ŽEBRÁCKÁ OPERA
HRA O ČTRNÁCTI OBRAZECH NA TÉMA JOHNA GAYE Andreji Krobovi a jeho Divadlu na tahu
Osoby
macheath, william peachum, elizabeth peachumová, polly, bill lockit, mary lockitová, lucy, harryfilch, diana, jenny betty vičky ingrid harold john jim jack opilec šenkýř hlas pána seržant tři biřici
šéf zlodějské organizace šéf jiné zlodějské organizace jeho žena
jejich dcera a Macheathova žena velitel policie jeho žena
jejich dcera a Macheathova žena
nezávislý kapsář
majitelka „dámského salonu"
její zaměstnankyně
y vězeňští dozorci
y členové Macheathovy organizace
217
První obraz
Na scéně je Peachumova domácnost. Je to prostorná světnice, zařízená se středostavovskou solidností. Vzadu jsou dveře do ostatních částí bytu, vpravo je hlavní vchod. V pozadí je cosi jako kuchyňský kout, pozůstávající z velké plotny, různých hrnců, škopků apod. Uprostřed místnosti je velký stůl, obklopený několika židlemi. Když se otevře opona, jsou na scéně Peachum a Peachumova. Peachum má na sobě župan, sedí u stolu a zapisuje cosi do velké účetní knihy; Peachumova v zástěře se pohybuje kolem plotny a vaří oběd. Po delší pauze se ozve Peachumova.
peachumova: Ty,Willy —
peachum (aniž vzhlédne): Co je? peachumova: Myslíš, že to byl dobrý nápad?
peachum: Co? peachumova: No s Polly a Macheathem —
peachum: Proč? peachumova: Mám pocit, že s ním Polly chodí —
peachum: No a? Právě o to mi přece šlo! (Volá za scénu) Polly!
219
Zadními dveřmi vstoupíPolly. polly: Ano, tatínku? peachum: Je to pravda, že chodíš s Macheathem?
polly: Řídím se tvými pokyny, tatínku: nechala jsem se od něho párkrát pozvat na večeři a popřála jsem sluchu jeho lichotkám, jak jsi mi nakázal — peachum: Takje to pravda? Výborně, Polly! Jen tak dál! polly: Vynasnažím se, tatínku —
Polly odchází zadními dveřmi; na pravé dveře někdo klepe. Peachum rychle zabouchne svou knihu a ukryje ji do zásuvky. peachum (zvolá): Dále!
Pravými dveřmi vstoupíFilch. filch: Pan Peachum? peachum: Co si přejete?
filch: Jsem Filch. Harry Filch. peachum: To mi nic neříká —
filch: Já vím. (Rozhlédne se po místnosti) Mohu tu mluvit? peachum: Co byste nemohl?
filch: Jsem nezávislý kapsář — peachum: No a?
filch: Žijeme v převratné době, aspoň pokud jde o naši branži — peachum: Jak to myslíte?
filch: Kooperace, integrace—velké organizace si rozdělily město — drobné podnikání ztrácí půdu pod nohama — peachum: Máte přece celou Carnaby Street!
filch: Ach, pane Peachume, vždyť nás tam je navečer víc než chodců! Na volné noze se dnes neudržíte, kdybyste měl pozlacené ruce! peachum: Takový je už prostě trend doby — i ve výrobě se přece prosazuje dělba práce, manufaktury a tak —já kvůli vám přece dějiny nezastavím!
filch: Mám skromnější přání, pane Peachume — peachum: Jaké?
filch: Nevzal byste mě k sobě? peachumová: Vždyť vásvůbec neznáme!
filch: Pane Peachume! Mějte se mnou slitování! Jestli mě necháte na holičkách, budu muset přijmout místo v tiskárně! peachum: Nezlobte se, ale mám plné stavy — peachumová: Proč nejdete za Macheathem? filch: Než tam, to radši do té tiskárny! peachum: Co máte proti Macheathově organizaci? filch: Nelíbí se mi jejich metody — peachumová: Neříkáte to jen proto, abyste se nám zalíbil? filch: Přísahám,žene! peachum: Dobrá. Ale musíte se podrobit přijímací zkoušce—
filch: Rád, pane Peachume! Rád! Jste tak laskav! Co mám udělat?
peachum: Když mi do zítřka přinesete hodinky vévody zGlostru, tak o vás budu uvažovat. Ale nemyslete si, že mé oblafnete: ty hodinky znám — a kdyby vás náhodou při tom chytli, z ničeho vás samozřejmě tahat nebudu! Filch přiskočí k Peachumovi a líbá mu vděčně ruku.
filch: Děkuji vám, pane Peachume, tisíckrátvám děkuji! Filch radostně odběhne pravými dveřmi. Peachum vytáhne ze zásuvky opět svou knihu a začne do ní cosi zapisovat. Krátká pauza. peachumová: Ty,WÍHy —
peachum (aniž vzhlédne): Co je? peachumová: Mám strach —
peachum: Z Čeho? peachumová: Aby se nám to nevymklo z rukou —
peachum: Co?
220
221
peachumová peachum
peachumová: peachum:
polly: peachum:
polly: peachum:
polly:
peachum
diana: peachumová: peachum:
diana
peachum: diana:
peachum: diana:
: No s Polly a Macheathem — : Nechápu, proč by se nám to mělo vymknout z rukou!
Mám pocit, že s ním Polly spí — No a? Právě o to mi přece šlo! (Volá za scénu) Polly!
Zadními dveřmi vstoupí Polly. Ano, tatínku?
Je to pravda, že s kapitánem spíš? Myslela jsem, že jsi to tak myslel — Tak je to pravda! Výborně, Polly! Jen tak dál! Vynasnažím se, tatínku — Polly odchází zadními dveřmi; na pravé dveře někdo klepe. Peachum rychle zabouchne svou knihu a ukryje ji do zásuvky, (zvolá): Dále!
Pravými dveřmi vstoupí Diana. Dobré poledne —
To je dost, holka, že se taky někdy ukážeš! Jak se pořád máte, paní Diano? Jak jdou obchody?
(usedá): Výborně, pane Peachume! Představte si, že můj salon objevila šlechta. Angažovala jsem před časem několik novinek, vesměs tak mezi šestnácti a dvaceti, nějak se to rozkřiklo, a teďse u mě netrhnou dveře. Hnedjsem pochopitelně zvýšila taxy — Tak to vám tedy upřímně blahopřeji! Ostatně přiznávám rovnou, že za vámi přicházím tak trochu v souvislosti s touto novou situací: změněná sociální struktura mého zákaznic-tva klade totiž, jak jistě chápete, i nové nároky na vybavení mého salonu — Co byste konkrétně potřebovala? Soupravu stříbrných příborů, pár svícnů a asi deset yardů brokátu na nové záclony —
222
peachum: diana:
peachumová: diana:
peachum:
diana:
peachum: diana
peachum diana
PEACHUM diana
Máte štěstí, brokátu mám momentálně kolik libo —
Díky, pane Peachume! Věděla jsem, že mě nenecháte v bryndě! Pauza.
Tak říkáš, že tvůj podnik je teď samá šlechta? Co ti mám povídat, holka: dva vévodové, několik lordů, spousta vikomtů — Nevěděl jsem, že mravy vyšších vrstev tak poklesly — máte velké štěstí! Mravy jsou pořád stejné, jenomže co se dřív tutlalo, to se dnes dělá veřejně! Milenky a milostné aféry se staly nezbytným doplňkem života pánů z vyšších tříd, patří to k jejich titulům stejně jako jejich kočáry a šperky — Čím si tenhle posun vysvětlujete? Inu doba se mění, pane Peachume, žijeme v druhé polovině osmnáctého století, s tím se nedá nic dělat! Dříve si páni získávali popularitu a úctu prostého lidu udatnými činy na bojištích, dnes to dělají v dámských ložnicích a salonech! A já se jim vlastně ani nedivím: je to rozhodně příjemnější —
Vy si myslíte, že to dělají kvůli své popularitě? Samozřejmě! Když vidí prostý muž z ulice, že nějaký ten vévoda je vlastně ve skutečnosti člověkjako on — z masa a krve, se svými vášněmi, neřestmi a starostmi—zmocní se ho nutně pocit jakési spřízněnosti a hned si ho víc oblíbí! Cosi jako podvědomá identifikace, chápete? Ostatně překvapuje mě, že právě vy — takový dobrý psycholog —jste si toho ještě nepovšiml a nevyvodil z toho pro sebe důsledky — Já? Prosím vás —
A proč ne? V podsvětí platí tyhle věci zrovna tak jako kdekoliv jinde! Vždyť jisté kroky v tomto
223
peachum: diana:
peachum:
diana: peachumová:
peachum: diana:
peachumová: peachum:
diana: peachum: diana: peachumová:
diana:
směru jsou od člověka vašeho postavení přímo
očekávány!
Myslíte?
Podívejte se třeba jen na kapitána Machea-the! Proč myslíte, že dělá tak závratnou kariéru a jeho organizace tak rychle roste na významu? Protože si umí svými milostnými skandály zajistit obecnou úctu!
Jenomže já nejsem Macheath, paní Diano! Sex nehrál v mém životě nikdy rozhodující roli, jsem spíš takový, řekl bych, intelektuální typ, navíc se zřetelně monogamním založením — Však taky už Londýnem na konto vaší puritánske solidnosti proběhl nejeden úspěšný vtip! Diana má pravdu, Willy. Zatím jsme tenhle aspekt přehlíželi, ale kdoví, jestli jsme opravdu nedělali chybu! Ty nemáš pocit, že bys všem těm jízlivým řečem měl už konečně jednou udělat přítrž?
Na to je pozdě, má drahá!
Na některé věci není nikdy pozdě, pane Peachu-
me! Ostatně jste v nejlepších letech, a kdybyste
nenosil pořád ten svůj umoulaný župan, mohl
byste být docela fešák!
No vidíš!
Mějte rozum: v roli svůdce bych přece musel působit směšně!
Úspěšný svůdce nikdy nepůsobí směšně! A jak víte, že bych byl úspěšný? To bych si, když dovolíte, vzala na starost sama. Nezapomeň, Willy, že Diana je v těchhle záležitostech odborníkem!
Však v tom taky už dělám hezkých pár let, ne? Jestli chcete, vyberu vám vhodné děvče, dám jí na to neplacenou dovolenou, šikovněji věc vysvětlím — a uvidíte, že ostatní už půjde samo!
224
peachum: diana:
peachumová peachum: diana
peachumová: diana:
peachum:
peachumová
peachum peachumová:
peachum: peachumová:
peachum: peachumová:
peachum: peachumová
Poslyšte, a nešlo by to s ní domluvit tak, že by prostě jen jaksi předstírala, že — Ach, to by nebylo dobré, pane Peachume, to by nebylo dobré! Lidé, zvláště ženy, mají na tohle čich, přišlo by se na to a byla by z toho jen zbytečná ostuda — Však ono tě, Willy, neubude — No jak myslíš —
Takže jsme domluveni? Výborně! Hned zítra vám to děvče pošlu na ukázku! No nic — musím už běžet, práce volá! Jsem ráda, že jsem vás oba zastihla doma a že jsme si tak pěkně poklá-bosili! Nezapomenete mi na ten brokát, pane Peachume, viďte?
Spolehni se, zlatíčko, dohlédnu na to! Díky, sluníčko! Pá! Na shledanou, pane Peachume, a držím palce! Na shledanou —
Diana odejde pravými dveřmi. Peachum vytáhne ze zásuvky opět svou knihu a začne do ní cosi zapisovat. Krátká pauza. Ty, Willy — (aniž vzhlédne): Co je? : Tyjí věříš? Dianě? Ne, Polty — Ovšem. Proč?
Nezapomeň, jak to Macheath s děvčaty umí! Polly mu na jeho triky nenaletí! Jen jestli mu na ně už nenaletela! Opona padá.
Konec prvního obrazu
225
Druhý obraz
Na scéněje zlodějská krčma Jsou tu pouze tři stoly s židlemi; v pozadí je šenkýřský pult, sudy s vínem a vstup do kuchyně; napravo jsou tři schody a dveře na ulici. Když se otevře opona, sedí u jednoho stolu Macheath, Jim a Jack; u druhého stolu spí Opilec, který tu bude spát po celý obraz. Z kuchyně sc občas líně vynoří Šenkýř, přehlédne situaci, doleje hostům víno a opět zmizí za závěsem. Macheathe a jeho druhy zastihujeme při živém rozhovoru nad vínem.
jim: Víte, šéfe, co se mi na vás nejvíc líbí? macheath: Copak, brachu?
jim: Že při vší námaze a odpovědnosti, jež pro vás znamená úspěšné vedení naší organizace, dokážete ještě navíc žít skutečně plným lidským životem!
macheath: To přece spolu souvisí! Naše práce je úspěšná proto, žejsem ji prodchnul dynamikou moderní doby a odvahou k velkorysým a nekonvenčním akcím — a copak by něco takového mohl dokázat člověk bez vitality, fantazie a rozletu, prostě nějaký suchar jako třeba Peachum?
226
jim:
macheath:
jim: jack:
jim: jack: macheath:
jim:
macheath: jim:
macheath:
jim:
jack:
jim: jack: macheath:
I na ty ženské si naleznete čas!
Musím si ho nalézt, protože na ženské trpím.
Řekl bych dokonce, žejsem cosi jako děvkař.
Myj sme taky děvkaři! Viď, Jacku?
No jasně —
I když samozřejmě ne tak úspěšní jako vy — Kam se na vás hrabeme — Nezapírám, že jsem jako děvkař skutečně velmi úspěšný. Z deseti děvčat, po nichž zatoužím, jich obvykle devět dříve nebo později dostanu do některé ze svých postelí. Přitom ještě mnohé z těch, které nedostanu, nedostanu jen proto, že nemohu věnovat více času na jejich svádění. Vaše úspěchy, šéfe, jsou bohužel neopakovatelné—
Proč myslíš, brachu?
Pověst význačného zlodějského předáka, známého dobrodruha, svůdce a světáka vám přece musí přístup k ženám ohromně usnadňovat! A to nemluvím o vašich ostatních předpokladech, jako je například váš šarm a vaše nesporná fyzická krása —
No tak má pověst a můj celkem obstojný vzhled mi opravdu situaci významně usnadňují — Podívejte se například na mě —jaké můžu mít já při svém vzhledu šance? A co já? Na tuhle držku nesbalím ani zatoulaný-ho psa!
Jen se nekasej! Já jsem daleko ošklivější — Blbost!
Myslím, hoši, že své možnosti zbytečně podceňujete. Jednak to s vámi není zas tak špatné, jednak tyhle věci přeci jen nejsou to nejdůleži-tější! Jak řekl jeden můj známý mrzák, když ho nechtěli vzít do party, kde jsem začínal: krása není vše!
227
jim
macheath:
A co je tedy podle vás, šéfe, pro děvkaře nejdů-
Í9
jim
macheath
jim
macheath jim
jack: jim:
macheath: jim:
macheath: jim:
macheath:
Nejdůležitější je ta zvláštní směsice drzosti, píle, humoru a ukecanosti, kterou se vyznačují takřka všichni, o nichž se říká, že to takzvaně umějí s ženskými. Člověk prostě musí mít odvahu, fantazii a vyjadřovací schopnosti — Podléváš tedy nejsme ani my u ženských apriorně bez šancí?
Vůbec ne! Ostatně máte-li pocit, že jste oškliví, můžete svou strategii a taktiku v lásce založit na předstírání komplexu méněcennosti: ženské totiž šíleně rády někomu pomáhají a někoho zachraňují — a čím víc se jim to daří, tím víc dotyčného člověka milují, milujíce skrze něho svou vlastní skvělost, které jim je zachráněný živoucím dokladem —
Domníváte se tedy, že i naši ošklivost lze proměnit v kapitál?
Samozřejmě! A v jak skvělý! To je dobré, Jacku, co? To by se muselo nejdřív vyzkoušet — Když už jsem u toho vašeho děvkařství, kapitáne, mohl bych se vás zeptat na jednu praktickou věc?
Jen se ptej, brachu!
