Link: OLE-Object-Data I. Jazykověda - věda o jazyce 1. Struktura vědy o jazyce 2. Předmět jazykovědy 3. Teoretická a aplikovaná lingvistika 4. Cíl a úkoly disciplíny "Úvod do jazykovědy" 5. Aspekty a metody zkoumání jazyka 6. Vztah jazykovědy k jiným vědním oborům. Úloha č. 1 Přečtěte si následující text: Jazykověda, dříve jazykozpyt, lingvistika (lat.), rus. yazykoznánie, yazykovÁdenie, je věda o jazyce. Předmětem jazykovědy je určení podstaty jazyka a zkoumání jazyka ve všech jeho projevech a aspektech, v jeho fungování a vývoji (srov.: "Předmětem jazykovědy je jazyk jako systém znaků" - F. de Saussure). Jazyk je velmi složitý jev, a proto se věda o jazyce člení na řadu oddílů (částí, disciplín), které spolu souvisí a vzájemně se doplňují. Jedním z nejobecnějších způsobů členění jazykovědy je rozdělení na lingvistiku obecnou a lingvistiky speciální (dílčí, konkrétní). Speciální lingvistiky představují největší objem jazykovědného bádání. Každá speciální lingvistika se zabývá studiem jednoho určitého (konkrétního) jazyka nebo skupiny příbuzných jazyků. Tyto oblasti zkoumání se označují speciálními termíny (rusistika, ukrajinistika, bohemistika, romanistika, germanistika, anglistika, arabistika, sinologie, hungaristika atd.) a zahrnují všechny v současnosti známé jazyky.[1] Dostatečně prozkoumáno je ovšem pouze asi 500 jazyků, o dalších 1500 víme jen velmi málo a o ostatních (500-3000) prakticky vůbec nic. Speciální lingvistika se dále dělí na popisnou (deskriptivní, synchronní), která popisuje jazyková fakta v určité fázi vývoje daného jazyka (nejčastěji fakta současného jazyka), a historickou (diachronní), sledující vývoj jazyka v průběhu určitého časového úseku. Jedním z typů diachronní lingvistiky je historickosrovnávací jazykověda, která srovnávací metodou odhaluje historickou minulost příbuzných jazyků. Úloha č. 2 Odpovězte na následující otázky: 1. Co je to jazykověda? 2. Co je předmětem jazykovědy? 3. Z jakých oddílů sestává věda o jazyce? 4. Jaké jsou úkoly speciální lingvistiky? 5. Co zkoumá popisná (deskriptivní) lingvistika? 6. Čím se zabývá historická jazykověda? 7. Jaké jazyky zkoumá historickosrovnávací jazykověda? 8. Kolik je v současnosti na světě jazyků? 9. Proč je obtížné přesně určit počet jazyků? 10. Jaké mohou být jazyky (jazykový materiál) z hlediska různých klasifikačních kritérií? Úloha č. 3 Přečtěte si následující text: Druhým důležitým oddílem jazykovědy je obecná lingvistika, t. j. obecně teoretická část vědy o jazyce. Obecná jazykověda se zabývá obecnými otázkami lidského jazyka. Jakkoliv jsou jednotlivé jazyky rozdílné, všechny mají řadu společných znaků a vlastností, které z každého z nich dělají lidský jazyk. Právě tyto znaky a vlastnosti zkoumá obecná jazykověda. Zabývá se otázkami podstaty a povahy jazyka, vztahu jazyka, společnosti a myšlení, problémem původu jazyka, obecnými zákony jeho vývoje a fungování, zvláštnostmi jeho stavby, historií jeho vědeckého zkoumání, rozpracovává metody zkoumání jazykového materiálu, určuje místo jazykovědy v soustavě vědních oborů, zabývá se klasifikací jazyků, zkoumá vznik a vývoj písma atd. V rámci obecné lingvistiky se vyčleňuje typologická jazykověda, která zkoumá jak příbuzné, tak nepříbuzné jazyky, srovnává je a určuje vlastnosti a charakteristiky vlastní všem jazykům (jazykové univerzálie) nebo nachází jevy unikátní (unikálie). Zkoumání jazykových univerzálií má dát odpověď na otázky: 1. Co vůbec může v jazyce existovat a co v něm existovat nemůže? 2. Co je zvláštního v struktuře různých jazyků? Příklady univerzálií: a) Lidé na celém světě vyjadřují své myšlenky větami, tzn. věta je univerzální jazyková jednotka pro všechny jazyky světa. Věty mohou ovšem být co do skladby, struktury, formální (vnější) podoby natolik rozmanité , že je někdy velmi obtížné určit, jde-li o morfém, slovo nebo větu. Představte si, že potkáte svého spolužáka, zeptáte se ho, jak dopadl u zkoušky, a dostane se vám odpovědi: "Ále..." Nebo na otázku, dáte-li si čaj s citronem, odpovíte: "Bez..." Jak posuzovat ono Ale a Bez? V uvedených případech se rozhodně jedná o věty, neboť jsou v daných komunikativních situacích dostatečně informativní. Uveďme ještě jeden příklad, tentokrát ze svahilštiny (rodina jazyků bantuských). Jestliže uvidíte na tabuli nápis ninakupenda nebo atakupenda, budete jej chápat jako slovo, nebo jako větu? Pravděpodobně jako slovo. Avšak v obou případech se skutečně jedná o celé věty, obsahující podmět - zájmena ni a a (tj. "já", "on"), přísudek - slovesa (v prvním případě v přítomném čase "miluji", v druhém případě v budoucím čase "budu milovat"), neboť na ukazuje na přítomný čas slovesa, ta na čas budoucí, penda znamená "milovat" a konečně ku znamená "tebe". První slovo-větu lze tedy přeložit "miluji tě", druhou "bude tě milovat". b) Ve všech jazycích světa jsou jména vlastní a jména obecná. Všimneme si názvů měst. Všichni známe taková toponyma (řec. topos - místo, krajina, onoma - jméno) jako Praha, Brno, Kyjev, Helsinky, Varšava atd. Město s nejdelším známým názvem leží na Novém Zélandu. Jmenuje se TAUMATAUAKATANGIANGAKOAUAUOTAMATEAPOKANUENUAKITANTACHU. V anglické verzi má toto jméno 57 písmen a v překladu znamená "Vrch, na kterém Tamatea Pokai Uenua hrál své milované na flétnu." c) Zajímavou zákonitost objevil Milevskij: čím více je v jazyce fonémů (hlásek), tím kratší jsou v něm morfémy (meziúrovňová univerzálie). Úloha č. 4 Prohlédněte si tabulku č. 1, přečtěte si texty v úlohách 1 a 3 a připravte si vyčerpávající odpověď na otázku "Struktura vědy o jazyce". Tabulka č.1 JAZYKOVĚDA, LINGVISTIKA SPECIÁLNÍ OBECNÁ konkrétní "Úvod do jazykovědy" (19. st. - W. von Humboldt) POPISNÁ HISTORICKÁ TYPOLOGICKÁ deskriptivní (synchronní) diachronní (19. st.) (5. st. př.n.l. - Panini) HISTORICKOSROVNÁVACÍ KONFRONTAČNÍ komparativní kontrastivní (zač. 19. st. - F. Bopp, J. Grimm, (1. st. n. l. - Quintilianus) R. Rusk, A. Vostokov) Úloha č. 5 Přečtěte si text: Obecné zákonitosti vývoje lidského jazyka lze odhalit pouze důkladným studiem živých i mrtvých jazyků. Obecné je vždy poznatelné pouze prostřednictvím jednotlivého, konkrétního. Obecná jazykověda formuluje závěry o jazyce jako takovém (jako zvláštním společenském jevu) na základě zobecnění údajů získaných speciálními lingvistikami při studiu konkrétních jazyků. Teoretická jazykověda osvětluje strukturu jazyka, jeho fungování a vývoj, usiluje o vědecké postižení podstaty jazyka a jeho funkcí, zobecňuje výsledky zkoumání konkrétních jazykových jevů, formuluje zásady zkoumání jazykového materiálu. Teoretická jazykověda se tak blíží jazykovědě obecné, avšak zahrnuje i teoretické postuláty lingvistiky speciální (konkrétní). Aplikovaná lingvistika se zabývá rozpracováváním metod, které řeší praktické úkoly související s užíváním jazyka, jako je např. vytváření a zdokonalování soustav písma pro národy, které písmo dosud nemají, nebo pro nevidomé, uspořádání a ujednocení vědecké a technické terminologie, vytvoření umělých jazyků, péče o národní jazykovou kulturu, jazykové vybavení automatizovaných řídících systémů atd. Značnou pomoc jazykověda poskytuje v oblasti zkoumání a interpretace textů, v otázkách překladu, sestavování příruček, slovníků, encyklopedií apod. Úloha č. 6 Seznamte se s heslem "Prikladnaya lingvistika" v knize "Russkij yazyk. `Enciklopediya" (Moskva 1979, s. 230-231) a formou tezí vyložte jeho základní poučky. Úloha č. 7 Doplňte tabulku č. 2, která sumarizuje nejdůležitější problémy jazykovědy. Zapamatujte si termíny označující jednotlivé oddíly jazykovědy, vypište si je a vyhledejte jejich definice ve slovníku lingvistické terminologie. Tabulka č. 2 nejdůležitější oblasti jazykovědy teoretická lingvistika aplikovaná lingvistika praktický význam jazykovědy extralingvistika komparatistika intralingvistika Úloha č. 8 Odpovězte na otázky a využijte přitom materiálu z tabulky č. 2 a z úkolů č. 5 a 6: 1. Jak spolu souvisí speciální a obecná jazykověda? 2. Jaké hlavní problémy řeší obecná jazykověda? 3. Jaké jsou úkoly teoretické lingvistiky? 4. Čím se zabývá aplikovaná lingvistika? Úloha č. 9 Přečtěte si text: Jazykověda je jednou z nejdůležitějších věd, je vědou "profilující", tzn. formující filologa jako odborníka ve své oblasti. Předmět "Úvod do jazykovědy" je propedeutickým (přípravným) kurzem celého cyklu lingvistických disciplín, které musí absolvovat studenti filologie. Je to počáteční, elementární kurz obecné jazykovědy, poskytující první poznatky o jazyce jako takovém, o jeho struktuře, základních pojmech a jazykovědných termínech, bez jejichž znalosti se nelze seriózně zabývat žádným jazykem. Úkolem této disciplíny je v systematické a zhuštěné podobě seznámit posluchače se základy současného lingvistického vědění a se základní lingvistickou terminologií, vytvořit u studentů první návyky samostatné tvůrčí činnosti v oblasti lingvistického pozorování a lingvistické analýzy, pomoci vytvořit představu složitého jazykového obrazu současného světa a rozmanitosti jazyků z hlediska jejich stavby, struktury a zvláštností jejich fungování, seznámit se se základními jazykovými jednotkami a jejich vzájemnými vztahy a také s jazykem jako dynamickým systémem. Úloha č. 10 S využitím textu úlohy č. 9 odpovězte na následující otázky: 1. Co je obsahem disciplíny "Úvod do jazykovědy"? 2. Co je cílem tohoto kurzu? 3. Pomocí synonym se pokuste charakterizovat disciplínu "Úvod do jazykovědy" (jaká je to disciplína?). Úloha č. 11 Zapamatujte si nové výrazy: jazyková jednotka (edinLca yazykz) lingvistická terminologie (lingvistLcheskaya terminolËgiya) lingvistické pozorování (lingvistLcheskoe nablyudÁnie) lingvistická analýza (lingvistLcheskij anzliz) Úloha č. 12 Přečtěte si text: Koncem 19. a začátkem 20. stol. vědci F. F. Fortunatov, J. A. Baudouin de Courtenay, F. de Saussure rozpracovali teoretické základy synchronního a diachronního přístupu ke zkoumání jazykového materiálu. Baudouin de Courtenay dávno před F. de Saussurem rozlišoval statickou (popisnou) a dynamickou (historickou) lingvistiku, zkoumání jevů existujících v jazyce vedle sebe a následujících po sobě, varoval před směšováním různých chronologických období při popisu jazyka a před připisováním jevů starších období obdobím pozdějším, v nichž tyto jevy buďto vůbec neexistovaly nebo se zde vyskytovaly pouze jako archaismy. Synchronie (řec. "současně, ve stejnou dobu") je zkoumání jazyka v určitém (ne vždy současném) období jako souhrnu jevů koexistujících na ose současnosti. Diachronie (řec. "skrze čas") je postupné zkoumání jazykových jevů v různých obdobích jejich existence (osa posloupnosti) s cílem rekonstruovat jejich vývoj. Každý současný stav jazyka představuje to, co v jazyce vzniklo jako výsledek vývoje, neboť jazyk je kategorií existující v čase: "Jednotlivá období vývoje jazyka se nestřídala jedno po druhém jako strážní, nýbrž každé období přineslo něco nového, co po nenápadném přechodu do období následujícího vytvořilo základ pro další vývoj" (Baudouin de Courtenay). Synchronní přístup využívá popisná jazykověda, jejímž cílem je vytvořit popis daného jazyka, tzn. prozkoumat a popsat všechny jazykové jevy tak, jak spoluexistují a jak se užívají v dané společnosti v určitém konkrétním období jejího vývoje (např. v současnosti). Diachronní přístup je neodmyslitelný od zkoumání a popisu historie jazyka v historické a historickosrovnávací jazykovědě. Rozlišování synchronie a diachronie neznamená, že synchronie je zcela oproštěna od jakýchkoliv zásahů času, jak ne zcela přesně soudil de Saussure. Vždyť jazyk je neustále se vyvíjejícím jevem, proces jazykového vývoje se nikdy nezastaví. Tuto myšlenku aforisticky vyjádřil A. A. Reformatskij: "Nejen diachronie, ale i synchronie je vždy přece jen 'chronie'." Úloha č. 13 Odpovězte na otázky: 1. Co je to synchronie? 2. Co je to diachronie? 3. Jak spolu souvisí synchronie a diachronie? 4. Kteří vědci rozpracovali teoretické základy synchronního a diachronního přístupu ke zkoumání jazyků? 5. V jakých oblastech jazykovědy se užívá těchto přístupů? 6. Jak chápete myšlenku Bauduina de Courtenay o vývoji jazyka (o vztahu současného a historického v jazyce)? Úloha č. 14 Přečtěte si text Termín metoda (řec. "způsob poznávání, zkoumání") ve vědeckém smyslu znamená způsob poznávání a výkladu jevů, používaný v té či oné vědní oblasti. Základními metodami lingvistiky jsou: m. popisná, historickosrovnávací, konfrontační. Popisná metoda se používá při zkoumání společenského fungování jazyka, při popisu a analýze prvků a částí jazykového "mechanismu" (při jejich inventarizaci a systemizaci). Popisná metoda umožňuje shromáždit velké množství materiálu, jehož se využívá při sestavování učebnic, gramatik, slovníků. Historickosrovnávací metoda se zaměřuje na odhalení zákonitostí podmiňujících vývoj příbuzných jazyků v minulosti, na rekonstrukci starých, nezaregistrovaných jazykových jednotek, na poznání jazyků v jejich dynamice. Je na ní založena genetická (genealogická) klasifikace jazyků. Konfrontační metoda se uplatňuje při stanovování shod a rozdílů ve struktuře dvou nebo více jazyků (jak příbuzných, tak také nepříbuzných) v určitém stadiu jejich vývoje. Na výsledcích konfrontačních výzkumů je založena typologická klasifikace jazyků, vznikají četné srovnávací gramatiky, překladové slovníky a metodické příručky ke studiu cizích jazyků a pro teorii a praxi překladu. Úloha č. 15 Prohlédněte si tabulku č. 3 a všimněte si toho, z jakých aspektů (jakými přístupy) a jakými metodami je zkoumán různý jazykový materiál v rámci odpovídajících oblastí jazykovědy. Tabulka č. 3 metoda (oblast ) popisná historická srovnávací aspekt synchronie 1 jazyk, příbuzné i nepříbuzné skupina jazyky příbuzných jazyků diachronie 1 jazyk, skupina příbuzných jazyků jazykový materiál Úloha č. 16 Odpovězte na otázky: 1. Co znamená slovo metoda? 2. Jaké základní lingvistické metody znáte? 3. Čím se liší popisná metoda od metody historickosrovnávací? 4. V čem spočívá rozdíl mezi popisnou a konfrontační metodou? 5. Jaký je v jazykovědě rozdíl mezi konfrontací a srovnáváním jazykového materiálu? 6. Jak se nazývá metoda, s jejíž pomocí se určuje příbuznost jazyků? Úloha č. 17 Přečtěte si citát a pokuste se obrazně definovat metodu. "Vědecká metoda sama o sobě, s odhlédnutím od ostatních faktorů, které zajišťují úspěch poznání, slouží vědci jako kompas, umožňuje mu šetřit čas i síly a racionálnějším způsobem rychleji dosáhnout pravdivého poznání." Úloha č. 18 Přečtěte si text: V současné době je jazyk předmětem pozornosti a zájmu mnoha věd. Lingvistika zkoumá strukturu jazyka, jeho fungování a vývoj, přičemž bere v úvahu vztahy a souvislosti s dalšími strukturami skutečnosti (společnost, vědomí, myšlení, kultura atd.). Literární věda vidí v jazyce prostředek formování a formu vyjádření ideově uměleckého obsahu literárního díla. Pro historii je jazyk jedním ze zdrojů poskytujících historické informace a jednou ze stránek společenského života různých národů. Jazykověda souvisí také s archeologií, která zkoumá historii na základě věcných pramenů, podle pracovních nástrojů, zbraní, šperků, nádob atd. Archeologická fakta "promlouvají" a stávají se plnohodnotnými historickými důkazy pouze do té míry, v jaké je lze uvést do souladu s poznatky jazykovědy. Jazyk jako nejdůležitější etnická charakteristika poskytuje etnografii možnost vysledovat historické a kulturní souvislosti mezi národy, a naopak jazykověda se při studiu toho či onoho jazyka neobejde bez etnografických poznatků o národech, které těmito jazyky mluví: jinak totiž nemůže přesně pochopit význam jednotlivých slov a výrazů. Poměrně těsné jsou vztahy jazykovědy s řadou přírodovědných disciplín: fyzikou (akustika, jako součást fyziky, zkoumá zvukové vibrace a tedy i materiální stránku jazyka - hlásky), kybernetikou (zejména s teorií informací), matematikou (umožňuje vědecky zkoumat kvantitativní stránku jazyka), fyziologií, anatomií, medicínou (tyto vědy se zabývají studiem lidského organismu, tj. především řečového aparátu a jeho činnosti a také lidského mozku atd.) Společné pole zájmů nacházejí jazykovědci a představitelé dalších věd (geografové, etnografové, historikové, astronomové aj.) v oblasti onomastiky. Terminologie spojuje jazykovědce s představiteli všech ostatních vědních oborů bez výjimky, protože všechny vědní disciplíny mají svou terminologii, která si vyžaduje lingvistické uspořádání. Úloha č. 19 Pozorně si přečtěte s. 25-28 v učebnici "Osnovy yazykoznaniya dlya rusistov" a text úlohy č. 18 a odpovězte na otázky: 1. Mezi jaké vědy patří jazykověda a proč? 2. S jakými vědními obory spojují lingvistiku tradiční vztahy? 3. V čem se projevují vztahy jazykovědy k humanitním vědám? 4. Jak souvisí lingvistika s přírodními vědami? 5. Které nové vědní disciplíny vznikly ve 20. stol. na pomezí jazykovědy a jiných vědních oborů? Úloha č. 20 Zapamatujte si nové termíny a terminologická slovní spojení: jazykověda (yazykoznznie, yazykovÁdenie) lingvistika (lingvLstika, glottolËgiya) aspekt, přístup (aspÁkt) synchronie (sinhronLya) diachronie (diahronLya) metoda (mÁtod) popisná (opisztel'nyj) historická (istorLcheskij) historickosrovnávací (sravnLtel'no-istorLcheskij) konfrontační (sopostavLtel'nyj) předmět vědy (predmÁt naÍki) aplikovaná lingvistika (prikladnzya lingvLstika) teoretická jazykověda (teoretLcheskoe yazykoznznie) jazykový materiál (yazykovËj materizl) extralingvistika (`ekstralingvLstika) intralingvistika (intralingvLstika) sociolingvistika (sociolingvLstika) mentalingvistika (mentalingvLstika) komparatistika (komparativLstika) kontrastivní lingvistika (kontrastLvnaya lingvLstika) propedeutická disciplína (propedevtLcheskij kurs) obecná jazykověda (Ëbschee yazykoznznie) typologická jazykověda (tipologLcheskoe yazykoznznie) genealogická/genetická klasifikace jazyků (genealogLcheskaya/genetLcheskaya klassifikzciya yazykËv) typologická klasifikace jazyků (tipologLcheskaya klassifikzciya yazykËv) psycholingvistika (psiholingvLstika) sémiotika (semiËtika) informatika (informztika) Víte, že: ... za největší polygloty v dějinách jsou považováni Ital Mezzofanti, který ovládal 26 nebo 27 jazyků, a profesor Rusk z Dánska se znalostí 28 jazyků? V současnosti je za vynikajícího polyglota považován George Henry Schmidt, který aktivně ovládá 19 a zná ještě dalších 12 jazyků. ... George Campbell z Velké Británie pracuje v zahraničním vysílání BBC s 54 jazyky? ... nejstarší písmeno "O" si do dnešní doby zachovalo podobu, jakou mělo v abecedě Féničanů již 1300 let př. n. l.? ... nejdelší slovo, obsahující 182 písmen, bylo použito v Aristofanově komedii "Ženský sněm"? Složené slovo ze 195 znaků, které lze přepsat s použitím 428 písmen latinské abecedy, bylo napsáno v sanskrtu a označovalo oblast kolem Kansi v Indii. II. JAZYK JAKO SOCIÁLNÍ JEV 1. Povaha a podstata jazyka 2. Základní funkce jazyka 3. Hypotézy o původu jazyka 4. Společenský význam jazyka Úloha č. 1 Přečtěte si text: Otázka povahy a podstaty jazyka je základním problémem pro každou lingvistickou teorii a na jeho řešení závisí řešení všech ostatních dílčích otázek. Soudě podle vědeckých pojednání, která se dochovala jako dědictví starých národů Řecka, Říma, Indie, Číny a dalších zemí, si lidé odedávna kladli otázku: co je to jazyk? Stejnou otázku si lidé kladou i dnes, když se snaží pochopit, čím se jazyk odlišuje od ostatních jevů lidského života. Odpověď na tuto otázku je podmíněna také různou úrovní vědeckého poznání v jednotlivých epochách, a také světonázorovou orientací představitelů různých lingvistických směrů. Pochopení podstaty jazyka předpokládá odpověď na dvě otázky: 1. Je jazyk jevem biologickým, psychickým, nebo sociálním? 2. Je jazyk materiální, nebo ideální povahy? Na tyto otázky dává historie vědy rozdílné odpovědi. Někteří vědci považovali jazyk za biologický jev a stavěli ho do jedné řady s takovými jevy jako schopnost člověka jíst, pít, chodit atd. Z toho vyplývalo, že je jazyk dědičný, že je založen v samotné biologické podstatě člověka. Jazyk se ovšem nedědí, dítě si ho osvojuje od lidí, kteří je obklopují, podle toho, jakým jazykem s ním okolí komunikuje. Neexistuje tedy seriózní důvod pro akceptování teorie biologické povahy jazyka a současná jazykověda podobná vysvětlení odmítá. Lingvistika nemůže podpořit ani další hypotézu, jejíž četní zastánci považují jazyk za jev psychický, jenž je důsledkem působení individuálního ducha - božího či lidského. Současná jazykověda důsledně a přesvědčivě zastává myšlenku o sociální (společenské) povaze jazyka a opírá se přitom o střízlivou analýzu faktů vývoje a užívání jazyka. Lidský jazyk vzniká a vyvíjí se pouze ve společnosti, pouze pod vlivem řečových aktivit přirozených skupin lidí. Je třeba mít také na paměti, že se při definování jazyka nelze omezit pouze na konstataci jeho společenského charakteru. Někteří lingvisté již v minulosti uznávali sociální charakter jazyka, avšak jejich teorie byly celkově chybné, protože buď nesprávně chápaly samu společnost (srov. např. teorii F. de Saussura, podle níž je společnost pouze sumou jednotlivců), nebo neopodstatněně ztotožňovaly jazyk s různými kategoriemi společenských jevů a ignorovaly jeho specifika (srov. např. teorii N. Ja. Marra, ve které byl jazyk zařazen do ideologické nadstavby). Proto je nezbytné, abychom po stanovení znaků, které sbližují jazyk s jinými společenskými jevy, zjistili, v čem spočívá svébytnost jazyka a jaké znaky jsou pro něj (vzhledem k ostatním společenským jevům) specifické. Je zřejmé, že svébytnost jazyka spočívá v jeho zvláštní funkci, v tom, že jazyk je nejdůležitějším prostředkem dorozumívání lidí. Úloha č. 2 Rozčleňte úvodní text na části a každou z nich opatřete mezinadpisem. Úloha č. 3 Zapamatujte si nové výrazy: povaha jazyka (prirËda yazykz) podstata jazyka (sÍschnost' yazykz) lingvistická teorie (lingvistLcheskaya teËriya) lingvistický směr (lingvistLcheskoe napravlÁnie) jev (yavlenie) biologický (biologLcheskoe) psychický (psihLcheskoe) sociální (socizl'noe) dědičný (naslÁdstvennoe) Úloha č. 4 Odpovězte na otázky: 1. Jak byla v dějinách vykládána povaha jazyka? 2. Jaký názor zastáváte vy sami a proč? Úloha č. 5 Seznamte se s obsahem tabulky č. 1 Tabulka č. 1 POVAHA A PODSTATA JAZYKA J E V psychický biologický sociální emanace ducha společenský Bůh člověk antika antika antika bible Prodikos, Platón, Antisthenés Démokritos, Aristotelés, Diodóros Sicilský realisté a nominalisté 18. st. - T. Hobbes, 19. st. - A. Schleicher konec 19. - 20. st. D. Hartley F. de Saussure, N. Ja. Marr, B. Engels Úloha č. 6 Seznamte se se dvěma biblickými příběhy. 1. Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř... 2. Celá země byla jednotná v řeči i v činech... Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi." I sestoupil Hospodin, aby shlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim řeč, aby jí navzájem nerozuměli." I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (To je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi. Úloha č. 7 Souhlasíte s níže uvedeným názorem anglického filozofa 18. stol. T. Hobbese? "Bůh vymyslel několik slov a naučil jim Adama. To stačilo k tomu, aby se naučil přidávat další jména... a postupně také tato jména spojovat tak, aby byla srozumitelná. Tak mohlo být postupem času vytvořeno tolik slov, kolik Adam potřeboval, i když ne tolik, kolik jich potřebuje řečník nebo filozof." Úloha č. 8 Seznamte se s různými hypotézami dávných i novodobých myslitelů o původu jazyka a určete, v čem je podstata jejich teorií. 1. Původně prý lidé žili podobně jako zvěř neuspořádaným životem, vycházeli na pastviny, živili se chutnou trávou i plody stromů. Když byli napadáni zvěří, nouze je naučila navzájem si pomáhat, a když se ze strachu začali shromažďovat, navzájem se poznávali. Vydávali ještě neartikulované zvuky beze smyslu, ale postupně přešli k artikulovaným slovům, vzájemně si stanovili symboly pro každou věc a vytvořili si výklady všech věcí, pochopitelné pouze pro ně samotné. A protože takováto společenství vznikala po celém světě, jejich jazyk nezněl stejně, neboť každý tvořil svá slova náhodně. V tom je také příčina různého charakteru jazyků. Takto vzniklá původní společenství se stala základem všech plemen. (Diodóros Sicilský, Antické teorie jazyka a stylu) 2. "...myslet si, že někdo dal jména věcem, a lidé se od něho poprvé naučili slovům, je nesmyslné, neboť jestliže někdo mohl všechno pojmenovat slovy, a vydávat jazykem různé zvuky, proč potom předpokládat, že by totéž nemohli činit jiní? kromě toho, jestliže ostatní slova vzájemně spojená nepoužívali, odkud se v něm vzalo přesvědčení, že budou k užitku, nebo kde se v něm vzala schopnost poznat, co je třeba učinit? (Lucretius, O podstatě světa) 3. "...jazyk vznikl ve společnosti z potřeby označovat věci a pojmy, aby bylo možné si navzájem o těchto věcech něco sdělovat. Zpočátku jazyk tvořily pouze signály s jednou souhláskou za doprovodu hlasu, avšak později začali lidé vytvářet složitější spojení ze dvou, tří, čtyř, ale i pěti souhlásek s příslušnými samohláskami a afixy, což nakonec vedlo k vytvoření jazyka." (As-Sikija al-Charasi. Kommentarii ob osnovah fikha. Istoriya lingvisticheskih uchenij. Srednevekovyj Vostok. Leningrad, 1981) 4. "Slovesa, dějová slova, tvoří nejdůležitější část všech jazyků, neboť jazyk se zrodil z práce, vždy ji doprovázel..., věci se dostávají do sféry jazyka podle toho, jak přicházejí do styku se společnou pracovní činností, jak jsou jí ovlivňovány; jak by jinak bylo možné společné nazírání a na něm závislé společné označování? Pouze společná práce může být uspokojivým vysvětlením těchto důležitých jevů. Její charakter lze vyjádřit základním znakem jazyka: jednotou; nejde o tenký náhodně pronikající paprsek, jakým je onomatopoie, představující Steinthalovy reflexní zvuky, nebo napodobování divoké zvěře, jak se domníval Darwin, či pantomimika podle Geigera: to vše je zcela nepodstatné a takto nemohlo dojít ke vzniku lidského jazyka, tohoto tak důležitého útvaru, jenž ve svém nezadržitelném rozvoji srostl s kolektivním bytím člověka a jeho duchovním životem. Je to živý, neustále činný pramen, neboť lidská pospolitost vždy tíhla k práci, k společné činnosti." (L. Noiret, Původ jazyka. 1877). 5. "Kromě slov by k vyjádření našich myšlenek mohly sloužit různé pohyby očí, tváře, rukou a dalších částí těla, jak to vidíme v divadle u pantomimiků, avšak takto bychom se nemohli dorozumívat bez světla, a různé lidské činnosti, zejména ty, konané našima rukama, by byly pro takovýto rozhovor velkou překážkou." (M. Lomonosov, Ruská gramatika. 1755). 6. "Domnívám se, že bez toho, abychom si přáli přinutit se chápat, bychom jazyk skutečně nikdy nevytvořili." (G. Leibniz, Nové úvahy o lidském rozumu). 7. "Jazyk jako sociální jev mohl vzniknout teprve tehdy, když už byl lidský mozek natolik vyvinutý, aby mohl užívat jazyka. Dvě lidské bytosti mohly vytvořit jazyk pro svou potřebu pouze proto, že už k tomu byly připraveny... Často vznikaly spory o tom, jestli původně vznikl pouze jeden jazyk, nebo jestli jich bylo víc. Tato otázka je zcela nepodstatná. V okamžiku, kdy je rozum dostatečně vyvinut, se objev dostavuje sám od sebe na několika místech současně: jak se říká, visí ve vzduchu, jeho příchod lze vycítit, stejně jako na podzim padání zralých plodů." (Vendryes, Jazyk. Lingvistický úvod do historie). 8. "Člověk se od zvířat neliší tím, že rozlišuje artikulované zvuky, neboť jak je všeobecně známo, psi také rozumějí mnoha slovům a větám. Ani schopnost vydávat artikulované zvuky není specificky lidská, mají ji papoušci i jiní ptáci. Člověk se od nižších živočichů liší pouze tím, že je obdařen nekonečně větší schopností asociovat ve svém mozku nejrůznější zvuky a představy; vděčí za to samozřejmě rozvoji svých rozumových schopností." (Ch. Darwin, Původ člověka a přirozený výběr) 9. "...rozvoj práce si vynutil těsnější sepětí členů společnosti, protože díky němu se začali množit případy vzájemné podpory, společné činnosti, a stále jasněji se ukazovala užitečnost takové činnosti pro každého jednotlivého člena. Stručně řečeno, utvářející se lidé došli tak daleko, že u nich vznikla potřeba něco si navzájem sdělit. (...) Nejprve práce a potom (a současně s tím) artikulovaná řeč byly dvěma hlavními stimuly, pod jejichž vlivem se opičí mozek postupně měnil v lidský, který - při vší podobnosti s opičím - je daleko větší a dokonalejší..." (B. Engels, Podíl práce na polidštění opice). 