ČSN ISO 690
Václav Brožík pocházel z nejchudších poměrů. Učil se litografem a v porcelánce.1 Od roku 1868 studoval na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze, Drážďanech a Mnichově.2 V roce 1879 podnikl studijní cestu do Nizozemí, kde studoval staré vlámské a holandské malíře. Oženil se s dcerou bohatého pařížského obchodníka s obrazy a významného sběratele umění Charlese Sedelmayera. Byl povolán jako profesor na pražskou Akademii výtvarných umění a svůj čas až do smrti dělil mezi Prahu a Paříž,3 kde měl rodinu. Byl součástí tzv. „Generace českého Národního divadla".4 Císař jej povýšil v r. 1897 do šlechtického stavu. Stal se nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století. Dosáhl obrovského veřejného úspěchu. Byl ctěn jako největší žijící český malíř. Jednalo se o reprezentanta akademické historické malby.5 Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku akademismu.6 Podle jejich příkrého odsudku rozměrné historické kompozice z českých dějin, které měly posilovat národní uvědomění, trpí teatrálností, malířova píle a houževnatost nebyla vždy vyvážena talentem, což vedlo k ilustrační povrchnosti a nevalné invenci, suché kresbě? a dekorativnímu koloritu.
Použitá literatura a jiné zdroje:
MATĚJČEK, Antonín. Národní divadlo a jeho výtvarníci. 2. vyd. Praha: SNKLHU, 1954. České dějiny.
Od Tiziana po Warhola: Václav Brožík - Smrt sv. Irie. In: YouTube [online], 19.12. 2012 [cit. 2021-03-13]. Dostupné z:
https://www.youtube.com/watch?v=_d4mcdozZoo8rt=88s&ab_channel=Muzeumum%C4%9Bn%C3%A D. Kanál uživatele Muzeum umění.
PRAHL, Roman. Malířství v generaci Národního divadla. In: BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ, Naděžda, PETRASOVÁ, Taťána a Helena LORENZOVÁ, ed. Dějiny českého výtvarného umění. III, 1780/1890. Praha: Academia, 2001, s. 60-113. ISBN 80-200-0735-0.
Topičův salon. Praha: Společnost Topičova salonu, 2017. ISBN 978-80-905091-0-8.
TYRŠ, Miroslav. Odsouzení mistra Jana Husi. Historický obraz V. Brožíka. Národní listy. 21.12.1883, roč. 23, č. 303, s. 3. ISSN 1214-1240.
TYRŠ, Miroslav. Opona Národního divadla. Maloval V. Hynais. Národní listy. 18.11.1883, roč. 23, č. 275, s. 5. ISSN 1214-1240.
Generátor citací:
https: / / www, citace, com /
https://sites.google.com/site/novaiso6Qo/schema-a-priklady
1 MATĚJČEK, Antonín. Národní divadlo a jeho výtvarníci. 2. vyd. Praha: SNKLHU, 1954. České dějiny, s. 25.
2 Od Tiziana po Warhola: Václav Brožík - Smrt sv. Irie. In: YouTube [online], 19.12. 2012 [cit. 2021-03-13]. Dostupné z:
https://www.youtube.com/watch?v=_d4mcdozZoo8rt=88s&ab_channel=Muzeumum%C4%9Bn%C3%A D. Kanál uživatele Muzeum umění.
3 PRAHL, Roman. Malířství v generaci Národního divadla. In: BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ, Naděžda, PETRASOVÁ, Taťána a Helena LORENZOVÁ, ed. Dějiny českého výtvarného umění. III, 1780/1890. Praha: Academia, 2001, s. 69.
4 Topičův salon. Praha: Společnost Topičova salonu, 2017, zvi. s. 15-30.
5 TYRŠ, Miroslav. Odsouzení mistra Jana Husi. Historický obraz V. Brožíka. Národní listy. 21.12.1883, roč. 23, č. 303, s. 3.
6 TYRŠ, Miroslav. Opona Národního divadla. Maloval V. Hynais. Národní listy. 18.11.1883, roč. 23, č. 275, s. 5.
7 Tamtéž.