Čemu dáváte přednost: svádění slušných dívek, nebo stykům s osvědčenými kurtizánami? Jak kdy, milý příteli, jak kdy— Mohl byste nám to blíže osvětlit? No tak podívejte: svádění slušných děvčat má svá výrazná plus, vzrušujícím pocitem nejistoty o konečném výsledku počínaje a okolností, že to je zadarmo, konče. Nevýhodou tu ovšem na druhé straně zaseje, že svádění zabírá často moc času, aniž je výsledek předem jistý; že ta
jim:
macheath: jim:
macheath
jim:
macheath:
jim
jack: jim:
macheath:
jim
jack macheath jim
macheath
děvčata — postrádajíce erotických zkušeností —vás málokdy dobře uspokojí a že vždy znovu hrozí nebezpečí, že je vaše tlachání natolik okouzlí, že se do vás zamilují a přilepí se vám na paty. S děvkami naopak je domluva rychlá, stud jim nebrání vyjít vstříc jakémukoliv vašemu rozkošnictví a po věci samé vám neztěžují život svými city či nároky — I když jsou známy případy, že i děvka — Ach ano, ano, ale to jsou výjimky, en gros to neplatí —
A co je nevýhodou této cesty? Především to, že člověk, odkázaný ve svém milostném životě pouze na děvky, záhy citově zplaní —
Nejlepší je tedy, jak se zdá, vhodně kombinovat obě alternativy — : Přesně tak. Přičemž občas lze věc zpestřit ještě alternativou třetí, totiž stykem s vdanými paními—
(kJackovi): Vidíš, já ti to vždycky říkal! A ty pořád jen: pojďme do bordelu, pojďme do bordelu! Někde člověk začít musí — Není vám nepříjemné, šéfe, že svými dotazy zacházíme tak hluboko do světa vaší intimity? Naopak! Já si vždycky rád v kroužku dobrých přátel poklábosím o ženských! Pro nás je totiž neobyčejně cenné konfrontovat své zkušenosti s vašimi — viď, Jacku? No jasně — Klidně se tedy ptejte —
Zajímala by mě ještě jedna věc: dosud jsme mluvili převážně o tom, jak nejlépe ženské získávat. Neméně důležitou se mi však zdá být otázka, jak se jich potom nejlépe zbavovat — Myslíš těch neodbytných?
228
1
229
jim: Ano. Co vy příkladně s nimi děláte?
macheath: Jsou jen dvě možnosti: buďse k takové osobě zachovat tak sprostě, že jí zbytek hrdosti zabrání dál se o člověka zajímat, anebo — druhá možnost — pojmout ji prostě za manželku. jack: Za manželku? To je dobrý! jim: Zajímavé, zajímavé. Neznamená to ovšem ohrozit své další děvkařské perspektivy?
macheath: Naopak, milý brachu, naopak! Každý pořádný děvkař je šťastně ženat a někteří —jako například já —jsou dokonce šťastně ženati s několika ženami najednou! jim: Tomu nerozumím —
macheath: To je přece jasné: každá ženská, pokud není už náhodou vdaná, se chce vdát, a proto se i na vás, jakmile se kolem ní jen trochu víc točíte, ihned začíná dívat jako na svého potenciálního ženicha. Jak lépe můžete takové nároky pacifikovat, aniž byste byli nuceni uchylovat se k různým pochybným vytáčkám, než poukazem na okolnost, že už ženati bohužel jste? Vaše milenka — právě dík své hluboké úctě k manželskému stavu — pocítí jakýsi sentimentální respekt ke štěstí své šťastnější kolegyně a velkodušné se vzdá úmyslu ji ojejí štěstí připravit, vynahradíte-li jí to ovšem spikleneckým ujištěním, že sejí vaše žena zdaleka nevyrovná, a že vlastně proto od své ženy utíkáte k ní. Může-li zkrátka děvkaři něco zajistit relativně svobodný prostor k děvkařské aktivitě, pak je to jedině šťastné manželství. Váš ohled k manželskému štěstí vaší ženyje totiž v ženském světě—plném iluzí — chápán většinou jako výraz vaší celkové ohleduplnosti k ženskému pohlaví, a tedy nepřímo i k té jeho příslušnici, které je — dík osudné náhodě, že jste ji nepotkal dříve — manželské štěstí po vašem boku odepřeno.
230
jim: Jacku — jack: Hm —
jim: To je, co? jack: Skvěle vymyšlený!
jim: Viď? (K Macheathovi) Netušil jsem, kapitáne,
že iste ženat — macheath: V jednom případě jsem dokonce novomanžel! Opona padá.
Konec druhého obrazu
231
Třetí obraz
Na scéně je opět Peachumova domácnost. Vše jako v prvním obraze. Když se otevře opona, j sou na scéně Peachum a Peachumova. Peachumova prostírá na stole pro tři osoby; Peachum odsunuje stranou svou účetní knihu, dívá se pátravé na Peachumovou a po chvíli se ozve.
peachum: Ty, líz —
peachumova (prostírajíc): Hm —
peachum: Co jsi chtěla říct tou poznámkou o Polly, že už jako možná naletěla?
peachumova: Nevím proč, Willy, ale mám takové nejasné podezření, že se ti dva tajně vzali — Peachumova se vrací k plotně; Peachum radostně vyskočí.
peachum (zvolá): Cože? Ne! No to by bylo skvělé! (Volá za scénu) Polly! Polly! Zadními dveřmi vstoupí Polly. polly: Ano, tatínku? peachum: Jeto pravda, že jste se s Macheathem tajně vzali?
232
polly: Říkal jsi přece, že bys to považoval z hlediska svého podniku za vůbec nej lepší řešení — peachum: Tak je to pravda? Jsi pašák, Polly! Mám z tebe radost a upřímně ti blahopřeji! Podařil se ti skutečně husársky kousek! Proč jsi mi o tom neřekla hned?
polly: Nezlob se, tatínku, ale šlo to všechno tak rychle—
peachum: Máš pravdu, šlo to skutečně rychleji, než jsem sám předpokládal. O to důležitější ovšem, milá Polly, je, aby sis nyní, kdy ses stala Macheatho-vou ženou, jasně uvědomila jednu důležitou věc: že Macheath není jen inteligentní společník, nesporný šarmér a vůbec populární figurka, ale že má i svou druhou, nebezpečnější tvář —
Peachumova mezitím nalila všem polévku; všichni tři usednou ke stolu; Peachum si zastrčí ubrousek za límec; začnou jíst. polly: Jste konkurenti, viď?
peachum: Mohli bychom být, Polly, mohli. Kdyby ovšem on systematicky neporušoval všechny základní normy soužití londýnských organizací, které jsem tak dlouho a pracně zaváděl! polly: Mackie má prostě jiné metody —
peachum: Pěkně děkuju za takové metody! polly: Co ti konkrétně udělal?
peachum: Milá Polly! Den by nestačil, kdybych ti to měl všechno vyprávět! Znovu a znovu mě připravuje o mé podnikatelské možnosti a o má odbytiště, neštíti se obohacovat se nepokrytě na můj účet, rozeštvává mi soustavně mé lidi a nejlepší z nich mi zákeřně přetahuje k sobě! Jeho cílem je rozvrátit a posléze zlikvidovat můj podnik. To je snad málo?
233
polly: Nevěřím, že by byl Mackie takový! Nepodsou-váš mu horší úmysly, než ve skutečnosti má?
peachum: Tisíckrát jsem se o tom přesvědčil, na každém kroku se o tom přesvědčuji! Je to zhýralec a bezcharakterní cynik! Ostatně proč myslíš, že sítě vzal! Protože doufá, že tak dostane můj podnik zvolna pod kontrolu a postupně se ho zmocní! Je to od něho chladná vypočítavostí Jenomže tentokrát udeřila kosa na kámen! polly: Mackie si mě vzal z lásky, tatínku!
peachum: Snad bys mu nevěřila, PoIIy!
polly: A vůbec — když máš na něj takový názor, pak vážně nechápu, proč jsi chtěl, abych se s ním seznámila a sblížila!
peachum: Protože to je jediná cesta, jak mohu zachránit náš podnik!
polly: Mým úkolem má tedy být vaše smíření? peachum: Právě naopak, drahá Polly, právě naopak! Počítám s tím, že mé budeš —jako člověk, který mu je teďnejblíž — průběžně informovat o poměrech vjeho organizaci, o jeho akcích a plánech — samozřejmě tak, aby o tom on nevěděl — a tím mi umožníš konečně jeho organizaci zlikvidovat, získat její majetek, který beztak má správně náležet mně, a získat zároveň dostatek důkazů o jeho činnosti, na jejichž základě ho budu moci udat a nechat odsoudit k celoživotní deportaci. Polly vzrušeně vstane.
polly: Tatínku! Já přece nezradím svého muže! peachum: Chceš tedy zradit svého otce?
polly: To taky ne — peachum: Cotedychceš?
polly: Chci žít ve šťastném manželství, mít děti, vychovávat je, starat se o domácnost — Peachumpráskne talířem o zem, vyskočia začne vzrušeně přecházet po místnosti.
234
L
peachum: Ve šťastném manželství! S největším londýnským děvkařem! Vést domácnost! Úhlavnímu nepříteli vlastního otce! A ještě s ním mít nakonec děti! To se tedy povedlo! Nezbláznila ses náhodou?
peachumová (ostře kPeachumovi): Počkej, Willy! (Obrátíse k Polly, uchopí ji za ruku a vážně se jí podívá do očí) Polly — polly: Ano, matinko? peachumová: Přiznej se: nezamilovala ses náhodou do toho člověka?
Polly sklopí zrak; napjatá pauza. peachum (tiše): Polly—dceruško—viďžetonenípravda?
Polly hledí chvilku zoufale do země, pak se náhle rozpláče, těžce dosedne a ukryje si obličej do dlaní. Peachum na ni chvilku strnule hledí, pak náhle zařve.
Marš od mého stolu! Couro! Polly, plačíc a se svěšenou hlavou, odejde zvolna zadními dveřmi. Pauza; pak se Peachum vrávoravě vrátí ke stolu a zhrouceně dosedne. Opět pauza. Zlomeně.
Tak tohle je největší zklamání mého života! Má vlastní dcera! Taková hanba! Taková potupa! Je konec všemu — peachumová: Klid, Willy. To se vyřeší — peachum: Jak?
peachumová: Radikálně!
Opona padá.
Konec třetího obrazu
235
Čtvrtý obraz
Na scéně je opět zlodějská krčma. Vše jako ve druhém obraze. Když se otevře opona, sedí Macheath, Jim a Jack stále u svého stolu; u druhého stolu spí Opilec; občas se v místnosti objevuje Šenkýř. Macheathe a jeho druhy zastihujeme při živém rozhovoru nad vínem.
jim: Poslyšte, šéfe — macheath: Copak, brachu?
jim: Vždyť teď bychom vlastně mohli — prostřednictvím vaší ženy — získat kontrolu nad celou Peachumovou organizací! macheath: Tak nemluv, Jime. Polly je nevinné dítě, které jsem si bral výhradně proto, že mě eroticky vzrušuje a že při svém způsobu života potřebuji nutné určité zázemí, totiž aspoň jednu spořádanou domácnost, kam bych se mohl občas uchýlit. Do svých obchodních záležitostí odmítám Polly zatahovat! jim: Promiňte, šéfe —
236
macheath: polly:
macheath:
jim: jack: macheath: polly:
macheath: polly:
macheath: polly:
macheath:
polly:
macheath:
polly: macheath:
polly: macheath:
polly: macheath:
polly:
macheath
Vtom vběhne dveřmi z ulice udýchaná Polly; Macheath překvapeně vstane. Kde se tu bereš?
Macku! Můj drahý— (Padne mu do náručí) Miluješ mě?
Samozřejmě. Co se stalo? Neposadíš se? Polly klesne na židli; Macheath se rovněž usadí. To jsou mí přátelé: Jim—Jack—a to je má žena Polly —
Těší mě, paní Macheathová — Rukulíbám —
Tak povídej: co se děje? Jsi celá vyjevená — Hrozná věc, Macku! Musíš okamžitě prchnout— Proč?
Naši na tebe chystají léčku, aby tě mohli dostat na šibenici — Jak to víš?
Poslouchala jsem za dveřmi, když to domlouvali—
Správnější udělala, že jsi poslouchala. Jakou lest chystají?
: Nevím, utíkala jsem tě varovat, takže jsem to neslyšela do konce —
To jsi udělala hloupost. Měla jsi to nejdřív celé vyslechnout —
Když já z toho byla tak rozrušená! A co jim tak najednou přelítlo přes nos? Vědí vše! Co vše? Že jsme sví — To byl přece fotříkův plán! Jenomže oni taky vědí, že tě miluji a že tě nikdy nezradím —
Cože? Jak se to dozvěděli?
237
polly: macheath: polly:
macheath: polly:
macheath: polly:
macheath:
polly: macheath:
polly: macheath:
polly MACHEATH: jack:
polly
Já jim to řekla —
Do prdele! Pročs jim to, sakra, říkala? Otec chtěl, abych ho informovala o všech tvých akcích a plánech, aby mohl tvou organizaci zničit, připravit tě o majetek a dostat tě před porotu —
Ale to nám přece bylo jasné od začátku, že mu běží jen o tohle! Jsi husa, žes mu řekla pravdu! Přecejsem mu nemohla slíbit, že tě budu zrazovat!
Proč ne? Slíbit můžeš cokoliv, důležité je, že to pak nebudeš dělat!
Když on o tobě mluvil tak ošklivě! Prý sis mě vzal jen z vypočítavosti, prý ho chceš zničit — Ach ty svatá prostoto! Měla jsi se vším souhlasit a všechno mu slíbit, aby měl dojem, že je všechno tak, jak si to naplánoval. A pak bys mu prostě nosila falešné zprávy, takové, jaké bych ti pro něho dal, abychom ho zmátli a postupně dostali do pasti, kterou chtěl nastražit mně. Kdyby měl ktobědůvěru a myslel, že děláš všechno tak, jak chce — nebyl by problém poskytnout mu fingované důkazy tvé věrnosti — leccos by ti pak dokonce řekl o svých vlastních plánech a to by mělo zase pro mé ohromnou cenu. Všechno jsi zkazila! Všechno!
Nezlob se, Macku, ale přece bych nemohla podvádět tatínka —
Říkáš, že mě miluješ, a přitom bys klidně koukala na to, jak mě chtějí zničit? Podivná láska! Macku! Macku? Udělám, co budeš chtít! Už je pozdě, Polly— (rozpláče se): Já nechci žít — Nech toho bulení, víš, že to nesnáším! Měl byste se zdekovat, šéfe — (tiše): Můžu s tebou?
macheath: To nejde —
polly: Co mám tedy dělat?
macheath: Pěkně se vrátíš domů, odprosíš fotříka, řekneš, že jsi prohlédla a poznala, co jsem zač, a slíbíš mu, že se budeš řídit nadále jen jeho radami a pokyny, protože ses přesvědčila, že měl pravdu a že to s tebou myslí dobře. Co bude dál, uvidíme—
Pokusím se o to, Macku — (Polly rozpačitě vstane a zamíří zvolna ke dveřím. Náhle se zarazí a obrátí se k Macheathovi) Miluješ mě? Samozřejmě — A zůstaneš mi věrný? To víš, že jo — Navždy? Navždy—
Budu na tebe čekat a myslet jen na tebe! Fajn. Tak zatím pá — Polly odejde dveřmi na ulici. Tohle miještě scházelo! Mládenci,jdem! (Volá za scénu) Šenkýři!
Z kuchyně se vynoří Šenkýř; Macheath mu hodí minci; Šenlíýř ji zachytí a opět zmizí v kuchyni; Macheath, Jim a Jackjdou po schodech ke dveřím na ulici, ve dveřích se však potkají s přicházející Jenny. Jakmile Jenny spatříMacheathe, zarazíse a usměje se na něho. Macheath se překvapeně zastaví a hledí se zájmem na Jenny; ona sejde dolů; Macheath jde zvolna zpět za ní; Jim a Jack stojí rozpačitě u dveří a hledí na Macheathe. ' (k Jenny) Promiňte, slečno, ale neznáme se od-
někud?
jenny: Vy se na mne pamatujete? macheath: Ano, jistě. Nevím jen v tuto chvíli, kam vás zařadit. Nepracujete náhodou v salonu paní Diany? jenny: Ne —
polly:
macheath: polly:
macheath: polly:
macheath: polly:
macheath:
238
239
macheath: jenny:
macheath: jenny:
macheath: jim
macheath
jenny: macheath: jenny:
macheath: jenny: macheath:
jenny: macheath:
jenny: macheath:
jenny: macheath: jenny:
macheath: jenny:
macheath: jenny:
macheath:
jenny:
Odkud se tedy známe? Chcete slyšet pravdu? Ovšem!
