliš emotivně, nemáte ten dojem? Jinak je to naprosto přesné. Snad jen ten druhý odstavec je trochu zbytečný, vlastně jen rozřeďuje obsah prvního. Na druhé straně tam je ovšem velmi hezká ta myšlenka o Javňrkově vlivu na nekonformní mládež, ta by tam rozhodně měla zůstat. Kdybyste ji dal sem na konec - místo té zvůle - úplně by to stačilo. Ale to jsou, prosím vás, čistě subjektivní dojmy, vůbec na nč nemusíte brát ohled, jako celek to je výborné a svou roli to nepochybně splní. Znovu vám musím, Ferdinande, vyslovit svůj obdiv: takovou schopnost výstižně zachytit podstatu věci, a vyvarovat se přitom všech zbytečných útoků má opravdu málokdo z nás! Vaněk To snad ne-(Stanek odloží brýle, přejde k Vaňkovi, položí před něj jeho papír, načež usedne opět do svého fotelu a napije se. Krátká pauza)
Staněk  Je to stejně krásný pocit, když člověk ví, že tu je někdo, na koho se může s takovouhle věcí vždycky obrátit a spolehnout! Vaněk  Vždyť to je samozřejmost -Staněk  Pro vás snad - ale v kruzích, ve kterých se musím pohybovat já, něco takového vůbec samozrejmé není! Tam je spíš samozřejmostí opak: když se někdo dostane do neštěstí, všichni se od něho co nejrychleji odvrátí a ze samého strachu o vlastní pozice se snaží dát pokud možno všude najevo, že s dotyčným nikdy neměli nic společného a že ho vždycky odsuzovali. Co bych vám ale povídal - sám to víte nejlíp - když jste byl přece ve vězení, vaši mnohaletí kamarádi z divadla proti vám vystupovali v televizi! Bylo to odporné -Vaněk  Já se na ně nezlobím-Staněk   Já ano! A taky jsem jim to otevřeně řekl! Víte, člověk v mé situaci se naučí chápat leccos, ale přece jen, to se na mne nezlobte, všechno má své meze! Chápu, že vám je u-apné něco těm mládencům vyčítal, když jde zrovna o vás, ale od toho se musíte odmyslet! Kdybychom začli tolerovat už i takováhle svinstva, přebírali bychom tím de facto spoluodpovědnost za celý ten morální marasmus a přispívali nepřímo k jeho dalšímu prohlubování. No nemám pravdu? Vaněk   lim -
(Krátká pauza) Staněk  Už jste lo odeslal? Vaněk  Teprve sbíráme podpisy -Staněk  Kolikpak jich už máte? Vaněk  Asi padesát-
(658)
(659)
Staněk  Padesát? To jde -(Krátká pauza)
No nic - přišel jsem zkrátka s křížkem po funuse -Vaněk   To ne -
Staněk  Všechno už přece běží -Vaněk  Ještě to běží -
Staněk No dobře, ale teď už je přece jasné, že to bude odesláno a zveřejněno. Mimo jiné: neměl byste to dávat agenturám, ty o tom vydají jen krátkou zprávu, která zapadne, lepší je dát to přímo do nějakých velkých evropských novin, aby to vyšlo celé i s podpisy!
Vaněk   Já vím -(Krátká pauza)
Staněk   Už o tom vědí?
Vaněk   Myslíte policie?
Staněk   Jo -
Vaněk  Nevím, spíš ne -
Staněk Poslyšte, nechci vám radit, ale mám pocit, že teď byste to měli už co nejdřív uzavřít a odeslat, nebo vám na to ještě přijdou a nějak to překazí. Padesát podpisů je přece dost - ostatně nezáleží tolik na množství jmen, jako na jejich významu -
Vaněk  Každý podpis má svůj význam -Staněk   Jistě, ale z hlediska publicity v zahraničí je přece jen důležité, aby tam byla především nějaká zvučnější jména - podepsal to Pavel? Vaněk   Ano -
Staněk To je dobře, jeho jméno, ať už si o tom myslí kdo chce co chce, dnes ve světě opravdu něco znamená!
