Okruhy otázek z řeckých dějin 19. a 20. století —- Proměny řecké společnosti v 18. století - Zformování novořeckého národa —Řecká národně osvobozenecká revoluce —Kapodiastriasův stát – otonské období - zformování „velké myšlenky“ —Charilaos Trikupis a jeho reformy – zrod makedonské otázky a boj o Krétu - řecko-turecká válka v r. 1897 —Řecko v době balkánských válek, reformy E. Venizelose, národní rozkol —Maloasijská katastrofa, utečenecký problém a proměny řecké společnosti v meziválečném období —Ioannis Metaxas a diktatura 4. srpna —Řecko-italská válka, německý útok a trojí okupace Řecka —Občanská válka v Řecku —Řecko po občanské válce, vliv USA, kyperská otázka , vnitropolitická krize 60. let. —Vyhlášení diktatury plukovníků – turecká invaze na Kypr —Řecko po pádu diktatury až do r. 1981 - Konstantinos Karamanlis - Vstup Řecka do EHS —Řecko se socialistickou vládou (1981 - 2004) - Andreas Papandreou —Řecko v době krize — Návrhy seminárních prací —5 stránková recenze knihy: —Hradečný, Řekové a Turci. Nepřátelé nebo spojenci. —Jan Koura, Rozdělený ostrov, —M. Mazower, Inside Hitler´s Greece, —Králová-Tsivos: Vyschly nám slzy… —Švihliková – Tsivos: Řecká tragédie — — » Doporučená literatura —Pavel Hradečný a kolektiv: Dějiny Řecka, NLN, Praha 2016 — img151.jpg —Jan Rychlík a kolektiv: Mezi Vídní a Cařihradem – Utváření balkánských národů, Vyšehrad, Praha 2009 — —Pavel Hradečný: Řekové a Turci – Nepřátelé nebo spojenci?, NLN, Praha 1999 — — Literatura img162.jpg img155.jpg Spory o (dis)kontinuitě řeckého národa v řecké historiografii 22453_1344812698337_1171847072_1048335_2145201_n Filhelénismus a jejich vliv na vytvaření národní identity —Filheléni – evropští liberálové, intelektuálové, umělci a politici, kteří obdivovali a podporovali boj řeckého lidu za osvobození od osmanské nadvlády. —Po osvobození Řecka od osmanské nadvlády nevymizeli, naopak výrazně působili např. v době Ottonské . —Filhelénství dominovaly křesťansko-romantické, liberální i klasicistní myšlenky. Velké množství uměleckých děl (obrazů, písní, básní) vyjadřovalo nadšení pro věc řeckého národa. filelines2.bmp Jakob Philipp Fallmerayer (10.12.1790 – 26.4.1861) fallmer.jpg —Fallmerayer byl tyrolský cestovatel, novinář, politik a historik, známý svými kontroverzními (někteří dokonce říkají rasistickými) teoriemi týkající se původu Řeků. —Jeho studie „Geschichte der Halbinsel Morea während des Mittelalters“ byla vydána v roce 1830. V předmluvě mj. píše: —"Rasa Hellénů v Evropě zcela zanikla. Fyzická krása, intelektuální nedostižitelnost, vnitřní harmonie a cit pro uměřenost, umění, soutěživost, instituce města a vesnice, nádhera sloupů a chrámů – ba dokonce i samotné jejich jméno zmizely z řeckého světa. V žilách křesťanských obyvatel současného Řecka nekoluje jediná kapka čisté hellénské krve." — — Konstantinos Paparrigopoulos (1815-1891) —1815 se narodil v Konstantinopoli. —1821 otec a bratr byli Turky zavražděni po vypuknutí řecké národně osvobozenecké revoluce. —1830 se jeho rodina vrací do již nezávislého Řecka – studuje střední školu (Κεντρικό Σχολείο). —1840 pracuje na Ministerstvu spravedlnosti, v roce 1845 je propuštěn jako „eterochthon“. — 1851 profesorem historie a od roku 1872 rektorem Národní univerzity v Aténách. —1860 – 1876 Dějiny řeckého národa, kde položí základy tzv. nepřerušené kontinuity řeckého národa. Janis Kordatos (1891–1961) —Studoval práva v Aténách, věnoval se však studiu novodobých dějin Řecka. —Patřil k zakládajícím členům Socialistické dělnické strany Řecka (1918). V