STARÉ MĚSTO
STARÉ MĚSTO
©048
VLADIMÍR BOUDNIK Akce na ulicích 1949-1953
Staroměstské náměstí a okolí, Praha 1
Info: Lokalizovat a rekonstruovat desítky Boudníkových akcí je téměř nemožné. Přestože existuje řada dobových fotografií od Boudníkových přátel - Jaromíra Perglera, Jiřího Musílka nebo Karla Koukala -, neexistuje přesný soupis. Na základě dobových svědectví je známo, že první akci realizoval Boudník se svými spolužáky ze Státní grafické školy na jaře 1949 v Týnské uličce. Rozmístili se kolem kamenné zdi chrámu a vduchu explosionalismu se nechali inspirovat strukturou, skvrnami a odlesky. V dopise z 23. února 1960 napsal Boudník neuvedené redakci: „Roku 1949-53 jsme realizovali přibližně 120 výtvarných výbojů. Nezřídka bylo přítomno přes sto lidí. To mělo veliký význam pro utlumení konvencí. Většinou jsme malovali a kreslili v Týnské uličce, na Staroměstském náměstí, na Kampě, v Karlově ulici, v podloubí na Malém rynečku, na Uhelném trhu, na Mariánském náměstí, ve Valdštejnské ulici, v Holešovicích a v ulicích Libně." Vedle Boudníkových dopisů a manifestů, které rozesílal na všechny strany od 40. let 20. století (jsou zachyceny ve dvou svazcích jeho korespondence),
existuje i řada přímých svědectví Boudníkových přátel. Pomineme--li mytizující podání některých událostí života „něžného barbara" z pera Bohumila Hrabala, je zřejmě nejdůležitější detailní svědectví dalšího Boudníkova blízkého přítele, Egona Bondyho: „Byl jsem osobně přítomen jen jednou za (jarního či podzimního?) potemnělého počasí. Bylo to na Malém rynečku, před podloubím, naproti stojí ta kašna (s mříží). Vladimírek si postavil štafle proti oprýskané zdi, připravil malířský vercajk a začal malovat. To nebudilo žádnou pozornost, ale pak mu přece jen někdo nakoukl přes rameno a viděl, že V. maluje nějakou krajinku, v druhém rohu ženský akt atd. Jeho hlasitěji vyjadřovaný údiv (nikoliv nepřátelský) vyvolal Vladimírkovu reakci - neboť šlo vždy hlavně o to strhnout pozornost lidí, aby jim mohl vysvětlovat explosionalismus. Takže ,akce' nespočívala ani tak v malování jako ve výkladu. Celkem bylo kolem V. vždy tak 10-15 lidí, trvale tam nezůstával nikdo. I ti, co polemizovali, nebyli nijak hostilně naladěni a mnozí měli dobrou snahu výklad pochopit. V. demonstroval na opadané omítce podloubí, jak je možné ,fleky' interpretovat. Lidé si ,fleky' na zdi opravdu prohlíželi a porovnávali s tím, co bylo na plátně, ale většinou po chvilce pokrčili rameny a odcházeli. Já jsem jen přihlížel, vstupoval jsem do věci jen semtam nějakým kunsthistorickým plkem, když se náhodou někdo trochu víc
142
.rozvášnil1. Asi po 60-90 minutách V. sbalil vercajk a šli jsme do hospody, ovšem stále ještě provázeni cca deseti diskutéry. Zakormidloval jsem to tak, aby nás do hospody už nenásledovali. Mám dojem, že to bylo roku 1952. Tolik očité svědectví."
Zařazení Vladimíra Boudníka do dějin českého akčního umění je však retrospektivní. Tento originální grafik, proletář a hlavně hyper-senzitivní umělec věřil, že každý je nadán imaginací a obrazotvorností a může být umělcem. Šlo mu o osvobození od tradičních představ o umění, o estetickou iniciaci každého jedince. Své akce vytvářel s cílem propagovat výtvarné ideje formulované v Manifestech explosionalismu a teprve vývoj akčního umění v 60. letech ukázal, že jeho originalita netkvěla pouze v nápaditých grafických postupech, ale i v tom, jak usilovně stíral hranici mezi uměním a životem. Dnes bychom jeho akce a vůbec celý život mohli nazvat uměním participace.