Vaněk   To jistě -
(Krátká pauza) Staněk  Poslyšte, Ferdinande -Vaněk   Ano -
Staněk  Chtěl jsem s vámi mluvit ještě o něčem. Je
to taková trochu delikátní věc -Vaněk  Ano -
Staněk  Podívejte, já sice nejsem žádný milionář,
ale špatně na tom finančně zatím nejsem -Vaněk   To je fajn-
Staněk A tak jsem si myslel - prostě bych rád - ve vašich kruzích je spousta lidí, kteří přišli o zaměstnání - byl byste ochoten nějakou částku ode mne převzít?
Vaněk To je od vás hezké - někteří přátelé jsou na tom skutečně špatně - to víte, vždycky je u-ochu problém, jak to udělat - ti nejpotřebnější se obvykle nejvíc zdráhají -
Staněk  Nebude to žádný zázrak, ale já myslím, že jsou situace, kdy je každá koruna dobrá -(Staněk přejde k psacímu stolu, vyndá ze zásuvky dvě bankovky, pak se na okamžik zarazí, vyndá ještě jednu, přistoupí k Vaňkovi a podá mu peníze)
Vaněk   Děkuji - srdečně děkuji za všechny -
Staněk Musíme si přece vzájemně pomáhat! Že to je ode mne, nemusíte říkat - nejde mi o osobní pomník - o tom jste se ostatně už mohl přesvědčit -
Vaněk   Ano - ještě jednou děkuji -Staněk  Nepůjdeme se podívat na zahradu? Vaněk  Pane Staňku -Staněk Ano?
(660)
(661)
Vaněk   Zítra to chceme odeslat - myslím ten protest za Javůrka -Staněk  To je výborné! Čím dřív, tím lip -Vaněk  Takže dnes ještě -
Staněk Dnes byste se měl jít především vyspat! Nezapomeňte, že jste po flámu a že vás zítra čeká perný den -
Vaněk  Já vím - chtěl jsem jen říct -
Staněk Jděte radši rovnou domů a vypněte telefon, nebo vám zavolá zase Landovský a bůhví jak skončíte!
Vaněk Ano, jen pár lidí ještě oběhnu - dlouho se nezdržím - chtěl jsem jen říct - pokud byste to považoval za účelné - bylo by samozřejmě ohromné - váš Krach četl prakticky každý -
Staněk Prosím vás, Ferdinande, vždyť to je už patnáct let!
Vaněk   Ale nezapomnělo se na to -Staněk   Co by bylo ohromné? Vaněk   Měl jsem totiž dojem, že byste se taky docela rád -Staněk Co? Vaněk   Připojil -
Staněk   Myslíte jako - (Ukáže na papír) k \.omu> Vaněk   Hm -Staněk Já?
Vaněk  Promiňte, ale zdálo se mi -
(Staněk dopije svůj koňak, jde k baru, přinese láhev, dole-je si, láhev vrátí do baru, znovu se napije, pak přejde zamyšleně k oknu, chvilku se dívá ven, načež se náhle obrátí s úsměvem k Vaňkovi) Staněk  To se tedy povedlo!
Vaněk  Co se povedlo?
Staněk Copak vy necítíte tu absurditu? Já vás pozvu proto, abych vás požádal, abyste něco napsal v Javůrkově věci - vy mi ukážete už hotový text, nota bene s padesáti podpisy - já nevěřím svým očím a uším - mám z toho radost jako dítě - trápím se otázkou, jak to zařídit, aby vám to nepřekazili - a přitom mě vůbec nenapadne jediná přirozená věc, která mě má napadnout, totiž že bych to měl rychle taky podepsat! No řekněte - není to absurdní?
Vaněk   Hm -
Staněk Vždyť to je, Ferdinande, přímo děsivé svědectví o situaci, do níž nás dostali! Jen to uvažte: vím sice, že to je nesmysl, a přitom jsem si i já bezděky už zvykl na to, že na podpisování takovýchhle věcí tu jsou prostě specialisté - profesionálové na solidaritu - disidenti - a že když my ostatní potřebujeme, aby byl v oboru slušnosti podniknut nějaký krok, obrátíme se s tím automaticky na vás - jako na jakýsi komunální servis ve věcech morálky! My jsme tu prostě od toho, abychom drželi hubu a měli za to relativní klid - a vy jste tu od toho, abyste mluvili za nás a sklízeli za to kopance na zemi a slávu na nebesích! Chápete tu zvrácenost?
