Kvintakordy – specifika v dur
Kvintakordy v dur spojujeme pomocí obou základních pravidel – pravidla pro spoje příbuzných
akordů a pravidla pro spoje nepříbuzných akordů. Dále jsme již řekli, že v durové tónině jsou
všechny hlavní kvintakordy dur, z vedlejších pak akordy na II., III. a VI. stupni moll a akord
na VII. stupni je kvintakordem zmenšeným. Právě zmenšený kvintakord na sedmém stupni
v základním tvaru neužíváme, protože nelze zdvojovat citlivý tón. V obratech (jako sextakord či
kvartsextakord) však již užíván být může.
V rámci durové tóniny existuje několik specifických spojů, jež budeme při harmonizaci dur
využívat:
1. Volný spoj II-D – tento spoj je v durové tónině doporučen, nutné je pak jeho použití v moll
harmonické. Při volném spoji nezadržujeme společný tón v daném hlasu, ale vedeme všechny hlasy
na nejbližší možnou polohu akordu. (Nejbližší možnou polohou je myšlena taková, která nepřináší
paralelní postup kvint nebo oktáv mezi kterýmikoli dvěma hlasy a při níž nedochází ke křížení
hlasů). V případě postupu II-D všechny vrchní hlasy klesají nehledě na postup v basu (z druhého
stupně lze přejít k dominantě vzestupným kvartovým krokem i sestupným kvintovým krokem,
dáváme však přednost protipohybu s basem).
Tvoření volného spoje II-D:
Postup pro tvoření spoje II-D: 1. zapíšeme zadání a doplníme basové tóny (v basu dáváme v postupu II-D přednost
vzestupné verzi), 2. vyjmenujeme tóny akordu II. stupně a zapíšeme je do vrchních hlasů tak, aby odpovídaly zadané
poloze akordu, 3. vyjmenujeme tóny dominanty a představíme si je ve vrchních hlasech v podobě přísného spoje, 4.
vrchní tón přemístíme ze sopránu o oktávu níž do tenoru, 5. kontrolujeme, zda jsme doplnili všechny posuvky tak, aby
akordy odpovídaly zadané tónině.
Příklady k procvičení 1:
1. spoj II-D v H dur, výchozí poloha 8, 2. spoj II-D v F dur, výchozí poloha 5, 3. spoj II-D v A dur,
výchozí poloha 3, 4. spoj II-D v Des dur, výchozí poloha 3
2. Volný spoj D-T z kvintové polohy dominanty – v závěrečné kadenci je doporučen volný spoj v
případě spoje dominanty a tóniky, vycházíme-li z dominatního kvintakordu v kvintové poloze. V
případě přísného spoje by totiž musel tón d v sopránu dominanty stoupat do terciového tónu tóniky
e, tento volný spoj umožní postupovat do ideálního závěrečného akordu, tedy tóniky
v oktávové poloze. Při využití volného spoje je stoupající citlivý tón v akordu zastoupen
sestupujícím sopránem.
Tvoření volného spoje D-T:
Postup pro tvoření volného spoje D-T: 1. zapíšeme zadání a doplníme basové tóny, 2. vyjmenujeme tóny akordu
dominanty a zapíšeme je do vrchních hlasů tak, aby odpovídaly kvintové poloze (bas a soprán svírají interval kvinty),
3. vyjmenujeme tóny tóniky a umístíme je do vrchních hlasů do oktávové polohy, 4. pokud jsme tento volný spoj
provedli správně, vidíme, že stoupající citlivý tón zastupuje v následujícím akordu stupňovitě postupující soprán,
5. kontrolujeme, zda jsme doplnili všechny posuvky tak, aby akordy odpovídaly zadané tónině.
Příklady k procvičení 2:
1. spoj D-T v As dur, výchozí poloha 5, 2. spoj D-T v D dur, výchozí poloha 5, 3. spoj D-T v Es dur,
výchozí poloha 5, 4. spoj D-T ve Fis dur, výchozí poloha 5
3. Klamný spoj D-VI – uplatňuje se v dur, ale také v moll (v mollových majících v dominantním
akordu citlivý tón). Spoj dominanty a VI. stupně musí být řešen specifickým postupem, neboť při
pouhém dodržení protipohybu ve spoji těchto nepříbuzných akordů nelze dostát požadavku
vzestupného vedení citlivého tónu. Proto je třeba postupovat zvláštním způsobem, který nazýváme
pravidlem klamného spoje. Pravidlo klamného spoje zní: citlivý tón stoupá a ostatní hlasy
postupují na nejbližší akordické tóny v protipohybu k basu.
