ly být zabírány statky řeholních i světských duchovních. Bylo by nesnadné vypsat všechny ty převeliké škody nebo obtíže a neobyčejné příklady krutosti! Byl pak [Václav] zabit léta Páně 1306, dne 4. srpna, v osmnáctém roce svého věku. /v_- /-*w r^.. ,v rv/ ,"n^- r^r- r-^j /v /-sj A/wý královský rod byl přemožen uštknutím smrti zcela, neb potomek mužský tu žádný na světě nezbyl. Zůstaly toliko svazky, jež pohlaví ženského byly. Sirý národe český, pěj proto žalozpěv smutný: Takový domácí král, ach, nikdy ti nebude dopřán. Právem, království, lkáš: vždyť přišlo jsi o sedm českých králů a takto jsi ubohým sirotkem. Já, jenž to píši, velice truchlím — a každý ať podobně truchlí, kdo čte to!101 5 .-vy .--w /n/ /*w rs..' r^j r\j r*— r^j ■~sJ KAPITOLA XIX JAK BYL RAKOUSKÝ VÉVODA RUDOLF, SYN ŘÍMSKÉHO KRÁLE ALBRECHTA, ZVOLEN ZA KRÁLE ČESKÉHO A O JEHO SMRTI I |j éta Páně 1306, když se voliči neshodli, přízeň lidu po-sěsukú zvedla hlas a žádala, aby se českým králem stal korutánsky vévoda Jindřich. Potom římský král Albrecht na zprávu, že syn jeho sestry je mrtev, shromáždil vojsko, obrátil se k české zemi a prostřednictvím slavnostních poslů tvrdil, že má být za krále zvolen jeho syn Rudolf, vévoda rakouský. Ten přijal otcovo poselství a přiblížil se s ozbrojenci k Českému království. Proto párii s měšťany zvolili tohoto Rudolfa, vévodu rakouského, za krále. Když tedy Korutánec viděl, že by neměl úspěch, tajně uprchl spolu se svou manželkou z Prahy. Urozená panna Eliška, králova dcera, byla tím spolu s mnoha jinými velice rozrušena, neboť by byla ráda viděla, aby byl království dostal onen vévoda s její sestrou. A tak Rudolf, byv zvolen za českého krále, věnoval pánům některá města a hrady a měšťanům rozdělil dary, jak to před svou volbou slíbil. Paní Elišku, vdovu po králi Václavovi, si pak vzal za manželku.108 Tento král způsobil ctihodnému otci v Kristu, panu Janovi IV., z boží milosti dvacátému sedmému biskupu pražskému, mnoho křivd a českému národu přivodil mnohá neštěstí a různé útlaky. A tak jako byl král Václav věrný příznivec českého národa, byl tenhle jeho zavilý pronásledovatel.'09 Proto se někteří páni a urození statečně stavěli proti jmenovanému králi Rudolfovi a přidržovali se korutánskeho vévody Jindřicha. Z toho vznikly království různé škody a mnoho neštěstí. Mezi jinými zly, která [Rudolf] učinil, se s velikým vojskem utábořil u Horažďovic, města pana Bavora ze Strakonic, a chtěl je dobýt. Avšak z božího dopuštění byl vysílen úplavici a sešel z tohoto světa. Někteří urození pak přivedli řečeného pana Bavora k temnému stanu, kde leželo tělo již mrtvého krále a on, dohnán strachem, se vzdal hradu Zvíkova. Toho se vzápětí ujal pan Jindřich z Rožmberka a až dodnes ho vlastní a drží jeho syn Petr z Rožmberka.110 A týž král Rudolf zcizil z Pražského kostela hlavu svaté panny Markéty a mnoho jiných klenotů a svátostí, a proto Bůh, spravedlivý soudce, zkrátil jeho dny. Zemřel tedy léta Páně 1307, dne 3. července, v prvním roce svého panování, a nezanechal po sobě žádného dědice. A jako král Václav, tak i tento odkázal v závěti dvacet tisíc hřiven své manželce. Byl pak pohřben v Pražském kostele. Téhož roku bylo veliké sucho, takže osev zašel a byl veliký nedostatek potravin.111 KAPITOLA XX JAK SE JINDŘICH, VÉVODA KORUTÁNSKY, VRÁTIL DO ČECH A JAK