době 1920–1924 byl tajemníkem Komunistické strany Řecka – KKE. —V roce 1927 odešel z KKE, protože nesouhlasil se stanoviskem Kominterny ohledně autonomie Makedonie. —V letech diktatury Metaxase byl vězněn. Během okupace se zúčastnil odboje v řádach Národní osvobozenecké fronty – EAM. Po válce se stal představitelem Sjednocené demokratické levice. —Samouk historik, nicméně velmi plodný spisovatel, zastáncem diskontinuity řeckého národa. Jeho kniha „Sociální rozměr řecké revoluce“ (1924), vyvolala bouřlivé reakce a diskuse. Řecká etnogeneze – Kdo je Hellénem Dědictví Byzance a zformování novořeckého národa —Patriarchát a aristokracie Fanariotů během 400letou turkokracii se staví proti vzniku národního řeckého státu jelikož usiluji o záchranu řecko-byzantského státního útvaru a sní o přeměnu osmanské říše v turecko-řecké impérium —Zrod jazykové otázky, tzv. dualismus. Klérus a fanariotská aristokracie používají archaickou podobu jazyka jako jeden z výrazu udržení kontinuity se slavnou minulostí (progonolatria) —Adamantios Korais a jeho snaha o střední cestu —Specifičnost řeckého národního hnuti: antické národní dědictví se díky humanismu stalo evropským kulturním dědictvím. 1770-1820: přelomové období v zformování novořeckého národa Proměny řecké společnosti ke konci 18. stol. Řecké osvícenectví img157.jpg —Ελληνική Νομαρχία —Byla v r. 1806, “napsána a vytištěna na vlastní náklady neznámým Řekem pro dobro Řeků”. —Je ovlivněna myšlenkami osvícenství a Velké francouzské revoluce a je prostoupena duchem racionalismu. —Zároveň obsahuje ostrou kritiku mnoha aspektů řecké společnosti a plamenné volání po revoluci. —V teoretických pasážích diskutuje o svobodě, válce a lidstvu a o životě v otroctví. —Rozbor života Řeků pod tureckou nadvládou, důvody jejich podrobení (nevzdělaný klér a vyhnanství nejlepších občanů) a také otázka, jestli je osvobození možné. — Rigas Ferreos Velestinlis 1757 – †24.6.1798 rigas_feraios.jpg —Básník, literát a zapálený revolucionář, šířící myšlenky francouzské revoluce. —Tajemník valašského správce N. Mavrojannise. —Později působil v exilu ve Vídni. —Překládal z francouzské literatury. Je autorem revolučních básní (Thurios – Bojový pochod). — Rigas a jeho plán všebalkánské republiky —Vliv francouzských revolučních myšlenek se projevil v Rigasově návrhu ústavy pro národy Balkánu, M. Asie a valašských knížectví s návrhem lidských práv o 35 článcích a právních zásad o 124 článcích. Vzorem byla francouzská Deklarace lidských a občanských práv. —Rigas měl na mysli obnovu mnohonárodní byzantské říše v demokratické podobě - tzv. novobyzantský univerzalismus. To vyvolalo podezření v Rakousku i v Osmanské říši. —Rigas byl r. 1797 v Terstu zatčen, byl vydán OŘ a r. 1798 popraven v bělehradské pevnosti. —Rigasův odkaz se stal součást novořecké nacionální ideologie, nikoliv však ve své původní podobě – zbaven své sociálně-revoluční a „všebalkánské“ složky. — Adamantios Korais (1748-1831) adamantios.jpg —Narodil se ve Smyrně 27. dubna 1748 v rodině obchodníka z Chiu. V letech 1771 až 1778 pracoval (na přání rodiny) jako obchodník v Amsterdamu a liberální prostředí a pocit svobody ještě více utužily jeho nenávist k Turkům. —Do roku 1786 studoval medicínu v Montpellier, ale v centru jeho zájmu se nacházela klasická filologie a brzy se stal jedním z nejvýznamnějších jazykovědců té doby. Musel vydělávat na živobytí překlady lékařských knih z němčiny a angličtiny do francouzštiny. V roce 1788 přestěhoval definitivně do Paříže, aby se naplno mohl věnovat filologii, a