10. "Člověku nebylo třeba velkého myšlenkového úsilí k tomu, aby si uvědomil, že hláska nebo citoslovce může označovat nejen zvuk vydávaný předmětem, ale i něco, co je s tímto dějem spojeno vnitřní souvislostí... To něco byla bytost, předmět, vydávající zvuk; podle tohoto zvuku dostala název a současně tak dala člověku první podstatné jméno." (N. Kostyr, Předmět, metoda a cíl filologického zkoumání ruského jazyka. Kyjev, 1849). Úloha č. 9 Seznamte se s obsahem tabulky č. 2 a doplňte ji materiálem z úlohy č. 8 a z textu na str. 38-42 učebnice "Osnovy yazykoznaniya dlya rusistov". Která z hypotéz se vám zdá nejpravděpodobnější a proč? Tabulka č. 2 teorie o původu jazyka teorie teorie podle přírody (řec. jusei) "úmluvou" pracovní božské-ho (řec. qesei) původu zvukomalebná citoslovečná doba (reflexní) vzniku (onomato-poická) Prodikos, Démokritos, Grigorij Platón, Aristotelés, Nisskij antika Antisthenés Diodóros Sicilský renesance Dante Alighieri 17.-18. st. T. Hobbes, D. Hartley 19. st. Adelung, Grimm, Adelung, Noiret, Humboldt, Steinthal, Geiger, Herder, Whitney, Potebnja, Bücher Leibniz, Paul Kudrjavskij, "pracovních W. Wundt Darwin výkřiků", Engels, gestikulační Marx teorie 20. st. 1) teorie her (USA) 2) kontaktní teorie (V. Abajev) 3) jazyk gest (M. Arapov) - Rusko Úloha č. 10 Seznamte se se dvěma výroky známých jazykovědců: 1. Jazyk nežije svým vlastním životem kromě života těch, kteří jím mluví. (Německý lingvista N. Hartmann) 2. Způsob života národa, jeho historické osudy určují intenzitu vývoje spisovného jazyka. Zde je třeba upozornit na jednu věc: mezi historickým vývojem jazyka určité společnosti jako souhrnu všech jeho teritoriálních a sociálních variant a evolucí spisovného jazyka jako nejbohatší, vědomě utvářenou a všemi sociálními skupinami národa uznávanou variantou celonárodního jazyka je podstatný rozdíl. Vždyť jazyk, který se nemění, je mrtvý jazyk. (Ukrajinský jazykovědec V. M. Rusanovskij) Úloha č. 11 Prohlédněte si tabulku č. 3 a 4 a odpovězte na otázky. Svoje odpovědi zdůvodněte, případně tabulku doplňte. Tabulka č. 3 vlastnosti jazyka, podmíněné společenským charakterem vnitřní stavbou - sepětí jazyka s historií národa, jeho nositele - objektivnost existence - sepětí jazyka s myšlením - materiální zvukové vyjádření - posloupnost vývoje, historická ustálenost - zobecňující charakter jazykových prvků - celonárodní charakter jazyka, "netřídnost" - systémovost - vývoj, proměnlivost 1. Které vlastnosti jazyka jsou podmíněny jeho společenským charakterem? 2. Jak (na jakých příkladech) lze snadno dokázat organické sepětí jazyka s dějinami národa, jenž je jeho nositelem? 3. Proč není možné, aby se jazyk vyvíjel skokem, revolučně (tj. nikoliv evolučně)? 4. Čím je dán celonárodní charakter jazyka? 5. Které rysy jazyka jsou podmíněny jeho vnitřní strukturou? 6. Jak lze vysvětlit objektivnost existence jazyka? 7. Jak (prostřednictvím čeho) se jazyk realizuje? 8. Na čem lze demonstrovat zobecňující charakter jazykových jednotek? 9. Čím je podmíněn vnitřní vývoj, proměnlivost jazyka? Úloha č. 12 Pozorně si prohlédněte tabulku č. 4 a promyslete vlastní příklady, které by ji ilustrovaly. Zamyslete se nad tím, zdali by v ní bylo možné něco změnit, přeskupit nebo doplnit. Význam neznámých termínů vyhledejte ve slovníku lingvistické terminologie. Tabulka č. 4 faktory jazykového vývoje extralingvistické lingvistické (mimojazykové) (vnitřně jazykové, jazykově systémové) vnitřní vnější - kulturně-historické - tendence k symetričnosti - mezijazykové kontakty, podmínky života národa; systému a k odstranění interference ekonomický, politický, nedůsledností, které jsou kulturní rozvoj společnosti v něm obsaženy - rozvoj lidského myšlení - spontánní změny v artikulaci - jako důsledek hlásek (asimilace, disimilace) vzájemného ovlivňování: - vznik písma a později - princip ekonomie jazykové - substrát knihtisku námahy - superstrát - sociální a profesní - princip analogie - instrát rozvrstvení společnosti - adstrát - lokální rozsídlování a přesídlování (migrace) obyvatelstva Úloha č. 13 Přečtěte si text: Když se hovoří o funkci něčeho, myslí se "vykonávaná činnost, role". Mluvíme-li o funkcích jazyka, musíme tedy určit roli jazyka v životě společnosti. Role jazyka jako nástroje dorozumívání je označována jako jeho komunikativní (sdělovací, dorozumívací) funkce. Úkolem komunikativní funkce je sloužit jako prostředek dorozumívání, tj. jako nástroj (prostředek) výměny myšlenek. Druhá důležitá sociální funkce jazyka se označuje jako poznávací (gnozeologická), neboť zprostředkuje poznávání okolního světa, umožňuje shromažďování a předávání poznání z generace na generaci. Neméně důležitá je mentální (kognitivní) funkce jazyka, neboť jazyk není pouze zprostředkovatelem "hotových" myšlenek, ale je také nástrojem formování a organizace myšlení. Výraz "formování a formulování myšlenek" nejlépe vystihuje dvě etapy krystalizace lidského myšlení. Organická jednota těchto funkcí a nepřetržitost existence jazyka ve společnosti z něho dělají udržovatele a pokladnici společensko-historické zkušenosti generací. Mluvíme-li o funkcích jazyka, je třeba mít na paměti, že komunikativní funkce se v procesu dorozumívání může realizovat různým způsobem, tj. řadou dílčích funkcí: - referenční (konstatační) - "neutrální" výpověď o faktech, např.: Studenti skládají zkoušky; - interogativní (zjišťovací) - prostředek zjišťování faktů, např.: Kdy půjdeš na fakultu?; - apelová (konativní) - prostředek výzvy, pobídky k nějakému jednání, např.: Pojďme domů!; - expresívní (emotivní) - slouží k vyjádření osobnosti mluvčího, je prostředkem k vyjádření emocí, postoje, např.: Na jaře je v lese tak krásně!; - kontaktová (fatická) - projevuje se v případě potřeby navázání a udržení kontaktu; různé formy pozdravů, rozloučení apod., např.: Nazdar. Jak se máš. Co je nového?; - estetická (poetická) - prostředek působení nejen na myšlení, ale také na city (radost, smutek, odvaha, strach). Základem této funkce je schopnost textů vyvolat estetické prožitky u mluvčích i posluchačů; - sociální - nástroj prezentace sociálního či profesionálního statusu, vzdělanostní úrovně atd.; - magická - je využívána při obřadech, zaklínání apod.; - metajazyková - slouží výkladu jazykových faktů ("jazyk pro výklad jazyka"); Je zřejmé, že všechny uvedené funkce slouží komunikaci, protože právě jako nástroj komunikace byl jazyk vytvořen. Úloha č. 14 Uveďte vlastní příklady, ilustrující jednotlivé funkce jazyka. Podle slovníku určete, jakého původu jsou jednotlivé termíny. Úloha č. 15 Po prostudování materiálu z tabulky č. 5 a úlohy č. 13 odpovězte na otázky: 1. Co znamená slovo "funkce"? 2. Které funkce jazyka jsou považovány za nejdůležitější? 3. Jaké funkce jazyka se využívají při vyjadřování emocí? 4. V jakých dílčích funkcích se může realizovat komunikativní funkce? 5. Jaké další funkce jazyka znáte? Doplňte tabulku. 6. Utvořte synonymické řady názvů funkcí jazyka (kde je to možné). 7. Najděte v textu synonyma ke slovu funkce. Doplňte synonymickou řadu s použitím slovníku "Slovar' sinonimov russkogo yazyka" (pod red. A. P. Evgen'evoj, L., 1970-1971) Tabulka č. 5 funkce jazyka nejdůležitější sociální vyjádření emocí ostatní komunikativní: expresívní (emotivní) estetická (umělecká) - referenční (konstatační) výrazová (voluntativní) metajazyková - kontaktová (fatická) textová - interogativní (zjišťovací) - apelová (konativní) - sociální poznávací (gnozeologická) mentální (kognitivní) Úloha č. 16 Přečtěte si mikrotexty a určete, o jakých funkcích jazyka se v nich hovoří: 1. Jazyk je nejdůležitější prostředek dorozumívání lidí, je jako most, spojující lidi navzájem... S jazykem je každému darována duše národa. A co že to je? Pojem "duše národa" vyjadřuje materiální i duchovní život národa, jeho dějiny, tradice, současný život, obyčeje a mravy, vztahy mezi lidmi, jejich naděje a touhy, myšlenky a prožitky... Jazyk je klíčem k srdci národa. 2. Jazyk je zpovědí národa, Je v něm slyšet jeho charakter, Jeho duše a rodný život. 3. Jazyk tvoří jednu z věčných vazeb spojujících lidi ve společenství a společenství v lidstvo, epochy v dějiny. 4. Chtěl bych, aby pero přirovnávali k bajonetu! 5. Národní temperament se projevuje v kultuře národa. Abychom jej pochopili, musíme především studovat jazyk a literaturu daného národa. 6. Čím hlouběji člověk poznává nuance mateřského jazyka, tím citlivěji vnímá hru odstínů mateřského slova, jeho rozum je tím víc připraven osvojit si jazyk jiného národa, a tím aktivněji jeho srdce vnímá krásu slova. Řečová kultura člověka je zrcadlem jeho kultury duchovní. Velmi důležitým faktorem ovlivňujícím člověka, zušlechťujícím jeho city, duši, mysl a prožitky je krása, síla a výraznost mateřské řeči. 7. Když slyším španělštinu, slyším v něm hlubokou ozvěnu: celý světadíl - Jižní Amerika - se ozývá Španělsku. V široké, daktylsky plavné ruské intonaci je cítit nekonečnost ruských stepí, rozlehlost zasněžených rovin, přelévajících se přes okraje horizontu. Můj rodný jazyk (bulharština) je sevřen úzkými horskými průsmyky. Slova jsou useknutá. Jeho samohlásky pohlcují samy sebe a hrtanově bublají jako divoká horská říčka, která nestačí do svého úzkého koryta pojmout mohutný nápor vody. Jeho souhlásky jsou jako skály, stavějící se proti vlnám a tříštící je na drobné krůpěje. 8. Není jistě přehnané tvrzení, že jazyk je jedním ze základních nástrojů formujících osobnost člověka a přeměňujících potenciální lidskou bytost na člověka rozumného. 9. Národ se nejúplněji a nejpravdivěji projevuje ve svém jazyce. Národ a jazyk si nelze představit jeden bez druhého. Předáván od člověka k člověku, z generace na generaci, z jednoho století do druhého, je opatrován národem jako jeho drahocenný poklad. Úloha č. 17 Přečtěte si text: JAZYK Ezop, slavný starořecký bajkář, byl otrokem filozofa Xantha. Jednou si Xanthos pozval hosty a přikázal Ezopovi, aby k obědu připravil ten nejlepší pokrm. Ezop koupil jazyky a připravil z nich tři různá jídla. - Proč pořád podáváš jenom jazyky? - zeptal se při obědě udivený Xanthos. - Přikázal jsi mi, abych koupil to nejlepší, - odpověděl Ezop, - a co může být na světě lepšího než jazyk? Jazyk nám umožňuje studovat vědy a získávát vědomosti. Pomocí jazyka se navzájem stýkáme, vítáme se, smiřujeme se, dáváme, dostáváme, plníme prosby. Bez jazyka by nebylo možné stavět města, nevyvíjela by se kultura národa. Domnívám se, že není nic lepšího než jazyk. Taková odpověď se Xanthovi i jeho hostům líbila. Následující týden Xanthos Ezopovi poručil, aby připravil to nejhorší jídlo. Ezop znovu koupil jazyky. Všichni se tomu divili, ale Ezop Xanthovi řekl: - Přikázal jsi mi, abych koupil to nejhorší, a co může být na světě horšího než jazyk? Pomocí jazyka se navzájem urážíme, obelháváme, přelstíváme, hádáme. Jazyk dělá z lidí nepřátele, ničí celá města, a dokonce celé státy. Přináší do našeho života hoře a zlo. Myslím, že není nic horšího než jazyk. Také tato odpověď se Xanthovi a jeho hostům zalíbila. Úloha č. 18 Přečtěte si text: Jazyk vznikl v dávné minulosti z potřeby lidí navzájem se dorozumívat v procesu pracovní činnosti. Jazyk pomáhal lidem rozumět jeden druhému, spojovat se při získávání obživy, při organizaci výroby a v boji proti silám přírody. Rozvoj jazyka umožnil lidem uchovávat jejich různorodou zkušenost, předávat ji z pokolení na pokolení, což napomáhalo zdokonalování pracovních nástrojů a způsobů získávání všeho nezbytného, a tím i zvyšování materiální úrovně, pokroku vědy, kultury, techniky, tj. rozvoji lidské společnosti. Úloha č. 19 Odpovězte na otázky: 1. Jakou roli hraje jazyk v lidském životě? 2. Na základě úryvků z úloh č. 15-17 vyložte společenský význam jazyka. Úloha č. 20 Přečtěte si text: Je nutné si uvědomit, že: 1. Původ jazyka jako způsobu dorozumívání a vznik konkrétních jazyků představuje dva různé navzájem nesouvisející problémy. Každý z nich má svůj předmět zkoumání: první se snaží vysvětlit, jak lidé začali mluvit, druhý kde, kdy a jakým způsobem ten či onen jazyk vznikl; 2. Analýza dobových přístupů ke zkoumání původu jazyka předpokládá tři aspekty problému: a) jak vzniká jazyk, tj. určitý systém znaků, umožňující lidem vědomě se vzájemně dorozumívat; b) jak vzniká jazyková schopnost, tj. určitá specifická zvláštnost člověka jako druhu Homo sapiens, která mu umožňuje vytvořit jazyk; c) jak byla ve společenstvích našich předků organizována komunikativní činnost, nutící je tvořivě zdokonalovat dorozumívací prostředky. Úloha č. 21 Odpovězte na otázky: 1. V čem spočívá rozdíl mezi problémem vzniku lidské řeči a otázkou o původu jednotlivých jazyků? 2. Jaké aspekty lze vyčlenit při zkoumání problému původu jazyka. Úloha č. 22 Sestavte stručnou osnovu odpovědi na otázku: Může existovat jazyk bez společnosti a společnost bez jazyka? (Použijte materiál "Aplikovaná lingvistika" a své znalosti o tradičních a současných vztazích jazykovědy k jiným vědním oborům.) Úloha č. 23 Zapamatujte si nová slova a výrazy: zvukomalebná/onomatopoická teorie (zvukolodrazhztel'naya/onomatopo`etLcheskaya teoriya) společenský/sociální charakter jazyka (obschÁstvennyj/socizl'nyj harzkter yazykz) vnitřní stavba jazyka (vnÍtrennee stroÁnie yazykz) celonárodní charakter jazyka (obschenarËdnyj harzkter yazykz) zobecňující charakter jazykových jednotek (obobschzyuschij harzkter yazykovDh velichLn) proměnlivost jazyka (izmenOemost' yazykz) evoluční charakter vývoje jazyka (`evolyuciËnnyj harzkter razvLtiya yazykz) systémový charakter jazyka (sistÁmnost' yazykz) posloupnost jzykového vývoje (postepÁnnost' razvLtiya yazykz) stabilita jazyka (ustËjchivost' yazykz) kulturně historické podmínky života národa (istËriko-kul'tÍrnye uslËviya zhLzni narËda) substrát (substrzt) superstrát (superstrzt) adstrát (adstrzt ) interference (interferÁnciya) jazykové kontakty (yazykovDe kontzkty) princip analogie (prLncip analËgii) funkce jazyka (fÍnkcii yazykz) komunikativní (kommunikatLvnaya) kognitivní (kognitLvnaya) mentální (mysleformirÍyuschaya) nominativní (nominatLvnaya) poznávací (poznavztel'naya) referenční (referentLvnaya) gnozeologická (akkumulyatLvnaya/gnoseologLcheskaya) estetická (`estetLcheskaya) poetická (po`etLcheskaya) magická (magLcheskaya) sociální (indikztora) metajazyková (metayazykovzya) III. JAZYK, MYŠLENÍ, VĚDOMÍ 1. Vzájemný vztah jazyka a myšlení 2. Typy myšlenkové činnosti 3. Nadnárodní charakter zákonů lidského myšlení a národní charakter konkrétních jazyků Úloha č. 1 Přečtěte si text: Jazyk je bezprostředně spojen s myšlením, s vědomím lidí. Ve slovech, slovních spojeních a větách se odrážejí a uchovávají výsledky lidského myšlení, všechno, co lidé v okolním světě poznávají. Otázka, jak spolu souvisí jazyk a myšlení, je jednou z nejdůležitějších otázek nejen pro jazykovědce, ale také pro psychology, logiky, filozofy. Tento problém byl zkoumán v průběhu celých dějin vědy, od hlubokého dávnověku až do dnešní doby. Jestliže po dlouhou dobu bylo úsilí těch, kteří se tímto problémem zabývali, zaměřeno na dokazování existence či naopak neexistence vztahu mezi jazykem a myšlením, přičemž - jak konstatoval znamenitý psycholog L. S. Vygotskij - tyto pojmy "byly nazírány v škále, sahající od jejich úplného ztotožnění[2] po naprostou rozdílnost,"[3] pak v současné době se největší pozornost odborníků soustřeďuje na odhalení charakteru vztahu jazyka a myšlení, neboť obecně je jeho existence uznávána většinou specialistů. Úloha č. 2 Seznamte se s názory různých vědců na vztah jazyka a myšlení. 1. Každý jazyk je vyjádřením myšlenek, a naopak, nejlepším způsobem vyjádření myšlenek je jejich označení pomocí jazyka, tohoto největšího nástroje k pochopení sebe i jiných. Myslet znamená mluvit se sebou samým. (I. Kant) 2. Jestliže lidé potřebovali řeč, aby se naučili myslet, pak ještě více potřebovali naučit se myslet, aby objevili umění řeči. (J. J. Rousseau) 3. Všechen rozum, veškeré lidské umění má svůj počátek v jazyce, neboť pouze díky jazyku člověk vládne sám nad sebou a dokáže rozmýšlet a volit... (J. G. Herder) 4. Jména jsou ve své podstatě značkami, podporujícími naši paměť. (T. Hobbes) 5. I když rozlišujeme mezi intelektuální činností a jazykem, ve skutečnosti takové rozdělení neexistuje... Jazyk národa je vyjádřením jeho ducha a duch národa se projevuje v jeho jazyce - těžko si lze představit těsnější jednotu. (V. von Humboldt) 6. Jazyk a myšlení jsou jen různá označení jedné a téže věci. (M. Müller) 7. Myšlení není ničím jiným než mluvením se sebou samým. (L. Bloomfield) 8. Jazyk je myšlenka organizovaná ve znějící hmotě... Jazyk lze také přirovnat k listu papíru. Myšlenka představuje jeho lícní stranu a zvuk rubovou, nemůžeme rozstřihnout lícní stranu, aniž bychom současně nerozstřihli i rubovou. Stejně tak v jazyce nelze oddělit myšlenku od zvuku ani zvuk od myšlenky; toho lze dosáhnout pouze myšlenkovou abstrakcí. (F. de Saussure) 9. Myšlení a jazyk a představují stejnou jednotu jako obsah a forma. (A. Schleicher) 10. Obsah myšlenky dostává formu teprve tehdy a pouze tak, když je pronášen. Je formován jazykem a v jazyce, který slouží jako forma pro odlévání jakéhokoliv výrazu... Jazyková forma se tak současně stává nejen podmínkou předávání myšlenek, ale především podmínkou jejich realizace. (E. Benveniste) 11. Náš jazyk slouží nejen vyjadřování myšlenek, ale do značné míry je i nástrojem myšlení... Úloha jazyka se tím ovšem nevyčerpává; tím, jak se přizpůsobuje vyvíjejícímu se myšlení, se stává také měřítkem úspěšnosti klasifikující činnosti rozumu. (V. A. Bogorodickij) 12. Každá myšlenka je jakoby skrytá pod příkrovem slova a postup myšlení vpřed je bojem se slovy. (L. V. Ščerba) 13. Tvrdím, že když přemýšlím, činím tak zcela bez pomoci slov. Všechna slova mizí v okamžiku, kdy začínám přemýšlet, a objevují se v mém vědomí teprve poté, co jsem dokončil nebo přerušil bádání. (J. Adamar, matematik) 14. Jazyk nebo slova, tak jak se píší či vyslovují, nehrají v mechanismu mého myšlení žádnou roli. Psychické jevy tvořící elementy myšlení jsou určitými znaky nebo více či méně jasnými obrazy, které mohou být "na přání" reprodukovány a kombinovány... Výše uvedené elementy mají v mém případě vizuální a muskulární charakter. Slova běžného jazyka se obtížně vynořují teprve v následujícím stádiu, kdy se zmíněná hra asociací ustálí a lze ji kdykoliv znovu vyvolat. (A. Einstein) 15. Máme všechny důvody předpokládat, že řečové dovednosti člověka jsou těsně spojeny s jeho schopností plánovat. (G. A. Miller, E. Galanter, K. H. Pribram) Úloha č. 3 S použitím materiálu z úkolů č. 1 a 2 se pokuste zformulovat základní tendence v řešení otázky vztahu jazyka a myšlení. Úloha č. 4 Z "Filozofického slovníku" vypište definice jazyka, myšlení a vědomí. Co lze říci o vzájemném vztahu posledních dvou pojmů? Úloha č. 5 Na základě úkolů č. 1-3 vyplňte tabulku č. 1. Doplňte jména reprezentující různá hlediska na otázku vztahu jazyka a myšlení. V případě potřeby tabulku upravte: Tabulka č. 1 různá pojetí vzájemného vztahu jazyka a myšlení jazyk = myšlení jazyk ^1 myšlení jazyk U myšlení jazyk? - !myšlení (ztotožnění) (různé jevy) (vzájemně se (nezávislé jevy) ovlivňující jevy) 1. ................................ ............................... ............................. ............................ 2. ................................ ............................... ............................. ............................ 3. ................................ ............................... ............................. ............................ Úloha č. 6 Přečtěte si text: Jazyk člověka a "jazyky zvířat" se shodují pouze v jedné své funkci: plnit úlohu prostředku dorozumívání. Lidský jazyk je však také (a především) hlavním nástrojem myšlení a poznávání okolního světa. To ovšem rozhodně nelze tvrdit ani o signálních soustavách těch vyšších živočichů, kteří mají vysoce rozvinutou psychiku. (J. N. Panov) Úloha č. 7 Přečtěte si text: Stejně jako dorozumívání i myšlení může být verbální a neverbální (vyskytuje se v různé míře už u zvířat a právě ono umožňuje zvířeti správnou orientaci v situaci a nalezení vhodného řešení, odpovídajícího dané situaci). Vysoce vyvinuté formy neverbálního myšlení (ve spojení s myšlením verbálním) nacházíme pouze u člověka. Jako neverbální označujeme myšlenkovou činnost člověka řešícího různé tvůrčí úkoly technického charakteru (technické, inženýrské myšlení). Tomu se blíží např. myšlení šachisty. Zvláštní typ názorně obrazného myšlení je charakteristický pro tvorbu malířů, sochařů, skladatelů: myšlení pomocí uměleckých obrazů zrakových (barvité, plastické) nebo sluchových (hudební). Verbální neboli pojmové myšlení operuje s pojmy, soudy a úsudky, které mají podobu slov nebo jejich spojení, analyzuje a zobecňuje, vytváří hypotézy a teorie. Myšlení člověka sestává z mnoha komponentů, je to složitý konglomerát různých typů myšlenkové činnosti, které se neustále střídají a vzájemně se doplňují, takže často fungují v syntéze a vzájemném prolínání. Úloha č. 8 Na základě textu předchozího cvičení se pokuste sestavit schéma představující různé typy (druhy) myšlení. Odpovězte na otázky: 1. V jakých jednotkách se odráží poznávací činnost člověka? 2. V čem se projevují shody a rozdíly mezi lidským jazykem a "jazyky" zvířat? 3. Jaké druhy myšlení znáte? 4. Pomocí čeho člověk poznává okolní svět? 5. Jak spolu souvisí pojem a význam slova? 6. Existují paralely a vzájemné vztahy mezi elementy jazyka a myšlení? V odpovědích na otázky použijte text úlohy č. 8 z tématu "Jazyk a řeč". Úloha č. 9 Pokuste se zobrazit formou dvou protínajících se/neprotínajících se kružnic (představujících mozkové hemisféry, tzn. levá odpovídá za logické vazby v naší řečové činnosti, pravá se specializuje na konkrétní, obrazné myšlení) vzájemný vztah různých typů myšlenkové činnosti u lidí různých profesí (filolog, hudebník, architekt, matematik atd.). Zapamatujte si, že řeč je ovládána oběma hemisférami, levá však převládá. Proto lze učinit závěr, že verbální myšlení se soustřeďuje především v levé hemisféře a neverbální v pravé. Je však pochopitelné, že obrazné verbální myšlení vychází rovněž především z pravé hemisféry. Rozumová činnost a vůbec veškerá psychická činnost se přitom uskutečňuje za pomocí obou mozkových hemisfér a v jejich těsné součinnosti. Úloha č. 10 Pozorně si přečtěte s. 26-27 "Osnov yazykoznaniya dlya rusistov" a odpovězte na otázky: 1. Co je podstatou učení I. P. Pavlova o druhé signální soustavě? 2. Jak je nutno chápat vymezení slova jako signálu? Úloha č. 11 Seznamte se s následujícími výroky: 1. "...elementární zárodky řeči nacházíme... i u vyšších živočichů; Muller-Liayer ve své vynikající knize "Fáze kultury" uvádí 12 různých zvuků u slepic a holubů; psi údajně vydávají 15 a hovězí dobytek 22 zvuků, zatímco slovní zásobu prostého člověka z nižších vrstev tvoří přibližně 300 slov... Z toho vyplývá, že rozdíl mezi člověkem a zvířetem není tak propastný, jak se běžně předpokládá. V podstatě by zde neexistoval žádný rozdíl, kdyby v sobě člověk nevypěstoval schopnost, která zvířatům zcela chybí: tato schopnost, vlastní pouze člověku, spočívá v umění přecházet od konkrétních představ a reprodukovatelných obrazů ke srovnávání pojmů a k následným operacím s nimi. Z toho mimochodem vyplývá, že jazyk se stává znakem naší podobnosti se zvířaty pouze tehdy, když je odtržen od myšlení a mění se v komplex zvuků. (K. Wailer) 2. Tak jako není možné dorozumívání bez znaků, stejně tak není možné ani bez významu. K tomu, abychom mohli sdělit nějaký pocit nebo obsah vědomí jinému člověku, není jiné cesty než vztažení sdělovaného obsahu k určité třídě, k určité skupině jevů, což nutně vyžaduje zobecnění... To znamená, že vyšší formy psychologické komunikace, které jsou vlastní pouze člověku, jsou možné jedině díky tomu, že člověk pomocí myšlení zobecněně odráží skutečnost. (L. Vygotskij) 3. V každém jazyce se odráží názor na svět. Jestliže zvuk stojí mezi předmětem a člověkem, pak se jazyk jako celek nachází mezi člověkem a přírodou, která jej ovlivňuje zvnějšku i zevnitř... Každý jazyk opisuje kruh kolem národa, kterému patří, a za jeho hranice se lze dostat pouze v případě přechodu do jiného kruhu. (W. von Humboldt) 4. Etnické sebeuvědomění je založeno především na existenci národního jazyka. V tomto ohledu je zajímavý příklad ze života V. I. Dala. Ačkoliv byl synem Dána a Němky, celý život se považoval za Rusa: "Ani jméno, ani náboženské vyznání, ani vlastní krev z nás nečiní příslušníky té či oné národnosti. Kdo jakým jazykem myslí, k tomu národu také patří. Já myslím rusky." (V. Dal) 5. Jazyk je bezprostředním stavem mysli... Ani myšlení, ani jazyk netvoří vlastní království... Jsou pouze projevy skutečného života. (Marx, Engels) 6. Národ se projevuje svým jazykem. Národ je činný; jeho činnost je řízena rozumem; rozum a činnost národa se odrážejí v jeho jazyce. (I. Srezněvskij) 7. Jazyky se navzájem neliší ani tak tím, co lze pomocí nich vyjádřit, jako spíše tím, co v nich lze vyjádřit relativně snadno. (Ch. Hocket) 8. Skutečnost je v různých jazycích vnímána různě: částečně v závislosti na používání této skutečnosti v té které společnosti, částečně v závislosti na tradičních formách vyjadřovaní jednoho každého jazyka, v jehož rámci je daná skutečnost vnímána. (L. Ščerba) Úloha č. 12 Jak lze dokázat rozdílnost jazyka a myšlení? Zastáváte jiné mínění? Zdůvodněte svou odpověď. Úloha č. 13 Která z uvedených slov vám mohou pomoci dokázat totožnost/rozdílnost jazyka a myšlení: jazyk, křídlo, foném, třída, sinus, voda, Čech, Praha, lingvistika, kohout. Úloha č. 14 Přečtěte si text: Mluvíme-li o zákonech, kterými se řídí myšlení, pak je nepochybné, že jsou obecně lidské, mezinárodní; jde o principy odrazu skutečnosti v lidském vědomí, zákony formování pojmů na základě zobecnění znaků, zákony provádění operací s těmito pojmy atd. Z tohoto hlediska nelze mluvit o ruském, českém, anglickém, bulharském, ukrajinském, čínském atd. myšlení, ale pouze o jediném, obecně lidském myšlení. Na druhé straně konkrétní inventář pojmů, pevně zakotvený ve vědomí kolektivu v podobě konceptuálních významů slov, se samozřejmě liší od jazyka k jazyku a v historii každého jazyka od období k období. Částečně tyto rozdíly souvisí... s rozdílnostmi společenské praxe, s kulturně historickou zkušeností národa, částečně patrně s tím, že mnohostrannost samotné objektivní skutečnosti, rozmanitost znaků předmětů a jevů a existence všestranných vztahů mezi nimi vytvářejí reálné předpoklady pro jejich rozmanité seskupování a spojování do tříd, přičemž se do popředí dostávají pokaždé jiné rozlišující znaky. Úloha č. 15 Seznamte se s údaji obsaženými v tabulce č. 2 a pokuste se ji doplnit vlastním materiálem z úloh 11 a 14. Tabulka č. 2 příčiny vzniku různých jazyků specifický odraz skutečnosti ve zvláštním systému gramatických a lexikálních významů životní podmínky, historie národa - ekonomické - kulturní - geografické - formy práce - přesídlování, migrace Úloha č. 16 Odpovězte na otázky: 1. Čím jsou podmíněny rozdíly ve slovní zásobě, ve způsobech členění mimojazykové skutečnosti, tj. okolního světa v různých jazycích? 