4. Od praslovanštiny ke slovanským jazykům -1.
Neidůležitější hláskové změny v období protobaltském (1500-700/500 př. n. 1.) s přesahem do protoslovanštiny (700/500 př. n. 1.-300/400 n. 1.)
1. změna s v š po i, u , r, k (= tzv. změna RUKI) - v jazycích indoíránských, arménštině, albánštině a části dialektů protobaltských (např. stind. múš-iká-, npers. múš, psi. *myšb < ie. *mús- 'myš'). V psi. š > ch před zadními vokály a sonantami (*pors-o- > psi. *porchh); *pirs-t- > psi. *pbrstb
2. ie. k, g > psi. s, z (v lit. š, ž, ve stind. š,j) —> satémové jazyky (= baltské, slovanské, indoíránské jazyky, arménština, albánština). Jinde došlo ke ztrátě palatálnosti k, g > k, g —> kentumové jazyky (= řečtina, jazyky staroitalské, keltské, germánské, anatolské, tocharština).
Např.: ie. * kmtom > lat. centům, stangl. hund :: stind. šata-, av. sata-, lit. šimtas, psi. *shto 'sto'
3. ztráta aspirace ražených souhlásek v psi. a balt.:
*dh > d (ie. *dhúmo- > stind. dhúmá-, Isd.fumus :: psi. *dymh, lit. dúmaí) *bh > b (ie. *bher- > stind. bhárati, lat. feró :: psi. *berg :: *bolbjb < *bel-
4. splynutí labializovaných velár s prostými, F, g~ > k, g v tzv. satémových jazycích
Např. ie. *g-ou- 'hovězí dobytek' > stind. gau-, psi. *govedo, lot. govs :: ř. fiovg [bus], lat. bos
5. ie. vokály o, á fúzovaly v psi. v jeden zadní nízký, mírně zavřený a mírně labializovaný vokál á    psi. o (byl-li původně krátký) —>
psi. a (byl-li původně dlouhý) Např. ř. oáiávaq [satanáš] 'ďábel' > psi. *sotona
6. rozložení původních ie. r, l, m, n na ir, il, im, in a ur, ul, um, un Např. ie. *ulk¥-o-s > lit. vilkas, psi. *vblkb 'vlk'
Nej důležitější hláskové změny v období praslovanském (300/400-1000 n. 1.)
Tendence  k progresivní sonoritě slabik   (=  zákon   otevřených slabik)
v praslovanštině - vlivem jejího působení došlo v praslovanštině k řadě změn:
1. Zánik koncových souhlásek
Např. *súnus (lit. sunus, gót. sunus) > psi. *sym> *sěmens (stprus. semen, lat. semen) > psi. *sěme
2. Zjednodušení souhláskových skupin
Souhláskové skupiny typu pn, bn, bd, ts, ds, ps, bs apod. se zjednodušují tak, že odpadá 1. konsonant: *supno- > *shm>, Houksnä > Houkchnä > Huna Ve slovech prefigovaných prefixem ob- dochází ke změně morfematické stavby: v hláskové skupině -bv- zaniká hláska v a hláska b, původně součást prefixu, přebírá funkci hlásky iniciální: psi. *viděti - *ob-viděti > *o-biděti
3. Monoftongizace diftongů (v pozici tautosylabické, tj. uvnitř jedné a téže slabiky):
oi, ai > ái > ě\ např. ie. Hai-wo- (lat. laevus, ř. kai(f)óq [laiuos]) > psi. Hěvb
na konci slova pod akutovým přízvukem je i: nom. pl. *vb/cz x ř. Xvkoí [lykoi]
ei > i: např. ie. *weid- (lit. véidas 'tvář') > psi. *vidh 'nazírání, vzhled'
ou, au> áu> u: např. ie. *roudh- 'červený' > psi. *rudb x lit. raudas
eu > 'u: např. ie. Heudh- > psi. *ľudb 'lid' x ř. éÁevOepog [eleutheros]
'svobodný', lit. liáudis 'lid'
Heterosylabická spojení typu vokál + i/u vedla k rozložení diftongů na vokál + j/v, přičemž j nebo v vytvořilo slabiku s následujícím vokálem: např. 2. os. sg. *poi-e-ši > *poješb 'zpíváš',
ale inf. *poi-ti > *pěti 'zpívat' Jestliže prvním vokálem v diftongů bylo e, v heterosylabické pozici se redukovalo na b\ např. *bei-e-ši > *bbješb 'biješ' Hrei-es > *trye 'tři'
4. Vznik nosovek Nosové samohlásky e/Q.
Vznikly v praslovanštině jako jeden z projevů tendence k progresivní sonoritě slabik (zákon otevřených slabik) z tautosylabických sekvencí e + n/m nebo o/a + n/m. Nosovky vznikaly
(a) pravidelně uprostřed slova, tedy e, o/a + n/m + C> e/g + C,
např. *petb 'pěť < *pentí (srov. ř. nevis [pente], stind. paňča, lit. penkí),
*PQtb 'pouť; cesta' < *pontí (srov. stind. panthä- 'cesta', lat. pons, gen. pont-is
'most');
též e + C < bn/bin + C, ať šlo o původní *n/*m,
např. *pametb 'paměť' < *-mínt- < *-mnt- (srov. lit. atmintis 'vzpomínka, paměť, památka', stind. mati- 'mysl, myšlenka', lat. mens, gen. ment-is 'mysl') nebo
*in/*im v přejatých slovech,
např. četa 'mince, zlaťák', kbnedzb 'kníže', výpůjčky z germ. (srov. gót. kintus, germ. *kuninga-);
(b) na konci slova před pauzou jen -ěn/-ěm > -e, např. akuz. sg. zájm. 1. os. *měm > me 'mě', -än/-äm > 9,
např. akuz. sg. ^rgkg 'ruku' (ř. koncovka je -än, lat, -äm).
Jinak jsou střídnice jiné, a to (i) -h < *-ón/*-óm < *-ôn I *-5m, např. akuz. sg. (stsl.) rabh < -óm (srov. ř. -on, lat. -um < *-om), gen. pl. (stsl.) rabh < *-5n (srov. ř. -on);
(ii) -y (též -a) < *-ôn I *-ém,
např. nom. sg. *kamy 'kámen' < *kamén, nom. sg. part. préz. akt. *vedy (jsi., tak doloženo v stsl.) / *veda (ssl., tak dnes ještě v č.) < *vedén;
(iii) -b < *-bm < *-m, např. akuz. sg. kamenb < *kamenbm < *kamenim < *kamenm.