Nezaměstnanost
K nejdůležitějším příčinám nezaměstnanosti  patří výkyvy trhu,
působení sezónních vlivů a technologický pokrok. Způsoby, jak
se pokusit snížit nezaměstnanost,  jsou snižování vedlejších
mzdových nákladů, opatření podporující vytváření pracovních
míst a zkracování pracovní doby, jež má zvýšit celkový počet
pracovních míst. Individuálním protiopatřením je boj proti
strukturálním příčinám nezaměstnanosti a podpora dalšího
vzdělávání a přeškolování, během nějž mohou lidé hledající
práci získat novou kvalifikaci.
Nezaměstnanost je popisována jako nedostatečné množství
pracovních příležitostí pro část osob v produktivním věku1.
Počet nezaměstnaných vyplývá z rozdílu mezi osobami
v produktivním věku a osobami výdělečně činnými. Za
nezaměstnané se považují všichni, kdo hledají práci až do
dosažení věkové hranice 65 let, kdo nemají pracovní poměr
alespoň 15 hodin týdně, nejsou žáky, studenty a nebo účastníky
dalšího profesního vzdělávání, nejsou v pracovní neschopnosti,
nepobírají starobní důchod a jsou připravení okamžitě nastoupit
do zaměstnání. V září 2004 představoval počet registrovaných
lidí bez práce v Německu 10,3 % všech lidí v produktivním věku,
tedy o 0,2% více než září minulého roku. Znamená to vysoké
zatížení rozpočtu Spolkové agentury pro práci (dříve Spolkový
pracovní úřad). Dávky v souladu se Zákonem na podporu
zaměstnanosti jsou financovány převážně z příspěvků. Dalším
zdrojem jsou odvody zaměstnavatelů a profesních úrazových
pojišťoven. Povinnost platit příspěvky mají zaměstnanci,
dělníci, učni, dělníci domáckého průmyslu i zaměstnavatelé.
Příspěvky jsou vypočítávány podle právě platné příspěvkové
sazby (1996 = 6,5 % hrubé mzdy, příp. hrubého platu).
(229 slov)
_______________________________
1 ein Wort!