VLÁDL éta Páně 1307 bylo posláno pro vévodu korutánskeho ui&sri a byl vyzván, aby se spěšně vrátil do Čech. Když pak římský král Albrecht uslyšel, že jeho syn je mrtev, chtěl ke královské moci povýšit svého syna Fridricha a spěšně namířil s ozbrojenci do Čech. A tu došlo k neshodě mezi urozenými země o volbě. Proto někteří z nich zabili kvůli prospěchu a povýšení vévody korutánskeho na dvoře ctihodného otce a pána Jana, biskupa pražského — neboť tam probíhalo jednání — pana Tobiáše z Bechyně a z téhož důvodu někteří měšťané pražští zabili také váženého muže Hiltmara.112 Na škodu celého království nabyla převahy strana vévody korutánskeho a ten získal titul českého krále. Avšak římský král se svým synem, vévodou rakouským, se položil táborem mezi Kutnou Horou a Kolínem, nepřátelsky zaútočil na Kolín a zpustošil všechny statky v okolí. Avšak někteří urození se statečně postavili králi římskému a jeho lidem na odpor a způsobili mu mnoho ztrát. A mnozí utekli před tváří Korutance z Prahy. Když však římský král viděl, že nastává zima, zanechal ve městech, která stála při něm, bojovníky jako posádku a sám se svým synem odtáhl do Rakous.113 Potvrdil však smlouvou, že se v létě znovu vrátí do Čech se silným vojskem. Ale člověk míní, Bůh však rozhoduje. Neboť téhož roku dne 1. května [1308], byl [král Albrecht] zabit synovcem Janem a jakýmsi rytířem, jemuž způsobil mnoho zlého.114 Z těch pak, kteří z jeho strany zůstali v Čechách, byli mnozí zajati a mnozí zahynuli. A Korutánec s mnohými přívrženci se velice radoval z královy smrti. Pod jeho vládou stav království upadá. Bezbožní opět povstávají, padají nevinní, vládne násilí, panuje bezpráví, soud a spravedlnost jsou vyhnány z vlasti. Kostely jsou otupovány, kláštery utiskovány, zvůle všech špatných je považována za zákon, často dochází k loupežím, na nářky vdov a sirotků nepřichází žádná pomoc, truchlí duchovenstvo, úpí lid. A tyto otřesy nepřestaly po tři roky, kdy vládl Korutánec. Proto v jeho době nebyly Čechy chráněny, ale spíše deptány. V téže době nějací pražští a kutnohorští měšťané vpadli do sedleckého kláštera a zajali některé urozené z království, zabili rychtáře z Kutné Hory a činili tam veliké násilnosti. Brzy se však znesvářili a zajatí šlechtici byli opět osvobozeni. Přitom tamti utrpěli škodu, těmhle však se to v dobré obrátilo.115 r***.' r^j /v /v r\j /-v r**ř r+j ."-v/ r^j r^j r*j Velikou tíhu zla zem česká teď snáší. To nikdy byla by neznala, nemít [žel!] za krále toho, jejž zprvu mívala ráda, všakposléz ho nenáviděla, neboť za něho loupí kdekdo a zároveň dochází k vraždám, vzrůstají sváry, mír mizí a umdlévá veškeré právo. Polnosti leží tu ladem a málo lze nacházet na nich plodin, neb nevzrastá nic než nářek po celé zemi, neboť se na všech stranách jen válečná lítice rodí. Vládne-li špatně král, mře zákon a bloudí i stádo, nákaza zachvátí jedny, zlo druhé, škod šestero zbývá: některé uchvátí smrt a ostatní v zajetí drží, otročí svobodný muž a bohaté osení hyne, sirotek začíná plakat a nevěsta ženicha želet — těžkostí víc a víc vždy vyrůstá většině lidí}16 KAPITOLA XXI JAK BYLA ELIŠKA, DCERA KRÁLE VÁCLAVA, POVOLÁNA K ŘÍMSKÉMU KRÁLI Méta Páně 1310 byly v Českém království špatné pomě-iumsatí ry. Pro nedostatek spravedlnosti byl násilně loupen majetek poddaných. Nebylo nikoho, kdo by