Diatonické modulace
Nejprve je nutné seznámit se se základními termíny:
Modulací chápeme harmonicky uspokojivý přechod z jedné tóniny do druhé, ve které dále
setrváváme.
Vybočení je harmonicky uspokojivý přechod do jiné tóniny s následným návratem do tóniny
původní.
Tonálním skokem rozumíme přesun do jiné tóniny bez jakékoli harmonické přípravy.
Diatonické modulace jsou modulace využívající pouze diatonických spojů, fungují na základě
víceznačnosti akordů (jeden akord patří současně do několika tónin). Nejčastějším případem je
přehodnocení funkce akordu, který patří jak do tóniny výchozí, tak do cílové.
Tento přechodový akord je připraven charakteristickým postupem akordů ve výchozí tónině, po
něm pak přichází kadence v tónině cílové. Označujeme jej dvěma funkčními značkami pod sebou
(funkční značka v tónině výchozí i cílové), jde o tzv. přehodnocení akordu.
Výchozí a cílová tónina se vyskytují v určitém vzájemném poměru, jenž vyjadřujeme termíny
tónina nižší a vyšší. Pro zjednodušení si tóniny představujeme na kolmé ose vedoucí zdola od tónin
s bé vzhůru k tóninám s křížky. C dur a a moll jsou tedy uprostřed, zcela dole leží Ces dur a as moll,
zcela nahoře Cis dur a ais moll. Vyšší je ta tónina, která má (bez ohledu na to, zda je dur či moll)
více křížků nebo méně bé, nižší pak tónina mající více bé či méně křížků.
Diatonická modulace je typická přechodem do nové tóniny, který se jeví jako logický postup
akordů, náš sluch je na ni včas připraven, nejde o to, přemodulovat co nejrychleji, ale co
nejplynuleji. Na základě jediného přehodnocení společného akordu lze modulovat mezi tóninami
vzdálenými nejdále o 5 předznamenání (tzn. o 5 předznamenání nahoru i dolů, viz osa tónin),
jedná se tedy o tóniny příbuzné či nepříliš vzdálené. Modulační postupy jsou víceméně obdobné,
liší se však částečně podle toho, odkud kam modulujeme:
1. Modulace z dur do dur
Modulace z dur do dur využívá přehodnocení společného akordu, který hledáme vždy ve vyšší
tónině. Nejbližší tóniny (sousední na ose tónin), neboli tóniny vzdálené o jedno předznamenání,
mají 3 společné akordy, ve vyšší tónině je to S, II a VI stupeň. Čím dále jsou tóniny od sebe, tím
méně mají společných akordů (akordy vzdálené o 2 předznamenání spojují jen akordy II a S, akordy
vzdálené o 3-5 předznamenání pouze mollová S – subdominanta se sníženým terciovým tónem).
1a – Modulace z dur nižší do dur vyšší – vyšší tónina je tóninou cílovou, v ní hledáme modulační
akord (VI, II, S), podle toho, na kterém stupni se nachází v tónině výchozí, pak uspořádáme postup
akordů v úvodu modulace. Vždy dodržujeme požadavek, aby i výchozí tónina byla dostatečně
jednoznačná, užíváme tedy harmonickou kadenci obsahující jak subdominantní, tak dominantní
funkci (důležité je zapamatovat si, že nikdy nestavíme akord S po D, pokud je nutné, aby
postupovaly přece jen v tomto pořadí, vkládáme mezi ně ještě akord T6
). Výhodou této modulace je
fakt, že všechny tři přehodnocené akordy ideálně uvozují kadenci v cílové tónině. V rámci
závěrečné kadence lze užít různé akordické postupy, nejčastěji se užívá tradičních potupů S D T či
II D T, lze však také na místo D vřadit postup průtažného akordu D 6/4 5/3 nebo dominantní
vícezvuky (D7
či D9
).
Zadání: Vytvořte modulace do vyšší dur:
Postup modulace je vždy co nejvíce upřesněn, aby bylo možné dojít ke shodné verzi, samozřejmě
jsou v některých případech (a totéž bude platit i u ostatních modulací) možné i jiné další postupy.