2. Uveďte konkrétní příklady z vám známých jazyků svědčící o obecně lidském charakteru myšlení na straně jedné, a o národním charakteru každého jazyka na straně druhé. Úloha č. 17 Pokuste se vyplnit tabulku č. 3. Použijte při tom materiál z úloh č. 7 a 9 a také vlastní úvahy o různých typech (druzích) myšlenkové činnosti člověka. Máte odpovědět na otázku, jaký typ myšlení převládá u hudebníka, architekta, matematika, filologa, malíře, spisovatele, básníka, fyzika. V případě potřeby tabulku upravte. Tabulka č. 3 typy myšlení verbální neverbální pojmové obrazné technické hudební ............................. ............................... ............................... ............................... ............................. ............................... ............................... ............................... Úloha č. 18 Jak chápete výrok: "Jazyk je kvalitativně nový jev, ve kterém se nejzřetelněji projevuje přechod od biosféry k noosféře." Souhlasíte s ním? Jaký je váš názor? Úloha č. 19 Připravte referát na jedno z následujících témat: 1. Pocítit jazyk je stejně obtížné, jako pocítit pohyb planety pod svýma nohama. (E. Lenneberg) 2. Schopnosti, na nichž je založeno jazykové dorozumívání, jsou schopnostmi koordinované činnosti, a ta není možná bez takové sítě vzájemně působících mechanismů, ve které činnost jednoho mechanismu určuje činnost druhého. (E. Lenneberg) 3. Jazyk nám slouží k tomu, abychom skrývali své myšlenky. (Talleyrand) 4. Jazyk je vlastní pouze "politickým živočichům" - lidem. (Aristotelés) 5. Pes nemůže vyprávět svůj vlastní životopis; jakkoliv bude štěkat, nebude schopen vám sdělit, že jeho rodiče byli sice chudí, ale poctiví psi. (B. Russell) 6. Dělat závěry o počátcích existence jazyka na základě zákonitostí jeho vývoje za posledních tisíc let je téměř totéž, jako vytvářet si obraz o punských válkách na základě událostí posledního týdne. (N. Chomsky) 7. Každý jazyk opisuje kruh kolem národa, kterému patří, a za jeho hranice se lze dostat pouze v případě přechodu do jiného kruhu. (W. von Humboldt) Úloha č. 20 Seznamte se s úryvkem z díla známého ruského symbolistického básníka V. Chlebnikova "Zambezi". Uvedený úryvek je vzorem "hvězdného jazyka" bohů: Pirarara - pirururu! Zizaziva izao! Leolola buaroo! Eps, Aps, Eps! Vičeolo sesese! Muri-guri rikoko! Viči! Viči! Ibi-bi! Mio, mao, mum. Ep! Úloha č. 21 Má předcházející úryvek nějaký smysl? O co se zde jedná: jde o jazyk nebo pouze o zvuky odtržené od myšlení? Své názory a představy zdůvodněte. Úloha č. 22 Jak byste vyložili prohlášení známého španělského surrealistického malíře Salvadora Daliho, že "malíř myslí kresbou", a že "dívat se znamená myslet"? Úloha č. 23 Pokuste se zdůvodnit tezi: dialektická jednota jazyka a myšlení je podmíněna geneticky (z hlediska původu) a psychofyziologicky (neboť řečová činnost člověka je psychofyziologickým aktem). Úloha č. 24 Zapamatujte si nová slova a výrazy: myšlenková činnost (myslLtel'naya dÁyatel'nost') existence či neexistence vztahu mezi jazykem a myšlením (nalLchie ili otsÍtstvie svOzi mezhdu yazykËm i myshlÁniem) ztotožnění jazyka a myšlení (otozhdestvlÁnie yazykz i myshlÁniya) odtržení jazyka od myšlení (otrDv yazykz ot myshlÁniya) mechanismus myšlení (mehanLzm myshlÁniya) vyjádření myšlenek (vyrazhÁnie mDslej) předávání myšlenek (peredzcha mDslej) nástroj myšlení (orÍdie mDsli) myšlení (myshlÁnie) verbální (verbzl'noe) neverbální (neverbzl'noe) obrazné (Ëbraznoe) technické (tehnLcheskoe) hudební (muzykzl'noe) mnohoaspektové (mnogokomponÁntnoe) pravá a levá mozková hemisféra (przvoe i lÁvoe polushzriya golovnËgo mËzga) obecně lidský charakter myšlení (obschechelovÁcheskij harzkter myshlÁniya) národní charakter konkrétních jazyků (nacionzl'nyj harzkter konkrÁtnyh yazykËv) světový názor (mirovozzrÁnie) etnické sebeuvědomění (`etnLcheskoe samosoznznie) biosféra (biosfÁra) noosféra (noosfÁra) dialektická jednota jazyka a myšlení (dialektLcheskoe edLnstvo yazykz i myshlÁniya) psychofyziologický akt (psihofiziologLcheskij akt) IV. JAZYK JAKO ZNAKOVÝ SYSTÉM 1. Znaková situace a definice jazyka 2. Vlastnosti znaků 3. Zvláštnosti jazykového znaku 4. Asymetrie jazykového znaku 5. Teorie jazykového znaku (unilaterálnost a bilaterálnost JZ) Úloha č. 1 Přečtěte si text: K tomu, aby ten či onen předmět získal status znaku, tj. aby byl vnímán a užíván jako znak, jsou nezbytné určité podmínky, určitá znaková situace, která předpokládá: 1. přítomnost účastníků komunikace (nikoli pouze řečové, může jít o získávání nebo výměnu informací v jakékoliv formě); 2. předmět nebo jev existující v přítomnosti a zaměňovaný znakem (např. A); 3. předmět nebo jev používaný jako znak, tj. zástupce jevu existujícího v přírodě (např. B); 4. úzus mezi účastníky komunikace, že B je "zástupcem", tj. znakem A (např. schematické vyobrazení člověka sestupujícího se schodů označuje "podchod", zazvonění zvonku v divadle znamená "začátek představení", červené světlo na semaforu - "stát" atd.) Úloha č. 2 Přečtěte si texty na s. 10-13 Základů jazykovědy A. Erharta a na s. 46-50 "Osnov yazykoznaniya dlya rusistov" a odpovězte na otázky: 1. Co je to znak? 2. Které znakové systémy znáte? 3. Jaké systémy znaků (kromě jazykových) vám pomáhají při dorozumívání? 4. Uveďte vlastní příklady znaků. Úloha č. 3 Přečtěte si text: Různé formy zdvořilostní komunikace bývají doprovázeny určitými gesty, mimikou a zvuky, které mají doplňkové spoluvýznamy. Těmito prostředky komunikace se zabývá paralingvistika. Lze rozlišit gesta, která suplují řeč a doprovází ji. Např. stisk ruky může provázet slovní pozdrav, ale může jej i zaměnit. Avšak stejné gesto v situaci seznamování nebo vyjádření poděkování může být pouze doprovodné. Paralingvistické výzkumy intonačních a mimicko-gestikulačních systémů je aktuální především v porovnávacím plánu. Stačí připomenout bulharská gesta souhlasu a nesouhlasu. Srov. např. popis gest v popisu života severních národů: "...přistoupila, pozdravila se s otcem a Olešekovi a dalším dvěma, kteří stáli nejblíž, podala ruku (když s Rusy, tak rusky). Neuměla poutníky srdečněji přivítat." (R. Frajerman, Nikičen) Národní etiketa severních národů gesto stisknutí ruky nezná. Úloha č. 4 Odpovězte na otázky: 1. Čím se zabývá paralingvistika? 2. Proč je podle vašeho názoru výzkum intonačních a gestikulačně mimických systémů aktuální, a to především v porovnávacím plánu? 3. Uveďte vlastní příklady dokládající nutnost porovnávacího výzkumu sémiotických systémů. 4. Uveďte příklady specifických znaků české paralingvistické (gestikulačně mimické) soustavy, které jsou odlišné od analogických znaků jiných národů. Úloha č. 5 Víte, že: ... zatímco ve většině evropských zemí se mává rukou na rozloučenou, v Řecku toto gesto znamená "Jdi k čertu"? ... zatímco téměř všude poklepávání prstem na čelo znamená "Je to hlupák", v Nizozemí naopak vyjadřuje ocenění ve smyslu "To je chytré"? ... Francouzi a francouzsky mluvící Švýcaři dávají najevo nudu tím, že si mnou bradu, kdežto u ostatních Evropanů toto gesto nic neznamená? Úloha č. 6 Přečtěte si text: Při setkání používáme v různých situacích k vyjádření pozdravu různé formy; může to být stisk ruky, zvednutá ruka, mávání rukou (paralingvistické prostředky), slovní pozdravy typu "dobrý den (ráno, večer), ahoj, nazdar, čau" atd. (lingvistické prostředky). Různé národy používají různé jazykové i nejazykové prostředky k vyjádření pozdravu. Tak např. ve staré Číně člověk při setkání s jiným člověkem tiskl ruku sám sobě a ukláněl se při tom; obyvatelé Samoy se navzájem očichávají, Laponci se o sebe třou nosy, Francouzi se líbají na tvář atd. Tradiční zdvořilostní formule vyjadřují obsahy: "mír s tebou", "hodně zdraví", "bůh s tebou", "buď zdráv" atd. Úloha č. 7 Uveďte vlastní příklady lingvistických a paralingvistických znaků z vám známých jazyků a kultur, kterými se vyjadřuje pozdrav při loučení. Úloha č. 8 Víte, proč místnosti určené k přijímání hostů mají v Japonsku tradičně dva vchody? Obyčejně v ní bývá mnoho květin a hostitel se snaží, aby se očima nesetkal s hostem. Jaký význam má dívat se partnerovi v rozhovoru přímo do očí v japonské a tradiční evropské kultuře? Úloha č. 9 Přečtěte si text: Každý znak má minimálně tři vlastnosti: 1) materiálnost (barva, zvuk, tvar, chuť, vůně atd.), tj. výrazová rovina; 2) dvoustrannost, bilaterálnost (za určitou výrazovou rovinou se skrývá určitá rovina obsahová), tzn. ZNAK = VR + OR; 3) systémovost. Poslední charakteristiku je třeba mít při používání nebo "čtení" jednotlivých znaků stále na zřeteli. Často se totiž stává, že lidé na tuto důležitou vlastnost znaku zapomínají a mohou se tak dostat do nejednoznačné situace, případně i utrpět "kulturologický šok" v případě, že dojde k přenosu znaku jednoho sémiotického systému (řec. séma - "znak", sémiotika - nauka o znakových systémech) do druhého. Např. znak ! může být v gramatickém systému jazyka vyložen jako "vykřičník", v šachu jako "silný tah", v soustavě dopravních značek znamená výstrahu ("pozor!"), v jednom z existujících jazyků světa mlaskavý zvuk; "5" v žákovské knížce ruského a českého školáka bude označovat obrácený stupeň hodnocení atd. Úloha č. 7 Uveďte vlastní příklady dokládající, že: 1) každý znak má všechny tři výše uvedené vlastnosti, 2) v různých jazycích jedna a tatáž výrazová rovina může odpovídat různým rovinám obsahovým (srov. např. rus. "cherstvyj" a čes. "čerstvý"). Úloha č. 8 Zapamatujte si specifické vlastnosti jazykových znaků: 1) hláskové (fonémové) vyjádření, 2) polyfunkčnost, 3) univerzálnost, 4) asymetrie VR a OR. Ilustrujte tyto vlastnosti na vlastních příkladech z češtiny, ruštiny a dalších vám známých jazyků. Úloha č. 9 Jaké jazykové jevy ilustrují následující příklady: 1) č. omotat, ovinout, obalit, zabalit; obrátit, otočit - r. obernut' 2) č. plocha, náměstí - r. ploschad' 3) cesta, kolej(e), trať, dýchací cesty 4) otec, táta, tatínek, tatíček 5) otvor, díra, skulina, štěrbina, trhlina 6) č. stav - r. sostoyanie; tkackij stanok 7) č. kolej - r. koleya, rel'sy, put'; obschezhitie 8) č. koruna - r. krona; korona, venec 9) č. kohoutek - r. petushok; kran; hoholok (na golove) 10) lico, rozha, morda, fizionomiya 11) golova, bashka, kachan 12) molodoj, bezusyj, zelenyj 13) r. kosa^1 - č. cop; kosa^2 - kosa; kosa^3 - úzký pás, pruh země 14) č. o - r. o, ob; v, na; iz, v; viz např. o stol, v 5 chasov, na pashu, na metr, na 5 let, na 4%, iz dvuh komnat, v 4-h dejstviyah atd. 15) otázka, dotaz; strašně, hrozně, děsně, příšerně; gramatika, mluvnice; myšlenka, idea. Úloha č. 10 S použitím materiálu z úlohy č. 9 a vlastních příkladů vyplňte tabulku č. 1. Pojmenujte nejdříve příslušný jazykový jev a pak jej doložte příklady. Tabulka č. 1 asymetrie jazykového znaku výrazová rovina několik OR obsahová rovina několik VR .............................. .............................. .............................. .......................... .............................. .............................. .............................. .......................... Úloha č. 11 Vysvětlete, jak se projevuje asymetrie jazykového znaku. Úloha č. 12 Odpovězte na otázky: 1. Které jazykové jednotky jsou typickými jazykovými znaky? 2. Proč právě tyto jednotky můžeme označit jako znaky? Úloha č. 13 Pozorně si přečtěte s. 47 "Osnov yazykoznaniya dlya rusistov" a odpovězte na otázky: 1. Co je to označující? 2. Co je to označované (denotát, referent)? 3. Co je to význam? 4. Co znázorňuje sémantický trojúhelník? 5. Na které z výše uvedených termínů můžete aplikovat svoje vědomosti o výrazové a významové rovině jazykového znaku? 6. Formou sémantického trojúhelníku znázorněte svoje vlastní příklady. Úloha č. 14 Pozorně si přečtěte s. 48 "Osnov yazykoznaniya dlya rusistov" a pokuste se odpovědět na otázky: 1. Jaké koncepce jazykového znaku znáte? 2. V čem spočívá podstata bilaterální koncepce jazykového znaku? 3. V čem spočívá podstata unilaterální koncepce jazykového znaku? Úloha č. 15 Prostudujte text na s. 49 "Osnov yazykoznaniya dlya rusistov" a odpovězte stručně na otázky: 1. Co je to obsah (význam) slova? 2. Čím je dán význam slova? 3. Čím je způsobena rozdílná vnitřní jazyková forma slova v různých jazycích? 4. Uveďte vlastní příklady dokládající předchozí otázku. Úloha č. 16 Víte, že britští vědci po prozkoumání mnoha jazyků světa jednomyslně prohlásili, že nejzdvořilejší slovní zásobu mají grónští Eskymáci? Nejenže se v jejich jazyce nevyskytují žádné nadávky, ale nejsou v něm ani slova, jimiž by bylo možné člověka urazit či ponížit. Úloha č. 17 Přečtěte si úryvek ze zeměvědného slovníku ZHesty i mimika v russkoj rechi (A. A. Akishina i dr.). Vědecká pozorování odborníků z oblasti jazykovědy, etnografie, antropologie a pedagogiky z různých zemí ukázala, že gesto je nezbytným prostředkem dorozumívání v zemích Latinské Ameriky (v Kolumbii byl vydán slovník obsahující 2000 gest), v Itálii, ve Španělsku. Severní národy používají gest méně, velmi zřídka je užívají Japonci. Např. Rusové gestikulují více než Finové, ale méně než Francouzi. Vědci se domnívají, že mnohá gesta jsou biologického původu a můžeme je nalézt u živočichů. Už Darwin napsal, že gesto nesouhlasu, odmítání (kroucení hlavou ze strany na stranu), které je stejné téměř u všech národů, vznikl z přirozeného pohybu dítěte odmítajícího mateřské mléko. Jsou zde ovšem určité pochybnosti, neboť např. Bulhaři při nesouhlasu kývají hlavou shora dolů (jako většina ostatních národů při vyslovení souhlasu) a naopak, při souhlasu kroutí hlavou ze strany na stranu. Nedokážeme vysvětlit, proč se jeden a tentýž pojem u různých národů vyjadřuje různě, např. japonské gesto "pojď sem" Rusové vnímají jako "na shledanou", protože když někoho volají , otáčejí ruku dlaní k sobě, kdežto při loučení naopak od sebe. A např. japonské gesto "propuštěn z práce" (gesto rukou u hrdla) Rusové chápou jako "jsem sytý". Gesto může zaměnit frázi, slovo: místo odpovědi na otázku "Jak se máš?" lze odpovědět palcem obráceným vzhůru - "výborně". Některá gesta jsou sama o sobě signály: polibek, stisk ruky atd. Gesta jsou samozřejmě národní. Existuje dokonce etiketa gesta. Např. u Rusů (i u Čechů) se považuje za neslušné na cokoliv ukazovat prstem, zvláště pak na jiné lidi. Nelze-li jinak, ukazuje se celou rukou. Ruský spisovatel Kuprin byl přesvědčen, že podle stisku ruky lze poznat nejen vztah člověka k jinému člověku, ale také všechno o jeho charakteru. Individuálnost tohoto gesta je v ruském jazyce skutečně značná a drobné autorské poznámky o tom, jak hrdina zdraví, jak podává ruku, jakou sílu vkládá do stisku, jaké je při tom jeho držení těla, toho často ruskému čtenáři řeknou o charakteru hrdiny mnohem víc než celé popisné pasáže: např. podává-li někdo pouze dva prsty, jde o povýšený pozdrav; podání ochablé zaoblené ruky ukazuje na rozpačitého člověka; dlouhý stisk je projevem přátelského nebo familiérního zájmu o zdravenou osobou atd. Srovnáváme-li ruská gesta s evropskými, musíme poznamenat, že Rusové prakticky neužívají synchronního pohybu obou rukou, alo gestikulují pouze jednou rukou (pravou). Druhou rukou buďto negestikulují vůbec, nebo pouze v omezené míře, přičemž levá ruka nekopíruje pohyby pravé. Při gestikulaci nedávají ruce příliš daleko od těla. Pohyby rukou jsou často zaměňovány gesty hlavy či ramen. Např. při ukazování směru Rusové častěji ukazují pohybem hlavy daným směrem a doprovázejí gesto slovy: >>vam nuzhno v tu storonu<< ("musíte jít tímto směrem"), a místo slova "nevím" pokrčí rameny. Při počítání na prstech Rusové postupně skrývají prsty do dlaně (směrem od malíčku otevřené dlaně k palci), u většiny západních národů je obvyklý opačný postup (zvedání prstů z dlaně sevřené v pěst ve směru od palce k malíčku). Nakonec je třeba uvést, že pozorují-li Rusy při gestikulaci příslušníci jiných národů, nechápou vždy zcela přesně stylistiku gesta, tzn. kdy a ve vztahu ke komu lze gest používat, a kdy je naopak vhodné být v jejich užívání zdrženlivější. Ruská gestikulace, mimika a držení těla závisí na situaci, na vztazích mezi mluvčími a na jejich sociálním postavení. Čím je člověk zdvořilejší a vzdělanější, tím jsou jeho gesta umírněnější. Intenzívní gestikulace je znakem rozrušení nebo zvýšené emocionality. Úloha č. 18 Seznamte se s výroky J. Vendryese: Z psychologického hlediska jazykový akt spočívá v tom, že se znaku přiřazuje symbolický význam. Tento psychologický proces odlišuje jazyk člověka od jazyka zvířat. Není správné stavět je do protikladu v tom smyslu, že druhý je jazykem přirozeným, kdežto první jazykem umělým. Lidský jazyk je stejně přirozený jako jazyk zvířat; k jevům vyšší úrovně jej řadí pouze to, že člověk dal znakům objektivní význam, což mu díky konvenčnosti jazyka umožňuje donekonečna jej měnit. Rozdíl mezi lidským jazykem a jazykem zvířat spočívá v hodnocení povahy jazykového znaku. U zvířat není rozdílu mezi větou a slovem. Samotné takové "slovo" (křik nebo signál), ať je nazveme jakkoliv, nemá nezávislý objektivní význam. Nemá proto ani konvenční význam, tudíž jazyk zvířete se nemůže ani měnit, ani progresívně vyvíjet. Nemáme žádné důvody předpokládat, že křik zvířat byl dříve jiný než dnes. Pták, jenž vydává křik, aby přilákal ruku, která ho nakrmí, nevnímá svůj křik jako znak. Jazyk zvířat předpokládá přímé spojení znaku s označovaným předmětem. K tomu, aby se toto spojení uvolnilo, a aby znak získal význam, je nezbytný psychologický proces, který je výchozím bodem lidského jazyka. (ZH. Vandries, YAzyk. Lingvisticheskoe vvedenie v istoriyu. M. 1937, s. 24-25) Úloha č. 19 Uveďte argumenty pro tvrzení, že jazyk patří k znakovým systémům. Úloha č. 20 Napište referát na jedno z uvedených témat: 1. Polyfunkčnost jazykového znakového systému. 2. Znakové soustavy doprovázející komunikaci. 3. Asymetrie jazykového znaku. 4. Unilaterální a bilaterální koncepce jazykového znaku. 5. Co vím o sémiotice? Úloha č. 21 Zapamatujte si nová slova a výrazy: znakový systém (znzkovaya sistÁma) sémiotický systém (semiotLcheskaya sistÁma) sémiotika (semiËtika) séma (sÁma) znaková situace (znzkovaya situaciya) znak (znak) materiálnost znaku (materizl'nost' znzka) dvoustrannost znaku (dvustorËnnost' znzka) systémovost znaku (sistÁmnost' znzka) polyfunkčnost (polifunkcionzl'nost') univerzálnost (universzl'nost') asymetrie (asimmetrLchnost') označující (oznachzyuschee) označované (oznachzemoe) denotát (denotzt) referent (referÁnt) sémantický trojúhelník (semantLcheskij treugËl'nik) význam (znachÁnie) výrazová rovina (plan vyrazhÁniya) obsahová rovina (plan soderzhaniya) unilaterální teorie (unilaterzl'naya teoriya) bilaterální koncepce jazykového znaku (bilaterzl'naya koncÁpciya yazykovËgo znaka) vnitřní jazyková forma slova (vnÍtrennyaya yazykovzya fËrma slËva) mimicko-gestikulační znakový systém (zhestovo-mimLcheskaya sistÁma znzkov) V. JAZYK A ŘEČ 1. Termíny jazyk a řeč v historii jazykovědy: a) W. von Humboldt b) F. de Saussure c) mladogramatici d) L. V. Ščerba 2. Charakteristické rysy těchto vzájemně souvisejících jevů. 3. Vaše představa o vztahu jazyka a řeči. Úloha č. 1 Přečtěte si text: To, co jsme si zvykli označovat jako jazyk, ve skutečnosti sestává ze dvou rozdílných jevů - jazyka a řeči. Přední lingvisté 19. století W. von Humboldt, F. F. Fortunatov, J. A. Baudouin de Courtenay ve svých pracích rozlišovali jazyk a řeč. Zvlášť důsledně provedl toto rozdělení F. de Saussure. Zásluhu na jeho dalším teoretickém rozpracování a zpřesnění mají také ruští lingvisté L. V. Ščerba, A. I. Smirnickij, A. A. Reformatskij a další. Jazyk je způsob dorozumívání, nástroj dorozumívání. Samotné dorozumívání už není jazykem. Je to použití způsobu, výsledek činnosti nástroje. Je to řeč. Řeč je konkrétní promlouvání (ústní nebo písemné), ale také vnímání (poslouchání nebo čtení). Souhrn těchto procesů se označuje jako řečová činnost. Jazyk a řeč spolu velmi úzce souvisí. Jak trefně obrazně vyjádřil A. I. Smirnickij, jazyk dobýváme z řeči jako kov z rudy. Úloha č. 2 Seznamte se s výroky známých jazykovědců. 1. Jazyk není výsledkem činnosti, ale činností samou. ...Jazyk jako souhrn svých produktů se od jednotlivých aktů řečové činnosti odlišuje. Zvuková forma je výrazem, který jazyk vytváří pro myšlení. (W. von Humboldt) 2. Jazyk je sociální, řeč je individuální; jazyk je statický, řeč je dynamická; jazyk je obecné, řeč je zvláštní; jazyk je abstraktní, řeč je konkrétní; jazyk je potencionální, řeč je aktuální. (F. de Saussure) F. de Saussure ukázal, že jazykověda jeho doby nezkoumala jazyk, ale řeč, a míjela se tak se svým "jediným skutečným předmětem". 3. Jazyk je individuální psychofyziologická činnost. Na světě je tolik jazyků, kolik je mluvčích. (mladogramatici: H. Paul, H. Osthoff, K. Brugmann, B. Delbrück, A. Leskien a další) 4. Z mého hlediska do jazyka jako systému patří slova, tvořící v každém jednotlivém jazyce velmi složitý systém..., živé způsoby tvoření nových slov (a proto také fonetika, přesněji fonologie), a také pravidla či zákonitosti stavby různých jazykových jednotek: to vše je samozřejmě sociální, nikoli individuální, i když založené na reálné řeči členů daného kolektivu. ...jazykový systém nesporně představuje... určitou sociální hodnotu, cosi, co je jednotné a závazné pro všechny členy dané společenské skupiny a co je objektivně dané podmínkami jejího života. ...jazykovědci mají úplnou pravdu, když vyvozují jazykový systém, tj. slovník a gramatiku daného jazyka, z odpovídajících textů, tzn. z odpovídajícího jazykového materiálu. (L. V. Ščerba) 5. Skutečně, jestliže vyslovíme slovo dům nebo když ho uslyšíme, bude to z hlediska jazyka totéž. Kromě toho se každý mluvčí nevědomky kontroluje sluchem, a posluchač artikulací. (A. A. Reformatskij) 6. Schopnost řeči je zřejmě nejdůležitější a přitom unikátní zvláštností lidského vědomí. Jazykové systémy jsou natolik složité, že se dosud nikomu nepodařilo vyčerpávajícím způsobem popsat pravidla tvořící tyto systémy. (P. Lindsay, D. Norman, psychologové) Úloha č. 3 Seznamte se s koncepcí L. V. Ščerby ve zhuštěné podobě. Tabulka č. 1 Základní teze: 1. Jazyk, jazykový systém, to je slovní zásoba + mluvnice; je závazný (JS) pro všechny hovořící daným jazykem. Existence jednotného JS je základní podmínkou smysluplné řečové činnosti (ŘČ). 2. Řečová činnost je posloupné a střídavé užívání čtyř aktů: mluvení, poslouchání, vnímání a chápání. Pouze v případě užití jednotného JS jsou možné všechny čtyři tyto akty, v opačném případě jsou reálné pouze první dva. 3. Výsledkem řečové činnosti je jazykový materiál, text v ústní nebo písemné podobě. Ten je základem pro vyvození mluvnických pravidel, resp. různých inovací v kterémkoliv jazyce. Jazykový materiál (JM) je produktem řečové činnosti příslušníků daného jazykového kolektivu. Ščerba vymezuje JM takto: "...není to činnost jednotlivých individuí, nýbrž souhrn všeho řečeného a pochopeného v určité konkrétní situaci v různých obdobích života dané společenské skupiny. Řečeno jazykem jazykovědců jsou to texty,... v pojetí starých filologů je to literatura, rukopisy, knihy." (O trojím aspektu jazykových jevů a o experimentu v jazykovědě; Další problémy jazykovědy) Úloha č. 4. Z knihy "Russkij yazyk. `Enciklopediya" a "Lingvisticheskij `enciklopedicheskij slovar'" si vypište definice jazyka a řeči. Úloha č. 5 S použitím materiálu z úloh 2-4 se pokuste doplnit schematické znázornění koncepce L. V. Ščerby v tabulce č. 2: Tabulka č. 2 tři aspekty jazykových jevů řečová činnost jazykový systém jazykový materiál (ŘČ) (JS) (JM) mluvení slovník mluvený text ........... ............. ........... text ........... ............. ................ chápání ............. ................ Úloha č. 6 Přečtěte si text: W. von Humboldt tvrdil, že jazyk, který on chápe jako tvůrčí činnost, se rodí stále, v každém řečovém aktu. Avšak zachytit samotný okamžik tvorby je velmi obtížné. Vynikající filolog A. A. Potebnja se o to nicméně pokusil. Zaměřil se na mytologickou básnickou tvorbu, neboť usoudil, že jestliže lze úspěšně zkoumat zrod mýtů a lidové ústní slovesnosti, lze zkoumat i původ jazyka. Rozpracovat výzkumnou proceduru a pozvednout tak Humboldtovu myšlenku na přísně vědeckou úroveň se však Potebnjovi nepodařilo. (viz jeho práci "Mysl' i yazyk", Oděsa 1922, s. 35) Úloha č. 7 Doplňte tabulku s použitím předcházejících materiálů. Jaký názor zastáváte vy? Tabulka č. 3 vzájemný vztah jazyka a řeči Humboldt mladogramatici F. de Saussure Ščerba Vy poprvé vyslovil soustředili pozornost na not J Ř (r) 3 aspekty: domněnku, že J a Ř zkoumání jazyka individua, nejsou totožné: odmítali existenci řeči: antinomie JS = slovník + (protiklady) gramatika, J! a Ř! "J" individua! ŘČ = mluvení, poslouchání, vnímání, (viz úloha č. 2, bod chápání 2) JM J - ano, Ř - ano "J" individua - ano, Ř - ne J - ano, JS + ŘČ + JM ? not J Ř (r) souhrnné vzorce Úloha č. 8 Chtěli byste vnést nějaké změny do daného schématu? Tabulka č. 4 Ke splnění této úlohy vám může pomoci následující text: "Vědci si už dávno všimli, že ty nejjednodušší pojmy se jen velmi obtížně vykládají a definují, avšak nenašli správné vysvětlení tohoto faktu. Jde o to, že jakmile odhlédneme od zvukové stránky, okamžitě přecházíme z pojmu na představu, kterou začínáme komutovat, tj. pojmenovávat charakteristické znaky a vlastnosti předmětu. Tyto charakteristické znaky a vlastnosti jsou vlastní i jiným předmětům a v tom spočívá celý problém. Vskutku, jak lze popisně komutovat řekněme představu komína? Nebo jakým způsobem komutovat rozdíl mezi koněm a mulou, mezi mulou a oslem atd.? Z výše uvedeného vyplývá, že pojem nemůžeme chápat pouze jako ideální jednotku myšlení, ale jako takovou ideální jednotku myšlení, která existuje v dialektické jednotě s významem a skrze význam se materializuje ve zvukových jazykových komplexech. Jestliže (přijmeme-li materialistické hledisko) jsou základem myšlení vnější podněty, pak takovými podněty mohou být jak druhosignální, tak prvosignální jednotky. Pouze takto lze vysvětlit to, co tak důrazně hájili a hájí mnozí průkopníci vědy, především přírodovědci D. Locke, G. Leibniz, J. Adamar, A. Einstein a mnozí jiní. Avšak, jak ukazují především introspektivní pokusy, i v běžném životě... lze najít důkazy o existenci prvků obrazného myšlení. Člověk poznává reálný svět nejen prostřednictvím jazyka (i když to je hlavní způsob poznávání, neboť v jazyce je zobecněna zkušenost všech předcházejících generací), ale bezprostředně také skrze smyslové orgány. Při takovémto chápání procesu poznání by bylo nelogické odmítat možnost existence obrazného myšlení u člověka. Poznání dosahujeme díky analýze a syntéze při cílevědomé činnosti člověka a výsledkem poznání je invariantní jednotka myšlení, fixovaná v obraze libovolné formy, která se stává představou a zůstává majetkem individua; jakmile se fixuje v jazykové jednotce, stává se pojmem a současně majetkem jazykového společenství, kolektivu. V tom spočívá: 1. Podstata objektivního názoru na samotného člověka, který se objevil díky uvědomělé činnosti v kolektivu; 2. Podstata jednoty práce a vědomí, neboť práce je cílevědomá činnost; 3. Podstata jednoty jazyka a myšlení. (A. G. Bezrukov) Úloha č. 9 Přečtěte si text: Řeč má lineární charakter. Jakýkoliv text, třeba i ten nejdelší román, si můžeme představit jako jeden velice dlouhý řádek. Člověk vyslovuje hlásku po hlásce, slovo za slovem. V jednom řečovém aktu se současně nemohou objevit dvě jednotky téže úrovně jazyka. Jazyk je organizován nelineárním způsobem. Z toho vyplývá, že v řeči může mít každý element nejvýše dva nejbližší sousedy, kdežto v jazyce jich může být mnohem víc. Např. ve větě "Bouře zahalila nebe" má slovo bouře pouze jednoho souseda, ale v jazyce má toto slovo ustálené vazby se svými synonymi (uragán, vánice), s názvy jiných atmosférických jevů (vítr, déšť, kroupy), se slovy opačného významu (ticho, klid atd.). Řeč je proměnlivý, dynamický jev, jazykové jednotky se v ní neustále střídají v závislosti na konkrétních vyjadřovacích potřebách. Ve větě "Strašná bouře se rozpoutala v noci" bude mít už slovo bouře jiné sousedy. Změny řečových vztahů jsou zákonitým projevem fungování jazyka. Jazyk je relativně stálý, statický a stabilní. Slovo bouře zde má stále tytéž sousedy a tytéž vztahy. Každý jednotlivý řečový akt náleží jednomu individuu. Lze tedy říci, že řeč je subjektivní, individuální. Platí to ovšem pouze do určité míry, protože veškerá řeč, jak víme, je užitím jazyka. A jazyk je sociální, společenský jev objektivní povahy, nezávislý na vůli individua. V řeči je každý člověk tvůrce a vlastník. V jazyce jeden člověk zpravidla nic změnit nemůže. Změny v jazyce záleží na společnosti, nikoliv na jednotlivých lidech. Každý řečový akt odráží pouze jistou nevelkou část jazykového inventáře a mluvnice. Teprve souhrn řečových aktů úplně odráží všechno to, co v daném okamžiku v jazyce existuje. V jazyce není nic, co by nebylo v řeči. Avšak v řeči se může objevit mnohé, co není v jazykovém systému. Jsou to tzv. okazionalismy (individuální novotvary), intonační zvláštnosti, všeobecně všechno individuální, co mluvčí vnáší do textu. Jazyk se skládá ze značného, nicméně omezeného množství prvků. Řeč je neomezená, nekonečná. Úloha č. 10 Odpovězte na otázky: 1. Jaký je rozdíl mezi jazykem a řečí? 2. Je možné dorozumívání lidí užívajících různé jazykové systémy? 