NESTOROV LETOPIS RUSKÝ
POVĚST DÁVNYCH LET
Státní nakladatelství krásne literatury, hudby a umění
Praha 1954
1
z téhož lesa vychází, a jde na půlnoc, i vylévá se v moře Varažské. Z téhož lesa teče Vlha na východ, a vylévá se sedmdesaterým ústím v moře Chvalisské. A protož může se jiti z Ruské země po Vize do Bulhar i do Chváliš, a na východ přijíti v podíl Sémův; a po D víně do Varah, z Varah [5] do Říma, a z Říma ku plemenu Chámovu. A Dněpr vylévá se v moře Pontské trojím ústím, kteréžto moře slove Ruské; a po něm učil svatý Ondřej, bratr Petrův, jakož vypravují.
V. Když Ondřej učil v Sinopii, a přišel do Korsuně, shledal, že z Korsuně jest blízko ústí Dněprské, i umínil sobě jiti do Říma, a přišel v ústí Dněprské, odtud šel po Dněpru vzhůru, a náhodou přišel i stanul pod horami na břehu. A za jitra vstav, i řekl učeníkům, kteří byli s ním: „Vidíte-li hory tyto? na těch horách vysvitne milost boží, a bude tu město veliké, a chrámy mnohé tu Bůh vztyčí." A všed na ty hory, blahoslavil je, postavil kříž, a pomodliv se Bohu, i slezl s hory té, kdež později vystaven byl Kyjev, a šel dále po Dněpru vzhůru. I přišel do Slovan, kdež nyní jest Novohrad, a viděl tu lidi přebývající, jak jest jich obyčej, a jak se myjí a (v lázni) metlami mrskají, i podivil se jim. I šel do Varah, a přišel do Říma, i vypravoval, jak mnoho naučil a jak mnoho viděl; i řekl jim: „Divnou věc viděl jsem v zemi Slovanské, když jsem šel sem; viděl jsem lázně dřevěné, a vytopí je náramně, a svlekou se do naha, i obleji se kvasem louhovým, a vezmou na se proutí mladé, bijí se sami, a toho se dobijí, že sotva živi vylezou, i obleji se vodou studenou, a tak oživou;2 a to dělají po všecky dni, nejsouce nikým mučeni, ale sami se mučí, a to dělají sobě lázeň, a ne kázeň." A oni slyšíce to, divili se. Ondřej pak pobyv v Římě, přišel do Sinopie.
VI. Polané pak živi byli o sobě, a vládh' rody svými; kteřížto Polané až dotud bratří byli, a živi byli každý s svým rodem i na svých místech, vládnouce každý rodem svým. Byli tří bratří, jednomu říkali Kyj, a druhému Štěk, a třetiny mu Choriv, a sestra jich jmenovala se Lybeď. I měl Kyj
sídlo své na hoře, kdež nyní jest úvoz Bořičev, a Štěk měl sídlo na hoře, kdež nyní se zove Stčkovice, a Choriv na třetí
hoře od něhož se nazvala Chorivice. I vystavěli město hrazené've jméno bratra svého nejstaršího, a nazvali je Kyjev. Byl okolo města les a bor veliký, i lovívali zvěř, byliť muži moudří a důmyslní, a nazývali se Polané, od nichžto jsou Polané v Kyjevě po tento den.") Jiní pak, nevědouce toho, pravili, že Kyj byl jest převozník; neb u Kyjeva býval převoz tehdáž s oné strany Dněpra, protož říkali: na převoz na Kyjův. Kdyby však býval Kyj převozníkem, tehdy nebyl by chodU do Carohradu*); ale ten Kyj byl knížetem v rodě svém. A když přišel k císaři/) jakož vypravují, veliké cti dosáhl od císaře, za kterého císaře přišel. Když pak se zase vracel, přišel k Dunaji, oblíbil si místo a vystavěl malé hrazené městečko, i chtěl se tu s rodem svým usaditi, ale nedopustili mu toho, kteří tu na blízku byli živi; a dotud ještě říkají Dunajané tomu hradišti Kyjevec. Kyj pak, přišed do svého města Kyjeva, tu život svůj dokonal; i bratří jeho Štěk a Choriv, i sestra jich Lybed tu skonali.
VII. A po těch bratřích počali z jich rodu knížata pano-vati v Polanech, a v Dřevanech měli svá knížata, a Dre-hovici svá, a Slované svá v Novohrade, a jiní na Polotě, kteří jsou Poločané. A od nich (dále jsou) také Křivici, kteří sedí na vrch Vlhy, a na vrch Dviny, i na vrch Dněpra, jichž / U město jest Smolensk, neb tu sedí Křivici; a k severu od nich na Bílém jezeře sedí Vesové, a na Rostovském jezeře Mera, a na Kleštině jezeře též Mera; a po Oce řece, kdež se vylévá u Vlhu, sedí Muromci, národ svůj, a Čeremisi, také svůj národ, Mordva, také svůj národ. Neb jen tito národové Slovanští jsou v Rusích: Polané, Dřevané, Novonradští, Poločané, Drehovici, Seveřané, Bužané, protože sedí po Buhu, a posléze Volyňané. A tito jsou jiní národové, kteří daň dávají Rusům: Čudi, Mera, Vesi, Muroma, Čeremisi, Mordva, Permi, Pečera, Jami, Litva, Ziměgola, Krsi, Norvad),
") A byli tehdáz pohané, obětujíce jezerům i studénkám a hájům, jakož i jiní pohané. Sof. vr. l>) násilné a válečně Nik.
o) nevíme toho sami, ale jen o tom víme, jakož vypravují, že veliké cti dosáhl od císaře, kterého nevím, ale za kterého císaře přišel. Hip. d) Místo Norva neb Norovci má Per.: Ncroma totiž Žmuď.
28
29
íl i
859 Léta 6367 brali daň Varazi, přicházejíce ze zámoří, na Čudech, i na Slovanech, i na Meranech, i na Vesích, i na Křivicích; a Kozaré brali (daň) na Polanech, i na Seveřanech, i na Vjaticích, brali [po^ popelici a tveveřici od dymníku.
860 XV. Léta 6368; léta 6369; léta 6370 vyhnali") Varahy za 862 moře, a nedali jim daně, i počali sami sobě vládnouti, a nebylo u nich práva; i vstal rod na rod, nenáviděli se vespolek, a počali sami proti sobě bojovati. I pravili sami mezi sebou: Vyhledejme sobě kníže, kterýž by vládnul námi, a soudil
[13] po zákonu*). I šli za moře k Varahům, k Rusům; neb tak se nazývali ti Varazi Rusy, jakož se jiní nazývají Švédy, a jiní Normany, Anglany, jiní Goty, tak i ti. I řekli Rusům Čudi, Slované, i Křivici, i Vesi: Země naše veliká jest i oplývá vším, ale řádu v ní není; i pojďte panovat a námi vládnout. I vybrali se tři bratří s rody svými, pojali s sebou všecky Rusy, a přišHr)$ nej starší, Rurik, usadil se v Novohrade, a druhý, Sineus, na Bělojezeře, a třetí, Truvor, v Izborště. A od těch Varah dostala jméno země Ruská, Novohradští: ti Hdé Novohradští jsou z rodu Varažského, prvé však byli Slované.'1) Po dvou pak letech Sineus umřel, i bratr jeho Truvor, a ujal vládu Rurik,*) i rozdával mužům svým města, tomu Polotsk, tomu Rostov, jinému Bělojezero. I po těch městech jsou příchozí Varazi; ale první osadníci v Novohrade (byb) Slované, a v Polotště Křivici, v Roštově Merané, v Bělojezeře Vesi, v Muromě Muromci; a nad těmi nade všemi panoval Rurik.
a) Slované Per.
b) po řádu, po zákonu. Hip.
e) nejprve ke Slovanům, a vystavěli hrazené město Ladogu, a nejstarší, Rurik, sedl v Ladoze Hip. Chl. Troj.
ä) Rkp. Nik. klade sem tyto zprávy: Léta 6372 (864) byl od Bulharův zabit Oskoldův syn. Téhož léta stýskali sobě Novohradští, pravíce, že: „Musíme býti otroky, a mnoho zlého všelijak snášeli od Rurika i od rodu jeho." Téhož léta zabil Rurik udatného Vadiroa, i jiných mnoho Novohradských, rádcův jeho, pobil.
*) sám jediný, a přišel k Ilmeru, vystavěl město hrazené nad Vlcho-vem, a nazval je Novohrad, i sedl tu co kníže Chl. Hip., rozdávaje země mužům svým, aby stavěli města hrazená, Radz.
I byli u něho dva muži, ne z plemene jeho, ale«) bojarové,4 862 a ti vyprosili se k Car ohradu s rodem svým. I šli po Dněpru, a jdouce mimo, uzřeli na hoře městečko hrazené, i otázali se, řkouce: Čí to městečko? Oni pak řekli jim: „Byli jsou tří [14] bratří, Kyj, Štěk, Choriv, ti to městečko výstaveb; i zahynuli, a my, jich rodní, tu přebýváme, platíce daň Kozarům." Oskold pak a Dir5 usadili se v městě tom, a mnohé Varahy sebrali, i počali vládnouti Polskou zemí, když Rurik panoval v Novohrade.
