Napomenutí egyptského mudrce Toto literární dílo má počátky v období herakleopolských vládců 9. dynastie (okolo roku 2130 př. Kr.), nehledě na dvě kratší pasáže sepsané na konci 13. dynastie (okolo roku 1630 př. Kr.). Jednu část napomenutí tvoří pasáže uvedené slovy „vskutku" (tento oddíl je vzhledem ke značnému poškození v našem překladu zkrácený) a „(po)-hledte", zatímco oddíly druhé části jsou uvedeny výrazy „zničený je (zničte)", „pamatujte" a „je opravdu dobré". Pokud jde o první část líčící situaci v zemi, zdá se, že by jejím pramenem mohl být spis zmíněný v Naučení pro krále Merikarea (Proroctví sídelního města), jehož cílem byla legitimizace herakleopolské dynastie. V případě druhé části napomenutí redaktoři čerpali z rozhovoru Ipuvera s nejvyšším bohem stvořitelem Re-Atumem. Nejdůležitější a zároveň nejzajímavější je v tomto rozhovoru úsek s Ipuverovými ostrými výtkami bohu stvořiteli, které se mohly objevit až po rozpadu nejstaršího egyptského státu - Staré říše, v době hluboké náboženské krize v 1. přechodném období. V době a poměrech, které zklamaný příslušník bývalé vládnoucí vrstvy Ipuver líčí jako chaotické s tím, že zanikla pravda a spravedlnost a zvítězilo zlo, se objevily pochyby o úloze samotného boha stvořitele a rozšířily se úvahy o odpovědnosti za existenci zla, o poslání a svobodě jednání člověka a další. Cílem tendenčního rozhovoru ovšem zřejmě nebylo formulování těchto výčitek, ale spíše poskytnutí možnosti bohu stvořiteli, aby se mohl hájit proti vážné obžalobě, přičemž jeho odpovědi na ožehavé otázky a pochyby o jeho úloze se bohužel nedochovaly. Neúplný opis Napomenutí egyptského mudrce se nachází na hieratickém papyru leidenského muzea č. 1344 z doby ramessovské 19. dynastie (1306 -1186 př. Kr.). Text byl uveřejněn v publikaci: A.H.Gardiner, The Admonítions ofan Egyptian Sage, Leipzig 1909. Dosavadní české překlady jsou následující: F.Lexa, Veřejný život ve starověkém Egyptě, sv. 2, Praha 1955, s. 8 -16, 43 - 45; Z.Žába, Tesáno do kamene, psáno na papyrus, Praha 1968, s. 77 - 80; B.Vachala, „Napomenutí egyptského mudrce", v časopisu Nový Orient, toč. 38 (1983), s. 151-153. (1) Vskutku, spisy nedotknutelné soudní síně jsou ztraceny a její tajemství odhaleno! Vskutku, magická říkadla jsou prozrazena! Všechna zaříkání jsou zmařena, neboť si je pamatují (i prostí) 49 (5) lidé. Vskutku, kanceláře jsou otevřeny a jejich seznamy ztraceny! Otroci se stali majiteli otroků. Vskutku, (písaři) jsou zabiti a jejich spisy ztraceny! Běda mi kvůli neštěstí v této době! (10) Vskutku, spisy místních písařů jsou zničeny a k obilí Egypta má každý přístup! Vskutku, zákony jsou ze soudní síně vyhozeny ven! A opravdu je lidé pošlapávají na veřejných místech a ubožáci je ničí na ulicích! (15) Vskutku, ubožák získal autoritu božího Devatera /1/ a uspořádání Domu třiceti 121 je prozrazeno! Vskutku, velká soudní síň je veřejnou místností a ubožáci chodí do Velkého domu /3/ sem a tam! Vskutku, děti velmožů jsou vyhnány do ulic! Když (20) znalec říká ano, hlupák říká ne, a tomu, kdo o tom neví vůbec nic, to připadá zábavné. Vskutku, ti, kteří by měli být v místě balzamování, jsou odkládáni v pohoří, a následkem toho také padla tajemství balzamovačů! (25) Pohleďte, oheň vysoko vzplál a jeho zář vyšlehne proti nepřátelům země! Pohleďte, dějí se věci, ke kterým dávno nedošlo! Král byl sesazen ubožáky! Hleďte, ten, který byl pohřben jako sokol /4/, (je (30) bez) már, a to, co skrývala pyramida 151, je prázdné! Pohleďte, stalo se, že několik lidí neznalých zákonů zbavilo zemi královské moci! Pohleďte, lidé se vzbouřili proti ureu /6/; (zcizena je) koruna Rea/7/, který sbližuje Obě země /8/! (35) Hleďte, tajemství země, jejíž hranice byly neznámé, je