3. Co je pro okolí v řeči člověka důležitější: jeho individuální řečové zvláštnosti, nebo to, co jev jeho řeči "nadindividuální"? Svoje odpovědi zdůvodněte. 4. Kteří lidé mají možnost určitým způsobem ovlivnit vývoj jazyka nebo užívání určitých slov či konstrukcí? 5. Můžete uvést jména osobností, které významně ovlivnily vývoj ruského, českého, ukrajinského, italského, anglického nebo německého jazyka? 6. V čem (jak, resp. kde) se reálně projevuje, žije, existuje, realizuje jazyk (v slovnících, mluvnicích, v hlavách, v mozku...). 7. Jak lze vysvětlit skutečnost, že děti bez znalosti gramatiky či jiného jazyka poměrně správně sestavují věty, skloňují a časují slova a tvoří nová, tj. v určité míře ovládají jazykovou normu? V odpovědi na poslední otázku můžete využít následujícího textu: Vědomí je nejvyšší formou odrazu skutečnosti, která však není předem daná, neměnná a pasívní, ale formuje se v procesu aktivní činnosti, pomocí níž se člověk orientuje ve skutečnosti, která ho obklopuje, přičemž nejde pouze o přizpůsobení se jejím podmínkám, ale také o její měnění... Když si dítě osvojuje jazyk (hotový produkt společensko-historického vývoje), analyzuje, zobecňuje a zakódovává s jeho pomocí svoje dojmy. Pojmenovává věci, označuje je slovy, vytvořenými v průběhu dosavadní historie lidstva, přiřazuje přitom věci k určitým kategoriím a osvojuje si tak systém vědění, nashromážděný za celou dobu trvání lidských dějin. Jazyk, zprostředkující lidské vnímání, provádí za člověka velmi složitou analýzu a syntézu přijímaných informací, uspořádává svět vnímaný člověkem a zakódovává dojmy přicházející do známých systémů. Proto je slovo, jako jednotka jazyka, nejen nositelem významu, ale také základní stavební buňkou vědomí, odrážejícího vnější svět... Svět vyčleněných předmětů a slovních významů, které člověk dostává v hotové podobě od předcházejících generací, nejen že organizuje lidské vnímání a paměť ukládáním jejich údajů do určitého systému, ale vytváří také velmi důležité podmínky pro další, složitější formy rozvoje vědomí. Tím, že má člověk k dispozici slova, uchovávající systém významů (nezávisle na tom, zda dané skutečnosti existují v bezprostřední zkušenosti subjektu či nikoliv), je schopen operovat s předměty i při jejich nepřítomnosti... Tím, že má člověk k dispozici složitý systém syntaktických vztahů mezi slovy, tvořícími věty, získává prostředek k formování složitých vzájemných vztahů mezi předměty, k formulování a předávání soudů a myšlenek." (A. R. Lurija) Úloha č. 12 O čem (o jakém jevu) se mluví v tomto výroku - o jazyce nebo řeči? Řeč je, zdá se, prostředkem k soustředění myšlenek; jejímu přispění člověk vděčí za všechny svoje vynálezy a za své zdokonalování. Kdo by si pomyslel, že tak nepatrný nástroj, jakým je jazyk, je tvůrcem všeho, co je v člověku krásného? (A. N. Radiščev) Úloha č. 13 Pomocí jakých pomocných prostředků se podle vašeho názoru uskutečňuje řečová činnost hluchoněmých a slepých lidí? Úloha č. 14 Zapamatujte si nová slova a výrazy: řečová činnost (rechevzya dÁyatel'nost') antinomie/protikladnost (antinËmiya/protivopostavlÁnie) sociální - individuální (socizl'noe - individuzl'noe) statické - dynamické (statLchnoe - dinamLchnoe) obecné - zvláštní (Ëbschee - chzstnoe) abstraktní - konkrétní (abstrzktnoe - konkrÁtnoe) potencionální - aktuální/reálné (potencizl'noe - aktuzl'noe/rezl'noe) pravidla stavby (przvila postroÁniya) jazykový systém (yazykovzya sistÁma) jazykový materiál (yazykovËj materizl) mluvený a/nebo psaný text (Ístnyj i/ili pLs'mennyj tekst) produkt řečové činnosti (prodÍkt rechevËj dÁyatel'nosti) souhrn všeho vyřčeného a pochopeného (sovokÍpnost' vsego govorLmogo i ponimzemogo) lineární charakter řeči (linÁjnyj harzkter rÁchi) řeč je subjektivní, individuální (rech' sub"ektLvna, individuzl'na) VI. JAZYK JAKO SYSTÉMOVĚ-STRUKTURNÍ ÚTVAR 1. Systém a struktura jazyka a) význam termínů systém a struktura obecně b) význam těchto termínů ve vztahu k jazyku (tj. v jazykovědě) 2. Posuzování jazyka z hlediska systému a struktury v dějinách jazykovědy 3. Jazyk jako systémově-strukturní útvar 4. Jazyk jako systém systémů a) základní jazykové systémy (fonetický, morfologický, syntaktický) b) hraniční systémy (morfonologický, frazeologický) 5. Typy vztahů mezi jazykovými jednotkami a) syntagmatické b) paradigmatické c) hierarchické Úloha č. 1 Přečtěte si text: V různých oblastech lidského vědění se pro charakteristiku zkoumaných jevů užívají termíny systém a struktura. První termín je řeckého původu a označuje "organizovanou množinu, vzájemně propojené prvky", druhý termín je původu latinského a má význam "uspořádaná řada, organizace celku, stavba". Zjednodušeně lze říci, že systém = elementy/jednotky + struktura (připomeňme v této souvislosti "vzorec" L. V. Ščerby "Jazyk je slovník + gramatika"). Názornými příklady systémů mohou být hodiny, sluneční soustava, společnost atd. Systém je bezprostředně závislý na množství/kvalitě elementů/jednotek, které do něho vstupují, a na vzájemných vztazích mezi nimi. Lze to demonstrovat na jednoduchých příkladech. 1) vezmeme-li první dvě čísla číselné řady 1 a 2 a budeme měnit jejich vztahy, vytvoříme různé systémy: 1,2; 12; 2,1; 21; 1/2; 2) spojení H[2] a O[2] vedou k různým výsledkům (při jejich různé organizaci): H[2]O a H[2]O[2], tj. k různým systémům; 3) rozdílné syntaktické vztahy mezi slovy SCHerba a uchenyj v ruských spojeních SCHerba - uchenyj a uchenyj SCHerba mění status slov, která do těchto mikrosystémů vstupují, a současně s tím také samotné systémy: v prvním případě se jedná o větu, ve druhém o slovní spojení. Lze tedy říci, že struktura je nejdůležitější charakteristikou systému. Úloha č. 2 Seznamte se s definicemi jazyka z hlediska struktury a systému. 1. Systém jazyka představuje jednotu stejnorodých, vzájemně podmíněných prvků, struktura je jednotou různorodých prvků v rámci celku. (A. A. Reformatskij) 2. "...termínem "struktura" lze označit souhrn jednotek a kategorií vlastních jazyku. Souhrn jazykových vztahů a závislostí můžeme nazvat "systémem" jazyka. Jazyk se pak jeví jako jednota struktury a systému, jež se vzájemně podmiňují a ovlivňují. (B. N. Golovin) Úloha č. 3 Vypište ze slovníku cizích slov všechny významy termínů systém a struktura. Úloha č. 4 Srovnejte materiál úloh 3 a 4. K jakému závěru jste při tomto srovnání dospěli. Úloha č. 5 Přečtěte si text: V dějinách jazykovědy můžeme vyčlenit tři různé přístupy k postižení jazyka ze zkoumaného aspektu, tj. z hlediska systému a struktury. Tak např. mladogramatici (představitelé Lipské školy: H. Paul, H. Osthoff, K. Brugmann, B. Delbrück, A. Leskien a jiní) soustředili svou pozornost na zkoumání jednotlivých konkrétních jazykových prvků (z tohoto důvodu jim byl často vyčítán atomismus, atomistický přístup). Takovýto přístup můžeme označit jako elementový. Strukturalisté (především dánská škola glosématiků v čele s L. Hjelmslevem) se domnívali, že lingvisté musí zkoumat především a výlučně síť vztahů mezi elementy jazyka, tj. abstraktní relační skelet, a neuvědomovali si, že autonomní vztahy samy o sobě neexistují. Glosématika symbolizuje strukturní přístup ke zkoumání jazyka, jehož duchovním otcem je podle mínění některých badatelů ženevský profesor F. de Saussure, který se domníval, že "v jazyce není nic, kromě rozdílů" (i když se v jeho pracích vůbec neobjevuje termín "struktura"). Třetí přístup, systémový, bývá obyčejně spojován se jménem stejného vědce, přičemž se uvádí jeho "Kurs obecné jazykovědy". Je však třeba podotknout, že ještě před vydáním této práce psali o systémovém charakteru jazyka ruští vědci, zejména J. A. Baudouin de Courtenay. V současné jazykovědě tento přístup převládá. Jeho podstatu velmi výstižně vyjádřil ukrajinský vědec A. S. Melničuk: "Termíny systém a struktura odrážejí jednu a tutéž vlastnost jazyka nahlíženou s protikladných hledisek: z hlediska jednotlivých prvků, jazykových jednotek, tvořících celek, jednotu (systém), a z hlediska tohoto celku, který sestává z jednotlivých prvků a je určitým způsobem organizován (struktura). Systém a strukturu lze charakterizovat jako obecný zákon vnitřní organizace a fungování jazyka". Úloha č. 6 Odpovězte na otázky: 1. Jak chápete termíny systém a struktura? 2. Který přístup je z vašeho hlediska při zkoumání jazykového materiálu nejproduktivnější? Úloha č. 7 Přečtěte si text: Mezi systémem, jako určitým celkem, a jednotlivými prvky, které jej tvoří, vznikají složité vztahy. Na jedné straně se systém nerovná prosté sumě svých částí právě proto, že prvky nejsou v systému prostě obsaženy jeden vedle druhého, ale vstupují zde do složitých a různorodých závislostí a protikladů. Na druhé straně však ani element, který je součástí systému, není totožný se stejným elementem vystupujícím v izolované formě, a to ani při úplné shodě jejich individuálních materiálních vlastností. Jak již bylo řečeno, v jazyce existuje výrazová rovina (tj. jeho forma) a obsahová rovina (jeho obsahová stránka, informace, vyjádřená jazykovými prostředky). Existence těchto dvou rovin je zajišťována zvláštními jazykovými jednotkami: fonémy, morfémy, slovy a větami. V řetězci foném - morfém - slovo - věta je každá následující jednotka tvořena předcházejícími. Současně se každá nižší jednotka stává součástí formy jednotky vyšší. Forma každé následující jednotky je tedy vždy složitější. Jejich základními stavebními jednotkami, tj. vyjádřením jejich materiálnosti, jsou však vždy fonémy (konstitutivní, stavební funkce) Morfémy jsou nejmenšími nositeli významu. Schopnost morfémů vyjadřovat význam se nazývá sémaziologickou nebo sémantickou. Slova, podobně jako morfémy, plní sémaziologickou funkci, tj. vyjadřují pojmový význam, mohou ovšem pojmenovávat i konkrétní předměty a jevy. Tato funkce se označuje jako nominativní. Některá slova plní pouze nominativní funkci (podstatná jména), jiná pouze funkci sémaziologickou (abstraktní názvy, pomocná slova). Jazyková jednotka sloužící komunikaci se nazývá věta. Každý řečový akt sestává z vět. Funkce věty je proto fakticky totožná s funkcí jazyka. Základní funkcí věty je funkce komunikativní. Úloha č. 8 Odpovězte na otázky: 1. Jaké jsou základní jazykové jednotky? 2. V čem spočívá role každého typu jednotek? 3. Proč nás někdy jednotlivá slova cizího jazyka přivádějí do rozpaků? Jak se taková slova nazývají? 4. Uveďte příklady mezijazykových homonym v ruštině, češtině, angličtině, němčině a v dalších vám známých jazycích. 5. Proč bývají tato slova označována jako "falešní přátelé překladatele" (lozhnye druz'ya perevodchika)? Úloha č. 9 Jaký jev dokládají následující příklady? 1) Ukrajinci a Rusové si v kontaktu s češtinou uvědomují, že české život neznamená zhivËt, ale zhizn', pozor není ruské pozËr, ale vnimánie, že bláto není bolËto, ale gryaz', čerstvý není chiorstvyj, ale naopak svÁzhij. 2) České báně a ukrajinské banya odpovídají ruskému kÍpol, č. město a ukr. miisto - r. gËrod č. divný a ukr. dLvnij - r. stránnyj, č. čas a ukr. chas - r. vrÁmya, č. drápat a ukr. drOpati - r. carapat'. Úloha č. 10 Přečtěte si text: Vztahy mezi jazykovými jednotkami se projevují na všech úrovních jazyka. To také dokazuje, že jazyk je systém. Vztahy různých jazykových prvků je spojují do určitých skupin - paradigmat (řec. "vzor, etalon"). Paradigma tak tvoří např. tvrdé a měkké souhlásky, jednotlivé mluvnické tvary určitého slova, skupina slov spojených významovými vztahy. Souhrn všech odvozenin slova "bratr" tvoří slovotvorné paradigma tohoto slova. Vztahy mezi jazykovými prvky patřícími k jednomu paradigmatu jsou vztahy paradigmatické. Jejich protikladem jsou vztahy syntagmatické (řec. "stojící, umístěné vedle sebe"), které vznikají mezi prvky řeči, a od paradigmatických se liší svou stálostí. Hierarchický charakter vztahů se projevuje zejména v tom, že funkce jednotek každé vyšší úrovně (kvalitativně nová a specifická především pro dané jednotky) v sobě v transformované podobě zahrnuje také funkce jednotek nižších úrovní. Úloha č. 11 Přečtěte si pozorně str. 58-65 "Osnov yazykoznaniya dlya rusistov" a text úlohy č. 10 a odpovězte na otázky: 1. V jakých vzájemných vztazích se mohou jazykové jednotky nacházet? 2. Jaká je podstata syntagmatických vztahů? 3. V čem spočívá podstata paradigmatických vztahů mezi jazykovými jednotkami? 4. Jak se realizují hierarchické vztahy v jazyce? 5. Uveďte příklady různých typů vztahů mezi jazykovými jednotkami. Úloha č. 12 Přečtěte si text: V současné jazykovědě je obecný jazykový systém nahlížen jako hierarchie systémů, jako systém vzájemně se prolínajících a spolupůsobících podsystémů nebo úrovní, jako systém systémů (fonetický, sémantický /morfologický a lexikální/ a syntaktický). Strukturní vztahy přitom existují jak v rámci každého z daných podsystémů, tak také mezi samotnými podsystémy v rámci celkového systému jazyka. Důkazem toho, že jazyk je systémem systémů, jehož všechny jednotky jsou propojeny různými typy vztahů v jednotlivých vzájemně spojených podsystémech, mohou být následující příklady: 1. Jedním z nejdůležitějších zákonů organizace slova a konstituování slovních spojení v turkotatarských jazycích je zákon slabičné vokalické harmonie, spočívající v tom, že přední samohlásky se mohou v rámci jednoho slova spojovat zase jen s předními (v krajním případě středními) samohláskami, zadní samohlásky zase jen se zadními (v krajním případě středními, "neutrálními"). Není však žádoucí a prakticky ani možné spojení předních a zadních samohlásek, jež by narušovalo harmonii slova. Jestliže se tedy v kořenném morfému (morfologický podsystém) vyskytuje přední samohláska (fonetický podsystém), potom všechny ostatní afixy (morfémy), které se k němu připojují, musí obsahovat přední samohlásky. Slovní spojení "elerimde" (jednotka syntaktické roviny), které dostaneme v turečtině složením morfémů "el-" ("ruka"), "-ler-" (množné číslo), "-im-" (přivlastňovací pád), "-de" (6. pád - lokál), znamená "v našich rukách" a obsahuje všechny přední samohlásky, narozdíl od spojení "baš+lar+da", tj. "v hlavách". Jednotka fonetické roviny tak "rozhodla" o organizaci celého slovního spojení (syntaktická rovina). 2. Na klasickém příkladu využití různého umístění pauzy jako intonačního prostředku (fonetická rovina) lze demonstrovat změnu syntaktické sémantiky výpovědi: "Popravit, nelze osvobodit" a "Popravit nelze, osvobodit". Nebo si představte telegram s textem: "Delegace vyjela ráno čekejte". Bez uvedení hranic segmentů textu je možný jeho dvojí výklad (vztah mezi fonetickým a syntaktickým podsystémem) atd. Úloha č. 13 Pozorně prostudujte tabulku č. 1: Tabulka č. 1 systém Tabulka znázorňuje jeden z možných představových modelů struktury (organizace) jazykového systému v obecné podobě, který vyžaduje určitý komentář. Římskými číslicemi I, II, III jsou označeny základní jazykové roviny (úrovně, podsystémy), arabskými číslicemi 1, 2 jsou označeny přechodné úrovně. Jejich status je různý, neboť jestliže prvně jmenované jazykové roviny mají vlastní jednotky, pak druhé vlastní jednotky nemají a fungují v nich jednotky sousedních rovin. V rovině 1 jsou to fonémy, nevýznamové jazykové jednotky, které se střídají především na hranici morfémů (drug - druz'ya - druzhit', uho - ushi, ruka - ruchka atd.) a signalizují změnu sémantiky, významu, tj. jakoby nabývají statusu významových jednotek (tím je motiván také název subsystému - morfonologický, v němž se odráží součinnost jednotek dvou jazykových rovin). V rovině 2 se jedná o frazeologismy, které jsou co do formy (výrazové roviny ) slovními spojeními, tj. jednotkami syntaktické roviny, avšak z hlediska jejich významu (obsahové roviny) jsou to vícečlenné lexémy (tj. prvky lexikálního systému), např. r. "bit' baklushi" znamená "zahálet, chytat lelky", ukr. "rozbiti gleka" - "pohádat se". Podobné vzájemné prolínání, přechody jednotek z jedné roviny do druhé, jejich fungování v jiných jazykových rovinách opět svědčí o systémovém charakteru jazyka, o vzájemných vztazích mezi jeho elementy a jejich vzájemné závislosti v rámci jazykového systému jako jednotného, celistvého živého organismu. Jazykové roviny, stejně jako všechny jazykové jevy obecně, se realizují (materiálně se uskutečňují) v řeči. Každá jednotka jazyka má proto tři úrovně abstrakce. Nejabstraktnější z nich je invariantní neboli émická (émová) rovina (termín je utvořen podle sufixu -ém, obsaženém v termínech označujících jednotky odpovídajících úrovní - foném, morfém, lexém, syntaxém). Jednotky této úrovně abstrakce existují pouze v jazyce. V řeči se realizují ve formě svých variant (neboli alo-jednotek, řec. "jiný"), což je konkrétnější úroveň abstrahování jednotek. Každá invarianta existuje ve formě skupiny (několika) variant. Varianty se mohou vyskytovat jak v jazyce, tak i v řeči. Nejkonkrétnější úrovní existence jazykové jednotky je její užití v konkrétním komunikačním aktu. Zde již vystupují exempláře jednotek, jejichž počet se může neomezeně opakovat. Tato úroveň existence jazykových jednotek je vlastní pouze řeči. Jazyková úroveň je souhrn paradigmat, z nichž každé v sobě zahrnuje určitý počet invariant. Invarianta se realizuje v souhrnu variant, z nichž každá se může neomezeně užívat, opakovat, realizovat se v řečových aktech. (Podrobněji k této problematice viz "Osnovy yazykoznaniya dlya rusistov" str. 51-65 a také Lingvisticheskij `enciklopedicheskij slovar', hesla sistema i struktura yazyka, sintagmaticheskie i paradigmaticheskie otnosheniya v yazyke, ierarhichnost' yazykovoj sistemy). Úloha č. 14 Odpovězte na otázky: 1. Jaké roviny (systémy a podsystémy) v sobě zahrnuje jazykový systém? 2. Jak jsou organizovány jazykové roviny? 3. Jaké jazykové jednotky obsluhují jednotlivé jazykové roviny? Úloha č. 15 Uveďte vlastní příklady dokládající, že jazyk je systémově strukturní útvar. Úloha č. 16 S použitím materiálu tabulky č. 1 vyplňte kruhové schéma znázorňující vzájemné pronikání různých podsystémů jazyka. Úloha č. 17 Doplňte tabulku č. 2 vlastními příklady: Tabulka č. 2 typy vztahů mezi jazykovými jednotkami syntagmatické paradigmatické hierarchické . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úloha č. 18 Sestavte stručný referát na téma "Jazyk jako systémově strukturní útvar". Úloha č. 19 Víte, že: ... dvěma sty jazyky hovoří skupiny o více než milionu lidí, sedmnácti jazyky kolektivy s více než 5 miliony nositelů, třinácti skupiny s 50 a více miliony nositelů? Jestliže současná věda odhaduje počet všech jazyků světa zhruba na 5000, pak více než 9/10 jejich celkového počtu představují jazyky, jimiž mluví vždy od několika stovek do jednoho milionu lidí; ... jen asi 220 jazyků má písmo? Úloha č. 20 Zapamatujte si nová slova a výrazy: jazykový systém (sistÁma yazykz) struktura jazyka (struktÍra yazykz) jazyk jako systémově-strukturní útvar (yazDk kak sistÁmno-struktÍrnoe obrazovznie) jazyk jako systém systémů (yazDk kak sistÁma sistÁm) syntagmatické vztahy (sintagmatLcheskie otnoshÁniya) paradigmatické vztahy (paradigmatLcheskie otnoshÁniya) hierarchické vztahy (ierarhLcheskie otnoshÁniya) úroveň/rovina/subsystém jazyka (Íroven'/Orus/podsistÁma yazykz) systém (sistÁma) fonetický (fonetLcheskaya) sémantický (semantLcheskaya) morfologický (morfologLcheskaya) lexikální (leksLcheskaya) syntaktický (sintaksLcheskaya) morfonologický (morfonologLcheskaya) frazeologický (frazeologLcheskaya) slovotvorný (slovoobrazÍyuschaya) derivační (derivaciËnnaya) flektívní (slovoizmenLtel'naya) tvaroslovný (formoobrazÍyuschaya) relační (relyaciËnnaya) fonematický (fonematLcheskaya) slabičný/sylabický (slogovzya/sillabLcheskaya) intonační/prozodický (intonaciËnnaya/prosodLcheskaya) Materiály pro vlastní kontrolu: Abyste si ověřili, nakolik jste si osvojili materiál, vyložený v tématech 1-6, pokuste se po přečtení následujícího textu odpovědět na otázky, uvedené za ním. Jazyk je společenský jev. Vzniká, vyvíjí se, žije a funguje ve společnosti. Mezi jazykem a společností existuje vzájemný vztah: stejně jako zánik společnosti znamená zánik jazyka, tak také ztráta jazyka vede k zániku společnosti, jestliže si neuchovala svůj jazyk. Jazyk neznamená pouze vytváření dějin společnosti, je také aktivním faktorem těchto dějin: není jen historickým objektem, ale také subjektem. Jazyk neexistuje sám o sobě, nýbrž pouze v lidském kolektivu, jehož je produktem. Současně je také jedním z faktorů sebeorganizace společnosti a neoddělitelným znakem takových společenství jako rod, plemeno, národnost, národ. Jazyk je nejdůležitějším prostředkem dorozumívání lidí, tj. způsobem vyjadřování a předávání myšlenek, citů, projevování vůle. V této roli má lidský jazyk univerzální charakter: jeho prostřednictvím je snadné sdělit to, co se vyjadřuje např. mimikou, gesty nebo dopravními značkami, kdežto žádný z uvedených způsobů dorozumívání nemůže ve vyjadřování konkurovat jazyku. Prostřednictvím jazyka, skrze něho, poznáváme svět. Je naivní se domnívat, že každý z nás vnímá svět bezprostředně, tj. "takový, jaký je". Ve skutečnosti se naše vnímání světa uskutečňuje prizmatem našeho jazyka. Každý národ si vytváří vlastní, neopakovatelný "jazykový obraz světa". Jazyk je způsobem formování, organizace a existence myšlení: bez pojmenovávání není myšlení, chápání reality. Jazyk je základním nástrojem socializace, tj. přetváření biologické bytosti v bytost sociální, v člena určité společnosti. Jazyk se tak účastní formování, utváření člověka. Jazyk je genetickým kódem národa, spojujícím minulost se současností, programujícím budoucnost a zajišťujícím věčnou existenci národa. Jazyk existuje ve vědomí členů kolektivu, realizuje se v procesu řeči a "konzervuje se" ve výsledcích řečové činnosti (v jazykovém materiálu, v ústní i písemné formě). Formou existence jazyka, svědectvím jeho životaschopnosti je řeč, tj. používání jazyka lidmi v komunikačních aktech ve všech sférách společenského a soukromého života. Přestane-li jazyk sloužit jako způsob dorozumívání, stává se mrtvým jazykem. Jazyk je systémem znaků, které jsou materiální svou povahou a sociální svým obsahem a funkcemi. Každý jazykový prvek má svůj význam pouze v jednotě a vzájemném spojení s jinými prvky. Proto se jakékoliv násilí na jednotlivém elementu jazyka negativně projeví v jazyce jako celku. Kontrolní otázky: 1. Co je podle vás jazyk? Pokuste se definovat jazyk, aniž byste opakovali formulace uvedené v materiálech této příručky. Jaký je význam jazyka v životě společnosti? 2. Čím se liší konkrétní a obecná jazykověda, teoretická a aplikovaná lingvistika? Které další oddíly jazykovědy znáte? 3. Vyjmenujte základní problémy (úkoly) obecné jazykovědy. Které další problémy můžete jmenovat? 4. Jaké metody zkoumání lingvistika používá? 5. Jak lze dokázat, že jazyk je společenský jev? 6. V jakém vzájemném vztahu jsou jazyk a myšlení? Jak lze demonstrovat vzájemný vztah a vzájemné ovlivňování jazyka a myšlení? 7. Jak a čím se liší jazyk a řeč? 8. Uveďte vám známé neverbální způsoby dorozumívání. Čím se jazyk od nich liší? Pohovořte o verbálním a neverbálním myšlení. 9. Jaké jsou funkce jazyka? Charakterizujte je. 10. Uveďte argumenty podporující tezi, že jazyk patří ke znakovým systémům. 11. Jak chápete termíny jazykový systém a struktura jazyka? 12. Vyjmenujte základní jazykové jednotky. Jaké je jejich funkční zatížení? 13. Charakterizujte tři úrovně abstrakce jazykových jednotek. 14. Jaké úrovně (roviny, subsystémy) se v jazyce vydělují a jak jsou organizovány? 15. V čem spočívá rozdíl mezi synchronní a diachronní jazykovědou? 16. Z jakých hledisek lze jazyk definovat? (V odpovědi na poslední otázku použijte materiál z tabulky č. 3) Tabulka č. 3 jazyk - mnohoaspektový jev zřetel k: vzájemným vztahům vnitřním souvislostem jazyk >> společnost jazyk = specifický znakový systém společenský charakter jazyka - jeho (asymetričnost JZ - synonymie, homonymie, nejdůležitější sociální funkce: komunikativní a polysémie, frazeologizmy atd.) poznávací (gnozeologická) jazyk >> myšlení jazyk = systém systémů J - jedna ze základních forem myšlenkové činnosti (mnohovrstevnost, mnohoúrovňovost organizace člověka (mentální, kognitivní funkce) jazyka; tři úrovně abstrakce jeho jednotek) jazyk >> řeč J - způsob komunikace (r) Ř - použití způsobu (r) jazykový materiál (výsledek použití způsobu komunikace) VII. FONETICKÝ SYSTÉM JAZYKA 1. Obecná charakteristika fonetického systému jazyka 2. Fonematický systém 3. Sylabický systém 4. Prozodický systém 5. Jednotlivé lingvistické disciplíny zabývající se fonetickou rovinou jazyka (fonetika, fonologie, ortoepie, ortografie, grafika) Úloha č. 1 Přečtěte si text: Předtím si ještě jednou v předcházejícím tématu prohlédněte tab. č. 1 , která znázorňuje strukturu jazykového systému, a všimněte si zejména jeho fonetické roviny. Fonetický systém jazyka ve své nejčastější podobě zahrnuje tři subsystémy: fonematický (jehož jednotkami jsou fonémy), sylabický (slabiky) a prozodický/intonační (intonémy různého typu, viz níže). Právě na této úrovni se začíná formovat budoucí "tvář" jazyka, neboť neznakové prvky tohoto podsystému tvoří formální slupku významových jednotek a mají značný vliv na strukturování jednotek lexikálního systému a na komunikativní potenci syntaktických jednotek (vzpomeňte si na příklady ilustrující systémovou organizaci jazyka). Na této úrovni je dost podstatné dělení jazyků na slabičné a hláskové (fonémové), a u jazyků druhého uvedeného typu také rozlišování jazyků vokalického a konsonantického typu. O konsonantickém typu jazyka lze hovořit v případě, je-li v jeho hláskové skladbě více než 70 % souhlásek. Jestliže je mezi fonémy jazyka 30 nebo více procent samohlásek, jedná se o jazyk vokalický. Čeština, ruština i ukrajinština jsou jazyky konsonantické, ale staroruský jazyk patří k jazykům vokalickým, neboť do zániku nosovek v něm bylo 11 nebo 12 samohlásek a pouze 24 souhlásek (tj. 34 : 66 %). Posuzujeme-li z těchto hledisek takové jazyky, jakými jsou např. čínština, barmština, tibetština nebo vietnamština, pak si musíme uvědomit, že jejich fonetický systém je tvořen ze dvou podsystémů (sylabického a prozodického), protože minimální jednotkou jejich zvukové stavby není hláska, ale slabika. Takovéto jazyky se nazývají slabičné, neboť roli hlásky v nich plní slabiky (sylabémy). Úloha č. 2 Odpovězte na otázky: 1. Z jakých podsystémů se nejčastěji skládá fonetický systém jazyka? 2. Jaké jednotky v tomto subsystému fungují ? 3. Proč je tento systém pro jazyk důležitý? 4. Co víte o fonetické typologii jazyků? 5. Jak je uspořádán fonetický systém ve slabičných jazycích? Úloha č. 3 Srovnejte definice fonému vyslovené různými lingvisty. Určete, jaké znaky fonému jsou základem jednotlivých definic. 