žil zde až do své smrti. —Zažil Velkou francouzskou revoluci a byl konfrontován s následky napoleonských válek; jako zastánce střední cesty byl Napoleonovými postoji zaskočen a začal ho nazývat “despota despotů”. Revoluce ale podnítila Koraise k úvahám o možnosti nezávislosti řeckého národa a vymanění se z turecké nadvlády. Začal si stále více uvědomovat důležitost vzdělání. Sedmiostrovní stát —Roku 1789 byly Benátky obsazeny Napoleonem, byla uzavřena mírová smlouva v Campo Formio a Jonské ostrovy připadly Francii. I když Francie vládla ostrovům jen dva roky, byly zde otevřeny první školy, tiskárna a knihovna. Zavedly se ale také vysoké daně a náklonnost k Francii postupně opadla. —V r. 1798 se sem dostávají turecká a ruská vojska a vzniká první novodobý řecký stát - společný turecko-ruský protektorát. Tento Sedmiostrovní stát patřil pod svrchovanost sultána, fakticky však pod protektorát cara Pavla I. — V roce 1807 byla podepsána Tilsitská smlouva a ostrovy byly postoupeny opět Francii a to celkem na 7 let. —V roce 1814 Vídeňský kongres přidělil ostrov na 50 let Anglii jako protektorát. Od 21. 5. 1864 ostrovy se staly součástí Řecka. — SeptinsularRepublic1801.jpg Krize osmanské říše a Ali Paša Janinský (*1741 – †1822) —Z kmene toskických Liapů, dobrodruh, svým neobyčejným nadáním, lstí a bezohledností dospěl k vrcholu moci. —Portě pomohl pokořit několik odbojných vazalů během války proti Rusku a Rakousku v r. 1787 — r. 1788 zmocnil se pašaliku janinského. —r. 1803 podrobil Sulioty a vládl pak Albanií, Epirem, Thessalií a jižní Makedonií, od r. 1807 v skutku neomezeně- —Anglie, Francie a Rusko měly své generální konsuly při jeho dvoře. V době jeho nejvyšší moci, v létech 1815 – 20, jeho vojsko mělo na 100.000 mužů. —Alí se osvědčil jako dobrý panovník, učinil konec sporům mezi Albánci, bděl nad pořádkem a bezpečností; s křesťany nakládal mírně. —r. 1820 Sultán Mahmúd II. prohlásil Alího za odbojníka a vypravil proti němu vojsko. —Po dlouhou dobu obležen v Janině. Alí po odporu 10. ledna 1822 kapituloval; přestože mu byl zaručen život Alí byl 5. února zavražděn. alistelelenlis.jpg Filiki Eteria —Přátelské sdružení byla tajnou organizací pracující počátkem 19. století na svržení osmanské správy a vytvoření samostatného řeckého státu. —Členy tohoto sdružení byli hlavně mladí obchodníci z řecké diaspory , především z Ruska – Oděsa 1814. — Nejvyšším vůdcem organizace byl Alexandros Ypsilantis. —Snaha Filiki Eterie byla korunována úspěchem — roku 1821 povstalo řecké obyvatelstvo proti osmanské nadvládě a o deset let později byl velmocemi uznán samostatný řecký stát jakožto nové Řecké království. — filikietairia.jpg Ypsilantis vůdcem revoluce —Alexandros Ypsilantis vůdcem Filiki Etairia od dubna 1820 —Společnost přátel v podvečer revoluce měla asi 1.100 členů, z poloviny maloobchodníci, kteří žili mimo Řecko. —Původní plán počítal s podporou ostatních balkánských národů 1821.jpg Vyhlášení revoluce v Moldavsku —V únoru 1821 Alexandros Ypsilantis překročil řeku Prut a zažehl protiturecké povstání Řeků za svou „víru a vlast“ —Nevyšel plán zapojit do povstání valašské pandury a Rusko odsoudilo revoluci – poprava Tudora Vladimeresca (1780-1821). —Konec nadvlády Fanariotů v podunajských knížectvích —Odsouzení povstání i ze strany Patriarchátu - exkomunikace protagonistů povstání Μάχη στο Κόλτσι - Βικιπαίδεια Potlačeni povstání ve Valašsku ieroslohos.jpg —Vstup tureckých jednotek do Valašska v květnu 1821 —Rozhodující bitva v Dragasani (červen) kde vykrvácelo jádro