Baroko v architektuře

n      Tři definice původně adjektivní formy slova:

"barroco" -- v portugalském 16. století a později "barrueco" v kastilštině: nepravidelná perla;

"barocco" -- v italském bankéřském prostředí označení riskantní finanční operace;

"baroque" - v přeneseném slova smyslu Saint-Simon ve svých Pamětech, 1711 tak označuje rovněž
myšlení zvláštní a šokující.



n      Francesco Milizia, 1797:

"Baroko je nejvyšší stupeň bizarního, nejvyšší vrchol směšného. Borromini zemřel v deliriu, avšak
Guarini, Pozzo a Marchionni v sakristii sv. Petra v baroku".



                                          Jacob Burckhardt

n      Der Cicerone, 1860:



"Barokní stavitelství hovoří stejnou řečí jako renesance, avšak zdivočelým dialektem. Antické
sloupové řády, římsy, frontony apod. jsou používány nejrůznějším způsobem a s velkou zvůlí..."



/Wilhelm Lübke, 1855: epocha zdivočení, emancipované dekorace/



"... nadvláda ornamentu, přebujelá dekorativnost, promísení jednotlivých uměleckých druhů a ztráta
jejich původní jedinečnosti v novém působivém celku... - metamorfóza architektonického principu do
ornamentální dekorace"





                                         Heinrich Wölfflin

n      Renaissance und Barock, 1888:

klasická tradice je "architektonického" typu, barokní styl, jenž je založen na emocionálním
působení, je "hudební";



mezi klasickým a neklasickým uměním můžeme sledovat uplatnění dvojic protikladných pojmů (lineární --
malířské; plocha -- hloubka; uzavřená forma -- otevřená forma; mnohost -- jednota; zřetelnost
nepodmíněná -- zřetelnost podmíněná);



v architektuře rozpínání vnitřku a současné stlačování vnějšku, jež vede ke zvýšené plasticitě,
centralizaci průčelí, hierarchizaci částí a vertikalizaci (kupř. oproti renesanční horizontalitě).

                                     Počátky barokního výzkumu

n      Cornelius Gurlitt (1850-1938)

(1885-1889, "berlínské" pokračování dějin umění Franze Kuglera)

Geschichte des Barockstiles in Italien, 1887



n      Alois Riegl (1858-1905)

Die Entstehung der Barockkunst in Rom (1901-1902), vydáno posmrtně 1908.



n      Arne Novák, Prague baroque, 1915.



n      Max Dvořák, Geschichte der italienischen Kunst im Zeitalter der Renaissance II/2 (Die
Enstehung der Barockkunst), 1927



                                      Albert Erich Brinckmann

n      (1881-1958)

Die Baukunst des 17. und 18. Jahrhunderts, 1919.



n      Dva zdroje barokní architektury:

plasticita Michelangelovy římské architektury;

rozvíjení prostorovosti v Palladiově severoitalské architektuře.



n      Jejich spojením v Římě na počátku 17. století působením Carlo

Maderny vzniká barokní architektura.

                                          Vojtěch Birnbaum

(1877-1934),

n      Barokní princip v dějinách architektury, 1924:





n      Barok

            monumentální (Michelangelo, římský barok)

            klasicistní (Palladio, francouzský barok)

            perspektivní (Borromini, "radikální" barok)



n      Barok jako opakující se pozdní stadium stylů (antický, románský,

gotický, apod.

                                           Václav Richter

(1900-1970),

n      O pojem baroka v architektuře, 1944:

stylovou strukturu je třeba zkoumat v podstatě -- pojmu ("bez ohledu na vše místní a časové");
konstrukcí hypotézy



n      Barokní prostorová představa:

konečný prostor (renesanční) -- sjednocovaný prostor (manýristický) -- nekonečný prostor (barokní)

n      Baroko ve vztahu k normě:

norma (renesance) -- anti-norma (manýrismus) -- ne-norma (baroko)



n      Závěr: existuje pouze jediný barok -- barok perspektivní



                                         Václav Richter II

n      Recenze H. G. Franze, Umění XII, 1964, s. 313-322.



"Specifické pole evropského umění -- a tedy i baroka -- je dáno různým pojetím prostoru a hmoty"



Prostor: představa nekonečného prostoru vyplněného světelnou atmosférou (světlo omývající věci) -- je
to celek, kde jednotlivá pozice zde nemá smysl, jde o mnohost míst plurálního subjektu "my"



Hmota: nekonečný atmosférický prostor vede ke stírání trojrozměrnosti těles, což vede k převaze
stereotomního principu a odhmotnění -- popření formy vůbec, non-forma

                                           Emil Kaufmann

n      (1897-1953)

n      Architecture in the Age of Reason. Baroque and Postbaroque in England, Italy and France,
1955.



n      Renesančně -- barokní systém:





                                  sřetězení -- gradace -- integrace





                                 Základní rysy barokní architektury

n      Barokní "bel composto" -- spojování všech uměleckých druhů



n      Scénografie - teatralita -- perspektivní iluze



n      Hlavní témata: urbanismus -- chrám (podélný a centrální; klášterní, farní a poutní; kaple) --
palác (zámek a městský palác) -- zahradní a letohrádková architektura (villa) -- zahradní architektura
-- drobná memoriální architektura (zvonice, boží muka, poklony, aj.) - vojenská architektura a
opevnění.

                                          Chrámová fasáda





                                               Palác











                                  Italská architektura 17. století

n      Giacomo della Porta, Domenico Fontana, Giacomo del Duca



n      Carlo Maderna (1556-1629)



n      Pietro Berrettini da Cortona (1596-1669)

n      Giovanni Lorenzo Bernini (1598-1680)

n      Francesco Borromini (Castelli) (1599-1667)



n      Carlo Rainaldi (1611-1691)

n      Guarino Guarini (1624-1683)

n      Carlo Fontana (1638-1714)

                                        Sv. Petr ve Vatikánu