Vaněk  Hm -
Staněk No vidíte, a přitom se jim podařilo dohnat věci až tak daleko, že i poměrně inteligentní a slušný člověk, za jakého se s dovolením pořád ještě mám, přijímá tenhle stav málem jako cosi normálního a přirozeného! Je to hnus, hnus, kam to všechno dospělo! No řekněte, není to na blití?
(662)
(663)
Vaněk   No tak -
Staněk   Myslíte, že se národ z toho všeho někdy
ještě vzpamatuje? Vaněk   Těžko říct -
Staněk Co dělat? Co dělat? Teoreticky je to jasné: každý by měl začít sám u sebe. Jenomže copak tu žijí jen samí Vaňkové? On asi skutečně každý nemůže být bojovníkem za lidská práva -
Vaněk   To jistě ne -
(Staněk si vezme z psacího stolu své brýle a přistoupí k Vaňkovi)
Staněk  Kde to máte?
Vaněk Co?
Staněk   No přece ty podpisové archy -
(Rozpačitá pauza) Vaněk  Pane Staňku -Staněk Copak?
Vaněk   Nezlobte se, ale když já mám teď najednou
takový hloupý pocit -Staněk   Jaký pocit?
Vaněk  Já nevím - je mi to hrozně trapné - ale mně
se zdá, že to nebylo ode mne úplně fér -Staněk   Co nebylo fér?
Vaněk   Vlastně jsem vás tak trochu zaskočil -Staněk  Jak to?
Vaněk Nejdřív jsem vás nechal mluvit, a pak jsem vám to teprve nabídl k podpisu - když už jste byl jaksi vázán tím, co jste předtím řekl -
Staněk Chcete tím naznačit, že kdybych byl věděl, že sbíráte podpisy za Javůrka, byl bych o něm vůbec nezačal?
Vaněk  Ne, to ne -
Staněk  No tak!
Vaněk  Jak bych to řekl -
Staněk   Anebo vám vadí, že mě to nenapadlo samotného? Vaněk   V tom to není -Staněk   A v čem tedy?
Vaněk Prostě se mi zdá, že kdybych byl přišel rovnou pro podpis, bylo by to něco jiného - měl byste možnost volby -
Staněk A proč jste vlastně nepřišel? Měl jste mě za předem odepsaného?
Vaněk   Myslel jsem, že - ve vaší situaci -
Staněk Tak vidíte, teď se přece jen ukazuje, jaké máte o mně ve skutečnosti mínění: myslíte si, že kvůli tomu, že mi tu a tam dávají něco v televizi, nejsem už schopen ani toho nejprostšího aktu solidarity!
Vaněk   Nerozumíte mi - chtěl jsem jen říct -(Staněk usedne do svého fotelu, napije se, načež se obrátí k Vaňkovi)
Staněk Něco vám povím, Ferdinande. Jestli jsem si já bezděky zvykl na zvrácenou myšlenku, že přes morálku tu jsou disidenti, pak vy - aniž si to uvědomujete - jste si na to zvykl taky! A proto vás vůbec nenapadlo, že i pro mě můžou být některé hodnoty důležitější než mé současné postavení. Jenomže co když i já chci být konečně svobodným člověkem, co když i já chci obnovit svou vnitřní integritu a shodit ze sebe ten balvan ponížení? Vás vůbec nenapadlo, že možná právě na tenhle okamžik ve skutečnosti vlastně už po léta čekám? Prostě jednou provždy jste si mě zařadil mezi bez-
(664)
(665)
nadějné případy, s nimiž nemá smysl cokoliv zkoušet, a teď - když jste zjistil, že i já se zajímám o osud druhých - vám to s tím mým podpisem jen tak ujelo, což jste si vzápětí uvědomil, a začal se mi proto hned zase omlouvat. Uvědomujete si ale, jak mě tím ponižujete? Co když i já už dlouho čekám na příležitost k činu, který ze mne opět udělá muže, vrátí mi vnitřní klid, fantazii, humor a zbaví mě nutnosti unikat od všech traumat k těm svým meruňkám a magnoliím? Co když i já chci dát přednost životu v pravdě a vrátit se ze světa zakázkového písemnictví a televizní lžikultury opět do světa umění, které nemusí nikomu sloužit?
