Mgr. Dušan Vávra, Ústav religionistiky FF MU Přednáška v kurzu Náboženství Číny 28. 11. 2005: dynastie Chan (Han) o dynastie Čchin (Qin) (221-206 př.n.l.) -- sjednocení Číny o dynastie Chan: ˙ Západní Chan (202 př.n.l.-9 n.l.) -- vláda Wu-tiho (Wudi) 141-87, 136 založení císařské akademie pro výchovu vzdělanců pro státní správu. ˙ vláda Wang Manga (9 n.l.-23 n.l.), neúspěšný pokus o založení nové dynastie. ˙ Východní Chan (23-220) -- povstání Žlutých turbanů 184 n.l. o korelativní kosmologie: ˙ wu-sing (wuxing) = 5 fází (elementů), jin jang => klasifikace všech oblastí reality podle 5ti fází a jinu a jangu. Veškeré proměny vznikají střídavým působení sil jin a jang, jež se lineárně (nebo cyklicky, zejména v kalendáři) projevují jako střídání 5ti fází. => roční období, světové strany, barvy, střídání dynastií, rituální předpisy, výkon státní správy, stravování ad. -- vše shrnuto do složitých klasifikačních systémů, jejichž základem je sekvence 5ti fází. ˙ 5 fází: dvě základní sekvence: 1) dřevo-kov-oheň-voda-země (vzájemné přemáhání fází). 2) dřevo-oheň-země-kov-voda (vzájemné rození). ˙ 64 hexagramů Knihy Proměn -- další klasifikační systém. ˙ smysl těchto klasifikací: korelace člověk (společnost) -- kosmos. => úzká korespondence mezi nebeskými a pozemskými systémy, souvislost mezi kosmickým a pozemským děním (neobvyklé úkazy, pohromy apod. interpretovány jako pochybení na straně člověka (císaře a státního aparátu) => zodpovědnost císaře a státní administrativy za veškerou realitu). o státní kulty: ˙ dynastie Čchin a Chan zpočátku nepřejaly ideu Mandátu Nebes a s ní spjatou koncepci exkluzivního vztahu vládnoucí dynastie k Nebesům. ˙ hlavní předmět státního kultu: "5 sil", symbolizovány barvami, korespondjí s 5ti fázemi. ˙ za císaře Wu (Wu-ti) založen kult Nejvyšší Jednoty (tchaj-i (taiyi)) -- taoistický původ této ideje. ˙ od roku 31 př.n.l. do popředí kult Nebes -- obnova ideje Mandátu Nebes. Od vlády Wang Manga kult Nebes ustanoven jako nejdůležitější císařský kult -- úzká vazba Nebes k vládnoucí dynastii. ˙ další státní kulty vázány na paradigma korelativní kosmologie: obřady "vítání ročních období", exorcistické obřady, přivolávání deště ad. Tyto obřady často v kompetenci lokální státní správy -- v kompetenci státní správy veškerá realita, včetně božstev a duchů, řádného chodu kalendářních cyklů atd. => náboženská funkce státu vyplývá z jeho univerzalistického nároku (vše je součástí jednoho centralizovaného systému). o věštění: ˙ speciální činnosti za účelem věštění: věštění pomocí kostí a želvích krunýřů (viz náboženské praktiky za dynastie Šang), pomocí stonků řebříčku (Kniha Proměn). ˙ věštecké interpretace přírodních jevů (pozorování větru (síla, směr), mraků ad.). ˙ věštecké interpretace "znamení" (neobvyklých jevů -- komet, přírodních katastrof, povstání, všech nepravidelných jevů v přírodě) -- tendence interpretovat tyto jevy jako varování pro vládce (státní aparát) na základě představ o korelaci jevů v přírodě a lidské společnosti. ˙ vznik psaných almanachů, spjatých především s kalendářem -- charakteristika jednotlivých dnů, jejich vhodnost pro jakou akci. ˙ typické cíle věštění: 1) získání informací o nejbližší budoucnosti (Bude pršet? Bude neúroda?) 2) o úspěšnosti chystané akce (Mám zůstat v úřadě? Máme vytáhnout proti Hunům?) 3) vhodnost času pro pohřeb, svatbu, oběť apod. 4) vhodnost umístění stavby, hrobu apod. 5) výběr z několika možností (Koho jmenovat do toho a toho postavení?) ˙ státní aparát (nejen za Chanů) zahrnoval specialisty-věštce, tj. věštění běžnou součástí správy státu. o základní představy o člověku a posmrtné existenci ˙ dvě duše: chun (hun) a pcho (po). Chun: duševní procesy (emoce, intelekt, spiritualita). Pcho: vegetativní procesy. Smrt je rozdělením těch dvou -- pcho zůstává v těle, chun tělo opouští. ˙ rituální jednání týkající se pcho: bohatá výzdoba a výbava hrobů, snaha vybavit pcho vším potřebným a zabraňování (zpomalování) rozkladu těla. ˙ rituální jednání týkající se chun: vyprovodit chun do "ráje" (oblasti na nebi obývané bohy či nesmrtelnými) -- zajistit hladký průběh tohoto přesunu. Prostředky -- talismany a symbolické předměty, jež umožní vykont tuto cestu. ˙ "ráj", místo, kam odchází chun -- dvě hlavní lokalizace: 1) "Východní ráj", cesta přes ostrovy nesmrtelných v moři na východě, kde je možné si opatřit další magické a spirituální prostředky pro výstup na nebe ("Východní ráj"). 