©049
EUGEN BRIKCIUS Smith-Novak Event jaro 1968
Galerie Václava Spály, Národní 30, Praha 1 Staroměské náměstí před Domem U Kamenného zvonu, Staroměstské náměstí 13, Praha 1
Info: Akce začala výrobou poutačů a kolážových pohledů s adresami londýnských Smithů v Galerii Václava Spály na Národní třídě. Jejich adresy účastníci opisovali ze stránek, které dva britští umělci, Joe Tilson a Derek Boshier, vytrhli z londýnského telefonního seznamu na britském velvyslanectví v Praze. Adresáti byli na pohlednicích vyzváni, aby poslali pozdravy pražským Novákům, jejichž adresy měli z pražského telefonního seznamu vybrat a na pohlednice připsat kolemjdoucí. Průvod s britskou vlajkou a voláním „England" donesl pohlednice na Staroměstské náměstí, kde byly rozdávány kolemjdoucím s výzvou, aby je odeslali do Londýna. Výtvarná práce otiskla fotoreportáž Jana Ságla, na níž je vidět, že happening vzbudil na Staroměstském náměstí velkou pozornost. Idea pospolitosti na konci 60. let silně rezonovala před i za železnou oponou; dnes je vnímána jako jedna ze společenských utopií 20. století.
GPS
50.087792 14.421691
143
STARE MESTO
Hospoda U Křížovníků
GPS
50.087823 14.415409
Původní pivnice U Křížovníků na rohu ulic Veleslavínovy a Křížovnické se na konci 60. let změnila ve vinárnu; dnes v poněkud adaptovaném interiéru sídlí restaurace Belle Époque. V polovině 60. let se zde začala scházet proměnlivá společnost mladých výtvarníků, hudebníků, literátů a jejich přátel, která se podle jména původní pivnice nazvala Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu. Křížovnická škola byla jednak ochranná známka kreseb výtvarníků Jana Steklíka a Karla Nepráše, ale hlavně přísně výběrová, a zároveň otevřená společnost, v níž vedle pánů ředitelů Steklíka a Nepráše figurovali například teoretici Ivan Jirous, Věra Jirousová, autoři happeningů, básníci a spisovatelé Eugen Brikcius, Olaf Haněl, Petr Lampl a Andrej Stankovič, malíři Rudolf Němec, Ota Slavík a Zbyšek Sión, fotografka Helena Wilsonová, překladatel Paul Wilson a mnoho dalších. Hospoda má pro tvorbu Křížovnické školy určující význam - byla nejen místem setkávání, ale také inspiračním zdrojem mnoha akcí. Tradice demokratické
178
STARÉ MĚSTO
hospodské rovnosti, kult piva, opilecké přemítání a lelkování, opilecká euforie a následná kocovina - to vše jsou momenty hrající v existenci okruhu důležitou úlohu. Vážné myšlenky jsou v mžiku přetvořeny ve frašku, vysoká literatura ve žvást, umění v hru - i to mělo v normalizační, zdánlivě bezvýchodné situaci katarzní úlohu.
Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu, Křížovnický kalendář, 1972, foto: Helena Wilsonová (HW)
179
NOVÉ MĚSTO
NOVÉ MĚSTO
. . . Boty slouží a obnosí se. Jak je začnete nosit, mění se, až nakonec nenávratně přestanou sloužit a zahodí se. -Mnoho umělců omrzelo, jali je umění věčné a neměnné, a začali si přát, aby jejich dílo bylo spíše jako boty, časnější, lidštější, přístupnější změně. Místo pevně ukončeného díla začala se objevovat představa, že dílo by mělo být procesem, stále se stávat něčím jiným ... ■ ,: . Skladatel, choreograf, dramatik, happenings-man, nebo čím zrovna jste, řílcá to, co má na myslí, nikoli v materiálu díla, nýbrž v základně pro tento materiál. Pro umělce je to velmi lákavé a dostává se tím způsobem od nudy „Klasického umění", jež ztratilo význam, protože nemá už souvislost s naším všedním životem.
