prožívání života na tomto světě, potvrzuje nutnost pohřebních zvyků (konkrétně zmiňuje obětování) zaručujících posmrtný život a přesvědčuje o společném soužití a totožném cíli muže i sebe. Slibuje, že mrtvého neopustí a že se pravidelně bude spojovat s jeho věčným zářícím tělem.
V Rozhovoru muže s vlastní duší jsou poprvé vyjádřeny pochyby o smyslu pohřbu a zádušního kultu a zároveň vysloveny výzvy k užívání života (nejstarší carpe diem). Hlavním cílem rozhovoru je zodpovědět přístupnou formou zásadní filozofické otázky, které byly vysoce aktuální v době na konci 1. přechodného období (kolem roku 2100 př. Kr.), kdy byla silně otřesena ortodoxní víra a poprvé se objevily rozpory mezi ní a hedonistickými tendencemi.
Text rozhovoru je zaznamenán hieratickým písmem na papyru berlínského muzea č. 3024 z doby okolo poloviny 12. dynastie (1900 př. Kr.). Dílo ovšem vzniklo o něco dříve. Základní vydání textu jsou: A. Erman, Gespräch eines Lebensmüden mit seiner Seele, Berlin 1896; W. Barta, Das Gespräch eines Mannes mit seinem Ba, Berlin 1969; H.Goedicke, Ihe Report about the Dispute of a Man with His Ba, Baltimore 1970. Do češtiny byl rozhovor přeložen čtyřikrát: F.Lexa, „Staroegyptská rozmluva člověka odhodlávajícího se k sebevraždě s jeho duší", Topičův sborník, roč. 9 (1922), s. 357 - 371; F.Lexa, Beletristická literatura staroegyptská, Kladno 1923, s. 153 - 161; F.Lexa, Výbor ze starší literatury egyptské, Praha 1947, s. 68 - 75; B.Vachala, „Staroegyptský Rozhovor muže s jeho duší", Nový Orient, roč. 37 (1982), s. 281 - 283.
(1)     „... abyste řekli... Jejich (jazyky) se nemohou ptát,
neboť překrucování... odměny.
Jejich jazyky se nemohou ptát."
Otevřel jsem na svou duši ústa, abych odpověděl na (5)    to, co řekla: „Je toho dnes na mne příliš, když ani má duše
se mnou nerozmlouvá. Je to vskutku velmi přehnané,
jako bych ani nebyl brán na vědomí. Kéž se má duše nevzdaluje,
aby si mě mohla s ohledem na toto povšimnout
... zaplete se v mém těle jako síť (spletená) z provazů, (10)   ale nepodaří se jí uniknout před strastiplným dnem.
Hleďte, má duše mě klame, protože ji neposlouchám!
Strhává mě k smrti, ještě dříve než k ní dospěji; předhazuje
ohni, aby mě spálil. Ale netrápí se (?) ...
Přistoupí ke mně ve strastiplném dni a bude stát na oné straně jako (15)    chvalořečník. Taková je ta, která vychází, aby (člověku) mohla posloužit! Ó má duše - příliš omezená, než aby mi usnadnila bídu v životě a ještě mě odrazující od smrti, dříve než k ní dospěji -, zpříjemni mi západní říši /1/! Nebo je to problém? Život je pomíjivý a i stromy padají, (20)    Rozdupej zlo, jinak mé trápení potrvá. Kéž mě soudí Thovt,
který uspokojuje bohy! Kéž mě chrání Chons 121, který zapisuje pravdivě! Kéž slyší můj nářek Re, který velí sluneční bárce! Kéž mě chrání ve Svaté síni Isdes /3/,
neboť těžké je strádání, jež mě zavaluje! Je příjemné, když bohové
86
(25)   ochraňují tajemství mého těla /4/!"
(Pokud jde o to,) co mi řekla má duše: „Což nejsi muž? Vždyť jsi opravdu naživu, ale jak toho využíváš? A přesto toužíš po životě jako pán (oplývající) bohatstvím!"
