4. Od praslovanštiny ke slovanským jazykům – II.
1. Praslovanská palatalizace velár
(a) První palatalizace velár:
před původními předními vokály ē̆ nebo ī̆ se měnily k > č, g > ž, ch > š, např.
*četyre < *ketūr- < *ku̯
etūr- (srov. lit. keturì, stind. čatvara-, lat. quattuor aj.);
*živъ < *gīv- < *gu̯
iH3u̯ o- (srov. lit. gývas, stind. jīvá-, lat. vīvus aj.); *grěšьnъ
‘hříšný’ < *grěch-ĭ-n- (srov. subst. grěchъ ‘hřích’).
(b) Druhá palatalizace velár:
před mladšími předními ě, i < *oi̯ / *ai̯ se měnily k > ć, g > dź, ch > ś (a to
zsl. > š), např. *cělъ ‘celý, zdravý’ < *kělъ < *koi̯ -los (srov. gót. hails, něm.
heil, angl. whole); stsl. nom. sg. noga × dat. sg. nodzě < *nogě < *någai̯ ; stsl.
nom. sg. duchъ :: nom. pl. dusi < *duchi < *dou̯ šoi̯ < *dou̯ soi̯ .
Nejednotný byl vývoj kv-, gv- před ě, i < *
oi̯ / *ai̯ : zsl. bez palatalizace (srov. č.
květ, hvězda, p. kwiat, gwiazda), jsl. a vsl. s druhou palatalizací velár, tedy ćv-,
dźv- > zv-, srov. stsl. cvětъ, dzvězda/zvězda, r. cvet, zvezdá.
Nejednotný byl vývoj sk a zg před ě, i < +
oi̯ / ai̯ : zsl. šč (= št’š; > št’) a žd’ž
(> žd’) jako při první palatalizaci velár × jsl. a vsl. sc (= sts; > st) a zdz (> zd),
srov. stč. dska, na dščě / na dště (dnes analogií podle ruka – ruce už i deska –
desce) × stsl. dъska, na dъscě / na dъstě; +
mězga > stč. miezha ‘míza’,
u mieždžě / u mieždě; stsl. dręzga ‘háj, les’, vъ dręzdzě / vъ dręzdě.
(c) Třetí palatalizace velár:
veláry se měnily se stejným výsledkem jako při druhé palatalizaci velár, ale za
jiných podmínek: po ь, i, ę, pokud za velárou nenásledoval vokál, který
palatalizaci bránil, tj. *ū̆ > y, ъ, např. *vьch- > *vьś- / *vьš- (stsl. vьsь,
r. ves’ × č. všechen, p. wszystek, slk. všetok).
2. Praslovanské změny souhlásek před jotací
= změny, při nichž i̯ / j zaniklo: *kj > č, např. *plak-ati, *plak-jǫ > *plačǫ
‘pláču’; *gj > (*dž) > ž, např. *lъg-ati, *lъg-jǫ > *lъžǫ ‘lžu’; *chj > š,
např. mask. *duchъ, fem. *duch-ja > *duša;
*sj > š, např. *prosi-ti, *prosi-enъ > *prosi̯ -enъ > *prošenъ;
*zj > ž, např. *vozi-ti, *vozi-enъ > *vozi̯ -enъ > *voženъ;
*rj > *r’, např. *mor-jo > *mor’e;
*lj > *l’, např. *pol-jo > *pol’e;
*nj > *n’; např. *vonja > *von’a;
*tj > *t’ a *dj > *d’ – další vývoj rozdílný ve sl. jazycích;
Ve spojení labiál s jotací se vyvinulo jako přechodový konsonant tzv.
epentetické l,
srov. *bj > *bl’, např. *ljubi-ti, *ljubi-ǫ > *ljubi̯ -ǫ > stsl. l’ubl’ǫ;
*pj > *pl’, např. *kupi-ti, *kupi-ǫ > *kupi̯ -ǫ > stsl. kupl’ǫ;
*vj > *vl’, např. *lovi-ti, *lovi-ǫ > *lovi̯ -ǫ > stsl. lovl’ǫ;
*mj > *ml’, např. *drěm-ati, 2. os. pl. *drěm-je-te > stsl. drěml’ete, ale na
sklonku psl. jako zcela regulérní doloženo jen na jsl. a vsl. teritoriu, kdežto na
zsl. území, kde jsou jen jeho ojedinělé stopy, buď už prehistoricky zaniklo, nebo
se plně nevyvinulo; historicky zaniklo v b. a mk.
(vlastní jména Davle, Lublin, Vidovle – může jít o epentetické l sufixální)