Před pěti lety jste mě připravil o poctivost — Opravdu? A zlobíte se moc? (nesměle): Šéfe —
(kJimoviaJackovi): Jděte napřed, mládenci! Sejdeme se — víte kde!
Jim a Jack na sebe rozpačitě pohlédnou, pokrčí rameny a odejdou.
Už jsem se s vaší zradou vyrovnala — Já vás i zradil?
Ano. Sliboval jste mi lásku, ale když jste dosáhl
svého, tak jste mne opustil —
To jsem skutečně udělal? Ach to mě mrzí!
Byla to moje chyba: neměla jsem vám věřit!
Ale stejně nechápu, jak jsem to mohl udělat:
opustit tak krásnou dívku! Nebyla jste tehdy
ošklivější?
To byste měl posoudit spíš vy — Vy jste mě asi milovala, co? Moc —
Je to koneckonců pochopitelné: byl jsem váš
první —
A poslední —
Co? Vy žertujete!
Vím, že je to absurdní, ale zůstala jsem vám dodnes věrná. Ne z lásky, ta už dávno vyprchala — Proč tedy?
To by bylo dlouhé vysvětlování — Trauma?
Něco na ten způsob —
Takže jsem vás vlastně připravil o pět let života.
Ještěže jsme se potkali —
Proč?
macheath: Protože mi to dává naději, že budu moci aspoň částečně odčinit to, co jsem způsobil. Kdo jiný by vás měl vrátit životu než ten, jehož vinou jste z něj byla tak dlouho vyřazena? Jak se jmenujete? jenny: Jenny —
macheath (uchopíji za ruku a přitáhne k sobě): Jenny! jenny: Macku! Prosím tě, ne! Ne! Ne —
Macheath ji obejme a začne líbat; ona se chvilku vzpírá; brzy se však její obrana promění ve vášeň; divoce se objímají a líbají. Pak náhle Jenny zvolá. Pomoc!
Do krčmy okamžitě vtrhnou zvenku Seržanta tři Biřici; z kuchyně se vynoří Šenkýř; Macheath se pokouší vyprostit z objetí; Jenny ho však křečovitě svírá.
seržant Co se tu děje? jenny: Chtěl mě znásilnit!
seržant (kMacheathovi): Jménem Jeho Veličenstva krále vás zatýkám, pane. Cokoli od této chvíle řeknete, může být použito proti vám! jenny (vykřikne): Ach!
Jenny pustí Macheathe a vyčerpaně klesne na židli; Biřici na pokyn Seržanta přiskočí k Ma-cheathovi a zkroutí mu ruce za záda. macheath (k Jenny): Že se nestydíš, ty děvko!
Seržant a Biřici odvedou Macheathe dveřmi na ulici; Šenkýř pokýve vážně hlavou a zmizí v kuchyni; Jenny stále nehnuté sedí a nepřítomně hledí před sebe. Po chvilce se náhle probere Opilec, vrávoravě vstane a zvolá. opilec: Ať žije svoboda tisku! Opona padá.
Konec čtvrtého obrazu
240
241
Pátý obraz
Na scéně je kancelář věznice. Vzadu jsou dveře na chodbu; vlevo dveře do věznice, opatřené velkou závorou a zámkem. Vpředu vlevo je velký stůl s křeslem; vpravo je menší stolek s židlí, na stolku je kalamář a brko. Mimo jednu či dvě další židle tu je ještě police s různými zákoníky, spisy a kartotékami; na zadní zdi visí portréty krále a královny a vězeňský řád; v rohu je velký prádelní koš plný okovů a pout. Když se otevře opona, probíhají formality spojené s přijetím Macheathe do vězení. Macheath stojí uprostřed místnosti s rukama svázanýma provazem; u něho stojí Harold, který mu vyjímá jednotlivé věci z kapes, prohlíží je, hlásí Johnovi a pak ukládá do truhly, kterou má vedle sebe. John sedí u stolku a pořizuje seznam odňatých věcí podle Haroldova diktátu. Macheath celé záležitosti nevěnuje valnou pozornost, neboť je zabrán do hovoru s Lockitem, pohodlně uvelebeným v křesle za velkým stolem.
harold: Kapesní nůž — lockit: Pokud vím, Mackie, jste známým znalcem záko nů. Nepochybně je vám tedy známo, co je řejné znásilnění nezletilé dívky—
macheath: Provaz.
za ve-
242
lockit: harold: macheath: lockit: macheath: lockit: harold: macheath:
lockit: harold: MACHEATH:
lockit: macheath:
lockit
harold: macheath: lockit: MACHEATH: harold: lockit:
harold: macheath: lockit: harold: john: harold: macheath:
lockit:
Přesně tak!
Jedna dámská náušnice — Jenomže já nikoho neznásilnil — Máte na to svědky? Dokazuje se vina!
Vaši vinu dosvědčí porotě pět svědků — Motouz konopný asi osm stop dlouhý — Podle sedmého paragrafu zákona číslo patnáct sbírky z roku 1531 je svědectví biřiců nepřípustné—
Však to taky nebyli biřici! Pilník — A kdo to tedy byl? Vězni.
To má být vtip?
Já nežertuji, Mackie. Byli to vězni přestrojení za biřice. Udělali mi to za nedělní vycházku — Turecký nůž —
Z toho můžete mít ovšem pěkný průser! Platnost jejich výpovědi to neovlivní — : Prozradí to ale, že jste celou věc zinscenoval — : Jeden dámský kapesník promočený — Mýlíte se, Mackie: prokážu, že mám málo biřiců a že si občas takhle vypomáhám — zdůrazním přitom výchovný efekt, který tahle praxe pro naše vězně má — Skoba —
Chcete tím říct, že jsem v pasti? Mám ten dojem — Šroubek — Do dřeva? Jo —
Je to od vás pěkná perfidnost, Lockite! Co vám za to Peachum dal?
No dovolte? Jak se opovažujete mě z něčeho takového podezírat? Ostatně vůbec nevím,
243
harold: macheath: lockit:
harold: lockit: macheath: harold: lockit:
harold: macheath: lockit: macheath: lockit: harold: macheath:
lockit: macheath: harold: lockit: macheath: harold: lockit:
macheath:
že máte nějaké třenice s tím starým lišákem, na kterého co nevidět také dojde! Nůž ozdobný vyskakovací — Proč jste to tedy udělal? Mám vaši organizaci na mušce už dlouho — tamhle je evidence všech vašich akcí — znám přesně váš styl. Jediné, co bohužel nemám, jsou důkazy —
Tři dopisy erotického obsahu — Takže jsem na to prostě musel jinak, rozumíte? Nezákonně!
Kolečko ozubené malé — Mé svědomí je čisté. Zbavit Londýn takového postrachu, jakým jste vy — to je velká služba společnosti, ať už se to udělá jakkoli. Vlastně se nestane nic jiného, než že trest, který zasluhujete, zdůvodní porota jiným proviněním, než by správně měla —
Jeden dámský podvazek natržený —
Poslyšte, Lockite —
Hm?
Vy mě chcete vážně poslat na šibenici? Ovšem —
Souprava paklíčů —
Možná bychom se ještě mohli nějak dohodnout— Co navrhujete? Dva tisíce —
Zámečnická svorka s přírubou — Nejste trochu drzý? Tak tři — Hasák —
Natolik byste mě už mohl znát, abyste věděl, že mě vaše špinavé peníze nezajímají! Pak ovšem nechápu, proč se se mnou ještě bavíte—
244
harold: Uschlá kopretina — lockit: Mám takový zvyk, že i těm největším darebákům dávám do poslední chvíle šanci k nápravě! Macheathovy kapsyjsou už prázdné; Harold udělá poslední letmou kontrolu. john: Všechno? harold: Zdá se —
macheath: Jestli chcete, slíbím vám, že už toho nechám — lockit: Tak snadno z toho nevyváznete! To by přece dovedl každý: nahrabat si jmění, a pak toho nechat a užívat si. Jenomže tomu já neříkám náprava — john (kMacheathovi): Tuhle mi to podepíšete, jo? Macheath jde k Johnovi, letmo přehlédne soupis, pak si vezme brko a soupis — s obtížemi, způsobovanými svázanýma rukama — podepíše. John si podepsaný soupis vezme, spokojeně na něj fouká, pak ho uloží mezi své spisy a vyjme z nich jiný papír. harold (k Macheathovi): Ukažte jazyk!
Macheath vyplázne na Harolda jazyk; Harold si ho prohlédne a pak hlásí Johnovi. Středně vlhký, narudlý — macheath: A čemu tedy říkáte náprava?
lockit: Své zločiny můžete odčinit jedině aktivním bojem proti zločinnosti! macheath: No promiňte, copak mám k něčemu takovému kvalifikaci?
lockit: Budete se divit, Mackie, ale málokdo má k tomu takovou kvalifikaci jako vy! macheath: Tomu tedy nerozumím —
Harold si mezitím stoupl na truhlu s věcmi a začal se pozorněprobíratv Macheathových vlasech. lockit: Vysvětlím vám to: já sice jsem s podsvětím v každodenním intimním styku, presto však jsem a vždycky pochopitelně zůstanu jaksi vně. Můj boj za pořádek a právo by mi přitom velice
245
harold john
macheath
lockit:
harold john
macheath
harold john:
harold: john:
harold:
lockit:
usnadnilo, kdybych měl zároveň také nějakou oporu uvnitř, jestli mi rozumíte. Potřeboval bych zkrátka člověka, který se těší absolutní důvěře a úctě celého podsvětí. Chápete, jak to myslím? (slézá z truhly): Hmyz žádný — (zapisuje): A teď výšku, prosím tě — Harold se postaví za Macheathe zády k jeho zádům, napřímí se a porovnává svou výšku s jeho. Nezlobte se, Lockite, ale neúplatnost je zřejmě jedna z mála našich společných vlastností. Než to, tak radši šibenici!
Nezdá se vám, že je jistý rozdíl mezi úplatkem, který bere muž zákona z rukou zločince, a příležitostí k nápravě, kterou bere zločinec z rukou muže zákona? Nechápu, jak to můžete srovnávat! Sedm a půl stopy — (zapisuje): A váha?
Harold uchopí zezadu Macheathe kolem pasu a s vypětím ho nadzvedne, (pateticky, leč ve vzduchu): Zrada zůstane vždycky zradou!
(pustíMacheathe): Sto padesát liber — Díky, Harolde — Všechno? Jo —
John srovnává a uklízí své papíry; Harold rozváže Macheathovi ruce a přitáhne k němu koš s pouty. Vyberte si —
Macheath poklekne ke koši a začne si znaleclcy prohlížet a zkoušet různá pouta. Zřejmě si chcete, Mackie, hrát na hrdinu. No dobrá — bránit vám v tom nebudu. Ale obdivovat vás také nebudu: skutečné hrdinství by podle mě bylo, kdybyste se rozhodl zúčtovat se
macheath:
harold: macheath:
harold: macheath:
john:
lockit:
harold: lockit:
peachum: lockit: peachum
svou minulostí a dát se do služeb dobré věci! To, co chcete udělat, je jen prázdné gesto, které zůstane nepochopeno, kterým nikomu nepomůžete a které leda způsobí bolest několika vašim blízkým. Bude to typicky zbytečná smrt. Má čest je mi milejší než můj život! (Ukazuje Haroldovi pouta, která si vybral) Tyhle — To je první třída — No a?
Stojí to pět pencí denně — Pěkná zlodějna!
Harold vybraná pouta nasazuje Macheathovi na ruce.
Je to náš jediný vedlejší výdělek! No nic, Mackie, dělejte, co umíte! Jak si kdo ustele, tak si lehne! Kdybyste si to náhodou během těch několika dnů, co vám ještě zbývá, rozmyslel, jsem vám k dispozici. Na samotku, šéfe? Samozřejmě!
Harold odemkne levé dveře a odvede jimi Macheathe do věznice. John vrátí koš s pouty na původní místo, vezme truhlu s věcmi a odejde zadními dveřmi. Krátce nato na ně někdo zaklepe, (zvolá) Dále!
Zadními dveřmi vstoupí Peachum a jde s úsměvem k Lockitovi; podávají si ruce. Tak prý už ho máš, Bille! Cela číslo šest, jestli ho chceš navštívit — (se smíchem): Nemám zájem — Peachum se domácky usadí na jedné z židlí. Levými dveřmi se vrátí Harold, dveře za sebou zamkne a odejde zadními dveřmi. Moc ti děkuju, Bille, za sebe i za Liz. Udělal jsi pro nás mnoho —
246
247
lockit:
peachum: lockit:
peachum:
lockit:
peachum:
lockit:
peachum: lockit:
peachum:
lockit:
peachum: lockit:
Něco ti řeknu, Willy: to bylo naposled! Příště si své rodinné problémy řeš laskavě bez mé služební asistence! Stalo se něco?
Nic. Ale nerad takové věci dělám. Zatraceně nerad!
Buď rád, že ho máš pod zámkem! Anebo nemá snad na svědomí několik nejhorších loupeží, které Londýn v poslední době zažil? Právě proto jsem chtěl počkat, až věc dozraje, chytit ho pak s celou bandou a udělat z toho monstrák, který by nahnal hrůzu celému podsvětí. Ale takhle! Jeho lidi se nám rozptýlí po podsvětí, posílí různé menší organizace, budou soukromničit — a my budem tam, kde jsme byli. A z něho nakonec ještě uděláme romantickou oběť ženské proradnosti! Bille, vždyťjá dělal, co jsem mohl: vlastní dceru jsem mu podstrčil —jen abychom získali maximum důkazů! Halt to nevyšlo, no — Nezlob se, Willy, ale to se dalo čekat, že to takhle dopadne: víš přece, jak to Mackie s ženskými umí! Kdyby ses jen byl se mnou poradil! Stejně mi není pořád docela jasné, proč ses do tak nebezpečné akce pouštěl na vlastní pěst — Bille, chceš tim snad říct, že — Chci jen říct, že v jiných případech jsi pracová-val opatrněji —
I tomu nejvěrnéjšímu služebníku zákona se občas něco nepovede!
Nechrne toho, Willy, teď už je to stejně jedno. Nevíš náhodou, kdo udělal ty hodinky vévody z Glostru?
Páni, tak ono se to tomu člověku povedlo! Ty víš, kdo to byl?
248
peachum:
lockit:
peachum: lockit:
peachum: lockit: peachum:
lockit:
peachum: lockit: peachum:
lockit:
peachum: lockit:
Zadal jsem to jednomu chlapíkovi jako úkol k přijímací zkoušce —
Tak to ti tedy pěkně děkuji! Víš, jak vévoda zuří? A vůbec: jak to, že přijímáš nové lidi? Když on byl tak neodbytný — Willy! Když jsi tu organizaci dával dohromady, domluvili jsme se přece jasně, že nikdy nepřesáhne dimenze odpovídající úkolu, který má plnit, totiž získávat ti a udržovat důvěru podsvětí. Navzdory tomu jsi ji už několikrát významně rozšířil! Jaký to má smysl? Vždyt jestli to tak půjde dál, brzo to přestane být zeď pro naši práci a stane se z toho objektivně nebezpečná záležitost, která ponese nakonec společnosti víc škody než užitku!
Křivdíš mi, Bille, rokjsem už nikoho nevzal! Kdo to byl?
Nemůžeš to přišít někomu jinému? Když ho teď sebereš, tak mě tím prozradíš — Ach bože, já mám s tebou trápení! Pauza. Ty, Bille — Hm?
Myslíš, že by měla tvá Mary radost z perlového náhrdelníku?
Willy! Co to má zase znamenat! Pokud vím, máš mi předávat všechen čistý zisk pro městskou pokladnu!
Myslel jsem, že by se mohla udělat taková menší výjimka —je to skutečně krásná věcička — Já ti dám — krásná věcička! Jak tě může něco takového napadnout? Uvědomuješ si vůbec, s čím si zahráváš? Chceš snad, abychom se z bojovníků proti zločinnosti stali nakonec sami zločinci?
