Pády objektu

   

   Rozhoduji-li se o tom, který pád přiřadit objektu, beru v potaz především následující faktory:

   

   věta je                        záporná, nebo kladná

   

                           Part.

   

   vyjadřuje činnost                    neukončenou, nebo ukončenou alespoň v plánu

   

                                      Part.

   

   objekt je množství                                          neurčitého, nebo určitého

   

                                                             
   Part.                                        Akk.

   

   

   Partitiv se užije tehdy,

   a) je-li věta záporná nebo mluvčí pochybuje (týká se i otázek, kdy mluvčí neočekává kladnou
   odpověď; spojení s tuskin, harva, sanomatta, mahdoton, vaikea, turha: Tätä autoa voisin tuskin
   ostaa. Hän lähti sanomatta mitään.). Výjimka: očekávám kladnou odpověď: Eikös tehtäisi
   sieniretki! Eikö sen jo voi kertoa!;

   b) je-li činnost vyjádřená slovesem nedokončená, buď vůbec nevede k výsledku nebo ještě
   probíhá; také ve spojení se slovesy, jež vyžadují vždy rekci s partitivem nebo označují city a
   pocity a subjektivní stavy (rakastaa, vihata...) - v podstatě většinou popisují děje, jež
   nevedou k výsledku: Hän ampui hirveä. -- netrefil se, Häntä nimitettiin tohtoriksi. -- nebyl
   doktorem;

   c) vyjadřuje-li objekt něco množství neurčitého: dělitelné, nepočitatelné a látkové pojmy,
   abstrakta, slova označující kolektiv jedinců neurčitého množství: Hän näki ihmisiä. Mä juon
   kahvia.

   

   Akusativ se užije v ostatních případech, a to (nejde-li o zájmena -- ta mají vlastní partitivní
   koncovku -- minut, sinut...:

   1) Akk. s koncovkou genitivu se užije tehdy, není-li objekt v plurálu a zároveň

   a) subjekt je v nominativu (Minä ostan auton.);

   b) věta je generická, s nulovým subjektem (Auton tarvitsee ostaa vain kerran.);

   c) subjekt se slučuje s predikátem, tzn. osobní koncovka predikátu se vztahuje ksubjektu (Minä
   ostan auton. Hän ostakoon auton! He ostakoot auton!).

   2) Akk. s koncovkou nominativu se užije tehdy,

   a) je-li objekt v plurálu (Minä ostan kaikki nämä autot.);

   b) je-li predikát v imperativu 1. a 2. os. (Ostakoomme auto! Tee se hyvin!);

   c) je-li objekt v pasivní větě (Meille ostetaan auto.);

   d) je-li ve větě subjekt v genitivu a zároveň je odlišný od objektu (Meidän kannattaa ostaa
   auto.);

   e) je-li objekt kardinální číslovka s výjimkou yksi (yksi je v genetivním akusativu) (Ostin
   kolme omenaa./Ostin vain yhden.);

   f) je-li objekt infinitivu v rámci permisivní lauseenvastike, pakliže je predikát v pasivu
   nebo imperativu 1./2. os. (Anna minun ostaa auto! Hänen annettiin ostaa auto. Srov. Minä annan
   sinun ostaa auton.);

   g) je-li objekt v participiální konstrukci a predikát i participium jsou v pasivu (Sieltä
   luultiin löydetyn avain. Srov. Luulin hänen löytäneen avaimen. Luulin sieltä löydetyn
   avaimen.);

   h) patří-li objekt k infinitivu zastupujícímu objekt modální věty a predikát je v pasivu nebo
   imperativu 1. a 2. os. (Lupaa tehdä se! Luvattiin tehdä se. Srov. Lupasin tehdä sen.);

   i) patří-li objekt k infinitivnímu adverbiále (-mA- tvar slovesa) a predikát je v pasivu nebo
   imperativu 1. a 2. os. (Vahtimiehiä pyydettiin raahaamaan mies pois. Srov. Pyydän sinua
   raahaamaan miehen pois.);

   j) je-li infinitiv pouze atributem substantiva (Ehkä minulla on syytä uskoa se. Minulla on
   lupaa saada se.);

   k) vytváří-li substantivum, jež určuje infinitiv, spolu s predikátem úzkou jednotu a predikát
   je v pasivu nebo imperativu 1. a 2. os. (Oltiin aikeissa ostaa mökki. Srov. Sain luvan
   rakentaa mökin. Hän oli aikeissa ostaa mökin.)