XVI. Léta 6371; léta 6372; léta 6373; léta 6374 táhl Oskold 863 a Dir na Hřeky, a přitáhli ve čtrnáctém lotě Michaela císaře. 866 Císař pak byl odtáhl na Agarany, a když došel k Černé řece, poslal eparch6 k němu zprávu, že Rusové táhnou na Caro-hrad; i vrátil se císař. Ti pak do vnitř zátoky mořské všedše, mnoho křesťanův pobili, a ve dvou stech korábech Carohrad obstoupih. Císař pak ledva do města vešel, s patriarchem
s Fotiem odebral se tam do chrámu svaté boží Rodičky ve Vlacherně, a celou noc ztrávili na modUtbě; a potom božskou řízu svaté boží Rodičky zpívajíce vynesU a omočili v řeku. I byla tišina, a moře bylo se ukrotilo; a ihned bouře povstala s větrem, a vlny veliké vstaly jedna za druhou, a bezbožných Rusů koráby (bouře) rozmetala a ku břehu přivrhla, a je (Rusy) pohubila, takže málo jich z takové bídy mohlo utéci, a ti se vrátili domů.'1)
XVII. Léta 6375;') léta 6376 počal (po císaři Michaelovi) 867 panovati BasiUj. 868
Léta 6377 pokřtěna byla veškerá země Bulharská. 869 [15]
Léta 6378; léta 6379; léta 6380; léta 6381; léta 6382; 870 léta 6383; léta 6384; léta 6385; léta 6386; léta 6387 umřel 879 Rurik, vzdav knížecí panování své Olegovi, kterýž byl z ro-
a) ani Hip.
b) I tato správa větším dilem vzata jest z Jiřího Hamartola, jehož text hřecký viz u Biel. J, 846.
c) Tuto vkládá rkp. Nik. zprávy následující: Léta 6375 vrátili se Oskold a Dir z Carohradu v malé družině, a nastal v Kyjevě veliký pláč. Téhož léta byl v Kyjevě hlad veliký. Téhož léta pobili Oskold a Dir mnoho Pečeněhův. Téhož léta uprchlo od Rurika z Novohradu do Kyjeva mnoho mužův Novohradských.
34
35
I
i
t_
879 du jeho, i vloživ jemu syna svého Igora na ruce; neb Igor byl ještě velmi malé dítko.
880 XVIII. Léta 6388; léta 6389; léta 6390 gel Oleg, pojav
882 s sebou mnoho vojska, Varahy, Čudy, Slovany, Merany, Vesy, Křivice, a přitáhl ke Smolensku do Křivic, a vzal město, i osadil muži svými. A odtud táhl dolů a vzal Lubeč, i osadil muži svými. I přitáhl k horám Kyjevským, a shledal Oleg, že tu Oskold a Dir panují, i ukryl vojsko v lodech, a jiné zůstavil pozadu, a sám přišel, nesa děcko Igora. I připlul pod Uhersko, ukryv vojsko své, a poslal k Oskoldu aDirovi, řka: „Jsme hosté, a jdeme do Hřek od Olega i od Igora kněžice; i přijďte k nám, ke svým rodným." A Oskold i Dir přišli. I vyskákali všickni ostatní z lodí, a řekl Oleg Oskoldu a Dirovi: „Vy nejste knížata, ani rodu knížecího, ale já jsem rodu knížecího," a (vtom) vynesli Igora: „a tento jest syn Rurikův!" I zabili Oskolda i Dira, a nesli na horu, a pohřbili je na hoře, kteráž se nyní zove Uhersko, kdež nyní jest Olmin dvůr,") na té mohyle vystavěl Olma chrám svatého Mikuláše; a Dirova mohyla jest za svatou Irenou.
I obral sobě Oleg sídlo knížecí v Kyjevě; i řekl Oleg: „Toto [16J budiž máti měst Ruských!" A byli u něho Varazi i Slované, a ostatně nazvali se Rusy. Tento pak Oleg začal stavětí města hrazená, a uložil dani Slovanům, Křivicům i Meranům; a ustanovil, aby Varahům dávali z Novohradu 300 hřiven7 na rok, pro mír, ježto až do smrti Jaroslavovy dávali Varahům.
883 XIX. Léta 6391 počal Oleg válěiti s Dřevany, a poraziv je, bral na nich daň po černé kuně.
884 Léta 6392 táhl Oleg na Seveřany, a porazil Seveřany, i vzložil na ně daň lehkou, a nedopustil jim, aby Kozarům dani platili, řka: „Já jsem jich odpůrce, a vám netřeba co dávati."
885 Léta 6393 poslal Oleg k Radimicům, řka: „Komu dáváte daň?" A oni pravili: „Kozarům." I řekl jim Oleg: „Nedávejte nic Kozarům, ale dávejte mně!" I dali Olegovi po pe-nízi,8 jakož i Kozarům dávali. I panoval Oleg nad Polány,
»J a na té mohyle postavili chrám svatého Mikuláše. Per.
36
i nad Dřevany, i nad Seveřany, i nad Radimici, a s Ulici 885 i s Tiverci vedl válku.
Léta 6394; léta 6395. Panoval císař Leon, syn Basilijův, 886 jenž se jmenoval Lev, a bratr jeho Alexandr, kterýžto (Lev) 887 panoval let dvacet a šest.
Léta 6396; léta 6397; léta 6398; léta 6399; léta 6400; léta 888 6401; léta 6402; léta 6403; léta 6404; léta 6405; léta 6406 898 táhli Uhři mimo Kyjev horou, kteráž se nyní nazývá Uhersko, a přišedše k Dněpru, postavili se tu svými stany; neb byli toulaví jako nyní Plavci. Přišedše od východu, převrhli se přes hory veliké,") i počali válčiti proti Vlachům a Slovanům, kteří tu přebývali. Neb nejprve seděli tu Slované, a Vlachové ujali zemi Slovanskou; a potom Uhři vyhnali Vlachy, i zdědili po nich tu zemi, a usadili se v ní se Slo- [17J vany, podrobivše je pod sebe; a odtud dostala jméno své země Uherská. I začali Uhři válčiti proti Hřekům, a poplenili zemi Thráckou i Macedonskou až do Seluně; i počali také válčiti proti Moravě a proti Čechům. Bylť jediný národ Slovanský: Slované, kteří seděli po Dunaji, jež sobě podmanili Uhři, i Moravané, i Čechové, i Lechové, i Polané, kteří nyní šlovou Rusové. Těm totiž nejprve vyloženy byly knihy v Moravě, ježto slove písmo slovanské, kteréžto písmo jest v Rusích i v Bulhařích Dunajských.
XX. Když Slované (v Moravě přebývající) byli pokřtěni, knížata jich, Rastislav, i Svatopluk, i Kocel, poslali k císaři Michaelovi, řkouce: „Země naše pokřtěna jest, ale nemáme učitele, jenž by nás vyučoval a cvičil nás, i tlumočil nám písmo svaté; neb nerozumíme ani hřeckému jazyku, ani latinskému; jedni nás učí tak, a jiní jinak; a protož nerozumíme smyslu písma, ani moci jeho: i pošlete nám učitele, kteří nám mohou vyložiti slova kněh i rozum jich." Toto slyše císař Michael, i svolal mudrce všecky, a oznámil jim všecky řeči knížat slovanských. I řekli mudrcové: „Jest muž v Seluni, jménem Lev, a má syny povědomé jazyka slovanského, umělé dva syny má a mudrce." Uslyšav to císař, poslal pro ně do Seluně ke Lvovi, řka: „Pošli k nám ihned
a) ježto nazvány jsou hory Uherské, Hip,
37
I ř
Ml
1 ji li1
"i
i
898 syny své, Methoděje a Konstantina." Uslyšav to Lev, ihned je poslal. I přišli k císaři, a řekl jim: „Aj, poslala ke mně země Slovanská, prosíc učitele sobě, kterýž by mohl jim tlumočiti písmo svaté, neb toho sobě žádají." I dali se císařem uprositi; a poslal je do země Slovanské k Rastislavovi, Svatoplukovi a Kocelovi. A když tam přišli, počali skládati
[18 J písmena abecední slovansky, a přeložili apoštola i evangebe. I rádi byli Slované, že slyšeli veUké skutky boží svým jazykem. A potom přeložili žaltář a ochtoik,9 i ostatní knihy. Někteří pak začali tupiti knihy slovanské, řkouce, že: „Nesluší nižádnému národu míti písmen svých, kromě Hebreův, a Hřekův i Latiníkův, podlé Pilátova nápisu, jejž napsal na kříži Páně." To ppk uslyšav papež Římský, pohaněl těch, kteří reptají na knihy slovanské, řka: „Nechť se vyplní slovo, ježto psáno jest, že: Chváliti budou Boha všickni národové; a jiné: Všickni vypravovati budou jazyky rozličnými veliké skutky boží, jakož dá jim Duch svatý odpo-vídati. A tupí-li kdo písmo slovanské, nechť bude odloučen od církve, dokud se nenapraví; neb tito jsou vlci, a ne ovce, jež sluší znáti po ovoci, a chrániti se jich. Vy pak, dítky boží! poslušní budte naučení, a nezavrhujte učení církevního, jakož vás jemu naučil Methoděj, učitel váš."
Konstantin pak navrátiv se zpět, šel učit národa Bulharského, a Methoděj ostal v Moravě. A potom kníže Kocel ustanovil Methoděje biskupem v Panonii, na stolci svatého Andronika apoštola, jednoho ze sedmdesáti, učeníka svatého apoštola Pavla. Methoděj pak posadil dva kněze rychlopisce veliké, a přeložil všecky knihy zúplna z jazyka hřeckého v slovanský za šest měsíců, začav od března měsíce, do dvacátého a šestého dne měsíce října. A skončiv (toto dílo), důstojnou chválu i slávu Bohu vzdal, jenž takovou milost dal biskupu Methoděj ovi,10 následníku Andronikovu. A protož národu Slovanskému učitelem jest Andronik apoštol; neb přišel až do Moravy. I apoštol Pavel učil tu: neb tu jest
[19] Ilyrik, do něhož přišel apoštol Pavel; byliť tu prvé Slované"). A protož národu Slovanskému učitelem jest Pavel; od toho
a) byliť tu Slované prvé za Pavla. Per.
38
pak národu jsme i my, Rusové, tudíž i nám Rusům učitelem 898 jest Pavel apoštol, poněvadž učil jest národ Slovanský, i ustanovil jest biskupem a náměstkem po sobě Andronika národu Slovanskému. A Slovanský národ i Ruský jeden jest, neb od Varahů nazvali se Rusy, a prvé byli Slované; i ač se také Polány nazývali, však řeč jich byla slovanská; Polány pak zvali se proto, že v poli měli sídla svá, ale jazyk slovanský měli jediný.
