Tento učební text je určen studentům 1. ročníků filologických oborů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Mnozí z nich se hned v prvním semestru studia setkávají s kurzem obecné fonetiky a fonologie: setkají se tak s dosud netušenými zákonitostmi produkce a percepce mluvené řeči, ale také se souborem pojmů a jejich souvislostí, které budou naléhavě potřebovat ve vyšších ročnících, zejména při poznávání a popisu rozdílů mezi jednotlivými jazyky a při studium jazykového vývoje. Kromě toho předmět učí pochopit některé velmi obecné zákonitosti přirozeného jazyka. Navíc má i praktické vyústění ve vědomém zvládání výslovnosti, což mohou ocenit hlavně ti, kdo teprve pronikají do některého jazyka cizího. Látka je základem také pro studium filologií, v jejichž programu kurz s názvem (obecná) fonetika a fonologie nemusí být výslovně uveden.
Kurz obecné fonetiky a fonologie má v současném programu studia vymezenu pouze jednu hodinu přednášek: ta by měla velmi mnoho vysvětlit a současně ukázat i cesty, jak s poznatky nakládat. Paralelně nebo v návaznosti na přednášku probíhají semináře, ty se však soustřeďují hlavně na specifika jednotlivých studovaných jazyků a mnohdy musejí věnovat pozornost i nácviku a kultivaci jejich výslovnosti, tedy vyjadřovací praxi. Semináře předpokládají zvládnutí základní terminologie, nemohou se však již obecným problémům věnovat. Jednohodinová lekce a poznámky, které si při ní student udělá, však zdaleka nestačí ke zvládnutí látky, s jejíž znalostí další běh studia počítá.
Samozřejmě využívá vysokoškolský student při samostudiu vhodné učební texty a odbornou literaturu. Jak je vidět i ze seznamu literatury (Literatura.htm) na konci práce, literatura tohoto oboru existuje; seznam obsahuje jen její výběr zaměřený na souborné práce, ale i tak by mohl začínajícího studenta svým rozsahem mást. Vědomě jsme výkladový text koncipovali jako souvislý, na jednotlivou sekundární literaturu v něm přímo neodkazujeme a její seznam vyčleňujeme na konec. Pokud budete mít zájem poučit se o konkrétním problému hlouběji, poradí vám při výběru z rozsáhlého souboru knih vyučující. Bohužel však jsou mnohé knižní publikace poměrně málo dostupné, a to nejen proto, že je těžko koupíme a že jsou k knihovnách jen v omezeném množství exemplářů. Důležité je také to, že vědecké práce jsou příliš speciální a bez znalosti základní terminologie a celkového "jazyka oboru", tedy způsobů, jakým je zvykem v dané disciplíně odborné poznatky prezentovat, málo srozumitelné. Cizojazyčné publikace, které se oborem zabývají, jsou navíc náročné také proto, že i práci s odbornou literaturou se musíme učit a z nižších typů škol nebývá zkušenost se studiem cizojazyčné vědecké literatury valná. To platí i pro materiály přístupné na internetu. Také tu potřebujeme mít nejprve orientaci v oboru, abychom mohli informace přijímat a hodnotit.
Výklad počítá s vámi, s vaší vstupní (středoškolskou) znalostí jazykovědné terminologie, a také s vaší empirickou znalostí přirozeného jazyka. Tomu je podřízena koncepce textu i jeho proporce. Celý text, který se tu předkládá, je - jak jsme už uvedli - výběrem skutečností uzpůsoben potřebám obecného poučení pro 1. ročník studia filologie. Zároveň upozorní, kde hledat další informace, takže vás může vést i v dalších letech. Příkladový materiál je nejčastěji volen z mateřštiny, která dává všem bez rozdílu zkušenost se zvukovou podobou řeči. Na ostatní jazyky ukazují jednotlivé orientační příklady, a zejména doporučení k vlastním úvahám nad jazykem. Další fakta poznáte ve speciálních fonetikách jednotlivých jazyků. Počítáme přitom s tím, že v gramatikách některých jazyků se užívá jiného členění hlásek nebo jsou v podstatě tytéž skutečnosti pojmenovávány rozdílně; to se projevuje i v základních materiálech, ze kterých se o znění jazyků, jež studujete, učíte. Pokusili jsme se formulovat výklad s ohledem na tuto skutečnost, bohužel ne vždy se nám však podařilo rozdíly překlenout. Údaje o zvukové stavbě jazyků pro náš kulturní okruh zcela exkluzivních, i když jsou velmi zajímavé, vypouštíme.
Potřebám filologického studia je podřízen i terminologický aparát. Základem je mezinárodní fonetická a fonologická terminologie (vzhledem k českému výkladovému textu v podobě "počeštěné"). Ve výkladu jsou nové pojmy zvýrazněny, na závěr připojujeme rejstřík termínů. Je na vás, abyste si do něj přidali, třeba až v dalším semestru, termíny užívané v lingvistických pracích o jazyku, který studujete.
Krátkost kurzu, novost tematiky a někdy i menší pozornost na přednáškách vedou k tomu, že část studentů ztrácí v předmětu orientaci. Proto je text formulován v několika rovinách: jako členěný obsah a jako souvislý výkladový text doplněný ilustrujícím materiálem včetně materiálu akustického. Tím se může stát i základem vědomé práce se zvukovými didaktickými materiály, kterých stále přibývá. Orientaci v tématu přispívá i už zmíněný rejstřík.
Na přípravě textu se podílelo více vysokoškolských učitelů. Prof. Marie Krčmová, CSc., vytvořila celkovou koncepci a zpracovala textovou část. Dokumentační materiál připravil Mgr. Robert Batušek, Ph.D., z Fakulty informatiky MU v Brně, text do výsledné podoby formoval Mgr. Pavel Gaura z téže fakulty.
Na tento text navazuje samostatný prohloubený výklad fonologie, který připravuje Mgr. Ondřej Šefčík, Ph.D. z Filozofické fakulty MU v Brně. Text Obecná fonologie je vedle prohloubeného výkladu oboru určen také pro kurz s týmž názvem, které je zařazen v programu oboru Obecná jazykověda.
I když každý ze spoluautorů pracoval na určitém úseku, nemůžeme říci, že by byl méně nebo více důležitý pro celek. Všichni, kdo se na tvorbě tohoto textu, podpořeného v roce 2003 Rozvojovým programem MŠMTV, podíleli, mají společný zájem: vytvořit text zprostředkovávající nejnovější poznatky oboru a přitom srozumitelný, adekvátní účelu i předpokládanému adresátovi, a současně text živý: v dalších letech bude proto ve shodě s vývojem disciplíny (a ve shodě s ohlasem, který se projeví až při jeho užívání) doplňován.