dick hi g gin s
Program festivalu Fluxu, 1966 (NG)
GALERIE PLATÝZ' PRAHA 1. NÁRODMI TŘÍDA
KONCERT FI í /XU
GEORGE B R E C H 1 BEN
AUTOŘI: GEORGE BRECHT JOE JONES GEORGY LIGETI GEORGE MACIUNAS CHIEKO SHIOMI ' BEN VAUTIER ROBERT WATTS EMMETT WILLIAMS
ÚVODNÍ SLOVO VLADIÍ ZÁZNAMY VSTUPENEK
264
BURDA
•ALERII PLATÝZ
..i.
Umění — neumění — zábava — {luxus pomíjí rozdíl mezi uměním a neuměním, pomíjí umělcovu nezbytnost, výlučnost, jedinečnost, ctižádost, pomíjí všecky nároky na významnost, vzácnost, inspiraci, dovednost, složitost, hloubku, velikost, novost, šokování, instituční a komerční hodnoty. Usiluje o monostrukturální, nedivadelní, nebarokní, neosobní hadnoty prostých přirozených událostí, předmětů, her nebo gagů. Je to Spikes Jones, gagy, dětské hry, John Cage a Duchamp dohromady.
manifest fluxu
265
PROCHÁZKA AKČNÍ PRAHOU Akce, performance, happeningy 1949-1989
Pavlína Morganová
Odborná recenze: Lucie Šmardové, Ondřej Chrobák Jazyková redakce: Tereza Hubáčková Grafická úprava, sazba a mapy: Martin Odehnal Tisk: Helbich, a.s.
Vydala: Akademie výtvarných umění v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště, Praha 2014 Edice Dokumenty
Náklad 500 výtisků ISBN 978-80-87108-54-3
Publikace vychází za finanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva kultury ČR.
Mapové podklady © Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy 2014. Ortofoto: VGHMÚř Dobruška, © MO ČR
I (ékuji svému manželovi, Danielu Morganovi, který první přišel . nápadem udělat průvodce po akční Praze. Děkuji Ondřeji i lnobákovi, že mě k napsání tohoto pi ůvodce vyprovokoval, pomáhal mi vytvořit jeho koncepci a pak mě y lom nechal, takže mi nezbylo než >>'i prosté napsat. Děkuji Martinu • i iHinalovi, že knihu graficky upravit ,i vymyslel její vizuální systém, '.'u dik patří i Evě Ellingerové, i m n Šmardové, Dagmar Sva-
• tvé, Terezii Nekvindové a Tereze Hubáčkové, bez nichž bych přípravu : > knihy nezvládla.
kuji Junu Mlčochovi, Karlu '' arovi, Jiřímu Kovandovi, Lumíru
tikoví a Eugenu Brikciusovi za
pakovatelné procházky Prahou, i  <• místa, po nichž jsem prošla
; ikrát, najednou proměnila . .<"'"lky akcí a performancí.
■ ii /.i poskytnutí unikátních
pramenů a za trpělivé odpovědi na nepřeberné dotazy (abecedně): Polaně Bregantové, Eugenu Brikciusovi, Pavlu Bůchlerovi, Lumíru Hladíkovi, Blance Chocholové, Ivanu Kafkovi, Marii Knížákové, Milanu Knížákovi, Jiřímu Kovandovi, Janu Mlčochovi, Karlu Milerovi, Tomáši Rullerovi, Janu Ságlovi, Janu Steklíkovi, Petrovi Štemberovi, Heleně Wilsonové a Robertu Wittmannovi.
V neposlední řadě děkuji DTP nakladatelství Karolinum, jež mi pomohlo s předtiskovou úpravou části fotografií, a Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy za poskytnutí podkladů pro mapy.