XXI. Léta 6407; léta 6408; léta 6409; léta 6410 Leon 899 císař najal Uhry na Bulhary, a Uhři vpád učinivše celou 902 zemi Bulharskou poplenili; Simeon pak, zvěděv to, na Uhry se obrátil, a Uhři táhli proti němu, i porazili Bulhary tak, že ledva Simeon utekl do Derstru.
Léta 6411. Když Igor dorostl, chodil za Olegem a pošlou- 903 chal jeho. I přivedli jemu ženu od Piesková, jménem Olgu").
Léta 6412; léta 6413; léta 6414; léta 6415 táhl Oleg na 904 Hřeky, ostaviv Igora v Kyjevě. I pojal s sebou množství 907 Varahů, i Slovanů, i Čudů, i Křivice, i Meraný, i Polány, i Seveřany, i Dřevany, i Radimice, i Charváty, i Dudleby, i Tiverce, o nichž oznámeno jest:11 ti všickni nazývali se') Veliká Scythie. A s těmi se všemi táhl Oleg na koních i v ko-rábích, a bylo počtem korábů dva tisíce. I přitáhl k Caro-hradu, a Hřeci zamkli zátoku mořskou a město zavřeli. I vyšel Oleg na břeh, a nařídil vojsku, aby vytáhli koráby [20J na břeh, i plenil okolo města a mnoho Hřeků pobil, a paláce mnohé rozkotali a chrámy spálili; a které zajali, jedněch posekali, a jiné mučili, některé pak rozstříleli, a jiné v moře vmetali, i jiné mnohé zlé činili Rusové Hřekům, jakož bojovníci činívají. I poručil Oleg vojsku svému, aby kolesa udělali a postavili koráby na kolesa; a když byl pokosný vítr, napnuli plachty a s pole táhli k městu. Spatřivše to Hřekové, ulekli se a řekli, vyslavše k Olegovi: „Nehub města, podáme se k dani, jakouž chceš." I zřídil Oleg vojsko své, a vynesli mu (z města) pokrmy a víno; a nepřijal jeho,
Per
") bystrého rozumu a kořen i základ víry křesťanské a našivůdkyni.
<>) u Hřeků Per.
39
: „Není I roz-á cli na podali aby ne-města, a s Ale-ermuda, li Hřeci: li vojsku a potom , pak na a Lubeč, ita, kteří poselné, tupci, ať o, i ryby, ž půjdou i pokrm,
doj arstvo ného. neseni při-; příchozí iaše posle ehdy do-i Kyjeva, města ať e zbraně, ieba, ne-
rem, p
od-
políbivše řísabu po Perunem, lili pokoj.
I řekl Oleg: „Ušíte plachty (lodní) povlacité Rusům, a Slo- 907 vanům hedvábné.1'14 I stalo se tak. I pověsil štít svůj ve bráně, na znamení vítězství, a odtáhl od Carohradu. I napnuli Rusové plachty povlacité, a Slované hedvábné, a roztrhal je vítr; i řekli Slované: „Vezměme si své tlusté plátěné, nehodí se Slovanům plachty hedvábné." I přišel Oleg do Kyjeva, nesa zlato, i povlaky, i ovoce, i víno, i všeliké věci drahé. A nazývali Olega věštcem: neboť byli lidé pohané a nemoudří.
Léta 6416; léta 6417; léta 6418; léta 6419 zjevila se hvězda 908 [22] veliká na západě, na způsob kopí. 911
XXII. Léta 6420 poslal Oleg muže své, aby způsobili 912 pokoj a ustanovili řád mezi Hřeky a Rusy; i poslal, mluvě tak jako v jiné smlouvě, kteráž učiněna byla za týchž císařův, Lva i Alexandra.
My z rodu Ruského muži:15 Ingeld, Farlof, Vermud, Rulav, Gudy, Ruald, Karn, Frelaf, Ruar, Aktevu, Truan, Lidul, Fost, Stemid, jsouce posláni od Olega, velikého knížete Ruského, i ode všech, kteří jsou pod rukou jeho, jasných bojarův,") k vám, Lvovi a Alexandru i Konstantinu, velikým v Bohu samodržcům, císařům Hřeckým, na zachování i na upevnění od mnohých let mezi křesťany a Rusy bývalé lásky, z vůle našich knížat a z poručení, i ode všech, kteří jsou pod rukou jeho, Rusů. Naše Jasnost více než jiní, kteřížto chtějí s pomocí boží zachovati a upevniti takovou lásku, bývalou mezi křesťany a Rusy, mnohdykrát za spravedlivé jsme uznali, netoliko prostě slovem, ale i písmem a přísahou tuhou, zapřisáhnouce se zbraní svou, takovou lásku upevniti a utvrditi podlé víry i podlé zákona našeho. Jsou pak, jakož nám šlo o boží mír a lásku, články takové: Především tedy abychom se s vámi Hřeky smířili, abychom jedni druhé milovali ze vsí duše i vůle, a nedopouštěli, pokud vůle naše dostačuje, aby od lidí, kteří jsou pod rukou našich jasných knížat, bylo nějaké pohoršení anebo vina; ale vynasnažme se, pokud nám možné, o zachování na léta další i navždy lásky nezvratné a nezrušitelné s vámi Hřeky, ježto [23]
a) jasných a velikých knížat i jeho velikých bojarův, Hip.
41
907 neb bylo ustrojeno s otravou. I ulekli se Hřeci a řekli: „Není to Oleg, ale svatý Dmitrij, poslán na nás od Boha." I rozkázal Oleg daú dávati na 2000 korábův, po 12 hřivnách na člověka, a v každém korábu bylo po 40 mužích. I podali se k tomu Hřeci a počali Hřeci za pokoj prošiti, aby ne-válčil proti Hřecké zemi. Oleg pak málo odstoupiv od města, počal o pokoj jednati s císaři Hřeckými, s Leonem a s Alexandrem, i poslal k nim do města muže Farlofa, Vermuda, Rulava a Stemida, řka: „Podejte mi se k dani." I řekli Hřeci: „Čeho chceš, a dáme ti." I rozkázal jim Oleg, aby dali vojsku na 2000 korábův po dvanácti hřivnách na rotu,12 a potom dávati úklady13 na Ruská města; nejprve na Kyjev, pak na Černihov, i na Přáslav, i na Polotsk, i na Roštov, i na Lubeč, i na ostatní města; neb po těch městech seděli knížata, kteří byli pod Olegem. Když přijdou Rusové, ať dostanou poselné, [21] jakož ustanoveno;") a když přijdou kteří (ruští) kupci, ať dostanou měsíčné na šest měsíců, chléb, i víno, i maso, i ryby, i ovoce; i ať jim udělají lázeň, kdykoli žádají; a když půjdou Rusové domů, ať dostanou u císaře našeho na cestu pokrm, i kotvice, i provazy, i plachty, mnoho-li jim třeba.
I podali se k tomu Hřeci; a císařové i veškeré bojarstvo pravili: Když přijdou Rusové bez koupě, ať měsíčného neberou; ať zapoví kníže poslům svým, Rusům, kteří sem přicházejí, aby nedělali škody po všech v kraji našem; příchozí Rusové ať zůstávají u svatého Mamy, a cisárstvo naše pošle (k nim osoby některé), aby napsali jména jich, a tehdy dostanou své měsíčné hosté, nejprve kdo jsou z města Kyjeva, a pak z Černihova, i Přáslavi, i ostatní města; a do města ať vcházejí jedinou branou, s císařovým mužem, beze zbraně, po padesáti mužích; i ať dělají koupi, jakož jim třeba, neplatíce mýta z ničehož.
Císař pak Leon s Alexandrem učinili pokoj s Olegem, podvolivše se k dani; i v přísahu vešli mezi sebou, políbivše sami (císařové) kříž, a Olega vedše i lid jeho na přísahu po ruském zákonu. I kleli se (Rusové) zbraní svou, a Perunem, bohem svým, i Volosem, bohem dobytka, a stvrdili pokoj. a) Takto v rkp. Per.; jiní mají: mnoho-li chtějí.
I řekl Oleg: „Ušíte plachty (lodní) povlačité Rusům, a Slo- 907 vanům hedvábné."1'1 I stalo se tak. I pověsil štít svůj ve bráně, na znamení vítězství, a odtáhl od Carohradu. I napnuli Rusové plachty povlačité, a Slované hedvábné, a roztrhal je vítr; i řekli Slované: „Vezměme si své tlusté plátěné, nehodí se Slovanům plachty hedvábné." I přišel Oleg do Kyjeva, nesa zlato, i povlaky, i ovoce, i víno, i všeliké věci drahé. A nazývali Olega věštcem: neboť byli lidé pohané a nemoudří.
Léta 6416; léta 6417; léta 6418; léta 6419 zjevila se hvězda 908 [22] veliká na západě, na způsob kopí. 911 XXII. Léta 6420 poslal Oleg muže své, aby způsobili 912 pokoj a ustanovili řád mezi Hřeky a Rusy; i poslal, mluvě tak jako v jiné smlouvě, kteráž učiněna byla za týchž císařův, Lva i Alexandra.
