ZRCADLO LÁSKY NA MAŘÍ MAGDALÉNĚ, KTERÁ PO ŽIDOVSKÉM VELIKONOČNÍM SVÁTKU V BÍLOU SOBOTU RÁNO SVÉHO JEŽÍŠE V HROBĚ HLEDALA, PŘEDSTAVENÉ. U sv. Jana v 20. kap. Ještě krásné slunéčko včera unavené pozůstalo maličko ve tmách zakuklené, když jsem již Magdalénu u hrobu stojící, tu láskyplnou ženu spatřil a plačící. Jako když slunce zjara své ohnivé střely na zem pouští, tu pára jde z lesu a rolí, téí sníh od té horkosti v vody se obraci, tekou vody v hojnosti plníc tak svou práci, tak Maří Magdaléna jsouc ohněm milosti dokonce rozpálená, plná horlivosti, všecka od té horkosti co vosk se rozpouští, tekou slzy v hojnosti, jež oči vypouští. „Ach, ouve!" musí volat Um ohněm zemdlená, 536 byť se mohla dovolat od lásky zranéná. Slunce ji, přilij smutné, dlouho nevychází, noční lucerny temné dlouho nezachází. „Ach, vzejdi, oko zemské!", volá s horlivosti, „ukaž to světlo panské, již's se kryla dosti! Osvěť okrSlek zemský a nejvíc to místo, bych zhlídla ten hrob panský, co jest v něm zajisto." A vtom däleií k hrobu drobet přikročila, byť milého podobu tím lépe spatřila. A n achylic se málo, vidí dva anjely, což se ji divné zdálo, an v hrobě seděli. Ne vás, ach, ne vás hledá, ó milí anjelé! Ne vás to srdce žádá od lásky zranělé! Jiný jest a jediný, po němž ona touží, pro nějž každé hodiny tak se těžce souží! Volá a bez přestání sem i tam ho hledá, 537 60 »5 70 K 85 plná jsouc naříkání a od slzi bledá, jednak do hrobu hledí, zdaliž by tam nebyl, jednak zdaleka sedl a patří, kde by byl. VSak to její hledání u hrobu prázdného jest marné pach to váni srdce horlivého, nebo života hledá v příbytku umrlých, tamž se najíti nedá ten život všech živých. Hledá v temnostech světla, hledá v smetích zlata a lilia rozkvetlá z bodláčí počatá, hledá na trní hrozny a na vrbě růže, mysli věci nemožný — co láska nemůže! Ó ženo j od milosti dokonce zmámená, nečiň si víc těžkosti jsouc dost unavená! Zdaž nevíä, že vzkříšený Pán víc neumírá? Takť nás učí, křesťany, všeobecná viral Mohla jej smrt přemoci jeden tolikokrát, 538 nad tím provést své moči a život mu pobrat, ate již nad nim více nikdy nesvftězf, to oslavené srdce střelou neprorazí. Darmo lučiště, střely na něj chystáä, Smrtí, nebŕ jsou pří US zetlely k jeho zahynutí! Jeho tělo a kosti "~"n jsou nad ocel tvrdSÍ,}' jiné všecky mocnosti ' nad měď trvalejší. Přestaň tehdy, ó ženo, přestaň od truchjení, žalostná Magdaléno, přestaň od kvílení, přestaň v hrobě živého vyhledávat Pána, nebť nesl uši na něho víc smrtedlná rána! Ach, předce lkaje kvílí magdalénská Máří, čeká, až by ji milý potěšil svou tváři, ptá se na svého Pána a má za to jistě, že jest jej někdo zrána složil v jiném místě. A nechce dál od hrobu, jak by jistá byla, 83 100 I0S 115 539 rovného nemám jemu v svém stádu hovádka. Jest jako sníh blličký, m však na levé straně má flíček Červeníčký nápodobný k ráně. Davon: Já jemu dám telátko, jejž matka kojila 35 dýl, než mnohá jehňátko tvá ovce krmila. Sváží je a svázané přednesu malému, založím se, Mavone, 40 že se zlíbí jemu! Mavon: A já mu přidám k tomu kozlatko s mateři, bude moct v jeho domu bydleti za dvéři. 4, AČ ještě z prsův žije a jej matka živl, však když se proskakuje, všickni se mu diví. Davon: A já mu ještě přidám so jelínka mladého, kdykoli na něj vzhlídám, vidím spanilého. Jehož jsem na oulici dopadl, zelené, h v horách. Dal se oblíci v konopě skroucené. Mavon: Já jemu ještě přidám králická bílého, 55* jehož obzvláatně hlídám, z tisíc vybraného. Umí provádět skoky, umí i bubnovat, naučil se měnit kroky, trefí i tancovat. Já mu darovat myslím veverku Červenou, tak se jistě domejšlím, že jí nemá rovnou v skákáni a v louskání vořechů všelikých, nic ji tvrdost nezbránl, malých i velikých. A já daruji jemu zajíčka krotkého, jehož jsem přinesl domu ještě maličkého. Ten se dá maličkému chytit, když jen ráčí, bude tancovat jemu a skákat nejradčí. _ Já jemu přidám k tomu psíčka pozorného, byť hlídal jeho domu a dobytka všeho. Jest naučen hlídat stáda, naučen hlídat domu, onť i na vlka vpadá, můŽeS věřit tomu! A já daruji jemu přelovné koŕátko, 553 155 160 Davon: 16i ač s ní Často zacházím, však mi mnoho platí, neb jest mistrně rytá a černě zbarvená, chlapa se hodně chytá, jako která jiná. Já jemu ještě kompas slonový daruji, jakej nejradčí u nás dvořáci kupují. Jest v něm jakýs jazýček, jenž se vždycky točí, bude moct ten synáček v něm kochat své oči. Mavon: 170 175 Oba spolu zavírají: 185 A já mu ještě přidám pěkných věci mnoho, co budu mít, to vydám pro stůl Pána tolio: slivy, vořechy, višně, sejr, máslo, koláče, hrušky a jablka z Mišně - přestaneť od pláče! A ať nic nezůstane, co bychme nedali, ejhle, přemilý Pane a anjelský králi, sami se ti dáváme! Rač nás přijít vděčně a dej, ať s tebou máme radost v nebi věčně! Amen. 556 TOUŽEBNÉ ROZMLOUVÁNÍ KRISTA PÁNA NA KRÍZI VISÍCÍHO i- i Jsa trápením obklíčený milý Ježíš na kříži, s lotry jako zlořečený snáší velikou tíži a rty již skoro umrlé k mluvení zhotovuje a své hoře ustaralé všem vůbec vypravuje. Ach rty, málo před trápením nad korally pěknější! Ústa před lstným obviněním nad růže červenější, ach, jakou jste nyní barvu smrtednosti oblekly, jakou jste bledosti larvu na tu krásu uvedly! K mluveni se hotovíte, pomalu rozvijící, šťastní to, co vy povíte, budou poslouchající! Sem, sem, lidé, bez prodleni ze všech krajin pospěšte, Ježíšova naříkání s bedlivosti poslyšte! w 557