eteristů: tzv. Svatá legie, složená z elity řeckých studentů —Ypsilantis prchá do habsburské monarchie. Vězněn v Mukačevu a následně v Terezíně (do r. 1827). Vyhlášení národně osvobozenecké revoluce img160.jpg —Většinové řecké obyvatelstvo, především na Peloponésu – Moreas (90%) —Povstání od března r. 1821 mělo široký charakter a dlouhé trvání. —Setkání revolucionářů v klášteře Agia Lavra —Nejednotnost povstaleckého vojska — 25. březen 1821 lavra.jpg —Počátek národně-osvobozenecké revoluce spojován s datem 25. března 1821 – vztyčení řecké vlajky v klášteře Agia Lavra —Místní povstání na různých místech Řecka pod vedením kapitánů —Nejaktivnější vzbouřenci Peloponésu pod vedením pod vedením Theodorose Kolokotronise a Petrobeje Mavromichalise Revoluce na ostrovech bubulina.jpg —Na Ydře nejdřív sociální vzpoura proti rejdařům, kteří preferovali neutralitu —Ostrované z Ydry, Spetses a Psara přebudovali své malé obchodní lodě na válečné —narušili zásobování tureckých vojsk po moři, pod vedením odvážných kapitánů (Kanaris, Miaulis, Bubulina) Klíčové úspěchy: dobytí Tripolitsy - Dervenakia —Květen – září 1821 oblehání a krvavé dobytí Tripolitsy —V r. 1822 Turci potlačili vzpoury Řeků v Makedonii, v Thessalii a na některých ostrovech —V srpnu 1822 Mahmut paša Dramali pokusil neúspěšně o potlačení revoluce na Peloponésu —V soutěsce Dervenakia byla rozprášena turecká armáda v síle 30.000 mužů —Získání kontroly nad většinou Peloponésu kolokotr.jpg Revoluční roky 1821-22 —Postupné rozšíření povstání v dalších oblastech pevninského i ostrovního Řecka (výjimka kykladských ostrovů s katolickým obyvatelstvem) —Vytvoření silného povstaleckého loďstva –zatlačení osmanského loďstva od Egejského moře —Důležité vítězství povstalců v soutěsce Dervenakia na Peloponésu (srpen 1822) —Držení dvou strategických bodů v pevninském Řecku: Athény a Mesolongi Turecké represálie proti Řeckům grigorios.jpg —Duben 1821 zhanobení a oběšení patriarchy Gregoria V (1745-1821) na bráně patriarchátu. —Pro výstrahu popraveno mnoho duchovních a obyčejných lidí. —Krvavé pogromy proti řeckému obyvatelstvu v Konstantinupoli, Soluni, Smyrně, Kydonies a na Kypru Vyvraždění Řeků na Chiu —Vzpoura místních Řeků pod vedením kapitána Logothetise —V dubnu vyslána sultánova flotila pod vedením admirála Kara Ali – Následuje masakr všech Řeků: 25.000 zavražděných, 45.000 uvrženo do otroctví —18. 6.1822 Kanaris podpálil vlajkovou loď turecké flotily hiosntela.bmp Řecká revoluce a svět —Velmi negativní postoj Svaté Aliance k řecké revoluci —Rakouský kancléř Metternich a ruský car Alexandr v lublaňské konferenci (leden – květen 1821) odsoudili povstání Řeků —Veřejné mínění Evropy podporuje Řeky. Za tím mnohdy byly vlastní politické ambice. Např. na území Německého spolku Řekové získali okamžitě podporu liberálních sil, které byly nespokojeny s omezením některých svobod v r. 1819 v důsledku restriktivních opatření, které prosadil Metternich (1773-1859) na karlovarské konferenci. —Liberálové a nacionalisté tak o dva roky později místo za svobodné a jednotné Německo se proto rozhodli bojovat za svobodu Řeků. — Vnímaní řecké revoluce evropskou veřejností Screen Shot 2022 02 03 at 9.27.01 AM ελληνικη επανασταση, Ιστορία —Filheléni vnímali válku nejen jako střet kultur, ale i jako náboženský konflikt, a tedy další motivaci k pomoci souvěrcům (masakr na Chiosu) —Řekové získali značné sympatie i mezi italskými revolucionáři či francouzskými liberály, nebo Skoty a Iry. —Filhelénismus poskytl jistou náhražku pro nacionální vzrušení, které