1. Foném je ucelená představa, náležející do oblasti fonetiky, která vzniká v mysli prostřednictvím sjednocení dojmů získaných vyslovováním jedné a téže hlásky. Je to psychický ekvivalent hlásek. (Baudouin de Courtenay) 2. Fonémem se nazývá nejkratší obecná fonetická představa daného jazyka, která je schopná se asociovat se smyslovými představami a diferencovat slova. (L. V. Ščerba) 3. Nejkratší zvukové jednotky v těch svých stránkách, které nezávisí na fonetickém postavení, nejsou podmíněny pozicí... a slouží v jazyce k rozlišení zvukové podoby slovoforem... tvoří samostatné fonémy... Foném je nejkratší zvuková jednotka jako kvalitativně nezávislá veličina a proto je sám o sobě dostačující pro rozlišení zvukové podoby slovoforem. (R. I. Avanesov) 4. Fonémy jsou dále nedělitelné zvukové jednotky jazyka, které slouží ke stavbě slovních tvarů a k rozlišování jejich zvukové podoby. (Russkaya grammatika) Úloha č. 4 Přečtěte si text. Rozdělte jej na odstavce a sestavte stručnou osnovu pro jeho reprodukci. Když v polovině 19. století úspěchy exaktních věd a techniky umožnily vědcům používat ke zkoumání zvukové stránky lidské řeči různé technické pomůcky, začali si vědci vytvářet představu o nekonečné různorodosti zvuků vyslovovaných mluvčími v různých jazycích a vymykajících se možnosti přesné inventarizace a systematizace. Žádný zvuk totiž dva různí mluvčí nevysloví absolutně stejně, dokonce ani stejný mluvčí při jeho opakování. Jinými slovy, začala se vytvářet představa o neopakovatelnosti, unikátnosti a nevyčíslitelnosti fonetických jevů, která byla neslučitelná s vědeckými principy. Odstranit tento rozpor, uspořádat veškerý takto vzniklý chaos a zredukovat nekonečnou rozmanitost reálných řečových zvuků na omezený počet opakujících se jednotek umožnilo teprve zavedení pojmu "foném". Ukázalo se, že hlásky lišící se svými akusticko-artikulačními vlastnostmi se mohou shodovat funkčně, tj. mohou plnit v jazykovém systému analogické funkce, a naopak, jedna a táž funkční jednotka se může v různých případech realizovat různými zvuky. Bylo tak možné v každém jazyce stanovit přesný systém fonémů (invariant), vystupujících v živé řeči v různých fonetických podmínkách v podobě řady variant. Nezbytnost pojmu "foném" společně s pojmem "hláska" v současné době prakticky nikdo nezpochybňuje, i když ve výkladu fonému a v mnoha dalších zásadních otázkách existují mezi různými lingvisty a lingvistickými školami značné názorové rozdíly. Úloha č. 5 Po přečtení následujícího textu sestavte stručnou osnovu pro jeho reprodukci. Využijte přitom poznatků z předchozí úlohy. Fonémy jsou nejmenší neznakové jazykové jednotky. Jsou to prvky výrazové roviny, tj. jednostranné jednotky, "předznaky", schopné konstruovat, vytvářet vlastní znaky (dvoustranné jednotky s výrazovou i významovou rovinou). Fonémy plní tři funkce: 1. konstitutivní, stavební (jako stavební materiál pro jednotky vyšších jazykových rovin); 2. distinktivní, rozlišující (jsou schopny rozlišovat formální slupky znaků); 3. perceptivní (mohou být vnímány sluchovými orgány člověka). Pro ilustraci první teze můžeme uvést následující sady fonémů: a) v češtině v, k, a (á). Z nich lze vytvořit slova vak, káva, akva, kavka; b) v ukrajinštině a ruštině a, t, k - tak, akt, kat, takt; c) v ruštině a, r, b - arab, arba, bar, rab; d) v angličtině d, y, a - day, addy, daddy atd. Druhá funkce se realizuje např. v následujících případech: a) v češtině: osud - sud - sudí - osudí, nákladně - nákladní - nákladný, článek - člunek, člen - člun, vak - tak - jak - pak - rak - lak - sak atd. b) v ruštině: byl - byl', rod - rad, bochka - dochka - kochka - mochka - tochka - nochka, bil - bill', dom - tom; c) v ukrajinštině: san - sin - sin'; sad - sud - sum, Ësud "odsouzení, odsudek" - pËsud "nádobí", osud - osÍda "pomluva"; d) v angličtině: not - dot - hot - pot - tot - rot. Foném je hláskový typ, zobecnění, invariantní jazyková jednotka. V řeči se realizuje ve formě variant (odstínů, alofonémů/alofónů). Vznik variant je podmíněn různými příčinami objektivního i subjektivního charakteru (viz tab. č. 1). V každém konkrétním případě (individuálním řečovém aktu ) se foném materializuje v podobě exempláře (fónu, hlásky). Tabulka č. 1 Úloha č. 6 Pozorně prostudujte tabulku č. 1 a odpovězte na otázky: 1. Jaké jsou příčiny způsobující variantnost fonémů? 2. Které varianty jsou způsobeny fonetickými příčinami? 3. Uveďte příklady fonetických a nefonetických variant fonémů v češtině, ruštině a v dalších vám známých jazycích. Úloha č. 7 Překreslete si tabulku do svých poznámek a doplňte ji vlastními příklady z mateřského a dalšího vám známého jazyka. Úloha č. 8 Určete funkce fonémů v následujících slovech a slovoformách: dal - dal'; vel - vol; yasen - yasen'; dok - tok; sostav - sostav'; nadut' - nadut; rukovodit - rukovodit'. Úloha č. 9 Zaměňte první foném ve slovech: shest', mama, gora tak, abyste dostali nová slova. Určete perceptivní a distinktivní (rozlišovací) funkci těchto fonémů. Úloha č. 10 Určete, jaká slova, formy slov nebo morfémů rozlišují fonémy v uvedených příkladech: a) dom, tom, som, lom, kom; b) dom, dam, dym, dum; c) volna, volnu; sela, selo; d) stola, vody, stoly, berega; e) obut', obut; dorozhit, dorozhit'; f) a, i; no, na; do, da. Úloha č. 11 Čím se liší slova (v ruštině i češtině), která jsou řešením následujících hádanek: 1. Jak se jinak nazývá pohyblivé schodiště v metru nebo v obchodních domech? 2. Jak se jinak nazývá mobilní rypadlo, sloužící k vyjímání a nakládání zeminy? Úloha č. 12 Odpovězte na otázky: 1. Co je to foném? Jaké jsou jeho funkce? 2. Proč nelze vyslovit foném? Odpověď dokažte. 3. Co je to alofón? 4. Jak spolu navzájem souvisí hláska a foném? 5. Lze říci, že foném je obsažen v hlásce jako obecné ve zvláštním? Odpověď zdůvodněte. 6. Co znamená variantnost fonémů? Čím může být způsobena? Úloha č. 13 Která z níže uvedených slov obsahují stejné samohláskové fonémy? a) shina, leto, mama, `etot, vek, luk, lion; b) speak, owl, part, bite, bone, book, boat, pound, beat, put; c) sieben, sagen, Übung, Fahne, Spiel, prüfen, Bäume, leben; d) faire, fenime, rue, piegon, pied, ventre, fenętre, oncle, penser, sujet, fermer. Úloha č. 14 Která z uvedených slov obsahují stejné souhláskové fonémy? a) vlast', kryuk, ego, rama, tom, reka, svet, miod, delo, sem', leto, yav'; b) cloud, thing, joy, make, late, they, chair, rigid, please, picture, sing, story; c) Apfel, Flug, Hand, Jäger, Spruch, Vater, Schule, Tal, Enge, Heft, ich, Lampe; d) jamais, rien, limite, travail, ingénieur, feuille, plonger, mouton, éponge, yeux, sale, fęte. Úloha č. 15 Z uvedených slov utvořte páry lišící se navzájem: a) jedním fonémem; b) dvěma fonémy; c) více než dvěma fonémy: rus.: spor, trava, dom, vek, drova, fakt, sbor, lom, takt, son, tort, klion, zarya, voda, plen, blesk, beda, gora, seni, klet', plesk, vchera, risk, krot; angl.: bad, fat, thin, luck, mean, sing, scene, take, dark, tail, road, broad, time, bricke, praise, look, mine, crook; něm.: Liebe, Traum, Band, Bühne, braun, last, grau, Meer, Schild, Wand, Frau, Mast, Sinn, Erde, Auge, Bild; franc.: étape, mčche, date, mode, femme, pčre, âme, pain, trappe, messe, dame, tache, pont, mčre, fumer, méchant, fond, faim, rame, dôme. Úloha č. 16 Přečtěte si text: Slabika je nejmenší jednotka výslovnosti (minimální výslovnostní jednotka). Co je základem pro vyčleňování slabik? Existuje několik slabičných teorií: a) slabika vzniká jako impuls svalového napětí (M. Grammon, L. V. Ščerba); b) slabika je definována na základě akustické charakteristiky - vlny sonornosti, vlny narůstání a oslabování zvučnosti (O. Jespersen, R. I. Avanesov); c) slabika vzniká jako jeden dechový impuls (R. Stetson; experimentální ověřování vyvrací tuto hypotézu: ve skutečnosti je slabik více než dechových impulsů). Všechny teorie považují za vrchol slabiky, tj. slabikotvorný prvek, samohlásku (někdy jím může být také souhláska. Tak např. česká slova krb, smrt, trn, vrch, vlk, nebo srbochorvatská vrh, trn, smrt jsou jednoslabičná, ačkoliv neobsahují žádnou samohlásku: jako slabikotvorné zde fungují sonorní souhlásky r, l. Srov. příbuzná slova v ruštině a ukrajinštině: r. gorb, tiorn, verh, smert', volk; ukr. gorb, teren, verh, smert', vovk. Nutno však říci, že slabikotvorné souhlásky jsou jevem okrajovým a jsou důsledkem toho, že se neslabikotvorné hlásky ocitají ve zvláštních fonetických pozicích). Podle charakteru iniciální části se rozlišují slabiky začínající souhláskou (r. prikrytye slogi: vet-ka) a slabiky začínající samohláskou (r. neprikrytye slogi: az-buka, iz), podle finální části se pak dělí na otevřené (zakončené samohláskou: sto-li-ca, no-chi) a zavřené (zakončené souhláskou: ot-vet). Nejnovější výzkumy dokazují, že převládá tendence k otevřenosti slabik, tj. k rostoucí zvučnosti, a proto je správnější např. slabičné dělení pre-du-tre-nnij, a nikoliv pred-ut-ren-nij. Mnohé jazyky (např. jazyky usurufa a manubara na Nové Guineji) mají pouze otevřené slabiky, skládající se ze souhlásky a samohlásky nebo jen z jedné samohlásky. Pouze otevřené slabiky charakterizovaly také poslední fázi existence praslovanštiny. V téže době zde byla patrná také tendence k odstranění slabik začínajících na samohlásku. Slabika je ve většině jazyků čistě fonetickou, zvukovou jednotkou, která nesouvisí s jednotkami významovými (morfémy a slovy). Splývání zde může být pouze náhodné. V mnoha jazycích s melodickým (tónovým, viz níže) přízvukem slabika a morfém splývají. V takových jazycích je slabika nejen fonetickou, ale také sémantickou jednotkou. Struktura slabiky je zde zřetelně reglementována a počet slabik je omezen. Např. ani v jednom čínském dialektu není více než 920 slabik a v pekingském jich je pouze 389. Současné poznatky o staroruském jazyce nám dovolují učinit závěr, že nejméně po dobu jednoho sta let (od poloviny 11. do poloviny 12. století) sylabofonémy (jako otevřené slabiky organizované na principu důsledné intrasylabické harmonie) tvořily jeho fonologický systém. Úloha č. 17 Kontrolní otázky: 1. Jaká zvuková jednotka je označována jako slabika? 2. Jaké slabičné teorie znáte? 3. Čím je dán počet slabik ve slově? 4. Vyjmenujte typy slabik, které znáte. 5. Jaké slabikotvorné tendence v současných i starých jazycích jsou vám známy? Úloha č. 18 Rozdělte následující úryvky na slabiky. Otevřené slabiky podtrhněte jednou a zavřené dvěma čarami. Vypište do sloupečků slova, ve kterých jsou: a) otevřené slabiky začínající souhláskou, b) otevřené slabiky začínající samohláskou, c) zavřené slabiky začínající souhláskou, d) zavřené slabiky začínající samohláskou, e) polootevřené slabiky, f) polozavřené slabiky. r.: Vytayala vozle bora tropinka suhaya, i ryadom s nej shumit ruchej: tak vdol' opushki po solncepeku i begut, uhodya vdal', ruchej i tropinka, a za ruch'em, na severnom sklone, sredi hvojnyh derev'ev lezhit netronutyj sneg (M. Prishvin); angl.: When he came on deck next morning they were clode to land. He looked at it with greedly eyes. There was a thin strip of silver beach rising quickly to hills covered to the thop with luxuriant vegetation. The cocoa-nut trees, thick and green, came nearly to the water's edge, and among them you saw grass houses of the Samoans (S. Maugham); něm.: Schon Jahre vorher, immer stärker und stärker war über die beiden Meere die Kunde der Großen Oktoberrevolution gedrungen, in jedem Volk ein große Hoffnung und große besondere Fähigkeiten erweckend. (A. Seghers). fr.: Devant la porte, un rassemblement s'attardait. On s'écarta sur le passage de M. Chasle, que ses deux compagnons durent soutenir jusqu'au dernier étage de l'escalier. Une porte bâillait ŕ l'extrémité d'un couloir dans lequel M. Chasle s'engagea en flageolant. (R. Martin du Sard). Jaké závěry o rozdílech (nebo shodách) mezi typy slabik v ruštině a v druhém vám známém jazyce můžete učinit na základě srovnání slabičného dělení v uvedených úryvcích? Úloha č. 19 Uveďte příklady slov v češtině, ruštině a v dalším studovaném jazyce, která se skládají: a) ze dvou otevřených slabik; b) z jedné zavřené slabiky začínající na samohlásku; c) z jedné otevřené slabiky začínající na souhlásku; d) ze dvou zavřených slabik; e) z jedné otevřené slabiky začínající na samohlásku; f) z otevřené a zavřené slabiky; g) ze zavřené a otevřené slabiky. Slova zaneste do tabulky. typy slov a b c d e f g jazyk čeština ruština další jazyk Jaké postřehy jste při tom učinili? Úloha č. 20 Srovnejte počet a typ slabik a také přízvuky v následujících českých a ruských slovech a v odpovídajících slovech dalšího vám známého jazyka. Vysvětlete důvody možných rozdílů: interesnyj, burzhuaziya, internacional'nyj, revolyuciya, kooperaciya, programma, problema. Úloha č. 21 Které souhlásky a v jakých jazycích jsou v určitých pozicích slabikotvorné? Přepište níže uvedená česká slova a označte v nich slabikotvorné souhlásky: prst, trh, vrch, vrba, krk, vlk, mlčet, plný. Uveďte příklady z jiného jazyka, v němž jednotlivé souhlásky vystupují v určitých pozicích jako slabikotvorné. Úloha č. 22 Srovnejte ruské a české lexémy. Určete v nich slabikotvorné elementy a počet slabik každého lexému: volk - vlk, volna - vlna, serdce - srdce, sleza - slza, serl - srp, krot - krt. Úloha č. 23 Přečtěte si text: Elementy prozodického (intonačního) systému jazyka jsou přízvuk, pauza, tempo, témbr, melodie. Přízvuk (akcent) je vyčlenění, zdůraznění toho či onoho segmentu slova nebo věty různými prostředky. V závislosti na tom, v jaké jazykové jednotce (slově nebo větě) se daný segment vyčleňuje, se rozlišuje slovní a větný. Studiem různých typů přízvuku a jeho funkce se zabývá akcentologie. Pauza je organické přerušení proudu mluvy. Rozlišují se pauzy fyziologické (k nabrání dechu) a psychofyzické (pro smyslové a emocionální členění řečového proudu). Tempo je rychlost vyslovování. Závisí na tom, co je proslovováno, může se měnit v závislosti na vůli mluvčího a na komunikativní situaci. Někteří badatelé tvrdí, že v 19. století bylo naše řečové tempo pomalejší než dnes, na konci 20. století. Témbr (fr. "zvoneček") je specifické zabarvení hlasu, individuální hlasová charakteristika každého člověka. Právě díky témbru poznáme hlas známého člověka za dveřmi, v telefonu, tedy i když jej nevidíme; rozeznáme hlas muže, ženy (většinou včetně věkové charakteristiky), dítěte. Melodie je tónová struktura věty, je to rytmicko-melodická organizace řečového proudu. Rozlišuje se především melodie klesavá (kadence) a stoupavá (antikadence). První je vlastní větám oznamovacím, druhá větám tázacím a žádacím. Úloha č. 24 Z Lingvistického encyklopedického slovníku a z knihy "Russkij yazyk. `Enciklopediya" vypište definice prozodických jazykových prvků. Úloha č. 25 Vyčleňte v ruském textu jednotlivá slova nebo předložkově pádové formy a takty. Rozčleňte řečový proud: Slyshalyavsibiriokoloozerabajkalotodnogograzhdaninapromedvedyaipriznayus'nepoverilonmenyauverilchtoob`etomdazhevsibirskomzhurnalebylonapechatanopodzaglaviemcheloveksmedvedemprotivvolkov. (M. Prišvin) Úloha č. 26 Přečtěte si text a určete větný a logický přízvuk. Člověk ztratil čárku začal se bát souvětí hledal jednodušší věty po jednoduchých větách následovaly jednoduché myšlenky potom ztratil vykřičník a začal mluvit tiše se stejnou intonací nic ho už nerozradostňovalo ani nevzrušovalo všechno vnímal bez emocí potom ztratil otazník a přestal klást otázky žádné události ať už se odehrávaly ve vesmíru na Zemi nebo dokonce v jeho vlastním bytě v něm neprobouzely zvědavost po několika letech ztratil dvojtečku přestal lidem vysvětlovat své činy na konci života mu zůstaly pouze uvozovky nepronášel žádné vlastní myšlenky úplně se tak odnaučil myslet a udělal za svým životem tečku chraňte interpunkční znaménka. (A. Kanevskij) Úloha č. 27 Pečlivě prostudujte tabulku č. 2. Překreslete si ji do poznámek a doplňte ji vlastními příklady. Tabulka č. 2 přízvuk syntaktický slovní 1. podle způsobu vy- 2. podle místa přízvu- 3. podle funkce: 1. větný, syntagmatic- jádření: ku: ký, neutrální a) dynamický, silový a) stálý a) rozlišující slova 2. logický (při aktuál- (češ., fran., něm., - na 1. slabice (češ., ním členění výpo- ruš.) island., eston.), b) rozlišující slov- vědi) - na poslední slabice ní tvary, slovo- b) kvantitativní (novo- (fran., armén., uzb.) formy (v jazy- 3. emfatický (emocio- řečtina, ruština) - na předposl. slabice cích s volným nálně-expresivní) (pol., gruz., malaj.) přízvukem c) melodický, tónový, b) volný (ruš., ukr., chromatický (čín., angl., něm.) jap., korej.) c) různomístný (latina) d) bez přízvuku (severní jazyky) Úloha č. 28 1. Podejte definici přízvuku. 2. Jaké jsou typy přízvuku podle zdůrazňovaného řečového úseku? 3. Jakou roli plní větný a jakou logický přízvuk? 4. Co je to slovní přízvuk? Čím se liší od větného? 5. Jakými způsoby se může realizovat slovní přízvuk? 6. Charakterizujte slovní přízvuk v češtině, ruštině a dalším vám známém jazyce. 7. Jaký přízvuk se označuje jako a) volný (různomístný), b) stálý, c) vázaný (pevný), d) pohyblivý? 8. Jak se liší čeština, ruština a další vám známý jazyk pozicí přízvučné slabiky ve slově? 9. Dochází k pohybu přízvuku v jazyce, který studujete? Jestliže ano, pak tedy v jakých případech? Úloha č. 29 Určete pohyblivý nebo stálý přízvuk v následujících slovech: gora, zvonit', byk, bok, sosna, ovca, stog, varit', boroda, beda, volk, groza, stena, izba, skovoroda, voda, zemlya, bezhat', krysha, doska, burya. Rozdělte uvedená slova do skupin podle typu přízvuku. Řešení ověřte ve slovníku. Úloha č. 30 Určete, jaké významy mají následující slova v případě umístění přízvuku na různých slabikách: celej, goryu, strelki, kruzhki, zamok, muka, selo, nasyp', edu, propast', doroga, moyu, plachu, stoit, pary, cveta, lesa. Pokud je to možné, uveďte analogické příklady z dalšího vám známého jazyka. Není-li to možné, vysvětlete proč. Úloha č. 31 Připravte si komentář k následujícímu výroku K. Paustovského: "Interpunkční znaménka jsou noty: pevně drží text a nenechají ho se rozsypat." Úloha č. 32 Přečtěte si s. 76-80 "Osnov yazykoznaniya dlya rusistov" o fonetice a fonologii. Navíc si zapamatujte následující informaci: Termínu fonetika se v lingvistice používá ve dvou významech: 1) pro označení zvukové stavby jazyka, 2) pro označení vědní disciplíny, zabývající se zvukovou stavbou jazyka. Fonetika zkoumá artikulační a akustické zvláštnosti hlásek, zákonitosti jejich spojovatelnosti v řečovém proudu, podmíněnost fonetických změn. Tento oddíl jazykovědy se zabývá také přízvukem a dalšími intonačními komponenty, členěním řečového proudu na slabiky a větší segmenty, a také vztahem mezi zvukovou stránkou jazyka a písmem. Podle výzkumného zaměření se fonetika dále dělí na: a) popisnou (deskriptivní), b) historickou, c) experimentální, d) obecnou (teoretickou). Fonologie je disciplína, která se zabývá funkčním aspektem hlásek. Pokud jde o vzájemný vztah fonetiky a fonologie, existují mezi vědci určité názorové rozdíly: jedni jsou přesvědčeni, že jde o dva vzájemně těsně spojené aspekty zkoumání i praktického popisu (zejména s ohledem na lingvodidaktické cíle) totožných jevů, tj. hlásek, které tvoří materiální základ řečové komunikace; druzí se domnívají, že jsou to dvě samostatné disciplíny, z nichž každá má vlastní předmět zkoumání. Učení o fonémech, jehož základy položil v 70.-80. letech 19. st. J. A. Baudouin de Courtenay a které dále rozvinul jeho žák N. V. Kruševskij, se stalo základem pro vznik fonologie jako zvláštní lingvistické disciplíny. Dnes existuje několik fonologických teorií, které různě vykládají jednotlivé aspekty fonému, avšak shodují se v tom, že fonémy se od hlásek liší řadou rysů. Je to např. relačně-fyzikální teorie N. Trubeckého (prosazovaná Pražskou fonologickou školou), dichotomická teorie R. Jakobsona (zastávaná řadou amerických filologů). V Rusku je fonologie zastoupena dvěma školami - leningradskou (nyní petrohradskou) a moskevskou. První byla založena žákem Bauduina de Courtenay L. V. Ščerbou a jejími žáky a následovníky byli či jsou L. R. Zinder, M. I. Matusevič, A. M. Gvozdev, L. V. Bondarko, Ju. S. Maslov. Moskevská škola je reprezentována jmény R. I. Avanesova, V. M. Sidorova, A. A. Reformatského, M. V. Panova, P. S. Kuzněcova. Úloha č. 33 Seznamte se s úryvky z prací věnovaných problémům ruské ortoepie. Určete hlavní tendence ve vývoji norem současné ruské spisovné výslovnosti. 1. Správná všeruská výslovnost je výslovnost vzdělaných Moskvanů, oproštěná od deformací vznikajících pod vlivem grafiky a poruštěných slov. (D. N. Ušakov) 2. Tak zvaná "moskevská výslovnost", která je základem naší ortoepie, zejména pak v divadelní praxi, byla skutečně živou výslovností moskevských šlechtických a kupeckých rodů... Revoluce od základů změnila složení moskevského obyvatelstva. To vedlo k tomu, že stará moskevská výslovnost zmizela... Je jasné, že vzorová výslovnost se bude v budoucnu sbližovat s písmem. (L. V. Ščerba) 3. Popis petrohradské výslovnosti vyžaduje důsledné vyčíslení všech zvláštností, jimiž se tato výslovnost lišila od moskevské, bez ohledu na to, kdy tyto rozdíly existovaly. Ve fonetické literatuře lze najít zmínky o padesáti ortoepických a ortografických zvláštnostech leningradské výslovnosti... Objektivní prověření těchto rozdílů ukázalo, že ze zvláštností, které jsou připisovány petrohradské výslovnosti, se reálně vyskytlo pouze 19, avšak většina z nich se ukázala jako nestabilní. (L. A. Verbickaja) 4. Mnohé ze základních rysů staré ortoepické výslovnosti si zachovaly svůj etalonový charakter až do současnosti... avšak je řada případů, kdy vedle staré výslovnosti, vyskytující se v určitých řečových stylech, existuje nyní také nová výslovnost, která se upevnila v poslední době a je nyní zcela spisovná. (R. I. Avanesov) Úloha č. 34 Na základě textu na s. 80-81 "Osnov yazykoznaniya dlya rusistov" a materiálu předchozích cvičení odpovězte na následující otázky: 1. Co je předmětem studia ortoepie? 2. Jaké jsou hlavní rysy ruské spisovné výslovnosti? 3. Jaké jsou varianty ruské spisovné výslovnosti? 4. Jaké jsou možné příčiny odchylek od spisovné výslovnosti? Úloha č. 35 Přečtěte s. 84-87 "Osnov yazykoznaniya dlya rusistov". Seznamte se s doplňujícím materiálem k těmto otázkám. 1. Kromě uvedených ortografických (pravopisných) principů existuje ještě takzvaný diferencující (rozlišující) čili symbolický. Ten se realizuje např. v případě psaní vlastních a obecných jmen, sestávajících ze stejných grafémů: Druzhok (jméno psa) a drug, zdrobnělé druzhok, Belyj (např. příjmení básníka Andreje Bělého) a belyj cvet (bílá barva); v ruské pravopisné tradici se podst. jm. ozhog píše s o, sloveso ozhiog s io atd. 2. V různých jazycích lze pozorovat různé relace mezi písmeny a hláskami: jedno písmeno může označovat několik hlásek (ya, yu, io, e); písmena mohou být jednoznačná (a, u), nemusí označovat hlásku (", '); několik písmen může označovat jednu hlásku (fr. hláska [k] může být vyjádřena písmeny c, k, q, spojením písmen qu, cqu, ch, a ve spojení s hláskou [c] písmenem x. Úloha č. 36 Pozorně si prohlédněte tabulku č. 3, která zobrazuje nejtypičtější vztahy mezi hláskami a písmeny v ruštině. 1) Vytvořte obdobnou tabulku pro češtinu a další vám známý jazyk. 2) Určete charakteristické rysy ruštiny, češtiny a dalšího cizího jazyka v oblasti grafiky. Tabulka č. 3 Příklady Příklady Příklady a a cad, v v vot s s noc vash U f vxod, z cdelat' cadovyj, gotov " cadit' v' cshit' cvet sh i cadovod ' chacy y chacovoj zhara o o vot, rot g g gore, r r roman noga U domá k ric cneg, r' " dorogoj v vdrug cegodnya, g' novogo gitara h liogkij i i mir, d d dom t t tam videt' y zhit', t narod, d ot doma cirk lodka d' den'gi tixo t' y y dym zh zh zhizn' f f fakt sh nozh, figura lozhka f' `e `etot z z zub h h xotet' `e `etazhi s vniz, xitryj uzkij h' z' zelionyj zh pozzhe e e cel, k k cok c c otec delo i g k domu vecna ' k' kiclyj telefon `e kafe, kashne io iolka, l l dal chac jo iozh ch ch miod, lit' chto, tioplyj l' konechno 'o sh yu yug, m m mama nash ju yunosha sh sh lyubit' m' miod nash dom 'u zh ya yama, n n noc schi ja ya sch sch n' net yazyk, ji yaponec ryad 'a ryady i^e ryadovoj ' u u dusha p p cup b b zuby p' pit', p zub, pet' xleb b cup gotov b' obed Úloha č. 37 Určete počet písmen a hlásek v následujících slovech: druz'ya, sel, s"el, est', el', iolka, yug, nios, s"ezd, p'yu, moyu, tvoio, solnce, pozdno, sshit', szhech', derevyannyj. Úloha č. 38 Určete, čím se liší následující slova: rod - rot, lisa - lesa, gaz - glas, vesti - vezti, speshite - spishite. Úloha č. 39 Určete, která písmena v uvedených slovech neodpovídají hláskám: schast'e, lodka, sshit', gubka, svyaz', schetka, perevodchik, ulybnut'sya, uchit'sya, liogkij, zhizn', raschioska. Úloha č. 40 Odpovězte na otázky: 1. Čím se liší hláska od písmene? 2. Kolik písmen je v ruské abecedě? 3. Vyjadřuje písmeno vždy hlásku? 4. Může být hláska vyjádřena různými písmeny? 5. Kolik písmen má vaše abeceda? Úloha č. 41 Seznamte se s výrokem známého petrohradského fonetika a fonologa L. P. Zindera: Jazyk není ničím, jestliže v sobě neobsahuje myšlenky, ty v něm však nemohou existovat dříve, dokud nejsou vyjádřeny materiální formou. Na základě této myšlenky se pokuste napsat referát o významu zvukové stavby jazyka, o významu fonematického systému jako materiální slupky našich myšlenek a citů, o praktickém významu fonetiky. Úloha č. 42 Zapamatujte si nová slova a výrazy: typ jazyka (tip yazyká) vokalický (vokalLcheskij) konsonantický (konsonántnyj) intoném (intonÁma) sylabofoném (slogofonÁma) sylabém (sillabÁma) funkce fonému (fÍnkciya fonÁmy) konstitutivní (konstitutLvnaya) distinktivní/rozlišující (distinktLvnaya/razlichLtel'naya) perceptivní (perceptLvnaya) fonetické a nefonetické varianty fonému (fonetLcheskie i nefonetLcheskie variánty fonÁmy) poziční a kombinatorní varianty fonému (poziciËnnye i kombinatËrnye variánty fonÁmy) variantnost fonému (variántnost' f.) slabika (slog) vyčleňování slabik (osnovánie slogodelÁniya) slabičné teorie (teËrii slogodelÁniya) svalového napětí (mÍskul'nogo napryazhÁniya) sonority (sonËrnosti) přízvuk (udarÁnie) syntaktický (sintaksLcheskoe) slovní (slovÁsnoe) syntagmatický (sintagmatLcheskoe) větný (frázovoe) neutrální (nejtrál'noe) logický (logLcheskoe) emfatický/citový důraz (`emfatLcheskoe) emocionálně-expresívní (`emocionál'no-`ekspressLvnoe) volný (svobËdnoe) vázaný/pevný (svOzannoe/odnomÁstnoe) stálý (fiksLrovannoe) pohyblivý (raznomÁstnoe/podvizhnËe ) dynamický/silový (dinamLcheskoe/silovËe) kvantitativní (dolgËtnoe/kvantitatLvnoe) melodický/tónový (muzykál'noe/tonál'noe/tonLcheskoe) timbre/témbr/zabarvení (tembr) tempo (temp) melodie (melËdika) pauza (páuza) intonace (intonáciya) segmentace/členění řečového proudu (segmentáciya rechevËgo potËka) VIII. SÉMANTICKÝ SYSTÉM JAZYKA (I.) 1. Obecná charakteristika sémantického systému jazyka (SSJ) 2. Charakteristika morfologického podsystému SSJ a) Morfologie b) Morfémika. Pojem morfému c) Klasifikace morfémů d) Variantnost morfémů 3. Slovotvorba 4. Mluvnické prostředky vyjadřování gramatických významů Úloha č. 1 Ještě jednou se vraťte k tabulce č. 1 z tématu VI. "Jazyk jako strukturně-systémový útvar" a přečtěte si následující text: Sémantický systém jazyka je složitý útvar, tvořený dvěma podsystémy: morfologickým a lexikálním. Samotný termín sémantický (řec. séma - "znak") svědčí o tom, že obsahuje znakové jazykové jednotky, tj. dvoustranné jednotky s výrazovou (VR) a obsahovou rovinou (OR). Obecně jsou jednotky tohoto systému označovány jako sémantémy. I když všechny sémantémy spojuje dvoustrannost jako společný charakteristický rys, liší se svou sémantikou, která může být lexikální, lexikálně-gramatická a gramatická. Jedny jsou relativně samostatné, autosémantické (to jsou lexémy, jednotky lexikálního systému, tj. plnovýznamová slova), jiné realizují svůj význam v různých "kontextech" (slova, slovní spojení, věty), jsou synsémantické (morfémy a neplnovýznamová slova). Úloha č. 2 Po prostudování textu předcházejícího cvičení a tabulky č. 1 odpovězte na následující otázky: 1. Co představuje sémantický systém jazyka? 2. Jaké jednotky fungují na této jazykové úrovni? 