My z rodu Ruského muži:15 Ingeld, Farlof, Vermud, Rulav, Gudy, Ruald, Karn, Frelaf, Ruar, Aktevu, Truan, Lidul, Fost, Stemid, jsouce posláni od Olega, velikého knížete Ruského, i ode všech, kteří jsou pod rukou jeho, jasných bojarův,'1) k vám, Lvovi a Alexandru i Konstantinu, velikým v Bohu samodržcům, císařům Hřeckým, na zachování i na upevnění od mnohých let mezi křesťany a Rusy bývalé lásky, z vůle našich knížat a z poručení, i ode všech, kteří jsou pod rukou jeho, Rusů. Naše Jasnost více než jiní, kteřížto chtějí s pomocí boží zachovati a upevniti takovou lásku, bývalou mezi křesťany a Rusy, mnohdykrát za spravedlivé jsme uznali, netoliko prostě slovem, ale i písmem a přísahou tuhou, zapřisáhnouce se zbraní svou, takovou lásku upevniti a utvrditi podlé víry i podlé zákona našeho. Jsou pak, jakož nám šlo o boží mír a lásku, články takové: Především tedy abychom se s vámi Hřeky smířili, abychom jedni druhé milovali ze vší duše i vůle, a nedopouštěli, pokud vůle naše dostačuje, aby od lidí, kteří jsou pod rukou našich jasných knížat, bylo nějaké pohoršení anebo vina; ale vynasnažme se, pokud nám možné, o zachování na léta další i navždy lásky nezvratné a nczrušitelné s vámi Hřeky, ježto [23J ") jasných a velikých knížat i jeho velikých hojarův, Hip.
941 a do Paflagoiiské země, a celou krajinu Nikomedskou pople- I nivše, zátoku celou spálili; a koho jali, některé rozsekali, ;| jiné jako terč postavivše stříleli v ně, i rozráželi, opak ruce j svazovali, hřeby železné po středu hlavy vbíjeli jim, a i mno- jj ho svatých chrámů ohněm zažehli, kláštery i vesnice spálili,
a jmění nemálo po obé straně (moře) pobrali. A když potom vojska přišla od východu, Pamfil domestik18 se čtyřiceti j [31] tisíci, a Foka patricius s Macedony, a Theodor vůdce s Thrá-ky, a s nimi i důstojníci bojarští, tehdy obklíčili Rusy vůkol. I uradili se Rusové a vytáhli zbrojně na Hřeky, a bitva mezi j nimi byla zlá, ledva odolali Hřekové; Rusové pak vrátili se podvečer k družině své, a na noc vlezše do lodí ujeli. A Theo- j fan potkal je v korábích s ohněm, i počal trubami oheň 3 pouŠtěti na lodi ruské, a bylo viděti věc divnou a strašlivou, j I vidouce Rusové plamen, uvrhli se do vody mořské, chtíce 1 ubřesti; a tak ostatní vrátili se domů.19 Když pak tito přišli do země své, vypravovali každý svým o tom, co se stalo, i o korábovém ohni: „Tak jako blesky," prý, „které jsou na nebesích, mají Hřekové u sebe, a ty pouštějíce pálili nás; a proto jsme jim neodolali." Igor pak vrátiv se počal sbírati vojska mnohá, i poslal také pro Varahy za moře, vábě je na Hřeky, chtě opět táhnouti na ně.
942 Léta 6450 Simeon táhl na Charváty a poražen byl od Charvátův,20 i umřel, zůstaviv po sobě kníže Petra, syna svého, aby panoval nad Bulhary.
Téhož léta narodil se Igorovi Svatoslav.
943 XXVII. Léta 6451 opět přitáhli Uhři na Carohrad, a učinivše pokoj s Romanem, vrátili se domů.
944 Léta 6452 sbromáždiv Igor vojska mnohá, Varahy, Rusy i Polány, Slovany i Křivice i Tiverce, i Pečeněhy najal, vzav u nich zástavníky, i táhl na Hřeky v lodech i na koních, chtě se pomstiti. Uslyšavše to Korsuňci, poslali k Romanovi, řkouce: „Aj táhnou Rusové, bez počtu korábů, pokryli jsou moře koráby svými." Takéž i Bulhare poslali návěští, řkouce: „Táhnou Rusové, a najali jsou k sobě Pečeněhy." I Uslyšav to císař, poslal k Igoru nejlepší bojary své, prose I a řka: „Nechod, ale vezmi daň, kterou bral Oleg, a přidám I
ještě k dani té." Takéž i k Pečeněhům poslal povlaky 944 [32 f
a mnoho zlata. Igor pak přišed až k Dunaji, sezval družinu
svou a počal se raditi, i oznámil jim řeč císařovu. I řekla
družina Igorova: „Když takto mluví císař, co chceme tedy
více toho, nepotýkavše se dostati zlato, stříbro i povlaky?
zdali kdo ví, kdo zvítězí, my-li, čili oni? a zdali kdo s mořem
se uradil? neb aj, netáhneme po zemi, ale po hlubině mořské;
a smrt jest obecná všem!" I poslechl jich Igor, a přikázal
Pečeněhům, aby plenili zemi Bulharskou; a sám vzav u Hře-
ků zlato i povlaky na všecko vojsko, vrátil se zpět, a přišel
domů do Kyjeva.
Léta 6453 poslal Roman, i Konstantin, i Stefan posly 945 k Igorovi, aby zjednali pokoj předešlý. A Igor rozmlouval s nimi o pokoji. I poslal Igor muže své k Romanovi, a Roman sezval bojary a důstojníky. I přivedu' posly Ruské a poručili mluviti a psáti obojích řeči na listě, v týž způsob jako v předešlé smlouvě, kteráž byla za císaře Romana, i Konstantina, i Stefana, panovníků Krista milovných:
My z rodu Ruského poslové i hosté21: Ivor, posel Igorův, velikého knížete Ruského, a obecní poslové: Bujefast, Svatoslavův, syna Igorova; Iskusev, kněžny Olgy; Sludy, Igorův, netě22 Igorova; Ulb, Vladislavův; Kanimar, Předslavin; Šichbern, Sfandy, ženy Ulbovy; Praštěn, Turdův; Libi, Arfastův; Grim, Sfirkův; Praštěn, Akunův, netě Igorova; Kary, Studkův; Karšev, Turdův; Egri, Evliskův; Voist, Vojkův; Istr, Amundův; Praštěn, Bernův; Gastjag, Guna-rův; Šibrid, Aldanův; Kol, Klekův; Stengi, Etonův; Sfirka,
.....; Alvard, Gudův; Frudi, Truadův; Mutur, Ustinův;
kupec Adun, Adulb, Ingivlad, Oleb, Frutan, Gomol, Kuci, Emig, Turbid, Furstěn, Bruny, Roald, Gunastr, Frastěn, Ingeld, Turbern,") Mony, Ruald, S věn, Stir, Aldan, Tirej, [33] Aspubran, Vuzleb, Sin Korobic; poslaní od Igora, velikého knížete Ruského, a ode všech knížat, i ode všech lidí země Ruské; a od těch rozkázáno nám, abychom starý pokoj obnovili, dábla, jenž dobrého nenávidí a v nepřátelství sobě libuje, porazili, a od mnohých let trvající lásku mezi Hřeky
o) i druhý Turbern. Uleb, Turben, Hip.
48
NestorŮY letopis 4
49
945 na té části, ať nemá práva kníže Ruský pleniti v těch krajinách, a ta krajina nemá se vám podrobiti. A tehdáž, když požádá nás za vojsko kníže Ruský k válce, máme jemu dáti, cokoli jemu bude potřebí. A o tom, najdou-li Rusové koráb
[36] hřecký vyvržený na kterémkoli místě, ať jemu škody nedělají; pakli kdo co z něho vezme, anebo člověka otrokem učiní, nebo zabije, ať bude povinen zákonu ruskému i hřec-kému. Najdou-li v ústí Dněprském Rusové Korsuňany, ani ryby loví, ať jim nic zlého nečiní; i ať nemají práva Rusové zimovati v ústí Dněpra, Bělobřeží, ani u svatého Etheria, ale když přijde jeseň, ať jdou sobě domů do Rus. A o Černých Bulhařích, kteřížto přicházejí a plení v krajině Kor-suňské, ustanovujem knížeti Ruskému, aby jich nepouštěl škodit té krajině. Přihodí-li se škoda nějaká od Hřekův, kteří jsou pod vládou cisárstva našeho, ať nemáte práva trestati jich, ale z rozkazu cisárstva našeho ať potrestán bude každý, jakož zavinil. Zabije-li křesťan (Hřek) Rusa anebo Rus křesťana, ať zadržán bude vražedlník od příbuzných, zabitého, aby jej zabili; jestliže vražedlník uskočí a uteče, a má-li jaké jmění, ať vezmou jmění jeho příbuzní zabitého; pakli žádného jmění nemá i uteče, ať hledají jeho, až se nalezne; a nalezne-li se, ať bude zabit. Jestliže udeří mečem, neb kopím, neb jakoukoli zbraní Rus Hřeka, nebo Hřek Rusa, ať pro to provinění zaplatí stříbra pět Uber podlé zákona ruského; nemá-li žádného jmění, ať prodáno bude, cokoli se zač prodati může (z jeho věcí), ano i oděv, ve kterém chodí, i ten má se s něho svléci, a co se ostatku dotýče, ať vykoná přísahu podlé víry své, že nemá ničehož, a tak bude propuštěn. Bude-li chtíti cisárstvo naše od vás vojsko na naše nepřátely, tehdy máme psáti k velikému knížeti vašemu, a ten ať pošle k nám, mnoho-li chceme: a z toho poznají jiné země, jakou lásku mají Hřekové s Rusy. My pak úmluvu celou napsali jsme na dvou listech, a jeden list jest u cisárstva našeho, na němž jest kříž i jména naše na-
f37J psána, a na druhém poslové vaši i hosté vaši. A ti, kteří odejdou s poslem cisárstva našeho, ať ho doprovodí k velikému knížeti Ruskému Igorovi a k lidem jeho, kteřížto
přijmouce list vykonají přísahu, že skutečně zachovají, 945 jakož jsme se umluvili a na ten list napsali, na němž jsqu___ napsána jména naše.JMy pak (Rusové), kolik liás jest po^ křtěných, zapřísáhli {jsme se chrámem svatého Eliáše ve chrámě sborovém, a předležícím svatým křížem i tímto listem, že zachováme vše, co na něm napsáno jest, a že ničehož z něho nepřestoupíme; a kdo toto se strany naší přestoupí, buď kníže anebo kdokoli jiný, buď pokřtěn anebo ne-pokřtěn, ať nemá pomoci od Boha, i ať bude otrokem po celý život budoucí,") a svou vlastní zbraní ať bude zabit. A ne-křtění Rusové mají odložili štíty své i meče své nahé, obruče své i ostatní zbraně, a mají přisahati o všech věcech, ježto jsou napsány na tomto listě, že zachovány budou od Igora, i ode všech bojarův, i ode všech lidí se strany Ruské na budoucí léta i navždy. Jestliže kdo z knížat nebo z lidí ruských, budiž křesťan nebo nekřesťan, toto přestoupí, co na tom listě napsáno jest, bude hoden, aby umřel svou zbraní, i ať bude proklet od Boha i od Peruna, že přestoupil svou přísahu. A dokud bude dobrý Igor, veliký kníže, živ, ať toto zachová, láska pravá aby se nezrušila, dokud slunce svítí a svět stojí, na nynější věky i na budoucí.23
Poslové pak Igorem poslaní přišli k Igorovi s posly hřec-kými, a vypravovali všecky řeči císaře Romana. Igor pak povolal k sobě posly hřecké, a řekl jim: „Mluvte, co vám oznámil císař." I řekli poslové císařští: „Aj, poslal nás císař, f 38] rád jest pokoji, chce pokoj míti s knížetem ruským a lásku. Tvoji poslové vedli jsou císaře naše ku přísaze, a nás také poslali, abychom ku přísaze vedli tebe i lidi tvé." I přislíbil Igor, že tak učiní. Z jitra povolal Igor posly, a přišel na chlum, kde stál Perun, i odložili zbraně své, i štíty, i zlato, a vykonal Igor přísahu i lidé jeho, co bylo Rusův pohanských; a křesťanské Rusy vedli ku přísaze v chrámě svatého Eliáše, jenž jest nad potokem konec Pasinčí besedy a Ko-zaře, bylť tento chrám sborový, neb mnozí Varazi byli křesťané. Igor pak utvrdiv pokoj se Hřeky propustil posly, obdařiv je kožišinami, i čeledí, i voskem, a propustil je. Po-
a) v životě tomto i budoucím Hip.
