Uvod
poutnic jsou známa z různých dokumentů.1 Egerie byla však mezi nimi jistě výjimečná: mohla si dopřát dlouhé cestování, výtečně znala bibli a cílevědomě cestovala i na jiná místa než běžně navštěvovaná poutníky, a zejména sama sepsala doklad o své cestě. A ne všem poutníkům bylo vlastní neustálé náboženské rozpoložení tak jako Egerii.2
<
Trasa cesty - kap. 1-23 (ItEA)
O trase Egeriina putování a navštívených místech hovoří první část dochovaného textu, kapitoly 1-23; tuto pasáž pro přehlednost označuji v práci jako ItEA pro odlišení od části ItEB, zahrnující kapitoly 24-49, odlišné stylem i námětem.
Popis dochované části ItEA začíná návštěvou hory Sinaj; je zřejmé, že Egerie již předtím pobývala v Jeruzalémě a procestovala Egypt.3
Následující tabulka shrnuje průběh cesty popsaný v textu ItEA.4 Datování je uvedeno dle citovaných článků P. Devose (1967).
Tab.: Egeriiny cesty
Odkud:	Kam:	Navštívená místa, památky na významné světce:	Kapitoly:	Datováni:
ze Sinaje	do Jeruzaléma	Boží hora Sinaj - sv. Mojžíš, Choréb, údolí hořícího keře, Faran, Clesma, země Gesse (Gošen) - Oton, Soccoth, Ramesse, Arábie.	1-9	?. 383 -leden 384
z Jeruzaléma	na horu Nabau a zpět	Jordán, Libiada, Mojžíšovy prameny, hora Nabau - Nebo - hrob sv. Mojžíše, Seghor -L sloup Lotovy žeivy.	10-12	leden -únor 384
	(Carneas) a zpět	Carneas - s v. Job,		
z Jeruzaléma	do Mezopotámie	Antiochie, Edessa - legenda o králi Abgarovi, sv. Tomáš, Charra - sv. Abrahám, Tharso, Antiochie.	17-21	25. březen - duben 384;
z Antiochie v Mezopotámii	do Konstatinopole	Tharso, Seleukíe - sv. Tekla, Marthana, opět Tharso, hora Taurus, Kalcedona - sv. Eufimie, Konstantinopolis.	22-23	květen 384
1 O tom např. Maraval 1982, str. 24, pozn. 3.
2 Viz již zmíněná Poemenia (pozn. 25), kterou kritizuje sv. Jeroným v dopise 54,13.
3 Nedochovanou částí cesty se podrobně zabývá Maraval 1982, str. 56-117.
4 Topografické údaje o dochované části cesty rozebírá podrobně Pétré, Hélěne (1971): Ěthérie, Journal de voyage, Editions du CERF, Paris, str. 26-57.
11
Batanis
Edessa
Charrď
Gerapoli ÍMesopotatnia
Gerico i v Jas
; Monte Nebo
MAR MORTO
Tavola III. / pellegrinaggi ái Egeria al Monte Nebo, a Carneas, ad Edessa e Charra e a Seleucia ďlsauria
Tavola II. // pellegrinaggio di Egeria al Sinai
Úvod
poutnic jsou známa z různých dokumentů. Egerie byla však mezi nimi jistě výjimečná: mohla si dopřát dlouhé cestování, výtečně znala bibli a cílevědomě cestovala i na jiná místa než běžně navštěvovaná poutníky, a zejména sama sepsala doklad o své cestě. A ne všem poutníkům bylo vlastní neustálé náboženské rozpoložení tak jako Egerii.2
<
Trasa cesty - kap. 1-23 (ItEA)
O trase Egeriina putování a navštívených místech hovoří první část dochovaného textu, kapitoly 1-23; tuto pasáž pro přehlednost označuji v práci jako ItEA pro odlišení od části ItEB, zahrnující kapitoly 24-49, odlišné stylem i námětem.
Popis dochované části ItEA začíná návštěvou hory Sinaj; je zřejmé, že Egerie již předtím pobývala v Jeruzalémě a procestovala Egypt.3
Následující tabulka shrnuje průběh cesty popsaný v textu ItEA.4 Datování je uvedeno dle citovaných článků P. Devose (1967).
Tab.: Egeriiny cesty
ze Sinaje
do Jeruzaléma
Boži hora Sinaj - sv. Mojžíš, Choréb, údolí hořícího keře, Faran, Clesma, země Gesse (Gošen) - Oton, Soccoth, Ramesse, Arábie.
1-9
?. 383 -leden 384
z Jeruzalema
na horu Nabau a zpět
Jordán, Libiada, Mojžíšovy prameny, hora Nabau - Nebo - hrob sv. Mojžíše, Seghor -s\oup Lotovy ženy.
io-i;
leden únor 384
	(Carneas) a zpět	Cameas - sv. Job.		
z Jeruzaléma	do Mezopotámie	Antiochie, Edessa - legenda o králi Abgarovi, sv. Tomáš, Chátra - sv. Abrahám, Tharso, Antiochie.	17-21	25. březen - duben 384;
z Antiochie v Mezopotámii	do Konstatinopole	Tharso, Seleukie r sv. Tekla, Marthana, opět Tharso, hora Taurus, Kalcedona - sv. 1 Eufimie, Konstantinopolis.	22-23	květen 384
1 O tom např. Maraval 1982, str. 24, pozn. 3.
2 Viz již zmíněná Poemenia (pozn. 25), kterou kritizuje sv. Jeroným v dopise 54,13.
3 Nedochovanou částí cesty se podrobně zabývá Maraval 1982, str. 56-117.
4 Topografické údaje o dochované části cesty rozebírá podrobně Pétré, Hélěne (1971): Éthérie, Journal de voyage, Editions du CERF, Paris, str. 26-57.
11