3. Jaké druhy sémantických jednotek znáte? 4. Uveďte příklady sémantémů různých typů z vašeho mateřského a některého cizího jazyka. 5. Jaká obecná charakteristika platí pro všechny jednotky sémantického systému jazyka? 6. Čím se sémantémy odlišují? 7. Co je to autosémantém? Co je to synsémantém? Tabulka č. 1 Úloha č. 3 Morfologický systém jazyka sestává z morfémů - nejmenších dvoustranných jazykových jednotek (tj. minimálních jednotek jazyka nesoucích význam). Touto úrovní jazyka se zabývá morfologie, jedna z částí gramatiky, zkoumající vnitřní strukturu slova, mluvnické kategorie a způsoby vyjadřování mluvnických významů a také lexikálně-gramatické třídy slov - slovní druhy. V současné lingvistice je otázka předmětu morfologie stále diskutována. Po dlouhou dobu byla problematika morfologie zužována na popis paradigmatických zvláštností ohebných slov. V moderních gramatických studiích získává stále větší prostor koncepce morfologie členící se na tři dílčí strukturní disciplíny: morfémiku, nauku o tvoření slov a paradigmatiku. Morfémika - zkoumá morfémovou strukturu slova (nikoliv izolované morfémy). Vlastní morfémy lze totiž vyčlenit a identifikovat pouze na základě jejich funkce ve slově. Morfémika tak tvoří úvod do problematiky slovotvorby a paradigmatiky. Nauka o tvoření slov - zkoumá slova z hlediska způsobů jejich tvoření a struktury. Jako samostatná disciplína se tato část gramatiky začala koncipovat v 30.-40. letech 20. století a je tedy relativně mladá. Paradigmatika - (ústřední část morfologie) zkoumá slovo v systému jeho slovoforem (v paradigmatu) z hlediska jejich mluvnických významů. Vědecká morfologie musí dát teoretický podklad praktické znalosti jazyka, což je velmi důležité zejména z hlediska lingvodidaktických cílů. Mluvčí (uživatel, nositel jazyka) musí o slově vědět, jak je utvořeno, co označuje, jak lze tvořit jiné formy slova, k čemu dané slovo v jazyce slouží. Úloha č. 4 Odpovězte na otázky: 1. Co je to morfologie? 2. Jaké jsou její úkoly? 3. Z jakých částí se morfologie skládá? 4. Čím se zabývá morfémika? 5. Co je to slovotvorba? 6. Jaký je předmět jejího zkoumání? 7. Z jakých hledisek zkoumá slovo paradigmatika? V odpovědích použijte materiál z tabulky č. 2. Tabulka č. 2 oddíl morfémika tvoření slov paradigmatika předmět morfologická struktura zákonitosti a způsoby systém slovních tvarů slova tvoření slov zkoumání zkoumá a klasifikuje rozmanité aspekty tvoření sleduje změny slovních tvarů, morfémy, určuje jejich slov s ohledem na motivaci sloužící k vyjádření strukturní a významové mezi základovým a odvozeným syntaktických vlastností slov zvláštnosti, varianty; slovem; (vztahů mezi slovy); zkoumá procesy na klasifikace odvozených slov; analyzuje různé grama-tické morfémových švech, způsoby vyjádření mluvnických zákonitosti stanovení produktivnosti významů slov spojovatel-nosti morfémů, jednotlivých způsobů tvoření změny slov v morfémové skladbě slov v procesu fungování jazyka Úloha č. 5 Přečtěte si text: Morfém je nejmenší jazyková jednotka nesoucí význam, která může být vyjádřená jedním fonémem nebo určitým spojením různých fonémů. Tento termín zavedl do lingvistiky Baudouin de Courtenay v 70. letech 19. století. Spojováním morfémů dochází nejen k formování materální stránky slova (jako v případě fonémů), ale také jeho významu (jak lexikálního, tak také mluvnického). Obvykle se hovoří o třech typech významu morfému: 1) předmětný (lexikální), 2) derivační (slovotvorný), 3) relační (tvarotvorný, paradigmatický). První typ se realizuje v kořenných morfémech; ty jsou zobecněným označením objektivní skutečnosti (zobecněným odrazem reality). Např. kořenné r. morfémy hod-, uch- bez svého pozadí (okolí), tj. bez sousedních morfémů, velmi zobecněně vyjadřují sémantiku potenciálních slov hodit', pohod, uhod, prihod, hodkij, hodok, hod'ba, hodyachij; uchitel', uchit', neuch, uchenik, uchenyj, uchilische, uchitel'skij atd. Slova bez kořenů neexistují; kořen je jediný morfém, který se vyskytuje ve všech slovech. Derivační morfémy slouží k tvoření nových slov: r. stol - stolik, nastol'nyj, stolovyj; belyj - belovatyj, pobelit', pobelka; ukr. sin' - sin'ka, sinyak, pidsinyuvati; č. rada - porada, radit, radnice. Relační (flektivní, gramatické) morfémy dotvářejí slovo, dávají mu konečnou podobu a pomáhají mu tak realizovat syntaktické vztahy mezi jazykovými jednotkami (v slovním spojení a ve větě): chitat' knigu; uvlekat'sya/zanimat'sya lyzhnym/sannym sportom; kniga o lyzhnom/sannom sporte atd. Shrneme-li výše uvedené skutečnosti, dospíváme k dělení morfémů na a) kořenné, b) slovotovorné, c) gramatické. Úloha č. 6 Odpovězte na otázky: 1. Co je to morfém? 2. Kdo zavedl termín morfém do lingvistické terminologie? 3. Jaké druhy významů u morfémů rozlišujeme? 4. Uveďte příklady z mateřského a dalšího cizího jazyka a) kořenných morfémů, b) derivačních (slovotvorných) morfémů, c) gramatických (flektivních) morfémů. Úloha č. 7 Rozčleňte uvedená slova na morfémy a určete jejich význam: prepodavatel', perepodgotovka, pamyatnyj, podelit'sya, podskazyvat', primechatel'nyj, proizvoditel'nost', prosveschenie, preobrazovanie. Úloha č. 8 V uvedených příkladech najděte tvarotvorné a slovotvorné afixy a charakterizujte je: stena, spal'nya, velikan, knizhonka, dlinnyj, korotkij, bezhat', vezti, hodit', uchit', kievlyanka, prazhanin, rukavicy. Úloha č. 9 Pamatujte si, že morfémy se neklasifikují pouze podle 1) významu a funkce (viz text úlohy č. 5), ale také podle 2) materiálního vyjádření (segmentální, suprasegmentální a nulové) a podle 3) pozice (místa) ve slově vzhledem ke kořennému morfu (prefixy, sufixy, postfixy, infixy, transfixy, interfixy, konfixy /cirkumfixy/, koncovky). Druhé kritérium lze demonstrovat na příkladech, uvedených v tab. č. 3: Tabulka č. 3 klasifikace morfémů podle materiálního vyjádření segmentální suprasegmentální nulové 1) DÍo/oo + 4 ruk + AE ruk + a 2) DJo/oo + L (genitiv plurálu) přízvuk měnící mluvnický význam slova: ruk + i 1) nominativ plurálu 2) genitiv singuláru Úloha č. 10 Určete nulový morfém v uvedených příkladech: stol - stoly - stolami - stolah; rasa - na zemle suschestvuet neskol'ko ras; strana - on posetil neskol'ko stran; yabloko - v korzine lezhalo mnogo yablok. Úloha č. 11 Doplňte tabulku vlastními příklady z mateřského a dalšího cizího jazyka. Úloha č. 12 Pozorně si prohlédněte tabulky č. 4 a 5, které dokládají možné vzájemné vztahy kořenných a afixálních (lat. "připevněný, připojený") morfémů v různých jazycích. Tabulka č. 4 Tabulka č. 5 afix funkce jazyky příklady spojuje dva nebo více indoevropská jazyková r. yazyk-o-ved, zeml-e-mer, kořenových morfů; rodina sam-o-liot; derivační, slovotvorná funkce ukr. mak-i-tra, mov-o-znavec', zhitt-?-pis; něm. Geschäft-s-man proniká do kořenového morfému latina, baltské jazyky, lat. vici "zvítězil", (v jednom místě); khmerština, pozůstatky v angličtině vinco "vítězím"; gramatická (tvaro-tvorná) funkce + slovotvorná f. lit. kritau "padal", krintu "padám"; khm. dam "sázet", domnam "rostlina" angl. stood "stál", stand "stojí" prostupuje kořenovým morfémem semitské jazyky, zejména kořen + transfix: na několika místech; arabština 1) k-t-b + a-a-a = kataba derivační + relační funkce "napsal" 2) k-t-b + y-u-a = kytuba "byl napsaný" 3) k-t-b + u-a-y = kutabyn "to, co je napsáno" = "kniha" afix skládající se ze dvou především němčina, něm. ge + sag (tön) + t částí, připojených zleva a ukrajinština, ruština zprava ke kořenovému morfému, (příčestí od sloves "říci", tj. obklopujících kořen; "znít") specifická ukr. pa-sin-ok prefixálně-sufixální derivace; r. pri-zeml-it'sya slovotvorná funkce pere-voz-chik Úloha č. 13 Uveďte vlastní příklady (z mateřského a dalšího cizího jazyka) ilustrující různé druhy afixů podle jejich pozice ve slově vzhledem ke kořennému morfému. Úloha č. 14 V uvedených příkladech najděte afixy a charakterizujte je: kosilka, veshalka, prigorod, planovik, zavistnik, nebylica, zagolovok, zagorodit', zadacha, zazhitochnyj, nakazyvat', napadenie, liven'. Úloha č. 15 V uvedených příkladech najděte postfixy a charakterizujte je: pokryvalo, slovar', druzhok, igrok, toplivo, smelost', myt'sya, uchit'sya, brit'sya, chto-libo, kto-nibud', smeyat'sya. Úloha č. 16 Určete, kdy je koncové -o sufixem a kdy koncovkou: metro, pal'to, vedro, sitro, mylo, slovo, tablo, nachalo, resheno, polucheno, sdano, otkryto. Úloha č. 17 Rozdělte uvedená slova na morfémy podle následujícího vzoru: prefix kořen sufix koncovka bes- pre- -del'- -n- -yj izveschenie, lesistyj, peredvizhenie, udivitel'nyj, bessoznatel'nyj, peremennyj, sooruzhenij, prolivnoj, postrojka, podzemnyj. Úloha č. 18 Analyzujte příklady a najděte v nich interfixy: parohod, gromootvod, parovoz, zhelezobeton, sel'skohozyajstvennyj, pulemet, burelom, zemledelie, konevodstvo. Úloha č. 19 Jaké afixy jsou označovány jako infixy? Najděte infixy v následujících latinských slovech: abscindo ("trhám"), abscidi ("roztrhl jsem"), findo ("štípám"), fidi ("rozštípal jsem"), fregi ("zlomil jsem"), frango ("lámu"), reliqui ("nechal jsem"), relinquo ("nechávám"). Ve kterých dalších jazycích se můžeme setkat s infixy? Úloha č. 20 Uspořádejte následující slova do skupin podle jejich morfémové skladby: a) slova tvořená pouze kořenným morfémem, b) slova skládající se z kořene a koncovky, c) slova sestávající z kořene a sufixu, d) slova obsahující všechny čtyři typy morfémů: r.: dom, bezbozhnik, molochnica, mechtatel', vopl', porok, smena, obed, smyatenie, knizhka, oblozhka, banan, milyj, pis'mo; angl.: immovable, singing, face, fishes, readiness, free, poetry, workers, incorrect, usefulness, uncomfortably, existence, friendly, flowers; něm.: erwartete, schriebst, ungehört, Gedanke, Mädchens, lachende, klein, fertig, Kupfer, zusammengebracht, Lehrer, treu, ganz; fr.: langage, attacher, tiens, revue, direction, possibilité, humain, jalouse, pouvons, nouveau, délivrer, example, maîtresse. Úloha č. 21 Roztřiďte následující slova podle společného a) kořene, b) prefixu, c) sufixu, d) koncovky: r.: podnos, nozhik, starik, kormilec, gruzovik, pevec, dnevnik, sapozhnik, perepisat', provodnik, putnik, myshej, perebezhat', beglec, ob"ehat', vechernik, obvyazat', nochej; angl.: goodness, farmer, underground, flower, song, friendly, senseless, morning, goods, handful, sing, father, beautiful, quickly, shortly, slowly, singing, income, really; něm.: deutlich, brauchen, Erde, Kinder, Deck, denke, besser, einsam, will, empfehlen, erwartet, gutes, bedecken, vertreten, Dämmerung fr.: arrivée, cacher, désagréable, mains, livres, dangereuse, aventure, impossible, dents, nouvelle, tapage, événement, incapable, personne, courage, bicyclette, sentinelle. Úloha č. 22 Posuďte, do jaké míry je analogická morfémová skladba následujících slov: r.: a) otbËj, stenËj, tvoj, bol'shËj, poj, moj, stroj; b) daj, maj, staj, pojmáj; c) vorobÁj, pozhalÁj, grej, polÁj, myshÁj, konÁj, schej; angl.: a) greater, writer, daughter, dinner, ever, either; b) writes, whites, needs, ours; c) evening, meeting, duckling, carring; něm.: a) Bauer, Mauer, weiter, Kinder, wieder, lauter; b) Bäume, singe, Sonne, Liebe, dritte, Knabe; c) Dienst, erst, best, ernst, schriebst; fr.: a) mental, mentir, menton, mention; b) manger, manquer, mander, mansarde, manteau; c) recevoir, redingote, remettre, repas. Úloha č. 23 Jsou dána ruská slova OTROSTOK, VOSHOD, NOCHNOJ. Určete, jaké slovo vznikne, vezmete-li kořen prvního slova, prefix druhého slova a sufix a koncovku třetího slova. Úloha č. 24 Jsou dána slova kurdského jazyka s jejich českými ekvivalenty. Vyčleňte v těchto slovech afixy a odhadněte jejich význam. K jakému typu afixů patří? aaquil - uvážlivý aaquilii - uvážlivost diz - zloděj dizii - krádež draiz - dlouhý draizii - délka zaanaa - vzdělaný zaanaaii - vzdělanost garm - teplý garmii - teplota Jaké české slovo odpovídá kurdskému slovu raasii, jestliže slovu pravdivý odpovídá slovo raas? Úloha č. 25 Jsou dána slova v gandštině (Uganda) s jejich českými ekvivalenty. Vyčleňte v těchto slovech afixy, určete jejich význam a k jakému typu afixů patří: omukazi - žena abakazi - ženy omusavo - lékař abasavo - lékaři omusika - dědic abasika - dědicové omuwala - děvče abawala - děvčata omulenzi - chlapec abalenzi - chlapci Jaké slovo v gandštině odpovídá ruskému slovu dvojče, jestliže formě dvojčata odpovídá slovo abalongo? Úloha č. 26 Vyčleňte morfémy v následujících slovech. Určete, z kolika morfémů každé slovo sestává: zámysel, myshlÁnie, mDslyaschij; korËva, korËvka, korËvnik; várka, várit', otvár, otvarLt', otvárennyj. Úloha č. 27 Pozorně si prohlédněte sufixy současné angličtiny v pravém sloupci. Tvořte s nimi slova. Vzor: Sufixy: -ase: invertase -able, -ible -an, -ian: suburban, Russian; -acy, -isy -ian, -ean: labyrinthian, Shakespearean; -ocy, -osy -ean: European; -ade -ity: humanity. -al, -ial -ant, -ent -iant, -ient -ule Čím se liší sufixální tvoření slov v angličtině od stejného slovotvorného způsobu v ruštině a češtině? Úloha č. 28 Najděte kořeny v následujících slovech (vybírejte slova toho jazyka, který studujete): angl.: enterprise (podnik), Englishwoman (Angličanka), indispensable (nezbytný), revolve (otáčet se), refugee (uprchlík), precarious (nejistý); něm.: Begeisterung (nadšení), beschmeißen (házet), dankbar (vděčný), Fallschirm (padák); fr.: bodiner (žertovat), distinguer (rozlišovat), économique (ekonomický), économiser (šetřit), nourriture (potrava); šp.: incendiario (žhář), labrador (rolník), proposito (úmysl), signification (význam). Úloha č. 29 Vypište z německého slovníku slova se sufixem -schaft. Vysvětlete způsob tvoření těchto slov. Přeložte tato slova do ruštiny a češtiny. Úloha č. 30 Od uvedených německých sloves tvořte podstatná jména pomocí sufixů -er a -ung. Vzor: teilnehmen (účastnit se) - der Teilnehmer (účastník), wohnen (bydlet) - die Wohnung (byt). besuche, lesen, arbeiten, sich, erholen, erfüllen, absolvieren Úloha č. 31 Od uvedených německých adjektiv tvořte podstatná jména pomocí sufixu -keit. Přeložte tato substantiva do ruštiny a češtiny: Vzor: planmäßig (plánovitý) - Planmäßigkeit (plánovitost) Zweckäßig, haltbar, biegsam, fruchtbar, aufmerksam Určete, v čem spočívá rozdíl mezi tvořením podstatných jmen slovesných v němčině a tvořením analogických substantiv v ruštině a češtině. Úloha č. 32 Od uvedených francouzských slov utvořte dvě tři substantiva, slovesa a adjektiva pomocí sufixů z pravého sloupečku: Vzor: Sufixy: -ée: soir - soirée (substantivum) -ade, -ain, -e -eur: vende - vendeur (sloveso) -ance, -et, -if -esse: triste - tristesse (adjektivum) -len, -ier, -ve -ment, -te Doplňte úlohu vlastními příklady a pokuste se zformulovat závěr o shodách a rozdílech sufixace (sufixálního způsobu tvoření slov) v češtině, francouzštině a ruštině. Jaké funkce (slovotvorné nebo tvarotvorné) sufixální morfémy ve slovech plní? Úloha č. 33 Pomocí prefixů v pravém sloupci tvořte slova od sloves, substantiv a adjektiv: Vzor: ehat' - zaehat' - pod?ehat' - vyehat' - priehat' za-, pod-, ot-, s-, Slova: hod, moral'nyj, pisat', otraslevoj, argument, mezh-, u-, pere-, po-, revolyuciya a-, pri-, posle-, nad-, kontr-. anti- Úloha č. 34 Vyčleňte prefixy a sufixy v následujících slovech: fr.: porter - apporter, armer - desarmer, fuir - s'enfuir, porter - emporter, action - inaction, Europe - européen, courage - courageux; něm.: der Kandidat, die Lehrerin, der Offizier, der Lehrer, die Lehrerinnen, Beobachter, Mitschüler, Vermächtnis, Männlichkeit, Weibchen, tragbar, Fräulein; angl.: shortly, operation, produced, economy, divisible, importance, uneconomical, indivisible, oppressor, achievement, organizer, international, impossible. Úloha č. 35 Srovnejte prefixální tvoření slov v ruštině s tvořením nových slov v efikštině (Afrika). V čem spočívá rozdíl mezi prefixací v ruštině (a češtině) a stejným slovotvorným způsobem v efikštině? V ruštině: V efikštině: ehat' - priehat'; bo "brát" - ubo "dobývání" vesti - zavesti, otvesti, svesti, fime "foukat, vát" - afim "vítr" podvesti, privesti; fam "být lakomý" - afam "lakota" rabotat' - zarabotat', otrabotat', mana "rodit se" - emana "narození" narabotat'; bene "prosit" - ebene "prosba" nesti - vynesti; bak "škodit" - ibak "škoda" Úloha č. 36 Určete koncovky ve slovoformách toho jazyka, který studujete: angl.: he teaches, builds, does, makes, kisses, washes, finishes; něm.: ich gehe, du gehts, er geht, des Kaisers neue Kleider; fr.: je parle, tu parles, il parle, ils parlent, nous parlons, vous parlez. Úloha č. 37 Přečtěte si text: Morfémy se realizují v podobě variant. Podobně jako se varianty fonémů označují jako alofóny, varianty morfémů se někdy nazývají alomorfy (nebo také pouze morfy). Morfém je bilaterální (dvoustranná) jednotka, a proto je možné variování obou jeho stránek: 1) formální (zvukové), podmíněné pozičními variantami alofónů, tj. různými manifestanty jednoho fonému (stËl - stLlá), nebo historicky vzniklými střídnicemi (nesti - nosha, uho - ushi, drug - druz'ya - druzhok); 2) sémantické, projevující se v homonymii (formální totožnost) a synonymii (obsahová totožnost). Příkladem posledně uvedeného, tj. vnitřního variování mohou být: 1) homonymie kořenů - voda, vodit'; synonymie ("homosémie") kořenů - ukr. lyubiti, kohati; 2) homonymie sufixů - prepodavatel', vyklyuchatel'; synonymie (homosémie) sufixů - -ich, -anin, -yanin, -ec (moskvich, kievlyanin, peterburzhec, prazhanin, brnenec); 3) homonymie koncovek - koncovka -a - j. č., podst. jm. muž. r., žen. r., 1. p. (mama, papa), 2. p. muž. r., stř. r., j. č. (stolá, okná), min. č. sloves 3. os., j. č., žen. r. (bylá, pisála); synonymie (homosémie) koncovek - stolËv, konÁj, ËkonAE, sanatËriev; v češtině - homoymie afixů (sufixů): -ák: 1) vlastnost, charakteristika (hlupák, dobrák), 2) profese (zpěvák, voják), 3) národnost (Slovák, Polák); synonymie (homosémie) sufixů: -ák, -an (Slovák, Polák, Američan, Pražan) apod. Úloha č. 38 Proveďte analýzu uvedených případů formálního a sémantického variování; pokuste se uvést vlastní analogické příklady. r.: ruka - ruchen'ka, sad - sidet', sazhat', sizhu, sela, sest', atd.; molodec, uzhgorodec, umelec, pevec; studenchestvo, ubozhestvo, krest'yanstvo, obschestvo; kievlyanka, studentka, nevidimka, neotlozhka, obiortka; Kolya kolet, Pasha pashet, Valya valit; sinij, tverdyj; ukr.: sadiivnik - sadzhati, sidzhu, siidati, sísti, siiv, síla. Úloha č. 39 V následujících slovech najděte homonymní afixy. Svou odpověď zdůvodněte. r: a) berÍ, vËdu, vrachÍ, nesÍ, (v) bokÍ; b) veselÁj, polÁj, dËlej; c) mËre, shLre, sestrÁ, (o) dobrÁ; d) rËdina, domLna, dolLna, skotLna, svinLna. angl.: a) teacher, quicker, chapter; b) ships, speaks; c) income, innocent, inhabit, invite. něm.: a) Berge, singe, Decke; b) Lehrer, schwerer, Bücher, Sommer; c) nehmen, Bären, großen, Segen. fr.: a) prends, livres, miens, fus, parlas; b) mange, vraie, écoute, fiancée; c) inexact, inoculer, inflammation, infinité. Úloha č. 40 Kolik různých kořenů lze najít v níže uvedených slovech? Seřaďte daná slova podle společných kořenů. Dokažte správnost vašeho řešení. r.: a) vodá, vodLt', vËdnik, prËvod, navodnÁnie, provodnLk; b) vozhátyj, vozhÍ, obezvËzhennyj, unavËzhennyj; c) tËpka, potËp, tËplivo, utËplennik, rastoptát', potopLt'. angl.: a) hand, handy, handsome, handkerchief, handle; b) lad, lady, ladder; c) mean, means, meaning, meanwhile; něm.: a) Nachtarbeit, Nachteil, Nachttisch, Nachtkleid, Nachtrag; b) Kurgast, Kurhaus, Kurzeit, Kurzarbeit, Kurzschrift; c) Sauarbeit, Sauermilch, Sauerei, Sauerkohl, Sauerstoff. fr.: a) volée, voleur, voličre, volerie, vol, volage; b) soliste, solitaire, solitude, solution, solvable; c) misčre, misérable, miséricorde, permis, compromis. Úloha č. 41 Kolik homonymních sufixů najdeme v následujících ukrajinských slovech? gorËdina, svinLna, glibiná, dolLna, perlLna, osetrLna, zherdLna, lyudLna, hliibLna, davniná, zernLna; tatárin, selyanLn, kiOnin, zemlOnin, dvoryanLn, movlOnin. Úloha č. 42 Vypište slova toho jazyka, který studujete, a podtrhněte v nich homonymní a synonymní afixy: něm.: bekommen, besprechen, verstellen, verkaufen, Menschen, Felder, Autos, Wände, Tage, Lehrer, Helden, Prinzen, Wälder, Maler, Herden, besser, müssen, Wörter. angl.: he looks, many books, teacher, interpreter, better, internal, intarnational, within, during, father, further. fr.: animal, banal, que tu parles, tu parles, jours, dors, je lis, tu lis, journaux, tables, ce, cet (ce livre, cet ami). Úloha č. 43 Pozorně si prohlédněte níže uvedená schémata. Jaké jevy jsou na nich zachyceny? Úloha č. 44 Přečtěte si text: Rozlišujeme vnější a vnitřní tvoření slov. K vnějšímu patří morfologické (afixální a bezafixální) a syntaktické (skládání slov, interfixace, abreviace), k vnitřnímu pak sémantické tvoření slov, při němž nedochází k vnějším změnám slova, nýbrž se modifikuje jeho sémantika: dochází k rozšiřování (generalizaci), zužování (specializaci) a přenosu (transpozici) významu slov. Úloha č. 45 Přečtěte si také text v učebnici na s. 104-105 a na základě získaných poznatků určete, jakým slovotvorným způsobem vznikla následující slova: uslËvie, perebezhát', otnDne, sádik, sibirOk, zachiotka, pereÍlok, podokËnnik, bÍduschee, dushÁvnyj, dezhÍrnyj, uchLtel'skaya, begËm, odinËkij, zhivËt, zhivotrepÁschuschij, golová (cheloveka, poezda), krug (spasatel'nyj, okruzhnost', druzej), vysheupomOnutyj, sumasshÁdshij, devyatimetrËvyj, lesopárk, Volgográd, segËdnya. K odpovědi využijte následující tabulku: Tabulka č. 6 tvoření slov vnější vnitřní morfologické syntaktické sémantické konverze afixální bezafixální - prefixace, - kompozice - rozšíření významu - substantivizace - sufixace, (skládání slov n. - zúžení významu - adjektivizace - prefixálně-su- slov. základů) - přenos významu - adverbializace fixální tvoření - abreviace - pronominalizace Úloha č. 46 Násedující slova použijte pro ilustraci všech slovotvorných způsobů, uvedených v předcházejícím schématu. Zařaďte slova do skupin podle použitého způsobu tvoření. snezhinka, zapevat', perestavit', razryv, prababushka, suhofrukty, kanatohodec, vodovoz, belostvol'nyj, goroshinka, sush', spisat', tish', pomahivat', sushenyj, morozhenoe, stolovaya, sam (odin), krugom, kievskij, sverhu, MGU. Úloha č. 47 Malá část složených slov je utvořena nemorfologickým způsobem. Splývají v nich v jedno dvě syntakticky spojená slova a závislost jednoho slova na druhém lze snadno stanovit jejich odtržením a záměnou jejich pořadí. Jedním slovem se lze syntakticky ptát na druhé: sshedshij (s chego?) s uma - sumasshedshij; dejstvuyuschij (kak?) bystro - bystrodejstvuyuschij. Najděte slova utvořená syntaktickým splynutím dvou slov v jedno: umalishennyj, glubokovodnyj, skoroportyaschijsya, gladko-glyancevyj, gladkokrashenyj, nizkooplachivaemyj, nizhesleduyuschij, vezdehodnyj, trudnovypolnimyj, morozostojkij. Úloha č. 48 Vyberte slova, která vznikla přechodem z jednoho slovního druhu do druhého (konverze). Co se mění přechodem přídavného jména k podstatným jménům? V odpovědi použijte materiálu z úlohy č. 50. Stolovyj, stolovaya, dezhurnyj (oficer), dezhurnyj, dezhurstvo, prihozhaya, proezzhaya (chast' ulicy), proezzhij, rabochij, rabotnik, bol'noj chelovek, bol'nica, bol'noj, ranenye, ranennyj, tyazheloranenyj. Úloha č. 49 Pokuste se dešifrovat následující ruské zkratky: TYUZ, NII, HTZ, MHAT, KU, MVD, YUZHD, MU, MGU, CUM. Úloha č. 50 Zapamatujte si, že konverze je slovotvorný způsob, při kterém se slovo určitého slovního druhu mění na slovo jiného slovního druhu: - substantivizace - přechod k podstatným jménům (velmi častá v angličtině a čínštině - uchenyj, voennyj), - pronominalizace - přechod k zájmenům (celyj den' /ves'/, byl odin /sam/), - adverbializace - přechod k příslovcím (utrom, begom), - adjektivizace - přechod k přídavným jménů (pechenoe yabloko, sushenye griby, kisloe moloko). Úloha č. 51 Uveďte vlastní příklady analogické uvedenému vzoru: a) specializace (zúžení významu) - zhivot, dříve znamenalo "život" i "břicho", v současné ruštině se používá pouze v druhém významu; b) generalizace (rozšíření významu) - krylo pticy - původní význam, nyní - samoleta, zdaniya, partii, napravleniya atd. c) přenos (transpozice) - nosik cheloveka, chajnika; nozhka, spinka rebenka, ale také stula, krovati, divana; zolotoe kol'co, zolotoe serdce, zolotoj chelovek, zolotye ruki, volosy. Úloha č. 52 Zapamatujte si nová slova a výrazy: sémantém (cemantÁma ) autosémantémy (avtocemantÁmy) synsémantémy (cincemantÁmy) morfémika (morfÁmika) paradigmatika (paradigmátika) morfém (morfÁma) derivační (derivaciËnnaya) relační (relyaciËnnaya) segmentální (cegmÁntnaya) suprasegmentální (cupracegmÁntnaya) nulový (nuleváya) prefix/předpona (prÁfikc) sufix/přípona (cÍffikc) infix (infikc) postfix (pËctfikc) transfix (tráncfikc) koncovka (flÁkciya) cirkumfix (cirkumfikc) alomorf (allomËrf) homonymie/synonymie afixů (omonimLya/cinonLmLya áffikcov) tvoření slov (clovoobrazovánie) afixální (affikcál'noe) bezafixální (bezáffikcnoe) morfologické (morfologLcheckoe) sémantické (cemantLcheckoe) syntaktické (cintakcicheckoe) skládání slov/kompozice (clovoclozhÁnie) skládání základů (ocnovoclozhÁnie) abreviace (abbreviáciya) substantivizace (cubctantiváciya) adjektivizace (ad"ektiváciya) adverbializace (adverbializáciya) pronominalizace (pronominalizáciya) Úloha č. 53 Přečtěte si s. 90-91 učebnice "Osnovy yazykoznaniya dlya rusistov" a vypište si do vašich poznámek definice pojmů morfologická forma, gramatický význam, gramatický prostředek, morfologická kategorie. Úloha č. 54 Určete mluvnický význam následujících slov: knigi, pech', streloj Úloha č. 55 Pozorně prostudujte tabulku č. 7: Tabulka č. 7 mluvnické způsoby vyjádření mluvnických významů syntetické analytické mluvnický význam se vyjadřuje uvnitř slova mimo hranice slova - afixace: 1. flexe - použití pomocných slov 2. aglutinace - intonace - vnitřní flexe - slovosled - reduplikace - supletivismus - přízvuk - inkorporace Úloha č. 56 Zapamatujte si: 1) aglutinace (aglutinační afixace, r. affiksaciya-agglyutinaciya - z lat. agglutino - "přilepuji", termín zavedl německý filolog F. Bopp) je využívaná v turkotatarských, ugrofinských, drávidských a nigerokonžských jazycích (vzpomeňte si na turecké el-ler-im-de - "v mých rukou"). Jde o zvláštní připojování, "přilepování" invariantních (neměnných) a gramaticky jednoznačných afixů, takže k vyjádření několika mluvnických významů je potřeba několika takových afixů: elim - "moje ruka", elde - "v ruce", eller - "ruce", ellerde - "v rukou", ellerim - "moje ruce", elimde - "v mé ruce" atd. Při flexi (r. fleksiya, affiksaciya-fuziya - termín, zavedený Američanem E. Sepirem), která je charakteristická pro indoevropské jazyky, dochází naopak k organickému srůstání afixů a kořenů, které má za následek stírání fonetických a morfologických hranic mezi nimi. Afixy jsou víceznačné a variantní, jeden afix zpravidla vyjadřuje několik mluvnických významů současně, např. v r. slovoformě stolu, afix -u označuje mužský rod, jednotné číslo, 3. pád; mluvnické významy jednotného čísla a 3. pádu mohou ovšem vyjadřovat i jiné afixy (dom-u, noch-i, knig-e). Z toho vyplývá, že typ afixace závisí především na způsobu spojování afixů s kořenným morfémem. 2) vnitřní flexe (introflexe) je vyjádření gramatického významu pomocí změny zvukové skladby kořene (střídání kořenných samohlásek nebo souhlásek). Tento jev je charakteristický pro všechny indoevropské jazyky (angl.: foot - feet, man - men; něm.: Mutter - Mütter, r. izbegat' - izbezhat', liog - lyag, atd.). 3) reduplikace (lat. "zdvojení") znamená využití bezprostředně se opakujících morfémů jako prostředku vyjádření mluvnického významu. Jedná se o poměrně rozšířený jev: jap. jama-jama - "hory", polynéské papai - "ryby" (pai - "ryba"), indonéské orang-orang - "lidé", perské tond-tond - "velmi rychlý", kazašské kyzyl-kyzyl - "nejčervenější". 