" "
■
946 ustanovujíc řády a úroky;30 a jsou potud (ještě) její stanoviště i loviště.31 I přišla do města svého do Kyjeva s synem svým Svatoslavem; a přebyvši tu rok jeden,
947 léta 6455 šla Olga do Novohradu, i ustanovila po Mstě pohosty32 i daně, a po Luze") obroky i daně;33 a loviště její jsou po VŠí zemi, znamení34 a města38 i pohosty, a saně její39 stojí v Pleskově po tento den, i vážnice po Dněpru a po Děsně, a vesnice její Olžice též potud jest. A vyřídivši to, vrátila se k synu svému do Kyjeva, a přebývala s ním v lásce.
[44] 948 XXXI. Léta 6456; léta 6457; léta 6458; léta 6459; léta 955 6460; léta 6461; léta 6462; léta 6463 šla Olga do Hřek, i přišla do Carohradu. A byl tehdáž císař jménem Cemský;4) i přišla k němu Olga, a císař vida ji, ana jest velmi krásné tvářnosti i důvtipná, podivil se rozumu její, rozmlouval s ní a řekl jí: „Hodna jsi, abys panovala s námi v městě tomto.' A ona srozuměvši tomu, řekla k císaři: „Jsem pohanka; i chceš-li mě pokřtiti, tehdy mě pokřti sám; pakli nechceš, tehdy se nedám pokřtiti." I pokřtil ji císař s patriarchem.37 A osvícena byvši, radovala se duší i tělem; i poučil ji patriarch o víře a řekl jí: „Blahoslavena jsi ty mezi ženami ruskými, žes oblíbila světlo, a tmu ostavila; blahoslaviti tebe budou synové ruští až do posledního rodu vnuků tvých." A vypravoval jí o církevním řádě, o modlitbě i o postě, o almužně i o zachování těla čistého; a ona sklonivši hlavu, stála jako houba napájitelná, přijímajíc učení, a poklonivši se patriarchovi, pravila: „Kéž modlitbami tvými, vladyko, zachráněna budu od síti nepřátelské!" A bylo jí dáno na křtu jméno Helena, jakož i někdejší císařová, máti Velikého Konstantina, (se nazývala). I blahoslavil ji patriarch a propustil ji. A po křtu pozval ji císař, a řekl jí: „Chci tě pojmouti sobě za ženu."38 Ona pak odpověděla: „Kterak mě chceš pojmouti, když jsi mne sám pokřtil a nazval mě dcerou? a mezi křesťany toho zákona není, však ty sám víš." I řekl císař: „Přelstila jsi mě, Olga!" I dal jí dary mnohé, zlato a stříbro, povlaky a nádoby rozličné, a propustil ji, nazvav
«) pohosty, Hip.
*>) jménem Konstantin, syn Leonův Hip.
ji sobe dcerou. A ona chtíc domů, přišla k patriarchovi, prosíc, 955 aby blahoslavil dům její, i řekla jemu: „Lidé moji jsou po- [45] hané, i syn můj, aby mě Bůh zachoval ode všeho zlého." I řekl patriarch: „Dítě věřící! v Krista byla jsi pokřtěna, a v Krista jsi se oblekla, Kristus nechť ochrání tebe, jakož ochránil Enocha za prvních rodů, a potom Noeho v korábe, Abrahama před Abimelechem, Lota před Sodomskými, Mojžíše před Faraónem, Davida před Saulem, tři mládence v peci (ohnivé), Daniele před zvěří, tak i tebe zbaví od nepřítele a od jeho sítí." I blahoslavil ji patriarch, a šla s pokojem do země své, i přišla do Kyjeva. Toto pak stalo se, jakož i za Salomona; přišla královna Ethiopská k Salomonovi, chtíc slyšeti přemoudré řeči Salomonovy, a viděla mnohou moudrost i znamení: tak i tato blažená Olga hledala dobré moudrosti boží; než ona lidské, ale tato boží. Neb kdo hledají moudrosti, naleznou ji. Moudrost na východištích opěvá se, a na cestách vodí smělost, a na krajích zábradlných zvěstuje se, a v branách městských směle rozpráví; neb kolik let spravedliví drží se ku pravdě, zahanbeni nebudou.") Neb od zrostu svého tato blažená Olga hledala moudrosti, což jest lepší všeho ve světě tomto, i nalezla perlu mnoho-cennou, jenž jest Kristus. Neb Salomon dí: žádost blahověr-ných naplňuje duši sladkostí,6) i: přilož srdce své k rozumu;1) kdo milují mě, já je miluji, a kdo hledají mne, naleznou mě.d) Pravíť Hospodin: Kdo přichází ke mně, nevyženu ho ven.e) Ta pak Olga přišla do Kyjeva,/) a poslal k ní císař Hřecký, řka: „Obdařil jsem tě hojně, neb jsi ty pravila ke mně: Jak- [46] mile se vrátím do Rus, pošlu ti dary mnohé, čeleď, vosk i ko-žišiny, i vojsko na pomoc." I odpověděla Olga, řkouc poslům: „Řekni (císaři): jestliže ty takéž postojíš u mne v Po-čajně, jako já v zátoce mořské, tehdy ti to dám."39 A toto řekši, posly propustila. I přebývala Olga se synem svým
<*) Přísl. Šálom. I, 20—22.
tl) Též XIII, 20.
0 Též II, 12.
*) Též VIII, 17.
') Evang. S. Jana VI, 37.
I) jakož jsme pravili, Hip.
58
59
980 jej zabiti." Vladimír uslyšav to, všel do věžního dvora otcovského, o němž prvé jsme pravili, a sedl tu s družinou svou. I řekl Blud Jaroplukovi: „Jdi k bratru svému a rci jemu: Co mi koli dás, to já přijmu." A Jaropluk šel; i řekl jemu Varažko: „Nechoď, kníže, zabijí tě; prchni do Pečeněh a přiveď vojsko." Ale neposlechl jeho. I přišel Jaropluk k Vladimírovi. Jak vešel do dveří, prokláli jej dva Varahové meči v bokách. Blud pak zavřel dvéře, a nedal za ním vejiti svým. A tak byl zabit Jaropluk. Varažko pak vida, že Jaropluk byl zabit, prchl se dvora k Pečeněhům,") a stěží přivábil jej zase (Vladimír), zavázav se mu přísahou.
Vladimír pak zléhal ženu bratrovu Hřekyni, a byla těhotná, z kteréž narodil se Svatopluk; neb od hříšného kořene bývá zlý plod: poněvadž bývala máti jeho mniškou, a druhé, že Vladimír ji zléhal kromě manželství, byl tedy dítě cizoložné; a protož ani otec nemiloval jeho, neb byl od dvou otcův, od Jaropluka i od Vladimíra.
Potom pravili Varazi Vladimírovi: „Toto město naše jest, my jsme jeho dobyli, a chceme vzíti na nich výplatu, po dvou hřivnách od člověka." I řekl jim Vladimír: „Počkejte, až vám kuny seberou, za měsíc." I čekali za měsíc, a nedal jim nic. I řekli Varazi: „Obelstil jsi nás, ukaž nám cestu do Hřek." A on řekl jim: „Jděte." I vybral z nich muže dobré, [60J moudré a udatné, a rozdal jim města; ostatní pak šli do Carohradu do Hřek. I poslal před nimi posly, vzkázav takto císaři: „Aj, jdou k tobě Varazi, nechtěj jich držeti v městě, sic učiní tobě zle, jakož i zde (učinili), ale rozptyl je různo, a sem nepouštěj nižádného."