249
peachum: Bille! Můj poslední kapsář si vydělá za den víc, než ty tady dostaneš za celý měsíc! Považuješ to snad za spravedlivé? lockit: Nevím jak ty, Willy, ale já dobře věděl — když jsem se na tohle řemeslo dával — že mě čeká jen nevděk!
peachum: Zase mi podsouváš nějaké postranní úmysly?
Jsi ke mně nespravedlivý, Bille! Copak ty si vážně neuvědomuješ, že jestli se dá všechno na světě dělat z pouhé touhy po zisku, pak moje práce nikoli?
lockit: Nechtěl jsem té urazit — máš to s sebou?
Peachum vytáhne ihned z kapsy náhrdelník a podá ho Lockitovi; ten si ho znalecky prohlíží. Nádhera! peachum: Viď?
lockit (zastrkuje náhrdelník do kapsy):Takteáa díky— Opona padá.
Konec pátého obrazu
Šestý obraz
Na scéně je vězeňská cela. Vzadu je zamřížované okno, u pravé zdi je kavalec, proti němu malý stolek, sedátko a masivní dveře se špehýrkou. Když se otevře opona, leží Macheath — se spoutanýma rukama — na kavalci. Vtom zarachotí ve dveřích klíč a Macheath rychle vstane; do cely vstoupí Harold.
harold: Máte tu návštěvu, kapitáne —
macheath: Já?
Do cely vstoupí Lucy; Harold odejde a zabouchne dveře, (zvolá) Lucy!
Lucy přistoupí k Macheathovi a vlepí mu do tváře políček. Co se stalo? lucy: Kdes byl? macheath: Kdyjako?
lucy: Ty se ještě ptáš? Od svatby jsem tě neviděla — a je to už přes rok! Co si vlastně myslíš? Manželství není žádný holubník! macheath: Všechno ti vysvětlím, Lucy —
250
251
lucy: To jsem tedy zvědavá! macheath: Nevyhledával jsem tě kvůli tobě —
lucy: Kvůli mně? Jak to — kvůli mně? macheath: Nechtěl jsem tě uvádět do nebezpečí — víš, co by z toho bylo, kdyby se fotřík dozvěděl, že jsme se vzali?
lucy: Proč neřekneš rovnou, že jsem tě omrzela! macheath: To je nesmysl. Naopak —
lucy: Kdybys o mne opravdu stál, vždycky by sis našel způsob, jak se se mnou setkat! Proč sis mě vlastně bral? No řekni — proč? macheath: Měl jsem svůj plán: chtěl jsem si v tichosti vydělat větší jmění, abychom se pak mohli odstěhovat na venkova tam spolu šťastně žít — lucy: Ty kecko! macheath: Fakt, Lucy! Dokonce už k tomu málem došlo!
lucy: Ničeho jsem si nevšimla — macheath: To jmění už skoro mám. Kdyby na mě tvůj fotřík nenastražil tuhle zákeřnou lest, která mě má dostat na šibenici, mohli jsme už za pár dni odjet! lucy: Tobě hrozí šibenice? macheath: Podle tvého fotříka s tím mám už najisto počítat.
Bůhví co proti mně má! Původně jsem si myslel, že se nějakým způsobem dozvěděl o našem chystaném odjezdu — lucy: Jak by se o tom mohl dozvědět, když o tom nevím anijá?
macheath: Lucy, je to strašné, ale naše štěstí bylo zmařeno těsně před okamžikem, kdy mělo vypuknout! lucy: Nevěřím ti —
macheath: Musíš mi věřit, Lucy! Je to celé jen soustava nešťastných nedorozumění! Kdybys věděla, co jsem se na tebe namyslel! Dennějsem si v duchu představoval takový menší venkovský zámek z červených cihel, porostlý břečťanem a obklopený zelenými loukami a bukovými háji, a nás
252
dva, jak v něm spolu hospodaříme, jak se honíme po těch loukách s chrty, projíždíme se na koních, lovíme vzácnou zvěř, koupeme se v nedaleké říčce, chodíme na houby, vaříme si staroanglická jídla, pořádáme večírky pro okolní venkovskou šlechtu, pěstujeme slunečnice — a jak potom večer sedáme u velkého renesančního krbu, hledíme do ohně, vyprávíme si o svém dětství, čteme spolu staré knihy ze zámecké knihovny, popíjíme medovinu — a pak lehce opojeni — odcházíme do zámecké ložnice — oknem tam proudí voňavý letní vzduch, z luk tam doléhá hlas tisíců cikád a z nebe tam dopadá bledé světlo milionů hvězd — a my se omámené svlékáme a uléháme spolu do velké gotické postele s nebesy, a tam se nejprve hrozně dlouho něžně líbeme a pak se milujeme a milujeme — naše horká opálená těla se proplétají v divokých milostných křečích — a pak konečně—mnohonásobně šťastni a sladce vysíleni usínáme — aby nás druhý den ráno probudilo jiskřivé letní slunce, zpěv ptáků a komorník, nesoucí nám šunku s vejci a kakao — lucy (zvolá): Dost, Macku! (Lucy se s pláčem zhroutí na sedátko. Štkajíc) Všechno je ztraceno! Všechno!
Macheath přistoupí k Lucy a uchopí svýma spoutanýma rukama její ruku. macheath: Nic není ztraceno, Lucy —
lucy (překvapeně k němu vzhlédne): Jak to? macheath: Všechno to ještě můžeme prožít — a mnoho dalších krásných věcí — záleží jen na tobě! lucy: Ach, Macku, co pro to můžu udělat? macheath: Sehnat mi pilku na železo — Opona padá.
Konec šestého obrazu
253
Sedmý obraz
Na scéně je opět Peachumova domácnost, VŠe jako obvykle. Když se otevře opona, jsou na scéně Peachum a Peachumova. Peachum má na sobě župan, sedí u stolu a zapisuje cosi do velké účetní knihy; Peachumova v zástěře se pohybuje kolem plotny a vaří oběd. Po chvíli Peachum přeruší svou práci, zamyslí se a pak se ozve.
peachum: peachumová peachum peachumová peachum: peachumova peachum peachumová;
peachum PEACHUMOVÁ:
peachum
Ty, Liz —
(aniž se otočí): Co je? Myslíš, že to byl dobrý nápad? Co?
Řešit to s tím Macheathem tak radikálně — Neměli jsme jinou možnost, Willy — A co Polly? Už to ví? Ne. Proč?
Aby si něco neudělala — Prosím tě — Vtom někdo zaklepe na pravé dveře. Peachum rychle zabouchne svou knihu a ukryje ji do zásuvky.
(zvolá): Dále!
254
peachumova: peachum:
! peachumová: peachum:
filch: peachum:
filch: peachum:
filch:
peachum filch:
peachum: filch:
peachum:
filch: peachum: filch: peachumová: peachum: filch: peachum
Pravými dveřmi vstoupí Filch.
A, kolega Filch! Už vás čekáme! Musím vám
blahopřát, příteli!
Filch vyndá z kapsy zlaté hodinky a hodí je na stůl; Peachum je ihned uchopia znalecky prohlíží. Jste hrdinou dne, pane Filchi! Jsou to ony, samozřejmě! (Strčí si hodinky do kapsy) Provedl jste to perfektně! Gloster i Loc-kit zuří!
Upřímně řečeno, nevěřili jsme příliš, že se vám to podaří —
Ale byla to skvělá práce! Stanete se jedním z pilířů mé organizace!
Pauza; Filch hledí zachmuřeně do země; Peachum a Peachumova jsou v rozpacích. Co je s vámi, Filchi? Vy nemáte radost? Pauza; pak Filch náhle vzhlédne k Peachumovi. Pane Peachume — Ano?
Můžu se vás na něco zeptat? Zajisté —
Nevíte náhodou, kdo dostal kapitána Machea-
the do vězení?
(nejisté): To nevím —
Ale já to vím!
A kdo to tedy byl?
Vy!
Já? No dovolte! Co je to za nesmysl? Kde jste to vzal?
Říkal to sám kapitán —
Jak to mohl říkat, když je ve vězení?
Dnes v noci se mu podařilo utéct —
Co?
Tomu nevěřím!
Pomohla mu prý Lockitova dcera — (vybuchne): Já věděl, že z toho bude průser!
255
FILCH:
peach um filch
peachum:
peachumová: KlÍd,WÍIly —
peachum: Tymlčjetotvávina! peachumová: Ještě to nakonec sveď na mě! Je to hanebná pomluva, pane Filchi, kterou si Macheath vymyslel proto, aby nás zničil! Jenomže on má svědky na to, že ho krátce před zatčením byla vaše dcera varovat! (zvolá): Já tu holku přerazím! (slavnostně): Pane Peachume, pohrdám vámi! Peachum hledíokamžikvzteklenaFilche,pakse ušklíbne a rezignovaně se ozve. Dobrá, Filchi, řeknu vám tedy pravdu: Macheathe jsem skutečně dostal do kriminálu já. Kdybych to byl neudělal, dostal by tam totiž on mě, takže to bylo vlastně v sebeobraně. Stačí vám to? Filch sklopí pohled a chvilku hledí zamyšleně do země. Pak se náhle obrátí na Peachuma. filch: Víte, pane Peachume, možná vám to připadne hloupé, ale vy jste byl pro mě vždycky jakýmsi ztělesněním všech klasických zásad londýnského podsvětí — symbolem hrdosti našeho stavu — typem charakterního zlodějského předáka staré školy — se smyslem pro fair play — stavovskou solidaritu — který by raději obětoval sám sebe, než by zradil svého kolegu a vydal ho policii. Umíte si představit, jaké zklamání jste mi nyní způsobil? Můj poslední velký ideál padl—všechno byla jen iluze, sebeklam, omyl! Můj svět se hroutí — peachum: Ne mou vinou, Filchi — filch: A čí tedy?
peachum: Vaší!
filch: Jak tO? peachum: Žijete ve věži ze slonové kosti!
filch: Chcete tím říct, že nemám kontakt se životem, já, který strávím většinu dne na ulici?
peachum:
filch: peachum:
peachumová filch
V drobném snad kradete dobře, ale o podmínkách podnikání ve velkém nemáte — nezlobte se—ani ponětí. Jinak byste musel vědět, že bez takové či onaké spolupráce s policií se dnes šéf žádné větší organizace prostě neobejde. Moc byste se divil, pane, kdo všechno z našich kruhů je u pana Lockita každodenním hostem! Tohle já prostě nechápu! Myslíte si, že by má organizace tak skvěle prosperovala, kdybych jí nedělal svou spoluprací s policií zeď? Nebuďte bláhový! A to nemluvím o tom, kolik důležitých informací jsem už touto cestou získal, koiika lidem jsem pomohl, kolik zdánlivě ztracených případů jsem zachránil! No řekni, Liz! : Samozřejmě!
Čím jste ale tyto své úspěchy musel zaplatit — to už neříkáte!
peachum: Zadarmo to přirozeně nebylo, tak hloupá policie zase není. Důležité u této hry je pouze to, aby zisk vždycky pokud možno převyšoval ztráty— Nezlobte se, ale takové čachrování s nepřítelem se mi hnusí!
Čachrování? Snad. Jenomže někdo, milý pane, tuhle nevděčnou práci dělat musí: kdovíjak by to s podsvětím vypadalo, kdyby takoví jako já denně nedávali v sázku svou čest udržováním styků, za něž se pravděpodobně nikdy nedočkají uznání! Myslíte, že byste si mohl tak klidné chodit po městě, krást hodinky vévodů, chlubit se svýma čistýma ručičkama a pronášet své zjednodušující mravokárne soudy? Víte, být hezky někde v závětří a pěstovat si tam své krásné zásady — to je hrozně snadné! Ale jaký to má smysl? Jediný: uspokojovat samolibost těch, kdo to dělají! Skutečnými hrdiny podsvětí dnes
filch:
peachum:
256
257
jsou docela jiní lidé — ti, kteří sice nevytrubu-jí neustále svou věrnost ryzí zlodějské morálce, kteří však svou drobnou, neokázalou a riskantní prací v nebezpečném pásmu na pomezí podsvětí a policie reálně prospívají našim objektivním zájmům a neváhajíce špinit si ruce oním —jak říkáte — čachrováním, centimetr po centimetru rozšiřují okruh našich možností, upevňují naši bezpečnost, přinášejí nám životně důležité informace a pomalu, nenápadně, bez nároků na slávu posouvají vývoj kupředu! Éra romantických lupičů středověku, milý pane, už dávno pominula — svět se změnil — platí už dávno jiná měřítka, a kdo to nechápe, ten nechápe nic! Jste ještě mladý, Filchi, máte své ideály, já to chápu, a jste mi dokonce — přesto, co jste mi řekl — docela sympatický. Ale právě proto vám radím: zbavte se iluzí, dokud je ještě čas! Sneste se ze svých výšin na zem — pozorujte svět kolem sebe—snažte se ho pochopit—vymaňte se ze zajetí svých abstraktních zásad! Je to ve vašem vlastním zájmu!
filch: Možná se vám jevím jako podivín, pane Pea-chume, ale než krást pod ochranou policie—to radši poctivou práci! peachum: Půjdete tedy do tiskárny?
filch: Ano.
peachum: Inu jak si kdo ustele, tak si lehne! Jedno vám ale řeknu: budete litovat a ještě si na mě vzpomenete! Buďte zdráv! filch: Sbohem! (Filch odejde pravými dveřmi) peachum: Chápeš to? Čert mi byl toho chlapa dlužen!
Teď bude chodit po Londýně a všude vykládat, že jsem se mu přiznal ke spolupráci s policií! peachumová: Klid, Willy. To se vyřeší —
258
peachum: Jak? peachumová: Radikálně — Opona padá.
Konec sedmého obrazu Přestávka
259
Osmý obraz
Na scéně je Dianin salon. Je to prostorná místnost, jejíž zařízení usiluje o zdání přepychu. Napravo vpředu jsou hlavní dveře; další dvoje dveře jsou vzadu; nalevo jsou čtvrté dveře a napravoje ještě schodiště, vedoucí kamsi nahoru. V popředí stojí velký psací stůl, za ním křeslo a skříňka s klíči, před ním malý taburet — to vše poněkud připomíná hotelovou recepci. V pozadí je stolek, obklopený několika křesly. Když se otevře opona, sedí za psacím stolem Diana a rozmlouvá sJimem, sedícím ve svátečním obleku a s květinou v klopě proti ní na taburetu. V zadních křeslech sedí Betty a Vičky—první plete punčochu a druhá si čte.
diana: Můj salon není velký — v Londýně jsou zajisté větší podniky — ale já to záměrně nechci příliš rozšiřovat: zastávám totiž názor, že služby tohoto druhu nelze poskytovat na běžícím pásu, a příčí se mi ty velké anonymní kolosy, které celou věc mechanizují a odlidšťují, snižujíce ji na úroveň
jakési konzumní záležitosti. No řekněte sám — copak se dá z něčeho tak hluboce individuálního,
jako je láska, dělat předmět masové spotřeby?
jim: Absolutně s vámi souhlasím, madam! Také se mi protiví všechno, čím moderní doba odcizuje člověka!
diana: No vidíte! A právě proto se snažím zachovat svému salonu jeho tak říkajíc rodinný ráz, udržet si nevelký, ale stálý okruh zákazníků, a usilovat o to, aby vztahy mezi mými děvčaty a zákazníky nebyly jen obchodní, ale především lidské. jim: To je neobyčejně podnětné, madam! Jsem přesvědčen, že vaši zákazníci j sou vám za tuto koncepci upřímně vděčni!
diana: Ano, jsou. A teď by snad už bylo namístě, abychom přistoupili k výběru vaší dnešní partnerky. Souhlasíte? jim: Samozřejmě —
diana: Vtom případě se nejdřív podíváme, zda by nepřicházela v úvahu některá z dam, které jsou zrovna volné — abyste eventuálně nemusel čekat. Nuže — (Ukáže na Betty) Toto je naše Betty — (KBetty) Betty, pojď se ukázat pánovi! Betty odloží své pletení, jde do popředí, kde se začne předJimem otáčet a různě pózovat. Betty přitahuje naše zákazníky především jakousi elementární živočišností, zbavující je případného ostychu a s tim spojených komplikací, pokud jde o mobilizaci jejich mužné síly, jestli mi dobře rozumíte — jim: Myslím, že vám rozumím —
diana: Tato živočišnost však neznamená necitlivost k partnerovi, ba právě naopak: Betty má velice jemné porozumění pro nejrůznější záliby a návyky zákazníka a dokáže jim spontánně vycházet vstříc—pokud ovšem tyto záliby nepřesahují rámec představ druhé poloviny osmnáctého století o hranicích biologické normálnosti. (K Betty) Ukaž pánovi nohy!
