[Když …] … [… světové strany […] … muž nízkého původu se postavil do čela země, avšak
připravil pro ně [(…) podvod]. Vytvořil napodobeninu Esagily [a …] … pro Ur a ostatní
kultovní místa. Obřady pro ně nevhodné (prováděl), [nečisté] obětní pokrmy (předkládal),
neuctivé [řeči] denně vedl a neslýchaně zastavil každodenní obětiny; zas[ahoval do obřadů a]
zavedl […] ve svatyních. V jeho mysli skončila posvátná bázeň z Marduka, krále bohů.
Každý den páchal na svém městě další zlo; … jeho [lidé…], přivodil všem zkázu neustálým
útlakem. Enlil bohů se velmi rozhněval kvůli jejich stížnostem a […] jejich území. Bohové,
kteří v nich žili, opustili své svatyně, rozlícení, že je přiměl vstoupit do Babylonu. Vz[nešený
Marduk, Enlil bo]hů, ustoupil.
Zamyslel se nade všemi městy, jejichž svatyně byly v troskách, a nad obyvatelstvem země
Sumer a Akkad, které se podobalo mrtvolám, a slitoval se nad nimi. Prohlédl a prozkoumal
všechny země a hledal spravedlivého krále podle svého výběru. Uchopil za ruku Kýra, krále
města Anšan, oslovil ho jménem a plným hlasem ho prohlásil za krále nade vším. Přiměl zemi
Qutu a všechny médské jednotky, aby padly na zem u jeho nohou, zatímco ve spravedlnosti a
velkorysosti hleděl na černohlavce, o které pečoval. Marduk, velký pán, který se stará o svůj
lid, s potěšením viděl jeho znamenité skutky a srdce na pravém místě a nařídil mu, aby šel do
Babylonu. Nechal ho, aby se vydal na cestu do Tintiru, a jako přítel a společník kráčel po jeho
boku.
Jeho početné jednotky, jejichž množství nebylo možné spočítat stejně jako kapky vody v řece,
pochodovaly v plné zbroji po jeho boku. (Marduk) ho nechal vstoupit bez boje a bitvy přímo
do Šuanny; zachránil své město Babylon před nesnázemi. Vydal mu Nabonida, krále, který
před ním neměl úctu. Všichni lidé z Tintiru, z celého Sumeru a Akkadu, urození lidé a
místodržitelé, se před ním poklonili a líbali mu nohy, radovali se z jeho kralování a jejich
tváře zářily. Pánu, díky němuž byli všichni zachráněni před smrtí a který je všechny zachránil
před tísní a strádáním, vroucně žehnali a chválili jeho jméno.
Jsem Kýros, král veškerenstva, velký král, mocný král, král Babylonu, král Sumeru a Akkadu,
král čtyř světových stran, syn Kambysa, velkého krále, krále města Anšanu, vnuk Kýra,
velkého krále, krále města Anšanu, potomek Teispa, velkého krále, krále města Anšanu, věčné
sémě kralování, jehož vládu Bél a Nabú milují a jehož kralování s radostí podporují.
Když jsem kráčel jako posel míru do Babylonu, založil jsem své vladařské sídlo v paláci
uprostřed oslav a radosti. Marduk, velký pán, mi udělil jako můj osud vznešenou
velkomyslnost toho, kdo miluje Babylon, a já ho každý den v bázni uctíval. Mé početné
jednotky vstoupily v míru do Babylonu a celý [Sumer] a Akkad se neměly čeho bát. Usiloval
jsem o blaho města Babylonu a všech jeho svatyní. Pokud jde o obyvatele Babylonu, […,
kteří] bez božího úmyslu museli snášet jho, které jim nebylo určeno (božstvy), zmírnil jsem
jejich únavu, vysvobodil jsem je z jejich pout(?). Marduk, velký pán, se radoval z [mých
dobrých] skutků a vyslovil mi vznešené požehnání, mně, Kýrovi, králi, který ho uctívá, a
Kambysovi, mému synovi, [mému] potomkovi, [a] mému celému vojsku, abychom na jeho
vznešený příkaz mohli pokračovat dále.
Všichni králové, kteří sedí na trůnech, ze všech stran, od Horního moře po Dolní moře, ti,
kteří obývají [vzdálené země], (a) králové země Amurru, kteří žijí ve stanech, ti všichni,
přinesli svůj bohatý tribut do Šuanny a líbali mi nohy. Ze [Šuanny] jsem je poslal zpět na
jejich místa do Aššuru a Sús, Akkadu, Ešnunny, Zambanu, Meturnu, Déru, až k hranici země
Qutu – do svatyní u Tigridu, které zchátraly – poslal jsem do nich bohy, kteří v nich (dříve)
žili, a zřídil pro ně trvalé svatyně. Shromáždil jsem všechny jejich obyvatele a vrátil je do
jejich osad. Bohy země Sumer a Akkad, které Nabonid – k hněvu pána bohů – přivedl do
Šuanny, jsem na příkaz Marduka, velkého pána, vrátil bez úhony do jejich svatyní, které je
činí šťastnými.
Kéž všichni bohové, které jsem vrátil do jejich svatyní, každý den před Mardukem a Nabúem
prosí o dlouhý život pro mě, uvádějí mé dobré skutky a řeknou Mardukovi, mému pánu, toto:
„Kýros, král, který tě uctívá, a Kambyses, jeho syn, nechť jejich … […] […..].“ Obyvatelé
Babylonu žehnají mému kralování. Umožnil jsem všem zemím žít v míru. Každý den jsem
obětoval o [... hus], o dvě kachny a o deset holubů více než bylo hus, kachen a holubů
[obětovaných dříve]. Zpevnil jsem hradbu Imgur-Enlil, velkou babylonskou zeď, a […]
nábřeží z pálených cihel na břehu zavlažovacího kanálu, které dřívější král budoval, ale
nedokončil. [ Já…] jeho dílo. [...které neobklopovalo město] zvenčí, které žádný dřívější král
nepostavil, jeho vojska, odvedence z jeho země, do Šuanny. […] z asfaltu a pálených cihel
jsem postavil znovu a dokončil jeho práci. […] velké [dveře z cedrového dřeva] s měděným
obložením. Umístil jsem všechny jejich dveře, prahy a dveřní kování s měděnými díly. […]
Viděl jsem tam nápis Aššurbanipala, krále, který panoval přede mnou, […] … […] … […
navždy.