I začal kníže Vladimír panovati v Kyjevě sám jediný. A postavil modly na chlumu vně dvora věžního: Peruna dřevěného, a hlavu jeho stříbrnou, a vous zlatý, i Chrsa, Daždboha i Stříboha, Sima, Regla45 i MokoŠe. I obětovali jim, nazývajíce je bohy, a přiváděli syny své í dcery, a obětovali je běsům, i poškvrnili zemi třebami svými, a poškvrnila se krví země Ruská i chlum ten. Ale předobrotivý Bůh ne» chtěl smrti hříšníkův; na tom chlume nyní stojí chrám sva-
a) a mnoho bojoval s Pečeněhy proti Vladimírovi Hip. Chléb.
tého Basilije, jakož později oznámíme. My pak ku předešlé- 980 mu se navraťme. Vladimír pak posadil Dobryni, ujce svého, v Novohrade. I přišed Dobryně do Novohradu, postavil") modlu nad řekou Vlchovem, i obětovali jí lidé Novohradští jako Bohu. Byl pak Vladimír poražen chtivostí ženskou, a byly jemu v manželství oddány: Rogněda, kterou posadil na Lybedi, kdež nyní stojí víska Předslavino, od níž zplodil čtyry syny: lzjaslava, Mstislava, Jaroslava, Vševlada, a dvě dcery; od Hřekyně Svatopluka; od Čechyně Vyšeslava, a od druhé Svatoslava1) a Stanislava; a od Bulharyně Borisa a Gleba; a souložnic měl 300 na Vyšehradě, a 300 v Bělohrade, a 200 na Břestově ve vsi, kterou i nyní zovou Břes-tovo. A byl i ještě nesyt smilstva, přiváděje k sobě provdané ženy a panny przně; neb byl milovný žen jakož i Salomony) melt', prý, Salomon žen 700 a souložnic 300. A byl moudrý, [61 ] ale nakonec zajiynul; tento pak byl nemoudrý, ale nakonec nalezl spasenlj Veliký jest Hospodin i veliká síla jeho, a moudrosti jeho není konce."2) Neb zlá jest ženská lest, jakož praví Salomon, pokáv se, o ženách: Nehleď k zlé ženě, neb med kape od úst ženy nevěstky, na čas lahodí ústům tvým, a naposled hořčejší nade žluč nalezneš; kdo se připojují k ní, vejdou smrtí do pekla; neb nechodí po cestě života, ale bludné jsou stezky její a nemoudré.") A to praví Salomon o nevěstkách; o dobrých pak ženách dí: Dražší jest nad kamení drahocenné, muž její raduje se z ní; neb dobře činí muži svému po celý život; hledíc sobě vlny a lnu, dělá rukama svýma, čeho třeba. Podobna jest lodi obchodní, zdaleka sbírá sobě bohatství; i vstává záhy ráno, a dává pokrm domu a práce děvkám. Ohledala pole i koupila je, z prací rukou svých štípila vinici. Přepásavši silně bedra svá, utvrdila ramena svá ku práci, i zakusila, jak dobré jest dělati; a ne-
") Peruna Hip.
b) Svatoslava, Mstislava Hip.
c) Pravíť kniha králův ftehořem mnichem o Salomonovi, že měl žen sedm set atd. Hip.
*) Stov. Žalm, CXLIV, 3. *) PHsl. V, 3—6.
70
71
985 nebude mezi námi pokoje, až kamení počne plavati, a chmel počne tonouti." I vrátil se Vladimír zase do Kyjeva.
986 Léta 6494 přišli Bulhaři víry Muhametské, řkouce: „AČ jsi ty kníže moudrý a rozšafný, však neznáš zákona; ale věř v zákon náš, i pokloň se Muhametu." I řekl Vladimír: „Jaká jest víra vaše?" Oni pak odpověděli: „Věříme v Boha, a Muhamet učí nás, řka: obřezati údy tajné, a svininy nejisti, vína nepiti, a po smrti s ženami hověti smilné chtivosti; dáť Muhamet každému po sedmdesáti ženách krásných, vybéře jednu krásnou a všech krasotu vzloží na tu jednu, a ta bude jemu ženou. A zde, prý, sluší všelikou nečistotu páchati; jest-li kdo na tomto světě chudý, tehdy i tam bude;"") i jiná mnohá lest, které nelze psáti pro hanebnost. A Vladimír poslouchal jich, neb sám miloval ženy i nečistotu mnohou, a protož poslouchal se zalíbením; ale to jemu bylo nemilé: obřezání údův, a o nejedení mas svinských, a o pití vůbec, i řekl: „Rusům jest pití rozkoš, nemůžem bez toho býti."
A potom přišli Němci,6) řkouce: „Přišli jsme posláni byvše od papeže." I řekli jemu: „Vzkázal ti takto papež: Země tvoj'e jest jako i země naše, ale víra vaše není jako víra naše; neb víra naše světlo jest, klaníme se Bohu, jenž stvořil nebe-[65] i zemi, hvězdy, měsíci vše, co dýše, ale bozi vaši dřevo jsou." Vladimír pak řekl: „Jaké jest vaše přikázání?" A oni odpověděli: „Postiti se dle možnosti, a když kdo pije neb jí, to vše k chvále boží, praví učitel náš Pavel."c) I řekl Vladimír Němcům: „Jděte nazpět, protože otcové naši toho jsou nepřijali."
Uslyšavše to Židé KozarŠtí přišli, řkouce: „Slyšeli jsme, že přišli Bulhare i Křesťané, učíce tě každý jich víře své; křesťané totiž věří v toho, jehož jsme my ukřižovali; a my věříme v jediného Boha Abrahamova, Izákova, Jakubova." I řekl Vladimír: „Co jest vaše přikázání?" A oni odpověděli: „Obřezati se, svininy nejisti, ani zaječiny, sobotu světití."
") pakli zde jest bohatý, tehdy bude i tam; Hip. t>~) z Říma Hip. ') 1 Kor. X, 31.
74
A on řekl: „Kde pak jest vaše země?" A oni odpověděli: 986 MV Jerusalemě." On pak řekl: „Jest-li tam i nyní?" A oni odpověděli: „Rozhněval se Bůh na otce naše, i rozptýlil nás po krajinách pro hříchy naše, a vzdána byla země naše křesťanům." On pak řekl: „I kterak vy jiných učíte, sami odvrženi jsouce od Boha i rozptýleni? Kdyby Bůh miloval vás i zákon váš, nebyli byste rozptýleni po cizích zemích; zdali nám téhož chcete přáti?"
Potom poslali Hřekové ku Vladimírovi mudrce, řkouce takto: „Slyšeli jsme, že přišli jsou Bulhare, učíce tě, abys přijal víru jich; jich pak víra poskvrňuje nebe i země, kteřížto proklatí jsou více všech jiných lidí, připodobivše se k Sodomě a Gomoře, na něž pustil Hospodin kamení horoucí a potopil je, i propadli se; jakož i těch očekává den záhuby jich, když přijde Bůh soudit země i zahubí všecky, kdo činí bezpráví a páchají nečistotu; neb tito vyplachují žalúdky své, v ústa vlévají a po bradě jim teče, vzpomínajíce Muha- [66] meta; též i jich ženy páchají touž nečistotu i jiné horší, od smíšení mužských i ženských okoušejí." Slyše to Vladimír, plinul na zemi, řka: „Šeredná to věc!" Mudřec pak řekl: „Slyšeli jsme i o tom, kterak přišli z Říma poučit vás víře své, a víra jich málem s námi se různí; neb užívají při službách božích chleba přesného, totiž oplatkův, jichžto Bůh neustanovil, ale poručil chlebem sloužiti, i ustanovil apoštolům, vzav chléb a řekl: Totoť jest tělo mé, lámáno za vás. Takéž i číši vzav, řekl: Totoť jest krev má nového zákona.") Tito pak toho nečiní, nezachovali jsou víry." I řekl Vladimír: „Přišli ke mně Židé, pravíce, že: V koho Němci a Hřeci věří, toho jsme my ukřižovali." A mudřec odpověděl: „Pravda jest, že v toho věříme; neb to jich proroci prorokovali, že se Bůh narodí, a jiní, že bude ukřižován i pohřeben, a v třetí den že vstane z mrtvých i vstoupí na nebesa; oni pak ty proroky zabíjeli, a jiné vyháněli. Když pak se naplnilo jich proroctví, sstoupil na zemi, a dal se ukřižovati, a vstav z mrtvých na nebesa vstoupil. A potom očekával jich pokání po čtyřicet a šest let, ale nepokáli se; i poslal na ně Římany, *) Mat. XXVI, 26—28; 1 Kor. XI, 24—25.
75
sagt tipláš
986 i navrátili se do Jerusalema, a byli neustále v chrámě. Když uplynulo padesát dní, sstoupil Duch svatý na apoštoly. Přijavše dar svatého Ducha rozešli se na vše strany, učíce a křtíce vodou."