Vaněk Promiňte - nechtěl jsem se vás dotknout -(Vaněk otevře svou aktovku, chvíli v ní něco hledá, až posléze vytáhne podpisové archy a podá je Staňkovi. Staněk zvolna vstane a přejde s archy k psacímu stolu, kde se usadí, nasadí si opět brýle a pozorně si archy prohlíží, pokyvuje nad jednotlivými jmény hlavou. Po delší chvíli odloží brýle, pomalu vstane, chvíli přechází zamyšleně po místnosti, pak se obrátí k Vaňkovi)
Staněk   Smím přemýšlet nahlas?
Vaněk   Samozřejmě -
(Staněk se napije, načež začne přecházet opět po místnosti, přitom hovoří)
Staněk Pokud jde o subjektivní stránku věci, zdá se, že všechno podstatné jsem už řekl: po letech trvalého zvracení získám - podepíšu-li to - opět úctu sám k sobě, svou ztracenou svobodu i důstojnost a možná i trochu uznání několika mých blízkých. Zbavím se neřešitelných dilemat, do nichž
mě stále znovu uvrhuje konilikt mezi ohledem na mé postavení a mým svědomím. Naší \noí, sobě i tomu mládenci, až se vrátí, se budu moci bez rozpaků podívat do tváře. Zaplatím za to ztrátou práce, která mě sice neuspokojuje, spíš naopak ponižuje, ale která mě nepochybně živí lip, než kdybych šel dělat někam nočního vrátného. Můj syn se asi nedostane na školu, ale bude si mě vážit víc, než kdyby se na ni dostal za cenu mého odmítnutí podepsat se za Javůrka, kterého až nekriticky uctívá. Potud tedy subjektivní stránka věci. A jak je to se stránkou objektivní? Co se stane, když se mezi podpisy několika obecně známých disidentů a několika Javůrkových mladých kamarádů objeví najednou proti všemu očekávání a k všeobecnému překvapení podpis můj - člověka, který se už po léta občansky neprojevuje? Ostatní spolupo-depsaní a mnozí z těch, kteří sice sami nic nepodepisují, ale vnitřně jsou na straně těch, co podepisují, můj podpis přirozeně radostně uvítají: uzavřený okruh notorických podepisovačů, jejichž podpisy už ztrácejí váhu tím, že nejsou prakticky ničím placeny, protože už dávno nemají být čím placeny, bude prolomen, objeví se nové jméno, vzácné tím, že se dosud nikde neobjevovalo, a ovšem tím, že jeho účast je tvrdě zaplacena. To je objektivní plus mého případného podpisu. Pokud jde o politickou moc, můj podpis ji překvapí, podráždí a zneklidní přesně tím, čím rozradostní ostatní signatáře, totiž že prolomí ohradu, kterou kolem vás tak dlouho a pracně buduje. Na rozhodování o Javůrkovi má účast asi výraznější vliv
(666)
(667)
mít nebude, a pokud, tak spíš negativní: moc bude chtít ukázat, že nepropadla panice a že taková překvapení ji z míry nevyvedou. O to výraznější vliv bude mít ovšem můj podpis na rozhodováni o mně: potrestají mě nepochybně krutěji, než by možná leckdo očekával, protože mým trestem budou chtít sdělit všem, kdo by se mohli v budoucnosti vydat mou cestou - totiž zvolit svobodu, a rozmnožit tím disidentské řady -, zač je toho loket. Disidentské aktivity v rámci ustáleného ghetta se už tolik nebojí, v některých ohledech jim dokonce i trochu hraje do noty, o to víc se ovšem děsí každého náznaku, že by se hranice tohoto ghetta mohly prolamovat. Mým exemplárním trestem budou tedy chtít hned v zárodku čelit přízraku případné epidemie. Zbývá otázka, jaký ohlas můj podpis vyvolá v těch kruzích, které se daly tak či onak cestou přizpůsobení, to jest u lidí, o které koneckonců