260
261
Betty si vyhrne sukně a ukáže nohy. Pěkné,že? jim: Ano, velice —
diana: Přejete si podívat se také na zuby? jim: Ne, děkuji, není třeba —
diana (k Betty): To stačí, Betty —
Betty se vrátí na své místo a pokračuje v pletení, (ukáže na Vičky) No a tohle je naše Vičky — (K Vičky) Vičky, pojď sem — Vičky odloží knihu a jde rychle do popředí, kde se začne před Jimem otáčet a různě pózovat. Vičky je v jistém ohledu pravým opakem Betty: nervní, melancholická, trochu romantická bytost s velkým vnitřním napětím a bohatě strukturovaným citovým životem. Zákazníky u ní vzrušuje jistá zvláštní dramatičnost a silně přítomný prvek tajemství. Vičky je velmi intelektuálně založena — (K Vičky) Pověz nám, Vičky, copak to zrovna čteš?
vičky: Descarta — diana: A co o tom soudíš?
vičky: Trochu plytké —
diana: No prosím! Vičky má však i řadu fyzických předností, vyznačuje se například velmi pevnými ňadry. (K Vičky) Ukaž pánovi! Vičky ukáže Jimovi ňadra. (kJimovi) No? jim: Krása —
diana: Viďte? To říkají všichni! (KVicky) Děkuji, Vičky, můžeš jít —
Vičky se vrátí na své místo a pokračuje v četbě. Tak co? Myslíte, že by vám některá z přítomných dam mohla vyhovovat? jim: Obě jsou velmi žádoucí — diana: Chcete-li obě najednou, i to je možné — jim: Tak?
diana: Nuže?
Pauza; Jim je v rozpacích. Tak jak se rozhodnete?
Pauza; Jim je v rozpacích, nakonec se tiše ozve. jim: Madam — diana: Ano?
jim: Víte, já si tak nějak nejlíp rozumím s vámi — diana: Co si to dovolujete, pane? Uvědomujete si, s kým mluvíte?
jim: Promiňte — chtěl jsem jen říct, že si s vámi rozumím, pokud jde o půvaby slečny Betty—promiňte —
diana: No proto! Betty, máš tady zákazníka!
Betty odloží své pletenia přistoupí k psacímu stolu; Diana listuje ve své knize, pak se obrátí k Betty. diana: Na desítku, jo? betty: Zase?
Diana pohlédne na kapesní hodinky, zapíše do knihy čas, vyndá ze skříňky klíč s dřevěnou hruškou a ze zásuvkyjakýsi formulář a obě věci předá Betty, (k Jimovi) Tak šup, fešáku! Betty postrčí Jima ke schodům; Jim po nich rozpačitě odchází; Betty jde za ním. Jakmile jsou pryč, rozlétnou se pravé dveře a do místnosti vstoupí Macheath. Diana vzrušeně vstane. diana: Ty ses zbláznil! Chceš nás všechny přivést do maléru? Víš, co z toho bude, když tě tu najdou? Odpovídám za ta děvčata přímo jejich matkám! Okamžitě odejdi! macheath: Máš tady nějakou Jenny?
diana: Proč? macheath: Potřebuji si s ní jen trochu pohovořit.
diana: Vyloučeno! macheath: Uvědom si, že odpovídáš za ta děvčata přímo jejich matkám; čím dřív tu Jenny bude, tím dřív odtud vypadnu!
262
263
diana
jenny diana: jenny diana:
macheath: jenny:
macheath:
jenny: macheath: hlas
jenny macheath:
jenny: macheath
jenny: macheath
jenny:
macheath:
Diana zakroutí nešťastně hlavou a zamíří k levým dveřím.
Jsi hrozný člověk, Macku! Hrozný! Diana přiloží ucho k levým dveřím, okamžik naslouchá, pak šetrně zaklepe, (za scénou): Co je? Prosím tě, na okamžik — (za scénou): Hned? Jo —
Diana kývne na Vičky, podívá se rozzlobeně na Macheathe a odejde pravými zadními dveřmi; Vičky vezme svou knížku a odejde za ní. Levými dveřmi vstoupí Jenny, je rozcuchaná a má na sobě jen župánek, který si dovazuje. Když spatří Macheathe, lehce se zarazí. Překvapení, co?
Čekala jsem, že přijdete. Musím vám to všechno vysvětlit!
Nevím, co se tady dá ještě vysvětlovat! Že sloužíte u policie a jste schopna udělat cokoliv, abyste splnila úkol, který vám dali — to vím přece i bez vás! Nic nevíte! Jak to?
(za scénou): Kočičko —
(k levým dveřím): Moment —
Tak vy mi chcete tvrdit, že nepracujete pro policii?
Chci vám říct pravdu! To jste říkala v té krčmě taky! To bylo něco jiného — Jak to?
Kdybych se nesnažila probudit ve vás dojem, že mluvím pravdu, neměla by přece celá ta komedie se zrazenou láskou smysl! A mě by nechytili, co?
jenny: macheath: jenny:
macheath: jenny:
macheath: jenny:
macheath: jenny:
macheath: jenny:
macheath:
jenny: macheath:
jenny:
macheath: jenny:
macheath: jenny:
No vidíte!
Dobrá. Ajaká je tedy vaše dnešní pravda? Nejsem Lockitův člověk. Je to všechno jinak, než si myslíte — Jak —jinak?
Prostě mě k tomu donutili — Jak vás k tomu mohli donutit? Slíbili mi, že když to udělám, dostane můj otec milost. Je totiž odsouzen k smrti — Váš otec je odsouzen k smrti? Ano. Bylo to strašné dilema, nevěděla jsem vůbec, co mám dělat, a dlouho jsem byla dokonce přesvědčena, že to musím odmítnout, protože nemůžu jednoho člověka zachraňovat před smrtí tak, že na ni pošlu druhého. Nakonec jsem si ale řekla, že vy se z toho přece jen vysekáte spíš než táta — musel byste ho totiž znát: je tak bezbranný! — a přistoupila jsem na jejich nabídku — A tatínka pustili? To ne, ale zatím ho nepověsili — Pauza; Macheath trochu zrozpačití. No jo! Aco když je to všechno stejnývýmysljako v té krčmě?
Můžete si to přeci ověřit — Že měl pan otec viset a že dostal milost, to může být pravda. Jak ale mám zjistit, jestli jeho případu skutečně využili k nátlaku na vás? To mi přece nikdo nepřizná — No vidíte, jak je to ďábelsky vymyšleno! Ach bože, je to všechno tak zamotané! Poraďte mi: co mám dělat?
Máte jedinou šanci: že vám prostě budu věřit— Chápu, že je to pro vás těžké — vlastně bych se na vás ani nemohla zlobit, kdybyste mi nevěřil— A mrzelo by vás to aspoň? Byla bych z toho zoufalá!
264
265
macheath: Vážně?
jenny: Vážně! macheath: Kvůli výčitkám svědomí?
jenny: To taky — macheath: Apročještě?
jenny (tiše): To vám nemůžu říct — macheath: Pročne?
jenny: Až jindy — macheath: Zapomínáte, že pro mě možná už žádné jindy neexistuje —
Proboha, tak nesmíte mluvit! Jsem realista —
Kdybych tak mohla udělat něco pro to, aby vás nedostali!
Stačí, když neuděláte nic pro to, aby mě dostali—
Proč mi to pořád připomínáte! Myslíte, že nevím dobře, co jsem způsobila? Pauza.
Poslyšte, Jenny— Ano?
Vlastně je to zvláštní — Co?
Víte, proč jsem za vámi přišel? Abyste mi řekl, že jsem bestie — Ano. A vidíte — nakonec ještě odejdu s pocitem, že jste nemohla udělat nic jiného — měl bych se vám vlastně omluvit — Ach, Macku!
Jenny radostně uchopí oběma rukama Machea-thovu ruku a v záchvatu vděčnosti ji políbí. Macheath je okamžik v rozpacích, pak Jenny rychle obejme a začne líbat; Jenny se lehce brání. Ne! Ne! Prosím vás — ne! Jenny podlehne; delší ch vílí se vášnivě líbají; pak se Jenny něžně vyvine z Macheathova objetí,
266
jenny: macheath: jenny:
macheath:
jenny:
macheath: jenny:
macheath: jenny:
macheath: jenny:
macheath:
jenny:
vezme Macheathe za ruku a s plachým úsměvem ho vede k levým zadním dveřím. Před nimi se zastaví, rozhlédne se a pak se tiše zeptá. Chceš?
macheath: Nebojíš se?
jenny (s úsměvem zavrtí hlavou): A ty?
macheath: Jsou chvíle, kdy nejsem schopen myslet na budoucnost!
hlas (za scénou): No tak, kočičko, bude to? jenny (volá k levým dveřím): Hned jsem tam!
Jenny se znovu spiklenecky rozhlédne, pak tiše otevře levé zadní dveře a rychle vstrčí Macheathe dovnitř; než dveře zavře, naznačí mu ještě škvírou, že má být ticho. macheath (za scénou, šeptem): Přijdeš brzo?
Jenny se škvírou na Macheathe usměje, přikývne a pak dveře opatrně zavře. Ještě jednou se rozhlédne, načež tiše vyběhne pravými dveřmi z místnosti. Vzápětí se ozve za scénou hluk a křik, na-čežvrazína scénu vytřeštěný Jim v podvlékačkách a sbíhá po schodech dolů. Za ním se zjeví rozlícená Betty ve spodním prádle, v ruce jeho kalhoty. betty: Marš ven, ty hnusné oplzlé prase! Opona padá.
Konec osmého obrazu
267
Devátý obraz
Na scéněje opět Peachumova domácnost. Všejako obvykle. Když se otevře opona, jsou na scéněPeachum a Peachumova. Peachumova se pohybuje kolem plotny; Peachum sedí u stolu, před sebou svou účetní knihu, a volá ostře za scénu.
peachum: Polly!
Zadními dveřmi vstoupí Polly. polly: Ano, tatínku? peachum (přísně): Prý jsi byla Macheathe před námi varovat. Je to pravda? polly: Bohužel — peachum: Proč bohužel? Copak ty ho už nemiluješ? polly: Podvedl mě. Říkal mi, že mě miluje, ale ve skutečnosti jsem mu měla sloužit jen jako nástroj proti tobě. Měl jsi ve všem pravdu a já byla husa, že jsem mu věřila! peachum: Polly! Zlatíčko! Tyjsi tedy prozřela! No to je báječné! Jak se to, prosím tě, stalo? polly: Když jsem ho šla před vámi varovat, řekla jsem mu, že jsem se vám přiznala ke své lásce — a on mi za to, představ si, vynadal! Prý jsem vám to
měla zatajit a dál předstírat, že se s ním stýkám jen proto, abych ti o něm dávala zprávy—jak sis to přál. Měla jsem si prý tak udržovat tvou důvěru a zneužívat ji pak vjeho prospěch a proti tobě!
peachum: Pěkně si to mládenec naplánoval!
polly: Když to z něj vylezlo, pochopila jsem, jak jsem mu naletěla.
peachum: Takže všeho lituješ? polly Ano —
peachum: Slyšíš to, Liz? Návrat ztracené dcery! Pojď na má prsa, Polly!
Polly přistoupí k otci, který ji obejme a políbí. polly Odpouštíš mi? peachum: To víš, holčičko, že ti odpouštím!
Polly odstoupí od Peachuma; kratší rozpačitá pauza. polly: Tatínku — peachum: Ano?
polly: Já se chci Macheathovi pomstít — peachum: To úplně chápu! Ajakpak to chceš udělat? polly: Myslela jsem si — kdybys proti tomu nic neměl — že bych sním například mohla udržovat jakoby normální styky, ale ve skutečnosti—víš, jak sis to původně přál — peachum: Ty bys byla ochotna?
polly: A taky bych tím snad mohla odčinit svou vinu — peachum: Polly, teďv tobě konečně zas poznávám svou dceru! Jsi báječná a já věděl, že mě nakonec nezklameš! Podívej: Macheath byl sice včera zatčen — polly (překvapeně): Cože? peachum: Jenomže v noci zase uprchl —
polly (vzrušeně): Vážně? Jak se mu to podařilo? peachum: Zorganizovala to prý Lockitova dcera —■ polly: Lucy?
peachum: Takže teď— pokud s tou Lucy už neuprchl — určitě bude hledat nějaký úkryt. Co abys mu ho
268
269
polly: peachum: polly:
peachum:
peachumová: peachum:
peachumová: peachum:
peachumová: peachum:
peachumová:
peachum
ingrid: peachum: ingrid: peachum: ingrid: peachumová:
poskytla ty — samozřejmě jen naoko? Víš, jak bys tím posílila jeho důvěru? No a pak by už pro tebe nebyl problém vyzvědět na něm něco o jeho kumpánech a hlavné o skrytém majetku jeho bandy! To by přece nebyla špatná pomsta — co řikáš? Tatínku — Ano?
Ty myslíš, že spolu mohli Lucy a Macheath prchnout?
Vůbec bych se tomu nedivil! Polly hledí okamžik zaraženě před sebe, pak se rychle otočí a odběhne zadními dveřmi; Peachum za ní překvapeně hledí. Ty,Willy — Co je? Tyjí věříš? Ovšem. Proč?
Nezapomeň, jak to Macheath s děvčaty umí!
Polly mu na jeho triky už nenaletí!
Jen jestli mu na ně už nenaletela!
Vtom někdo zaklepe na pravé dveře. Peachum
rychle zabouchne svou knihu a ukryje ji do zásuvky.
(zvolá): Dále!
Pravými dveřmi vstoupí Ingrid.
Pan Peachum?
Co si přejete?
Jsem Ingrid —
To mi nic neříká —
Posílá mě paní Diana —
Ach, to jste vy! Výborně, už vás čekáme! Pojďte
dál a posaďte se! Byla bych ráda, kdybyste se tu
cítila jako doma. Hned vám udělám kafe!
Opona padá.
Konec devátého obrazu
270
Desátý obraz
Na scéně je opět Dianin salon. Vše jako v osmém obraze. Když se otevře opona, mrští rozlícená Betty — stojící na schodech ve spodním prádle—po Jimovi sbíhajícím vpodvlékačkách po schodech dolů jeho kalhotami. Jim je zmateně popadne a prchne pravými dveřmi. Zároveň zadními pravými dveřmi rychle vejdou — přivolány předchozím hlukem—Diana a Vičky s knížkou v ruce.
diana: Co se stalo, Betty?
betty: Políbil mě na čelo, a pak se dokonce opovážil
pohladit mě po vlasech! diana: Noa?
betty: No dovolte, madam! Já tady prodávám poctivě svýtělo a žádnej obejda si nebude myslet, že mu patří i moje duše! Copak jsem nějaká tohle? diana: Podle smlouvy jsi povinna vycházet vstříc rozmarům našich zákazníků! betty: Tohle přece není žádná seriózní sexuální úchylka, to je obyčejné svinstvo! vičky: Betty má pravdu, madam: nemůžeme si přece nechat všechno líbit—to by nám za chvilku za-čli vyznávat do očí lásku —
271
betty: A my bychomji nakonec ještě musely vyznávat jim!
Betty se otočí a popuzeně odejde po schodech nahoru. V tomtéž okamžiku vejde pravými dveřmi udýchaná Jenny.
diana (k Jenny): Snad jsi ho nebyla ještě vyprovodit? Jenny rozpačitě přikývne. No hlavně, že je pryč! Co ti vlastně chtěl?
jenny: Ale nic — měl jen nějaké vzkazy od tatínka —
seděli spolu v cele — hlas (za scénou): Tak co je s tebou, kočičko? Dočkám se?
jenny (volá k levým dveřím): Už jdu, Excelence!
Vtom se rozlétnou pravé dveře a do místnosti vtrhnou Seržant a tři Biřici. seržant (k Jenny): Kde je? jenny (ukáže k levým zadním dveřím): Tam!