Při správném provedení tohoto pravidla se tedy ve vrchních hlasech pohybuje pouze terciový tón
dominanty směrem vzhůru, ostatní hlasy klesají a basový tón se ve vrchních hlasech v tomto akordu
neobjevuje. Při řešení vycházejícím z jednotlivých výchozích poloh dominanty tak vznikají
v akordu VI. stupně i tvary se zdvojením shodného tónu na stejném místě. Tyto dva tóny je nutné
v následujícím akordu vést od sebe (buď stranným pohybem nebo v protipohybu), v opačném
případě dochází ke křížení hlasů.
Klamný spoj bývá využit také v případě: 1) upevnění cílové tóniny při modulaci – uvozuje-li část v cílové tónině
akord dominanty, nestačí k dostatečnému upevnění tóniny doplnit jej pouze tónikou, ale uskutečňujeme klamný spoj
a následně pokračujeme některou z kadencí S-D-T nebo II-D-T. 2) spoje chromatické terciové příbuznosti III-S,
citlivým tónem vyžadujícím klamný spoj je tu chromaticky zvýšená tercie původně mollového III. stupně.
Tvoření klamného spoje:
Postup pro tvoření spoje D-VI: 1. zapíšeme zadání a doplníme basové tóny, 2. vyjmenujeme tóny akordu dominanty
a zapíšeme je do vrchních hlasů tak, aby odpovídaly zadané poloze akordu (bas a soprán svírají zadaný interval),
3. citlivý tón dominanty vedeme stupňovitě vzhůru, ostatní necháváme klesnout na nejbližší tóny akordu VI. stupně, 4.
pokud jsme tento spoj provedli správně, vidíme ve vrchních hlasech pouze 2 ze 3 tónů akordu, basový tón zde znovu
obsažen není, zdvojený základní tón se objevuje buď v intervalu oktávy nebo primy, 5. kontrolujeme, zda jsme doplnili
všechny posuvky tak, aby akordy odpovídaly zadané tónině.
Příklady k procvičení 3:
1. spoj D-VI v B dur, výchozí poloha 8, 2. spoj D-VI v G dur, výchozí poloha 5, 3. spoj D-VI
v F dur, výchozí poloha 8, 4. spoj D-VI v E dur, výchozí poloha 3
4. Harmonizace klesajícího citlivého tónu v sopránu pomocí akordu III. stupně – potřebujeme-li
při harmonizaci melodie zharmonizovat melodický postup, v němž po citlivém tónu melodie dále
klesá, je nutné citlivý tón podložit akordem, který nevyžaduje jeho vedení vzhůru. Takovým
akordem je kvintakord III. stupně, jenž dále vedeme do kvintakordu subdominanty.
Harmonizace melodie s klesajícím citlivým tónem:
Postup pro tvoření sestupné melodie s citlivým tónem: 1. zapíšeme melodický postup a zadání výchozí polohy
prvního akordu, 2. doplníme funkční značky pro jednotlivé akordy (citlivý tón podkládáme III. stupněm a vedeme
do S), 3. doplníme bas (z T na III. stupeň musíme postupovat terciovým krokem vzhůru, sextový postup není dovolen,
protože nejde o dva akordy stejné funkce), 4. doplníme vrchní hlasy podle pravidel pro spoje akordů (příbuzné akordy
spojujeme na základě společného tónu, nepříbuzné protipohybem), 5. kontrolujeme, zda jsme doplnili všechny posuvky
tak, aby akordy odpovídaly zadané tónině.
Příklady k procvičení 4: 1. harmonizace melodie v Es dur, výchozí poloha 8, 2. harmonizace
melodie v H dur, výchozí poloha 8, 3. harmonizace melodie v A dur, výchozí poloha 8, 4.
harmonizace melodie v Ges dur, výchozí poloha 8
Harmonizace číslovaného basu:
Postup pro harmonizaci číslovaného basu: 1. doplníme funkční značky pro celou basovou linku, 2. vytvoříme úvodní
akord v zadané poloze, 3. doplňujeme vrchní hlasy dalších akordů tak, že si vždy vyjmenujeme tóny patřící do akordu a
poté je zapisujeme do hlasů podle základních pravidel spojování akordů, v místech specifických spojů (II-D, D-VI atp.)
postupujeme podle daných pravidel.
Příklad k procvičení 5:
Číslovaný bas zahrnující specifické spoje v rámci durové tóniny:
Řešení příkladů:
Příklady k procvičení 1: Spoj II-D
Příklady k procvičení 2: Spoj D-T
Příklady k procvičení 3: Klamný spoj D-VI
Příklady k procvičení 4: Postup s klesajícím citlivým tónem
Příklad k procvičení 5: Číslovaný bas – harmonizace dur