D dur - A dur (přes VI stupeň, výchozí poloha 8), B dur – C dur (přes II stupeň, výchozí poloha 8),
G dur – E dur (výchozí poloha 3), As dur – G dur (výchozí poloha 8)
1b – Modulace z dur vyšší do dur nižší – vyšší tónina je tóninou výchozí, je tedy snazší postavit
úvod modulace, po přehodnocení společného akordu dále postupujeme podle doporučeného sledu
akordů, který vypadá takto: VII III VI S D T nebo VII III VI II D T (liší se subdominantní funkcí v
závěrečné kadenci). Pokud by přehodnocujícím akordem byl v nové tónině akord dominanty, není
dostatečným upevněním pouhý spoj s tónikou, proto provádíme nejprve klamný spoj se VI stupněm
a teprve po něm přidáváme závěrečnou kadenci (postup v cílové tónině pak vypadá např. takto: D
VI S D T).
Nejčastěji modulujeme přes subdominantní kvintakord, úvodní akordický postup je tedy (z důvodu
nevhodnosti řazení akordu S těsně po D) takovýto: T D T6
S. U modulace přes II stupeň postačí
postup T D II. Modulovat přes VI je zde nejméně výhodné, protože tento akord řadíme po D a při
klamném spoji se stává akordem neúplným.
Zadání: Vytvořte modulace do nižší dur:
H dur - E dur (přes VI stupeň, výchozí poloha 8), F dur – Es dur (výchozí poloha 8), B dur – Des
dur (výchozí poloha 8), A dur – F dur (výchozí poloha 3)
2. Modulace s vybočením do subdominantní tóniny
Tento modulační postup zařazuje mezi tóninu výchozí a cílovou ještě tóninu vybočující, kterou se
stává některá ze subdominantních tónin (subdominantními tóninami rozumíme tóniny postavené
na akordech subdominantní funkce, tedy tóninu moll na druhém a tóninu dur na čtvrtém stupni).
Tohoto vybočení užíváme pro zvýšení přesvědčivosti a působivosti modulace, závěrečná tónika
vybočující tóniny je v cílové tónině akordem II nebo S, tedy ideálním začátkem závěrečné kadence.
Zadání: Vytvořte modulace s vybočením do subdominantní tóniny:
B dur – a moll – G dur (přes S a II stupeň tónin vyšších, výchozí poloha 8), D dur – A dur - E dur
(přes S kvintakordy, výchozí poloha 8)
3. Modulace s použitím tóniny zprostředkující
Modulace s použitím tóniny zprostředkující přináší řešení obecného problému diatonických
modulací, který tkví v tom, že lze přes společné akordy modulovat nejdále do tónin vzdálených o
pět předznamenání. Zde tedy mezi tóninu výchozí a cílovou vkládáme tóninu zprostředkující,
která nám umožní rozšířit modulační dosah o dalších 5 předznamenání. Tento druh modulace také
nazýváme průchodnou modulací. Jako zprostředkující tóninu vybíráme takovou, která svým
předznamenáním leží na ose tónin mezi našimi dvěma vybranými tóninami (výhodné je, pokud je
zároveň subdominantní tóninou ve vztahu k cílové tónině, viz předchozí kapitola).
Zadání: Vytvořte modulace s použitím tóniny zprostředkující:
Des dur – C dur – E dur (výchozí poloha 8), F dur – D dur - Fis dur (výchozí poloha 8)
4. Modulace do tóniny paralelní
Do tóniny paralelní (z dur do paralelní moll i z moll do paralelní dur) modulujeme přehodnocením
subdominanty cílové tóniny. V případě vzorových tónin tedy z C dur do a moll modulujeme přes
subdominantu z a moll (d-f-a), opačným směrem přes subdominantu C dur (f-a-c).
Zadání: Vytvořte modulace do tóniny paralelní:
B dur – g moll (výchozí poloha 3), fis moll – A dur (výchozí poloha 5)
5. Modulace do tóniny stejnojmenné
5a – Z dur do stejnojmenné moll využíváme jako modulační akord durovou dominantu, po níž
řadíme klamný spoj a následnou kadenci.
5b – Z moll do stejnojmenné dur modulujeme přes mollovou subdominantu, po které je před
závěrečnou tónikou doporučen průtažný dominantní kvartsextakord.