odhaleno a rezidence rázem vyvrácena! Hleďte, Egypt propadl úlitbě /9/; ten, který uléval na zem, přivedl silného muže do neštěstí! Hleďte, Had /10/ je vytažen ze své díry a tajemství (40) králů Horního a Dolního Egypta jsou prozrazena! Hleďte, rezidence má strach z bídy a (lidé) nerušeně obcházejí, aby mohli vyvolat občanskou válku! Hleďte, země se zapletla se spolčenej a zbabělec zabírá majetek udatného! (45) Hleďte,... Ten, který si nemohl zhotovit ani rakev, je majitelem hrobky! Hleďte majitelé hrobek jsou vyhozeni do pohoří, zatímco ten, který si ani nemohl vyhloubit hrob, je (majitelem) pokladnice! 50 (50) Pohleďte, toto se přihodilo lidem: ten, který si nemohl postavit ani příbytek, je majitelem zdí! Hleďte, zemští úředníci jsou po celé zemi vyháněni a... jsou vyhnáni z královských paláců! Hleďte, vznešené ženy jsou na vorech a velmoži (55) v dílnách, zatímco ten, který nemohl spát (uvnitř) stěn, je majitelem lůžka! Hleďte, boháč tráví noc žíznivý, zatímco ten, který prosil o kal, je majitelem přetékajících misek! Hleďte, majitelé rób jsou (nyní) v hadrech, za-(60) tímco ten, který si nemohl nic utkat, je majitelem jemného plátna! Hleďte, ten, který si nemohl postavit ani loďku, je majitelem loďstva! Jeho majitel na (své bývalé) loďstvo jen hledí, ale už mu nepatří. (65) Hleďte, ten, kterému se nedostávalo stínu, je (nyní) majitelem stínu /11/, zatímco (dřívější) majitelé stínu jsou uprostřed bouře! Hleďte, ten, který neznal ani lyru, je (nyní) majitelem harfy, a ten, který si nikdy ani nezazpíval, (70) (nyní) pěje bohyni zpěvu! Hleďte, ti, kteří vlastnili bronzové podstavce na nádoby ... žádný džbán není vyzdoben! Hleďte, ten, který kvůli své bídě spal bez ženy, se (nyní) setkáváš přepychem, zatímco ten, kterého (75) nikdy ani neviděl /12/, jen zmoženě postává! Hleďte, ten, který neměl žádný majetek, je (nyní) majitelem bohatství a velmož ho ještě chválí! Hleďte, místní chudáci se stali bohatými, zatímco (někdejší) boháči nemají nic. (80) Hleďte, (sloužící) se stali majiteli sloužících a ten, který byl poslem, (nyní sám) posílá jiného! Hleďte, ten, který neměl žádný bochník, je (nyní) majitelem stodoly a jeho skladiště oplývá majetkem jiného! (85) Hleďte, ten, kterému vypadaly vlasy, i ten, který neměl žádný olej, se stal majitelem nádob se sladkou myrhou! Hleďte, ta, která neměla žádnou skříňku, je (nyní) majitelkou truhly, a ta, která si musela prohlížet (90) tvář na vodní hladině, je (nyní) majitelkou zrcadla! Pohleďte,... Hleďte, člověk je šťastný, když si může sníst svůj pokrm! Kéž bys mohl jíst své jídlo radostně a neskrývat se (přitom)! Člověku je prospěšné, když může jíst svůj (95) pokrm; bůh to přikazuje tomu, kterého chválí. 51 (Pohleďte, ten, který přehlížel?) svého boha, mu (nyní) předkládá kadidlo jiného, kterého nezná! (Hleďte,) vysoce vznešené ženy, majitelky nádherných věcí, (nyní samy) ukládají své děti do postýlek! (100) Pohleďte, muže, který má za manželku vznešenou ženu, musí chránit její otec, zatímco toho, jenž nemá... zabíjí! Hleďte, děti úředníků ... svůj (mladý) dobytek plenitelům! (105) Hleďte, sluhové (?) zabírají (obětní) dobytek chudým (a stávají se z nich) plenřlelé! Hleďte, ten, který si nemohl porazit (žádné zvíře), poráží (nyní) býky, a ten, který neuměl ani krájet...! Hleďte, sluhové (?) zabírají (obětní) husy, které se (110) dávají bohům místo volů! Hleďte, služky ... předkládají ptáky a vznešené ženy...! Hleďte, vznešené ženy prchají a správci... a jejich (děti ?) jsou sklíčené ze strachu před smrtí! (115) (Hleďte,) vrchní správci prchají, neboť vzhledem k bídě ztratili své poslání! Pán ... (Hleďte,) ti, kteří vlastnili postele, jsou (nyní) na zemi, zatímco ten, který spal ve špíně, si rozvinuje