Součásti liturgického oděvu

   

   Ke mši oblékal kněz tyto součásti liturgického oděvu:

   

   humerál (z lat. humerus = rameno; též amikt) -- límec kněžského roucha tvořený poskládaným
   bílým šátkem s tkanicemi v rozích; ve středověku až 15 cm vysoký stojací pás často vyšívaný
   zlatem nebo obložený tepanými destičkami ze zlata či stříbra

   

   alba (z lat. alba vestis = bílé roucho) -- bílé lněné roucho s rukávy sahající až na zem, často
   se zdobenými rukávy a dolním lemem

   

   cingulum (lat. pás) -- provaz s uzly na koncích, kterým se přepásává alba

   

   manipul (z lat. manipulus = svazeček) -- úzký šátek navlékaný na levé předloktí kněze-podjáhna,
   původně rouška k otírání potu; může být vykládána drahokamy

   

   štola (z řec. stolé = šat) -- dlouhý pás, který si kněz natáhne kolem krku a splývající části
   zkříží na prsou a upevní cingulem; jáhni a podjáhni si štólu uvazují pod ramenem

   

   kasule  (z lat. casula = chýška, chaloupka; též ornát) -- původně široký, až k zemi sahající
   plášť, který zahaloval na způsob stanu celé tělo a byl opatřen pouze otvorem pro hlavu; neměl
   žádné rukávy, nýbrž byl po stranách shrnován; teprve později došlo k prostřižení bočních stran
   až k ramenům; výzdoba se soustřeďuje na dorzální kříž, kde lze kromě dracounové a perlové
   výšivky nalézt i emailové kvadriloby nebo prosekávané terče s figurálními motivy (pozor:
   z původních středověkých kasulí se většinou dochovaly pouze dorzální kříže, našité v baroku na
   kasule novějšího střihu)

   

   Jáhni a podjáhni neoblékali ke mši kasuli, nýbrž dalmatiku (v případě podjáhnů nazývanou
   tunicella).

   

   dalmatika -- původně součást dalmatského kroje, od 2. stol. oblíbený oděv císařů a velmožů;
   počátkem 4. století se stala součástí bohoslužebného roucha; podobá se kabátu s krátkými
   rukávy a skládá se z přední a zadní části, jež se dohromady svazují tkanicemi

   

   V případě procesí pod otevřeným nebem na sebe kněží navíc oblékali pluviál.

   

   pluviál (z lat. pluvia = déšť) -- široký, vepředu otevřený plášť na paty, vepředu zapínaný na
   sponu a vzadu s nášivkou připomínající původní kapuci na plášti do deště

   

   Jestliže jde o pontifikální mši, tedy zpívanou mši slavnou, kterou slouží biskup nebo
   hodnostář s právem užívat biskupských rouch, oblékl na sebe celebrant navíc tzv. pontifikálie,
   tedy infuli čili mitru, prsten, rukavice, střevíce a plášť, na krk si zavěsil pektorál a do
   ruky vzal berlu. Pozor: biskupové nosí kasuli i dalmatiku současně.

   

   infule (z lat. infula = stužka, vínek) nebo mitra (řec. vínek) -- čepice církevního hodnostáře
   (vikáře, biskupa, arcibiskupa a infulovaných opatů); má trojboký tvar se dvěma stuhami
   (fanony, též vittae) v zadní části

   

   pektorál (z lat. pectus = hruď; na východě enkolpion či panagía) -- náprsní kříž, často
   s relikvií uvnitř; od ranného středověku součást liturgického vybavení kněze a odznak jeho
   úřadu

   

   berla (lat. pedum = pastýřská hůl) -- insignie preláta, opata nebo abatyše, předávaná
   předchůdcem nástupci při předání úřadu; skládá se z více dílů, z nichž nejdůležitější je
   voluta (lat. baculum; česky též točenice), nejčastěji ze zlaceného stříbra zdobeného emailem a
   drahokamy; hůl pak byla povětšinou z obecného kovu, v Itálii rovněž ze slonoviny; v případě
   opatských berlí bylo na žerď upevňováno sudarium, tedy kus látky, v němž se berla držela
   (biskupové měli rukavice, a tudíž sudarium nebylo třeba)

   

   Bohoslužebná roucha se liší barevně podle církevních svátků nebo období:

   

   červená -- Květná neděle, Velký pátek, svátky utrpení Páně, apoštolů a mučedníků

   zelená -- liturgické mezidobí

   fialová -- půst, advent, mše za zemřelé

   černá -- mše za zemřelé

   bílá -- ostatní svátky, zvláště PM a svatých, ovšem nikoliv mučedníků

   

   Arcibiskupové navíc oblékali pallium a papež si na hlavu kladl tiáru.

   

   pallium -- páska z bílé vlny se dvěma svislými výběžky vepředu a vzadu, do níž je černým
   hedvábím vetkáno šest černých křížků

   

   tiára -- papež obvykle nosil mitru, tiáru nasazoval pouze při velkých slavnostech; má podobu
   komolého kužele, od 14. století přepásaná třemi zlatými čelenkami

   

   K samotné mši pak sloužily i další textilní doplňky: purifikatorium, palla, velum a korporál.

   

   purifikatorium -- šátek k čištění patény a kalicha

   palla -- čtvercová tuhá pokrývka z bílého plátna kladená na paténu

   velum -- velký šátek k zahalení kalicha

   korporál -- šátek pokládaný pod kalich