I řekl Vladimír: ,,Proč narodil se z ženy, a na dřevě dal sc ukřižovati a vodou pokřtiti?" — Mudřec pak řekl jemu: „Proto, že s prvopočátku rod lidský zhřešil ženou, (neb) ďábel přelstil Evou Adama, a tento pozbyl ráje; takéž i Bůh pomstil na ďáblu: ženou nejprve přemožen byl ďábel, neb ženou s počátku pozbyl Adam ráje; ze ženy pak vtěliv se Bůh, kázal do ráje vjíti věrným. A že na dřevě byl ukřižován, to proto, že se stromu okusiv, pozbyl ráje; Bůh pak na dřevě, muku trpěl, aby dřevem ďábel byl přemožen, a od dřeva život přijali spravedliví. A vodou stalo se obnovení, poněvadž za Noe, když rozmnožili se hříchové mezi lidmi, dopustil Bůh potopu na zemi, a potopil lidi vodou; protož řekl [82 [ Bůh: Poněvadž pohubil jsem vodou lidi pro jich hříchy, nyní opět vodou očistím hříchy lidem, obnovením vodou; neb Židovský rod v moři očistil se od egyptského zlého zvyku, -poněvadž s počátku byla nejprve voda, neb řečeno jest: „Duch boží vznášel se povrch vody;" protož i nyní křtí se vodou i duchem. Předoznámení bylo nejprve vodou, jakož ■Gedeon předoznámil dle toho. Když přišel k němu anděl, vele jemu táhnouti na Madianské, on zkoušeje řekl k Bohu, položiv rouno na humně: Bude-li po vší zemi rosa a na rouně sucho. I stalo se tak. To pak předoznamovalo, že cizozemci byli prvé suchota a Židé rosa, a potom na cizích zemích byla rosa, jenž jest svatý křest, a na Židech suchota. I proroci předpovídali, že vodou bude obnovení. Když pak apoštolé učili po všem obývaném světě věřiti v Boha, jichž učení my Hřeci jsme přijali, veškerá země obývaná věří jich učení. Ustanovil pak jest Bůh jeden den, v kterýž bude souditi, přijda s nebes, živé i mrtvé, i odplatí každému podlé skutků jeho: spravedlivým dá království nebeské a krasotu nevýslovnou, radost bez konce a nesmrtelnost věčnou; hříšníkům pak muku plamennou i červa neustálého, a muce jich nebude konce. A takto budou mučeni, kdo nevěří v Boha
našeho Ježíše Krista: muijen bude v ohni, kdo se nepokřtí." 986
A toto pověděv, ukázal Vladimírovi oponu, na které byl vymalován soud poslední Hospodinův; i ukázal jemu po pravici spravedĽvé, ani v radosti vcházejí do ráje, a po levici hříšníky, ani jdou v muku. A Vladimír vzdechnuv, řekl: „Blaze těm po pravici, ale hoře těm po levici!" A on řekl: „Chceš-li po pravici se spravedlivými stati, tehdy dej se pokřtiti." Vladimír pak uložil to na srdci svém, řka: „Po- [83] čkám ještě málo!" chtěje vyzpytovati všecky víry. Jemu pak Vladimír udělil dary mnohé i propustil jej se ctí velikou.
XLI. Léta 6495 svolal Vladimír bojary své i starší měst- 987 ské, a řekl jim: „Aj, přišli ke mně Bulhare, řkouce: Přijmi zákon náš! A potom přišli Němci, i ti chválili zákon svůj. Po těch přišli Židé. A aj, naposledy přišli Hřeci, tupili všecky zákony, a svůj vychvalovali, i mnoho mluvili, vypravujíce, (co se přihodilo) od počátku světa, o bytí všehomíra; a vypravování jich důvtipné jest, a divno je slyšeti, a milo každému jich poslouchati. I vypravují také, že jest druhý svět: a kdo, prý, vstoupí v naši víru, tehdy po smrti opět vstane, a neumře na věky; pakli v jiný zákon vstoupí, tehdy na onom světě v ohni hořeti bude. Co soudíte o tom? co tomu říkáte?" I odpověděli bojare a starší: „Vis, kníže, že svého nikdo nehaní, ale chválí. Chceš-li dokonale vyzpytovati, tehdy máš u sebe muže: pošli je a vyzpytuj každého jich službu, a jak kdo slouží Bohu." I líbila se řeč tato knížeti i všem lidem; vybrali muže moudré a opatrné, počtem deset, a řekli jim: „Jděte nejprve do Bulhar, a vyzpytujte víru jich i službu." A oni šli, a přišedše tam, viděli hanebné skutky jich i klanění v modlitebnici; i vrátili se do země své. I řekl jim Vladimír: „Jděte opět do Němec, shlédněte takéž, a odtud jděte do Hřek." Oni pak přišli do Němec, a shledavše kostelní službu jich, odebrali se do Carohradu, i přišli k císaři. Císař zkoumal, pro kterou příčinu přišli, a oni mu vypravili všecko, co bylo. Uslyšav to císař, byl rád, a čest velikou učinil jim v tento den. Nazejtří poslal k patriarchovi, řka takto: „Přišli Rusové zpytovat víry naší; připrav chrám i kněžstvo, a sám přistroj se v kněžské řízy, ať vidí slávu [84]
fi8
39
987 Boha našeho." Uslyšav to patriarch, dal svolati kněžstvo, a jakož jest obyčej, učinili svátek, a kadidla zapákli, a zpěvy i sbory sestavili. I šel") s nimi do chrámu, a postavili je na prostranném místě, ukazujíce krasotu chrámovou, zpěvy i služby biskupské, přisluhování diákonův, a vykládajíce jim, kterak slouží Bohu svému. A oni u vytržení jsouce, divili se, i pochválili službu jich. I povolali je císařové Ba-silij a Konstantin k sobě, a řekli jim: „Jděte do země své;" i propustili je s dary velikými a s počestností. Oni pak přišli do země své, a kníže svolal své bojary a starší. I řekl Vladimír: „Aj, přišli poslaní naši muži, slyšme od nich, co bylo." I řekl: „Vypravujte před družinou."6) A oni řekli: „Šli jsme nejprve do Bulhar a dívali jsme se, jak se poklánějí v chrámě, totiž v modlitebnici: stojíce bez pasu, pokloní se a sedne, i hledí sem a tam jako běsný, a není radosti mezi nimi, ale zármutek a smrad veliký; není dobrý jich zákon. I přišli jsme do Němec, a viděli jsme, kterak ve chrámích mnohé služby konali,0) ale krasoty neviděli jsme nižádné. I přišli jsme pak do Hřek, a vedli nás, kde slouží Bohu svému, a nevěděli jsme, na nebi-li jsme byli, nebo-li na zemi: neb není na zemi takového podívání, ani krásy takové, i neumíme toho ani povědíti; toliko to víme, že tam Bůh s lidmi přebývá, a jich služba boží jest lepší než ve všech jiných zemích. My tedy nemůžeme zapomenouti krásy té; neb každý člověk, když okusí prvé sladkosti, potom hořkosti nepřijímá: tak
[85] ani my nechceme zde býti." I odpověděli bojare, řkouce: „Kdyby špatný byl zákon hřecký, nebyla by ho přijala bába tvá, Olga, kteráž byla moudřejší nade vše lidi." A Vladimír odpovídaje řekl: „Kde tedy přijmeme křest?" A oni pravili: „Kde ti libo." A když minul rok,
988 XLII léta 6496 táhl Vladimír s vojskem na Korsuň, město hřecké, a zavřeli se Korsuňané v městě. I stál Vladimír ob tu stranu města v přístavu, jedno střeliště vzdáli od města; i bránili se z města silně. Vladimír pak oblehl
a) císař Hip. a Sof. vr.
h) kde jste byli a co jste viděli Hip.
c) kterak ve chrámě konali službu Hip.
město, a lidé v městě ochabli. I řekl Vladimír k měšťanům: 988 „Nevzdáte-li se, i po tři léta chci tu stati." A oni nedbaU toho. Vladimír pak zřídilvojsko své, a dal sypati k městu násyp. Zatím, co tito sypali, Korsuňané podkopavše zeď městskou, "sypanou zemi kradli a nosiU k sobě do města, sypajíce ji prostřed města; vojínové pak přisypávali více, a Vladimír stál. A aj, muž jeden Korsuňský, jménem Ana-stas, střehl, napsav takto na střele: „Studnice, kteráž jest za tebou od východu, z té voda teče po troubě: kopej a přejmi." I uslyšav to Vladimír, pohledl na nebe a řekl: „Vyplní-li se toto, dám se pokřtiti." A tu hned kázal kopati naproti trúbám, a přejali vodu; lidé oslábli žízní pro nedostatek vody a vzdali se. A Vladimír vešel do města i družina jeho. I poslal Vladimír k císařům, Basilijovi a Konstantinovi, řka takto: „Aj, vzal jsem slavné město vaše, a slyším toto, že máte sestru, která jest ještě pannou; jestliže jí za mě nevdáte, učiním městu vašemu, tak jakož jsem tomuto učinil." I uslyšavše to císařové, byli zarmouceni, a oznámili mu, řkouce takto: „Nesluší křesťanům pohany za muže brati a za ně vdávati; pokřtíš-li se, tehdy i toho dosáhneš, i království nebeské obdržíš, a budeš s námi jedné [86] víry; pakli toho nechceš učiniti, nemůžem vdáti sestry své za tě." Uslyšav to Vladimír, řekl poslaným od císařův: „Povězte císařům takto: že já se pokřtiti dám; že jsem vyzpy-toval již prvé těchto dnů zákon váš, a líbí mi se víra vaše i služby boží, jakož mi o nich oznámili poslaní námi mužové." I uslyšavše to císařové, byli rádi a přemlouvali sestru svou, jménem Annu, i poslali ku Vladimírovi, řkouce: „Dej se pokřtiti, a tehda pošleme sestru svou k tobě." Vladimír pak řekl: „Nechť přijdou se sestrou vaší a pokřtí mne." I poslechli císařové a poslali sestru svou, a s ní některé vysoké důstojníky a duchovní. A ona nechtěla jiti: „Jako do zajetí," prý, „jdu, lépe bylo by mi zde umříti!" I řekli jí bratří: „Což, obrátí-li nějak Bůh tebou zemi Ruskou na pokání, a zemi Hřeckou zbavíš od líté války; vidíš-li, jak mnoho zlého způsobili Rusové Hřekům? a i nyní, nepůjdeš-li, též učiní nám." A sotva ji přinutili. Ona pak sedajíc do korábu,
90
91
988 líbala0) příbuzné své s pláčem, i odebrala se přes moře. A když přišla k Korsuni, vyšĽ Korsuňané s poklonou, i uvedli ji do města, a posadiU ji v paláce. Božím pak řízením v týž čas rozstonal se Vladimír očima, i neviděl ničebož a rmoutil se velmi.4) I poslala k němu císařovna, řkouc: „Chceš-li pozbyti nemoci této, tehdy dej se brzy pokřtiti; nedáš-U, tehdy toho neduhu nepozbudeš." Uslyšav to Vladimír, řekl: „Bude-li toto pravda, tehdy v pravdě veliký bude Bůh křesťanský." I poručil, aby ho pokrtui. A biskup Korsuňský s kněžími císařovninými, dav prvé naučení, pokřtil Vladi-[87] míra; jakmile vzložil naň ruku, ihned prozřel. A vida Vladimír toto náhle uzdravení, velebil Boha, řka: „Nyní teprve spatřil jsem Boha pravého!" Když pak to viděli družina jeho, mnozí pokřtiti se dali. A byl pokřtěn ve chrámě svatého Basilije, a stojí chrám tento v městě Korsuni na místě uprostřed města, kde trh mívají Korsuňané; palat pak Vladimírův s kraje chrámu stojí po tento den, a císařovnin palác za oltářem. A po křtu přivedl císařovnu na oddavky. Ti pak, kteří toho právě nevědí, praví, že se dal pokřtiti v Kyjevě; a jiní pravili, že ve Vasilevě; jiní pak opět jinače vypravují.
