Institutum Studiorum Classicorum Universitatis Masarykianae



                                           Ars Grammatica

                                            Lectio nona

   

   Nomen et cognomen auditoris:

   

   Die:                                                                                                                                   
                                        

   

   

   Doplňte české významy následujících jmenných tvarů a tvary určete (pro význam použijte
   latinský slovník):

   adventibus

   cantibus

   crati

   pinum

   irrisum

   leis

   sperum

   saporum

   faciei

   Přeložte:

   Quercus tilia maiorem altitudinem assequitur.

   Quisque (=každý) opinionem habet se optimum cunctorum esse.

   Fervido meridie graviter laboratur.

   

   Přeložte:

   Řekni, že mě máš rád.

   Posel (legatus, i m.) smutně oznamuje, že nepřátelské vojsko se blíží rychleji, než se čekalo.

   Den na Marsu (Mars, rtis) trvá (manere) velmi dlouho.

   

   Indikativ a konjunktiv aktivního perfektního kmene:

   

   Od perfektního slovesného kmene se tvoří indikativ perfekta, plusquamperfekta, futura II.,
   konjunktiv perfekta, plusquamperfekta, participium perfekta a futura. Perfektní   kmen
   zjistíme ze slovníku odtržením koncovky -i z tvaru 1. os. sg. ind. perf. akt. (laudav-i,
   delev-i, leg-i, audiv-i). Přehled aktivních koncovek jednotlivých způsobů a časů je v
   tabulce:[1]

   LEGO, LEGERE, LEGI, LECTUM

                      singulár                         plurál                                     
   ind. perf. akt.    1. leg-i, 2. leg-isti, 3. leg-it 1. leg-imus, 2. leg-istis, 3. leg-erunt    
   ind. plpf. akt.    1. leg-eram, 2. leg-eras, 3.     1. leg-eramus, 2. leg-eratis, 3. leg-erant 
                      leg-erat                                                                    
   ind. fut. II. akt. 1. leg-ero, 2. leg-eris, 3.      1. leg-erimus, 2. leg-eritis, 3. leg-erint 
                      leg-erit                                                                    
   konj. pf. akt.     1. leg-erim, 2. leg-eris, 3.     1. leg-erimus, 2. leg-eritis, 3. leg-erint 
                      leg-erit                                                                    
   konj. plpf. akt.   1. leg-issem, 2. leg-isses, 3.   1. leg-issemus, 2. leg-issetis, 3.         
                      leg-isset                        leg-issent                                 
   ptc. fut.          lect-urus, a, um[2]              lect-uri, ae, a                            

   

   Vedlejší věty s cum historicum:

   

   Po časové spojce cum (ve významu když) ve větách vypravovacích (t. j. v minulém čase) se v
   určitém případě klade přísudek v konjunktivu a přitom se uplatňuje pravidlo o konjunktivní
   souslednosti časové. Jde o VV, jejichž děj má k ději HV vztah nejen časový, ale i další (např.
   příčinný). V tom případě se na přísudek VV uplatňují konjunktivy současnosti a předčasnosti.

   Cum hieme ventus flaret, semper frigore tremebat. Když v zimě venku foukal vítr, vždy se
   třásla zimou.(T. j. protože vanul vítr, bylo jí zima.)

   Cum vocabula cunctarum lectionum edocuissent, Latine loqui poterant. Když se naučili slovíčka
   všech lekcí, mohli mluvit latinsky. (T. j. díky tomu, že se naučili slovíčka, mohli mluvit.)

   Ale:

   Cum pater meus puer erat, vicina domus diruta est. Když byl můj otec malý, zřítil se sousední
   dům. (Oba děje spolu nijak nesouvisí.)

   Zprvu se kladl konjunktiv v přísudku VV jen ve vedlejších větách časových v minulosti, kde
   byla souvislost obou dějů, ale pozdější tendence latiny byla klást jej ve všech VV časových s
   cum, bez tohoto ohledu (t. j. i větě cum pater meus puer esset, ...).

   -------------------------------

   [1]Pro úsporu místa je použito pouze sloveso legere, tvary ostatních sloves se tvoří stejně.
   Tabulka obsahuje jen časy a způsoby s aktivním významem.

   [2]Ptc. fut. se tvoří od supina, což je čtvrtý tvar uváděný ve slovníku (v tomto případě
   lectum), od nějž se odtrhne zakončení -um. Skloňuje se jako adjektivum 1. a 2. deklinace.