Kůr: Aleluja, neplač, Maria. Pfj přlch,pd,u prvni sestry nechť kůr zpívá. {Maria stála venku plačíc. Jak plakala, naklonila se a nahlédla tlo hrobu.) Řečená sestra nechť se po nahlédnuli do hrobu obrátí ke kleni a zpívá: Vzati Pána mého a nevím, kam ho položili, AndeltJeziiV Ženo. proč pláčeš? Koho hledáš? Se$tra; Pane, jestliže jsi jej vzal ly, povez mi, kam jsi ho položil, a já jej vezmu. OtttJežišt: Maria. Qna (uklňnejtc se): Rabboni. Qa (]>ak ustupuje maličko násad): Nedotýkej se mne, Maria. Ale jdi k bratrům mým a pověz jim; Vystupuji k oleí svému a otci vašemu. Kůr: Maria přišla zvestujíc učedníkům Sestra; Viděla jsem Pána a loto mi řekl. Kůr: Aleluja, Pán vslal z mrtvých. Na to kůr: Běželi dva spolu a ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr. a pfiäel k hrobu první aleluja. Pptom dva braljfi {vezmouce prostěradla, jdou ke stupni) a zpívali: Vidíte, ó druhové, lile prostěradla a rouška, ale tělo nebylo v hrobě nalezeno. Kur: Vstali' zajisté. (Po dozpíváni se začne hymnus Te Deum laudamus.) 1. Na základě překladu z latinského originálu, který pochází z konce 12. století (zápis je z breviáre ženského benediktinského kláštera sv. JÍM na Pražském hradě), charakterizujte vznik liturgického dramatu. 2. Určete dále. který moment byl rozhodující pro změnu dialogů v drama. 3. Pokuste se vystihnout specifičnost středověkého dramatu. 4. Podrobné rozvedeni vývojových dramatických linií včetně ukázek najdete ve skriptu Milana Kopeckého Starší české drama (Brno 1987, 2. rozšířené vydáni). 9. HOSPODINE. POMILUJ NY! (Asi konec 10. stol.) Hospodine, pomiluj ny! Jezu Kriste, pomiluj ny! Ty, spase všeho míra, spasiž ny i uslyšiž, Hospodine, hlasy naše! Daj nám všem, Hospodine, íizňa mírv zemi! Krleš! Krleš! Krleš! pomiluj ny - smiluj se nad námi spase • spasiteli mira-zde: světa l\z& - úrodu, hojnost mir - zde: pokoj 10. SVATÝ VÁCLAVE (První tfi strofy patrné Svatý Václave, vévodo České zemč, kníže náš, pros za ny Boha, svatého Ducha! Kyrieleison! Nebeskéť jest ilvorstvo krásné, blaze tomu, klož lam pojde: v život věčný, oheň jasný svatého Ducha! Kyrieleison! Pomoci tvé žádámy, smiluj sě nad námi, utěš smutné, olžeň vše zlé, svatý Václave! Kyrieleison! Maria, matko žádúcic, tys královna víemohúcíe, prosiž za ny, za křesťany, za svého syna! Krisleleison! Gospodi, pomilui! Jezu Kriste, pomiluí! S7pase vóíego míra, 7asi ny i uslySi, Gospodine, glasynaši! Dai nam"?, Gospodine, Ítzn6 a mir? v? zemi! K6r6leí6! K6r6leš6! 12. stol., ostatní asi jeStČ 14. stol.) ßwaty Waczlawe. wewodo czeßke zemye. knyezc naßß, pros za ny boha, ßwateho ducha! Kyryeleyßon! Nebeßket geßt dworßtwo kraßne, blazye tomu, ktoz tarn poyde: \r zywot wyeczny, ohenyaßny ßwateho ducha! Kyryeleyßon' Pomoczy twe zadamy, ßmyliiyßye nadnamy, vtyeßß ßmutne, otzen wßße zle, ßwaty Waczlawe! Kyryeleyßon! Ty jsi dědic české země, rač pomnieti na své plémě, nedají zahynuti nám i budúcim, svatý Václave! Kristeleison! Anjelé světí nebeští, račte nás k sobě přivésti tu, kdež sláva nepřestává vččného Boha! Kristeleison! Maria, matko žádúcie, tys královna vsemohúcie, prostí za ny, za křesťany, Hospodina! Kristeleison! Vsickni světí spomáhajle, zahynuti nám nedajte, v světě v bludném aťnezahynem! Kristeleison! HFiechuov se naiích lékárny, spomoci vasie žádámy, svatý Vite, slavný VojIčSe! Kristeleison! Vy ste dědici České země, raěte pomnieti na své plémě, nedajte zahynuti nám i budúciem, svatý Zikmunde, svatý Prokope, sváli Lidmilo! Kristeleison! Bohu olei chválu v2dajmy, svatým se křížem požehnajmy ve jméno Otce i Syna jeho i svatého Ducha! Kristeleison! kněze - knize dvorstvo - služba a život při dvoře nebeského krále oheĎ jasný-sv. Duch je v bibli (např. Mt 3, II -12) spojován s ohněm iidúcie - drahá dědic - ochránce, patron pomnieti - pamatovat 1. Porovnejte umělecké prostředky obou písni (užiti rýmu, asonance, epitel, Členěni do strof). 