2) "Západní ráj", populární hlavně od Východních Chanů. Lokalizace na západě, mytická hora Kchun-lun (Kunlun). Sídlo Královny matky západu (Si-wang-mu (Xiwangmu)), populárního božstva od doby Východních Hanů. ˙ duch (kuej (gui)): duše lidí, kteří ve svém životě utrpěli újmu, jež se vrací na zem v hrozivé podobě za účelem trestu. o Pět Klasických (Kanonických) knih (wu-ťing (wujing)) -- od roku 136 př.n.l. (založení cisařské akademie) hlavní předmět oficiální vzdělanosti. Ťing -- "osnova", tyto texty chápány jako "osnova civilizace". ˙ doba dynastie Chan: specializace vzdělanců na jednu z Klasických knih -- chápány jako specializované nástroje vhodné pro státní správu, jejich souhrn dokonalým celkem realizovaným ve struktuře státní správy. Od Vých Chanů: objevuje se nový výklad Klasiků, jenž vychází z představy o jejich jednotném významu již na textové rovině. Tuto jednotu je třeba odkrýt interpretačním postupem, který provádí k tomu kompetentní vzdělanec => obnovený důraz na dokonalou osobnost vzdělance, který ve své osobě realizuje základní principy civilizace a následně civilizačně působí na svět. Jednota kánonu (Klasiků) nyní realizována v mysli kompetentního vzdělance, nikoliv v reálných strukturách státní správy. ˙ Kniha dokumentů (Šu-ťing (Shujing)): sbírka textů z dějin dynastií Sia, Šang a Čou a promluv jejich vládců. Většina neautentická, s výjimkou některých textů z doby dynastie Čou. ˙ Kniha písní (Š-ťing (Shijing)): nejstarší sbírka čínské poezie, obsahuje lidové písně i rituální texty, z nichž některé pocházejí z počátků dynastie Čou a patří k nejcennějším pramenům pro toto období. ˙ Tři knihy obřadů (San-li (Sanli)): 1) Čouské obřady (Čoul-li (Zhouli)) -- idealizovaný popis správního systému za dynastie Čou. 2) Obřady a liturgie (I-li (Yili) -- podrobný popis různých obřadů a ceremonií. 3) Zápisky o obřadech (Li-ťi (Liji)) -- výklad významu obřadů, obsahuje dva důležité konf. texty: "Velké učení" (Ta-süe (Daxue)) a "Vyváženost a obyčejnost" (Čung-jung (Zhongyong)). ˙ Kniha proměn (I-ťing, Yijing): věštecký text obsahující několik textových rovin: 1) 64 hexagramů (kombinace plných (jangových) a půlených (jinových) čar), 2) výroky k hexagramům, 3) výroky k čárám hexagramů, 4) komentářová vrstva -- tzv. deset Křídel Proměn. ˙ Letopisy (Čchun-čchiou (Chunqiu)): kronika státu Lu od počátku Východních Čou do počátku 5. stol. př.n.l. Rituální záznamy určené předkům, události zaznamenávány podle rituálních kritérií. ˙ autorství nebo aspoň redakce všech Klasických knih tradičně připisovány Konfuciovi. Doporučená literatura: Graham, A. C. Disputers of the Tao. Philosophical Argument in Ancient China. Open Court Publishing, 1989. Loewe, Michael. Chinese Ideas of Life and Death: Faith, Myth, and Reason in the Han Period (202 B.C.-A.D. 220). London: George Allen and Unwin, 1982. Loewe, Michael. Ways to Paradise: The Chinese Quest for Immortality. London: George Allen and Unwin, 1979. Schwarz, Benjamin. The World of Thought in Ancient China. The Belknap Press of Harvard UP, 1985. Vervoorn, Aat. Men of the Cliffs and Caves: the Development of the Chinese Eremitic Tradition to the End of the Han Dynasty. Hong Kong: The Chinese UP, 1990. Yü Ying-shih. "Life and Immortality in the Mind of Han China." Harvard Journal of Asiatic Studies 25 (1964-5): 80-122.