1
Jazyk a společnost: pojmy a teze
jaro 2024
I. Co je to sociolingvistika?
sociologie a lingvistika
postavení sociolingvistiky v lingvistice
námitky sociolingvistiky proti tradiční lingvistice (Chomsky, de Saussure)
pojetí jazyk ze sociolingvistického hlediska
přístupy ke zkoumání vztahu mezi jazykem a společností (sociolingvistické přístupy):
1. variační sociolingvistika (mikrosociolingvistika)
korelační přístup
2. sociologie jazyka (makrosociolingvistika)
3. etnografie komunikace
komunikační kompetence
4. interakční sociolingvistika
kvantitativní × kvalitativní sociolingvistika
sociolingvistické metody
oblasti zájmu sociolingvistiky (tj. témata, která sociolingvistika zkoumá a popisuje)
– variování jazyka / jazyková variace
– sociální, regionální a stylistická diferenciace jazyka
– bilingvismus a multilingvismus
– diglosie
– pidžiny a kreolštiny
– jazykové plánování, jazyková politika
– standardizace jazyka, teorie spisovného jazyka
– etnografie komunikace
– postoje k jazyku
– vývojové změny v jazyce
– komunikace v institucích
– ideologické aspekty jazyka
– zachování jazyků, jejich zanikání a obnova
– problémy mezinárodní komunikace
vznik a vývoj sociolingvistiky jako samostatného oboru ve 20. století
II. Varieta a typy variet
varieta – definice
(vs. jazyk, dialekt, idiolekt, sociolekt, registr atd.)
idiolekt
jazyk × dialekt
dialekt × patois
„standardní dialekt“
akcent × dialekt, standardní akcent
lingvistická (strukturní) kritéria pro rozlišení jazyků a dialektů
1. genetická příbuznost
2. stavba jazyka
3. vzájemná srozumitelnost
2
sociální (funkční) kritéria pro rozlišení různých druhů variet
1. standardizace
2. vitalita
3. historičnost
4. autonomie
5. redukce
6. míšení
7. de facto norma
aplikace výše uvedených kritérií na konkrétní variety
III. Jazyk a typy jazyků
jazyk typu Abstand
jazyk typu Ausbau
dialekt jako podřízená varieta
standardní varieta (vs. ostatní variety)
standardní varieta × jazyk
sociolingvistická definice jazyka
typy jazyků:
– standardní/spisovný jazyk
– pluricentrický/polycentrický jazyk
– vernakulární jazyk
– mateřský jazyk
– národní jazyk
– úřední jazyk
– oficiální jazyk, státní jazyk (de facto, de iure)
IV. Stratifikace (národního) jazyka – češtiny
stratifikace a kritéria stratifikace
spisovný jazyk (standard) × nespisovný/é jazyk/y (substandard)
běžně mluvený jazyk
současná běžná mluva v českých zemích
strukturní útvary × nestrukturní útvary (poloútvary)
spisovná čeština
vrstvy spisovné češtiny, vlastnosti spisovné češtiny
hovorová čeština
hovorová čeština × obecná čeština
hovorová čeština × knižní čeština
dialekt, dialektologie (+ vztah k sociolingvistice)
izoglosa
typy izoglos
nářeční zeměpis
nářeční hranice
nářeční skupiny × podskupiny × lokální nářečí
nářeční situace v České republice (hlavní nářeční skupiny češtiny a jejich typické znaky)
– postavení nářečí v dnešní jazykové situaci
interdialekt
3
obecná čeština
– různost chápání termínu obecná čeština (tři typy obecné češtiny)
– vztah mezi spisovným jazykem a obecnou češtinou
– situace na Moravě
regionální × sociální × funkční variety
dialekty (regionální dialekty) × sociolekty (sociální dialekty) × registry/funkční styly
sociolekty, jejich vlastnosti a rozdíly mezi jednotlivými sociolekty
– profesní mluva (profesionalismy)
– zájmový slang
– argot
– obecný slang
etnolekt
funkční styly, funkční jazyky (registry)
V. Jazyky v kontaktu
jazykový kontakt, kontakt jazyků
druhy kontaktových situací
1) zachování/udržování jazyka
výpůjčky, bilingvismus, jazyková interference
2) jazykový posun
změna užívání jazyka, zánik jazyka, obnova jazyků
3) vznik nových jazyků
pidžiny, kreolštiny, smíšené jazyky
VI. Bilingvismus a diglosie
bilingvismus, multilingvismus × monolingvismus
– postoje k bilingvismu (resp. bilingvním lidem)
– výhody vícejazyčnosti
typy bilingvismu:
– individuální × společenský b.