kožešinu! (120) Hleďte, vznešené ženy obcházejí hladové, zatímco (sluhové ?) jsou přesyceni tím, co jim bylo připraveno! Hleďte, žádný úřad není, jak má být, podobně jako stádo ženoucí se nazdařbůh bez pastýře! Hleďte, dobytek se zaběhl a není nikoho, kdo by (125) ho shromáždil, avšak každý si přivádí ten, jenž je označen jeho jménem! Hleďte, muže vraždí před jeho bratrem, zatímco tento pouze říká: „Zhyň", aby zachránil sám sebe! Hleďte, ten, který neměl žádné spřežení, je (nyní) (130) majitelem stáda, a ten, který si nemohl opatřit voly k orání, je (nyní) majitelem dobytka! Hleďte, ten, který neměl žádné obilí, je majitelem sýpek, a ten, který si musel půjčovat zrno, ho (nyní) vydává! (135) Hleďte, ten, který neměl žádné podřízené, je majitelem otroků, a ten, který byl (úředníkem, nyní) vykonává své vlastní příkazy! Hleďte, zdejším mocným se už nehlásí poměry (panující mezi) lidmi! Vše leží v troskách. (140) Hleďte, žádní řemeslníci nepracují, neboť je nepřátelé země zubožili! 52 (Hleďte, ten, který zaznamenával ?) výnosy, (nyní) o nich neví nic, zatímco ten, který nikdy (pro sebe) neoral...! (Sklizeň) se uskutečňuje, ale (výnosy) (145) se nehlásí. Písař (je ve své kanceláři ?), ale jeho ruce jsou nečinné (?). Zničený je ... v této době a muž hledí (na svého přítele jako na ?) protivníka! Slabý člověk dodává chlad (tomu, co je horké) ,.. (150) Zničený je ... Je to prostý člověk, který musí být ostražitý: teprve když se rozední, nemusí se děsit. Udé utíkají kvůli... Zhotovují stany jako obyvatelé pouště. Zmařeno je vykonávání toho, s čím jsou lidé vysílí 55) láni jako průvodci ve službách svých pánů; nevzbuzují respekt! Hle, je jich pět a říkají: „Odejděte po cestě, kterou znáte; přišli jsme my!" Dolní Egypt pláče. Královské skladiště je každému volně přístupné a celý palác je bez svých dodávek. Patří mu pšenice, ječmen, (160) drůbež i ryby; patří mu bílé plátno, látky, měď i olej; patří mu koberec, rohož, rostlinné ... a všechny krásné dodávky. Kdyby ... se zdržel v královském paláci, lidé by byli zbaveni... Zničte nepřátele vznešené rezidence! Okázalost (165) úřednictva ... Správce města opravdu odešel bez doprovodu. Zničte... Pamatujte na zřízení svatyně, vykuřování kadidlem a úlitbu ze džbánu brzy ráno! (i 70) Pamatujte na (vykrmování) husí a kachen a předkládání obětin bohům! Pamatujte na žvýkání natronu /13/ a přípavu bílého chleba v den navlhčení hlavy /14/. Pamatujte na vztyčování žerdí a tesání obětních (175) stolů - kněží očišťují kaple a chrám se omítá (bíle) jako mléko -, na zpříjemňování obzoru /15/ a stálé obětování chlebů! Pamatujte na sledování předpisů, správné stanovení dat (náboženských svátků) a vykázání toho, jenž vstu-(i 80) puje nečistý při kněžských obřadech, neboť toto je hanebné a nerozumné... Pamatujte na porážení volů ... Pamatujte na dostavení se ... Hleďte, proč se vůbec (bůh) snaží stvořit (lidi), (185) když se pak nedává přednost strachujícímu se před násilníkem; měl by vyvolat ochlazení po vedru! Lidé říkají: „Je pastýřem lidstva a není špatnosti v jeho srdci." 57 Ačkoli je jeho stádo ubohé, přesto ho celý den ochraňuje; a oni jsou ještě rozohněni! Kéž by rozpoz- (190) nal jejich povahu již u prvního pokolení: potom by (jistě) přivodil pohromu, vztáhl by na ně svoji ruku a zahubil své stádo a jejich dědice, kdyby si je snad přáli následovat! Rozšířil se zármutek a tíseň je na všech stranách. Tak je to! Nebylo tomu tak, pokud (195) u nich existovali bohové. Semeno vychází z žen smrtelníků. Nikdo se nenajde na cestě, neboť došlo k boji. Ten, který by měl zlé skutky napravovat, je páchá. Není žádného vůdce v dané chvíli! Kde je dnes? Spí snad? Hleďte, nelze spatřit jeho sílu! (200) Když nás potkal takový