Seržant a Biřici proběhnou místností a vtrhnou do levých zadních dveří. diana: Proboha, co to má znamenat? seržant (za scénou): Jménem Jeho Veličenstva krále vás zatýkám, pane. Cokoli od této chvíle řeknete, může být použito proti vám! jenny (vykřikne):Ach!
Jenny vyčerpaně dosedne na schody; pak zadními levými dveřmi vstoupí Seržant a za ním Biřici, kteří vedou Macheathe. Na schodech se zároveň objeví Betty, už opět normálně ustrojená. diana: Proboha, Macheath! Pane seržante, nevěděla jsem, že je tady — čestné slovo! MACHEATH (k Jenny): Že se nestydíš, ty děvko!
Seržant s Biřici a Macheathem odejdou pravými dveřmi. Jenny sedí na schodech a civí nepřítomně před sebe. Krátká rozpačitá pauza. diana (k Jenny): Co tě to, prosím tě, napadlo schovávat ho tady? Víš, co z toho může být?
vičky: A ještě jí za to vynadá! hlas (za scénou): Kočičko! Kočičko!
betty: To je jasný, madam: zabouchla se!
diana: Tím hůř! (K Jenny) Okamžitě jdi na své pracoviště, pak si to vyřídíme!
betty: Nemůže to za ni někdo vzít? Vidíte přece, jak ji to, chuděru, vzalo!
diana: Tak, Vičky, šup!
Betty pomůže Jenny na nohy a odvede ji po schodech pryč; vzápětí se vrátí, usedne na své místo a začne opět plést punčochu. Vičky mezitím zvolna zamíří k levým dveřím. hlas (za scénou vzrušeně volá): Kočičko! Kočičko! Prosím tě! Hned sem pojď! Pojď, nebo — Diana usedá na své místo za psací stůl, přitom podrážděně volá k levým dveřím.
diana: Vždyť už jde!
hlas (za scénou vysíleně vydechne): Už nemusí — Vičky se mechanicky vrátí na své místo, vezme svou knihu a ponoří se do četby. Zároveň někdo klepe na pravé dveře. diana (volá): Dále!
Pravými dveřmi vstoupí Jack ve svátečním obleku, s květinou v klopě. jack: Dobrý den — diana (s profesionálním úsměvem): Dobrý den, pane. Přejete si? jack: Já bych chtěl — diana: Vy jste tu dnes poprvé, viďte?
jack: Jo — diana: Tak se, prosím, posaďte! Jack usedne na taburet. Můj salon není velký — v Londýně jsou zajisté větší podniky — ale já to záměrně nechci příliš rozšiřovat: zastávám totiž názor, že služby tohoto druhu nelze poskytovat na běžícím pásu,
272
273
a pnčí se mi ty velké anonymní kolosy, které celou vec mechanizují a odlidšťují, snižujíce ji na uroven jakési konzumní záležitosti. No řekněte sám — copak se dá — Opona padá.
Konec desátého obrazu
Jedenáctý obraz
Na scéně je opět vězeňská cela. Vše jako v šestém obraze. Když se otevře opona, leží Macheath—se spoutanýma rukama—na kavalci. Vtom zarachotí ve dveřích klíč a Macheath rychle vstane; do cely vstoupí John.
john: Máte tu návštěvu, kapitáne — macheath: Já?
Do cely vstoupí Polly a Lucy; John odejde a zabouchne dveře, (zvolá) Polly! Lucy!
Polly přistoupí k Macheathovi a vlepí mu do tváře políček. Co se stalo?
Lucy dá Macheathovi políček na druhou tvář. Co vás to, proboha, popadlo? lucy: Ty se ještě ptáš?
polly: Všichni nám říkali, že jsi hochštapler, cynik
a děvkař. My ale nedaly na lidské řeči — lucy: Uvěřily jsme v tvé čestné úmysly —
274
275
polly
lucy: polly:
lucy: polly: lucy:
polly: lucy:
polly:
lucy: polly: polly a lucy:
macheath
A rozhodly jsme se přijmout a co nejlépe plnit roli tvých životních družek, stojících při tobě v dobrém i zlém — A třeba i proti vlastním otcům! Dalyjsme ti vše, co jsme měly: svou věrnost, lásku— Své tělo — Svou čest!
Ajak ses nám za to odvděčil? Hanebnější nás podvedl!
Všechny tvé řeči o lásce byly sprostá lež — Protože ti ve skutečnosti nešlo o nic jiného, než abys prostřednictvím Polly dostal pod kontrolu organizaci pana Peachuma — A prostřednictvím Lucy získal vliv na pana Loc-kita!
Jsme šokovány — A z hloubi duše uraženy! Měl by ses stydět! Delší pauza; Macheath zamyšleně přechází po cele, pak se vážně obrátí k Polly a Lucy. : Děvčata! Respektuji váš hněv a chápu vaši bolest, protože vím, že jevová stránka mého jednání může opravdu svádět k tomu výkladu, který mu vaše rozrušená mysl dává. Avšak právě proto, že vám rozumím, a tím spíš, že sám vím nejlépe, kolik mám chyb, musím se rozhodně hájit ve všem, kde mi prokazatelně křivdíte jen proto, že vám váš zápal znemožňuje spatřit pod povrchem mých činů jejich skutečný lidský obsah. Především není pravda, že vás nemiluji. Miluji vás upřímně a z mých úst nevyšlo v této věci jediné slovo, které by nezrcadlilo můj skutečný cit; často jsem naopak pociťoval víc, než mi stud a pýcha dovolovaly přiznat. Čeho jsem se tedy vlastně dopustil? Bylo snad mou chybou,
276
že jsem si vás vzal? Ale co jsem měl jiného dělat, když jsem vás miloval? Samozřejmě: obvyklejší, protože pro společnost přijatelnější a pro muže pohodlnější, je dnes poněkud jiný postup, totiž ten, že muž pojme za manželku pouze jednu z milovaných žen, a tu druhou — vymlouvaje se na ohled ke své legitimní choti — odkáže do deklasujícího postavení takzvané milenky, to jest jakési lepší kurtizány, jejíž povinnosti jsou sice skoro shodné s povinnostmi manželky, jejíž práva jsou však ve srovnání s manželkou výrazně oklestěna: jsouc nucena respektovat právo manželky na nesouhlas se svou existencí, sama nemá sebemenší právo na nesouhlas s existencí manželky. Postavení manželky přitom ovšem není o nic výhodnější: zatímco milenka o manželce ví a často—jak lze předpokládat — se o ní s jejím mužem, svým milencem, zeširoka baví, manželka musí naopak zůstávat ponořena do bahna nevědomosti, což ji jejímu muži přirozeně odcizuje: nejsa nucen před milenkou — na rozdíl od manželky — nic skrývat, lépe si s ní rozumí a posléze ji má v důsledku toho i raději. Chápete, jakje toto řešení k oběma ženám bezohledné? A touto cestou jsem snad měljít? Ne, děvčata, chtěl-lijsem dostát co nejlépe své povinnosti k vám, nemohl jsem v této věci následovat ostatní muže a musel jsem se vydat po vlastní cestě, možná nepro-šlapané, ale rozhodně morálnější, totiž po cestě, která vám rovnoprávně dává tutéž míru legitimity i důstojnosti. Taková je tedy pravda; na jejím základě mě, prosím, suďte! Děvčata! Zítra budu s největší pravděpodobností popraven, a tím se všechno beztak vyřeší — byť trochu jinak, než jsem si představoval. Nejde tedy, jak patrno, o budoucnost, běží už jen o minulost —
277
Polty a Lucy začnou vzlykat. Až nebudu, zůstane tu po mně jen vaše vzpomínka. Jediné, co mi může mé poslední hodiny ozářit trochou štěstí a zajistit mi spokojenou smrt, je naděje, že to nebude vzpomínka špatná. Prosím vás proto snažně, abyste se pokusily vžít do mého jednání, pochopit jeho logiku i jeho morálku a uznat, že jsem se zachoval — v rámci svých možností — čestně! A pokud nebudete schopny ani v této chvíli, kdy běží vlastně už jen o mír mé duše, mé jednání akceptovat, pak se aspoň pokuste mi odpustit! Žádám vás o to jménem těch několika hezkých chvil, které jsme spolu prožili, a těch několika bláznivých plánů, kteréjsme spolu už nestačili uskutečnit! Polly a Lucy začnou hlasitě stkát, obě se vrhnou na Macheathe, vášnivě ho objímají, divoce líbají a hystericky pláčou. Opona padá.
Konec jedenáctého obrazu
Dvanáctý obraz
Na scéně je opět kancelář věznice. Vše jako v pátém obraze. Když se otevře opona, sedí Lockit pohodlně rozvalen za svým stolem a hledí zkoumavě na Filche, který stojí—ruce v poutech —proti němu. V pozadí sedí John.
lockit: Poslyšte, Filchi, jedna věc mi ale pořád není jasná: jako zloděj tak říkajíc z přesvědčení byste přece měl obratný způsob, jímž pan Peachum pracuje pro podsvětí v rámci své služby u policie, vysoce oceňovat — filch: Nikdyjsem nezastával názor, že účel světí prostředky. Naopak: domnívám se, že problematické prostředky problematizují i dobrý cíl!
lockit: Vidím, že máte své zásady. Proč jste se ale potom do poslední chvíle pokoušel Peachuma krýt, když jeho postupy tak odsuzujete? filch: No přece právě proto, že mám své zásady! Jednou z nich totiž je, že nikdy neudám kolegu, i kdybych proti němu měl sebevětší výhrady —
278
279
lockit:
filch: lockit:
filch:
lockit: filch:
lockit:
filch: lockit:
filch: lockit: filch:
lockit:
Což platí zřejmě i pro případ, kdy vás ten kolega sám udal — Ano.
Jste zvláštní člověk, Filchi! Škoda že jste lupič a ne policista: někoho tak čestného bych tady potřeboval jako sůl!
Obávám se, že jako policista bych měl s vámi tytéž spory, které mám jako lupič s Peachumem! Proč myslíte?
Nikdy bych se nesmířil například s takovými metodami, jaké jste dneska na mne uplatnil! Jestli narážíte na toho donašeče, co jsem vám nasadil do cely, tak vás upozorňuji, že je to trik starý jako vězeňství samo, jak jinak bych se při vašem gentlemanství dozvěděl, že mě můj věrný Peachum tak hanebně klame? Nezlobte se, ale bylo to svinstvo — No nic, Filchi, nechrne toho. K policii nechcete, donášet mi zřejmě taky nebudete, tak co s vámi? Asi mi nezbude než přiznat Glostrovi, že jsem vás dopadl—budete mi užitečný aspoň k tomu, že mě vévoda nebude denuncovat u krále jako budižkničemu. To ovšem bohužel znamená — víte co? Provaz?
Gloster na tom trvá —
Mně už na životě stejně nezáleží! Nehodím se do tohoto světa —
Já myslím, že tento svět by naopak potřeboval víc takových, jako jste vy. No co se dá dělat, škoda. (K Johnovi) Můžeš ho odvést — John odemkne levé dveře a odvede jimi Filche do věznice. Krátce nato někdo zaklepe na zadní dveře, (zvolá) Dále!
Zadními dveřmi vstoupí Peachum a jde s úsměvem k Lockitovi; podávají si ruce.
280
peachum: Nic si z toho nedělej, Bille, to se stává i v těch nejlepších věznicích — lock1t: A co jako? peachum: Nemusíš to přede mnou skrývat, vím dobře, že ti náš ptáček dnes v noci uliti z klece — Peachum se domácky usadí na jedné židli. Levými dveřmi se vrátí John, dveře za sebou zamkne a odejde zadními dveřmi. lockit: Jestli mluvíš o Macheathovi, Willy, tak je v cele číslo šest — peachum: Copak on neutekl?
lockit: Utekl. Jenomže myjsme ho zase chytli! peachum: Asakra — lockit: Nejsi rád?
peachum: Alejo —
lockit: Neříkáš to moc přesvědčivě! Stalo se něco? peachum: Ne —jen jsem si myslel, že jsme toho útěku mohli využít k poněkud chytřejšímu řešení celého případu — lockit: Překvapuješ mě, Willy! Pokud si vzpomínám, ještě včerajší Macheathovo okamžité zatčení a odsouzení považoval za vůbec to nejchytřej-ší, co můžeme udělat — peachum: Včera byla jiná situace —
lockit Jak to? V čem? peachum: Šlo přece o to, co nejrychleji znemožnit Polly případnou nerozvážnost — lockit: A dnes už o to nejde? peachum: Polly prozřela —
.   lockit: Ale!
peachum: Vážně! Prohlédla Macheathe, pochopila svůj omyl a sama teď chce pracovat v intencích mého původního záměru — lockit: Podívejme! peachum: Jistě chápeš, že když jsem se to dozvěděl, hned mě napadlo, že by mohla Polly poskytnout
281
lockit:
peachum:
lockit: peachum: lockit:
peachum: lockit:
peachum;
lockit:
peachum:
lockit: peachum:
lockit: peachum:
lockit peachum:
Macheathovi naoko úkryt, upevnit si tím jeho důvěru a vytáhnout z něho informace o jeho komplicích a o ukrytém majetku jeho bandy. Kdyby se to povedlo, mohl bys ho pak chytit s celou bandou a udělat z toho monstrák, který by nahnal hrůzu celému podsvětí. Takhle se nám jeho lidi rozptýlí po podsvětí, posílí různé menší organizace, začnou soukromničit — a my budem tam, kde jsme byli. A z něho nakonec ještě uděláme romantickou oběť ženské proradnosti — Nezlob se, Willy, ale lepší vrabec v hrsti než holub na střeše!
Překvapuješ mě, Bille! Pokud si vzpomínám, ještě včera jsi mluvil jinak — Včera byla jiná situace — Jak to? V čem?
Na tom už nezáleží. Prostě jsem to musel udělat—
Kvůli Lucy?
Musel jsem jí znemožnit případnou nerozvážnost. Zjistil jsem, že je už přes rokjeho ženou— Takže náš Macheath je ke všemu ještě bigamis-ta! To vědět Polly, udělá pro nás cokoliv! Žes mi to neřekl! Kdepak —jak se do naší práce připletou otcovské city, je z toho vždycky malér! Tohle mi vyčítáš ty?To není od tebe pěkné! A vůbec— kdoví proč ti Macheathova svoboda najednou tak leží na srdci? Nechceš, doufám, tvrdit, že chci Macheathovi pomoct —
Vím, že na Macheathovi zájem nemáš —
Na čem tedy?
Nechrne toho, Willy —
Bille, já vím dobře, co jsi chtěl říct!
Co tedy?
Že mi běží o majetek jeho bandy! Je to tak?
282
lockit: Nic takového j sem neřekl — peachum: Ale myslíš si to!
lockit: Uklidni se, Willy. Kdybych ti nevěřil, tak bych se přece s tebou takhle vůbec nebavil — zvlášť po tom, co jsi dnes dopoledne řekl tomu svému zatracenému Filchovi! peachum: Tak tohle v tom tedy je? Teď už tomu ovšem rozumím! Že dokážeš být takhle nechápavý, Bille, to jsem opravdu netušil! lockit: Jak to — nechápavý? peachum: Hergot, něco jsem tomu člověku přece nakukat musel! A co jiného jsem mu měl podle tebe říct? Přiznat, že pracuji pro policii, a odhalit před ním celou naši hru? lockit: Ne — peachum: Cotedy?
lockit: Měls prostě všechno popřít! peachum: Bille! Ten člověk měl přece důkazy, že jsem ti vydal Macheathe! Copak nechápeš, že všechno popřít by znamenalo definitivně mu jeho podezření potvrdit? Vždyť i kdyby šel rovnou ode mě do basy, pořád by ještě měl tucet možností, jak přede mnou varovat podsvětí! A to jsem měl snad riskovat? lockit: Proč jsi mě tedy o tom rozhovoru aspoň hned neinformoval? peachum: Nepovažoval j sem to za důležité a vůbec mě nenapadlo, že bys mohl účel té báchorky nepochopit!
„ lockit: Anebo jsi spoléhal prostě na to, že bude Filch mlčet?
peachum: Bille! Tvá důvěra je to jediné, na čem je celé mé postavení založeno! Ztratím-li ji, je všemu konec, protože ve specifických podmínkách mé práce sebemenší podezření znamená automaticky neodvolatelný rozsudek!