Řekl jsem: „Neodešel jsem, ačkoli bohatství je to tam.
(30)   Ty si sice můžeš odskočit, ale nikdo se o tebe nepostará. Každý lupič říká: „Zmocním se tě!" a potom budeš mrtvá a bude žít jen tvé jméno. Onen (svět) je srdci přitažlivým místem odpočinku. Západní říše je místem pobytu, kam směřuje ... Jestliže mě má duše, ten opuštěný (bratr),
(35)    poslechne a její srdce bude při mně, bude šťastná, neboť já zapříčiním, že dosáhne západní říše jako ten, který je ve své pyramidě, poté co se jeho pohřbu zúčastnil ten, který ho přežil. Vytvořím úkryt pro tvé ostatky, takže učiníš jinou duši závistivou při (jejím) znavení. Vytvořím úkryt
(40)   pro toho, kdo není chladný, takže učiníš závistivou jinou duši, která je horká (a která říká:) „Chci pít vířící se vodu!" Navrším stonky, takže učiníš závistivou jinou duši, která je hladová. Avšak jestliže mě budeš takto odrazovat od smrti, nenalezneš cestu ke spočinutí v západní
(45)    říši. Buď svolná, má duše, můj bratře, s tím, co se stane. Dědic, který bude obětovat a stát u hrobu v den pohřbu, bude jistě toužit po lůžku v pohřebišti /5/."
Má duše otevřela na mne ústa, aby odpověděla na to, co jsem řekl: „Jestliže pomýšlíš na pohřeb, je to srdcervoucí.
(50)   Je to vyvolávání pláče zarmucováním člověka.
Je to odvádění člověka z jeho domu uvržením do pohoří 16/. Potom už nikdy nevystoupíš, abys spatřil slunce. Ti, kteří stavěli ze žuly, vybudovali síně v krásných a dobře vypracovaných pyramidách. Jakmile se však stavitelé stali bohy /7/, jejich
(55)   obětní stoly zůstaly prázdné, právě tak jako těch ubohých,
kteří zemřeli na břehu řeky, aniž měli někoho, kdo by je přežil /8/. Přitom vlny si stejně jako slunce berou svou daň; (nyní) k nim promlouvají jen ryby (zdržující se) u břehu. Poslechni mě! Hle, pro lidi je dobré, aby poslechli! Řiď se
(60)    krásným dnem a zapomeň na starost!
Když prostý muž obdělal svůj pozemek, shromáždil část úrody určenou pro loď rezidence /9/. Vyčkával, až popluje, a zúčtování se dostavilo. Ačkoli viděl, že přichází tma se severním větrem, stále měl na paměti loď. A slunce zapadlo
(65)    a opět vyšlo. Mezitím jeho žena a děti zahynuly u jezera zamořeného v noci krokodýly. Nakonec se posadil a křičel: „Nepláči pro onu matku, která se již nevrátí ze západní říše na zemi; spíše truchlím nad jejími dětmi zničenými v zárodku, které pohlédly do tváře krokodýlího boha/10/
(70)   ještě dříve než žily."
87
Prostý muž požádal o vydatné jídlo, ale jeho žena mu řekla: „Bude až k večeři." A on si vyšel zanadávat; po chvíli se vrátil domů a řádil jako opice. Jeho žena s ním však mluvila rozumně, ale on ji neposlouchal. Zanadával si (75)   a zbavil se posedlosti."
Otevřel jsem na svou duši ústa, abych odpověděl na to, co řekla:
„Hle, mé jméno je kvůli tobě ohavné! Hle, ohavnější než zápach ptačího trusu (80)   v letním dni, kdy je horko!
Hle, mé jméno je kvůli tobě ohavné! Hle, (ohavnější než) ulovená ryba v den vylovení, kdy je horko!
Hle, mé jméno je kvůli tobě ohavné! (85)    Hle, ohavnější než zápach kachen (?),
než rákosová houština plná vodního ptactva!
Hle, mé jméno je kvůli tobě ohavné! Hle, ohavnější než zápach rybářů, než močálové zátoky, kde lovili!