– produktivní (aktivní) × receptivní (pasivní) b.
– primární (přirozený) × sekundární (umělý) b.
– aditivní × subtraktivní b.
– vyvážený × dominantní b.
diglosie
– vlastnosti diglosie (Ferguson)
– rozdíly mezi vysokou a nízkou varietou (funkce, prestiž, literární dědictví, akvizice jazyka,
standardizace, gramatika, slovní zásoba, výslovnost)
– rozdíl mezi diglosií a situací standard+dialekty
vznik a vývoj diglosie
diglosie češtiny
post-diglotická situace
rozšířená definice diglosie (rozšířené chápání pojmu diglosie, Fishman)
vztah diglosie a bilingvismu
– jak diglosie, tak bilingvismus
– bilingvismus bez diglosie
4
– diglosie bez bilingvismu
– ani diglosie, ani bilingvismus
VII. Vzájemné ovlivňování jazyků v kontaktu
vliv L2 na L1 (výpůjčky, míchání kódů, dekreolizace) a L1 na L2 (jazyková interference)
výpůjčky/přejímky
lexikální a jiné výpůjčky
módní × nezbytné výpůjčky
adaptace výpůjček
pseudovýpůjčky
jazyková interference
přepínání kódů, střídání kódů
mezivětné × vnitřněvětné přepínání kódů
situační × metaforické přepínání kódů
kritéria pro odlišení míchání kódů a přejímek
okazionální přejímky
VIII. Jazykový posun
důvody jazykového posunu
faktory přispívající k jazykovému posunu
důsledky jazykového posunu
ohrožené jazyky
smrt/zánik jazyků
rozšíření velkých jazyků (angličtiny atd.)
obnova/revitalizace jazyků
IX. Pidžiny a kreolštiny, smíšené jazyky
lingua franca
pidžin
– proces pidžinizace (vznik pidžinu)
– dominantní jazyk (superstrát, lexifikátor) × podřízené jazyky (substráty)
– vlastnosti pidžinů, kterými se liší od ostatních jazyků
– typy pidžinů (situace, ve kterých pidžiny vznikly)
kreolština (kreolský jazyk)
– kreolizace (vznik kreolu)
– typy kreolštin (situace, ve kterých kreolštiny vznikly)
životní cyklus pidžinů a kreolštin
– žargon/pre-pidžin
– pidžin
– rozšířený pidžin / pidžinkreol
– kreolština
zánik pidžinů a kreolštin
výskyt pidžinů a kreolštin
dekreolizace
– (post)kreolské kontinuum
5
– akrolekt, mezolekt, bazilekt
smíšené jazyky
X. Jazykové plánování
jazykové plánování a jazyková politika
jazyk jako součást politiky
typy jazykového plánování
1. statusové plánování
– aktuální otázky v českém jazykovém plánování
– různý status jazyků
2. korpusové plánování
– čeho se může týkat korpusové plánování
jazyk a menšiny
– menšinový zákon v ČR
ideologie motivující změny v jazykovém plánování:
1. jazyková asimilace
2. jazykový pluralismus
3. vernakularizace
4. internacionalizace
kultivace (standardního) jazyka + jazyková kultura
– situace v ČR
jazyková politika v Československu a České republice