Když pak Vladimír byl pokřtěn, učili jej víře křesťanské, řkouce takto: „Ať neoklamou tebe někteří z kacířův, ale věř, takto řka: Věřím v jednoho Boha Otce, všedržitele, tvůrce nebe i země — až do konce tu víru. A pak věř v jediného Boha Otce nezrozeného, i v jediného Syna zrozeného, i v jediného svatého Ducha vycházejícího: tři osoby dokonalé, my-siné, rozdílné číslem i osobou, ale ne božstvím; neb rozděluje se nerozdílně, a spojuje se nesměsitelně. Neb Bůh Otec vždy týž přebývá v otcovství, nezrozený, bez počátku, počátek i příčina všech, jediným nezrozením starší on nežli Syn a Duch, z něhož rodí se Syn přede všemi věky, a vychází Duch svatý bez času i bez těla; ve spolek Otec, ve spolek Syn, ve spolek Duch svatý jest. Syn rovný bytostí otci a bez počátku jako otec, zrozením toliko různí se od Otce i od Ducha. Duch jest přesvatý, Otci i Synu
a) bratry a Hip.
b) i nevěděl, co si pocíti Hip.
rovný bytostí a věčný. Neb Otci otcovství, a Synu sy- 988 novství, svatému pak Duchu vycházení (náleží). Neb ani Otec nepřechází v Syna nebo v Ducha, ani Syn v Otce i v Ducha, ani Duch v Syna nebo v Otce; nehnutelnéť jsou vlastnosti jich. Ne tří bohové, jediný Bůh, poněvadž jediné [88] božství ve třech osobách jest. Z vůle pak Otce i Ducha, aby spasil tvory své, vyšel z otcovského lůna, od něhož neodstoupil, a všed v panenské lože přečisté jako boží símě, přijal tělo životné, mluvné i rozumné, prvé nebývalé, a vyšel Bůh vtělený, zrodiv se nevyslovitelně, i panenství matka zachovala bez porušení; netrpěl smíšení, ani rozmíšení, ani proměny, ale zůstav, kým byl, stal se, kým nebyl, přijav podobu sluhy pravdivě, a ne klamně, ve všem mimo hřích nám byl podoben; neb dobrovolně zrodil se, dobrovolně počal pla-kati, dobrovolně žádati, dobrovolně pracoval, dobrovolně ustrašil se, dobrovolně umřel, pravdivě a ne klamně: vše to skutečné, darmo nepravené strasti člověčenstva. A dav se ukřižovali, smrt podstoupil nevinně, vstav z mrtvých v těle svém, bez těla zetlení na nebesa vstoupil, i sedl po pravici Otce, a přijde opět ve slávě soudit živých i mrtvých; jakož vstoupil s tělem svým, tak i sestoupí. K tomu jediný křest vyznávej vodou i duchem, přistupuj k nejsvětějším tajnostem, věř ve skutečné tělo i krev, přijmi církevní podání, a klaň se čestným obrazům, klaň se čestnému dřevu kříže i všebkému kříži, svatým ostatkům i svatým nádobám. Věř také sedmi sborů svatých otcův, jichž prvý jest v Nicei tří set a osmnácte (otcův svatých), kteří prokleli Aria, i prohlásili víru bezúhonnou a pravou. Druhý sbor v Konstantinově městě (Carohradě) svatých otcův sta a padesáti, kteří prokleli Macedónia duchoborce, i prohlásili Trojici jedno-bytnou. Třetí pak sbor v Efese svatých otcův dvou set na Nestoria, jehož proklevše prohlásili svatou Rodičku Boží. Čtvrtý sbor v Chalcedone svatých otcův šesti set a třiceti, na Evtichia a Dioskora, jež prokleli svatí otcové, vyhlásivše [89] za dokonalého Boha i dokonalého člověka pána našeho Ježíše Krista. Pátý sbor v Carohradě svatých otcův sta a šedesáti a pěti na Origenova podání a na Evagria, jež prokleli svatí
f ■ I
988 otcove. Šestý sbor v Carohradě svatých otcův sta a sedmdesáti na Sergia i Cyra, jež prokleli svatí otcove. Sedmý sbor v Nicei svatých otcův tří set a padesáti, prokleli ty, kteří se neklaní obrazům. A nepřijímej učení od latiníkův, jichž učení zkaženo jest; neb vejdouce do chrámu neklaní se obrazům, ale stoje pokloní se, a pokloniv se udělá kříž na zemi a h'bá, a zdvihnuv se stane na něm nohama; leže tedy líbá, a vstana šlape po něm. Toho totiž apoštolé neustanovili, neb ustanovili jsou apoštolé kříž postavený líbati, i obrazy ustanovili líbati. Neb Lukáš evangelist nejprve vymalovav (obraz Krista pána) poslal do Ríma, jak vypravuje Basilij. Obraz na první postavu přechází. Pak také zemi nazývají mateří; jest-li však jim země máti, tehdy otec jim jest nebe, a na počátku stvořil Bůh nebe, též i zemi. Tak říkají: Otče náš, jenž jsi na nebesích. Jest-li po jich rozumu země máti, proč tedy plijete na máteř svou? tuto ji líbáte, a pak zase poskvrňujete! A toho prvé Římané nečinili, ale napravovali na všech sbořích, scházejíce se z Říma i ze všech stolic; neb na prvním sboru, jenž byl na Aria v Nicei, z Říma Silvester poslal biskupy i kněze, z Alexandrie Athanas, z Caro-hradu Mitrofan poslal biskupy od sebe: tak napravili víru. A na druhém sboru byl z Říma Damas, a z Alexandrie Ti-mothej, z Antiochie Melecij, a Cyril Jerusalémský a z Caro-hradu Řehoř bohoslovec. Na třetím pak sboru Celestín [90 J Římský, Cyril Alexandrský, Juvenal Jerusalémský. Na čtvrtém pak sboru Leont Římský, Anatol Carohradský, Juvenal Jerusalémský. Na pátém sboru Římský Vigil, Evtich z Carohradu, Apolinář Alexandrský, Domin Antio-chijský. Na šestém sboru z Říma Agathon, Jiří z Carohradu, Theofan Antiochijský, z Alexandrie Petr mnich. Na sedmém sboru Adrian z Říma, Taras z Carohradu, Polician Alexandrský, Theodorit Antiochijský, Eliáš Jerusalémský. A ti všickni se svými biskupy scházejíce se napravovali víru. Po sedmém pak sboru Petr breptavý s jinými šed do Říma a stolici opanovav, zkazil víru, odtrhnuv se od stolice Jerusa-lémské, i Alexandrské, i Carohradské, i Antiochijské. Ti vzbouřili celou Itálii, rozsívajíce učení své různo; a protož
94
drží ne jedno vyznání víry, nébrž různé; neb někteří kněží 988 jedinou ženu sobě pojavše slouží, a jiní do sedmi žen pojímajíce slouží, jiné pak mnohé věci různě drží, jichž učení se varuj. A rozhřesují také hříchy na daru, což jest nade vše nejhorší. Bůh tebe, kníže, od toho zachovej!"
XLIII. Vladimír potom pojal s sebou císařovnu i Ana-stasa a kněží Korsuňské s ostatky svatého Klimenta i Theba, učeníka jeho, a vzal také s sebou nádoby chrámové i obrazy pro blahoslavenství své. A vystavěl v Korsuni chrám") na hoře, kterouž uprostřed města nasypali, kradouce násyp, kterýžto chrám stojí po tento den. A vzal tu také měděné dvě modly a čtyry koně měděné, kteréž i nyní ještě stojí za svatou Boží Rodičkou, o nichž nevědomí domnívají se, že jsou mramorový. Vydal pak opět Korsuň Hřekům za věno pro císařovnu, a sám přišel do Kyjeva. Jakmile tam přišel, poručil modly vyvrátiti, některé rozsekati, a jiné v oheň [91J uvrhnouti; Peruna pak poručil přivázati koni k chvostu a vléci s Hory po Bořičevu na potok,49 a dvanácte mužův ustanovil, aby jej bili proutím: a to ne proto, jako by dřevo cítilo, ale na potupu běsu, jenž oklamával tou podobou bdi, aby odplatu dostal od bdí. Veliký jsi, Hospodine! divní skutkové tvoji:*) včera ctěn od bdí, a dnes potupen. Když pak jej vlekli po potoku k Dněpru, plakab proň nevěrní lidé, neb ještě nebyli přijali svatého křestu. A přivlekše, vhodili jej do Dněpru. I ustanovil Vladimír (bdi) některé, řka: „Přistane-b kde, vy odstrkujte jej od břehu, dokud neprojde skrze prahy; a potom jeho zanechte." A oni ten rozkaz vykonali. Jakmile jej pustib, a prošel skrze prahy, vyvrhl jej vítr na písčinu, a odtud nazvána jest písčina Perunova, jakož i po tento den slove. A potom Vladimír poslal po všem městě, řka: „Neobrátí-li se kdo zejtra na řece (na víru křesťanskou), budiž bohatý, nebo chudý, nuzný, nebo služebný, bude mi nepřítelem." Uslyšavše to lidé, šb s radostí, radujíce se a řkouce: „Kdyby toto nebylo dobré, ne-byb by kníže a bojare toho přijali." Nazejtří pak vysel Vla-
") sv. Jana Křtitele Hip. <>) Žalm CXLIV, 3.
95