(90)   Hle, mé jméno je kvůli tobě ohavné! Hle, ohavnější než zápach krokodýlů, než posezení na březích plných krokodýlů!
Hle, mé jméno je kvůli tobě ohavné! Hle, ohavnější než žena, (95)   o níž se lže manželovi!
Hle, mé jméno je kvůli tobě ohavné!
Hle, ohavnější než odvážný hoch,
o němž se říká: „Patří tomu, kterého nenávidí/11/!"
Hle, mé jméno je kvůli tobě ohavné! (100) Hle, {ohavnější než) břeh patřící krokodýlu, kterého za zády proklínají a haní!
S kým jen dnes promluvím?
Bratři jsou zlí
a dnešní přátelé nevlídní.
(105)  S kým jen dnes promluvím? Srdce jsou závistivá a každý loupí majetek svého bratra.
88
(S kým jen dnes promluvím?) Laskavost zmizela (110)  a násilí zachvacuje každého.
S kým jen dnes promluvím? Lidé se spokojili se zlem a dobro se všude opomíjí.
S kým jen dnes promluvím? (115) Ten, který by svým špatným činem měl člověka pobouřit, vyvolá hanebným zločinem u každého jen smích.
S kým jen dnes promluvím? Lidé okrádají
a každý olupuje svého bratra.
(120)  S kým jen dnes promluvím? Zločinec je důvěrným přítelem a bratr, s nímž člověk dosud spolupracoval, se stal nepřítelem.
S kým jen dnes promluvím? Nikdo si nevzpomene na minulost (125)  a nikdo už nepomůže tomu, jenž kdysi činil dobro.
S kým jen dnes promluvím?
Tváře jsou odvráceny
a každý úkosem hledí na své bratry.
S kým jen dnes promluvím? (130) Neexistují spravedliví lidé
a země je ponechána těm, kteří páchají zlo.
S kým jen dnes promluvím?
Je nedostatek důvěrných přátel
a lidé se uchylují k neznámému, aby si mu postěžovali.
(135)  S kým jen dnes promluvím? Není spokojeného člověka a toho, který s ním kdysi kráčel, už také ne.
S kým jen dnes promluvím? Zmocnilo se mě soužení, (140)  neboť se (mi) nedostává důvěrného přítele.
S kým jen dnes promluvím?
89
Bezpráví, které obchází zemí, je bezmezné.
Smrt stojí dnes přede mnou! (145)  (jako) uzdravení pro nemocného, jako vyjití přede dveře po zatčení.
Smrt stojí dnes přede mnou! Jako vůně myrhy,
jako posezení pod plachtou ve větrném dni.
(150) Smrt stojí dnes přede mnou! Jako vůně lotosů, jako posezení na břehu Opilosti.
Smrt stojí dnes přede mnou! Jako cesta svlažená deštěm, (155)  jako mužův návrat domů z výpravy.
Smrt stojí dnes přede mnou! Jako když se vyjasní,
jako když člověk objeví něco, co dosud nevěděl.
Smrt stojí dnes přede mnou! (160) Jako když muž touží spatřit domov, poté co strávil mnoho let v zajetí.
A vskutku, zemřelý bude žijícím bohem trestajícím hříchy toho, kdo se jich dopouští!
A vskutku, zemřelý bude stát ve sluneční bárce (165)  a nechá rozdělovat tam vybrané dary chrámům!
A vskutku, zemřelý bude znalcem,
jemuž nebudou bránit, aby se obracel na Rea, když mluví!"
(Pokud jde o to,) co mi řekla má duše: „Dej nářek na kolíček /12/, můj druhu a a bratře! Obětuj v nádobě s plamenem /13/ (170) a lpi na životu, jak říkáš. Miluj mě zde,
poté co jsi zavrhl západní říši! Avšak přej si, abys dosáhl západní říše, až se tvé tělo dotkne země /14/! A já se snesu (na tvou hrobku), až budeš unavený /15/. A tak budeme mít společný přístav!"
90