4) supletivismus (lat. "doplňovat") je tvoření gram. forem jednoho slova od různých kořenů; v indoevropských jazycích velmi rozšířený jev: ukr. pogano - girshe, dobre - krasche; r. ya - menya, on - ego, chelovek - lyudi, brat' - vzyat', polozhit' - klast', rebenok - deti; angl. good - better, many - more, I - me; 5) přízvuk - využití změny místa dynamického přízvuku (v jazycích s volným přízvukem) nebo změny tónu v melodických jazycích jako prostředku vyjádření gramatického významu: r. golovD - gËlovy, rÍki - rukL, razrezzt' - razrÁzat', zhinkL - zhÇnki, vÇkna - viknz, angl. contést - cóntest, expórt - éxport. 6) inkorporace je syntaktické skládání slov nebo slovních základů, sloužící k vyjádření gramatického významu; např. v čukotštině výraz tymaj'nyachak'aanmyrkyn je co do formy slovo, avšak fakticky jde o ucelenou výpověď (větu) s výzamem "zabíjím velkého tučného jelena", sestavenou ze slov-morfémů ty "já", maj'ny "velký", acha "tučný", k'aa "jelen", nmyrkyn "zabíjet". Syntaktické skládání slov umožňuje vyjadřování jak morfologických, tak syntaktických gramatických kategorií, čímž se liší od skládání slov jako slovotvorného způsobu (viz také téma I. - ninakupenda, atakupenda). 7) pomocná slova - k vyjádření gramatického významu se využívá pomocných sloves, členů, spojek, částic, předložek, odlučitelných předpon apod. 8) slovosled může být využit jako prostředek vyjádření gramatického významu pouze v jazycích s pevným slovosledem, i když jej částečně využívají i jazyky s volným slovosledem jako např. ruština a ukrajinština, u kterých je velmi rozvinutá flexe (např.: Mat' lyubit doch' a ?och' lyubit ?at', Les zakryl dom, Kravchenko otpravil telegrammu CHernyh atd.). Avšak srov. angl. steel strip, round home a strip steel , home round, čín. žeń-gun "dělník", doslova "pracující člověk" a gun-žeń "lidská práce". Analogické jevy lze najít v turkotatarských a indonéských jazycích, ve většině jazyků papuánských a např. v tibetštině. 9) intonace, přesněji takových jejích součástí jako melodie a pauzy, může být také užito jako prostředku vyjadřujícího gramatický význam. Srov. např.: CHislo fonem v yazyke konechno, ogranicheno a CHislo fonem v yazyke, konechno, ogranicheno; Glyazhu na stoyaschij poezd a Glyazhu: nastoyaschij poezd; `Eto pravda!(?) a `Eto pravda; Doma, ulicy zality svetom a Doma ulicy zality svetom; V sorevnovanii uchastvuyut vse: shkol'niki, ih roditeli, uchitelya a V sorevnovanii uchastvuyut vse shkol'niki, ih roditeli, uchitelya atd. Úloha č. 57 Analyzujte příklady a určete, jakého gramatického prostředku je v nich použito k vyjádření rozdílého mluvnického významu: r.: izbegzt' - izbezhzt' , drug - druz'O - druzhLt', plach - plzkal - plzchu, mÍha - mÍshka, son - sna; ukr.: nogz - nozÇ, rukz - rucÇ, drug - drÍzi, vÍho - vÍshko - (u) vÍsi; bÁreg - (na) bÁrezi, sÇsti -syad'. Úloha č. 58 Jaké významy jsou vyjádřeny různomístným přízvukem? pLly - pilD, lÁsa - lesz, izbegzt' - izbÁgat', Ëkna - oknz, dorËga - dorogz, glËtok - glotËk, sËli - solL, pËtom - potËm, zzmok - zamËk, strzny - stranD, gËlovy - golovD. Úloha č. 59 Analyzujte následující supletivní formy v různých jazycích, srovnejte je a vysvětlete jejich význam: r.: rebenok - deti, chelovek - lyudi, plohoj -huzhe, horoshij - luchshe, idu - shiol, ya - menya, on - ego, brat' - vzyat', mnogo - bol'she; něm.: der Mensch - die Leute, er - ihn, viel - mehr, gut - besser, bin - bist - ist - sind - war; fr.: je - moi, il - lui, bon - meilleur, bien - mieux; angl.: she - her, good - better - the best, many - more; lat.: bonus - melior - optimus, magnus - maior, parvus - minor. Úloha č. 60 Vysvětlete roli zdvojených výrazů v ruštině: on ele-ele shel, ona edva-edva zakonchila rabotu, more cinee-cinee, on cidel tixo-tixo, on dobryj-predobryj, malo-mal'cki, xodish'-xodish', belyj-belyj, xoroshij-xoroshij den'. Úloha č. 61 Určete různé způsoby vyjádření mluvnických významů, výrazy uspořádajte do skupin: ctol - ctoly, ctul - ctul'ya, knigi - knige - knigu, den' cmenyaet noch', shiol - shiol by, cneg belyj - belyj cneg, ploxo - xuzhe, xorosho - luchshe, idu - shiol, chitayu - budu chitat', budu picat' - napishu, izlagat' - izlozhit', corok rublej - rublej corok, xodit' - xodil, chudo - chudeca, oknz - Ëkna, zÁmli - zemlL, cvetlyj - cvetlee - camyj cvetlyj, plemya - plemeni, bol'noj brat priexal - brat priexal bol'noj. Úloha č. 62 Slovosled má v řadě západoevropských jazyků mluvnickou fumkci. Např. v angličtině v dvoučlenných slovních spojeních tvořených dvěma substantivy je první chápáno jako určující (přívlastek) a druhé jako určované, srov. garden flower "zahradní květina" a flower garden "květinový záhon", silk dress "hedvábné šaty" a dress silk "šatové hedvábí". V ruštině se mluvnická funkce slovosledu uplatňuje v mnohem menší míře, srov. pyat' rublej a rublej pyat'; ya vstretil druga otca a ya vstretil otca druga. Uveďte další příklady, kdy v ruštině slovosled plní mluvnickou funkci. Určete, jakou roli hraje slovosled v dalším jazyce vaší studijní kombinace. Úloha č. 63 Srovnejte níže uvedené ruské věty s ekvivalentními větami v jiných jazycích. Všimněte si užití členů a slovosledu. Svá pozorování zobecněte. r.: ; Mat' lyubit doch'. Otec lyubit syna. něm.: Die Mutter liebt die Tochter. Der Vater liebt den Sohn. fr.: La mčre aime la fille. Le pčre aime le fils. angl.: The mother loves the daughter. The father loves the son. lat.: Mater amat filiam. Pater amat filium. Úloha č. 64 Oddělte syntetické formy slov od forem analytických: pishu, stoly, budu pisat', na stole, idu, pojdu, bolee bystro, samyj dlinnyj. Úloha č. 65 Určete, jaké mluvnické významy (a jakými prostředky) jsou vyjádřeny následujícími výrazy: r.: kot - koty, Lgly - iglD, sinij - sinij-sinij, svetlyj-svetlee, mnogo - bol'she; angl.: sing - sang, good - better - best, easy - easier - easiest, write - writes, spoke - had spoken, boy - boy's, I - me, go - went, girl - girls, speaks - is speaking; něm.: der Mann - die Männer, schreibe - schreibst - schreibt; er - ihm - ihn, viel - mehr, das Kind - des Kindes - dem Kind, lese - las, blau - blauer - blauest, der Bube - die Buben; fr.: je - moi, bon - meilleur, la soeur - de la soeur, il - loi, parle - avait parle, l'animal - les animaux, lis - lit - lisons - lisez - lisent. Úloha č. 66 Uspořádejte následující dvojice slov do skupin podle prostředků vyjadřujících mluvnický význam. Pojmenujte tyto prostředky a určete, jaké mluvnické významy vyjadřují. Použijte při práci tabulku č. 7 a následující schéma: gramatický p r o s t ř e d e k gramatický v ý z n a m příklady 1. afixace 2. vnitřní flexe atd. Materiál pro analýzu: student - studenta, ya - my, chitayu - prochitayu, idiot - shiol, lÁsa - lesá , vyrazit' - vyrazhat', chiornyj - chiornaya, skovat' - skovyvat' , moj - moego, nasypát' - nasDpat' , dyshLte - dDshite, skazal - skazala, chelovek - lyudi, delaj - delajte. Úloha č. 67 Jak lze v ruštině vyjádřit význam členů v následujících větách? angl.: A man is waiting for you. The man has come. něm.: Es war ein großes Zimmer. Das Zimmer hatte wenig Möbel. fr.: Une femme nous approchait. Je regardais la femme avec intéręt. Úloha č. 68 Jsou dána slova v ilokánštině (Filipíny) a jejich české ekvivalenty. Vysvětlete, jakým způsobem se v tomto jazyce vyjadřuje mluvnický význam množného čísla. pingan - jídlo pinpingan - jídla talon - pole taltalon - pole (mn.č.) dalan - cesta daldalan - cesty biag - život bibiag - životy ulo - hlava ululo - hlavy Úloha č. 69 Jsou dána slova v dinkaštině (Súdán) a jejich české ekvivalenty. Určete, jaké mluvnické prostředky se v tomto jazyce používají pro vyjádření mluvnického významu množného čísla. pal - nůž paal - nože vot - chýše voot - chýše (mn.č.) bit - kopí biit - kopí (mn.č.) kat - rám ket - rámy ben - vůdce ban - vůdcové dok - chlapec dak - chlapci Úloha č. 70 Přečtěte si následující svahilské věty s jejich českými překlady: atakupenda - on tě bude milovat nitawapiga - já je budu bít atatupenda - on vás bude milovat anakupiga - on tě bije nitampenda - já ho budu milovat unawasumbua - ty je rozčiluješ Přeložte do svahilštiny následující věty: 1. Ty je budeš milovat. 2. Já ho rozčiluji. Jaké závěry můžete učinit o gramatických kategoriích ve svahilštině ve srovnání s těmito kategoriemi v ruštině? Jaký je charakter afixů v tomto jazyce? Úloha č. 71 Určete, jakých gamatických prostředků je užito v následujících větách v ruském a dalším vám známém jazyce. Jaké významy tyto prostředky vyjadřují? Srovnejte mluvnické prostředky vyjadřující v obou větách tytéž mluvnické významy: r.: Starik, nakonec, vspomnil, gde on videl cheloveka, kotoryj shel sejchas po krayu platformy, opustiv golovu i prizhav ruki k bokam. angl.: The old man at last recalled where he had seen the man who was now walking the edge of the platform, his hand sunk, his arms pressed to his sides. něm.: Der Greis erinnerte sich endlich daran, wo er den Mann gesehen hatte, der, den Kopf gesenkt und die Arme an die Seiten gepreßt, jetzt am Rande des Bahnsteigs ging. fr.: Le vieux se rappela enfin oů il avait vu l'homme qui marchait (en ce moment) sur le bord du perron, la tęte baissée et les bras collés au corps. Úloha č. 72 Napište referát na jedno z následujících témat: 1. Mluvnické prostředky vyjadřování mluvnických významů v češtině. 2. Mluvnické prostředky vyjadřování mluvnických významů v druhém jazyce vaší studijní kombinace. 3. Rozdíl mezi aglutinací a flexí jako dvěma způsoby afixace. Povaha afixů v češtině a druhém jazyce vaší studijní kombinace. Úloha č. 73 Zapamatujte si nová slova a výrazy: gramatická/mluvnická forma (grammatLcheckaya fËrma) gramatický/mluvnický význam (grammatLcheckoe znachÁnie) gramatický/mluvnický prostředek (grammatLcheckij cpËcob/crÁdctvo) morfologická kategorie (morfologLcheckaya kategËriya) syntetické prostředky vyjádřování mluvnických významů (cintetLcheckie cpËcoby vyrazhÁniya grammatLcheckix znachÁnij) analytické prostředky vyjádřování mluvnických významů (analitLcheckie cpËcoby vyrazhÁniya grammatLcheckix znachÁnij) flexe (affikcáciya-fuziya) aglutinace (affikcáciya-agglyutináciya) vnitřní flexe (vnÍtrennyaya flÁkciya) reduplikace (reduplikáciya) supletivismus (cuppletivLzm) inkorporace (inkorporáciya) intonace (intonáciya) slovosled (porOdok clov) invariantnost a jednoznačnost afixů (ctandártnoct' i odnoznáchnoct' áffikcov) variantnost a víceznačnost afixů (nectandártnoct' i mnogoznáchnoct' áffikcov) IX. SÉMANTICKÝ SYSTÉM JAZYKA (II.) I. Charakteristika lexikálního systému jazyka 1) Disciplíny zabývající se slovní zásobou jazyka, tj. lexikálním systémem 2) Slovo jako centrální jednotka jazyka 3) Slovo a lexém 4) Variování lexému 5) Systémové vztahy ve slovní zásobě II. Slovní druhy jako lexikálně gramatické třídy slov Úloha č. 1 Přečtěte si text: Lexikální systém je součástí sémantického systému jazyka (viz tab. 1 téma VI., text úlohy č. 1 téma VIII., tab. 1 téma VIII.). Jednotkami lexikálního systému jsou lexémy, které mohou být jednočlenné (slova - student, prepodavatel', universitet, kniga) nebo vícečlenné (sdružená pojmenování a frazémy - zheleznaya doroga, skoraya medicinskaya pomosch', ahillesova pyata, vysosat' iz pal'ca, trepat' nervy, ubit' dvuh zajcev). Lexikálním systémem jazyka se zabývají různé disciplíny, jejichž status ve vztahu k lexikologii (disciplína zabývající se zkoumáním slovní zásoby jazyka, tj. jednotek lexikálního systému) je v současné lingvistice předmětem diskuse. Existují minimálně dvě různá hlediska. Podle prvního jsou lexikografie (nauka o teorii a praxi tvorby slovníků), sémaziologie (nauka o významu, obsahu jazykových jednotek), onomaziologie (nauka o procesech nominace, pojmenovávání), etymologie (nauka o původu slov), onomastika (a její součásti: antroponomastika, etnonomastika, toponomastika, hydronomastika atd. - nauka o vlastních jménech), frazeologie (nauka o ustálených spojeních, tj. vícečlenných lexémech) samostatnými lingvistickými disciplínami. Zastánci druhého hlediska považují tyto disciplíny za součásti, oddíly lexikologie jako zobecňující nauky o slovní zásobě jazyka. Úloha č. 2 V odpovědi na otázky použijte text úlohy č. 1 a s. 99-103 učebnice "Osnovy yazykoznaniya dlya rusistov": 1. Jaké je místo lexikálního subsystému v jazykovém systému? 2. Jaké jednotky do něho patří? 3. Co zkoumá lexikologie? 4. Které další disciplíny se zabývají slovem jako lexikální jednotkou? 5. Jaké jsou názory na určení statusu disciplín zabývajících se jednotkami lexikálního systému? Úloha č. 3 Přečtěte si text: Praktické vyčlenění slova ve výpovědi zpravidla nepředstavuje pro běžného mluvčího větší problém. Vědecká definice slova je ovšem problémem dosti značným. V současnosti existuje více než 200 definic slova, avšak ani jedna se dosud nestala obecně užívanou. Je to způsobeno mnohostranností a různorodostí této jazykové jednotky v různých jazycích světa. Americká deskriptivní (popisná) lingvistika se dokonce pokoušela o popis jazyka bez použití pojmu slova. Dominantní funkcí slova je funkce nominativní (pojmenovací), avšak ne všechna slova něco pojmenovávají. Pomocná (neplnovýznamová) slova tuto funkcí nemají, proto jsme je zařadili k synsémantickým sémantémům morfologického podsystému jazyka. Slovo je centrální jazyková jednotka,[4] neboť jednotky nižších úrovní slouží k jeho konstruování, a naopak vyšší jednotky existují jen díky slovu, jako výsledek jejich spojování. Hlavními charakteristickými rysy (znaky) slova jsou: 1) poziční a syntaktická samostatnost (v jazycích s volným slovosledem se projevuje ve schopnosti slova měnit své místo ve větě: Studenty sdayut `ekzameny. `Ekzameny sdayut studenty. Sdayut `ekzameny studenty. // On obmanul menya. Menya obmanul on. Obmanul on menya. // Budu segodnya chitat'. CHitat' budu segodnya. Segodnya budu chitat'; slova mohou vystupovat v roli větného členu nebo celé věty: Vesna. Poteplelo); 2) zvuková (tj. fonetická a fonologická) utvářenost (slova jsou oddělena pauzami, mají jeden hlavní přízvuk atd.); 3) gramatičnost (slova mají morfologickou formu a syntaktickou funkci), 4) idiomatičnost (arbitrérnost vztahu formy a významu). Lze říci, že slovo je zvuk nebo komplex zvuků vyjadřující určitý význam. Avšak tato definice nebere v potaz specifika mnoha jazyků světa. Přesnější vymezení říká, že slovo je zvukový komplex utvářený podle zákonů určitého jazyka a vyjadřující obsah podmíněný životní praxí členů daného jazykového kolektivu. Jednotky lexikálního systému jazyka se nazývají lexémy. Lexém je soubor všech možných slovoforem, fonetických, stylistických a sémantických variant plnovýznamového slova. Ve větě Voron k voronu letit, voron voronu krichit je sedm slov, ale pouze tři lexémy (voron, letit, krichit). Lexém (podobně jako foném a morfém) se realizuje prostřednictvím svých variant - alolexů (v r. terminologii - alloleksema, alloleksa, alloleks, leks). Variantnost lexému je mnohem bohatší, než u předchozích jazykových jednotek (viz níže tab. č. 1) Tabulka č. 1 variantnost lexémů typy variant fonetické morfologické stylistické sémantické gramatické ruština tvËrog - tvorËg; zalAE-zala-zalo; net-netu; kursą - směr ya chitayu, ty pohybu chitaesh'... pÁtlya - petlO; 4.p. j.č. muž.r. v cehe-v cehu; leta-dla, lodi; kniga,-i,-e,-oj budu podst. jmen: chitat'-prochitayu galËsha - kalËsha shofiory-sho-ferz kurs˛ - cyk-lus brata, stolAE disciplín; ročník studia ukrajinština zzvzhdi-zavzhdL; 3.p. j.č. muž.r. dvË? -dvÇjko; subst.: itL -jti zalikËvka - bratu, -ovi za-likova knizhka hÇmichka - uchi-tel'ka himi? Úloha č. 4 Odpovězte na otázky: 1. Proč je slovo centrální jednotkou jazyka? 2. Máte nějaké argumenty vyvracející toto tvrzení? 3. Jaká je hlavní funkce slova? 4. Jaké skupiny slov se v jazycích tradičně vyčleňují? 5. K jakému jazykovému podsystému patří neplnovýznamová slova a proč? 6. Jaké základní znaky (charakteristiky) slova znáte? 7. Co je to lexém? 8. V čem spočívá rozdíl mezi slovem a lexémem? 9. Co je to alolex? 10. Jak se projevuje variantnost lexému? Úloha č. 5 Přečtěte si následujcí věty a určete, kolik je v každé z nich slov a lexémů: r.: 1. CHelovek cheloveku drug, tovarisch i brat. 2. Gluhoj gluhogo pozval na sud sud'i gluhogo . ukr.: Golova golovi golovoyu golovu rozbiv (golova - 1. část lidského těla, 2. předseda). Úloha č. 6 Na základě obsahu tab. č. 1 odpovězte na otázky: 1. Co víte o variantnosti lexému? 2. Jaké varianty lexémů znáte? 3. Jak variují lexémy v češtině? 4. Doplňte tabulku příklady z češtiny, ruštiny a dalších jazyků vaší studijní kombinace. Úloha č. 7 Pozorně prostudujte schémata ilustrující obsah (sémantiku) slova a sémantickou strukturu mnohovýznamového slova (lexému): I. II. Příklady komponenciální (sémové) analýzy (lexikální sémantiky) 1) vsadnik: a) člověk, b) jedoucí, přepravující se, c) na koni; 2) student: a) člověk, b) studující, c) na střední nebo vysoké škole; 3) mat': a) člověk, b) ženského pohlaví, c) mající děti atd. Úloha č. 8 Uveďte z hlavy několik sémémů daných polysémních (mnohovýznamových) slov. Utvořte s nimi slovní spojení. tonkij, pustoj, daliokij, holodnyj; drozhat', bezhat', chistit'; nos, spina, nozhka, ruchka, stol, klass, yazyk, kruzhok. Srovnejte své řešení se slovníkem. Uveďte analogické příklady z češtiny a dalšího jazyka vaší studijní kombinace. Úloha č. 9 Vyberte frekventovaná slovní spojení v ruštině a češtině, ve kterých se projevují významy uvedených mnohovýznamových slov. Místo teček doplňte odpovídající substantiva a adjektiva. Dokažte, že jde o různé významy, nikoliv o různá slova, neboť mezi různými významy (sémémy) téhož slova existuje smyslový vztah: GOLOVA: 1. horní část lidského těla, horní nebo přední část zvířecího těla, v níž je ukryt mozek: bol'shaya golova, golova rebionka, . . . . . 2. přen. rozum, vědomí, úsudek: yasnaya golova, . . . . . 3. přen. první řady, přední část: golova demonstracii, . . . . . KIPET': 1. vřít při silném zahřívání: kipit voda, . . . . . 2. přen. bouřlivě, energicky se rozvíjet, projevovat se: rabota kipit, . . . . . 3. přen. být zachvácen nějakým citem: kipet' gnevom, . . . . . Úloha č. 10 Spočítejte jednovýznamová a mnohovýznamová slova na libovolných deseti stranách jakéhokoliv výkladového slovníku ruštiny a češtiny. Kterých slov je více? Úloha č. 11 Ještě jednou si pozorně pročtěte poslední odstavec s. 99 a první odstavec s. 100 z učebnice "Osnovy yazykoznaniya dlya rusistov". Jak je podle vašeho názoru možné uchovat v hlavě tak obrovské množství slov? Úloha č. 12 Prostudujte materiál tabulky č. 2: Tabulka č. 2 polysémní lexém "svezhij" a jeho vztahy v jazykovém systému stimulující slova synonymické a antonymické sémantické pole vztahy hleb myagkij chiorstvyj gazeta segodnyashnyaya vcherashnyaya vzglyad novyj izbityj skupina přídavných jmen označujících fason v l a s t n o s t predlozhenie veter priyatnyj goryachij vozduh bodryaschij spiortyj trava zelionaya vyalaya zelen' izumrudnaya zhuhlaya pozheltevshaya Doplňte tabulku svými příklady, resp. pozorováními. Úloha č. 13 Přečtěte si text: Všimněte si toho, že synonymie a antonymie jsou pouze dvě možnosti využití tzv. systémových vztahů lexikálních jednotek. Systémové vztahy se realizují v polysémii (r. "vydání, výdaje, spotřeba, ztráta; náklady", ukr. "oheň, sluneční záře, horečka, tvůrčí vzlet, střelba, plamen", č. lístek), homonymii (homonyma nejčastěji vznikají jako důsledek 1. rozpadu původní polysémie - tzv. homogenní (stejnorodá) homonyma: např. ukr. baba^1 - "žena vysokého věku", "matka otce nebo matky", "porodní bába", baba^2 - "druh sušenek", "odrůda hrušek", "kovová část palice" atd.; ještě v minulém století bylo slovo baba považováno za polysémní lexém, 2. koexistence domácího a cizojazyčného slova, jejichž výrazová stránka je totožná - tzv. heterogenní (různorodá) homoyma: např. r. bor "les", "chemický prvek", ukr. bal "večer", "známka"), v sémantických polích (souhrn řady slov, mezi nimiž jsou sémantické vazby, např. skupina příd. jmen s významem kvality: sil'nyj, moguchij, vkusnyj, holodnyj, gromkij, nebo skupina podst. jmen označujících vedoucího: prezident, car', knyaz', starosta, rektor, dekan, shah, shejh, predsedatel' atd.) a v rodově-druhových vztazích (grusha, yabloko, vishnya, apel'sin, vinograd - frukty). Úloha č. 14 Rozdíl mezi homonymií a polysémií lze graficky znázornit následujícím způsobem: Uveďte příklady polysémních a homonymních lexémů v češtině, ruštině a dalším jazyce vaší studijní kombinace. Úloha č. 15 V jazykovědě existuje termín mezijazyková homonymie, který se používá pro označení souzvučných nebo podobně znějících slov různých jazyků, mezi nimiž ovšem nejsou žádné významové vztahy, např. č. holka a ukr. golka "jehla", č. čerstvý a r. chiorstvyj, ukr. chÁrstvyj "okoralý, tvrdý", r. bÍlka "houska" a bulh. bÍlka "dívka, nevěsta", r. nedÁlya "týden" a ukr. nedílya "neděle", r. urËdlivyj "zrůdný, ohyzdný" a ukr. vrodlLvij "hezký" atd. Uveďte analogické příklady z češtiny, ruštiny a dalších jazyků vaší studijní kombinace. Úloha č. 16 S pomocí slovníků vyberte z uvedených slov ta nejvíce mnohoznačná a objasněte příčiny jejich velké mnohoznačnosti: r.: chistyj, smotret', stoyat', tyazhiolyj, liogkij, sidet', chiornyj, zelionyj, hodit', rozovyj, ruka, plohoj, bit', brat', hleb; angl.: order, fellow, party, joy, man, novel, reader, change, time, give, get, room, hard, way, poor, book, break, place, black; něm.: Arbeit, Arm, gehen, lachen, Hand, Abend, sprechen, dringen, Wasser, genug, lassen, Papier, Sonne, jung; fr.: homme, main, venir, faire, place, beau, succčs, saison, étage, âne, drapeau, mansarde. Úloha č. 17 Přeložte následující slovní spojení do češtiny, resp. do dalšího vám známého jazyka, a vysvětlete, proč se stejné ruské adjektivum překládá v různých spojeních různě. ostroe kop'io, ostryj ugol, ostroe vospalenie, ostraya bol', ostryj vkus, ostryj nedostatok, ostryj um, ostroe slovo, ostroe zrenie, ostryj karandash, ostryj krizis, ostroe kushan'e; glubokij starik, glubokij tyl, glubokie znaniya, glubokaya yama, glubokoe ozero, glubokij um, glubokij porez, glubokoe chuvstvo, glubokij krizis, glubokoe uvazhenie, glubokaya noch'. Úloha č. 18 Odpovězte na otázky: 1. Co je to polysémie? 2. Co je to synonymie? 3. Co je to homonymie? 4. Co je to antonymie? 5. Jaké typy homonym znáte? 6. Jaké typy slov mohou vstupovat do antonymických vztahů? 7. Na základě čeho vytvářejí slova sémantická pole? 8. Co jsou to rodově-druhové vztahy? 9. Co jsou to mezijazyková homonyma? Úloha č. 19 Najděte homonyma ke slovům jednoho z cizích jazyků: angl.: hand, corn, hail, lead, lay, left, mark, party, set, sound, spring, well; něm.: Mark, Ton, Tor, Weide, Zoll, Steuer, sein, Masse, laut, Klasse, Hut, Bauer; fr.: franc, faille, son, page, laie, bas. Úloha č. 20 Najděte antonyma k následujícím slovům: grubyj, gustoj, zaschita, nastoyaschij, nizkij, polnyj, prostoj, tverdyj. Úloha č. 21 Najděte synonyma k uvedeným lingvistickým termínům. Odhadněte, které z dvojice synonym je používanější: rekÍrciya, labializËvannyj, bilabiál'nyj, labio-dentál'nyj, frikatLvnyj, affrikáta, vibránt, prÁfikc, flÁkciya, differenciál'nyj, palatalizáciya, laterál'nyj, orfográfiya, lingvLctika, accimilOciya, diccimilOciya, fon, fikcLrovannoe (udarenie). Termíny přeložte do češtiny a do jednoho cizího jazyka a najděte k nim synonyma. Srovnejte získané poznatky. Úloha č. 22 Následující slova rozdělte podle sémantických polí (lexikálně sémantických skupin). Určete, jaký příznak je základem pro jejich třídění do skupin. Cobaka, dedushka, kracnyj, idti, tarelka, pal'to, upornyj, banan, bifshtekc, letet', korova, biryuzovyj, yabloko, calatnica, cinij, tioscha, nactojchivyj, gulyat', vaza, plecho, carafan, chashka, romshtekc, ovca, belyj, gruppa, truclivyj, trudolyubivyj, zhioltyj, robkij, plov, glaz, limon, polzti, uxo, oranzhevyj, exat', vnuk, koshka, umnyj, loshad', principial'nyj, blyudo, doch', mat', rot, zyat', granat, xalat, golova, vilka, karabkat'cya, kofta, zhivot, yabloko, yubka, apel'cin. Úloha č. 23 Najděte v každém sloupci dvojici slov, která nejsou antonymy, tzn. nevyjadřují protikladnost významů. Přiřaďte k těmto slovům skutečná antonyma a utvořte s nimi krátké věty: leto - zima vycokij - nizkij govorit' - molchat' ctena - potolok tyazhelo - legko vperiod - nazad vverx - vniz daliokij - chuzhoj bit'cya - mirit'cya zhizn' - cmert' rodnoe - chuzhoe rubit' - tecat' Úloha č. 24 Najděte synonyma a antonyma ke každému významu uvedených slov: r.: ctaryj, xudoj, tviordyj, krepkij, dikij; angl.: new, easy, start, weak, small; něm.: lange, schrecklich, schwer, voll, schwächen; fr.: danger, endurci, méchant, ombre, grand. Úloha č. 25 Najděte možná antonyma ke každému významu slov uvedené synonymické řady a zjistěte, zda jsou tato antonyma navzájem synonymní: a) bol'shoj, krupnyj, ogromnyj, neob"yatnyj, koloccal'nyj, grandioznyj, nepomernyj, icpolinckij, gigantckij, obshirnyj; b) ploxoj, xudoj, durnoj, ckvernyj, nepriyatnyj, merzkij, omerzitel'nyj, otvratitel'nyj, nexoroshij, gadkij, protivnyj. Úloha č. 26 Zapamatujte si nová slova a výrazy: lexikologie (lekcikolËgiya) lexikografie (lekcikográfiya) sémaziologie (cemaciolËgiya) onomaziologie (onomaciolËgiya) onomastika (onomáctika) frazeologie (frazeolËgiya) lexém (lekcÁma) jednoznačný/monosémický (odnoznáchnaya) víceznačný/polysémický (mnogoznáchnaya) alolex (allolekcÁma) sémém (cemÁma) sém (cÁma) sémantické pole (cemantLcheckoe pole) polysémie (policemLya) homonymie (omonimLya) synonymie (cinonLmLya) antonymie (antonimLya) rodově-druhové vztahy (vido-rodovDe otnoshÁniya) mezijazyková homonyma (mezh"yazykovDe omËnimy) Úloha č. 27 Pozorně si přečtěte s. 92-93 učebnice "Osnovy yazykoznaniya dlya rusistov"a následující text: Základem třídění lexikálních jednotek jazyka na slovní druhy je objektivní skutečnost. Ve skutečnosti existují předměty, které mají určité znaky, účastní se různých procesů, dějů, nacházejí se v určitých vztazích. Tyto skutečnosti jsou příčinou vyčleňování takových slovních druhů, jako podstatná a přídavná jména, slovesa, předložky. Analogické příčiny platí pro konstituování všech ostatních druhů slov. Zásadní jednota objektivní skutečnosti byla příčinou vzniku více či méně totožných kategorií slovních druhů v různých částech světa. Ve všech jazycích světa existují podstatná jména, slovesa a zájmena, univerzální je také rozlišování podstatných a přídavných jmen. Tato zásadní shoda ovšem neznamená, že počet a skladba slovních druhů jsou ve všech jazycích absolutně stejné. Např. ještě ve staré ruštině neexistovaly číslovky jako zvláštní slovní druh a pojmenování s významem kvantity byla řazena k podstatným, resp. přídavným jménům. V tibetštině se tradičně rozlišují pouze čtyři slovní druhy: jména, slovesa, zájmena a částice. V ukrajinštině se podle různých klasifikací rozlišují 2, 5, 10 druhů slov, v ruštině 2, 10, 14, v čínštině 2, 5, v arabštině 3, 6, 9 atd. V některých orientálních jazycích (korejština, khmerština) se adjektiva svým charakterem blíží substantivům a slovesům. Otázka stanovení počtu slovních druhů je spojena s množstvím a charakterem kritérií, na jejichž základě je tato kategorizace prováděna. Většina vědců se domnívá, že při vyčleňování slovních druhů je nezbytné mít na zřeteli čtyři základní hlediska: 1. sémantické (musíme odhlédnout od konkrétního lexikálního významu slova a brát v úvahu pouze obecný význam, který spojuje řadu dalších slov, např. stol, ruchka, student, prepodavatel', derevo -předměty; sidet', chitat', stoyat', bezhat', spat' - děje; krasivyj, grustnyj, bol'shoj - vlastnosti atd.), 2. syntaktické (každý slovní druh plní ve větě určité funkce, např. substantivum - především podmět a předmět, adjektivum - přívlastek, sloveso - přísudek atd.), 3. morfologické (každý slovní druh /pokud tvoří různé tvary slov/ má vlastní tvarotvorná paradigmata), 4. slovotvorné (každý slovní druh disponuje specifickým repertoárem /inventářem/ derivačních afixů pro tvoření nových slov, patřících k témuž slovnímu druhu. Kromě toho má vlastní specifické modely tvoření nových slov; např. pro substantiva je typické především sufixální tvoření slov: les - lesok - lesnik - lesnichestvo, nová slovesa se zase nejčastěji tvoří prefixálním způsobem: pisat' - napisat' - zapisat' - perepisat' - spisat' apod.). Kritéria pro vyčleňování slovních druhů se formovala v přesné historické posloupnosti společně s formováním samotných druhů slov. Klasifikace slov podle slovních druhů nebyla vytvořena jazykovědci uměle, nýbrž se v průběhu historického vývoje konstituovala v samotném jazyce. Úloha č. 28 Pamatujte si, že otázka stanovení slovních druhů předpokládá vyřešení následujících souvisejících problémů: 1. definice slovních druhů (lexikální třídy, gramatické třídy, lexikálně-gramatické třídy slov); 2. použití jednoho nebo několika klasifikačních kritérií (monistický nebo pluralistický přístup); 3. počet slovních druhů, podmíněný zvoleným klasifikačním přístupem; 4. historie vyčleňování slovních druhů (staroindické gramatiky, Aristoteles, stoikové, Lomonosov aj.); 5. chronologie konstituování slovních druhů (prvotnost vzniku): a) substantiva, b) slovesa, c) zájmena, d) substantivum - sloveso. Úloha č. 29 Odpovězte na otázky: 1. Co je to slovní druh? 2. Podle jakých znaků přiřazujeme slova k jednotlivým slovním druhům? 