Zadání: Vytvořte modulace tóniny stejnojmenné:
A dur – a moll (přes VI stupeň, výchozí poloha 3), a moll – A dur (výchozí poloha 3)
6. Modulace z moll do moll
Společným akordem je buď mollová subdominanta tóniny vyšší nebo durová dominanta tóniny
nižší. Opět je možné modulovat nejvýše o 5 předznamenání.
Zadání: Vytvořte modulace z moll do moll:
a moll – f moll (přes D, výchozí poloha 3), c moll – d moll (přes S, výchozí poloha 8)
7. Modulace z dur do moll a z moll do dur
7a – Modulace mezi blízkými tóninami – 1-2 předznamenání – modulujeme přehodnocením
subdominanty nebo II stupně tóniny vyšší.
7b – Modulace mezi vzdálenějšími tóninami – 3-5 předznamenání:
- Modulace mezi nižší moll a vyšší dur (bez ohledu, která je tóninou výchozí a která cílovou) modulujeme
přes mollovou S tóniny vyšší nebo durovou D tóniny nižší (stejné pravidlo jako u
modulace z moll do moll)
- Modulace mezi nižší dur a vyšší moll (bez ohledu, která je tóninou výchozí a která cílovou) – k
přemodulování používáme tóniny zprostředkující, tj. paralelní, stejnojmenné nebo jiné.
Zadání: Vytvořte modulace dur-moll, moll-dur:
A dur – cis moll (přes S, výchozí poloha 8), D dur – g moll (přes S, výchozí poloha 8), e moll – H
dur (přes D, výchozí poloha 5), h moll – D dur – B dur (výchozí poloha 3)
Rychlá diatonická modulace
Typ modulace využívající pouze diatonické akordy, avšak založená na jiném principu než předchozí
případy, tj. nikoliv na přehodnocení jednoho konkrétního akordu patřícího oběma tóninám, ale na
využití konkrétního spoje dvou akordů, který známe z běžné harmonie, k propojení zvolených
tónin. První akord se stává součástí akordického postupu tóniny výchozí, druhým začíná akordický
postup v tónině cílové. Protože tu nejde o přehodnocení jediného akordu v rámci dvou tónin, ale o
dva akordy po sobě jdoucí, zůstává každému z nich jedna funkční značka (první akord ji dostává
podle původní tóniny, druhý akord podle tóniny cílové), v místě přechodu do tóniny nové píšeme
mezi funkčními značkami pomlčku (např. T S D – II D T). Výhodou rychlých diatonických
modulací je fakt, že jimi lze přejít i mezi tóninami vzdálenějšími než o 5 předznamenání,
přechod nejvýše o 5 předznamenání byl největším limitem běžných diatonických modulací.
Podstatou rychlé diatonické modulace je tedy spoj 2 akordů fungující jako svého druhu dimenzní
brána do velmi vzdálené tóniny.
V následujícím textu budou představeny všechny 4 možnosti rychlé diatonické modulace (2 do
vyšší, 2 do nižší tóniny), platí, že mezi některými tóninami lze použít obě varianty modulace (někdy
nalezneme jednu dvojici akordů někdy i několik), mezi některými jedna z nich, jen výjimečně nelze
rychlou diatonickou modulaci zrealizovat.
1. Rychlá diatonická modulace do tóniny vyšší – tímto směrem lze modulovat s pomocí dvou
postupů:
1a – Spoj mollového kvintakordu s durovým kvintakordem o kvintu vyšším – jde o analogii
spoje T-D - mollové tóniky s durovou dominantou. Postup pro vytvoření této modulace – mezi
mollovými akordy výchozí tóniny hledáme vhodný akord, který odpovídá výše uvedenému pravidlu
spoje, tedy, pokud od něj vytvoříme durový akord položený o kvintu výš, bude doškálný v zadané
cílové tónině. Po nalezení vhodné dvojice akordů postavíme úvodní sled akordů i cílovou kadenci
podle pravidel, která již známe z kapitoly o diatonických modulacích.