žal, nemohl jsem tě najít. Člověk tě nemůže zavolat, neboť tebe to stejně nevyburcuje, a to je totéž jako působit utrpení! Z nepřátel, o nichž každý mluví, je dnes větší strach než z miliónového zástupu. (205) Není vidět... sochy jsou spáleny a jejich hrobky zničeny... Pán, který vše stvořil, který oddělil nebe od země; strach je v každé tváři, když přichází (?). Pokud jde o toho, jenž se chová jako ten, který i tebe napa- (210) dá: kdo by měl vystoupit proti, když ty (sám) si to nepřeješ? Autorita, vědění a pravda jsou pryč společně s tebou! Zmatek je to, co jsi zavedl v zemi, a tím burácení a bouři! Pohleď, jeden zápasí s druhým! Lidé se řídí (215) tím, co jsi přikázal. Jestliže jdou po cestě tři muži, (náhle) se zjistí, že jsou jen dva, neboť ti, kterých je více, zabíjejí ty, kterých je méně. Je snad pastýř, který si přeje smrt? Rozkaž tedy, aby se v tom pokračovalo! Odpovídá se sice: „Co se jednomu líbí, druhému (220) se oškliví," ale (zde) vše uskutečněné je ubohé! Znamená to, že jsi jednal tak, že k tomuto mohlo vůbec dojít a že jsi tedy pronášel lži! Země je býlím, lidé jsou vyhlazeni a člověk už nemůže být označen „ten, který žije". (225) Všechny tyto roky jsou občanskou válkou. Člověka zabíjejí na střeše jeho domu, zatímco on hlídá jeho okolí. Když je udatný, zachrání se a zůstane naživu. Na prostého člověka je připravena nástraha: jde po stezce a posléze spatří vodu. Cesta je zaplavena a on se s oba- (230) vami zastaví. A hned je připraven o to, co má při sobě. Je zasypán ranami holí a zavražděn. Ach, kdybys zakusil jen trochu takového neštěstí, řekl bys: „Utrpení..." 58 (Je opravdu) dobré, když lodi plující na jih ... (235) Je opravdu dobré, když ... (Je opravdu) dobré, když se vrhne síť a ptáci jsou svázáni... Je opravdu dobré, když ... důstojnost a cesty jsou průchodné! (240) Je opravdu dobré, když ruce lidí staví pyramidy, když se hloubí rybníky a bohům se vysazují stromořadí! Je opravdu dobré, když jsou lidé opilí! Pijí a jejich srdce jsou šťastná. Je opravdu dobré, když (se ozývá) z úst jásot a (245) když místní velmoži jsou svědky jásotu ve svých domech! Přitom jsou oděni do roucha, dobře očištěni i zaopatřeni. Je opravdu dobré, když jsou lůžka připravena a pod-hlavničky velmožů zajištěny! Potřebu každého člověka uspokojí lehátko ve stínu. Dveře jsou (však nyní) za-(250) vřeny za tím, jenž (kdysi) spal v keřích! Je opravdu dobré, když je jemné plátno rozprostřeno v prvním dni roku .... na břehu, když je jemné plátno rozprostřeno a roucha (jsou rozložena) na zemi. Správce ... dospěli ke svému konci. Nelze najít (255) nikoho, kdo by povstal a ochránil je ... Každý bojuje za svou sestru a chrání sám sebe. Jsou to Núbijci? Pak se tedy budeme chránit! Bude postaveno mnoho válečníků, kteří odrazí lučištníky /16/. Jsou to Libyjci? Potom budeme rovněž jednat! Medžajové /17/jsou naštěstí (260) s Egyptem. Jak to přijde, že každý zabíjí svého bratra? Oddíly, které jsme si sestavili pro sebe, se změnily v lučištníky a pustili se do pustošení. Asijci byli zpraveni o stavu země a všechny pouštní kmeny mají (ze stavu země) jen strach. To, co okusili oby-(265) vatelé aniž by byl Egypt nabídnut pouštnímu písku. Je silný... Co řekl Ipuver, když odpovídal Veličenstvu, Pánu všehomíra: „Vpravdě se vyhýbáš promluvit k celému stádu /18/, takže oni ani nevědí, že pravda je příjemná (270) srdci! Učinil jsi jen to, co bylo dobré pro jejich srdce, a tak jsi udržel lidi při životě; (nyní) si však zakrývají obličeje ze strachu před zítřkem." Tak stárne muž, než zemře, zatímco jeho syn je mladíkem bez porozumění. Začíná.... neotvírá ústa, aby (275) s vámi mluvil, avšak vy ho ženete do záhuby... pláč.... .... ti, kteří vstupují do hrobek a zapalují sochy ... 59