3. Vyjmenujte znaky jednotlivých druhů slov. 4. Proč se slovní druhy v různých jazycích neshodují? 5. Proč se v jednom jazyce vyčleňuje různý počet slovních druhů? 6. Co znamená přechod slova z jednoho slovního druhu do druhého? 7. Kolik druhů slov je v češtině, ruštině a dalším jazyce vaší studijní kombinace? Úloha č. 30 Vysvětlete, na základě čeho hodnotíme následující slova jako a) substantiva: r. voÁnnyj, tDsyacha, rabËchij, zlo, uchLtel', uchionyj, mËlodost', shLlo; něm.: der Gelehrte, die Freiheit, das Leben, das Gebirge, die Maus, der Angriff; angl.: the poor, government, hundreds, the love, university, whites, the wounded; fr.: l'enfant, le frčre, le travail, l'héritage, l'oeil, le tableau; b) slovesa: r.: postËj, steklË, bezhát', chitál, smeOt'sya; něm.: leben, dachte, probieren, liest, kaufen, geantwortet; angl.: to love, to satisfy, to demonstrate, came, to organize; fr.: glacer, rire, vendre, ętre, vérifier, chantonner, alunir; c) adjektiva: r.: bÁlyj, novÁe, bol'shLe, svÁtlyj, láskovyj, zlÁjshij; něm.: starker, lebendig, möglich, böse, gehorsam, italienisch, armlos; angl.: beautiful, capable, lucky, easier, cool, dark, active, actual, strongest; fr.: bon, haut, adorable, cosmique, différent, fatal, républicain. Úloha č. 31 Určete, k jakým slovním druhům patří následující slova: r.: dvádcat', tDsyacha, polovLna, tret', desOtok, pal'tË, horoshË, bordË, beg, da, nÍzhno, net, pláksa, est', bezhát', golËdnyj; něm.: sorglos, wunderbar, tausend, Felsen, mehr, wünschen, gut, reisen, er, was, zwanzigste; angl.: evening, eighth, grass, very, small, ticket, my, running, better, speaker, this, merry, wisdom, forward; fr.: partir, bonheur, comment, égalité, compagnie, paix, il, attentif, organiser, histoire, quatre. Úloha č. 32 V následujících větách roztřiďte všechna slova podle jejich příslušnosti k slovních druhům. Ukažte, které znaky jsou a které naopak nejsou shodné u stejných slovních druhů různých jazyků. Najdete ve srovnávaných jazycích druhy slov, které si navzájem neodpovídají? 1) r.: Opomnivshic', uchitel' uvidel privyazannogo medvedya, zver' nachal fyrkat', izdali obnyuxivaya cvoego goctya, i vdrug, podnyavshic' na zadnie lapy, poshiol na nego... angl.: When he recoverd from the shock the tutor found himself face to face with a chained bear, snorting and sniffing at its visitor from afar, which suddenly, rearing himself on its hind legs, lumbered up to him... něm.: Als der Lehrer zu sich gekommen war, erblickte er den angebundenen Bären; das Tier schnaufte, beschnüffelte aus der Ferne den Gast, stellte sich plötzlich auf die Hinterbeine und ging auf ihn los... fr.: En revenant de sa surprise, il apercut l'ours attaché. Le fauve se mit ŕ renifler en flairant de loin son visiteur et tout ŕ coup, se dressant sur ses pattes de derričre, marcha vers lui... 2) r.: Nac, kotorye vcyu zhizn' rabotayut, ona ob"edinyaet ponemnogu. angl.: Little by little it's uniting us working people. něm.: Uns, die wir unser ganzes Leben lang arbeiten, führt es allmählich zusammen. fr.: Elle nous unit peu ŕ peu, nous qui travaillons toute notre existence. Úloha č. 33 Určete, k jakým slovním druhům patří následující slova: neslË, veslË, chislË, zlo, kLslo, shLlo, bÁgËm, dÍlo, zimËj, dobrË, dËmá, Ízhas. Úloha č. 34 Zapamatujte si nová slova a výrazy: slovní druhy (chácti rÁchi) lexikálně-gramatické třídy (lÁkciko-grammatLcheckie kláccy) sémantický (cemantLcheckij) syntaktický (cintakcLcheckij) slovotvorný (clovoobrazovátel'nyj) tvarotvorný/morfologický (clovoizmenLtel'nyj/morfologLcheckij) monistický přístup (monictLcheckij podxod) pluralistický přístup (plyuralictLcheckij podxod) Úloha č. 35 Napište referát na jedno z následujících témat: 1. Zásady vyčleňování slovních druhů. 2. Charakteristika slovních druhů v češtině, ruštině a dalším cizím jazyce. 3. Jak se utvářely slovní druhy (posloupnost) - vaše interpretace. 4. Proč je v různých jazycích různý počet slovních druhů? 5. Proč se v ruštině vyčleňuje různý počet slovních druhů? X. SYNTAKTICKÝ SYSTÉM 1. Obecná charakteristika syntaktického systému jazyka. 2. Diskusní otázky syntaxe. I. syntaktické jednotky: a) morfém, b) slovní spojení, c) věta, d) slovní spojení a věta; II. vztahy mezi podmětem a přísudkem: a) koordinace - predikace, b) spojení slov; III. definice věty. 3. Syntax slovního spojení - malá syntax. 4. Větná skladba - velká syntax. 5. Aktuální větné členění. 6. Typologie věty. Úloha č. 1 Pozorně si přečtěte s. 94-98 učebnice "Osnovy yazykoznaniya dlya rusistov" a následující text: Syntaktický jazykový systém představuje nejvyšší úroveň organizace jazykových jednotek (viz tab. č. 1, téma VI). Syntaktické jevy jsou mnohem složitější a přitom celkově mnohem méně prozkoumané, než jevy ostatních úrovní (subsystémů) jazyka. Od 50-60. let 20. stol. je přitom syntaktická problematika v centru pozornosti lingvistů. Systémový charakter syntaktických jevů je totiž méně zřetelný, než je tomu u jednotek fonetického, morfologického a lexikálního subsystému. Obtíže vyvstávají již u otázky syntaktických jednotek. Tak např. představitelé americké deskriptivní lingvistiky se domnívají, že základní jednotkou jak morfologické, tak i syntaktické úrovně je morfém; je zde patrná snaha všechny syntaktické jevy mechanicky zjednodušit na úroveň morfémů (pouze s tím rozdílem, že morfologie se zabývá popisem těsněji spojených jednotek, kdežto syntax má zkoumat větší morfémová spojení). Jiní uznávají nutnost rozlišování morfologických a syntaktických jednotek, avšak nejsou jednotní v názoru na jejich status: někteří soudí, že za základní jednotku je nutno považovat slovní spojení, kdežto věta je pouze komplexem slovních spojení; pro druhé je právě věta skutečnou syntaktickou jednotkou. Většina současných autorů nejrůznějších učebnic základů jazykovědy vychází z reálné existence dvou jazykových jednotek: slovního spojení a věty. Slovní spojení je stavebním materiálem věty, není však větou. Slovní spojení plní nominativní funkci, zatímco věta něco sděluje, tj. plní funkci komunikativní. Z tohoto hlediska spojení slov typu student chitaet, solnce svetit, mashina edet nejsou slovními spojeními ve smyslu jazykových jednotek, nýbrž větami. Spojení podmětu s přísudkem se uskutečňuje pomocí zvláštního typu mluvnického vztahu, který není ani souřadicím, ani podřadicím vztahem. Gramatický vztah mezi podmětem a přísudkem se nazývá kongruence (shoda): hlavní větné členy se navzájem shodují např. v rodě, čísle a pádě (trava zelionaya), v rodě a čísle (devushka chitala), v čísle (studenty uchatsya). Významový vztah mezi podmětem a přísudkem se označuje jako predikace. Úloha č. 2 Zamyslete se nad níže uvedenými definicemi věty z děl ruských lingvistů a určete, jakých znaků věty si tyto definice všímají: 1. Pronášíme-li soudy o nějakých věcech, spojujeme pojmy s jinými pojmy, nebo pojmy s představami. Např. ptáci létají, tento pokoj je prostorný. V prvním příkladě je pojem létají přisuzován pojmu ptáci; ve druhém případě je pojem prostorný přisuzován představě tento pokoj... Připojení přísudku k podmětu označujeme jako soud. Věta je soud vyjádřený slovy. (F. I. Buslajev) 2. Věta je zvláštní typ slovního spojení, charakterizovaný predikativními formami a zakončenou intonací. (M. N. Peterson) 3. Věta je jednotka řeči, vnímaná mluvčím i posluchačem jako mluvnický celek a sloužící k slovnímu vyjádření jednotky myšlení. (A. A. Šachmatov) 4. Věta je gramaticky určitým způsobem organizované spojení slov (někdy jen jedno slovo), sloužící k vyjádření ucelené myšlenky. (V. A. Bogorodickij) 5. ...slovní spojení, jejichž součástí je přísudek, nebo jejichž formální struktura ukazuje na chybějící přísudek, nebo sestávající pouze z přísudku; všechna takováto slovní spojení budeme nazývat větami. (A. M. Peškovskij) 6. Ucelená myšlenka vyjádřená slovy nebo - v užším slova smyslu - syntaktická jednotka, jejíž součástí je přísudek, se nazývá věta. (L. A. Bulachovskij) 7. Věta je celistvá řečová jednotka, gramaticky utvářená podle zákonů daného jazyka, která je hlavním prostředkem formování, vyjadřování a zobecňování myšlenek. Věta vyjadřuje nejen sdělení nějaké skutečnosti, ale také vztah mluvčího k této skutečnosti. (Grammatika russkogo yazyka, 1960) 8. Jednoduchá věta je samostatná syntaktická jednotka sdělení s gramatickým významem predikativnosti, formálně vyjádřená minimálním strukturním schématem s odpovídajícím systémem mluvnických prostředků k vyjádření syntaktických časů a způsobů. (Grammatika sovremennogo russkogo literaturnogo yazyka, 1970) 9. ...jednoduchá věta je taková výpověď, která vznikla podle strukturního schématu k tomu určeného, má gramatický význam predikativnosti a vlastní sémantickou strukturu, vyjadřuje tyto významy systémem syntaktických forem (větným paradigmatem) a pravidelnou realizací a má komunikativní cíl, k jehož vyjádření vždy přispívá intonace. (Russkaya grammatika, 1980) Úloha č. 3 Přečtěte si text: Problém definice věty patří v syntaxi také k diskutovaným otázkám, protože nehledě na univerzálnost této jednotky jazyka jsou věty neobyčejně různorodé jak co do formy, tak co do obsahu. Věta nicméně má (se zřetelem k těmto rozdílům) v různých jazycích některé společné znaky, které ji odlišují od slovního spojení a k nimž patří zejména: 1. komunikativnost (základní funkcí věty je funkce komunikativní, tj. něco sdělovat, předávat informace); 2. predikativnost (vztažení obsahu výpovědi ke skutečnosti; realizuje se především pomocí času přísudkového slovesa, např.: Studenty sdayut `ekzamen. Studenty sdali `ekzamen. Studenty budut sdavat' `ekzamen.); 3. modálnost (modalita - vztažení postoje mluvčího, jeho vůle, přání, záměrů ke skutečnosti; realizuje se nejčastěji pomocí způsobu slovesného přísudku, pomocných slov, intonace; např.: Ty by vyuchil `eto! Esli ne budet dozhdya, pojdiom, mozhet byt', pogulyat'!?). Kromě toho je třeba mít na mysli, že k vytvoření takové syntaktické jednotky, jako je věta, je nutný určitý 4. model, strukturní schéma (v každém jazyce existují schémata, modely pro strukturování slovních spojení a vět, z nichž jeden je vždy pro tvoření vět v daném jazyce nejtypičtější; např. pro ruštinu, ukrajinštinu, češtinu a další jazyky je to model S + P + O (subjekt /podmět + predikát/přísudek + objekt/předmět), pro mnohé jiné jazyky je to schéma S + O + P. Značná část vět se neobejde bez 5. spojovacích konstrukčních prvků (spojek, předložek). V procesu konstruování vět jsou neméně důležité také 6. intonační prostředky (především větný přízvuk, pauza, melodie). Právě intonace je velmi často rozhodující pro určení statusu syntaktické jednotky (slovní spojení ´ věta). Srov. např.: a) Gluhaya noch' zastala nas na ulice s razbitymi fonaryami u apteki; b) Gluhaya noch'. Razbitye fonari; c) Noch'. Ulica. Fonar'. Apteka. Úloha č. 4 Odpovězte na otázky: 1. Jaké jsou sporné problémy současných syntaktických teorií? 2. Jaké jednotky se v syntaxi rozlišují? 3. Co je to slovní spojení? 4. Čím se slovní spojení liší od věty? 5. Uveďte vám známé definice věty a srovnejte jejich obsah. Jakých aspektů a vlastností si každá definice všímá? Jak spolu navzájem souvisí? (srovnejte minimálně tři takové definice) 6. Vyjmenujte základní znaky věty, které ji odlišují od ostatních strukturních jednotek jazyka. 7. Co víte o vztazích mezi podmětem a přísudkem? 8. Co je to predikace? Jak je vyjadřována? 9. Vysvětlete, jak chápete komunikativní funkci věty. 10. Co je to modalita? Jakými jazykovými prostředky se vyjadřuje? Uveďte příklady z češtiny, ruštiny a dalších jazyků. 11. Jaká je role intonace ve ztvárnění věty? 12. Které intonační prostředky jsou povyužívány v syntaktické funkci? 13. Čím se liší jednoduchá věta od souvětí? 14. V čem spočívá rozdíl mezi holou a rozvitou větou? Úloha č. 5 Určete shodné větné vzorce (modely) u uvedených vět: Nuzhno pomyt' poly, ctudent vernulcya uctalym, rebyata pribezhali radoctnye, neobxodimo prigotovit' zadanie, bez truda udachi ne dob'iosh'cya, bez ckalki xleba ne zamecish'. Přeložte tyto věty do češtiny, určete modely a srovnejte je s ruským materiálem. Úloha č. 6 Určete, jakými prostředky se v uvedených větách vyjadřuje predikace (jejíž součástí je modalita, čas a osoba): 1. Na ulice tixo, temno i cyro. 2. Lish' by poshiol dozhdik. 3. Otec rabotaet v univercitete. 4. Za oknom temneet. 5. Vozvraschajtec', deti, ckoree. 6. Kak by xoteloc' nemnogo otdoxnut'. Věty přeložte a určete prostředky vyjádření predikace a modality v češtině. Pozorování o obou jazycích srovnejte. Úloha č. 7 Přečtěte si větu, kterou uměle vytvořil L. V. Ščerba: GLOKAYA KUZDRA SHTEKO BODLANULA BOKRA I KUDRYACHIT BOKRENKA. Jak by ji bylo možné interpretovat jako předmět syntaktického popisu? Pokuste se vytvořit model této "věty". Naplňte ji obsahem. Následující příklad můžete použít jako vzor: Ctudenty cdayut `ekzameny i zachety dvazhdy v god. Úloha č. 8 Určete základní a závislé slovo ve slovních spojeních se shodou jako podřadicím vztahem. Najděte případy částečné shody: r.: vycokij dom, shirokaya ulica, novoe zdanie, gorod Kiev, ozero Bajkal, moj uchitel', vtoroj god, chto-to beloe, shect'yu knigami, na pyati ctranicax, chiornyj kofe, cem' ctudentov; ukr.: gzrni kvÇti, chudËva dÇvchina, prekrzcnij kraievLd, vazhkÁ zavdznnya, knLzhka brzta, mij olivÁc', na c'Ëmomu pËverci. Uveďte analogické příklady z češtiny a dalšího cizího jazyka. Úloha č. 9 Určete, jaké významové vztahy (atributivní, objektové, příslovečné) existují mezi komponenty následujících slovních spojení: r.: govorit' medlenno, devushka v shlyape, dom na prigorke, uvlekat'cya cportom, gulyat' v parke, bryuki v polocku, nedaleko ot Mockvy, vcegda veciolyj, doverie k lyudyam, cprocit' u tovarischa, chetviortyj kurc, rabotat' zimoj, cvobodnyj po cubbotam; ukr.: bÇgti shvLdko, budLnok na rËzi (perexrÁcti), zaxËplyuvaticya cpËrtom, brzti Íchact', zzvzhdL akurztnij, vÁcelo cmiOticya, vÇl'nij vid zanOt', cpidnLcya v ckladku (zbËrku), pal'to z vidlËgoyu, chervËne Obluko, grzti na pianÇno, perekladzti knizhkL. Přeložte slovní spojení (ruské nebo ukr. příklady) do češtiny a do dalšího cizího jazyka. Srovnejte významové vztahy mezi komponenty ekvivalentních slovních spojení v různých jazycích. Úloha č. 10 Utvořte dvojice vět tak, aby v první větě uvedená slovní spojení vystupovala ve funkci podmětu a ve druhé ve funkci libovolného jiného větného členu (lze měnit slovoformy): r.: Kievckij univercitet, dvoe druzej, odin iz nac, kazhdyj den', decyatki knig, pyat' clushatelej; ukr.: Kiyivc'kij univercitet, dvo priyateliv, odin z nac, kozhen den', decyatki knizhok, p"yat' cluxachiv. Přeložte uvedená spojení do češtiny a do dalšího cizího jazyka a opakujte cvičení podle zadání. Úloha č. 11 Sestavte věty, v nichž by slovesa první skupiny plnily funkci pomocných sloves a slovesa druhé skupiny funkci infinitivu ve složeném slovesném přísudku. r.: 1. cobrat'cya, prekratit', prodolzhat', ucpet', xotet', medlit', lyubit'; 2. gulyat', nablyudat', uchit'cya, izbegat', picat', otvetit', cmotret'; ukr.: 1. zbiraticya, pripiniti, prodovzhuvati, vctignuti, xotiti, ne pocpishati, lyubiti; 2. gulyati, cpocterigati, vchiticya, unikati, picati, vidpovidati, divitic'. Úloha č. 12 Utvořte dvanáct vět, ve kterých by uvedená slova postupně vystupovala v roli podmětu a přímého předmětu. Jak lze určit syntaktickou funkci podmětu a předmětu nesklonných substantiv? r.: portret, kofe, more, kenguru, portfel', gorod; ukr.:stil, vikno, shose, pal'to, misto, olivec'. Přeložte slova do češtiny a do dalšího jazyka vaší kombinace. S takto získanými slovy proveďte cvičení znovu. K jakým závěrům lze analýzou získaných výsledků dospět? Úloha č. 13 Utvořte šest vět, v nichž by slova ego, eio, ih (v ukr. jogo, yiyi, yih) vystupovala jednou jako předmět a podruhé jako přívlastek. Úloha č. 14 Odpovězte na otázky: 1. Jaké typy slovních spojení znáte (podle jejich struktury a podle charakteru významových vztahů mezi jejich komponenty) 2. Jakými vnějšími prostředky mohou být komponenty slovních spojení spojovány? 3. Vyjmenujte základní druhy syntaktických vztahů a určete jejich podstatu. 4. V čem spočívá rozdíl mezi shodou a řízeností (rekcí)? Co mají tyto vztahy společného? Jaké typy řízenosti znáte? 5. Jakými prostředky se realizuje přimykání? Úloha č. 15 Na základě čeho lze stanovit mluvnické významy zvýrazněných slov a určit jejich syntaktické vztahy s jinými slovy? r.: 1. My celi v takci, v takci bylo teplo i uyutno. 2. Mal'chiku kupili novoe pal'to, pal'to vicelo na veshalke. 3. Noch' cmenyaet den', den' cmenyaet noch'. 4. Znanie obogaschaet opyt, opyt obogaschaet znanie. ukr.: 1. Mi cili v takci, v takci bulo teplo i zatishno. 2. Xlopchiku kupili nove pal'to, pal'to vicilo na vishalci. 3. Nich zminyu? (zactupa?) den', den' zminyu? (zactupa?) nich. 4. Znannya zbagachu? docvid, docvid zbagachu? znannya. Úloha č. 16 Proč při překladu do angličtiny a francouzštiny nezůstává zachována struktura následujících ruských a ukrajinských vět? r.: 1. Ctrannaya `eto byla ictoriya. 2. Prishli my tuda uzhe k raccvetu. 3. `Etogo voproca ya ne ponimayu. ukr.: 1. Divna ce bula ictoriya. 2. Prijshli mi tudi vzhe vdocvita. 3. C'ogo pitannya ya ne rozumiyu. Úloha č. 17 Kolik vět lze utvořit, jestliže v různém pořadí použijeme následující slova: r.: ya, vchera, prishel, domoj, vecherom; ukr.: ya, vchora, prijshov, dodomu, vvecheri; Úloha č. 18 Určete modalitu následujících vět a ukažte, jakými způsoby je vyjadřována: r.: 1. Cidel by ty doma! 2. Ckoree by on priexal! 3. Ecli by on byl zdec', on mog by pozabavit' nac. 4. On, veroyatno, ne dolzhen byl tuda xodit'. 5. Mozhet byt', ty esche ucpeesh' na poezd. 6. Ecli by ctudent rabotal vec' god, on cdal by `ekzamen. 7. Pojdiom pogulyaem! 8. Daj mne ctakan vody! ukr.: 1. Cidiv bi ti vdoma! 2. Ckorishe b vin pri?xav! 3. YAkscho b vin buv tut, vin mig bi nac pobaviti. 4. Vin, mabut', ne povinen buv tudi xoditi. 5. Mozhlivo, ti sche vctignesh na po?zd. 6. YAkscho b ctudent pracyuvav cilij rik, vin bi cklav icpit. 7. Xodimo pogulyati! 8. Daj meni cklyanku vodi! angl.: 1. I really want to talk you. 2. You needn't worry about it. 3. You must do it at once! 4. Fetch me a piece of chalk, please. 5. He is, certainly, the best singer I ever heard. 6. Can you tell us if there's a farm near here where we could stay the night? 7. Surely, he will come! něm.: 1. Du mußt es dreimal sagen. 2. Was soll es bedeuten? 3. Ich wollte es wäre Frühling! 4. Komm nur heraus, du, geniere dich nicht. 5. Jeder Stoff besteht aus Atomen. 6. Nun will ich zu Abend essen wie ein Wolf. 7. Er konnte diesen Fehler unmöglich gemacht haben. fr.: 1. Les moindres détails de la vie d'un homme supérieur doivent ętre remarqués. 2. Et je voudrais bien que Jeanne fűt en d'autres mains que les siennes. 3. Veuillez, s'il en est ainsi, me donner ses raisons et les vôtres. 4. Il faut se représenter la vie des mineurs. 5. Soyons plus gracieux, et donnons-lui un joli nom, dans l'espoir qu'il le mérite. Úloha č. 19 Přeložte následující věty do některého cizího jazyka a srovnejte prostředky pro vyjádření modality v češtině, ruštině a dalším jazyce vaší studijní kombinace. r.: 1. Mne prishloc' otkazat'cya ot poezdki. 2. Ecli by vy priexali esche raz, vce bylo by po-drugomu. 3. Ty dolzhen vypolnit' rabotu v crok. 4. Priezzhajte k nam cherez god - vy uvidite, kak izmenitcya gorod. ukr.: 1. Meni dovelocya vidmoviticya vid po?zdki. 2. YAkscho b vi pri?xali sche raz, vce bulo b inakshe (po-inshomu). 3. Ti povinen vikonati robotu vchacno. 4. Pri?zdit' do nac cherez rik - vi pobachite, yak zminit'cya micto. Úloha č. 20 Přečtěte si text: V 50. letech se rozšířil nový směr syntaktického bádání, tzv. funkční syntax. Základy této teorie byly rozpracovány známým českým jazykovědcem Vilémem Mathesiem. Jestliže se při analýze podle větných členů vyčleňuje především podmětná a přísudková část věty, pak při aktuálním členění výpovědi vyčleňujeme výchozí (základní) část, tj. to co je dáno, o čem se něco vypovídá (základ výpovědi - téma), a část obsahující novou informaci, tj. to co se vypovídá (jádro výpovědi - réma). Určit, co je v jednotlivých výpovědích dáno a co je nové, je možné jen ve vztahu ke konkrétní situaci, pouze bereme-li v úvahu roli adresáta, jeho informovanost a subjektivní potřebnost přicházející informace. V jedné a téže výpovědi mohou být téma a réma zaměněny v závislosti na cílové zaměřenosti mluvčího a posluchače. Bylo zjištěno, že v jazycích s volným slovosledem jsou slova ve větě rozložena s ohledem na jejich funkční perspektivu (vztah daného a nového ve větě vytvářejí funkční perspektivu): dané (základní, výchozí) v neutrální výpovědi zpravidla předchází novému a logický důraz je kladen na konec věty. K jazykovým prostředkům, s jejichž pomocí se vyjadřuje funkční perspektiva věty, patří především slovosled, intonace, zvláštní zdůrazňovací slova a částice; v poslední době je zvláštní pozornost věnována přízvuku, který je nejdůležitějším prostředkem vyčlenění nové informace: studenty sdayut `ekzameny (ne shkol'niki i ne abiturienty); studenty sdayut `ekzameny (ne peresdayut); studenty sdayut `ekzameny (a ne zachioty). Úloha č. 21 Odpovězte na otázky: 1. Co je to aktuální větné členění? 2. Kdo je považován za zakladatele funkční syntaxe? 3. Jaké prostředky se využívají při aktuálním členění výpovědi? 4. Jakými termíny se označuje známá část informace ve větě? 5. Jak se označuje nová, pro posluchače aktuální informace (část věty)? 6. Uveďte vlastní příklady ilustrující aktuální větné členění různými způsoby (na materiálu mateřského, ruského, ukrajinského a dalšího cizího jazyka). Úloha č. 22 Přečtěte si text: Na syntaktické úrovni je nejpodstatnější rozlišení tří typů stavby věty: nominativního, ergativního a aktivního. Nominativní typ větné stavby je charakteristický pro většinu indoevropských jazyků a vyznačují se jím také jazyky turkotatarské, ugrofinské a semitohamitské. Zásadní je zde postavení podmětu v nominativu a přímého předmětu v akuzativu (tj. rozlišuje se nominativ a akuzativ). Ergativní konstrukce je vlastní kavkazským jazykům, baskičtině a některým jazykům amerických Indiánů. V těchto jazycích je velmi silně vyjádřen vzájemný vztah, vzájemná podřízenost podmětu a přísudku, přičemž jeden a tentýž pád (tzv. absolutní pád) slouží jak k vyjádření subjektu (podmětu) při nepřechodném slovese, tak k vyjádření objektu (předmětu) při slovese přechodném. Subjekt přechodného slovesa je vyjadřován právě ergativním pádem (formálně připomíná instrumentál) nebo některým jiným nepřímým pádem a nemůže být vyjádřen nominativem (viz např. gruzínskou větu Mama-m cxen-i iqid-a - Otec kupil konya, doslova Otcom kuplen kon', kde Mama-m - erg. p., cxen-i - absol. p.); ve větě Mat' vospityvaet syna je užito nominativního typu větné stavby, avšak v překladu do gruzínštiny má věta podobu Syn vospityvaetsya mater'yu. Aktivní typ věty je vlastní pouze malému počtu jazyků, jsou to např. některé indiánské jazykové rodiny Severní Ameriky - siu a některé další). Je založen na opozici dějových a stavových sloves, přičemž jeden a tentýž pád má význam subjektu při slovesech stavových a význam objektu při slovesech dějových. Subjekt je při dějových slovesech vyjadřován zvláštním, aktivním pádem. Z toho lze usoudit, že aktivní typ je podobný typu ergativnímu. Přitom nominativní typ věty, na rozdíl od typu aktivního a ergativního, vyjadřuje subjekt vždy nominativním pádem bez ohledu na charakter slovesa. Velkou zásluhu na rozpracování syntaktické typologie jazyků má známý ruský lingvista A. A. Meščaninov. Úloha č. 23 Napište referát na jedno z následujících témat: 1. Diskusní syntaktické problémy. 2. Typické modely stavby slovního spojení a věty v češtině, ruštině a dalším cizím jazyce. 3. Teorie V. Mathesia o aktuálním členění větném. Úloha č. 24 Zapamatujte si nová slova a výrazy: koordinace (koordináciya) predikace (predikáciya) predikativnost (predikatLvnoct') modalita, modálnost (modál'noct') konstrukční prvky (konctruktLvnye `elemÁnty) věta (predlozhÁnie) jednoduchá (proctËe) souvětí (clËzhnoe) holá (neracproctranionnoe) rozvitá (racproctranionnoe) vztahy (otnoshÁniya) atributivní (atributLvnye) objektové (ob"Áktnye) příslovečné (obctoOtel'ctvennye) syntaktické (cintakcLcheckie cvyazi) syntaktická funkce (cintakcLcheckaya funkciya) shoda, kongruence (coglacovánie) řízenost, rekce (upravlÁnie) přimykání, adjunkce (primykánie) funkční syntax (aktuál'nyj cLntakcic) aktuální členění výpovědi (aktuál'noe chlenÁnie predlozhÁniya) téma/dané/známé/základ (tÁma/dánnoe/izvÁctnoe/ocnËva) réma/nové/neznámé/jádro (rÁma/nËvoe/neizvÁctnoe/yadrË) větný typ (tip predlozhÁniya) nominativní (nominatLvnyj) ergativní (`ergatLvnyj) aktivní (aktLvnyj) Seznam použité literatury: 1. Antichnye teorii yazyka i ctilya. M., L., 1936. 2. DOLENKO, M. T.: Vctup do movoznavcta. Zbirnik vprav i zavdan'. K., 1975. 3. DONCKIX, O. A.: K ictokam yazyka. Novocibirck, 1988. 4. Ictoriya lingvicticheckix uchenij. Crednevekovyj Voctok. L., 1981. 5. KALABINA, C. I.: Praktikum po kurcu "Vvedenie v yazykoznanie". M., 1977. 6. KARPENKO, YU. O.: Vctup do movoznavctva. K.-Odeca, 1991. 7. KONDRASHOV, N. A., KOLOCOVA, L. F., RUPOCOVA, L. P.: Cbornik zadach i uprazhnenij po vvedeniyu v yazykoznanie. M., 1985. 8. MACLOV, YU. C.: Vvedenie v yazykoznanie. M. 1987. 9. MURAT, V. P.: Vvedenie v yazykoznanie. Metodicheckie ukazaniya dlya ctudentov- zaochnikov. M., 1973. 10. Obschee yazykoznanie. Pod red. A. E. Cupruna. Minck, 1983. 11. Covremennyj rucckij yazyk. Cbornik uprazhnenij dlya clushatelej podgotovitel'nyx otdelenij vuzov. Xar'kov, 1985. ------------------------------- [1] Na zeměkouli existuje přibližně 2500 až 5000 jazyků. Tento kvantitativní rozdíl je způsoben tím, že u jazykových útvarů, které nemají psanou podobu, lze mnohdy jen těžko určit, jedná-li se o samostatný jazyk nebo pouze o dialekt (nářečí). Podle různých parametrů, které se uplatňují při zkoumání jazykového materiálu, se rozlišují jazyky živé a mrtvé, přirozené a umělé, příbuzné a nepříbuzné, psané (se starým nebo mladým písemnictvím) a bez vlastního písemnictví atd. [2] Takovéto ztotožnění je charakteristické pro řadu filozofických, psychologických a lingvistických směrů, počínaje německými vulgárními materialisty 19. st., a konče současným americkým mentalizmem (lat. mens, mentis "rozum, myšlení", L. Bloomfield a jeho škola). [3] Úplné odtržení myšlení od jazyka se v různých variacích projevovalo v názorech mnoha autorů, počínaje Dühringem, jehož kritizoval Engels, a konče současným americkým behaviorizmem (angl. behaviour "chování"). [4] Srov. názor F. de Saussura: "Slovo... , nehledě na všechny obtíže spojené s definicí tohoto pojmu, je jednotkou, která v našem vědomí neodbytně vyvstává jako něco centrálního v mechanismu jazyka."