283
lockit: Přeháníš, Willy — peachum: Nepřeháním! A přitom by stačilo tak málo — aspoň trochu se vžít do mé situace — a všechny pochybnosti by se rozplynuly jak vzduch! (Pea-chum přechází vzrušeně po místnosti, pak se náhle obrátí k Lockitovi) Bille! Uvědomuješ ty si vůbec, co to znamená po léta bojovat proti podsvětí, ale zároveň v něm muset po léta žít a pěstovat si jeho důvěru? Po léta usvědčovat vrahy a lupiče, ale zároveň po léta hrát bez chyby roli jejich ochránce? Po léta potírat zločin, ale zároveň ho po léta muset naoko páchat? Chápeš ty vůbec, co to je — tak dlouho nosit dvě tváře? Žít dvěma životy? Myslit dvojím způsobem? Od rána do večera se hlídat, přetvařovat, něco tajit a něco předstírat? Neustále se přizpůsobovat světu, který odsuzuješ, a zříkat světa, do něhož ve skutečnosti patříš? Oč snazší to všechno máš ty: jsi tím, čím jsi; každý ví, že tím jsi, a každý podle toho s tebou jedná; před nikým nemusíš nic skrývat nebo předstírat, ničemu se nemusíš přizpůsobovat! Jak krásně prostý je tvůj svět! Jak přímočaré může být tvé myšleni, jak jednoduchá hlediska můžeš uplatňovat — zde je dobro, právo, morálka — tam zlo, bezpráví, zločin! Jenomže bohužel hlediska, která platí v tvém světě, neplatí v mém, a tyje do něho nemůžeš mechanicky přenášet, aniž bys bořil samy základy, na nichž stojí! Vím, že v perspektivě tvé zkušenosti se ti co chvíli asi zdá, že tam či onde zacházím příliš daleko, dopouštím se nepochopitelných ústupků, říkám věci, které bych říkat nemel, a příliš se přizpůsobuji světu, proti němuž bojuji. Jenomže ono to je hrozně snadné — sedět si v závětří této teplé kanceláře, pěstovat si tady své čisté ručičky
284
lockit:
peachum: lockit:
peachum: lockit:
peachum:
lockit peachum
opilec
a pronášet odtud své zjednodušující soudy! Ale vyjít ven, doprostřed života, denně tam dávat v sázku svou čest udržováním styků, za něž se pravděpodobně člověk nikdy nedočká uznání, a drobnou, neokázalou a riskantní prací v nebezpečném pásmu na pomezí podsvětí a policie pomalu, nenápadně, bez nároků na slávu bojovat za věc práva a pořádku — to je něco jiného! Ostatně kdoví zda by bez této špinavé práce, plné přetvářky a nedůstojných kompromisů, byla tato kancelář a tato věznice tím, čím jsou: úspěšnou baštou boje proti zločinu! Asi máš pravdu, Willy. Pokud jsem se tě dotkl, tak mi to, prosím, odpusť— Nejde o mé city, Bille — Já vím — (Pauza) Ty, Willy — Ano?
A ty myslíš, že teď— když je Macheath zase tady — neexistuje už opravdu žádná cesta, jak z něho ty informace dostat? Existuje, Bille. Je nebezpečná, ale myslím, že za pokus stojí — O cojde? Poslouchej dobře!
Vtom se rozlétnou zadní dveře a vstoupí Seržant s Biřici, vedoucími Opilce. Všichni projdou rychle místností k levým dveřím; na prahu se však Opilec náhle zastaví, obrátí se k Lockitovi a zvolá. : Ať žije svoboda tisku! Seržant vlepí Opilci políček. Opona padá.
Konec dvanáctého obrazu
285
Třináctý obraz
Na scéně je opět vězeňská cela. Vše jako obvykle. Když se otevře opona, leží Macheath — se spoutanýma rukama — na kavalci. Vtom zarachotí ve dveřích klíč a Macheath rychle vstane; do cely vstoupí John.
john: Máte tu návštěvu, kapitáne —
macheath: Já?
Do cely vstoupí Jenny; John odejde a zabouchne dveře; Macheath hledí zaraženě na Jenny. jenny: Překvapení, co? macheath: Čekal jsem, že přijdete. Jenomžejá teď nemůžu ztrácet čas věcmi nesouvisejícími bezprostředné s mou přípravou na smrt. Bylo by proto nej-lepší, kdybyste zase odešla — jenny: Nezdržím vás dlouho. Musím vám to všechno vysvětlit!
macheath: Nevím, co se tady dá ještě vysvětlovat! Že sloužíte u policie a jste schopna udělat cokoliv, abyste splnila úkol, který vám dali—to vím přece i bez vás! jenny Nic nevíte!
286
macheath:
john: jenny:
john: jenny:
john: jenny
peachum: macheath:
peachum: macheath: peachum:
macheath:
* peachum: macheath:
peachum: macheath:
Jak to?
Vtom zarachotí ve dveřích klíč; vstoupí John a obrátí se k Jenny.
Musím vás, slečno, požádat, abyste skončila svou návštěvu —
Mám nárok na půl hodiny! (Vytáhne ze záňadří papírek a ukazuje ho Johnovi) Tady je moje propustka —
Pan Macheath tu má důležitou návštěvu — Tohle je také důležité!
John šeptá něco Macheathovi; Macheath protáhne překvapeně tvář. Opusťte, prosím, celu!
(zastrkujepapírek do záňadří): Dobrá, počkám tedy venku, až ta návštěva skončí — John vyvede Jenny z cely; dveře zůstanou chvilku pootevřené; pak jimi vstoupí Peachum. John za ním zvenčí dveře zabouchne. Dobrý den, kapitáne — Poklona —
Peachum přejde pomalu ke stolku a usadí se; Macheath na něho zamračeně hledí; rozpačitá pauza.
Tak co? Spokojen? Právě že vůbec ne — Jak to?
Přehnal jsem to. Nechal jsem se strhnout záchvatem uraženého otcovství — Anebo vztekem, že se vám nepodařilo zneužít Polly proti mně? To taky —
Aspoň tedy budu umírat s dobrým pocitem,
že žijete se špatným svědomím —
Nechci, abyste umřel —
Ale? A jdou vaše výčitky tak daleko, že chcete
pro mou záchranu i něco udělat?
287
peachum macheath
peachum macheath
peachum macheath
peachum: macheath:
peachum:
macheath: peachum:
macheath: peachum:
macheath: peachum:
macheath peachum
macheath:
peachum:
Jdou —
Zadarmo to ovšem nebude — Tone —
No proto! Jinak bych vám totiž nemohl věřit! Ale k věci: běží vám zřejmě o majetek mé organizace— Běží mi o víc — Víc nemám — Ale máte! Co?
Schopné lidi, rozsáhlé plány, bohaté zkušenosti, dobré nápady — Nechcete toho trochu moc? Život za to snad stojí! Ostatně můj návrh je solidní— : Poslouchám — : Nabízím vám fúzi —
: FÚZÍ?
: Přesněji řečeno delimitaci: vaše organizace by se kompletně včlenila do mé. Byl byste mým zástupcem, se všemi příslušnými právy a povinnostmi, a umřu-li dřív než vy, převzal byste pak celý podnik. Toje všechno?
Druhou podmínkou je, že budete žít s Polly ve spořádaném manželství. Má vás totiž ráda, o čemž jsem se definitivně přesvědčil, když mi dnes dopoledne slíbila, že mi vás pomůže zničit: nemá ve zvyku mi lhát, a pakliže to v tomto případě udělala, mohlo to být diktováno jedině mimořádnou láskou k vám — Zřejmě jste pochopil, že je pro vás výhodnější, když budu živý pracovat pro vás než mrtvý proti vám. Je to tak?
Ano. Vycházel jsem přitom z předpokladu, že budete přeci jen asi raději živ jako zástupce
288
macheath:
peachum: macheath:
peachum: macheath:
peachum: macheath:
peachum
macheath
peachum
macheath:
šéfa a spořádaný manžel než mrtev jako šéf a věhlasný děvkař —
Dostat člověka do basy je ovšem snazší než ho dostat ven. Jak byste Lockita přesvědčil o tom, že mě má pustit? Víte přece, že mám na něho vliv! Jen jestli nemá spíš on vliv na vás! Promiňte, ale co tím chcete říct? Víte co, pane kolego? Přestaňme si hrát na slepou bábu! Máte mě za většího hlupáka, než jsem!
Nerozumím vám —
To si vážně myslíte, že vám tohle všechno spolknu?
Chcete říct, že v tom je nějaký trik? Co bych z toho, prosím vás, měl? Vždyť ten návrh je přece pro mě mimořádně výhodný! Bylo by to pro vás výhodné, kdybyste svou kariéru zakládal na rozvoji své firmy a ne na spolupráci s policií! Jelikož ale tomu tak není, chápu váš návrh jen jako obratný a s Lockitem samozřejmě do detailů domluvený manévr, jehož cílem je dostat se k mým lidem a našemu majetku, abyste nás pak mohli chytit všechny najednou a udělat z toho monstrák! Jenomže když už musím viset, pak věru raději jako hrdina, který nezradil své kamarády a stal se obětí ženské proradnosti, než jako zrádce svých druhů, odsouzený s nimi za spáchané loupeže! Netušil jsem, pane kolego, že vám budu muset — zrovna na tomhle místě! — říkat všechno po lopatě! Vidím však, že vaše nechápavost je větší, než jsem předpokládal — Chápu to až příliš dobře, pane kolego! Peachum se rozhlédne, načež přisedne blíž k Macheathovi a promluví ztišeným hlasem.
289
peachum:
macheath peachum macheath
peachum:
macheath; peachum:
macheath: peachum:
Nie nechápete, vy blázínku! Samozřejmě, že to všechno vzniklo v Lockitové kanceláři! Jak jinak jsem to ale mohl udělat? Myslíte, že mi Lockit odtud pustí jen tak člověka — prostě proto, že to chci? Takový vliv na něho zatím na-mouvěru nemám! A tak jsem si vymyslel celý ten plán, že vám navrhnu fúzi, vymohu jako svobodu, vy přivedete Lockita na příslušné stopy a on vás pak bude moci chytit i s vašimi kumpány. Proč ale myslíte, že jsem to celé udělal? No přece z téhož důvodu, z jakého dělám takové věci vždycky, abych tak říkajíc nalil do Lockitova poháru Peachumovo víno! Proč si vůbec myslíte, že spolupracuji s policií? Z lásky ke králi? Dělám prostě jen to, co dělají — tak či onak — všichni: sleduji své cíle a kryji si přitom záda!
Chcete tedy Lockita podfouknout? Co jiného?
Jak ale dosáhnete toho, aby neprovedl i druhou část vašeho plánu a hned po té fúzi mě definitivně nechytil i s mými chlapci? Pane kolego! Koulím to s ním takhle už léta a za tu dobu snad mám nějaké zkušenosti, ne? Řeknu mu třeba, že se podsvětí o našem plánu dozvědělo a že jeho uskutečněním by se prozradila má spolupráce s policií! Hm. A jakou mám záruku, že i tohle není zase jen s Lockitem domluvená lest? To je věc důvěry, pane kolego! Já taky přece nemám žádnou záruku, že mě nepodvedete! Musíte se prostě rozhodnout, jestli to risknete, nebo ne — pokud jde o mě, já se už rozhodl. Dobrá tedy: přijímám!
Výborně! Zítra dopoledne vás očekávám ve svém domě. Doufám, že se před námi dvěma právě
290
otevřela etapa solidní a konstruktivní spolupráce. Buďte zdráv, kapitáne!
macheath: Servus —
Peachum odejde; Macheath se zamyšleně prochází po cele. Po chvilce zarachotí ve dveřích klíč a vstoupí John.
john: Můžu přivést tu dámu, jak tu prve byla? macheath: Ona je ještě tady?
john (volá za scénu): Slečno!
Do cely vstoupí Jenny; John odejde a zabouchne
dveře.
macheath: Tak vy mi chcete tvrdit, že nepracujete pro policii?
jenny: Chci vám říct pravdu! macheath: To jste říkala u Diany taky!
jenny: To bylo něco jiného — macheath: JaktO?
jenny: Kdybych se nesnažila probudit ve vás dojem, že mluvím pravdu, neměla by přece celá ta komedie s odsouzeným otcem smysl! macheath: A mě by nechytili, co?
jenny: No vidíte! Dosud jsem vám přece vždycky lhala jen proto, abych vás dostala do vězení. Proč bych vám tedy lhala teď, když už tu jste? macheath: Dobrá. A jaká je tedy vaše dnešní pravda?
jenny: Nejsem Lockitův člověk. macheath: Aha! Nejdřív vás donutili podvést mě v krčmě a pak vás donutili podvést mě u Diany pomocí přiznání, že jste mě v krčmě podvedla z donucení! Hezky vymyšleno, jenže tentokrát se na to už nenachytám! jenny: Však já vám taky nic takového netvrdím — macheath: Výborně — přiznáváte se tedy, že pro ně pracujete!
jenny: Je to všechno jinak, než si myslíte — macheath: Jak—jinak?
291
jenny: Horší! macheath: Horší? Copak může být něco ještě horšího? jenny: Podívejte, kdybych vás dvakrát oklamala —jak předpokládáte — prostě proto, že to patří k mé službě, anebo proto, abych si tím udělala u policie oko, dalo by se to ještě pochopit—jenomže já žádné takové důvody neměla! macheath: Chcete tím říct, že to na vás nikdo nežádal, ani že vám z toho nekynul žádný prospěch? jenny: V prvním případě jsem se sama nabídla a můj návrh byl dokonce přijat až po delším naléhání, v druhém případě jsem to celé udělala dokonce výhradně z vlastní iniciativy — macheath: Šlo tedy o jakési zlo pro zlo?
jenny: Ano —
macheath: A to vám mám věřit?
jenny: Proč bych si zrovna takovouhle věc vymýšlela? macheath: Třeba proto, že vám dal Lockit příkaz, abyste to vzala celé na sebe. Což je také zřejmě pravý účel vaší dnešní návštěvy — jenny: Myslíte, že pan Lockit má potřebu dělat se hezčí před člověkem, který mu už nemůže škodit? macheath: No dobře. Vy tedy tvrdíte, že jste mě dvakrát za sebou zákeřně zradila z čiré vnitřní potřeby? jenny: Zrůdné, co? macheath: Jak se to vezme. V jistém ohledu by mi to bylo sympatičtější, než kdybyste mě zrazovala například pro peníze. Rozhodně by to nebylo tak banální —
jenny: To ale není všechno! Má potřeba vás zničit šla dokonce tak daleko, že když vás odvedli, nepociťovala jsem výčitky svědomí, jak to v takových případech bývá, ale zmocnila se mé vždycky na-opakjakási zvláštní rozkoš! Ještě vám to je sympatičtější než ostatní druhy zrady?