1b – Spoj durového nebo mollového kvintakordu s durovým kvintakordem o velkou sekundu
vyšším – jedná se o analogii spoje subdominantního kvintakordu s dominantním (S-D), protože
subdominantní kvintakord může být v dur i v moll jak durový tak mollový, můžeme také my využít
obě varianty pro výchozí akord tohoto spoje. Postup pro vytvoření této modulace – jelikož je
možné vycházet i z durových i mollových akordů, nabízí se k prověření vhodného postupu celkem 6
akordů tóniny. Kvůli zrychlení postupu hledání vhodného spoje lze tedy v tomto případě postupovat
opačným postupem než minule – vyhledáme durové akordy v tónině cílové a prověřujeme, který z
nich lze spojit s akordem o v. 2 nižším, který bude doškálný v tónině výchozí. Pokud takový postup
mezi danými tóninami neexistuje, lze zvolenou vzdálenost užít dvakrát za sebou a přejít tím na
akord vzdálený o dva celé tóny. Po nalezení vhodné dvojice přechodových akordů opět
pokračujeme doplněním dalších postupů do výchozí a cílové tóniny tak, aby byly obě tóniny
dostatečně kadenčně upevněny.
2. Rychlá diatonická modulace do tóniny nižší – také zde se nabízí dvojice postupů:
2a – Spoj durového kvintakordu s mollovým kvintakordem o kvartu vyšším – obdoba spoje
durové tóniky s mollovou subdominantou (T-S)– volíme shodný postup jako u první rychlé
diatonické modulace do tóniny vyšší (1a), pouze proměníme tónorod obou akordů (vycházíme z
mollových akordů výchozí tóniny, v cílové je spojnicí akord dur) a vzdálenost – od mollových
akordů výchozí tóniny tvoříme durové akordy položené o čistou kvartu výše, vhodný a použitelný
je opět takový spoj, v němž námi vytvořený vrchní akord zapadá do předznamenání cílové tóniny,
je v ní doškálný. Dotvoření modulace (postupy akordů ve výchozí a v cílové tónině obklopující
tento spoj) je shodné s předchozími případy.
2b – Spoj durového kvintakordu s durovým kvintakordem o malou sekundu vyšším – obdoba
klamného spoje v harmonické mollové tónině (D-VI) – vycházíme z durových akordů tóniny
výchozí a hledáme postup na durový kvintakord ležící o malou sekundu výše, který spadá do cílové
tóniny. Při harmonizaci tohoto postupu je nutné užít mezi oběma akordy klamný spoj, jde tedy o
méně výhodný postup než 2a, protože akord uvozující kadenci v cílové tónině není v ideálním tvaru
(následkem klamného spoje má ve vrchních hlasech vynechaný základní tón a zdvojenou tercii).
Pokud se tento neúplný akord navíc stává v cílové tónině dominantou, jsme nuceni ho na druhou
dobu doplnit o chybějící tón a postupovat znovu klamným spojem, neboť je nutné vyhovět pravidlu
postupu akordů v cílové tónině (D VI S D T, D VI II D T), které známe již z kapitoly diatonických
modulací dur-dur do tóniny nižší.
Rychlé diatonické modulace slouží velmi často ke spojení tónin vzdálených od sebe abnormálně
daleko. Lze jich však užít i v případě tónin velmi blízkých. Případů, v nichž není možné uplatnit ani
jeden z postupů, je minimální množství.
Zadání: Nalezněte vhodné akordy k přemodulování pomocí rychlé diatonické modulace:
F dur – Fis dur, As dur – D dur, E dur – Es dur, H dur – F dur
Řešení:
1a Modulace do durové vyšší
1b Modulace do durové nižší
2. Modulace s vybočením do subdominantní tóniny
3. Modulace s použitím tóniny zprostředkující
4. Modulace do tóniny paralelní
5. Modulace do tóniny stejnojmenné
6. Modulace z moll do moll
7. Modulace z dur do moll, z moll do dur
Zadání rychlé diatonické modulace
1. Možná řešení - modulace o v.2 výš - III a-c-e - S h-dis-fis
2. Možná řešení - modulace o č.5 výš - III c-es-g - S g-h-d
modulace o v.2 výš - III c-es-g - T d-fis-a,
VI f-as-c - S g-h-d
3. Možná řešení - modulace o m.2 výš - S a-cis-e - D b-d-f
4. Možná řešení - modulace o m.2 výš - T h-dis-fis - D c-e-g,
S e-g-h - T f-a-c