2. V souvislosti s poslední literaturou předmětu v knize Jana Lehára Česká středověká lyrika (Praha 1990) shrňte u pisně Hospodine, pomiluj ny problematiku jejf datace, autorství a funkce. 3. U písně Sv. Václave si uvědomte její funkci na základě rozšiřování jejího jádra a charakterizujte zde pojetí sv. Václava. 11. TZV. OSTROVSKÁ PÍSEŇ (Kolem 2. pol. 13.stol.) Slovo do světa stvorenie v božství schováno, jež pro Evino /hfesenie na svět posláno. Dievce dřeve porozenie jest zvěstováno, z Davidova pokolenie božsky vzc li ováno. Ot něho/c naše kiířenie jménem na ix á no, pro drahé nasc spasenie Ži dóm prodáno. I pro »aíe vykúpenie na smrt prodáno, jehož nám slavné vzkriesenie vesele dáno. Slnvo - Bůh, Kristus (viz Jan 1,1) vrchovino - vychováno krgřcnic - křtění, křest okud ráčfta! rvěte se emná příhoda. pie, a ne voda. pije ád do krčmy chodí, jemu přihodí, lodyněkafcé viny také. se lak zračí. ukáže se í se lam omráči, zdrží se do soumraku a co praviti. vyprávřt lépe zbaviti vyhnout se tomu ž Čas jest, spáti. n dočakati. •t/«.. *" "• všechny tři ukázky po stránce formální a obsahové. Pokuste se určit princip víjení textů a sledujte, jakým způsobem je dosahováno satirického účinu. lé Četby celků shromážděte důkazy pro tvrzení, že autor Desatera a Satir ■mesliiicích byl totožný. izání se pokuste o jeho žánrovou charakteristiku, u 7. přikázáni uvažujte jnkrétnich motivických analogiích se Satirami o řemeslnicích. 'ydání těchto literárních památek najdete v edici Josefa Hrabáka Staročeské ry Hradeckého rukopisu a Smilovy školy (Praha 1962). Starší vydání ustracemi Antonína Strnadela) připravil Jan Vilikovský, Staročeské satiry iha, 1942). EKAJE VŠE Z,LÉ STRÁŽE pol. 14. stol.) v>6 v & i-> /varvW 4 r~t .V- ) víč zlé stráže ilé hrdlo váže. mstím po dúbravě, i rozmlúvaje, 2. Tiem zpievaním, tiem voláním ubudich tu krásnu paní. Když sě j ze snu probudila, ke mně míle promluvila ichku, čas jest vstáti! 4. Již ptáčkové vzhuoru vstali. ~.ALgj& í již svítati, tenjáznaji, vzhuoru vstávají. : mezi náma -i radost dána! buďvaž věrna, mezinámaF . vzhuoru vstávše zazpívali, zazpievavse pryč letčli, mě smutného zde nechali. ■ '>.,> t ■y II. 1. Přečekaje vsie zlé stráže, puojduť k milé hrdlo váže. Svuoj kuoň pustím po dúbravě, sám s ní sedu rozmlúvaje. 2. Již ptáčkové zhuoru vstali, vzhuoru vstávše zazpívali, zazpievavše pryč letěli, mě smutného zde nechali. 3. Tiem zpievaním, tiem volaním 4. a řkúc: "Brachku, čas jest vstáti. skuoroť bude již svítati! Den se blíží, ten já znají, vše zlé stráže vzhuoru vstávají. Tubudichu krásnu paní. C*~t^ Když sej' ze snu probudila. f, ke mně mile promluvila 5. "Rozlúčenie mezi náma -klevetničkóm radost dána! Protož, milá, buďvaž věrna, žádný zlý sok mezi náma!" ,i.