Morfologie I (CJA006)
M. Ziková, podzim 2005
3. Typy gramatických morfémů
a) afixy ­ gram. m., které jsou vázány v rámci hranic slova
- podle pozice vzhledem ke kořeni se rozlišují 3 základní typy afixů:
prefix ­ před kořenem [prefix[kořen]]: vy-ložit, pří-zemí, pod-vodní
sufix ­ za kořenem [[kořen]sufix]: blb-ec, žab-ka, uč-i-tel, nes-ouc-í
koncový sufix se označuje jako koncovka: žab-k-a, nes-ouc-í, slouž-i-t
infix ­ uvnitř kořene [kinofřiexn]
i. jsou typické pro semitohamitské jazyky, viz např. klasická arabština
verbální kořen s významem `psát' tvoří skelet 3 konsonantů:k-t-b; pomocí vokalických
infixů se z něj derivují různé verbální tvary
perfektum akt. katab
perfektum pas. kutib
imperfektum akt. aktub
imperfektum pas. uktab
- podle fce, kterou mají ve struktuře slova, se rozlišují 2 typy afixů:
flexivní (MČ I: tvarotvorné formanty) ­ derivují se jimi jednotlivé tvary slov (slovní
tvary, slovoformy)
- ve struktuře slova vyjadřují gram. rysy a jejich kombinace jako[Pád], [Číslo], [Čas],
[Vid]
koncovky, kmenotvorné (tematické) sufixy, vidové prefixy, participiální sufixy
město-o, hloup-ých, děl-a-t, děl-á-m, u-děl-ej-te, nes-l-a, zavř-e-n-o, přišed-š-í, čt-ouc-e
derivační (MČ I: slovotvorné formanty) ­ derivují se jimi slova (lexémy)
- zařazují slova k lexikálním třídám: jména N, adjektiva A, verba V; mají vliv na jejich
valenci a sémantickou strukturu
jmenné sufixy: hlup-ák, hloup-ost, uči-tel-k(a), odpal-išt(ě), dom-eč-ek
adjektivní sufixy: měst-sk(ý), jar-n(í), chlup-at(ý), propanbutan-ov(ý)
+ prefixy: od-dělat, nade-psat, bez-vládí, pří-střešek
b) klitiky ­ specifické gram. m., které jsou vázány přes hranice slova, mají méně
specifickou distribuci než afixy
typicky to jsou: osobní zájmena, reflexivní zájmena, pomocná slovesa, tzv. auxiliáry
(být, mít, ...), tázací částice
 v češtině: ,,krátké tvary" osobních zájmen (mě, tě, mi, ti, mu, ho), reflexíva (se, si),
tvary auxiliáru být (jsem, jsi, jsme, jste), bych, bys, by, bychom, byste, tázací částice -li
Distribuce klitik v češtině se řídí tzv. Wackernagelovým pravidlem ­ zaujímají pozici
za 1. syntaktickým celkem ve větě, tj. 2. pozici (s výjimkou předložek)
- vážou se doleva  enklitiky
[Řekl] mi, že to mám udělat už dnes.
[Bratr] mi řekl, že to mám udělat už dnes.
[Můj nevlastní bratr] mi řekl, že to mám udělat už dnes. X *Můj mi nevlastní bratr...,
[Bez zastavení] jsme šli pět hodin.
Bez tebe tam nepůjdu. X *Bez tě tam nepůjdu.
- pořadí klitik v klitickém řetězci má pevnou strukturu:
Dal jsem mu ho. auxiliár > dativ > akuzativ
Nevím, spalo-li by se ti tam dobře. tázací částice > podmiňovací částice > reflexívum >
dativ
c) gramatická slova ­ gram. m., které nejsou vázány
např. spojky
Úkol
Na základě uvedených příkladů popište rozdílné vlastnosti auxiliáru být a slovesa být.
(a) Jsem nemocný. X *Jsem přijel.
(b) Ty nejsi doma? X Ty jsi to neudělal?
(c) Kdy jsi/seš ve škole? X Kdys mu to říkal?
(d) Žák/žáci je/jsou drzí. X Žák/žáci byl/byli drzí.