se vdově nebo sirotkovi zodpovídal u spravedlnosti a soudu. Stav království byl úplně zmatečný, protože Korutánec povolával do země cizince na újmu a ke zkáze domácích. V té době vznikl v Praze veliký zmatek a rozruch, protože na podporu svého vévody přišlo z Korutan veliké vojsko. Poddané olupovali o všechen jejich majetek, mnohé ostřím meče pobíjeli a násilně páchali rozličné hanebnosti. Na pomoc jim přišli i Míšeňští. A ti ráno houfně vycházeli ozbrojeni z Prahy jakoby do boje proti nepřátelům, večer pak vracejíce se přiváděli různý dobytek a mnoho kořisti uloupené poddaným, a v okolí města a ve vesnicích prolévali nevinnou krev. Jan z Vartemberka pak a někteří jiní šlechtici s českým vojskem svedli před mostem Pražského hradu s Korutánskymi boj, jemuž Korutánec přihlížel z hradních hradeb. Naši je porazili a velitele vojska s mnoha jinými zranili a zajali. Proto řečení šlechtici, toužíce zlepšit stav království a cítíce s útiskem poddaných a s jejich nářky, vyslali k římskému králi117 posly s žádostí a prosbou, aby dědičku království, pannu Elišku, dal za manželku svému prvorozenci Janovi. Král se však těžko odhodlával tak učinit. Avšak pan Petr, arcibiskup mohučský,118 popisuje pečlivě poměry v Českém království, přiměl krále k souhlasu, aby k němu byla panna Eliška přivedena, aby ji spatřil a prozkoumal její pověst i mravy. I řekl král: „Svatá říše, v jejímž čele z boží přízně stojím, zvykla si být nedotknutelnou pokladnicí božích zákonů a spravedlnosti, neboť od ní se musí daleko vzdálit každá nespravedlnost, protože je hlavou všech království a pozemských mocí. Proto bez rady věrných nechci nic podnikat nebo se o cokoli pokoušet. Avšak nechť je dívka přivedena, abychom ji spatřili a po poradě rozhodli, co dále činit." Po návratu do Čech poslové vyprávěli o králově záměru panně a jejím přívržencům. Ti proto opatřili půjčkou u různých obchodníků a pražských měšťanů panně a její čeledi ozdoby a jiné potřeby. A panna Eliška poprosila ctihodného otce, pana Jana. IV., dvacátého sedmého biskupa pražského, aby jí ráčil dát na cestu koně mimochodníka. Poskytl jí mimochodníka bílého, dobře vystrojeného a ozdobeného, a dvě vysoké a veliké stříbrné číše, vkusně zdobené zlatem. Za šest dnů po návratu poslů byla s náležitou družinou a s patřičnou nádherou vypravena k odchodu, sedmého pak dne, to jest 14. srpna, veřejně vyjela z Prahy. Když se objevila před králem, milostivě ji přijal a královna ji dala přivést k sobě a laskavě se k ní chovala. Když však král se svými knížaty jednal o tomto manželství, někteří je tajně chtěli zmařit a tvrdili, že dívka není způsobilá k sňatku, ani ho není hodna, a že obyvatelé Čech ztratili nedávno svého krále proto, že si ho špatně chránili. Na to král odpověděl: „V Českém království byli dosud mocní králové, jejichž sláva zářila v dalekých krajích světa. Jak by tedy byli kdy mocní, kdyby nebyli měli věrný lid?" Přesto však král pro ona slova setrvával v nerozhodnosti a pochybnostech. Toho si všiml řečený pan Petr, arcibiskup mohučský. a pravil: „Nechť se pan král na mne nehorší pro to, co hodlám říci. Dříve než byste pustil z rukou svého syna takové skvělé a tak veliké království, měl byste svého syna oženit s ještě méně urozenou pannou nežli je tato, nebo s paní, která by dosáhla padesátky."119 Těmito a ji- 76~77