jde nejvíc, protože všechny naděje do budoucna záleží především na lom, zda se je podaří probudit z mrákota získal pro aktivní občanský postoj. Obávám se, že právě u léto nej důležitější vrstvy vyvolá můj podpis ohlas jednoznačně nepříznivý: disidenty tito lidé tiše nenávidí, chápajíce je jako své špatné svědomí, svou živou výčitku, a závidějíce jim zároveň jejich vnitřní hrdost a svobodu, hodnoty jim samým osudově odepřené. Už proto se docela přirozeně chápou každé příležitosti disidenty očernil. A přesně takovou příležitost naleznou i v mém podpisu: začnou tvrdit že vy, kteří už nemáte co ztratit, kteří jste už dávno dopadli na dno jámy a kteří jste se tam už dokonce za tu dobu
stihli docela slušně zabydlet, strhujete tam obyčejného nešťastníka, který dosud jakž takž proplouval, su-háváte ho tam s neodpovědností sobě vlastní, jen pro svůj rozmar, jen proto, abyste popudili režim a vyvolali falešnou iluzi, že se vaše řady množí, neohlížejíce se přitom vůbec na to, že ho připravujete o existenci, a nepočítajíce přirozeně s tím, že mu tam dole nějakou zajistíte. Nezlobte se, Ferdinande, znám dobře způsob myšlení těchto lidí, vždyť se musím mezi nimi denně pohybovat, a vím proto přesně, co řeknou: že jsem hanebně zneužitou obětí vašeho cynického apelu na můj humanismus, apelu nerozpakujícího se dokonce kalkulovat s mým osobním poměrem k Ja-vůrkovi a s novou naléhavostí zpochybňujícího opravdovost oněch humánních cílů, jimiž se oháníte. Že právě tyto nálady budou režim a policie všemožně podněcovat a rozvíjet, nemusím zajisté zdůrazňovat. Jiní, ti inteligentnější, možná řeknou, že taková novinka, jako je mé jméno uprostřed vašich, jen zbytečně na sebe upoutává pozornost a odvádí ji od věci samé, to jest od věci Javůrkovy, problematizujíc nakonec celý ten protest tím, že probouzí otázku, o co tu vlastně šlo hlavně a především: zda o pomoc Javůrkovi, nebo o demonstraci mého čerstvého disidentství. Mož-• ná by se dokonce objevil i hlas v tom smyslu, že Javůrek se vlastně stal vaší obětí, neboť jeho neštěstí bylo zneužito k cílům na hony vzdáleným jakémukoliv upřímnému zájmu o osud postiženého. Tím spíš, že získáním mého podpisu jste mě zbavili Loho manévrovacího prostoru \ zákulisí,
(668)
(669)
který dosud mám a v němž jsem mohl být Ja-vůrkovi daleko platnější. Rozumějte mi, Ferdinande, dobře: nehodlám tyhle reakce nějak přeceňovat, tím méně se míním stát jejich otrokem, zdá se mi ale na druhé straně, že je v zájmu naší věci vzít je také v potaz. Jde koneckonců vposledku o rozhodnutí politické a dobrý politik musí přihlížel ke všem aspektům, ovlivňujícím konečný efekt jeho činu. Otázka za těchto okolností musí tedy znít, čemu mám dát přednost - osvobozujícímu vnitřnímu pocitu, který ve mně můj podpis vyvolá, zaplacenému jeho - jak se ukazuje - v podstatě negativním objektivním dopadem, anebo druhé alternativě: příznivějšímu efektu, který by měl ten protest bez mého jména, zaplacenému ovšem hořkým vědomím, že mi opět - a kdoví zda ne naposledy - unikla šance vymanit se ze zajetí ponižujících kompromisů, v němž se už tolik let dusím? Jinými slovy: chci-li se zachovat opravdu mravně - a teď snad už nepochybujete, že chci -, čím se mám vlastně řídit - nemilosrdnou objektivní úvahou, anebo subjektivním vnitřním pocitem?
