Tvoření slov - podzim 2004 Markéta Ziková 2. Slovotvorné způsoby Podle toho, jak vypadá bázová jednotka, rozlišují se dva základní slovotvorné způsoby: 1. bázovou jednotkou je jedno slovo - derivace: léto > letní, žaloba > žalobce, starý > stařec 2. bázovou jednotkou je více slov (syntaktická fráze) - kompozice: nový věk > novověk, metat koule > kulomet Derivace nebo kompozice? a) [bez[domov]ec], [[bez[domov]ec], [bez[domov]ec]] rozcestí, rozhraní, rozvodí; výsluní, výročí; souhvězdí, soukolí, sousloví, souostroví, soustátí, sousoší, souvětí b) Většina kompozit vzniká derivací ze syntaktických frází - rozlišuje se mezi čistou kompozicí a kompozičně-derivačním způsobem čistá kompozice - zadní člen kompozita není derivován. Typicky jsou to vnitřní kompozita: starověk, malotraktor, slovosled; kompozice + derivace: mluvit pravdu ? [[pravdomluv]ný], tlustá kůže ? [[tlustokož]ec], ostré hrany ? [[ostrohran]ný], měřit teplo > [teploměr] Forma bázové jednotky, která vstupuje do slovotvorného procesu = odvozující kmen Forma odvozené jednotky, která je výsledkem slovotvorného procesu = odvozený kmen nosní: bázová j.: jméno s reprezentativním tvarem nos slovotvorný no odvozující /nos základ s kmen / slovotvorný n( odvozený /nos formant í) kmen ň/ ruční: bázová j.: jméno s reprezentativním tvarem ruka slovotvorný ru odvozující /ruk základ č kmen / slovotvorný n( odvozený /ruč formant í) kmen ň/ 1. U následujících slov určete: 1. bázovou j., 2. jejich slovotvorný základ, 3. odvozující kmen, 4. odvozený kmen. střešní ostřelovač rypadlo kulovitý dloužit krátkosrstý 2. Vyberte slova, u nichž se odvozující kmen shoduje s jejich slovotvorným základem. svalnatý, žilnatý, tučný, zátah, nosík, raketový, karetní, spojitelnost Typy odvozovacích kmenů: 1. Je-li bázovou j. neodvozené N nebo A, je odvozovacím kmenem jejich kořen: nuda /nud/ ? nudný /nud+n/, ruka /ruk/ ? ruční /ruč+ň/, ručka /ruč+k/ chudý /xud/ ? chudoba /xud+ob/, chudák /xud+ák/ 2. Je-li bázovou j. odvozené N nebo A, má odvozovací kmen komplexní strukturu: kořen + slovotvorný/é afix/y: chudoba /xud+ob/ ? chudobný /xudob+n/, prales /pra+les/ ? pralesní /prales+ň/ kýčovitý /kíč+ovit/ ? kýčovitost /kíčovit+ost/ 3. Je-li bázovou j. odvozené nebo neodvozené V, odvozovacím kmenem může být: a) kořen, popř. prefix + kořen lovit /lov/ ? lovec /lov+_c/, snímat /sňím/ > snímek /sňím+_k/, předpokládat /předpoklád/ ? předpoklad /předpoklad/ b) kmen, který je součástí nefinitních tvarů slovesa, popř. prefix + nefinitní kmen drtit /drťi/ > drtič /drťi+č/, zapsat /zapsa/ ? zapsatelný /zapsa+teln/ Typy derivace 1. Sufixace = připojení afixu za odvozovací kmen Místo připojení afixu ke kmeni = morfematický šev školák /školák/ ? školák + -sk(ý) /školák+sk/ ? školácký /školáck/ Vlastnosti sufixů: a) Způsobují/nezpůsobují alternace na švu = morfonologické alternace - hluchota, slepota, nahota, tesknota, temnota; kráječ, třídič, plánovač + říční, lebeční, nožní, frekvenční, břišní; ručka, stříška, muška, nožka b) Kombinují/nekombinují se s jinými sufixy - chocholatý, hrbatý, vousatý, copatý + tiskárnový, výsadbový, zavazadlový, schodišťový, přenašečový; vymahatelnost, balvanovitost, náladovost, hloubavost c) Fungují/nefungují pro derivaci ve více kategoriích - ohniště, semeniště, bahniště, nástupiště, odpaliště, hnízdiště + učitelka, sousedka, rybářka; škrabka, výhybka, pájka; hádka, přednáška, ukázka; ručka, knížka