Etnoorganologie PhDr. Petr Kalina, Ph.D. 15.5.2024 Etnoorganologie je vědecká disciplína, která se zabývá studiem těch hudebních nástrojů, které byly a jsou užívány v lidových hudebních projevech Lidovost hudebních nástrojů posuzuje etnoorganologie především z hlediska jejich funkce v životě lidu (hledisko sociální) a teprve v druhé řadě z hlediska technologického. Definice lidového hudebního nástroje ØPri definovaní pojmu ľudového hudobného nástroja, tým že zdôrazňujeme jeho pôvod a funkciu, rozlišujeme pojem užší a širší. Za ľudové hudobné nástroje v užšom slova-zmylse považujeme také tonové zvukové zdroje, ktoré si dedinský ľud samostatne a vlastnoručně zhotovil a za účelom hudobnej interpretácie uchoval v priebehu niekolkých generácií. K ľudovým hudobným nástrojom v širšom slova-zmysle zarjaďujeme okrem uvedených druhov aj nástroje profesionálnej výroby, prispôsobené tradičným ľudovým druhom za účelom hudobnej interpretácie ľudovej hudby. Ø ØLadislav Leng: Slovenské ľudové hudobné nástroje, Bratislava 1967, s. 17-18. Ø Místo „lidové hudební nástroje v užším slova smyslu“ (podřazený pojem) lidové hudební nástroje Místo „lidové hudební nástroje v širším slova smyslu“ (nadřazený pojem) nástroje pro lidovou hudbu Definice lidového hudebního nástroje ØLidové hudební nástroje jsou nástroje užívané ve folklórním prostředí. Ø Ønebo Ø ØLidové hudební nástroje jsou nástroje lidového hudebního instrumentáře. Ø označení různých (zpravidla novodobých) forem pěstování a využívání folklórních projevů a prvků. Folklorismus/ druhá existence folklóru – Slovník české hudební kultury, Praha 1997, s. 233 Tradiční muzikanti Za tradiční muzikanty (tedy nositele prvotní existence folklóru) je nutno považovat pouze ty hudebníky, kteří se svému umění a repertoáru naučili cestou přirozené transmise folklórní tradice, tedy přímým předáváním z generace na generaci a to v prostředí, kde byl folklór přirozenou součástí života svého společenství. Muzikanti, kteří mají profesionální hudební vzdělání nebo ti, kteří přijímají repertoár z folkloristických sbírek či nahrávek, jsou považovány za nositele sekundární folklórní tradice, tedy za nositele folklorismu. Tradiční hudební nástroje •jednak takové nástrojové typy, které nepřešly do folklórního užívání z profesionální hudby •dále jsou to nástroje, jejichž výrobci byli amatérští řemeslníci, kteří k výrobě nepoužívali postupů převzatých z moderního profesionálního nástrojařství. Tradiční hudební projevy Za takové projevy považujeme jen ty, které jsou (resp. byly) konány spontánně, výše vymezenými tradičními muzikanty a (případně) na výše vymezené folklórní hudební nástroje, a to v prostředí, v němž se tyto folklórní projevy rozšířily, a ve kterých jsou plněny všechny původní funkce hudebního folklóru. Jakékoliv projevy pódiové prezentace, kdy jsou folklórní projevy vytrženy ze svého přirozeného prostředí a u nichž je zachována a stavěna do popředí výhradně funkce estetická považujeme za projev druhotné existence folklóru. Pavel Kurfürst, 2002 Folkloristické soubory: Převážně institucionalizovaná, více evokovaná než spontánní zájmová seskupení, která se v různých formách zabývají folklorní hudbou, folklorním tancem, ale v žádném případě ne hudebním folklorem nebo tanečním folklorem.