nemohlo být vyjádřeno doma. Británie a řecká revoluce filelines1.jpg —První mocnost, která změnila svůj postoj k řeckému povstání byla Velká Británie. —Ke změně britské politiky přispělo působení britských filhelénů i statečnost Řeků v bojích. —Hlavní motiv obratu: VB nechtěla přepustit Rusku iniciativu v řeckých záležitostech a vedly ji k tomu vlastní mocenské zájmy na Balkáně. —r. 1823 přiznal britský ministr zahraničí – George Canning Řecku práva “bojující strany“. V listopadu téhož roku poskytli britští bankéři Řecku první půjčku – pro Řecko dosti nevýhodnou. — Půjčky nezávislosti r. 1823 – 25 ve znamení občanských střetů Ελληνικός Εμφύλιος 1823-1825: Έλληνες εναντίον Ελλήνων - Ενωμένη Ρωμηοσύνη —Nelítostný boj mezi vojenskými vůdci (kapetaniové), —vlivnými notábly (kodžabašiové), a majetnými ostrovany (rejdaři) o politickou moc v novém státě. —Boj mezi autochtony a eterochtóny – mezi Peloponésem - pevninským Řeckem a ostrovy —Rozdilné zájmy se projevily v první konferenci o sestavení Epidaurské ústavy (1.1.1822) – ústava v duchu francouzské ústavy – princip dělby moci – role Fanariotů (Mavrokordatos – Ypsilantis) —Otevřená otázka definitivního výběru st. řízení a vyhlášení povstání jakožto nacionálně-naboženskou revoluci, která nemá nic společného s revoltami v Itálii a Španělsku. Revoluce v ohrožení img161.jpg —Osmansko-egyptský zásah proti revolucionářům – vylodění Ibrahima paši na Peloponésu (únor 1825) po zpustošení Kréty a ostrovů Kasos a Psara. —Nové oblehání města Mesolongi (duben 25 – duben 1826) exodus a pád toho to města —1827 dobytí Athén s výjimkou Akropolis r. 1826 – 1827 Útlum revoluce Η ελληνική επανάσταση και οι Μεγάλες Δυνάμεις - Εκπαιδευτική Λέσχη —Po sérii občanských válek a po společné turecko-egyptské intervenci na Peloponésu a v jižním Řecku zůstávala pod kontrolou řeckých revolucionářů jen malá část pevniny na severovýchodním Peloponésu, Athény a několik nevýznamných ostrovů. —Mocenské zájmy Anglie, Ruska a Francie v této oblasti vedly k vytvoření neformální aliance, která požadovala vytvoření polo- nebo zcela autonomního řeckého státu. —souvislosti s rozměry filhelénského hnutí v Evropě a nově i se zájmy držitelů řeckých dluhopisů. Anglie – Rusko – Francie k řecké otázce 188 χρόνια από τη Ναυμαχία του Ναυαρίνου: Η σύγκρουση που λύτρωσε την Ελληνική Επανάσταση | HuffPost Greece Ειδησεις —Rusko od r. 1825 pod vedením cara Mikuláše —Canning chce přesvědčit cara o nutnosti společného postupu v řecké otázce —v r. 1826 podepsán tajný Petrohradský protokol – nabízejí OŘ příměří – v případě nesouhlasu odvolají jejich velvyslance z Istanbulu, vyšlou konzuly do Řecka v krajním případě přimějí Vysokou Portu k povolnosti všemi dostupnými prostředky – tento návrh nebyl přijat —Společná Anglo-rusko-francouzská flotila pod vedením admirála Edwarda Codrigtona odplouvá k Řecku – 20. října 1827 bitva u Navarina – klíčová událost pro záchranu revoluce a řeckou nezávislost. —První „humanitární intervenci“ v novodobých dějinách, ukončila egyptskou vojenskou výpravu do Řecka a fakticky zachránila řecké aspirace na vytvoření národního státu. — Vyhlášení nezávislosti Ο Ρωσοτουρκικός Πόλεμος 1828-1829 και η σημαντική για την Ελλάδα Συνθήκη της Αδριανούπολης (Σεπτέμβριος 1829) Hranice nezávislého řeckého státu v r. 1830 Α΄ Ελληνική Δημοκρατία - Βικιπαίδεια Το νέο ελληνικό κράτος με τα περιορισμένα σύνορά του, όπως αυτά καθορίστηκαν με το πρωτόκολλο του Λονδίνου (3.2.1830). Βρεταν… | Greece map, Map, Vintage world maps Problémy s budováním nového státu