Vaněk   Mně se to zdá být jasné-
Staněk   Mně taky -
Vaněk  Takže to -
Staněk   Bohužel -
Vaněk Bohužel?
Staněk  Vy jste myslel-
Vaněk   Promiňte, nerozuměl jsem asi dobře -Staněk   Mrzí mě, jestli jsem -Vaněk   To nic -
Staněk   Já si ale opravdu myslím -
Vaněk  Já vím -
(Stanek vezmu ze svého stolu podpisové archy a podá je s úsměvem Vaňkovi, který je rozpaěitě uloží, spolu s textem protestu, do své aktovky. Staněk jde k magneto/onu, vypne ho, vrátí se a zvolna usedne do svého fotelu. Oba se napiji; Vaněk se otřese. Delší rozpaěilá pauza)
Staněk  Vy se zlobíte?
Vaněk  Ne -
Staněk   Ale nesouhlasíte -Vaněk   Respektuji to -Staněk   A co si myslíte? Vaněk   Co bych si myslel? Staněk   To je přece jasné -Vaněk   Co myslíte?
Staněk   Že když jsem viděl všechny ty podpisy, tak
jsem se přece jen zalekl -Vaněk  To si nemyslím -Staněk  Vidím to na vás -Vaněk  Vážně ne -
Staněk Proč mi aspoň neřeknete pravdu? Uvědomujete si, že tou svou shovívavou neupřímností mě vlastně urážíte víc, než kdybyste mi to přímo řekl? Anebo vám prostě už nestojím vůbec za komentář?
Vaněk Řekl jsem přece, že vaše vývody respektuji -
'   Staněk   Já nejsem blbec, Vaňku -Vaněk  Já vím -
Staněk  A vím proto přesně, co se za tím vaším
respektem skrývá -Vaněk Co?
Staněk  Pocit mravní převahy -
(670)
(671)
Vanék  To není pravda -
Stanek   Jenomže já opravdu nevím, jestli vy - zrovna vy - máte právo na takovou pýchu -Vanék  Jak to myslíte? Staněk  Vy dobře víte -Vaněk  Nevím -Staněk   Mám vám to tedy říct? Vaněk   Ano -
Staněk Pokud vím, tak jste v tom vězení mluvil víc, než jste musel -
(Vaněk vyskočí a vytřeštěně hledí na Staňka, kteiý se vítězně usmívá. Krátká napjatá pauza. Vtom zazvoní telefon. Vaněk zničeně klesne zpět do fotelu; Staněk jde k telefonu a sejme sluchátko. Do telefonu) No ahoj - co? - Ne! - Ale to - počkej - aha - aha -a kde jste? - Jo, jistě - samozřejmě - fajn - jo, budu čekat! Ahoj -
(Staněk polozí sluchátko a civí tupě před sebe. Delší pauza. Vaněk rozpačitě vstane. Staněk si teprve teď uvědomí, že tu Vaněk ještě je, a nevrle se k němu obrátí) Můžete to spálit dole v kotli -Vaněk Co?
Staněk   Před chvílí přišel za Anči clo menzy -Vaněk Kdo?
Staněk  No přece Javůrek!
Vaněk Cože? Pustili ho? No to je ohromné! Tak přece ty vaše intervence k něčemu byly! Ještě že jsme tu petici neudělali o pár dní dřív - zatvrdili by se a určitě by ho nepustili!
(Staněk hledí chvíli zkoumavě na Vaňka, pak se najednou usměje, živě k němu přistoupí a uchopí ho přátelsky oběma rukama za ramena)
Staněk Tím se netrapte, příteli! Riziko, že tím spíš uškodíte, než pomůžete, tu je přece vždycky! Kdybyste k tomu měli přihlížet, nemohli byste dělat vůbec nic! Pojďte, vyberu vám ty štěpy -(Staněk vezme Vaňka v podpaží a odvádí ho ke dveřím. Vaněk šoupe směšně nohama po zemi, protože jinou chůzi mu půjčené trepky pro svou velikost neumožňuji. Opona padá)
Konec hry
(672)
(673)