( <7 ■■■// straže - strážce, strážný hrdlo váže • nasazuje hrdlo (s nasazením života) ubudlti - probuditi brachku - miláčku skuoroť - brzy buďvaž věrna - buďmež věrni 24. TZV. ZÁVISOVÁ PÍSEŇ (2. pol. 14. stol.) Jižť mne vše radost ostává, opouítí jižť mé vše útěchy stan». přestanou srdce v tužebné krvi plavá, toužící to vše pro mú milú žádnu. žádoucí Svýma zraky skrze očko silnět' stfielé v mé srdéčko, bydlímť u plamenné tuze. (setrvávám) Muoj život v tuhách nemáhá, chřadne to vše jejie krása drahá silnět' mě k tomu přípúzie. nutí Srdce boli, silně ve krvi plávaje, žádaje, žádná", tvé milosti, ač sě móže státi. Jáť nikoli živ nebudu na dlúzč v té túzč. kdyžř sě zmilitká neráči smilovati. milá Túhať mé po nie, kdyžť na ni zpomanu, toužím po ní div, žeť kdy nesplanu, omdleje v tuhách stanu, zahynu já pro ni u mé mladosti žalostivě zahynu. Toť mé nestestie, že byvSe v radosti i mám smutka dosti od nevěrné milosti. lásky Ach žalosti, chodinismutný, vzdychaje pro mú nevinu! , JHt* mé zpievanie přestane nynie, pyčtež mne, panny, i vy, Šlechetné panie, litujte žeť mi jest zahynuli pro milovanie. Slunéčko vzchodí, vychází záře vychodí, má zni t li lká v mém srdéčku vévodí, silněl' mi na mé mysli uškodí, ač sě, žádná, nesmiřuje, jestliže Bych měl na všem světě koho, kdybych měl jenžťby mi pomohl tužiti, měl bych ulegenie mnoho, chtěli' bych mu s věru slúžiti věrně Jakož fénix oheň nieti, _,_ rozněcuje tli Eďéž chce svú mladost vzieti, když v ohniť vzhoŕi v silné moci, vzplane; prudce takéž muoj kvietek žádúci túžebný plamen horúci v srdci nieti ve dne v noci. Z mé mladosti jenž srdci tuhy přeji, .nesměji-- pro zlých lidí strach nikomemu zjeviti. V téjť žalosti, již nosím na útrobě, ive mdlobě*... najkrajssie žádná, pro tě mi zahynuti. Zbožnýť má radost, a já v tuhách vadnu, to vie pro mú žádnu, sám sebú nic nevládnu, pohřiechu nemámť nikdy nižádného utěsenie. Toť jest má núze, ach hrozný osude, ktož tebe nezbude, tenť žalosti nabude. nezbaví V svém srdéčku, žádná, pro tě já mám tužebné myslenie. Mého túženie nemám umenšenie, pyč mne povetrie, pyč mne všecko stvorenie, vzduch karbunkul, zafier i vše drahé kamenie, (tmavočervený drahokam) slunečné kvietie i vše na světě, pyč mne lilium, pyč ruože přeslkvucie, chceť mi má zmilitká život odjieti, odejme mní ač se neráči smilovati. neodvažuji se nikomu v nitru, ale i v mysli, srdci (buď bohatý - láskou nebo zbožný) Q/Orel divnú vášni mievá: obyíej své děti v slunce obrátí, tuť v té horkosti zhřievá, davť jim v tu světlost hleděti. Kteréž jasně vzřieti nemuož vzhlédnout v slunce, toť sobě nespomiiož, tomu není pomoci ihned je z hniezda vyvrátí. Takým orlem nazývám ji, pro nižť srdcem v tuhách lkají, strach mne, žeť mi život ztratí, bojím se, zniíí (tj. zahubí mě) Ach, mé očko, má útěcho, má radost, ■ pro světlost, jíž má najkŕašsí svieti, musím ti Mé srdéčko se leká bez prestanie fí- spadenie^ jaTSrfr'örePspadna. tuť inu jest f Jakžto lev, když koli svým hlase zařve, zastená ■ své dietky vykúpi, ihnedť jich smrt odstúpi, odstoupí od nich takéž já lekám sě smrti žádaje p. Labut, divný pták, zpievá umiei také já, smutný žák, umruťv túje student, klerik pro mú milú žádnu, když neráčovánie. Ach auvech, má milá, již si mč umdlila! učinila slabým Ještě by mě od smrti vykúpila, vykoupila bys by se mnu jedinké slovce proml slůvko Slunéčko slkvúcie, ruože svčilúcie. zářící srdce i tělo dávaji v tvoje nice, dávám duši mú Bohu milému poruče, ač mne neráčíš živiti. zachovati při životě fénix - podle egyptské mytologk, jenž se obrozoval tím, že se sám spa 25JPÍSEŇ VESELE CH - /««ť-'ŕ. í--'- ■£ rt&Ü'HJL (2. pol. 14. stol.) - JíU-*""' ! V' Jižť jest zima přišla, slyäte, vodranie! Kterak jste dlúho spali a Šatu nenie. V létě spáchu, nic nedbáchu, co v zimě bude. Ach, hrozné trude, a šatky chudé!