292
macheath: Možná vás to překvapí, ale kdyby to byla pravda, docela by se mi to líbilo. Byla by v tom aspoň vášeň, a to vždycky respektuji — jenny: Nemusíte být galantní, mně by stačilo, kdybyste mi prostě věřil —
macheath: Ani nevíte, jak rád bych jednou věřil, že vám můžu věřit!
jenny: Jestli jsem ovšem nepociťovala žádné výčitky, neznamená to, že jsem neměla výčitky, že je nepociťuji! Naopak: hodně jsem o svém podivném jednání uvažovala a tázala jsem se sama sebe, kde se to ve mně najednou vzalo — do té doby jsem totiž nic takového nikdy neudělala — macheath: Tak aspoň v něčem jsem byl váš první!
jenny: Nebuďte zlý — macheath: A k čemu jste ve svých úvahách dospěla?
jenny: Podívejte, Macku, člověk nemůže žít rozštěpen na toho, kdo plní vůli jiných, a na toho, kdo to s odporem pozoruje; každý potřebujeme — aspoň do jisté míry— sám sobě patřit, protože nepatřit si znamená nebýt totožný sám se sebou, a tedy de facto nebýt. Jak víte, mé povolání mě nutí, abych si patřila míň než ostatní ženy; to, co ony považují často dokonce za to nejcennější, co mají, nepatří v mém případě mně, ale trhu, na nějž to dávám. Jenomže já chci přesto patřit sama sobě, protože chci být sama sebou! Divíte se, že o to vášnivěji si střežím vládu nad tím málem, co mi ještě pod mou vládou zbývá, a dík čemu tedy ještě vůbec jsem? macheath: Mluvíte zřejmě o svém srdci —
jenny: Možná to je tak trochu naše choroba z povolání, že čím méně nám náleží naše tělo, tím energičtěji bráníme nezávislost svého srdce! Nevím, jestli to pochopíte, ale já prostě v sobě cítím
293
strašnou potřebu bojovat proti každému, kdo by si mohl podmanit mé srdce! macheath: To ale přece není můj případ —
jenny: Je, Macku — macheath: Vy mě milujete?
jenny: Nikdy bych vám to nepřiznala, kdybych děla, že zemřete!
nevě-
macheath: Ajakktomu, prosím vás, došlo? Vždyť mě prakticky neznáte? jenny: Víte, že sama nevím? Viděla jsem vás párkrát u nás v podniku a trochu jsem o vás slyšela vyprávět. Dlouho jsem si to vůbec neuvědomovala, ale oč déle ten oheň doutnal v podvědomí, o to bouřlivějším plamenem potom zachvátil mé vědomí: byla jsem z toho nepříčetná, chodila jsem jako v polosnu, nenáviděla jsem vás a proklínala, má pýcha se změnila v bezmocný vztek—a pak se to stalo: já pochopila, že chci-li zase patřit sama sobě, musím vás zničit. Ano, mé pokoření mohla smýt jen krvavá satisfakce, jakési drastické sebepotvrzení činem: musela jsem vás zabít, abych mohla žít— macheath: Ale Jenny, copak si neuvědomujete, že člověk se stává sebou samým jedině skrze své vztahy k druhým — a na prvním místě právě láskou? Vždyť potlačujete-li svou lásku, potlačujete tím nejvíc právě sebe samu, totiž to, co by vás teprve opravdu udělalo vámi! To, čím sebe samu ztrácíte, je naopak pýcha, kterou se necháváte zotročit— toto destruktivní hnutí mysli, zahánějící člověka do podivného vzduchoprázdna samoty, kde není srovnání, a tudíž ani totožnosti! Jenny, pochopte to přece: já nevstupuji do vašeho srdce jako ničitel jeho suverenity, ale naopak jako živoucí vtělení jeho suverénní vůle; neodvádím
jenny:
macheath
jenny:
macheath
294
vás od sebe samé, ale jsem naopakjediným možným prostředníkem vašeho návratu k sobě; neberu vám vaši existenci, ale naopakji prohlubuji! Nejsem vaše zkáza, ale vaše záchrana! Vám se to mluví, když nemáte mou povahu! Ostatně k lásce přece nestačí, když miluje jen jeden —
Jenny! Nebuďte bláhová! Proč myslíte, že já — kterého dosud nepodvedla žádná žena — se nechal tak snadno a tolikrát oklamat právě vámi? Pravda, zprvu jsem si to také neuvědomoval, ale teď už to vím docela jasně: nikdy bych se nenachytal na vaše lsti, kdybyste mě byla vždy znovu neočarovala právě tou svou zvláštní, vášnivou a temně dramatickou povahou, do níž jste mi právě dopřála nahlédnout! Ano, teďuž konečně vím, co mě na vás tak vzrušovalo, že jsem ztrácel všechnu svou obvyklou opatrnost: vaše hrdost, vaše tajemná potřeba páchat zlo, vaše pýcha a spalující smyslnost, která se za ní skrývá! Nemá smysl, Jenny, abych to dále sobě i vám zapíral: já vás také miluji! Miluji vás přesto, že mě zrazujete, a v jistém zvláštním smyslu dokonce právě proto! Věřte mi, nikdy jsem netušil, že zrada může člověka tak eroticky vzrušovat! No vidíte! Na jedné straně mi tu nabízíte život v harmonické lásce, a přitom se sám na druhé straně přiznáváte, že na mně milujete jen mé zrady! Ne, my dva bychom spolu stejně nemohli být šťastni: ať vás budu ničit, nebo nebudu, vždycky tím naši lásku zabijú — to je prostě začarovaný kruh!
Vaše zrádnost, Jenny, mě vzrušovala jako přemožitelka vaší lásky. O to víc mě bude vzrušovat vaše láska jako přemožitelka vaší zrádnosti!
295
jenny: Jste hrozný člověk, Macku! Byla jsem si jista svým vítězstvím, a teď vidím, že pokud vás okamžitě nezradím, bude to můj konec! macheath: Naopak, tato chvíle je naším začátkem: dnes mě odtud pustí a my spolu ihned prchneme někam, daleko, kde nás nenajde nikdo — mimo ptáků a hvězd! Opona padá.
Konec třináctého obrazu
Čtrnáctý obraz
296
Na scéně je Lockitova domácnost. Je to — až na nějakou dobře viditelnou, ale jen vnější obměnu, například v celkovém barevném ladění — tentýž interiér, který tvořil domácnost Peachumovu. Když se otevře opona, jsou na scéně Lockit a Lockitova. Lockit má na sobě župan, sedí u stolu a zapisuje cosi do velké účetní knihy; Lockitova v zástěře se pohybuje kolem plotny a vaří večeři. Po delší pauze se ozve Lockitova.
lockitova: lockit
lockitova: lockit:
lockitova: lockit:
harold:
Ty.Bille —
(aniž vzhlédne): Co je? Myslíš, že to byl dobrý nápad? Co?
Řešit to s tím Macheathem tak radikálně — Neměli jsme jinou možnost, Mary — Vtom někdo zaklepe na pravé dveře. Lockit rychle zabouchne svou knihu a ukryje ji do zásuvky, (zvolá) Dále!
Pravými dveřmi vstoupí Harold.
Hlásím, šéfe, že exekuce na tom Filchovi byla
vykonána —
297
lockit: Jak se choval? harold: Statečně. Těsně před smrtí zvolal: Ať žije londýnské podsvětí! lockit: Šťastný člověk, i ve smrti zůstal sám sebou! Harold chce odejít. Harolde — harold: Ano, šéfe?
lockit: Má tam Macheath teď nějakou návštěvu? harold: Myslím, že ne — lockit: Tak mi ho sem, prosím tě, přiveď!
Harold odejde pravými dveřmi; Lockit vytáhne ze zásuvky opět svou knihu a začne do ní cosi zapisovat. lock1tová: Ty, Bille —
lockit (aniž vzhlédne): Co je? lockitová: Proč chceš mluvit s Macheathem?
lockit: Uvidíš — lockitová: Chceš mu dát šanci?
lockit: Proč?
lockitová: Mám strach, aby si Lucka něco neudělala — lockit Prosím tě —
Vtom někdo zaklepe na pravé dveře. Lockit rychle zabouchne svou knihu a ukryje ji do zásuvky, (zvolá) Dále!
Pravými dveřmi přivede Harold Macheathe se spoutanýma rukama. harold: Tak tady ho máte, šéfe — lockit Díky. Zůstaň pro jistotu na chodbě —
Harold odejde pravými dveřmi; Lockit se dívá chvíli zkoumavě na Macheathe, pak ukáže na židli. Sedněte si — macheath: Děkuji.
Macheath usedne ke stolu naproti Lockitovi a zvědavě na něho hledí. lockit Včera jste mě nařknul, že jsem vás zavřel na přání Willyho Peachuma — vzpomínáte?
298
macheath: lockit:
macheath lockit:
macheath: lockit
macheath: lockit:
macheath: lockit:
macheath: lockit:
macheath:
lockit:
Ovšem —
A teď si myslíte, že vás chci na přání téhož Peachuma pustit. Je to tak? (zaraženě): Ne —
Ne? A copak dělal Peachum dnes u vás v cele? Přišel se se mnou před mou smrtí smířit — A nenavrhnul vám přitom náhodou, že vás odtud dostane, když přistoupíte na fúzi vašich organizací? Ne —
Ale ano! Měljsem to s ním totiž domluveno; byl to trik, který nás měl před vaší popravou dostat k vašim lidem — Proč mi to tedy říkáte? Teď už můžu — Proč?
Protože jste nám na to bohužel nenaletel. Peachum se to sice pak pokusil ještě zachránit tvrzením, že ten plán se mnou domluvil jen naoko, aby vás dostal ven, ale ani téhle verzi, kterou jsme měli připravenu pro případ, že mu nebudete v první fázi věřit, jste neuvěřil — Jak to, že ne? Vždyťjsem Peachumovu nabídku přijal!
Ano, ale jen proto, abyste se dostal ven, zmocnil se — v rámci fingované fúze — majetku obou organizací a pak dřív, než vás s vašimi hochy definitivně pochytám, prchnul s jistou dámou někam, kde vás nenajde nikdo mimo ptáků a hvězd!
Macheath vzrušeně vyskočí. Jinými slovy: když jste pochopil, že vás Peachum klame, když vám říká, že mě klame, rozhodl jste se ho oklamat. Jenomže — naštěstí pro nás a naneštěstí pro vás — vzápětí jste byl sám oklamán. Už tomu rozumíte?
299
Macheath hledí okamžik vytřeštěně před sebe, pak vydechne. macheath: Taděvka!
Macheath zhrouceně klesne na židli a dívá se j zdrceně před sebe; Lockit a Lockitová si vymění významné úsměvy. To je definitivní konec — lockit Člověk má vždycky šanci, Mackie. Aspoň v téhle věznici —
macheath: Nechci žít. Nehodím se do tohoto světa! lockit: Kdybyste se nekasal! Delšípauza.
macheath: No tak? Na co ještě čekáte? Můj krk je vám k dispozici!
lockit: Čekám, až se trochu uklidníte. (K Lockitové) Mary, myslím, že doušek likéru by udělal panu kapitánovi dobře —
Lockitová naleje do sklenky likér a postaví ji před Macheathe.
lockitová: Poslužte sí — macheath: Děkuji —
Pauza; Macheath hledí zachmuřeně do země a přitom usrkuje mechanicky likér; Lockit ho pozoruje. Po chvíli se Macheath ozve tichým, schlíplým hlasem. Tak spusťte — lockit: Podívejte, Mackie: Peachum, jak jste už pochopil, pracuje pro mé a těší se mé plné důvěře. Avšak právě proto, že pracuje tak spolehlivě, zaslouží si, abyjeho služba stála na ještě pevnějším základě, než jakým je pouhá důvěra. Potřebuji důkazy— macheath: Aco pro to mám já udělat?
lockit: Nic víc a nic míň než uskutečnit tu fúzi, kterou vám Peachum navrhuje, a pak se už jen — jako jeho zástupce — trochu dívat kolem sebe
300
a občas mi sdělit, co je v podniku nového, jak si váš šéf vede a jestli mi odvádí pro městskou pokladnu skutečně všechny tržby. To je všechno. Když na to přistoupíte, ručím za bezpečnost vaši i vašich chlapců. Co tomu říkáte? macheath: Vy se nebojíte, že vás podvedu?
lockit: Jak?
macheath: Co když zjistím, že vás Peachum podvádí, ale budu ho krýt, nebo se s ním dokonce proti vám spolčím? lockit To neuděláte —
macheath: Jak to můžete vědět?
lockit: Tak za prvé: nikdy nebudete mít jistotu, zda ten či onen doklad Peachumovy zrady není jen mnou inspirovaná zkouška vaší spolehlivosti — a buďte ujištěn, že takové zkoušky budu občas dělat! A za druhé: o jakémkoliv vašem pokusu se s Peachumem za mými zády domluvit mě bude Peachum okamžitě informovat: v případě, že je mi věrný, ze služební horlivosti, a v případě, že mě klame, ze strachu, že může jít o mnou inspirovanou zkoušku jeho spolehlivosti — a buďte ujištěn, že takové zkoušky budu občas dělat! Tak co — přijímáte?
Dlouhá napjatá pauza; Macheath přechází zamyšleně po místnosti, pak se náhle obrátí k Loc-kitovi.
macheath: Podívejte, Lockite: já na svém životě nelpím, smrti se nebojím, a jsem dokonce ochoten svůj
t život i obětovat—ovšem jedině za předpokladu,
že tím posílím autoritu hodnot, za něž zemřu, a že tudíž svou smrtí prospěji životu druhých. Svůj život jsem si totiž nedal a nepatří mi — jsem pouze jeho správcem — a jakým bych to byl správcem, kdybych bezdůvodně ničil to, co mám ošetřovat? Klamou-Ii mě, jak se ukazuje,
301
všichni kolem mě, neznamená to, že ode mne očekávají něco jiného, ale pravý opak: nabízejí mi tím vlastně jen jakýsi princip našeho vzájemného styku. Co by se stalo, kdybych tuto nabídku odmítl? Mé okolí by to chápalo jako vyzývavý projev mé povýšenosti a pýchy — tím spíš, že by to bylo spojeno s tím teatrálním dovětkem popravy — a každý by se zeptal: odkud ten člověk odvodil své právo odlišit se tak okázale od ostatních, vydělit se z řady, pohrdnout míněním většiny a poplivat i to minimum disciplíny, bez něhož se žádná společnost neobejde? Byl bych chápán prostě jako domýšlivý exhibicionista, který si chtěl hrát na svědomí světa; obětoval bych se za něco, v co nikdo mimo mě nevěří; má smrt by tedy zůstala nepochopena, autoritu žádných hodnot by neposílila, nikomu by nepomohla, jen by způsobila bolest několika mým blízkým. Byla by to typicky zbytečná smrt. Aje to koneckonců pochopitelné: odmítnout totálně pravidla hry, která tento svět člověku nabízí, je sice pohodlnější, ale k ničemu to obvykle nevede; daleko těžší, ale zároveň nepoměrně smysluplnější je tato pravidla naopak přijmout, zajistit si tím možnost komunikace se svým okolím a pak této komunikace využívat k postupnému boji za zlepšení daných pravidel hry. Jinými slovy: jediným správným, důstojným a vpravdě chlapským řešením mé situace je obrátit se k životu čelem, vrhnout se odvážně do jeho rozbouřených vln, nebát se jeho špíny a všech nástrah, jež člověku klade do cesty, a všechny své síly a všechen svůj um vložit do boje za to, aby byl lepší, než je! lockit: Mackie, promluvil jste jako muž! Jsem hluboce dojat —
Lockit podá Macheathovi ruku, následuje vzájemný stisk, poněkud neobratný vzhledem k tomu, že Macheath má spoutané ruce. Pak Lockit vyndá ze zásuvky jakýsi papír, kalamář a brko a vše postaví slavnostně před Macheathe. Tady mi to, prosím, podepište — macheath: Nestačila by ústní dohoda? lockit: Ne —
Macheath se tedy sehne ke stolu a s velkými obtížemi —vzhledem k poutům —papír podepíše; Lockit ho přitom bedlivě sleduje. Jakmile je podepsáno, uchopí Lockit rychle papír, fouká na něj, a když je podpis suchý, uklidí papír do zásuvky a pak znovu podá Macheathovi ruku; komplikace se přitom samozřejmě opakují. Doufám, že se před námi dvěma právě otevřela etapa solidní a konstruktivní spolupráce! (Volá k pravým dveřím) Harolde! Pravými dveřmi vstoupí Harold. Sundej mu to!
Harold sejme Macheathovi pouta; Macheath začne lehce komíhat rukama, aby uvolnil ztuhlé svalstvo.
Jste volný, Mackie! Buďte zdráv — Macheath se ukloní — stále ještě třepaje rukama — Lockitové, prostírající k večeři.
macheath: Rukulíbám, milostpaní —
lockitová (s úsměvem): Doufám, že když to všechno tak dobře dopadlo, skončíte s rozpustilostmi a budete žít konečně se svou Lucy! Má vás tak ráda —
macheath-. Spolehněte se, maminko! (KLockitovi) Servus!
Macheath odkvapípravými dveřmi; za ním odejde Harold. Lockitová naleje do talířů polévku a pak s Lockitem usedne k večeři; Lockit si zastrkuje ubrousek za límec, přitom hovoří.
302
303
LOCKIT: Tak Mary, a od tohoto okamžiku má našeorga-nizace pod kontrolou prakticky celé podsvětí! LOCKITOVÁ: Dalo to fušku, viď?
LOCKIT: Získat kontrolu nad londýnskou policií byla proti tomu hračka! LOCKITOVÁ: Stejně to je zvláštní, Bille: nikdo o naší organizaci neví, a všichni jí slouží! LOCKIT: Kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlíp! Dobrou chuť!
Lockit a Lockitová se pustí do jídla. Opona paái Konec čtrnáctého obrazu
Konec hry